10 C 187/2022

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Erlebachovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 42 720 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku žalobkyni 33 455,85 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 021,25 Kč, s úrokem ve výši 6 019,65 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 30 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 24,57% ročně z částky 30 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9 264,15 Kč.

III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobkyni k rukám právního zástupce náklady řízení ve výši 2 176,70 Kč 1. Předmětem řízení byly peněžité nároky žalobkyně, které budou popsány níže. Žalobkyně tvrdila, že je právním nástupcem [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO], sídlem [adresa]. Dne 7. 1. 2022 původní věřitel a žalobkyně uzavřeli smlouvu o postoupení mj. předmětných pohledávek na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalobkyně konkrétně požadovala po žalované zaplacení 42 720 Kč s úrokem ve výši 6 019,65 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 2 021,25 Kč, s úrokem ve 24,57% ročně z částky 30 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 30 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“) uzavřené dne 24. 1. 2020 poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaná zavázala uhradit sjednaným způsobem, spolu s úrokem za dobu půjčení (60 týdnů) ve výši 6 000Kč, s poplatkem za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 000 Kč, a konečně částku 720 Kč jako životní pojištění. Žalovaná neplnila sjednaný režim splátek, podle něhož měla platit 60 splátek po 912 Kč týdně počínaje 31. 1. 2020, poslední splátku měla zaplatit 19. 3. 2021. Dle článku 1.4 Smlouvy vznikl věřiteli vzhledem k neuhrazení úvěru do konečného data splatnosti (19. 3. 2021) nárok na úrok z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 24,57% ročně. Žalovaná uhradila celkem (a s poslední platbou k datu 16. 10. 2020) 12 000 Kč (zohledněno věřitelem na úrok za dobu řádného trvání Smlouvy – 6 000 Kč, na poplatek za administrativní činnost 3 100 Kč, na poplatek za hotovostní inkaso splátek 2 735,85 Kč a na pojištění ve výši 164,15 Kč). Žalobkyně tak tvrdila, že ke dni postoupení pohledávky 7. 1. 2022 činil dluh žalované z titulu Smlouvy částku 30 000 Kč na jistině, na úroku z úvěru po dobu řádného trvání smlouvy šlo o nulovou hodnotu (viz výše – úrok zaplacen částkou 6 000 Kč), na poplatku za administrativní činnost 2 900 Kč, na poplatku za hotovostní inkaso 9 264,15 Kč, dále šlo o dlužný poplatek na životní pojištění 555,85 Kč. Po postoupení pohledávky na žalobkyni nebylo ze stany žalované již ničeho uhrazeno. V řízení tak žalobkyně uplatnila částku 42 720 Kč (dle jejího tvrzení 30 000 Kč jako jistina úvěru, 12 720 Kč jako„ dlužné úhrady za služby“ zahrnující dle žalobkyně jak poplatky za administrativní činnost, hotovostní inkaso splátek a životní pojištění – v částkách výše uvedených a dlužných shodně k datu poslední úhrady ze strany žalované 16. 10. 2020). Dále žalobkyně uplatnila příslušenství - kapitalizované úroky 6 019,65 Kč (úrok 24,57% ročně z dlužné jistiny 30 000 Kč od 20. 3. 2021 do data postoupení pohledávky 7. 1. 2022) a kapitalizované úroky z prodlení 2 021,25 Kč (ve výši 8,25% ročně z dlužné jistiny 30 000 Kč od 20. 3. 2021 do data 7. 1. 2022). K těmto částkám požadovala také přisoudit úroky z úvěru 24,57% ročně a úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně – vždy z dlužné jistiny 30 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení byla nečinná.

3. Soud věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě listinných důkazů, neboť takový postup byl možný a žalobkyně s ním souhlasila výslovně již v žalobě, u žalované (resp. i následně v průběhu řízení u žalobkyně) bylo možné souhlas dovodit absencí reakce na usnesení soudu ze dne 29. 11. 2022, č. j. 10 C 187/2022-15 a ze dne 13. 2. 2023, č. j. 10 C 187/2022-30. Jimi byly totiž účastnice vyzvány, aby se ve lhůtě soudem stanovené vyjádřily, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, a zároveň byly upozorněny, že pokud tak neučiní, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Z listinných důkazů zjistil soud následující skutkové okolnosti.

5. Podle písemné Smlouvy soud zjistil, že byla žalovanou jako zákazníkem a [jméno] [příjmení] za původního věřitele podepsána dne 24. 1. 2020, žalované se na základě ní mělo dostat spotřebitelského úvěru ve výši 30 000 Kč, přičemž podle obsahu Smlouvy žalovaná potvrdila svým podpisem, že uvedenou částku převzala v hotovosti při podpisu předmětné smlouvy. Žalovaná převzala závazek vrátit tuto částku a úrok z úvěru ve výši 6 000 Kč, dále odměnu za administrativní činnost 6 000 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek 12 000 Kč a poplatek za pojištění ve výši 720 Kč. Uvedené částky měla žalovaná splácet v týdenních splátkách po 912 Kč, počínaje 31. 1. 2020, s poslední splátkou ke dni 19. 3. 2021. Podle článku 7.2 předmětné Smlouvy, konkrétně dle připraveného formulářového textu, který ostatně tvořil zcela převažující část vyhotovení smlouvy, měla žalovaná potvrdit, že původní věřitel s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to i na základě informací získaných od žalované, které jsou obsahem Karty zákazníka a o kterých měla žalovaná prohlásit, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné.

6. Z obsahu vyhotovení listiny„ Karta zákazníka“ bylo soudem zjištěno, že ji podepsala dne 22. 1. 2020 (2 dny před uzavřením Smlouvy) žalovaná i shora uvedená zástupkyně původního věřitele. Karta představovala připravený formulář pro doplňování individuálních údajů konkrétního dlužníka (zákazníka). V pasáži ohledně zdrojů hlavních příjmů bylo uvedeno, že žalovaná je zaměstnána u konkrétně označeného zaměstnavatele. Podle zjištění soudu sice u tohoto zaměstnavatele žalovaná skončilas pracovní poměr již v listopadu 2019, avšak podle doplněných tvrzení a důkazů žalobkyně bylo soudem zjištěno, že ohledně následujícího zaměstnavatele žalované měl předchůdce žalobkyně k dispozici dohodu o provedení práce, resp. 2 takové dohody, dokládající jejich trvání od 1. 4. do 30. 6. 2020. Dále měl předchůdce žalobkyně k dispozici výpisy z účtu žalobkyně, dokládající její příjmy, které žalovaná prezentovala v kartě zákazníka v částce 18 560 Kč.

7. Smlouvou o postoupení pohledávky ze 7. 1. 2022 žalobkyně prokázala, že na ni přešly pohledávky za žalovanou z titulu výše uvedené Smlouvy. Tato okolnost vyplývá nejen ze smlouvy o postoupení pohledávky, nýbrž i z její přílohy v podobě seznamu dlužníků, v němž figuruje i jméno a příjmení, datum narození žalované a číslo Smlouvy, taktéž celková výše pohledávek. Shodného dne 7. 1. 2022 pak původní věřitel žalované vystavil oznámení o postoupení pohledávky z předmětné Smlouvy, uzavřené mezi žalovanou a původním věřitelem, uvedl konkrétně, že byly postoupeny na žalobkyni.

8. Soud věc po právní stránce posoudil podle dále citované právní úpravy. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle odst. 2 téhož ustanovení neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla (na adresu v státě odeslání) třetí pracovní den po odeslání. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., kterým se (mimo jiné) určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 586 odst. 1, 2 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

9. Žalobkyně v řízení prokázala svoji aktivní legitimaci pro podání žaloby, a to dle § 1879 o. z. smlouvou ze 7. 1. 2022 o postoupení pohledávek za žalovanou z původního věřitele a odkazem na Smlouvu o úvěru [číslo] spolu s údaji o jménu a příjmení žalované, datu jejího narození atd. – v seznamu postoupených pohledávek. Toto právní jednání, na základě kterých se žalobkyně domáhala proti žalované peněžitého plnění, tj. jí tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud považuje za platné dle § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 odst. 1, 2 ZSÚ s ohledem na prokázání dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele.

10. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila do 16. 10. 2020 částku 12 000 Kč. Žalobkyně nemůže dle zásad důkazního břemene prokazovat negativní skutečnost, že žalovaná po 16. 10. 2020 již ničeho nezaplatila. Žalovaná netvrdila a neprokázala opak.

11. Podle uzavřené smlouvy o úvěru a podpisu žalované na ní převzala žalovaná v hotovosti úvěr ve výši 30 000 Kč, který se zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 6 000 Kč za dobu trvání smlouvy) tento byl také dle tvrzení žalobkyně uhrazen, dále se žalovaná zavázala zaplatit administrativní poplatek ve výši dalších 6 000 Kč, konečně částku ve výši 12 000 Kč za hotovostní inkaso splátek, a konečně poplatek za pojištění 720 Kč. Úrok z úvěru byl sjednán na částku (při 60týdenních splátkách) dle obsahu smlouvy na 32,15% - bod 1.4 smlouvy, byť žalobkyně v řízení tvrdila a požadovala úrok toliko 24,57% ročně z úvěru. Tento úrok soud samozřejmě ve smyslu § 153 odst. 2 o. s. ř. nemohl přisoudit vyšší (sjednaný 32,15%), nicméně jej považuje za platný, jelikož nepřekračuje významným způsobem sazby, které poskytovaly banky v době sjednání úvěru. Poplatky za administrativní činnost a hotovostní inkaso splátek sice byly sjednány zcela určitě, nicméně konkrétně poplatek za hotovostní inkaso splátek soud považuje za odporující dobrým mravům, tudíž příslušnou část smlouvy o tomto poplatku za neplatnou dle § 580 odst. 1 o. z. Ze smlouvy bylo zjištěno, že žalovaná neměla možnost výběru, zda tuto formu splácení úvěru zvolí, příslušná část ujednání byla součástí formulářové textu připraveného předchůdcem žalobkyně. Při tom je zcela běžné, aby platby v současné době probíhaly bankovním převodem. Také nebylo typické, aby žalovaná prováděl a týdenní splátky, čímž se jednoznačně výše tohoto poplatku neúměrně navyšovala. Náklady 12 000 Kč na hotovostní inkaso splátek při úvěru ve výši 30 000 Kč tedy soud považuje za neplatně sjednané pro jejich nepoctivost a umělé a na vůli žalované jako spotřebitele zcela nezávisle navýšení.

12. Soud tedy shledal důvodnou dlužnou jistinu 30 000 Kč, poplatek za administrativní činnost 2 900 Kč, poplatek za pojištění ve výši 555,85 Kč, nikoliv však poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 264,15 Kč. Vzhledem k uvedenému proto mohlo být žalobě vyhověno jen v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku, zatímco výrokem II. musela být žaloba částečně zamítnuta.

13. Ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů prvostupňového řízení, neboť tímto rozsudkem se u něj tato fáze řízení končí. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle poměru úspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 78%, žalovaná v rozsahu 22%, proto žalobkyně je oprávněná vůči žalovanému obdržet 56% jejich nákladů řízení ve výši 3 887 Kč (soudní poplatek 1 709 Kč a náklady právního zastoupení 2 178 Kč), což představuje částku 2 176,80 Kč. Soud podotýká, že žalobkyni do nákladů řízení nezahrnuje podání učiněná k výzvě soudu po vydání platebního rozkazu, neboˇ%t se týkala doplnění nezbytných skutkových tvrzení a důkazních návrhů ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované. Toto však měla žalobkyně uvést již v návrhu.

14. Lhůta k plnění předmětu řízení byla žalované stanovena obvyklá třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř.). Ke stanovení delší lhůty či k plnění ve splátkách soud neshledal v okolnostech případu ani v soudu známých poměrech účastníků (k nimž žalovaná ve prospěch jiné než třídenní lhůty k plnění aktivně ničeho netvrdila) žádné relevantní důvody.