10 C 214/2021

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Erlebachovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 23 162 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku žalobkyni 23 162 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 23 162 Kč od 14. 11. 2020 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobkyni k rukám právní zástupkyně žalobkyně náklady řízení 20 645,40 Kč.

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na peněžité plnění s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně tvrdila, že poskytla plnění z pojistné smlouvy [číslo] o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, a to jako odpovědnostní pojistitel. Šlo o plnění na pojistnou událost registrovanou žalobkyní pod č. 2020 – dopravní nehodu ze dne 2. 6. 2020, kterou pojištěným vozidlem [anonymizováno] žalované, konkrétně nákladním vozidlem [registrační značka] s návěsem [registrační značka] způsobil dne 2. 6. 2020 řidič – zaměstnanec žalované [jméno] [příjmení] v [obec] u [právnická osoba] – AH. Řidič při couvání narazil do domu [adresa], přičemž z relace policie ČR č. j. KRPU – [číslo] – 2020 a ze sdělení [stát. instituce] sp. zn. Mg [číslo] 2020 plyne, že zaměstnanec žalované bezprostředně po střetu z místa dopravní nehody s vozidlem ujel, aniž by sepsal společný záznam o dopravní nehodě anebo ji oznámil policii. Dopravní nehodou byla na fasádě domu způsobena škoda poškozenému vlastníku [jméno] [příjmení], jemuž žalobkyně dle § 6 a § 9 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ Zákon“) vyplatila dne 6. 8. 2020 náhradu škody (pojistné plnění z výše uvedené pojistné smlouvy ve výši celkem 23 162 Kč (po přezkoumání předložené fakturace, kterou žalobkyně nad rámec uvedeného plnění až do uplatněné částky celkem 33 429,88 Kč vyhodnotila jako nadhodnocenou). Žalobkyně měla za to, že jestliže řidič – zaměstnanec žalované z místa dopravní nehody vozidlem odjel, aniž by sepsal společný záznam o dopravní nehodě nebo tuto skutečnost oznámil policistovi, čímž ztížil žalobkyni možnost řádného šetření škodné události zejména v ohledu, že znemožnil zjištění jiného postižního důvodu, pak žalobkyně má vůči žalované nárok dle § 10 odst. 1 Zákona, a to dle písmene b) a c) ve znění účinnému od 23. 9. 2016, k nahrazení toho, co za žalovanou plnila poškozenému. Respektive s ohledem na novelizované znění Zákona, konkrétně na ustanovení § 10 odst. 1 písm. c) žalobkyně nemusí prokazovat, že by – vedle okolnosti, že řidič od nehody ujel – vlivem opuštění místa nehody řidičem došlo k také ke ztížení šetření, jenž má žalobkyně jako pojistitelka konat. Žalovanou vyzvala k plnění korespondencí ze dne 30. 10. 2020 na adrese sídla dle výše uvedené pojistné smlouvy, stanovila lhůtu k 13. 11. 2020, v ní však žalovaná ničeho neplnila. Po provedeném dokazování žalobkyně zdůraznila, že řidič neprováděl otáčení s dostatečnou pozorností, neověřil si dostatečně možnost nezpůsobit škodu ani to, zda na majetku škodu nezpůsobil, místo nehody opustil. Přitom sám ve výpovědi připustil, že možnost způsobení škody zde byla, pro otáčení vozidla nebylo mnoho místa. Řidič je přitom osobou s mnohaletou praxí, profesionál, tudíž měl a mohl dbát zvýšené pozornosti.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Zdůraznila, že řidič [příjmení] nebyl v příkazu [stát. instituce] sp. zn. Mg [číslo] PŘ/3074/2020 ze dne 12. 10. 2020 uznán vinným přestupkem dle § 125c odst 1 písm. i) bod 1-4 zák o provozu na pozemních komunikacích; nebyl tedy správním orgánem vyhodnocen jako řidič, který by porušil povinnosti řidiče dle § 47 uvedeného zákona, tj. že by opustil místo dopravní nehody bez sepsání společného záznamu o nehodě či bez oznámení nehody policii. Žalovaná zdůrazňovala, že řidič si nebyl vědom toho, že při couvacím manévru došlo ke kontaktu jízdní soupravy s domem [adresa] a tím vzniklému poškození domu; pokud by si toho byl vědom, místo by nepochybně neopustil, a buď by společný záznam sepsal, nebo by věc oznámil policii. Jednalo se o minimální poškození domu (v důsledku drobného zavadění zadní části návěsu o překážku), o kterém řidič nákladní jízdní soupravy o délce cca 20 m nemusel mít sebemenší povědomí; v tom spatřovala žalovaná zřetele hodný důvod, pro který řidič nesplnil povinnost zůstat na místě dopravní nehody do doby sepsání společného záznamu o nehodě, nebo ohlášení nehody policii. Argumentovala i tím, že návěsy nejsou vybaveny žádnými parkovacími senzory či kamerami, které by řidiči usnadnily couvací manévr, řidič je odkázán na vizuální kontrolu prostoru pomocí zpětných zrcátek a v jeho silách mnohdy není, aby si zajistil způsobilou a náležitě poučenou osobou, která by mu byla k dispozici při každém couvacím manévru; není v jeho silách vždy po dokončení couvání pro kontrolu absence poškození vystoupit z vozidla realizovat prohlídku okolí. V chování řidiče tak nebylo úmyslné či hrubě nedbalé jednání, které jinak ustanovení § 10 Zákona vyžaduje pro uplatnění postižního práva pojišťovny. Žalovaná také nesouhlasila s obecnou námitkou žalobkyně, že řidič mohl být pod vlivem alkoholu či jiných návykových látek (aniž by to bylo možné v důsledku opuštění místa nehody ověřit), jelikož řidič jako profesionál stěží mohl být pod jejich vlivem; opaku by si jistě všimli ostatní účastníci silničního provozu a nahlásili to policii. Ostatně dle žalované vzhledem k dopravní nehodou způsobené škodě nepřesahující částku 100 000 Kč by postačovalo sepsání společného záznamu o dopravní nehodě, tudíž nebylo nutné na místo volat policii a nevznikla ani povinnost podrobit se dechové zkoušce. V souvislosti s tím, že ničím nepodložená, tj. pouze eventuální možnost vlivu návykových látek, nemůže mít za následek nemožnost či podstatné ztížení šetření okolností rozhodných pro posouzení vzniku nároku na pojistné plnění a jeho výši, odkázala žalovaná na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 10. 2012, sp. zn. 23 Cdo 2007/2012. Po provedeném dokazování pak žalovaná vyzdvihla, že dle ní není postižní důvod dán, jelikož řidič neměl, ani nemohl mít, povědomí o způsobení dopravní nehody; to způsobuje důvod hodný zřetele k tomu, aby právo postihu žalobkyni nepříslušelo.

3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkové okolnosti.

4. Z listiny„ Detail relace o dopravní nehodě“ [číslo jednací], oznámené 3. 6. 2020, soud zjistil, že 2. 6. 2020 cca v 19 hodin došlo v [obec] u firmy [anonymizována dvě slova] k dopravní nehodě tak, že řidič nákladního vozidla s návěsem [registrační značka] a [anonymizováno] [číslo] zde při couvání narazil do domu [adresa] a poté z místa dopravní nehody ujel. Celou dopravní nehodu viděla svědkyně a byl pořízen videozáznam.

5. Podle sdělení [stát. instituce] ze dne 5. 11. 2020 pod sp. zn. Mg [číslo] [spisová značka] vůči právnímu zástupci žalobkyně uvedl správní úřad, že viníkem dopravní nehody dne 2. 6. 2020 byl [jméno] [příjmení], narozen [datum], ohledně příslušného škodícího vozidla byly uvedeny tahač [značka automobilu] a návěs [anonymizováno] a [registrační značka] již v předchozím odstavci odůvodnění, jako poškození – poškozená fasáda domu, s příčinou dopravní nehody dle § 5 odst. 1 písm. b), § 24 odst. 2 zák. č. 361/2000 Sb. § 125c odst. 1 písm. k) zák. č. 361/2000 Sb. Ohledně alkoholu bylo uvedeno, že nemohl být zjištěn.

6. Ze spisu [stát. instituce], vedeného po přestupku [číslo] přestupci – [jméno] [příjmení] jednak soud zjistil, že rozhodnutím sp. zn. Mg [číslo] [spisová značka], č. j. [spisová značka] ze dne 12. 10. 2020, které byla o právní moci 3. 11. 2020, když předtím bylo podle potvrzené doručenky předáno poštou dne 24. 10. 2020 oproti vlastnoručnímu podpisu přestupci [jméno] [příjmení], byl vydán příkaz v rámci přestupkového řízení. Jím byl [jméno] [příjmení] uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zák. č. 361/2000 Sb. - porušení ustanovení § 5 odst. 1 písm. b), § 24 odst. 2 téhož zákona, kterého se z nedbalosti dopustil tím, že dne 2. 6. 2020 v 19 hodin jako řidič jízdní soupravy složené z nákladního vozidla – tahače [značka automobilu], [registrační značka] a návěsu [značka automobilu], [registrační značka] se v [obec] na parkovišti u firmy [anonymizována dvě slova] – domu [adresa] plně nevěnoval řízení a při couvání na malém parkovišti z důvodů otáčení jízdní soupravy narazil zadní částí návěsu do domu [adresa]. Při dopravní nehodě nedošlo ke zranění osob, alkohol nemohl být zjišťován a škoda byla odhadnuta na cca 50 000 Kč. [jméno] [příjmení] za uvedené protiprávní jednání byla citovaným příkazem uložena dle § 125c odst. 5 písm. f) zák. č. 361/2000 Sb. a v souladu s ustanovením § 35 písm. b) zák. č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich pokuta 2 000 Kč. Ve správním spise byl obsažen i protokol o nehodě v silničním provozu, vyhotovený (stejně jako bylo ohledáno místo dopravní nehody dne 3. 6. 2020), podle něj byla svědkem nehody [jméno] [příjmení], která popsala, že řidič výše uvedeného nákladního vozidla s návěsem zde při couvání narazil do domu [adresa] a poté z místa nehody ujel. Policie zaznamenala poškození fasády domu [adresa] s výší 3,4 m, o čemž pořídila také fotodokumentaci. Z ní, a to i v originále elektronického vyhotovení zaznamenaného na DC nosiči, soud zjistil poškození fasády domu u nápisu [anonymizováno], a to zleva ve svislém směru od písmene„ Í“, šlo o několik protlačení do fasády v rozsahu cca 10-15 cm, se s jednou prohlubní se zjevným poškozením nejen vrchní vrstvy fasády, ale i zpevňovací vrstvy v podobně sítě, dále poškození parapetu okna nad písmeny„ ODÍ“ zmáčknutím a protlačením parapetu směrem k oknu. Fotograficky zaznamenaná část parkoviště a zejména části budovy s uvedeným nápisem (pod ním též samostatně a na odlišné barvě uvedený reklamní poutač„ [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“, když tento poutač měl v sobě také obsaženo svislé poškození) odpovídá zcela zachycení na níže uvedeném videozáznamu. Z tohoto videozáznamu jsou též patrné na levé zadní hraně předmětného tahače připevněné výstupky – patrně úchyty – v rozestupech a v délkách korespondujících jednotlivým na fasádě zanechaným poškozením ve svislé linii od parapetu až po úroveň samostatně zaznačeného reklamního poutače.

7. Z informací o pozemku [parcelní číslo] – zastavěná plocha a nádvoří v obci a k. ú. [obec], pořízených dálkovým přístupem do katastru nemovitostí, bylo prokázáno, že vlastníkem tohoto pozemku, jehož součástí je výše zmíněný dům – stavba pro obchod [adresa] – je veden [jméno] [příjmení]. Ve vztahu k němu bylo příkazem k platbě, zadaným žalobkyní dne 6. 8. 2020 prokázáno, že byl příjemcem platby od žalobkyně ve výši 23 162 Kč na účet č. CZ65 [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo], a to pod variabilním číslem pojistné události 2020, s uvedeným pojištěným – konkrétně žalovanou. Výše plnění byla stanovena na základě výpočtu k uvedené pojistné události č. 2020 [číslo], když byly brány v úvahu práce a dodávky pro úpravu povrchů a osazování výplní, konkrétně ve vztahu k tenkovrstvé probarvené akrylátové rýhované omítce vnějších ploch jednak demontáž (1 096 Kč), dále odvoz suti (99,20 Kč), montáž včetně materiálu (3 840 Kč), dále ve vztahu k dvojnásobnému akrylátovému fasádnímu nátěru včetně provedení penetrace – montáž včetně materiálu, částka 4 450 Kč, jakož i ve vztahu k demontáži, odvozu suti i montáži kontaktního zateplení s akrylátovou omítkou z desek z expandovaného polyestyrenu EPS tloušťky 100 mm částky 185 Kč, 93,60 Kč a 2 955 Kč, dál lehké lešení pro omítání a povrchové úpravy (montáž, použití, demontáž) 2 736,75 Kč, konstrukce klempířské za 1 306,45 Kč (oplechování parapetů 500 mm z PZ plechu – demontáž, odvoz suti, montáž včetně materiálu), a konečně nepojmenované práce – oprava nápisů dle cenové nabídky 6 400 Kč.

8. Pojistnou smlouvou [číslo] ze dne 20. 4. 2020 bylo prokázáno, že žalobkyně jako pojistitel ji uzavřela s žalovanou (pojistník) ohledně též předmětného vozidla - tahače ([registrační značka]) a návěsu (reg. č. [anonymizováno] [číslo]).

9. Písemnou výzvou z 30. 10. 2020, odeslanou podle podacího archu doporučenou zásilkou od RR [číslo] téhož dne, bylo prokázáno, že zástupce žalobkyně zaslal žalované oznámení o právním zastoupení, informoval ji o dne 2. 6. 2020 způsobené dopravní nehodě uvedeným nákladním vozidlem [registrační značka] s návěsem [registrační značka], a to v podobě poškození fasády domu ve vlastnictví [jméno] [příjmení], jakož i o tom, že žalobkyně z titulu pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla dle mezi účastníky uzavřené pojistného smlouvy [číslo] uhradila dne 6. 8. 2020 uvedenému poškozenému částku 23 162 Kč. Vzhledem k tomu, že podle relace Policie ČR – KRPU – [číslo] – 2020 – DŠ bylo zjištěno, že zaměstnanec žalované [jméno] [příjmení] z místa nehody po ní ujel bez zřetele hodného důvodu a bez splnění zákonem stanovených povinností, požadovala žalobkyně prostřednictvím zástupce uvedené plnění po žalované, a to nejpozději do 13. 11. 2020.

10. Svědek [jméno] [příjmení] (řidič předmětného vozidla) ve své výpovědi tvrdil, že pokud se v rozhodný den (ten si konkrétně nepamatuje, v denní době však šlo o [číslo] hodinu) otáčel s vozidlem [anonymizováno] a návěsem na parkovišti, které nebylo nijak veliké – spíš pro osobní automobily, v místě výjezdu z [obec] (v blízkosti prodejny Lidl a Kaufland), pak na parkoviště najel popředu a pak se potřeboval otočit. Během otáčení asi třikrát vystoupil z auta a šel se podívat, jestli se„ vejde“, protože za ním byl dům s fasádou; kontroloval, jestli tam není nějaký malý kůlek. Pro ten účel – tvrdil – že šel až dozadu k návěsu, a to po jeho levé straně, bráno ve směru jeho jízdy, tj. po té straně, na které jako řidič z tahače vystoupil. Jak otáčecí manévr dopadl – zda bez poškození domu, svědek před úplným odjezdem nekontroloval, a to z důvodu, kdy podle něj ve chvíli posledního podívání se vzadu u návěsu zde měl ještě 40-50 cm prostor, přičemž zároveň měl prostor už vepředu tak, aby odjel. Svědek tvrdil, že si je jistý, že v místě nic nepoškodil, neboť opak by si pamatoval. Krom toho tvrdil, že jej policie žádným způsobem nekontaktovala – ani telefonem na jeho (i tehdejším) telefonním čísle [tel. číslo].

11. Uvedené vylíčení ze strany svědka však nekoresponduje objektivnějším důkazům shora popsaným. Jeho výpověď ostatně nekoresponduje ani v tom, když nejprve vylíčil, že mu není známo, že by byl shledán vinným přestupkem, spolu s uložením pokuty; tvrdil, že mu domů nic nepřišlo. Při následné konfrontaci s podepsanou doručenkou k výše uvedenému příkazu [stát. instituce] sp. zn. Mg [číslo] [spisová značka] ovšem připustil, že podpis na doručence je jeho, a rozpor mezi touto skutečností a jeho předchozím vyjádřením ohledně jakéhokoliv rozhodnutí o přestupku nedokázal vysvětlit, zmiňoval úvahu, že mu to muselo nějak utéct.

12. Jím vylíčený průběh kolize návěsu ve vztahu k domu je pak vyvrácen videozáznamem, který policie zaznamenala z monitoru počítače – zjevně u poškozeného z jeho vlastního kamerového záznamu – v rámci vyšetřování dopravní nehody. Videozáznam zachycuje v čase (ostatně v tomto směru korespondujícím údaji svědka o otáčení se na předmětném místě v denní době 17-18 hodin) v čase 17:50:41 až 17:52:31 pohyb či občasné stání návěsu (tahač k němu je viditelný až v samotném závěru záznamu, již při vjezdu na komunikaci přilehnou k místu otáčení). V čase 17:50:41 – 17:51:01 probíhalo vcelku plynulé pomalé couvání návěsu zadní stranou směrem k zřetelné budově (i s nápisem [anonymizována dvě slova] – [anonymizováno]). V čase 17:51:01 (resp. 17:51:04 – po ještě mírném pohybu vzad) do 17:51:40 – tj. v době cca 36-39 sekund – návěs těsně před stěnou domu zůstal zastavený, a to ve zcela zjevně menší vzdálenosti, než jak svědek uváděl 50-60 cm (podle odhadu soudu muselo jít o jednotky centimetrů u levého zadního rohu návěsu). Po celou uvedenou dobu stání návěsu podél něj (když v záběru je zřetelná de facto celá levá strana návěsu, levé zadní kolo tahače – tj. kolo v blízkosti za kabinou řidiče, i zpevněná plocha vedle levé strany návěsu) neprošla žádná osoba, v záběru na zpevněnou plochu není ani jakýkoli stín oproti tomu, jak svědek argumentoval – po konfrontaci s videozáznamem, že na záznamu je stín otevírající se dveří z kabiny řidiče. Každopádně je vyvráceno jeho vylíčení, že podél této strany návěsu se došel podívat až dozadu, kde měl vidět, že měl rezervu 50-60 cm od domu. V následné části videozáznamu je patrné, že vozidlo s návěsem se pak pohybovalo ještě celkem dvakrát vpřed a dvakrát couvalo, než následně odjelo. Konkrétně v čase 17:51:41 do 17:51:44 se návěs pomalu pohyboval dopředu do zastavení, už za cca 3 sekundy zase couval (od 17:51:47), a to do 17:51:51, kdy dle videozáznamu mohlo zjevně dojít již k prvnímu kontaktu levého zadního rohu návěsu s budovou a parapetem u jednoho z oken. Návěs zůstal krátce zastaven – jen do 17:51:55, následovala do 17:51:58 kratičká jízda vpřed a od 17:52:00 do 17:52:06 následovalo poslední couvání ukončené zjevným kontaktem (mírným nárazem) levého zadního rohu návěsu s budovou, včetně parapetu jednoho okna. Vozidlo zde bylo zastavené cca 2 sekundy, poté v 17:52:08 začalo odjíždět vpřed s jedním znatelným zpomalením v čase 17:52:15 a krátkým zastavením v čase 17:52:18 až 17:52:

21. Posledně uvedené zastavení bylo provedeno ještě v situaci, kdy návěs byl přibližně ve stejném úhlu směrování na budovu jako při kontaktu, zatímco tahač (dle zřetelných koncových světel, které jsou z něj v záběru viditelné) byl ostře vybočený vpravo. Následné pomalé vyjetí na vozovku bylo dle videozáznamu provedeno dokončením prudkého zatočením tahače z parkoviště vpravo na komunikaci, při tomto zatočení byla kabina tahače v pozici, kdy na stěnu budovy s poškozením mohlo být vcelku dobře vidět.

13. Pokud byl svědek s tímto videozáznamem po uskutečnění podstatné části výpovědi konfrontován, pak uváděl, že to takto asi bylo. Opětovně tvrdil, že určitě vystupoval, nově uvedl, že na pravé straně, a pokud byl soudem upozorněn, že předtím stranu vozidla, podél níž šel kontrolovat stav vozidla, jednoznačně označil nejen jako levou ve směru jízdy, zejména však bez pochyby tím, že šlo o stranu, kde je místo řidiče, pak rozpor vysvětloval tím, že už si to přesně nepamatuje, a že má za to, že na videozáznamu je stín, jak se otevírají dveře (s tím se soud ovšem neztotožňuje).

14. Při právním posouzení vzal soud v úvahu následující právní úpravu. Podle § 2 Zákona se pro jeho účely rozumí pojištěným ten, na jehož povinnost nahradit újmu se pojištění odpovědnosti vztahuje (písm. f)), dle písm. g) poškozeným ten, komu byla provozem vozidla způsobena újma a má právo na náhradu újmy. Podle § 6 odst. 1 se vztahuje pojištění odpovědnosti na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě. Podle odst. 2 nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému (mimo jiné) způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci ( (část písm. b)). Podle § 9 Zákona má poškozený právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele Při uplatnění nároku je povinen předložit společný záznam o dopravní nehodě15d), jedná-li se o dopravní nehodu nepodléhající oznámení Policii České republiky podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích15c). Podle části odst. 2 téhož ustanovení je plnění pojistitele splatné do 15 dnů, jakmile pojistitel skončil šetření nutné k zjištění rozsahu jeho povinnosti plnit. Podle první věty odstavce 3 je pojistitel povinen provést šetření škodné události bez zbytečného odkladu. Podle § 10 odst. 1 Zákona má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný <i>b) bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích sepsat společný záznam o dopravní nehodě nebo ohlásit dopravní nehodu, která je škodnou událostí, a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3 tohoto zákona nebo možnost pojistitele uplatnit toto právo na náhradu pojistného plnění,</i> <i>c) bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody.</i> Podle § 47 odst. 5 písm. a) a b) ve spojení s odstavcem 4 zák. č. 316/2000 Sb. je účastník dopravní nehody, v případě, kdy dojde ke hmotné škodě na majetku třetí osoby, s výjimkou škody na vozidle, jehož řidič má účast na dopravní nehodě nebo škody na věci přepravované v tomto vozidle, povinen neprodleně ji ohlásit policistovi setrvat na místě dopravní nehody až do příchodu policisty nebo se na toto místo neprodleně vrátit po poskytnutí nebo přivolání pomoci nebo ohlášení dopravní nehody. Podle § 1958 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle odst. 2 téhož ustanovení neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., kterým se (mimo jiné) určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 2927 odst. 1 (věta první) o. z. kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Podle § 2914 o. z. kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám.

15. Po skutkové a právní stránce soud uzavřel, že zaměstnanec žalované – řidič [jméno] [příjmení] dne 2. 6. 2020 způsobil výše popsanou dopravní nehodu, kdy při otáčení jízdní soupravy složené z tahače [registrační značka] a z návěsu [registrační značka] na parkovišti poblíž budovy [adresa] v [obec] narazil do této budovy zadní částí návěsu. V důsledku toho byla poškozena fasáda a parapet u jednoho okna, přičemž žalobkyně jako pojistitel podle § 6 odst. 2 a § 9 Zákona vyplatila z pojistné smlouvy, kterou žalovaná jako pojistník s žalobkyní o předmětných vozidlech uzavřela, pojistné plnění poškozenému vlastníkovi budovy [jméno] [příjmení], a to částku celkem 23 162 Kč. Šlo o ocenění prací a materiálu nutných pro opravu uvedeného poškození tak, jak skladbu této částky soud zjistil z výpočtu zmíněného v odst. 7 odůvodnění tohoto rozsudku. Podstatou předmětného sporu bylo, zda žalovaná jako vlastník a provozovatel uvedených vozidel (pojištěný ve smyslu ust. § 2 písm. f) Zákona) a zaměstnavatel řidiče [příjmení] je povinna ve smyslu § 10 Zákona nahradit žalobkyni coby pojistiteli to, co žalobkyně plnila za pojištěnou žalovanou poškozenému ze smlouvy o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem předmětného vozidla – jízdní soupravy (§ 6 odst. 1 Zákona, podle něhož se pojištění vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla, případně § 2 písm. f) Zákona, kdy se pro účely Zákona rozumí pojištěným ten, na jehož povinnost nahradit újmu se pojištění vztahuje). V posuzované věci se soud ztotožnil s výkladem ustanovení § 10 odst. 1 písm. c) Zákona ve znění platném a účinném v době vzniku škody na majetku třetí osoby počínáním řidiče [příjmení] jako zaměstnance žalované, tak, jak tento výklad za podpory znění důvodové zprávy uváděla žalobkyně. Novelizované znění podle důvodové zprávy k zákonu č. 304/2016 Sb., a to směřované k bodu 7, totiž zpřesňuje ustanovení zakládající právo pojistitele na náhradu vyplaceného pojistného plnění včetně těch případů, kdy řidič z místa nehody ujel bez zřetele hodného důvodu, nebo jinak (pozn. soudu – tj. jiným způsobem než opuštění místa nehody) postupoval s cílem vyhnout se např. dechové zkoušce, nebo zcela znemožnil určení viníka. Podle důvodové zprávy výslovně nemůže být beztrestným chováním viníka nehody případ ujetí od nehody, nebo nevrácení se na její místo, aniž by k tomu byla objektivní příčina. Citované znění § 10 odst. 1 písm. c) Zákona tak skutečně pro případ, kdy má být postižní právo pojišťovny založeno na skutkových okolnostech opuštění místa nehody pojištěným, nestanoví pro vznik tohoto práva jako další podmínku, že svým počínáním pojištěným zároveň znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody.

16. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že na straně řidiče [příjmení], jehož jednání se přičítá žalované v pozici zaměstnavatele řidiče (§ 2914 o. z.), nebyly dány okolnosti, které by byly hodné zřetele pro konstrukci důvodu, že tato osoba mohla místo nehody opustit. Soud poukazuje na skutková zjištění a hodnocení důkazu v podobě výpovědi svědka a kamerového záznamu o faktickém průběhu nehody. Pokud svědek totiž jednoznačně popisoval, že si byl vědom velmi omezeného prostoru pro provedení manévru otáčení jízdní soupravy včetně couvání k značné blízkosti (poté poškozené) budovy, pak této jeho vědomosti vůbec nekoresponduje, jak následně vylíčil, že prováděl kontrolu pro účely zabránění vzniku poškození. Výše soud popsal, z jakých důvodů na základě objektivně existujícího důkazu v podobě videozáznamu neuvěřil výpovědi svědka, že se opakovaně šel na místo na zadní části úrovně návěsu podívat, stejně jako tomu, že si byl jist, že zde má dostatek prostoru a nic nepoškodil. Z videozáznamu byla tato verze vyvrácena. Jestliže za objektivního stavu vzdálenosti mezi jízdní soupravou a domem, stejně tak při vědomosti řidiče o minimálním prostoru k otáčení, tento patrně vůbec z vozidla nevystoupil, opakovaně k budově couval, přičemž ke kontaktu s budovou došlo patrně i dvakrát, nemůže být zohledněno, že řidič z místa nehody odjel. Za výše uvedených skutkových zjištění se soudu nejeví jakkoliv pravděpodobná verze, že si řidič poškození budovy v důsledku kontaktu s ní vůbec nebyl vědom. Přitom zejména na základě žalovanou tvrzené nevědomosti řidiče o vzniku poškození mělo být podle jejího názoru upuštěno od uložení povinnosti, aby nahradila žalobkyni, co žalobkyně plnila z pojistné smlouvy poškozenému. V této nevědomosti zejména žalovaná spatřovala zřetele hodný důvod pro to, aby řidič [příjmení] místo dopravní nehody opustil, aniž by ji (jak ukládá ustanovení § 47 odst. 5 písm. a) a b) ve spojení s odst. 4 zák. č. 361/2000 Sb. pro situaci, kdy při dopravní nehodě dojde ke hmotné škodě na majetku třetí osoby, zde k poškození domu ve vlastnictví [jméno] [příjmení]). Za zjištěného skutkového stavu nelze jako zřetele hodný důvod brát ani argumentaci žalované, že jízdní souprava tohoto typu není vybavena parkovacími senzory či kamerou. Řidič si byl zcela vědom minimálního rozsahu prostoru, přičemž pro účely zabezpečení nekomplikovaného průběhu otáčení neučinil ani to, co tvrdil ve své výpovědi, totiž že by se jakkoliv -–zejména alespoň jedním vystoupení z vozidla – přesvědčil o tom, že má možnost v bezprostřední blízkosti domu otočení bez jeho poškození provést. Jak soud výše také popsal, pak při úhlu pohledu řidiče z kabiny tahače při odjezdu z parkovacího místa bylo pravděpodobně možné poškození budovy zaznamenat.

17. Vzhledem k uvedenému pak soud uzavřel, že na straně žalobkyně vzniklo dle § 10 odst. 1 písm. c) Zákona proti pojištěné žalované právo na náhradu toho, co za ni z uzavřené pojistné smlouvy plnila v souvislosti s pojistnou událostí č. 2020, totiž dopravní nehodou způsobenou popsaným jednáním řidiče – zaměstnance žalované. Je přitom nerozhodné, že řidič žalované nebyl v přestupkovém řízení uznán vinným a pokutou postižen za to, že z místa nehody odjel. Citované ustanovení § 10 odst. 1 písm. c) Zákona zakládá postižní právo pojišťovny za splnění tam vymezených podmínek bez zřetele k tomu, zda ve vztahu k pojištěnému (případně osobě, jejíž jednání se pojištěnému připisuje) bylo shledáno správním rozhodnutím zavinění na způsobení přestupku, jehož skutková podstata by odpovídala skutkové verzi, se kterou je spojen vznik postižního práva.

18. Žalobkyně vyzvala žalovanou písemnou výzvou z 30. 10. 2020 k plnění nároku vzniklého jí shora popsaným způsobem, stanovila k tomu lhůtu, která nepochybně byla dostatečná, a to do 13. 11. 2020. Jelikož Zákon neupravuje splatnost takového nároku pojišťovny, řídí se tato platnost obecnými předpisy, tj. výše citovaným § 1958 odst. 2 o. z., tj. na podkladě výzvy věřitele (žalobkyně) a uplynutí lhůty – slovy zákona„ bez zbytečného odkladu“ – v posuzované věci stanovené žalobkyní de facto delší, tj. cca do 14 dnů od vyhotovení a odeslání výzvy. Jestliže žalovaná žalobkyni náhradu za plnění 23 162 Kč do uvedeného data 13. 11. 2020 neposkytla, pak je od 14. 11. 2020 v prodlení (§ 1968 o. z.), proto jí soud vedle samotné částky 23 162 Kč k jejímu požadavku přiznal i nárok v podobě úroku z prodlení z této částky (§ 1970 o. z.) ve výši korespondující prováděcí úpravě – nař. vlády č. 351/2013 Sb. K datu vzniku prodlení činila výše této úrokové sazby 8,25 % ročně.

19. Ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl výrokem II tohoto rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů prvostupňového řízení, neboť tímto rozsudkem se u něj tato fáze řízení končí. Ve věci úspěšné žalobkyni bylo podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. vůči neúspěšné žalované přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, představovaných jednak soudním poplatkem 927 Kč, a jednak náklady právního zastoupení 19 718,40 Kč, které byly určeny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále případně jen AT). Při tarifní hodnotě 23 162 Kč (§ 8 odst. 1 AT, neboť předmětem řízení byl peněžitý nárok v této výši jistiny) činí odměna advokáta za jeden úkon 2 060 Kč (§ 7 bod 5 AT). V posuzovaném případě dosáhla odměna advokáta, který v řízení učinil 5 úkonů (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě, žaloba, vyjádření ze dne 4. 3. 2022 ke stanovisku žalované, účast u jednání dne 2. 8. 2022; § 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT), když s jednoduchou předžalobní výzvou k plnění se však pojí jen polovina odměny, celkem 10 300 Kč. Dále jde o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – vždy po 300 Kč - tj. celkem 1 500 Kč (5 x 300, § 13 odst. 4 AT). K nákladům právního zastoupení přísluší též náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby, konkrétně strávený advokáta při cestě k jednání (z [obec], kde má sídlo substituční zástupce žalobkyně, do [obec] a zpět) v trvání 6 půlhodin, celkem 600 Kč (6 x 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT), a také cestovní výdaje advokátky 4 032 Kč za jízdu z [obec] do [obec] a zpět, ve vzdálenosti 304 km vozem [anonymizováno] [registrační značka] s průměrnou spotřebou 4,1 litrů /100 km, při sazbě základní náhrady 4,70 Kč za 1 km a při ceně motorové nafty za jeden litr 47,10 Kč (§ 1 písm. b), § 4 písm. c) vyhl. č. 511/2021 Sb., ve znění vyhl. č. 116/2022). Konečně náklady právního zastoupení podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. tvoří náhrada za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 3 286,40 Kč (0,21 x (10 300 + 1 500 + 600 + 4 032)).

20. Lhůta k plnění předmětu řízení i povinnosti k náhradě nákladů řízení byla žalované stanovena obvyklá třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř.). Ke stanovení delší lhůty či k plnění ve splátkách soud neshledal v okolnostech případu ani v soudu známých poměrech účastníků (k nimž žalovaná ve prospěch jiné než třídenní lhůty k plnění aktivně ničeho netvrdila) žádné relevantní důvody.