10 C 215/2024

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Erlebachovou ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného hlášený k trvalému pobytu adresa o zaplacení částky 23 280 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 17 536 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 256 Kč od 29. 12. 2023 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně dále vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 5 744 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 744 Kč od 29. 12. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce náklady řízení ve výši 1 192 Kč.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky celkem 23 280 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 000 Kč od 29. 12. 2023 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že s žalovaným uzavřela smlouvu od spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě kterému poskytla dne 25. 8. 2023 a 11. 9. 2023 spotřebitelský úvěr převodem na účet žalovaného č. č. účtu (dále příp. jen „Účet žalovaného“) pod variabilním symbolem odpovídajícím rodnému číslu žalovaného - Anonymizováno. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny úvěru, a to vždy nejpozději k 24. dni v měsíci. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou úvěru, byl o úhradu úvěru opakovaně upomínán, přičemž v poslední upomínce z 25. 12. 2023 informován o zesplatnění celého úvěru k datu 28. 12. 2023 a vyzván k jeho úhradě. Žalobkyně žalobu podala ohledně jistiny ve výši 15 000 Kč a smluvní úrok ve výši 6 000 Kč (40 % z 15 000 Kč za první měsíc doby čerpání úvěru) spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dále žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení sjednané smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny od 29. 12. 2023 do 29. 5. 2024 (tj. do odeslání předžalobní výzvy), přičemž ji kapitalizovala na částku 2 280 Kč.

2. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena na adresu trvalého bydliště postupem podle § 49 odst. 2, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Soud věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě listinných důkazů, neboť takový postup byl možný a žalobkyně s ním souhlasila výslovně již v žalobě, u žalovaného bylo možné souhlas dovodit absencí reakce na usnesení soudu ze dne 25. 11. 2024, č. j. 10 C 215/2024-11. Jím byl totiž žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě soudem stanovené vyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, a zároveň byl upozorněn, že pokud tak neučiní, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

3. Na základě listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění:

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 25. 8. 2023, z kopie občanského průkazu žalovaného (č. hodnota, platnost od 15. 12. 2017 do 15. 12. 2027) a potvrzení o verifikační platbě soud zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky do výše 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky ve výši 40 % měsíčně vždy k 24. dni v měsíci s tím, že jistinu může žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Strany se dohodly, že v případě prodlení žalovaného po dobu 2 kalendářní měsíce nebo delší se bez dalšího stává splatný celý dluh. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna jednostranně požadovat splacení celého dluhu, dojde-li k porušení smluvní povinnosti žalovaného. Pro případ prodlení žalovaného s plněním smluvních povinností, zejm. řádného placení splátek úroku byla článkem IV., bod 4. 2. písm. c) ujednána také smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž bude žalovaný v prodlení.

5. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně provedla na podkladě mj. z výplatních lístků za 3 měsíce – konkrétně květen, červen, červenec 2023 (čistá mzda okolo 34 000 Kč měsíčně, resp. v červnu 2023 dokonce 42 846 Kč).

6. Z potvrzení o platbě – výpisu z účtu žalobkyně (č. č. účtu) soud zjistil, že na Účet žalovaného pod VS korespondujícím jeho rodnému číslu (Anonymizováno) byla poukázána dne 25. 8. 2023 částku 7 000 Kč a dne 11. 9. 2023 částka 8 000 Kč. Okolnost, že žalovaný v uvedených datech byl majitelem účtu a osobou s jediným dispozičním oprávněním k uvedenému Účtu, jakož i to, že z účtu žalobkyně uvedeného v prvním řádku tohoto odstavce byla na Účet připsána dne 25. 8. 2023 částka 7 000 Kč a 11. 9. 2023 částka 8 000 Kč, dokládá zpráva právnická osoba., vyžádaná soudem pro předmětné řízení.

7. Z korespondence žalobkyně datované 25. 12. 2023 a adresované vůči žalovanému soud zjistil, že žalobkyně jí provedla zesplatnění předmětného spotřebitelského úvěru č. hodnota a žalobkyně oznámila žalovanému, že k datu vyhotovení korespondence došlo k tomuto zesplatnění celého úvěru. Zároveň vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu (k datu korespondence vyčísleno na 42 360 Kč) do 3 dnů od doručení tohoto dopisu.

8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 29. 5. 2024 spolu s podacím lístkem soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění ještě před podáním žaloby.

9. Právní posouzení věci soud provedl podle dále citované zákonné úpravy.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 věta první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“ nebo ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

12. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

15. Podle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

16. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

17. Podle § 122 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále příp. jen „ZSÚ“) věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 2 téhož ustanovení uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Podle odst. 3 téhož ustanovení souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Podle § 122 odst. 4 ZSÚ dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Podle § 122 odst. 5 ZSÚ se odstavce 1, 2 a 4 použijí obdobně i na odloženou platbu, peněžitou zápůjčku, úvěr nebo obdobnou finanční službu, kde dlužník, který je fyzickou osobou, avšak není spotřebitelem, je v prodlení delším než 90 dnů s plněním peněžitého dluhu. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut v takovém případě nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše odložené platby, peněžité zápůjčky, úvěru nebo obdobné finanční služby.

18. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., kterým se (mimo jiné) určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

19. Po skutkové a právní stránce soud uzavřel, že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne 25. 8. 2023 uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr formou úvěrového rámce až do výše 20 000 Kč, ze které žalovaný fakticky čerpal celkem 15 000 Kč (25. 8. 2023 7 000 Kč a 11. 9. 2023 částku 8 000 Kč) převodem z účtu žalobkyně na Účet žalovaného. Soud má za to, že v daném případě žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Smlouva proto v tomto ohledu byla sjednána platně, respektujíc výše citované ustanovení § 86 ZSÚ. Faktické poskytnutí úvěru ve výši celkem 15 000 Kč žalovanému byla jednoznačně prokázána, zároveň žalobkyně z hlediska zásad důkazního břemene nemůže prokazovat negativní tvrzení o tom, že žalovaný tuto jistinu žalobkyni žádným způsobem neuhradil. Měl to být žalovaný, kdo měl v řízení tvrdit a prokazovat pozitivní skutečnost o alespoň částečné úhradě jistiny, což však pro jeho procesní nečinnost nenastalo. Soud tedy shledal žalobu důvodnou ohledně celé úvěrové jistiny 15 000 Kč.

20. Jinak opodstatněnost žaloby ovšem soud posoudil u nároku žalobkyně na smluvní úrok z úvěru, odvíjející se od měsíční sazby 40 % a kapitalizovaný žalobkyní na částku 6 000 Kč za první měsíc čerpání úvěru. Z předmětné smlouvy bylo skutečně zjištěno, že jí (článek II., odst. 2. 1. 6.) byl sjednán úrok ve výši 40 % měsíčně, přičemž tento nebyl vázán na pouhý první měsíc trvání smlouvy, zároveň splatnost úvěru sama o sobě nebyla nikterak stanovena (i dle tvrzení žalobkyně); z toho je pak zřejmé, že úročení úvěru smluvní sazbou 40 % se mělo týkat neurčitě dlouhého období trvání smlouvy. Soud takovouto sjednanou úrokovou sazbu, která představuje ročně 480 % (!) shledal jednoznačně neplatnou. Odkazuje přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. spisová značka, podle něhož je v rozporu s dobrými mravy zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Jak soud zjistil z Databáze časových řad ARAD uveřejněné na webových stránkách ČNB (https://www.cnb.cz/arad/#/cs/home, tabulka či graf pro Statistika úrokových sazeb - nové obchody - úvěry: Měsíční, Úroková sazba, Domácnosti - obyvatelstvo, Kontokorentní a DZ na BÚ, CZK, Banky včetně stavebních spořitelen) činil obvyklý úrok bankovních institucí v době sjednání úvěru 20,49 % p. a. (tj. pro mj. kontokorentní úvěry, obdobné úvěru předmětnému. Sjednaný úrok mezi účastníky ve výši 480 % p. a. tento obvyklý úrok zcela mimořádným způsobem převyšuje. Byť byl úvěr poskytován nebankovním subjektem, u kterého bývá úroková sazba obecně vyšší s ohledem větší podnikatelské riziko s přihlédnutím k obvyklému okruhu dlužníků, nelze téměř dvaceti čtyřnásobný úrok oproti obvyklému považovat za přiměřený ani u nebankovního subjektu. Soud proto předmětný úrok vyhodnotil jako sjednaný rozporu s dobrými mravy, tudíž neplatný podle § 580 odst. 1 o. z. V tomto směru lze poukázat i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. spisová značka, dle kterého lze sice připustit, že u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Ujednání o takto vysokém úroku (hrubě odporujícímu dobrým mravům) je neplatné podle § 39 obč. zák. Ostatně sama žalobkyně si je nepochybně vědoma nepřiměřené výše sjednaného úroku, neboť v žalobě uvažovala o tom, že by jí případně příslušel vůči žalovanému jen nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

21. Podle rozhodnutí Krajského soudu v adresa sp. zn. spisová značka, schváleného na zasedání evidenčních senátů pro rok 2020, platí s odkazem na ust. § 1802 o. z., že pokud nebyl ve smlouvě o úvěru sjednán úrok, nebo byl-li sjednán neplatně, neznamená to, že by smlouva byla sjednána jako bezúročná, ale platí, že je úrok sjednán ve výši stanovené právním předpisem, popř. ve výši obvyklé. Protože žádný právní předpis výši úroku neurčuje, stanovil soud jeho obvyklou výši podle již zmíněné databáze ARAD ve výši 20,49 % ročně. Za období jednoho měsíce, za který žalobkyně nárok na smluvní úrok uplatnila, tak kapitalizovaný úrok z úvěru činí po zaokrouhlení na celé koruny 256 Kč (15 000 Kč x 20,49 %, děleno 12 měsíců).

22. Smluvní pokuta požadovaná žalobkyní při sjednané sazbě 0,1 % denně z dlužné částky jistiny za období od 29. 12. 2023 do 29. 5. 2024 částkou 2 280 Kč byla soudem vyhodnocena jako souladná s právní úpravou výše citovaného § 122 odst. 1 písm. c), odst. 2 a 3 ZSÚ.

23. Na základě uvedených skutkových a právních závěrů tedy soud přisoudil 17 536 Kč, z toho 15 000 Kč jako jistinu úvěru, 256 Kč jako kapitalizovaný úrok z úvěru za měsíc čerpání úvěru a částku 2 280 Kč jako smluvní pokutu. Úrok z prodlení žalobkyni dle § 1968, § 1970 o. z. a nař. vlády č. 351/2013 Sb. přísluší z částky úrokové jistiny a úroku z úvěru kapitalizovaného za jeden měsíc, tj. z částky 15 256 Kč (výrok I. rozsudku). Ve zbytku nároku žalobkyně (5 744 Kč jako další části žalobkyní požadovaného kapitalizovaného úroku z úvěru za jeden měsíc, dále úroku z prodlení z této částky) musela být žaloba výrokem II. rozsudku zamítnuta.

24. Ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů prvostupňového řízení, neboť tímto rozsudkem se u něj tato fáze řízení končí.

25. Při rozhodování o nákladech řízení vzal soud v potaz prioritní zákonnou zásadu, tj. pravidlo úspěchu ve věci. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. totiž platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle odstavce 2 téhož ustanovení měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, případně vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

26. Žalobkyně byla v řízení úspěšná z 75 % (částka požadovaná na jistině, smluvní pokutě i kapitalizovaném úroku činila 23 280 Kč, zatímco soud žalobkyni přisoudil jen 17 536 Kč), oproti tomu se žalovaný žalobě ubránil z 25 %. Více úspěšné žalobkyni tak bylo ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. přisouzeno právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 50 %.

27. Na nákladech řízení žalobkyně jde jednak o soudní poplatek 932 Kč, a dále je tvoří náklady právního zastoupení 1 452 Kč. Tyto byly určeny dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby, a to konkrétně ve znění od 1. 7. 2014 do 31. 12. 2024 (když do druhého z uvedených dat byly učiněny všechny úkony právní služby advokáta; dále jen „AT“). Konkrétně jde o odměnu advokáta za tři úkony právní služby – vždy po 300 Kč, dále o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – vždy po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 písm. a) až c) bod 2., odst. 5 písm. a) AT), a konečně o náhradu za DPH v sazbě 21 % (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1.1.2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. o částku 252 Kč [0,21 x (900 + 300)]. Použití citovaného ust. § 14b AT je dáno okolností uplatnění nároku shodnou žalobkyní opakovaně v obdobných věcech (u zdejšího soudu např. sp. zn. spisová značka, spisová značka) a výší požadované částky nepřesahující 50 000 Kč. jestliže celkové náklady řízení žalobkyně byly určeny na 2 384 Kč, pak 50 % z nich, které bude žalovaný povinen žalobkyni nahradit, činí 1 192 Kč.

28. Lhůta k plnění předmětu řízení i povinnosti k náhradě nákladů řízení byla žalovanému stanovena obvyklá třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř.). Ke stanovení delší lhůty či k plnění ve splátkách soud neshledal v okolnostech případu ani v soudu známých poměrech účastníků (k nimž žalovaný ve prospěch jiné než třídenní lhůty k plnění aktivně ničeho netvrdil) žádné relevantní důvody. Proti tomuto rozsudku lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení odvolání ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Semilech, a to v případě listinné podoby ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.