10 C 216/2021

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Erlebachovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 1/0 hlášený k trvalému pobytu Anonymizováno o zaplacení částky 975 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku 975 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 975 000 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobci k rukám právní zástupkyně žalobce náklady řízení ve výši 150 549,17 Kč.

1. Předmětem řízení byl nárok žalobce na zaplacení peněžitého plnění s příslušenstvím tak, jak je vše uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Tvrdil, že žalovanému v průběhu měsíců listopadu a prosince 2019 poskytl zápůjčku v celkové výši 975 000 Kč, a to konkrétně tak, že 5. 11. 2019 provedl osobní vklad částky 200 000 Kč na pobočce , právnická osoba, . v , Anonymizováno, , Anonymizováno, na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, (dále v odůvodnění případně jen „Účet žalovaného“), poté na Účet žalovaného bezhotovostně převedl 8. 11. 2019 částku 100 000 Kč, 15. 11. 2019 částku 100 000 Kč, 2. 12. 2019 celkem 100 000 Kč (v platbách z téhož dne po 70 000 Kč a po 30 000 Kč, 5. 12. 2019 částku 150 000 Kč a 6. 12. 2019 částku 200 000 Kč. Zbylá částka (do 975 000 Kč) 125 000 Kč byla v hotovosti předána žalovanému v kanceláři žalobce, o čemž věděl kolega žalobce , jméno FO, . O celkové zápůjčce byl mezi účastníky sepsán „Dlužní úpis, směnka“ datovaný 1. 11. 2019, na němž byl podpis žalovaného ověřen 2. 11. 2019, stejně tak byl ověřen podpis spoludlužníka , jméno FO, , Anonymizováno, ; jako ručitel pro částku 350 000 Kč byl připodepsán , jméno FO, (jeho podpis ověřen 5. 12. 2019). Podle obsahu této listiny měl žalovaný poskytnutou zápůjčku žalobci vrátit do 30. 11. 2020, avšak do podání žaloby neuhradil ničeho – přes upomínání, včetně upomínky zástupkyně žalobce předžalobní výzvou ze 14. 7. 2021. V průběhu řízení žalobce dovyložil, že shora uvedené osoby, resp. žalovaný s nimi, byli ze smlouvy o zápůjčce zavázání společně a nerozdílně, žalobce tudíž může volit, vůči kterému z nich (případně, zda vůči každému z nich) pohledávku uplatní, a to i v plném rozsahu, jak učinil v řízení vůči žalovanému. Okolnost, že žalovaný s dalšími osobami je ze zápůjčky zavázán solidárně, dle žalobce vyplývá jak z obsahu Dlužního úpisu, směnky, tak z textové komunikace mezi účastníky následující po podpisu zmiňované listiny.

2. Žalovaný v počátku řízení písemnými podáními navrhl zamítnutí žaloby, veškeré skutečnosti žalobcem v žalobě tvrzené označil za nezakládající se na pravdě, když k jednáním žalobcem popsaným podle žalovaného nedošlo a od žalobce ničeho nepřevzal. Dále uváděl, že žalobcem tvrzená smlouva o zápůjčce byla zastřeným právním jednáním [§ 555 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.)], jelikož poskytnuté finanční prostředky byly investicí žalobce do společného podnikatelského projektu (otevření a provoz restaurace s názvem , jméno FO, , Anonymizováno, , jež se měla nacházet v , adresa, ), projekt však nebyl dokončen, nedošlo ke zprovoznění restaurace z důvodu rozšíření nemoci SARS-CoV-2; proto by dle žalovaného měla být údajná smlouva o zápůjčce posouzena podle své pravé povahy jako inominátní „investorská“ smlouva. V pozdější fázi řízení však žalovaný přes výzvu soudu (u 1. jednání dne 17. 10. 2023) neuvedl žádná konkrétní tvrzení o tom, jaká konkrétní (jiná než smlouva o zápůjčce) měla být mezi ním a žalobcem (případně mezi ním a spoludlužníky na jedné straně a žalobcem na druhé straně) uzavřena, uvedl, že neví o tom, že by právní poměr mezi účastníky měl mít jinou povahu, než smlouva o zápůjčce; sám uvedl, že si s vícerými osobami zapůjčili od žalobce peněžité prostředky. Měl však za to, že každopádně neodpovídá za celou dlužnou částku, zároveň nebyl schopen uvést tvrzení potom, jaká část z celkového dluhu byla jeho závazkem a jaká část závazkem ostatních spoludlužníků. Potvrdil, že na jeho Účet byl žalobcem proveden jeden vklad a bezhotovostní převody ve výších částek tak, jak je v řízení tvrdil žalobce, dále žalovaný uvedl, že si je vědom toho, že následně mu byla předána i nějaká hotovostní částka v kanceláři žalobce, avšak nepamatuje si už přesně, o jakou částku šlo. Potvrdil, že ze zapůjčených finančních prostředků žalobci ničeho nevrátil.

3. Usnesením ze dne 12. září 2023, č. j. 10 C 216/2021-76 soud rozhodl o zamítnutí námitky žalovaného vůči místní příslušnosti nadepsaného soudu, v tomto usnesení se rovněž vyjádřil (za okolnosti, kdy žalovaný je státním příslušníkem , Anonymizováno, ) ke svému názoru na to, že je dána jeho pravomoc k projednání a rozhodnutí ve věci. Na odůvodnění citovaného usnesení, které je účastníkům známo, soud zcela odkazuje. Usnesení nabylo právní moci 5. 10. 2023.

4. Mezi účastníky bylo nesporné to, že neujednali tzv. rozhodné právo, tj. nesjednali, jakým právním řádem se bude řídit po hmotněprávní stránce jejich právní poměr. Proto soud – s přihlédnutím k ust. odst. 19 úvodních ustanovení, článku 3 odst. 1. (a contrario), čl. 4 odst. 2., čl. 19 odst.

3. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I.), dále v odůvodnění případně jen „Nařízení Řím I.“ – vyhodnotil, že právní poměr (smlouva) mezi účastníky se řídí českým právem. Je tomu tak proto, že (při absenci volby rozhodného práva účastníky) v projednávaném případě nejde o žádnou z vyjmenovaných typů smluv dle čl. 4 odst. 1. písm. a) až h) Nařízení Řím I., u kterých jsou pro stanovení rozhodného práva upraveny speciální podmínky. Smlouva se tak řídí právem země, v níž má strana, která je povinna poskytnout plnění charakteristické pro smlouvu, své obvyklé bydliště. V daném případě je pro smlouvu o zápůjčce obvyklé, že žalobce byl povinen poskytnout zápůčku, žalovaný byl povinen tuto zápůjčku vrátit. Obě smluvní strany přitom měly v době uzavření smlouvy (listopad 2019) své obvyklé bydliště v České republice, a to i žalovaný. U něj šlo o adresu , adresa, , jelikož tato adresa jako adresa žalovaného , právnická osoba, byla uvedena v listině „Dlužní úpis, směnka“ datované 1. 11. 2019, ještě v plné moci udělené žalovaným právnímu zástupci , tituly před jménem, , Anonymizováno, dne 1. 12. 2021 žalovaný uváděl, že je na této adrese bytem, a konečně až do 20. 7. 2020 měl žalovaný na této adrese hlášený povolený pobyt v ČR.

5. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce převedl bezhotovostně na Účet žalovaného 8. 11., 15. 11., 2. 12., 5. 12. a 6. 12. 2019 částky 2 x 100 000 Kč, v jeden den – 2. 12. 2019 – celkem 100 000 Kč (70 000 Kč a 30 000 Kč), 150 000 Kč a 200 000 Kč. Kromě toho bylo nesporné, že žalobce provedl hotovostní vklad na Účet žalovaného dne 5. 11. 2019 v celkové výši 200 000 Kč. Uvedené skutečnosti byly navíc bez pochyby prokázány výpisy z účtu žalobce č. , č. účtu, , prokazujícími odchozí bezhotovostní platby, a dále z Účtu žalovaného, které soud vyžádal od , právnická osoba, . pro období, v němž byly údaje o příchozích bezhotovostních platbách jednotlivých částek a o vkladu hotovostní částky 200 000 Kč na Účet žalovaného provedeny. Všechny výpisy z účtů žalobce i žalovaného obsahují shodná data u jednotlivých částek, pokud jde o jejich poukázání z účtu žalobce, stejně jako o jejich připsání na účet žalovaného. Z výpisů z Účtu žalovaného (též z účtu žalobce) má soud dále za prokázané, že v kolonkách o názvu položky, případně protiúčtu byly uvedeny následující informace: u částky 200 000 Kč připsané na Účet žalovaného dne 5. 11. 2019 byl uveden údaj o vkladu hotovosti a jméno a příjmení žalobce, u částky 100 000 Kč ze dne 8. 11. 2019 bylo uvedeno označení příchozí úhrady „půjčka , jméno FO, “ a protiúčet č. , č. účtu, , obdobné údaje byly i u příchozí platby 100 000 Kč k datu 15. 11. 2019; u plateb z 2. 12. (70 000 a 30 000 Kč), 5. 12. a 6. 12. 2019 bylo obsaženo jen označení výše uvedeného účtu a jména žalobce. Dále má soud ze zprávy , právnická osoba, . za prokázané, že majitelem a jediným disponentem účtu č. , č. účtu, (Účet žalovaného) byl pro rozhodné období listopadu a prosince 2019 pouze žalovaný.

6. Z listiny „Dlužní úpis, směnka“ soud zjistil, že pod tímto názvem obsahovala text „Já níže podepsaný , jméno FO, , r. č. , Anonymizováno, “, dále údaje o adrese v , Anonymizováno, a adrese ČR, údaje o občanském průkazu , Anonymizováno, , dále „a , jméno FO, , Anonymizováno, , r. č. , Anonymizováno, “ spolu s údaji o jeho bydlišti a číslu cestovního pasu, a konečně „a , jméno FO, , r. č. , hodnota, , údaje o bydlišti v provincii , Anonymizováno, a o cestovním pase, „jsme si půjčili od níže podepsaného , Jméno zainteresované osoby 0/0, “ (s údaji o r. č. a adrese ve , jméno FO, ) „dne …11. 2019, 975 000 Kč“. Následovala věta „Tuto půjčku se zavazuji splatit nejpozději do …11. 2020. Nesplatím-li tuto částku, zavazuji se panu , Jméno zainteresované osoby 0/0, zaplatit úrok z prodlení 0,6% denně z dlužné částky za každý den prodlení. Po pasáži, co se považuje za splacení celé částky, následoval text „Neučiníme-li tak, jsme si plně vědomi všech právních důsledků z toho pro mě vyplývajících. Zavazujeme se těmto důsledkům se nevyhýbat, a nést plně jejich následky. Dále se zavazujeme uhradit veškeré výdaje, které by nesplacením dluhu do stanoveného termínu panu , jméno FO, vznikly.“ Listina obsahovala též stanovisko, že žalobce bude vrácení dluhu „právní cestou, včetně exekutora“ žádat ihned po uplynutí doby splatnosti tohoto dlužného úpisu, směnky. Uvedeno bylo též to, že „Předání peněz proběhlo dne …11. 2019, 750 000,- převodem na bú č. , č. účtu, , 225 000,- v hotovosti.“ Konečně bylo uvedeno prohlášení, že „půjčující , Jméno zainteresované osoby 0/0, i dlužníci , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, potvrzují, že obsah tohoto dlužního úpisu (směnky) četli a že celému jejímu obsahu plně porozuměli. Že ho podepisují, ne v tísni, svobodně, vážně a na důkaz toho připojují své podpisy“. V závěru byla listina datována dne 1. 11. 2019, pod čímž byla v jednotlivých řádcích uvedena jména shora zmíněného půjčujícího a 3 dlužníků, pod vlastnoručními podpisy půjčujícího (žalobce) a 2 ze 3 dlužníků (žalovaného a , Anonymizováno, , z čehož autentičnost podpisu žalovaného a , Anonymizováno, byla ověřena , právnická osoba, v , adresa, dne 2. 11. 2019. Ručním písmem byl k závěrečným údajům o dlužnících připsán text „5. 12. 2019 Dlužník: , jméno FO, “, u něhož byl obsažen vlastnoruční podpis, dle ověřovací doložky Magistrátu města , adresa, ze dne 5. 12. 2019 potvrzený v autentičnosti tímto úřadem. Pod ověřovací doložkou ohledně podpisu , jméno FO, bylo uvedeno, že „podstupuje v této směnce pouze k částce 350 000 Kč“, pod čímž bylo připojeno ručně psané jméno a příjmení tohoto dlužníka a žalobce, oboje s vlastnoručními podpisy.

7. Z SMS komunikace mezi žalobcem a žalovaným bylo zjištěno, že dne 5. 11. 2019 informoval žalobce žalovaného, že dostal nabídku od kamarádky , Anonymizováno, , která vlastní restauraci v , adresa, , že by koupila „tuto“, dále, že pokud se s ní žalovaný dohodne na rozumné ceně, tak „by zrušil tuto půjčku“ a proto chce žalobci zavolat; zmínil také, že „všechno je tu zatím napsané na mě, tak začnu rozhodovat sám …“. Dne 6. 1. 2020 sděloval žalovaný žalobci, že se rozhodl „, Anonymizováno, “ zavřít, také že pokud „zkasíruje něco zpátky, tak uvidí kolik, tak to hned dá zpátky proti půjčce“.

8. Z výpovědi svědka , jméno FO, soud zjistil, že s žalobcem mluvili o předvolání k soudu, žalobce mu říkal to, že 3 – 4 roky zpětně byl svědek u něj na schůzce v kanceláři, a ptal se svědka, zda si pamatuje, že se zde potkal s pánem, když svědek přecházel do jiné kanceláře, a že se jednalo o nějaké půjčení peněz. Svědek žalobci odpověděl, že si asi matně na něco takového vzpomíná, ale byla to pro něj věc nepodstatná. Sám si tedy jen matně vybavuje, že když řešil před lety s žalobcem v jeho něco ohledně pojištění atd. – žalobce byl svědkův finanční poradce (z toho důvodu spolu často v kanceláři žalobce něco řešili) – všimnul si na stole nějakých peněz, dělali si z toho legraci, zda jsou ty peníze pro svědka. Žalobce mu tenkrát sdělil, že má ještě nějakou schůzku ohledně půjčení peněz pro nějakého kolegu (jméno nebylo uvedeno), proto – pokud nestihnou společně vyřešit jejich téma – zda svědek chvíli počká vedle. Částku, kterou balíček peněz obsahoval, svědek neznal, neodhadne, zda šlo o 100, 50 nebo 200 tisíc Kč. Peníze nebyly žalobcem za přítomnosti svědka, tento jen zaznamenal, že někdo volal nebo zvonil a žalobce pak svědka požádal, aby na chvíli přešel do vedlejší kanceláře, než záležitost vyřídí. Pokud byl svědek ve vedlejší místnosti, nic z toho, o čem žalobce s nějakým pánem, kterého svědek zahlédl přicházet po schodišti a o němž byl ve výpovědi schopen říct, že byl patrně starší než svědek, hovořili, svědek neslyšel, rovněž je přímo neviděl jednat. Svědek si už nedokázal vzpomenout, v jaké době se situace odehrála, jen se domnívá, že šlo patrně o podzim.

9. Předžalobní upomínkou ze dne 14. 7. 2021 bylo prokázáno, že právní zástupkyně žalobce vyzvala jménem žalobce žalovaného k zaplacení částky 975 000 Kč z titulu zápůjčky v celkové výši 975 000 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným do uvedeného data na částku 49 805,14 Kč, a to na účet žalobce. V podrobnostech uvedla, jakým způsobem došlo k poskytnutí jednotlivých částí zápůjčky (údaje shodné s žalobními tvrzeními), dále též to, že na písemném Dlužním úpisu, směnce, datovaném 1. 11. 2019, byl dne 2. 11. 2019 ověřen podpis žalovaného a spoludlužníka , jméno FO, , jakož i to, že jako ručitel pro částku 350 000 Kč byl dále připodespán , jméno FO, , jehož podpis byl ověřen 5. 12. 2019.

10. Právní posouzení soud učinil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).

11. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. lze při peněžité zápůjčce sjednat úroky.Podle § 2393 odst. 1 o. z. neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů. Podle odst. 2 téhož ustanovení nejsou-li ujednány úroky, může vydlužitel zápůjčku splatit i bez výpovědi.

12. Podle § 1868 odst. 1 o. z. zaváže-li se několik dlužníků k témuž plnění, nebo zaváže-li se dlužník několika věřitelům k témuž plnění, spravují se společný dluh i společná pohledávka podle zásad o spoluvlastnictví. Podle odst. 2 téhož ustanovení je-li na jedné ze stran více osob, má druhá strana právo požadovat určení společného zástupce pro účely doručování. Neučiní-li tak, určí tohoto zástupce na návrh soud.Podle § 1871 odst. 1 o. z. každý z několika spoludlužníků dělitelného plnění je dlužen jen svůj díl a každý z několika věřitelů dělitelného plnění je věřitelem jen svého dílu, ledaže smlouva, zákon nebo rozhodnutí soudu stanoví jinak.Podle § 1872 odst. 1 o. z. je-li několik dlužníku zavázáno plnit společně a nerozdílně, jsou povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho. Věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých, nebo na kterémkoli ze spoludlužníků. Podle odst. 2 téhož ustanovení zvláštní ujednání věřitele a spoludlužníka nepůsobí vůči ostatním spoludlužníkům. Podle § 1875 o. z. se má za to, že podíly na dluhu u všech spoludlužníků jsou v jejich vzájemném poměru stejné.

13. Podle § 2018 odst. 1 o. z. kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat. Podle odst. 2 téhož ustanovení ručitelské prohlášení vyžaduje písemnou formu.

14. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., kterým se (mimo jiné) určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Po skutkové a právní stránce soud uzavřel, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce (§ 2390 a násl. o. z.), na základě které žalobce poskytnul žalovanému zápůjčku v období od 5. 11. 2019 do 6. 12. 2019 v celkové výši 850 000 Kč, dále v neuvedený den částku 125 000 Kč. Uvedený závěr je skutkově podpořen jednak tím, že mezi účastníky bylo zcela nesporné, že žalovaný platby v celkové výši 850 000 Kč (z toho 200 000 Kč hotovostním vkladem žalobce na Účet žalovaného, zbytek bezhotovostními převody na Účet žalovaného) skutečně obdržel; o tomto také zjevně svědčí zjištění z výpisů z účtů účastníků (odst. 5 odůvodnění). Vzhledem k tomu, že žalovaný připustil, že kromě výše uvedených celkem 850 000 Kč obdržel od žalobce ještě jednu hotovostní platbu (byť si nepamatoval její výši), o níž žalobce tvrdil, že dosahovala částky 125 000 Kč, pak při souvislosti mezi tímto tvrzením účastníků, výpovědí svědka , jméno FO, (jenž jednání žalobce s nějakým pánem o zápůjčce, jakož i to, že žalobce měl připravený balíček bankovek na stole a požádal svědka, aby po dobu vyřízení této záležitosti posečkal ve vedlejší místnosti, potvrdil), zejména pak při souvislosti se zjištěními z listinného důkazu „Dlužní úpis, směnka“ (v podrobnostech viz odst. 6 odůvodnění) o tom, že žalovaný vlastnoručně podepsal listinu potvrzující, že od žalobce převzal zápůjčku ve výši celkem 975 000 Kč, má soud nepochybně za to, že celková výše zápůjčky skutečně činila 975 000 Kč. Nic na tom nemění určité odlišnosti o způsobu předání peněžních částek, zjištěném soudem z výpisů z účtů, oproti způsobu popsanému ve „Dlužním úpise, směnce“. V posledně zmiňované listině sice bylo uvedeno, že převodem na Účet žalovaného byla poskytnuta částka 750 000 Kč a částka 225 000 Kč byla poskytnuta v hotovosti, zatímco zjištění z výpisů z účtů vyznívá tak, že výslovně bezhotovostním převodem byla poskytnuta částka jen 650 000 Kč, zatímco částka 200 000 Kč byla žalobcem hotově vložena v bance na Účet žalovaného; ve zbytku – 125 000 Kč pak šlo o shora zmíněnu hotovostní předávku přímo mezi žalobcem a žalovaným. Podstatné je, že v listině „Dlužní úpis, směnka“ byla vyjádřená shodná vůle stran o celkové výši zápůjčky 975 000 Kč.

16. Původní tvrzení žalovaného o tom, že smlouva o zápůjčce měla zastírat jiný právní úkon, inominátní „investorskou“ smlouvu, byla samotným žalovaným při prvním jednání de facto vyvrácena. Žalovaný svá tvrzení změnil na verzi, že si s vícerými osobami od žalobce peněžité prostředky skutečně zapůjčil a že neví o tom, jaká jiná konkrétní smlouva než smlouva o zápůjčce by měla být mezi účastníky, případně žalobcem a všemi spoludlužníky uzavřena.

17. Dále soud po skutkové a právní stránce vyhodnotil, že ač ve vztahu k žalobci smlouvu o zápůjčce uzavřely i další osoby, a to konkrétně spoludlužník žalovaného , Anonymizováno, , pak nebylo ujednáno mezi žalobcem a spoludlužníky plnění dílčí v tom směru, že by každý ze spoludlužníků byl dlužníkem jen svého dílu (§ 1871 odst. 1 o. z.). V listině dokládající uzavření smlouvy o zápůjčce – „Dlužním úpise, směnce“ – sice byly použité různé formulace, jde-li o osobní zájmena a tvary sloves (množné i jednotné číslo v různých případech), avšak z obsahu textu vyplývá, že celkovou zápůjčku 975 000 Kč se každý ze spoludlužníků zavázal splatit (slovy zákona vrátit) celou. K tomu soud odkazuje na zjištění popsaná v odst. 6 odůvodnění, kde před úvodní částí textu listiny „Dlužní úpis, směnka“ obsahující jména a bližší identifikační údaje jednotlivých spoludlužníků bylo uvedeno zájmeno „já“, a zároveň, ačkoli text obsahoval formulaci „jsme si půjčili od … , Jméno zainteresované osoby 0/0, … 975 000 Kč“, pak je zásadní, že posléze následovala věta podle níž se zjevně každý ze spoludlužníků zavázal celou zápůjčku ve vztahu k věřiteli (žalobci) vrátit sám a celou. To vyplývá ze zmíněné věty „Tuto půjčku se zavazuji splatit nejpozději do … 11. 2020“ stejně tak podpůrně z následující věty o tom, že nesplatí-li dlužník (opět v jednotném čísle slovesného tvaru), zavazuje se žalobci zaplatit i smluvní úrok z prodlení. Podpůrným argumentem pro to, že závazek ve vztahu mezi spoludlužníky na jedné straně a věřitelem na druhé straně byl závazkem solidárním (§ 1872 odst. 1 o. z.), je i okolnost, že ve smlouvě o zápůjčce (jejíž listinnou podobou, resp. nejméně potvrzením o jejím uzavření, byla listina „Dlužní úpis, směnka“), nebyly mezi věřitelem (žalobcem) a dlužníky sjednány zcela žádné dílčí části dluhu těch kterých spoludlužníků. Zároveň soud připomíná zjištění z SMS komunikace (odst. 7 odůvodnění), podle níž žalovaný sám za sebe sděloval žalobci úvahu, že by zrušil tuto půjčku, že je na něj vše psané, tudíž začne rozhodovat sám, případně že hned, „co něco zkasíruje zpátky“, dá to proti zápůjčce zpět; z uvedeného se z následného jednání žalovaného (po uzavření smlouvy o zápůjčce) rovněž jeví, že žalovaný byl s ostatními spoludlužníky (de facto však podle podpisu listiny „Dlužní úpis, směnka“ jen s dlužníkem , Anonymizováno, , případně s , jméno FO, , jenž měl zřejmě postavení ručitele) vrátit žalobci půjčku v plné výši, tj. solidárně s ostatními spoludlužníky. Vzhledem k uvedenému nebyla shledána opodstatněnou námitka žalovaného, že by měl být povinen maximálně uhradit svůj díl dluhu (zde soud okazuje na tvrzení žalovaného, kdy nebyl schopen žádná o tom, jaká část z celkového dluhu byla ve vztahu k žalobci jen jeho závazkem, jaká část ostatních spoludlužníků).

18. Protože mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný žalobci ničeho ze zapůjčených finančních prostředků nevrátil (neuhradil), bylo jediným možným dalším závěrem soudu to, že žalovaný nesplnil smluvní povinnost dle sjednané smlouvy o zápůjčce a ustanovení § 2390 o. z. vrátit po čase věci stejného druhu (peníze) zapůjčiteli (žalobci). Žaloba je tak na jistině 975 000 Kč zcela důvodná.

19. Listinou „Dlužní úpis, směnka“ má soud za prokázané, že mezi účastníky byla sjednána doba vrácení zápůjčky (§ 2393 odst. 1, první dvě věty souvětí – a contrario), a to sice ne zcela jednoznačně, nicméně z textu je třeba dovodit, že dobou vrácení byl měsíc listopad 2020, přičemž žalobce sám vědom si nepřesnosti v tomto určení považoval zápůjčku za splatnou k 30. 11. 2020. Takovému pojetí nelze ničeho vytknout. Proto pokud žalovaný neplnil svůj dluh do 30. 11. 2020, neplnil řádně a včas a ocitnul se tak v prodlení (§ 1968, věta první, o. s. ř.). Vzhledem k tomu pak soud shledal oprávněným také požadavek žalobce na úrok z prodlení. Jeho výši žalobce (oproti ujednání v listině „Dlužní úpis, směnka“) požadoval podle výše stanovené právními předpisy (§ 1970 o. z., § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb.).

20. Na podkladě popsaných skutkových a právních závěrů bylo žalobě zcela vyhověno.

21. Ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů prvostupňového řízení, neboť tímto rozsudkem se u něj tato fáze řízení končí. Ve věci úspěšnému žalobci bylo podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. vůči neúspěšnému žalovanému přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, představovaných jednak soudním poplatkem 39 000 Kč, a jednak náklady právního zastoupení 111 549,17 Kč, které byly určeny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále případně jen AT). Při tarifní hodnotě 975 000 Kč (§ 8 odst. 1 AT, neboť předmětem řízení byl peněžitý nárok v této výši jistiny) činí odměna advokátky za jeden úkon 12 220 Kč (§ 7 bod 6). V posuzovaném případě dosáhla odměna advokátky, která v řízení učinila 7 úkonů [převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě, žaloba, další 2 písemná podání ve věci samé (replika ze 4. 4. 2022, doplnění tvrzení z 30. 10. 2023), účast u 2 jednání dne 17. 10. 2023 a 16. 1. 2024; § 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT], celkem 85 540 Kč. Dále jde o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – vždy po 300 Kč - tj. celkem 2 100 Kč (7x 300, § 13 odst. 4 AT). K nákladům právního zastoupení přísluší též náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby, konkrétně strávený advokátkou při cestě ke 2 jednáním (z , Anonymizováno, do , adresa, a zpět) vždy po 6 půlhodinách, celkem 1 200 Kč [2 x 3 x 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT], a také cestovní výdaje advokátky 3 349,40 Kč za 2 jízdy z , Anonymizováno, do , adresa, a zpět, ve vzdálenosti vždy 226 km vozem , Anonymizováno, reg. zn. , SPZ, s průměrnou spotřebou 5,5 litrů/100 km. Ve vztahu k cestě 17. 10. 2023 činilo cestovné 1 602,80 Kč [při sazbě základní náhrady 5,20 Kč za 1 km a při ceně nafty za jeden litr 34,40 Kč (§ 1 písm. b), § 4 písm. c) vyhl. č. 467/2022 Sb. ve znění pozdějších předpisů)] a ve vztahu k cestě 16. 1. 2024 činilo cestovné 1 746,60 Kč [při sazbě základní náhrady 5,60 Kč za 1 km a při ceně nafty za jeden litr 38,70 Kč (§ 1 písm. b), § 4 písm. c) vyhl. č. 398/2023 Sb.)]. Konečně náklady právního zastoupení podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. tvoří náhrada za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokátky, tj. částka 19 359,77 Kč [0,21 x (85 540 + 2 100 + 1 200 + 3 349,40)].Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen náhradu nákladů řízení zaplatit advokátce, která ve věci úspěšného žalobce zastupovala.22. , adresa, k plnění předmětu řízení i povinnosti k náhradě nákladů řízení byla žalovanému stanovena obvyklá třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř.). Ke stanovení delší lhůty či k plnění ve splátkách soud neshledal v okolnostech případu ani v soudu známých poměrech účastníků žádné relevantní důvody. Soud vydává, že pokud žalovaný při jednání 17. 10. 2023 zmiňoval, že momentálně – přesto, že pracuje – má prostředky pouze na zaplacení stravy a výživného pro dceru, nikoliv však na to, aby žalobci jakoukoliv částku uhradil, pak taková tvrzení nejsou podkladem pro stanovení delší lhůty k plnění či pro určení splátek. Je tomu tak s ohledem na okolnost, že dlužná částka dosahuje výše téměř jednoho milionu Kč, v tvrzených poměrech žalovaného nepřipadají v úvahu splátky, neboť by musely dosahovat výše v řádech tisíců Kč tak, aby stanovením splátek nedošlo k jednostrannému zvýhodnění žalovaného oproti žalobci, jenž má vůči žalovanému od 1. 12. 2020, tj. více než 3 roky, splatnou pohledávku, aniž by mu na její úhradu žalovaný cokoliv zaplatil. Taktéž stanovení delší lhůty k plnění nepřipadalo v úvahu, neboť žalovaný netvrdil a neprokazoval, že má zcela reálno možnost uhradit dluh žalobci výhledově najednou. Není tak na místě (a soud opět připomíná celkovou dobu, po kterou je již pohledávka splatná), aby vykonatelnost žalobcovy pohledávky byla v jeho jednostranný neprospěch oddalována určením splátek či stanovením delší než obvyklé třídenní lhůty k plnění po právní moci rozhodnutí.