10 C 222/2020

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Pavly Erlebachové a členů senátu anonymizováno jméno příjmení a jméno příjmení ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený obecným zmocněncem příjmení jméno příjmení , datum narození bytem adresa o zaplacení částky 23 060 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku žalobkyni 23 060 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 14 920 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení a z částky 8 140 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně náklady řízení ve výši 25 447 Kč.

1. Předmětem řízení podle žaloby podané 24. 7. 2020 byl nárok žalobkyně na zaplacení částky celkem 23 060 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení tak, jak je uveden ve výroku I tohoto rozsudku. Tvrzeno bylo, že jde v částce 14 920 Kč o mzdu za měsíc listopad a v částce 8 140 Kč o mzdu za část měsíce prosince (od 1. do 15.) roku 2019, kdy žalobkyně ještě byla v pracovním poměru u žalovaného, avšak nebyla jí mzda vyplacena. Žalovaný požadovanou částku neuhradil žalobkyni ani po předžalobní výzvě odeslané právním zástupcem žalobkyně na adresu žalovaného 17. 2. 2020.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout s argumentací, že mzda byla žalobkyni uhrazena - konkrétně podle ústní dohody účastníků a k přání žalobkyně došlo k vyplacení hotovostních částek jednak 15 000 Kč (byť žalobkyně měla za měsíc listopad 2019 obdržet na mzdě pouze 14 920 Kč; 80 Kč považuje žalovaný za dar vůči žalobkyni) dne 16. 12. 2019, jednak 9 920 Kč dne 17. 12. 2019, a to oproti podpisu žalobkyně. Ústně bylo též sjednáno, že mzda za listopad a prosinec 2019 bude vyplacena před splatností mzdy. Krom toho žalovaný žalobkyni„ přeplatil“ o 5 000 Kč, když jí 8. 11. 2019 v hotovosti vyplatil zálohu na mzdu za listopad 2019, kterou opomněl zaúčtovat do mzdy za listopad.

3. Žalobkyně částku 15 000 Kč nepovažovala v žádném případě za plnění na mzdu, dále zdůrazňovala, že částku 9 920 Kč vůbec nepřijala, nepodepsala o tom ani výdajový pokladní doklad. Pokud přijala částku 15 000 Kč dne 16. 12. 2019, tak se tak stalo na základě domluvy účastníků o tom, že jde o platbu za práci přesčas (192 hodin) a za nevyčerpanou dovolenou (8-8,5 dne). Teprve po převzetí částky 15 000 Kč žalobkyně podepsala listinu – protokol z 16. 12. 2019, v němž bylo uvedeno, že účastníci vůči sobě nemají vzájemné pohledávky, avšak právě vyjma mzdy za měsíc listopad 2019 a za období 1. – 15. 12. 2019. Konečně částka 5 000 Kč byla dne 8. 11. 2019 žalobkyni vyplacena a z její strany převzata jako záloha na platbu za přesčasovou práci.

4. Poté žalovaný ještě doplnil, že ani v případě sjednání písemné dohody o ukončení pracovního poměru (podle jeho tvrzení v říjnu 2019), ani následně 16. 12. 2019 při předání hotovostní částky 15 000 Kč nespecifikoval nijak vůči žalobkyni, jaký je účel platby této částky ze strany žalovaného žalobkyni. Takovou specifikaci účelu platby nesdělil žalobkyni ani obecný zmocněnec žalovaného [příjmení] [příjmení], který s žalobkyní za žalovaného jednal o podpisu dohody o ukončení pracovního poměru i při výplatě hotovostní částky 15 000 Kč a který zároveň v řízení připustil, že žalobkyně při jednání se zmocněncem 16. 12. 2019 a při převzetí částky 15 000 Kč jednoznačně uvedla, že tuto platbu považuje za plnění za provedené přesčasy. Konečně doplnil, že částku 9 920 Kč předal žalobkyni dne 17. 12. 2019 osobně přímo žalovaný v prodejně na náměstí v [obec] za přítomnosti navržených svědkyň [příjmení] a [příjmení], a že tuto platbu každopádně žalobkyni prezentoval jako platbu mzdy za prosinec 2019. Žalobkyně ve chvíli převzetí částek 15 000 Kč a 9 920 Kč již vůči žalovanému neměla jiné nároky, než na výplatu mzdy.

5. Žalobkyně i poté popřela, že by částku 9 920 Kč od žalovaného vůbec převzala, nepodepsala ani doklad o tom, a zdůraznila, že už při jednání s žalovaným o ukončení pracovního poměru mu sdělila, že požaduje výplatu mzdy za listopad a prosinec 2019 na svůj účet.

6. Mezi účastníky bylo nesporné, a soud tak mohl dle § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) vzít za svá skutková zjištění, že pracovní poměr mezi účastníky sjednaný písemnou pracovní smlouvou trval od 24. 6. 2019 do 15. 12. 2019, žalobkyně byla v pracovním poměru u žalovaného jako obsluhující personál provozovny (prodej zmrzliny, tříště, pečiva, kávy a baleného pití v sezóně) a pro prodej nábytku provozovaný zaměstnavatelem, že byla sjednána mzda (netradičně v pracovní smlouvě ujednána jako„ čistá“) 16 280 Kč měsíčně, že do doby, kdy byly vypláceny jednotlivé složky mzdy za období června, července, srpna, září, ale i října 2019, pak byly vypláceny výlučně jen na účet žalobkyně, nikdy v hotovosti, že spolu účastníci uzavřeli písemnou dohodu (s uvedeným datem 14. 10. 2019) o rozvázání pracovního poměru tak, že pracovní poměr skončí 15. 12. 2019. De facto shodně účastníci také tvrdili, že žalobkyni vznikl nárok na mzdu za listopad 2019 ve výši 14 920 Kč a za prosinec ve výši 8 140 Kč. Žalobkyně tyto částky uvedla již v žalobě, žalovaný se s tím obsahově nejméně ztotožnil, jak je patrné z jeho podání z 6. 12. 2020, v němž uvedl, že částkou 15 000 Kč žalobkyni dne 16. 12. 2019„ přeplatil“ o 80 Kč na mzdě za listopad, ohledně mzdy za prosinec uváděl (v rozdílu oproti tvrzení žalobkyně) ještě vyšší částku – 9 920 Kč. Konečně se účastníci skutkově shodli, že žalobkyně přijala od žalovaného hotovostní platbu 15 000 Kč, patrně 16. 12. 2019.

7. Sporné naopak zůstávalo, zda částka 15 000 Kč, převzatá v hotovosti dne 16. 12. 2019 žalobkyní od žalovaného (prostřednictvím jeho zmocněnce [příjmení]. [příjmení]), představuje platbu na předmětnou mzdu za listopad 2019, a zda vůbec žalobkyně převzala dne 17. 12. 2019 přímo od žalovaného částku 9 920 Kč, pokud ano, zda z titulu nároku na výplaty mzdy za prosinec 2019 (za účelem splnění povinnosti žalovaného k výplatě mzdy).

8. Z provedených důkazů zjistil soud následující skutkové okolnosti.

9. Z písemné pracovní smlouvy uzavřené mezi účastníky s datem 24. 6. 2019 soud zjistil, že ohledně odměňování bylo ujednáno, že žalobkyni přísluší za vykonanou práci odměna stanovená vnitřním předpisem,„ je však 16 280 Kč – měsíčně čistá mzda. Po dobu zkušební doby.“ Splatnost mzdy byla sjednána v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém na ni zaměstnanci vznikl nárok, pravidelný termín výplaty byl stanoven na 20. den v kalendářním měsíci, v němž je mzda splatná. Ohledně místa a způsobu výplaty mzdy bylo sjednáno, že splatná mzda bude žalobkyni vyplácena převodem na účet nebo proti potvrzení hotovosti.

10. Písemnou dohodou o rozvázání pracovního poměru má soud za prokázané, že se účastníci dohodli (uvedeno bylo, že dne 14. 10. 2019, když toto datum bylo uvedeno také v závěru jednostránkové listiny před podpisy stran) o skončení pracovního poměru založeného pracovní smlouvou ze dne 24. 6. 2019, a to dohodou po uplynutí 2 měsíců od podpisu, zároveň konkrétně ke dni 15. 12. 2019. Uvedeno bylo též to, že ke dni skončení pracovního poměru obě strany vypořádají všechny oboustranné závazky a urovnají všechny vztahy, které vyplývají z pracovního poměru.

11. Listinnou nazvanou jako„ Protokol o předání svěřených věcí“ ze dne 16. 12. 2019 má soud za prokázané, že obě strany v něm zachytily vůli vyjadřující, že žalobkyně jako zaměstnankyně předala uvedeného dne veškeré svěřené věci (pozn. soudu – avšak nijak specifikované) zpět zaměstnavateli, a dále vyjádřily, že vůči sobě nemají žádných vzájemných pohledávek, vyjma mzdy za měsíc listopad 2019 a mzdy za období 1. – 15. prosince 2019, s výslovným ujednáním, že mzdy budou zaplaceny zaměstnavatelem na účet zaměstnance v obvyklých termínech.

12. Z formulářové listiny – příjmový pokladní doklad – soud zjistil, že obsahovala datum 16. 12. 2019, firma přijímající byla označena jménem a příjmením žalobkyně spolu s její adresou, částka uvedena na 15 000 Kč s přijetím od„ [anonymizováno] [celé jméno žalovaného], DIČ (pozn. soudu – zjevně však bylo uvedeno IČO žalovaného) [číslo]“. Doklad obsahoval podpis v kolonce„ přijal“, podle názoru soudu nejprve propsaný skrze průklepovou část formuláře, poté teprve žalobkyní vytvořený přímo psací potřebou. U tohoto podpisu žalobkyně v rámci řízení potvrdila jeho pravost. V tomto dokladu nebyl žádným způsobem popsaný účel platby, byť formulář pro takový údaj obsahoval dostatečný prostor i jednoznačně nadepsanou linku.

13. Z další formulářové listiny – tentokrát výdajového pokladního dokladu – soud zjistil, že byl datován 17. 12. 2019, firmou vydávající prostředky byl uveden jménem, příjmením a sídlem žalovaný, vyplácenou částkou 9 920 Kč a osobou, které mělo být vypláceno, byla uvedena žalobkyně, jménem příjmením a adresou. V tomto dokladu byl jako účel platby zaznačen„ doplatek“. V kolonce„ vydal“ byl uveden vlastnoruční podpis nečitelného vyhotovení, v kolonce„ přijal“ pak podpis se zřetelnými písmeny„ [příjmení]“ a zbytkem textu nečitelným, s oddělenou čárkou shora na konci. Posledně popsaný podpis žalobkyně jako svůj v rámci řízení jednoznačně popřela.

14. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že hotovostní částku 15 000 Kč skutečně převzala, uvedla, že v den podpisu„ výpovědi“, převzala ji však vysloveně za práci přesčas a jako náhradu za cca 8,5 dne nevyčerpané dovolené. Jednala o tom jen s obecným zmocněncem žalovaného [příjmení], přičemž i jím bylo žalobkyni sděleno, že platba se týká odměny za práci přesčas a peněžité náhrady za nevyčerpanou dovolenou, zmocněnec žalobkyni před faktickým ukončením výkonu práce sdělil, že s žalovaným dojednal, že žalovaný žalobkyni přesčasy zaplatí, žalobkyně to věděla již několik dnů před výplatou částky 15 000 Kč. Žalobkyně si hovor se zmocněncem nahrála do mobilního telefonu a doposud má tento záznam k dispozici. Po celou dobu trvání pracovního poměru nečerpala s výjimkou dvou dnů (pro účely zajištění pohřbu a uskutečnění samotného pohřbu jejího otce) žádnou dovolenou. Evidenci odpracovaných hodin psala dle pokynu žalovaného do výkazů (tzv. příchodového a odchodového listu) každodenně, způsob evidence zadal žalovaný, viděl, jakým způsobem si žalobkyně docházku zapisuje, nikdy jí v tomto směru ničeho nevytkl, zároveň docházku nepodepsal. Žalobkyně v práci bývala i 16 hodin denně, např. v době konání slavnosti„ [okres] [anonymizováno]“ – to zde bývala i do 20 – 22 hodin, střídala se s dvěma šestnáctiletými děvčaty, z toho její neteř [jméno] [příjmení] rovněž neobdržela od žalovaného řádně vyplacenou mzdu. Žádné jednání mezi žalobkyní a žalovaným, respektive jeho obecným zmocněncem [příjmení] (když žalobkyně nikdy o podpisu listin datovaných 14. 10. a 16. 12. 2019 týkajících se ukončování pracovního poměru, dále o tom, že jí budou vyplaceny přesčasy a náhrada za nevyčerpanou dovolenou, nejednala přímo s žalovaným, pouze s jeho zmocněncem [příjmení]) o ukončení pracovního poměru ani o vyplacení částky 15 000 Kč či 9 920 Kč nesledovaly a nebyly mu přímo přítomny žalovaným tvrzené svědkyně – pracovnice [příjmení], a dále [příjmení], která je dle žalobkyně přítelkyní žalovaného a pracuje u něj v kanceláři. Pokud žalobkyně přijala od žalovaného v hotovosti kromě částky 15 000 Kč také částku 5 000 Kč dne 8. 11. 2019 a částku 500 Kč, pak šlo o zálohy na platby přesčasů či náhradu za dovolenou. Žádnou z listin vyhotovených pro jednání mezi účastníky a následně případně podepsanou nepřipravovala žalobkyně, patrně většinu z nich vyhotovil zmocněnec [příjmení]. Nejen protokol o předání věcí z 16. 12. 2019, ale i listinu o převzetí částky 15 000 Kč a samotnou dohodu o skončení pracovního poměru žalobkyně podepsala v jeden den, kdy fakticky končila výkon práce, patrně šlo o 15. 12. 2019. V prodejním stánku zmrzliny prodávala do poloviny října, následně nastoupila k výkonu práce do prodejny nábytku. K ukončení pracovního poměru podle žalobkyně došlo na popud žalovaného, který nechtěl žalobkyni vyplatit peníze za přesčasy, pokud o ně žádala,„ začalo to být na pracovišti k nesnesení“, zároveň žalobkyně podmínila podpis dohody o skončení pracovního poměru tím, že jí musejí být vyplaceny přesčasy.

15. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] (ve vztahu k žalovanému jde o shodu jmen, nikoliv jakýkoli příbuzenský poměr), neteře žalobkyně, soud zjistil, že v prázdninových měsících roku 2019 pracovala u žalovaného při prodeji zmrzliny, také jí nebyla vyplacena část mzdy, byť o vyplacení žalovaného upomínala osobně, nebo vzkazem přes žalobkyni. Prodej vykonávala s nástupem do práce v 7, či v 8 hodin ráno, bývala zde do 17 – 18 hodin, někdy se prodávalo do 10 hodin večer, zmrzlinu prodávala svědkyně, či žalobkyně, potkávaly se na pracovišti v místě výdejního okénka, případně došlo ke střídání kolem 16 hodiny.

16. K prokázání tvrzení žalovaného, že žalobkyni osobně předal částku 9 920 Kč dne 17. 12. 2019 v prodejně nábytku v [obec] a prezentoval důvod takové platby jako mzdu za prosinec před její splatností, byl navržen výslech svědkyň [příjmení] a [příjmení], u nichž bylo tvrzeno, že tomuto předání byly osobně přítomné. Od výslechu svědkyně [příjmení] žalovaný u druhého jednání 30. 9. 2021 upustil. Z výpovědi svědkyně [příjmení] pak bylo vyvráceno, že by byla přítomna nejen výše popsanému jednání, předání hotovostní částky a prezentace jeho důvodu jako mzdy za prosinec 2019, ale vyvráceno bylo i to, že by svědkyně byla přítomna jakémukoli předání peněz mezi žalovaným a žalobkyní, či že by osobně vnímala obsah jakýchkoliv jednání mezi účastníky, nebo mezi žalobkyní zmocněncem žalovaného [příjmení]. Svědkyni také v předmětné době nebylo ničeho známo o sporu účastníků o zaplacení mzdy za přesčasy. Svědkyně sice registrovala, že žalobkyně někdy mluvívala s žalovaným, či zmocněncem [příjmení], nikdy však blíže nevnímala obsah hovorů. U žalovaného začala svědkyně pracovat v srpnu 2019, zaregistrovala, že mezi účastníky se chýlí k ukončování pracovního poměru žalobkyně, oba (jednotlivě) před ní o tom mluvili. Výplata mzdy chodívala pracovnicím od žalovaného vždy na účet. Svědkyně se domnívá, že žalobkyně byla naposledy na pracovišti v průběhu prosince, při té příležitosti ještě mluvili společně s obecným zmocněncem [příjmení]. Ve vztahu k prodeji zmrzliny ve výdejním okénku uvedla, že většinou se prodej uskutečňuje do konce září, domnívá se, že i v roce 2019 se takto do konce září prodávalo.

17. Soud neprovedl k návrhu žalobkyně důkaz audionahrávku hovoru mezi ní a zmocněncem žalovaného [příjmení], neboť nahrávka byla pořízena bez vědomí zmocněnce [příjmení], který také nedal souhlas s provedením tohoto důkazu. Nebyl proveden ani výslech zmocněnce, neboť po návrhu tohoto důkazu zmocněnec následně převzal zastoupení žalovaného v rámci tohoto řízení. Zejména však sám za žalovaného v rámci tvrzení uvedl, že žalobkyni žádným způsobem při předání částky 15 000 Kč neprezentoval žalovaným v řízení tvrzený účel platby, totiž, že má jít o mzdu za listopad 2019. Dokonce uvedl, že takový účel platby mu před tím nesděloval ani sám žalovaný. Zmocněnec také tvrdil, že u předání částky 9 920 Kč 17. 12. 2019 on přítomen nebyl. Jeho výslech tak zjevně nemohl vést k případnému prokázání tvrzení žalovaného o účelu výplaty hotovostní částky 15 000 Kč žalobkyni dne 16. 12. 2019, ani o provedení výplaty částky 9 920 Kč a jejím účelu dne 17. 12. 2019. Dále nebyly provedeny výslechy svědkyň [příjmení] a [příjmení], neboť strany od těchto důkazních návrhů při jednání 30. 9. 2021 ustoupily. Dále nebyl proveden důkaz písmoznaleckým posudkem k prokázání pravosti podpisu žalobkyně na výdajovém pokladním dokladu, datovaném 17. 12. 2019, neboť žalovaný neprokázal navrženým výslechem svědkyně [příjmení], že by k předání této částky došlo, především však neprokázal účel platby této částky jako mzdy za prosinec 2019 (viz zjištění z výdajového pokladního dokladu o zachyceném účelu platby – toliko„ doplatek“, zároveň svědkyně [příjmení] v žádném případě nepotvrdila tvrzení žalovaného, že tato částka měla být žalobkyni vyplacena právě jako mzda za prosinec 2019; ostatně vypověděla, že při poslední přítomnosti žalobkyně na pracovišti tato mluvila s obecným zmocněncem [příjmení], tj. nikoli s žalovaným). Jestliže žalovaný neprokázal účel poskytnutí částky 9 920 Kč, pak by i v případě, že by prostřednictvím prokázání pravosti podpisu žalobkyně na výdajovém pokladním dokladu ze dne 17. 12. 2019 bylo možné uzavřít, že žalobkyně částku přijala, zůstalo v řízení neprokázáno, že jí přijala a žalovaný vyplatil jako mzdu za prosinec 2019. Konečně nebyl proveden důkaz v podobě dokladu žalobkyně o pracovní neschopnosti v době trvání pracovního poměru, neboť byl žalovaným navržen až po koncentraci řízení do 1. jednání, a to bez důvodů zohlednitelných k pozdějšímu označení důkazů tak, jak takovou možnost zmiňuje ust. § 118b odst. 1 o. s. ř.

18. Při právním posouzení nároku žalobkyně vzal soud v úvahu následující zákonnou úpravu, obsaženou zejm. v zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen ZP).

19. Podle § 33 odst. 1 ZP se pracovní poměr zakládá smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak.

20. Podle § 109 odst. 1 ZP přísluší zaměstnanci za vykonanou práci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak. Podle odst. 2 téhož ustanovení je mzda peněžité plnění a plnění peněžité hodnoty (naturální mzda) poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak.

21. Podle § 113 odst. 1 ZP se mzda sjednává ve smlouvě nebo ji zaměstnavatel stanoví vnitřním předpisem anebo určuje mzdovým výměrem, není-li v odstavci 2 (pozn. soudu ten se týká jen zaměstnance – statutárního orgánu zaměstnavatele) stanoveno jinak. Podle odst. 3 téhož ustanovení musí být mzda sjednána, stanovena nebo určena před začátkem výkonu práce, za kterou má mzda příslušet.

22. Podle § 114 odst. 1 ZP za dobu práce přesčas přísluší zaměstnanci mzda, na kterou mu vzniklo za tuto dobu právo (dále jen„ dosažená mzda“), a příplatek nejméně ve výši 25% průměrného výdělku, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodli na poskytnutí náhradního volna v rozsahu práce konané přesčas místo příplatků.

23. Podle § 141 odst. 1 ZP jsou mzda nebo plat splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku. Podle odst. 2 téhož ustanovení mzda, plat a jejich jednotlivé složky stanovené, sjednané nebo určené za hodinu práce přísluší zaměstnanci i za zlomky hodin, které odpracoval v období, za které se mzda nebo plat poskytuje. Podle odst. 3 musí být pravidelný termín výplaty mzdy nebo platu sjednán, stanoven nebo určen v rámci období uvedeného v odstavci 1.

24. Podle obecné právní úpravy pak vzal soud v úvahu zákonná ustanovení vztahující se k prodlení a k úroku z prodlení obsažená v zákoně č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.). Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., kterým se (mimo jiné) určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

25. Po skutkové a právní stránce soud uzavřel, že žalobkyně u žalovaného pracovala v pracovním poměru (§ 33 odst. 1 ZP) od 24. 6. 2019 do 15. 12. 2019 jako obsluhující personál při prodeji zmrzliny atd. a poté v prodejně nábytku (shodná skutková tvrzení, dále zjištění z pracovní smlouvy a z dohody o rozvázání pracovního poměru k datu 15. 12. 2019). Žalobkyni vznikl nárok na mzdu (§ 109 odst. 1, 2 ZP) – za měsíc listopad 2019 ve výši 14 920 Kč a za prosinec 2019 ve výši 8 140 Kč (viz závěr odst. 6 odůvodnění – de facto shodná tvrzení účastníků). Dále lze uzavřít, že po dobu trvání pracovního poměru byla žalobkyni mzda za měsíce červen – říjen (včetně) 2019 vyplácena výhradně na účet (shodné tvrzení účastníků, podpořené též výpovědí žalobkyně a zejm. svědkyně [příjmení], podle níž chodívala mzda všem pracovnicím žalovaného vždy na účet). Přestože tedy v písemné pracovní smlouvě byl sjednán dvojí možný způsob výplaty mzdy – vedle převodu na účet též hotovostní platba proti potvrzení, pak po celou dobu 5 měsíců, za které byla výplata mzdy žalobkyni také nesporně uskutečněna, převáděl žalovaný žalobkyni mzdu na účet.

26. Nebylo-li mezi stranami sporu o existenci pracovního poměru žalobkyně u žalovaného též v listopadu 2019 a od 1. do 15. 12. 2019, jakož i o vzniku nároku žalobkyně na výplatu mzdy 14 920 Kč a 8 140 Kč, pak – při negativním tvrzení (které dle zásad důkazního břemene nelze prokazovat) žalobkyně, že jí tyto mzdy nebyly vyplaceny – bylo na žalovaném, aby prokázal, že tyto částky žalobkyni vyplatil; o tom byl (ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř.) poučen při 1. jednání dne 13. 7. 2021, spolu s upozorněním o možném neúspěchu ve věci při neprokázání těchto tvrzení. Po následujícím dokazování je soud toho názoru, že žalovaný neprokázal, že by sporné mzdy žalobkyni uhradil – jak tvrdil – hotově v částkách 15 000 Kč dne 16. 12. 2019 a 9 920 Kč dne 17. 12. 2019 proti podpisu žalobkyně.

27. Soud je přesvědčen, že za uvedených skutkových okolností, kdy účastníci v pracovní smlouvě sjednali sice dvojí způsob výplaty mzdy (na účet nebo proti potvrzení v hotovosti), avšak po celou dobu pracovního poměru až do inkriminovaných sporných mezd za listopad a prosinec 2019 byla praxe jednoznačná v podobě vyplácení mzdy výlučně na účet (a to – jak bylo zjištěno z výpovědi svědkyně [příjmení] – nejen žalobkyni), pak je zcela nekoncepční a odporující praxi účastníků, aby najednou byly částky mzdy vyplaceny žalobkyni v hotovosti oproti podpisu pokladních dokladů. Ostatně i tyto jednotlivé pokladní doklady, předložené žalovaným v řízení k důkazu, nebyly konzistentní; žalovaný jednou použil doklad příjmový a jednou výdajový. Krom toho na žádném z uvedených pokladních dokladů nebyl účel platby – výplata mzdy – vyjádřen. Zároveň způsob výplaty mzdy i za listopad a prosinec 2019 – ostatně v souladu s praxí stran, tj. na účet žalobkyně a v obvyklém termínu (výplatní termín byl sjednán jako 20. den v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém na mzdu vznikl nárok, tj. pro mzdu za listopad 2019 šlo o výplatní termín 20. 12. 2019 a za prosinec 2019 o termín 20. 1. 2020) – byl jednoznačně potvrzen i v listině z 16. 12. 2019, podepsané oběma účastníky. V této listině („ protokol o předání věcí“) bylo zároveň vyjádřeno, že žalobkyně má za žalovaným dosud pohledávku z titulu uvedených mezd, které teprve – a způsobem shora uvedeným, tj. na účet – budou zaplaceny. Pak ovšem odporuje tomuto písemnému ujednání a praxi mezi účastníky zažité, aby platba částky 15 000 Kč (navíc neodpovídající předmětné výši mzdy za listopad 2019 – 14 920 Kč), učiněná hotově v den podpisu protokolu shora uvedeného (o němž žalobkyně tvrdila, že jej podepsala až po převzetí částky 15 000 Kč), představovala platbu mzdy za listopad 2019 jak bylo již opakovaně uvedeno – účel platby nebyl v pokladním dokladu vyjádřen (což by – za situace, že žalovaný týž den podepsal listinu o tom, že žalobkyni dluží tuto mzdu a vyplatí ji až v běžném výplatním termínu a na účet – byl při tvrzení žalovaného, že touto částkou oproti předešle ujednanému mzdu za listopad plnil, z jeho strany zjevně neobezřetný přístup k řešení způsobu výplaty mzdy a zajištění průkaznosti takové výplaty) Ani zmocněnec žalovaného, který peníze žalobkyni předával, nebyl žalovaným informován o tom, že by se o mzdu za listopad 2019 mělo jednat, ani nic takového žalobkyni při předání částky nesdělil, zatímco žalobkyně při jednání se zmocněncem jednoznačně uvedla, že tuto platbu přijímá (na jiný účel než mzdu) jako odměnu za přesčasovou práci. Žalovaný tak neprokázal, že by částkou 15 000 Kč plnil žalobkyni v hotovosti její oprávněný nárok na mzdu za listopad 2019 ve výši 14 920 Kč.

28. Pokud jde o platbu částky 9 920 Kč, pak žalobkyně sporovala i to, že by tuto přijala a že by byl pravý její podpis na výdajovém pokladním dokladu. Ač byl žalovaným navrhován písmoznalecký posudek, pak soud logicky nejprve provedl žalovaným navržený důkaz nejen k tomu, že k předání hotovosti žalobkyni na prodejně za účasti osob [příjmení] a [příjmení] došlo, ale zejm. k tomu, že tvrzenou platbou částky 9 920 Kč žalovaný uhradil žalobkyni mzdu za prosinec 2019. Šlo o výslech svědkyně [příjmení]. Z tohoto důkazu má soud tuto skutkovou verzi žalovaného, totiž, že by osobně 17. 12. 2019 předal na prodejně žalobkyni takovou částku a prezentoval jí, že jde o výplatu mzdy, za vyvrácenou. Svědkyně tuto verzi vůbec nepotvrdila, naopak popsala, že poslední přítomnost žalobkyně na prodejně byla spojena s jednáním pouze mezi žalobkyní a obecným zmocněncem [příjmení] [příjmení]. Taktéž popřela, že by byla přítomna jakékoli situaci, kdy mělo dojít k předání hotovostní částky 9 920 Kč ze strany žalovaného žalobkyni a kdy mělo být o důvodu předání takové částky cokoli (včetně účelu platby – mzda za prosinec 2019) žalovaným žalobkyni sdělováno. Výpovědí této svědkyně je tak podpořena pravdivost tvrzení a výpovědi samotné žalobkyně, že žádnou částku 9 920 Kč od žalovaného neobdržela, natož jako mzdu za prosinec 2019. Soud následně nepřistoupil k tomu, že by byl zadán písmoznalecký posudek, protože i kdyby prokázal pravost podpisu žalobkyně, tak by neprokazoval účel výplaty částky 9 920 Kč jako mzdy (na pokladním dokladu bylo uvedeno toliko„ doplatek“, aniž by bylo vyjádřeno, čeho se doplatek týká).

29. Tedy účel platby částky 15 000 Kč dne 16. 12. 2019 jako mzdy za listopad 2019 a přijetí a účel platby 9 920 Kč jako mzdy za prosinec 2019 ze strany žalovaného žalobkyni žalovaný neprokázal. V takovém případě je na místě uzavřít, že žalovaný stále dluží žalobkyni mzdu celkem ve výši 23 060 Kč, resp. že neprokázal, že ji již uhradil.

30. Zmínit možné však je, že soud se zabýval také dalšími okolnostmi, vědom si toho, že žalobkyně sice tvrdila, že jí vznikl nárok na mzdu, na druhé straně se bránila se oproti žalovaným uváděnému důvodu platby částky 15 000 Kč argumentací, že šlo o platbu za přesčasy a náhradu za nevyčerpanou dovolenou. Předně je však třeba zdůraznit, že jestliže žalovaný neprokázal, že žalobkyni hotovostní částkou 15 000 Kč a (z hlediska samotné výplaty spornou) částkou 9 920 Kč plnil předmětné mzdy, pak bylo de facto nadbytečné se uvedenými tvrzeními zabývat. Pokud jim však přesto bylo částečně věnováno procesní pozornosti soudu, pak obecně bylo k tvrzením žalobkyně o vzniku nároku na zaplacení přesčasové práce a náhrady za nevyčerpanou dovolenou shledáno na její straně důkazní břemeno. Na druhé straně je však třeba přihlédnout k tomu, jaké jsou možnosti žalobkyně, aby takové důkazy, které si týkají evidence výkonu práce pro vyhodnocení, zda a v jakém rozsahu přesčasovou práci vykonávala a že nevyčerpávala dovolenou, předložila. Proto byl soudem akceptován důkazní návrh žalobkyně, aby žalovaný patřičné listiny, jako byly evidence pracovní doby, mzdové listy atp. předložil. Žalovaný k tomu byl vyzván usnesením č. j. 10 C 222/2020-39, doručeným mu 3. 9. 2021, tj. dostatečně dlouho před konáním druhého jednání ve věci, nicméně žádné takové listiny nepředložil. Proto má soud v tomto směru za to, že žalobkyni nemůže tížit břemeno důkazní o tom, že platby, které přijala (nejméně částku 15 000 Kč dne 16. 12. 2019, a to – oproti ujednání a praxi stran ohledně způsobu výplaty mzdy – zcela netradičním způsobem v hotovosti a v době, která navíc nekoresponduje časově tomu, co účastníci sjednali ještě 16. 12. 2019 o době vyplacení předmětných mezd na účet) představovaly odměnu za přesčasovou práci a náhrady za nevyčerpanou dovolenou. Bylo na žalovaném, aby předložil důkazy o rozsahu žalobkyní celkově odpracovaných hodin po dobu trvání pracovního poměru a pro vyhodnocení vzniklého nároku žalobkyně na dovolenou, což neučinil.

31. Žalobkyně k jistině pohledávky požadovala i úrok z prodlení, a to od nejzazších možných dat, jelikož zjevně uvažovala, že splatnost mzdy za listopad a prosinec 2019 nastala dle výše citované právní úpravy - § 141 odst. 1 ZP, podle kterého je mzda splatná nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém zaměstnanci právo na mzdu vzniklo. Toto ustanovení se vykládá setrvale tak, že nejzazší termín splatnosti mzdy připadá na poslední den kalendářního měsíce následujícího po měsíci, kdy byla práce provedena, v daném případě tedy splatnost mzdy za listopad 2019 nastala k 31. 12. 2019, za prosinec 2019 nastala k 31. 1. 2020. Proto, pokud žalobkyně úrok z prodlení požadovala až od 1. 1. 2020 z částky 14 920 Kč a od 1. 2. 2020 z částky 8 140 Kč, je tento její nárok souladný s právní úpravou, byť výplatní termín byl mezi účastníky sjednán již k 20. dni kalendářního měsíce následujícího po měsíci vykonané práce.

32. Vzhledem k výše popsaným skutkovým a právním závěrům bylo žalobě zcela vyhověno.

33. Ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl výrokem I tohoto rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů prvostupňového řízení, neboť tímto rozsudkem se u něj tato fáze řízení končí.

34. Ve věci úspěšné žalobkyni bylo podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. vůči neúspěšnému žalovanému přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, představovaných jednak soudním poplatkem 923 Kč, a jednak náklady právního zastoupení (po zaokrouhlení na celé koruny) 24 524 Kč, které byly určeny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále případně jen AT). Při tarifní hodnotě 23 060 Kč (§ 8 odst. 1 AT, neboť předmětem řízení bylo peněžité plnění v této výši jistiny) činí odměna advokáta za jeden úkon 2 060 Kč (§ 7 bod 5). V posuzovaném případě dosáhla odměna advokáta, který v řízení učinil 7 úkonů (převzetí a příprava zastoupení ze dne 27. 1. 2020, výzva ze dne 17. 2. 2020 k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě, žaloba z 24. 7. 2020, další písemné podání ve věci samé ze dne 22. 3. a 16. 8. 2021, účast u jednání dne 13. 7. 2021 a 30. 9. 2021; § 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT), celkem 14 420 Kč. Dále jde o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – vždy po 300 Kč - tj. celkem 2 100 Kč (7 x 300, § 13 odst. 4 AT). K nákladům právního zastoupení přísluší též náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby, konkrétně strávený advokátem při cestě ke 2 jednáním (z [anonymizováno] do [obec] a zpět – 8 půl hodin, ve druhém případě z [obec] do [obec] a zpět – 6 půl hodin) v trvání celkem 14 půlhodin – 1 400 Kč (14 x 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT), a také cestovní výdaje advokáta 1 410,27 Kč a 937,84 Kč – za jízdu z [anonymizováno] do [obec] a zpět, ve vzdálenosti 246 km vozem [anonymizováno] [registrační značka] s průměrnou spotřebou 4,9 litrů [číslo] km, při sazbě základní náhrady 4,40 Kč za 1 km a při ceně motorové nafty za jeden litr 27,20 Kč (§ 1 písm. b), § 4 písm. c) vyhl. č. 589/2020 Sb.), a dále za jízdu z [obec] do [obec] a zpět ve vzdálenosti 144 km vozem [příjmení] [jméno], [registrační značka] s průměrnou spotřebou 7,6 litrů [číslo] km a při sazbě základní náhrady 4,40 Kč za 1 km a při ceně benzínu 95 oktanů za jeden litr 27,80 Kč (§ 1 písm. b), § 4 písm. a) vyhl. č. 589/2020 Sb.). Konečně náklady právního zastoupení podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. tvoří náhrada za DPH v sazbě 21% (zák. [číslo] Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 4 256,30 Kč (0,21 x (14 420 + 2 100 + 1 400 + 1 410,27 + 937,84)).

35. Lhůta k plnění předmětu řízení i povinnosti k náhradě nákladů řízení byla žalovanému stanovena obvyklá třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř.). Ke stanovení delší lhůty či k plnění ve splátkách soud neshledal v okolnostech případu ani v soudu známých poměrech účastníků (k nimž žalovaný ve prospěch jiné než třídenní lhůty k plnění aktivně ničeho netvrdil) žádné relevantní důvody.