10 C 222/2024

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Erlebachovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zvýšení výživného

I. Žalovaný je povinen s účinností ode dne 1. 9. 2024 platit žalobci výživné ve výši 7 000 Kč měsíčně, a to vždy k 20. dni v měsíci předem.Tím se mění rozsudek Okresního soudu v , adresa, ze dne 13. července 2017 č. j. , spisová značka, .

II. Nedoplatek na výživném za období ode dne 1. 9. 2024 do 31. 5. 2025 ve výši 10 620 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 26 766 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce.

1. Předmětem řízení byl požadavek žalobce jako syna žalovaného na zvýšení výživného, o kterém bylo naposledy rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu ze dne 13. 7. 2017 č. j. , spisová značka, (právní moc k témuž datu) a o jehož výši byla následně mezi matkou žalobce a žalovaným uzavřena dohoda o zvýšení výživného s ohledem na zvýšení potřeb žalobce, a to na částku 5 820 Kč měsíčně. Žalovaný má další vyživovací povinnost ke zletilé studující sestře žalobce , jméno FO, , nar. , datum, . Nad rámec běžného výživného žalobce dětem ničeho nepřispívá, dlouhodobě (od poloviny ledna 2017, kdy se na výzvu žalobce děti s matkou odstěhovaly z dosud společně obývaného rodinného domu) se s nimi nestýká, pouze jim formou stručných SMS-zpráv přeje k narozeninám a jmeninám; ani běžné dárky od něj nedostávají, neposkytuje jim žádnou pomoc či podporu. V září 2024 došlo na straně žalobce k podstatné změně zakládající nárok na zvýšení výživného, a to v souvislosti se zahájením studia vysoké školy. Zvýšené náklady se podávají z nutnosti hradit výdaje na cestu (800 Kč měsíčně) a ubytování v místě studia (cena za kolej 4 000 Kč), zvýšily se i náklady na stravování žalobce mimo bydliště – měsíční cena za stravování v mense činí 5 600 Kč. Jinak žalobce žije s matkou a sestrou v bytě o velikosti 2+1, je zdravý, jeho potřeby odpovídají potřebám osob jeho věku. Žalobce prostřednictvím zástupkyně požádal žalovaného o zvýšení výživného, ten reagoval negativně a s tím, že má poskytované výživné za dostačující. Nadto zaslal oběma dětem zprávu, ve které je upozorňuje, že pokud se budou domáhat poskytnutí výživného v zákonné výši, tak učiní kroky k tomu, aby od něj či po něm nezískaly majetek. Žalobci nejsou aktuální majetkové a výdělkové poměry žalovaného podrobně známy, nicméně z reakce žalovaného na žádost o zvýšení výživného dovozuje příjem žalovaného minimálně na úrovni 39 100 Kč, žalovaný má příjem ze zaměstnání a rovněž jeho příjem tvoří výsluhový příspěvek. Majetkové poměry žalovaného jsou velmi dobré, žije sám v poměrně velkém rodinném domě č. p. , Anonymizováno, v , adresa, s rozsáhlými pozemky v katastrálním území , adresa, , na nemovitostech má ideální spoluvlastnický podíl, přičemž v rámci řízení o vypořádání společného jmění, které je mezi rodiči žalobce vedeno před zdejším soudem pod sp. zn. , spisová značka, , byly oceněny revizním znaleckým posudkem znalce , právnická osoba, . číslo , č. účtu, ze dne 24. 8. 2023 na celkovou částku 10 790 000 Kč (dům č. p. , Anonymizováno, ve funkčním celku s okolními pozemky parcelní čísla st. , Anonymizováno, částkou 7 973 000 Kč, dále pozemek parcelní číslo , Anonymizováno, jako pozemek s nelesním porostem částkou 125 000 Kč, pozemek parcelní číslo , Anonymizováno, určený pro výstavbu omezeně využitelný pro svou velikost 66 m2 částkou 105 000 Kč a pozemek parcelní číslo , Anonymizováno, jako pozemek stavební o výměře 1 450 m2 částkou 2 587 000 Kč). Dále žalovanému výlučně vlastnicky náleží bytová jednotka v , adresa, . Faktickou životní úroveň žalovaného lze hodnotit jako velmi dobrou, při dvou vyživovacích povinnostech by výživné pro dítě na vyšším stupni vzdělání mělo dle doporučující tabulky Ministerstva spravedlnosti za standardních okolností činit cca 17 % po promítnutí kontrolní částky, avšak po zohlednění skutečnosti, že žalovaný jako otec nijak žalobci nepomáhá, nepřispívá, osobně se s ním nestýká, nevynakládá na něj vůbec ničeho krom běžného výživného, od roku 2016 mu neposkytl absolutně žádnou péči či pomoc, například ho nikdy nikam ani neodvezl (k lékaři, na zkoušky, jeho věci na vysokoškolskou kolej apod.), by běžné výživné mělo dle žalobce být jednoznačně stanoveno nad doporučovanou úrovní, neboť doporučující tabulka uvažuje standardní vztahy mezi rodiči a dětmi, jejich standardní styk, standardní péči a podporu rodiče. Žalobce považuje za adekvátní všem rozhodným skutečnostem výživné nejméně ve výši 8 000 Kč měsíčně s účinností ode dne 1. 9. 2024, nicméně z opatrnosti žalobou uplatnil nárok na výživné pouze 7 000 Kč měsíčně.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, neboť samotným žalobcem uváděné informace z řízení o vypořádání SJM žalovaného a matky žalobce nesvědčí tomu, aby žalovaný platil výživné vyšší, než platí. Je sice vlastníkem nemovitostí vyšší hodnoty, avšak využívá je ke svému bydlení, navíc bude zatížen velmi vysokou částkou na vyrovnání podílů, kterou není a nebude schopen ze svých příjmů hradit, takže bude pravděpodobně nucen nemovitosti prodat a hledat si jiné bydlení. Poukazování žalobce na bytovou jednotku v , adresa, je dle žalovaného vyloženě nemravné, jelikož (jak jistě žalobce velmi dobře ví) žalovaný jednotku nevyužívá a nemůže využívat ke zvyšování svých příjmů, neboť je využívána k uspokojení bytových potřeb babičky žalobce (matky žalovaného). K tvrzení žalobce, že se s ním žalovaný nestýká, oponoval žalovaný argumentací, že to nebyl on, kdo styk se svými dětmi přerušil, nýbrž se tak stalo jednostranně z jejich strany. Zda iniciátorem tohoto přerušení styku byla či nebyla matka žalobce, považoval žalovaný za vcelku irelevantní. K žalobcem zmíněné hrozbě žalovaného, že žalobce nebude v budoucnu dědit majetek žalovaného, pokud dá žalobce žalovaného k soudu, vyjádřil žalovaný názor o zjevné legitimitě takové pohrůžky, neboť není zcela standartní, žalují-li se vzájemně rodinní příslušníci. Nadto žalovaný v minulosti zvyšoval svým dětem výživné dobrovolně. Poskytované výživné má odpovídat výdělečným možnostem žalovaného, který ovšem dceři (sestře žalobce) poskytuje zvýšené výživné z toho důvodu, že je nevidomá; to by žalobce měl brát v úvahu při formulování svých požadavků vůči žalovanému. Dále žalovaný oponoval hodnocení žalobce, že v souvislosti s postoupením ze střední na vysokou školy vzrostly jeho životní náklady. Dle žalovaného naopak o srovnatelnosti nákladů na studium střední a vysoké školy svědčí mj. to, že zatímco mezi jednotlivými stupni předškolních, školských a středoškolských forem vzdělání doporučující tabulky Ministerstva spravedlnosti uvádějí vyšší výživné, mezi střední a vysokou školou tomu tak již není. Krom toho zvýšení nákladů v souvislosti s přechodem na vysokou školu je saturováno vyšší možností přivýdělku ať již z hlediska věku či charakteru studia (snad s výjimkou časově a kvalitativně nejtěžších škol jako je např. lékařská fakulta). Že se dospělý studující člověk má sám přičinit, aby finanční břímě jeho studia nebylo pouze na rodičích, považuje žalovaný za naprostý základ normálního fungování rodin od nepaměti; naopak, představa že člověk zjistí, co to znamená pracovat, až kolem 25. roku svého života, připadá žalovanému zcela absurdní.Vedle stanoviska k věci samé vyjádřil žalovaný v procesní rovině názor, že žalobce je zastoupen osobou, u níž je zastupování vyloučeno z důvodů uvedených v § 19 odst. 1 zákona o advokacii. Zástupkyně žalobce zneužívá informace, které se dozvěděla v rámci poskytování právních služeb jinému klientovi, konkrétně matce žalobce (bývalé manželce žalovaného) v rámci projednávání sporu o rozdělení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů. Podle žalovaného je zástupkyně žalobce ve výslovném střetu zájmů ohledně žalobce a jeho matky. Ta totiž s ohledem na změněnou situaci neplní svoji vyživovací povinnost výhradně poskytováním bydlení a základních životních potřeb, nýbrž – při studiu žalobce mimo trvalé bydliště – má plnit alespoň částečně vyživovací povinnost také v penězích. Zájmy matky žalobce a žalobce, zastupovaných v různých řízeních, jsou ve vzájemném rozporu, neboť zájem matky žalobce je, aby žalobci poskytovala co nejmenší výživné, a zájem žalobce je logicky opačný.

3. Žalobce k vyjádření žalovaného jednak stran žalobcem uváděných majetkových poměrů žalovaného (podíl na nemovitostech v k. ú. , adresa, , bytová jednotka v , adresa, ) podotkl, že jde o právně významné rozhodné skutečnosti pro posouzení faktické životní žalovaného, na které mají děti právo se podílet. Jestliže v jiném soudním řízení byla zjišťována hodnota části nemovitostí žalovaného, je naprosto legitimní tuto hodnotu konstatovat a důkazně odkázat na znalecký posudek, který obsahuje jiný soudní spis. Připomněl také, že ohledně bytové jednotky v , adresa, nebylo z jeho strany tvrzeno, že se žalovaný vzdává příjmu tím, že ji nepronajímá, nýbrž její vlastnictví bylo tvrzeno pro dokreslení majetkových poměrů žalovaného. Námitku žalovaného, že v důsledku vypořádání společného jmění bude nucen vyplatit vypořádací podíl, a proto by neměl plnit výživné vyšší, považoval žalobce za nedůvodnou. Důsledkem vypořádání zaniklého společného jmění je jen rozdělení jeho hodnot, majetková situace žalovaného se v důsledku vypořádání nijak nezmění. Nadto k vypořádání ještě nedošlo a soud musí při svém rozhodování vycházet ze skutečností, které jsou dané a zjištěné v době jeho rozhodování. K přerušení styku účastníků pro údajný jednostranný postoj dětí k žalovanému konstatoval žalobce, že jeho matka se s ním a jeho sestrou odstěhovala ze společné domácnosti s žalovaným pro násilné chování žalovaného v lednu 2017, žalobci bylo dvanáct let. Od té doby nejevil žalovaný o žalobce jako syna žádný, natož opravdový zájem, nelze proto nyní klást k tíži žalobce, že nemá zájem se s žalovaným stýkat, když sám žalovaný o to ani nyní nijak neusiluje. K odkazu žalovaného (ohledně jeho názoru o srovnatelnosti nákladů středoškoláka a vysokoškoláka) na doporučující tabulku Ministerstva vnitra k výši výživného měl žalobce zato, že žalovaný zcela přehlíží, že soud se má zabývat konkrétními okolnostmi konkrétního případu a při svém rozhodování nemůže vycházet ze zobecněných úvah či doporučení. V daném případě se potřeby žalobce zvýšily (dřívější náklady jen na dojíždění na střední školu byly zanedbatelné, náklady na ubytování mimo domov a stravu v mense dříve vůbec neměl apod.). Cílevědomá a soustavná příprava na budoucí povolání představuje u zletilého dítěte uznávanou překážku ve schopnosti sám se živit, proto trvá vyživovací povinnost žalovaného.Zároveň zástupkyně žalobce k procesním námitkám žalovaného uvedla, že žádnou kolizi v zájmech žalobce a zájmech jeho matky , jméno FO, , kterou zastupuje od roku 2017 (a to i jako tehdejší zákonnou zástupkyni žalobce v řízení o úpravě jeho poměrů), nespatřuje, nevnímá ji ani sám žalobce a ani jeho matka. Zástupkyně neposkytuje v téže věci či věcech souvisejících právní služby osobě, jejíž zájmy jsou v rozporu se zájmy jiného jejího klienta. Vedle toho zástupkyně vyslovila přesvědčení, že žalovanému námitka údajné kolize zájmů ani nepřísluší.

4. V rámci provedeného jednání, po učiněném dokazování a v závěrečných návrzích jednak žalobce setrval na podané žalobě, když fakticky prokázané příjmy žalovaného okolo 42 000 Kč měsíčně a podstatně lepší majetková situace žalovaného oproti žalobci (i jen v porovnání způsobu bydlení samotného žalovaného v rodinném domě versus žalobce v bytě 2 + 1 se sestrou a matkou) by odůvodňovaly i vyšší výživné, než žalobce požaduje. Doplnil, že si přivydělává, a to zejména v letních měsících, za výdělky z brigády si zaplatil např. tablet. Studium má aktuálně rozložené do 4 pracovních dnů, najít si brigádu jen na pátek je nesnadné; navíce je v prvním ročníku, soustředí se na studium. Vyživovací povinnost k němu dobrovolně plní i matka. Žalovaný se s žalobcem od roku 2017 nestýká, nic mu nad rámec výživného neplatí, přestal jej i kontaktovat SMS zprávami pro případ narozenin či svátků. Vzhledem k tomu, že se s žalobcem nestýká, nemá patrně ponětí o tom, že žalobce si brigádně přivydělává. Zároveň by ze stejného pohledu, jak uvažuje žalovaný vůči žalobci v požadavku na něj (aby své náklady částečně saturoval občasnou výdělečnou činností), bylo možné nahlížet na žalovaného pro situaci pravidelných a předem avizovaných odstávek v práci a překážek na straně zaměstnavatele. Také žalovaný by si mohl po toto období na místo pobytu doma za 60 % či 80 % platu někde jinde přivydělat.

5. Oproti tomu žalovaný měl za to, že nejméně částečně žaloba důvodná není, opodstatněným by nárok shledával jen co do částky 6 500 Kč měsíčně; připomněl, že vedle výživného na žalobce platí výživné jeho sestře, a to s ohledem na její handicap ve vyšší než obvyklé výši. Zdůraznil, že studenti VŠ si mohou na hrazení svých potřeb přivydělávat; k tomu ale žalovaný nemohl žalobce vést, neboť jej neměl ve své péči. Pokud žalobce potřeboval nějakou faktickou pomoc, měl o to žalovaného požádat. Obecně sice trvá vyživovací povinnost rodiče ke zletilému dítěti při soustavné přípravě na budoucí povolání i studiem na VŠ, avšak žalovaný se to tom, že byl žalobce k takovému studiu přijat, dozvěděl až z potvrzení o studiu.K představě žalobce, že žalovaný by si mohl jinde přivydělávat v období překážek v práci na straně jeho zaměstnavatele, kontroval žalovaný poukazem na (i v době překážek) trvající pracovněprávní poměr žalovaného a povinnosti z něj vyplývající, kdy mu jeho zaměstnavatel např. může nařídit nástup do práce tzv. z hodiny na hodinu. Krom toho se lednu letošního roku v rámci trvající odstávky byl žalovaný povinen účastnit školení.Na výši vyživovací povinnosti žalovaného by dle něj neměla mít vliv majetková hodnota v podobě nemovitostí v k. ú. , adresa, , a to s ohledem na dosud probíhající řízení o vypořádání SJM, na to, že žalovaný bude povinen vyplatit příslušný vypořádací podíl, že zde uspokojuje bytovou potřebu, že s ohledem na probíhající spor zatím nemůže s nemovitostí nakládat. Zdůraznil, že ve sporu o vypořádání SJM bude nutné se zabývat uplatněnými vnosy matky žalobce a jejich valorizací, žalovanému tak může být uložena povinnost zaplatit matce žalobce až 2 000 000 Kč. Připustil ale, že oproti tomu on v řízení o vypořádání SJM uplatnil jako svůj vnos nárok na zohlednění bydlení matky žalobce v převážně jeho nemovitosti. Vedle toho žalovaný vyzdvihl, že tvrzení žalobce, že je nucen žít s matkou a sestrou v malém bytě oproti „luxusnímu“ bydlení žalovaného se objevilo až v závěrečném návrhu.Pokud soud upozornil žalovaného, že k (původní) argumentaci na podporu jeho návrhu na zamítnutí žaloby, a to k údajně jednostrannému zavinění žalobce na absenci setkávání účastníků a udržování vzájemného vztahu, musí žalovaný konkretizovat skutková tvrzení a důkazní návrhy o nich, jakož i o tom, jakou sám žalovaný po odstěhování se matky žalobce s dětmi (kdy žalobci bylo 12 let) vyvinul konkrétní aktivitu za účelem zachování vztahu mezi účastníky, pak žalovaný od této argumentace v rámci soudního jednání ustoupil. Soud pak (navíc po poučení účastníků o koncentraci řízení do prvního jednání a před prvostupňový soud) nemohl věnovat pozornost zmínce žalovaného v závěrečném návrhu, že v řízení by bylo možné dostat se k tématům o tom, že žalovaný např. posílal dětem dárky k Vánocům, ale matka jim je nepředávala.

6. Dokazováním či shodnými skutkovými stanovisky účastníků mohl soud učinit dále uvedená skutková zjištění.Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 13. 7. 2017, který nabyl právní moci téhož dne, č. j. , spisová značka, soud zjistil, že jím byla schválena dohoda rodičů žalobce ohledně péče o tehdy nezletilého žalobce a jeho nezletilou sestru , jméno FO, , narozenou 3. 3. 2002, tak, že obě děti byly svěřeny do výchovy matky a otec (žalovaný) se zavázal přispívat na jejich výživu od 15. 1. 2017 ve výši 5 500 Kč měsíčně na , jméno FO, a 4 000 Kč měsíčně na žalobce. Rozhodnutí bylo vydáno v souvislosti s tím, že tehdy probíhalo rozvodové řízení rodičů žalobce; opatrovnický soud v odůvodnění svého rozhodnutí stručně uvedl, že zjistil, že rodiče nežijí ve společné domácnosti od ledna 2017, čistý měsíční příjem žalovaného byl asi 30 000 Kč a matka žalobce měla k dispozici příspěvek na nezletilou , jméno FO, 13 500 Kč měsíčně, přičemž právě s , jméno FO, byly již tehdy dány mimořádně zvýšené výdaje.

7. Mezi účastníky bylo skutkově nesporné, že žalovaný od listopadu 2023 hradí žalobci výživné 5 820 Kč.

8. Z e-mailu žalovaného ze dne 5. října 2023 soud zjistil, že svým dětem, tedy jednak žalobci a jednak dceři , jméno FO, zaslal zprávu, v níž uvedl, že pokud jejich "přemrštěné požadavky" (prezentované , tituly před jménem, , jméno FO, ) na zvýšení výživného dospějí k soudnímu jednání, informuje je tímto o skutečnosti, že učiní opatření, ve kterém v budoucnu obě děti přijdou v první řadě každý o přibližně 1 000 000 Kč, neboť jeho byt v ", Anonymizováno, " (pozn. soudu - zjevně v , adresa, ) a svou životní pojistku (v současné výši přibližně 500 000 Kč) převede na své rodinné příslušníky.

9. Potvrzením o studiu, vydaným dne 1. 9. 2024, bylo prokázáno, že , adresa, , , jméno FO, potvrdila, že žalobce je v akademickém roce 2024/2025, konkrétně od 1. 9. 2024 studentem studijního programu , Anonymizováno, s typem studijního programu bakalářský a formu studia prezenční.

10. Podle údajů o odeslané a doručené zprávě do datové schránky a dále z obsahu doručované korespondence soud zjistil, že je právní zástupkyně žalobce odeslala žalovanému dne 3. 10. 2024 a žalovaný téhož dne do své datové schránky dostal zprávu v podobě přípisu z 3. 10. 2024 ohledně zvýšení výživného k oběma žalovaného dětem, tj. k žalobci i k dceři , jméno FO, . Právní zástupkyně v přípise shrnula, že žalovaný aktuálně hradí na výživu žalobce 5 820 Kč měsíčně na výživu dcery , jméno FO, 7 470 Kč měsíčně s tím, že žádným jiným způsobem či formou nepřispívá na děti a s nimi se také nestýká. Bylo uvedeno, že od září 2024 u obou dětí dochází k podstatné změně zakládající nárok na zvýšení výživného, kdy konkrétně žalobce počíná studium vysoké školy a dcera , jméno FO, zahajuje pomaturitní studium. Byla uvedena podrobná argumentace k požadavku na zvýšené výživné, které bylo od 1. 9. 2024 požadováno ve výši 10 000 Kč měsíčně na , jméno FO, a 8 000 Kč měsíčně na , Anonymizováno, . Uvedená korespondence byla zároveň koncipována také jako předžalobní výzva.

11. Žalovaný na tuto výzvu reagoval přípisem z 12. 10. 2024, kde zmínil, že od měsíce listopadu 2023 hradí vyšší výživné, a to celkem 13 290 Kč, což odpovídá 34 % jeho čistého měsíčního příjmu. Poukázal na to, že zástupkyni žalobce je nepochybně známo probíhající řízení ohledně vyrovnání společného jmění manželů mezi žalovaným a jeho bývalou manželkou, dále bylo poukázáno na to, že byt v , adresa, bezplatně na neurčitou dobu užívá matka žalovaného, a tudíž s takovou nemovitostí žalovaný nemůže nakládat. Ohledně vztahů mezi žalovaným a jeho dětmi, a tedy i žalobcem, odkázal žalovaný na předchozí korespondenci při předcházejícím zvyšování výživného, uvedl, vztah se nezměnil a že děti o něj jako svého otce nejeví žádný zájem.

12. Zástupkyně žalobce korespondencí v podobě e-mailu z 14. 10. 2024 vyjádřila vůči žalovanému přesvědčení, že tabulkové doporučeními ministerstva spravedlnosti, na které žalovaný odkazuje, platí toliko pro situaci, když se příslušný rodič přiměřeně podílí na výchově a péči, což však dle jejího názoru žalovaný nečiní. Vyjádřila názor na to, že pokud žalovaný vztahuje částku 13 290 Kč celkového výživného ke 34 % jeho čistého celkového příjmu, pak by měl tento čistý měsíční příjem dosahovat okolo 39 100 Kč. Proto požadovala, aby žalovaný platil na žalobce nejméně 7 500 Kč měsíčně a na jeho sestru 9 500 Kč měsíčně.

13. Žalovaný de facto nečinil výslovně spornými tvrzení žalobce o výši jeho nákladů na dojíždění z místa bydliště do sídla VŠ, kterou žalobce od 1. 9. 2024 studuje (, adresa, ), na ubytování na koleji či na stravu v mense. Krom toho žalobce tato tvrzení prokázal listinnými důkazy tak, že soud z jízdenek Českých drah, a. s. zjistil, že jedna cesta žalobce z bydliště do místa studia je spojena s nákladem v částce 56 Kč, jízdné pro studenta věku žalobce na dobu 10 měsíců v MHD v , adresa, představuje částku 1 770 Kč, cena stravy v mense se pohybuje u polévek od 17 do 26 Kč, u hlavního jídla od 69 Kč do 118 Kč, dále jsou k dispozici nápoje vesměs za 3 Kč, saláty vesměs za 18 Kč atd. Daňovým dokladem č. , Anonymizováno, , vystaveným , adresa, bylo prokázáno, že cena za ubytování konkrétně od 31. 12. 2024 do 31. 1. 2025 činila 3 999 Kč; podle rezervačního formuláře bude cena ubytování od 15. 9. 2025 do 30. 6. 2025 představovat 133 Kč/noc (tj. dle úvahy soudu vesměs 3 990 až 4 123 Kč za kalendářní měsíc).

14. Z přehledu vlastnictví s nemovitostmi (z údajů katastru nemovitostí obstaraných soudem prostřednictvím dálkového přístupu k těmto údajům) soud zjistil, že žalovaný je evidován jako výlučný vlastník nemovitostí na LV č. , hodnota, pro obec a k. ú. , adresa, , přičemž jde o nemovitosti zmíněné žalobcem v žalobě (odst. 1 odůvodnění), tedy prvořadě dům č. p. , Anonymizováno, na stavební parcele č. , Anonymizováno, a dále řada pozemků v druhu zastavěná plocha, ovocný sad, zahrada, orná půda, travní plocha i ostatní plocha. Účastníci učinili nesporným, že spoluvlastnický podíl ve výlučném vlastnictví žalovaného téměř ke všem nemovitostem v k. ú. , adresa, činí ¾, zbývající ¼ fakticky, tj. oproti stavu zápisu na uvedeném LV, patří do nevypořádaného SJM žalovaného a matky žalobce. Žalovaný sice připomněl, že ocenění těchto nemovitostí v rámci řízení zdejšího soudu sp. zn. sp. zn. , spisová značka, bylo provedeno vícerými znaleckými posudky, a tvrdil, že šlo o rozdílné ceny až o 5 000 000 Kč, avšak potvrdil, že ocenění prezentované žalobce v předmětné žalobě (viz odst. 1 odůvodnění) vychází z následného revizního znaleckého posudku.

15. Dále ze stejného informačního zdroje, jak je uveden v předchozím odstavci odůvodnění, soud zjistil, že žalovaný je výlučným vlastníkem nemovitostí zapsaných na LV č. , hodnota, a , Anonymizováno, pro obec , adresa, a k. ú. , Anonymizováno, , konkrétně jde o bytovou jednotku č. , Anonymizováno, na adrese , adresa, , vymezenou v budově č. p. , Anonymizováno, , bytovém domě na parcele p. č. , Anonymizováno, (zastavěná plocha a nádvoří), dále spoluvlastnický podíl na společných částech domu a pozemku ve výši 404/32034 a spoluvlastnický podíl 202/16017 na pozemku st. p. č. , Anonymizováno, . Nabývacím titulem pro byt je v katastru nemovitostí zaznačena smlouva po převodu bytu a nebytového prostoru z 1. 7. 1998 s účinky vkladu k 7. 7. 1998.

16. Zprávou , právnická osoba, , adresa, z 14. 4. 2025, č. j. , Anonymizováno, vzal soud za prokázané, že žalovaný byl k uvedenému dni v Centrálním registru vozidel zaznačen jako vlastník/provozovatel vozidel – od 6. 9. 2023 osobního automobilu zn. , adresa, , RZ: , SPZ, (první registrace vozidla v r. 1986), od 17. 5. 2006 nákladního přívěsu zn. , Anonymizováno, , RZ: , SPZ, (první registrace taktéž k 17. 5. 2006), od 11. 7. 2016 osobního automobilu , jméno FO, , jméno FO, , RZ: , SPZ, (první registrace k 11. 3. 2002).

17. Zprávou ČSSZ ze dne 2. 5. 2025 soud zjistil, že u žalovaného byl k uvedenému dni evidován otevřený pojistný vztah u zaměstnavatele , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a to již od 15. 1. 2008. následnou zprávou tohoto zaměstnavatele žalovaného bylo prokázáno, že zaměstnavatel jako společnost podnikající ve stavebnictví provozuje minimum své činnosti v měsících leden a únor, kdy stavební práce neprobíhají. V té době zaměstnanci provádějí údržbu strojů a zařízení, případně čerpají dovolenou, nebo jsou doma s náhradou mzdy 60 % nebo 80 %. Dále se stavebních dělníků v období ledna až února týká odstávka trvající 2 týdny, kdy jsou veškeré práce zastavené a za toto období mzda poskytována není. Uvedené údaje korespondují s potvrzením téhož zaměstnavatele o výdělcích žalovaného za období od května 2024 do konce dubna 2025, kdy v jarních až podzimních měsících čistý příjem žalovaného dosahoval částek v rozmezí od 32 384 až 38 188 Kč, kdežto nejnižší byl v únoru 2025 – 15 504 Kč. Celkový průměrný měsíční příjem za uvedené roční období u žalovaného pak představoval cca 30 380 Kč.

18. Ze zprávy , právnická osoba, z 28. 5. 2025, č. j. , Anonymizováno, má soud za prokázané, že žalovanému je vyplácen výsluhový příspěvek, který činil od 1. 5. do 31. 12. 2024 částku 11 486 Kč měsíčně a od 1. 1. 2025 činí nyní 11 521 Kč měsíčně.

19. Při hmotněprávním posouzení věci vzal soud v úvahu adekvátní úpravu stanovenou zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem (dále jen „o. z.“).Podle § 910 odst. 1 o. z. mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Podle odstavce 2 téhož ustanovení předchází vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti. Podle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.Podle § 913 odst. 1 o. z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle odstavce 2 je třeba při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.Podle § 915 odst. 1 o. z. má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.Podle § 163 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Krom toho lze z ustanovení § 923 o. z. dovodit, že změní-li se poměry, může soud na návrh změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro zletilé dítě.Podle § 921 odst. 1 o. z. se výživné plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.Podle § 922 odst. 1 o. z. lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

20. Na základě dílčích zjištění (odst. 6 až 18), se zohledněním všeho, co účastníci v řízení uvedli, a s aplikací adekvátní právní úpravy citované v odst. 19 odůvodnění učinil soud dále popsané skutkové a právní závěry.

21. V procesní rovině soud předesílá, že oproti námitce žalovaného neshledal žádné překážky pro to, aby žalobce mohl být v řízení zastoupen stejnou právní zástupkyní, která v řízení o vypořádání společného jmění manželů matky žalobce a žalovaného zatupuje matku žalobce. K tomu lze odkázat na argumentaci zástupkyně žalobce v druhé části odst. 2 odůvodnění rozsudku, se kterou se soud ztotožnil.

22. Pokud jde o meritorní posouzení věci, soud shledal žalobu zcela důvodnou. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že ve smyslu § 910 odst. 1 a § 911 o. z. trvá vyživovací povinnost žalovaného k žalobci, neboť ten s ohledem na kontinuální studium jako přípravu pro své povolání, která aktuálně probíhá vysokoškolskou formou (a to denním prezenčním studiem), není doposud schopen se sám živit. Zároveň soud v řízení vyhodnotil, že od posledního soudního určení výživného, ale ostatně i od posledně sjednané mimosoudní dohody o výživném pro žalobce (uzavřena zjevně ještě prostřednictvím matky žalobce) od žalovaného, nastala změna poměrů u obou účastníků řízení jako subjektů právního poměru z vyživovací povinnosti rodiče vůči dítěti. Proto dle § 163 o. s. ř. a ve spojení s § 923 o. z. je namístě žalobě o změně výživného přisvědčit.

23. Poslední rozhodnutí o výživném pochází z roku 2017 (odst. 6 odůvodnění rozsudku), kdy žalobci bylo 12 let, byl zjevně žákem základní školy, bydlel ve společné domácnosti s matkou a sestrou. Ze stručného odůvodnění rozsudku č. j. , spisová značka, bylo možné zjistit, že tehdejší čistý měsíční příjem povinného žalovaného činil cca 30 000 Kč (jiné majetkové poměry nebyly při schválení dohody rodičů o výživném hodnoceny). Soud tehdy stanovil na žalobce výživné 4 000 Kč měsíčně, na jeho sestru , jméno FO, 5 500 Kč měsíčně. V době sjednání dohody o zvýšeném výživném v listopadu 2023 na částku 5 820 Kč měsíčně žalobce ještě nestudoval VŠ mimo bydliště, neměl aktuálně vydávané náklady na bydlení na koleji, dojíždění z bydliště do , adresa, , stravování mimo domov. Od 1. 9. 2024 je však řádným studentem prezenčního denního studia v , adresa, , jeho věk je okolo 20 let, jeho náklady (odst. 13 odůvodnění rozsudku) na dojíždění do místa studia soud při prokázané ceně jednosměrného jízdného 56 Kč odhadl soud na částku cca 500 Kč měsíčně, jízdné v MHD na částku 177 Kč měsíčně. Cena ubytování činí téměř 4 000 Kč měsíčně (pro další akademický rok může vzrůst až na 4 123 Kč měsíčně. Pokud jde o stravování v mense, pak jen za obědy a večeře může žalobce vydat okolo 2 900 Kč až 4 700 Kč dle volby konkrétní stravy (je pravdou, že pochopitelně s ohledem na toto stravování nevynakládá žalobce, resp. jeho matka, ve společné domácnosti v době nepřítomnosti žalobce předchozí náklady). S žalobcem lze souhlasit, že především náklady na dojíždění a bydlení na koleji žalobce v době posledního rozhodnutí o výživném, avšak ani při dohodě i výživném 5 820 Kč měsíčně vůbec neměl. Oproti tomu se od posledního rozhodování o výživném významně zvýšily příjmy žalovaného, a to z částky cca 30 000 Kč na částku cca 41 880 Kč měsíčně (součet průměrné měsíční čisté mzdy za období od května 2024 do dubna 2025 – 30 380 Kč a výsluhového příspěvku za stejné období – cca 11 500 Kč měsíčně). Zde soud podotýká, že s myšlenkou žalobce, že by si žalovaný mohl přivydělávat při odstávce určené jeho zaměstnavatelem brigádami, neshledává za příhodnou, ztotožňuje se v tomto směru s argumentací žalovaného, na kterou odkazuje (druhá část odst. 5 odůvodnění).

24. Ve smyslu § 913 odst. 1 o. z. soud zhodnotil odůvodněné potřeby žalobce jako oprávněného a jeho majetkové poměry (o nich ani na podkladě jakýchkoli tvrzení žalovaného nebylo v řízení možné zjistit žádné skutečnosti svědčící o tom, že by právě majetkové poměry žalobce skýtaly významnější hodnoty, aktiva), dále schopnosti, možnosti a majetkové poměry výživou povinného žalovaného. Řídil se i tím, že ve smyslu § 915 odst. 1 má být životní úroveň žalobce a žalovaného zásadně shodná a že toto hledisko dokonce předchází hledisku odůvodněných potřeb žalobce. Za situace, kdy žalobce řádně studuje vysokou školu, studijní program má zařazený do 4 pracovních dnů, je studentem teprve 1. ročníku (a proto lze akceptovat jeho argumentaci, že se soustředí na studium a není pro něj snadné v běžném akademickém roce sehnat brigádu na jeden den v týdnu), má soud za to, že žalobce není vůbec schopen sám se živit. Je však oprávněn podílet se na životní úrovni žalovaného. Majetkové poměry žalovaného, nad rámec výše uvedeného průměrného čistého měsíčního příjmu 41 880 Kč za uplynulý kalendářní rok, přitom byly zjištěny (odst. 14-18 odůvodnění rozsudku) v rozsahu výlučného vlastnictví bytové jednotky v , adresa, , spoluvlastnického podílu na nemovitostech v , adresa, v rozsahu 3/4 a při jejich ocenění částkou okolo 10,79 miliónů Kč, žalovaný vlastní též (byť starší) dva osobní automobily, nákladní přívěs. Soud sice bere v úvahu, že žalovaný s ohledem na neukončené řízení o vypořádání společného jmění manželů jeho a matky žalobce má omezenou možnost dispozice s nemovitostmi v , adresa, za přímým účelem získání finančních prostředků jejich prodeje, avšak ve shodě s žalobcem zastává názor, že vlastnictví nemovitostí je obrazem majetkových poměrů žalovaného, které jsou v tomto směru významně lepší, než jsou majetkové poměry výživou oprávněného žalobce. Majetkové poměry žalovaného nepochybně významně zvyšuje i výlučné vlastnictví bytové jednotky v , adresa, , a i k této hodnotě je potřeba při určení výživného ve smyslu § 913 odst. 1 o. z. a § 915 odst. 1 o. z. přihlédnout. Z důkazů v odst. 15 odůvodnění bylo soudem zjištěno, že žalovaný bytovou jednotku vlastní již od července 1998, a pokud v ní aktuálně bydlí matka žalovaného, pak nad rámec této okolnosti netvrdil žalovaný žádná rozhodná tvrzení pro to, že by matka žalovaného měla mít nějaké zohlednitelné právo užívat tuto jednotku zcela zdarma. Zejména nebylo žalovaným uváděno ničeho o tom, že by měl vůči své matce ve smyslu § 910 odst. 1 o. z. vyživovací povinnost, kterou by (příp. z části) plnil formou bezúplatného poskytování bydlení v bytové jednotce ve výlučném vlastnictví žalovaného. Dále vzal soud v úvahu, že žalovaný nad rámec placení výživného žalobci ničím jiným k uspokojování jeho potřeb nepřispívá, byť je na druhou stranu zjevné, že s ohledem na věk žalobce se osobní péče rodičů oproti zejm. útlému dětskému věku významně eliminuje.

25. S přihlédnutím ke všemu uvedenému proto soud shledal za zcela adekvátní požadavek žalobce na zvýšení výživného časově situovaný k počátku jeho vysokoškolského studia a na částku 7 000 Kč. Dodáváno je, že tato částka podle názoru soudu je zcela odpovídající již jen průměrnému měsíčnímu výdělku žalovaného, když jeho výše popsané majetkové poměry navíc významně převyšují majetkové poměry žalobce. Stanovení výživného 7 000 Kč měsíčně proto není na překážku ani okolnost, že žalovaný hradí výživné vyšší než obvykle na handicapovanou dceru , jméno FO, . Rozhodně pak pro stanovení této výše výživného nemohlo být limitem to, že se žalobce s žalovaným nestýká, a to s ohledem na protichůdné tvrzení žalobce o důvodech tohoto stavu v historických souvislostech (rozvod manželství rodičů žalobce, odchod matky žalobce od žalovaného v době, kdy žalobci bylo pouhých 12 let, a to navíc pro údajné násilné chování žalovaného, následná absence snahy žalovaného udržet a rozvíjet vztah s žalobcem jako v té době nezletilým dítětem, avšak ani později), stejně tak s ohledem na to, že žalovaný od argumentace údajně jednostrannou absencí zájmu žalobce o budování vztahu mezi účastníky při jednání upustil (závěr odst. 5 odůvodnění) a netvrdil, že by on sám po odchodu matky žalobce i s dětmi ze společné domácnosti konkrétní aktivitu k zachování a rozvíjení vztahu mezi účastníky vyvinul. Konečně proti zvýšení výživného ve prospěch žalobce na jím požadovanou částku nemohla svědčit námitka žalovaného, že v minulosti ke zvýšení přidupoval na základě dohody, jestliže aktuálně tomu tak není a nárok žalobce soud shledal důvodným. V uvedením kontextu soud navíc poznamenává, že postup žalovaného v podobě korespondence určené oběma jeho dětem a citované v odst. 8 je zcela neadekvátní.

26. V souladu s § 921 odst. 1 o. z., podle něhož se výživné plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, byla splatnost výživného ponechána na měsíčních dávkách, splatných předem, a to k 20. dni příslušného kalendářního měsíce. Ve smyslu ust. § 163 o. s. ř. a za užití § 923 o. z. zároveň soud výslovně rozhodl o tom, že odůvodňovaným rozsudkem se mění předchozí soudní rozhodnutí o výši výživného.

27. Vzhledem k tomu, že soud žalobě o zvýšení výživného vyhověl již počínaje 1. 9. 2024 a žalovaný dosud platí výživné ve výši 5 820 Kč měsíčně podle dohody s matkou žalobce z listopadu 2023, bylo namístě zároveň vyčíslit dlužné výživné za období od počátku navýšení výživného soudem do doby vyhlášení rozsudku 12. 6. 2025. při stanovené splatnosti výživného k 20. dni v měsíci se tak dluh týká měsíců od září 2024 (včetně) do konce května 2025 (včetně), tj. celkem 9 měsíčních období. Navýšení výživného na 7 000 Kč představuje navýšení o částku (oproti placené 5 820 Kč) 1 180 Kč, tudíž dlužné výživné 9 x 1 180 Kč dosahuje částky 10 620 Kč. Lhůta k plnění dlužného výživného byla dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena mírně delší než obvyklé 3 dny od právní moci rozsudku, a to přes požadavek žalobce, aby byla stanovena právě obvyklá lhůta (když žalovaný v řízení netvrdil a neprokazoval žádné okolnosti k jiné lhůtě), i přes požadavek žalovaného, aby nedoplatek mohl splácet ve splátkách po dobu jednoho roku (s podporou tvrzení uvedených v závěrečném návrhu, že nemá našetřeny peníze, že přes komfort bydlení v rodinném domě jen sám nese náklady na něj, např. náklady na vytápění jsou podstatně větší, než v případě bytu, navíc s ohledem na probíhající spor s matkou žalobce nemůže žalovaný s nemovitostmi aktuálně nakládat). S ohledem na to, že dlužné výživné dosahuje částky vyšší než jedna měsíční platba, avšak nikoli podstatně, přičemž žalovanému byl požadavek žalobce na zvýšení výživného delší dobu znám (stejně tak – a to na rozdíl od znalostí žalobce – byly žalovanému detailně známy zejm. jeho výdělkové poměry včetně výše výsluhy), soud lhůtu pro zaplacení výživného stanovil na 1 měsíc od právní moci rozsudku. Nejde o prodloužení lhůty k plnění tak zásadní, aby žalobci způsobila neúměrné těžkosti. Však na druhé straně nebylo namístě, aby žalovaný mohl dlužné výživné splácet po dobu celého jednoho roku; tím by byl na úkor žalobce nedůvodně zvýhodněn.

28. Ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl výrokem II tohoto rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů prvostupňového řízení, neboť tímto rozsudkem se u něj tato fáze řízení končí. Ve věci úspěšnému žalobci bylo podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči neúspěšnému žalovanému přiznáno právo na náhradu nákladů řízení určené soudem na 26 766 Kč. Jde v souladu s § 137 odst. 1 o. s. ř. o náklady právního zastoupení (své vlastní náklady žalobce k náhradě neuplatnil), které byly určeny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb, a to ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále „advokátní tarif“, případně jen AT), včetně znění vyhl. č. 258/2024 Sb., podle jejíhož přechodného ustanovení (čl. II) přísluší advokátovi za právní služby poskytnuté přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky (tj. před 1. 1. 2025) odměna podle advokátního tarifu ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky, tj. před 1. 1. 2025. Tarifní hodnota sporu se v daném případě řídí tím, že předmětem řízení bylo zvýšení výživného z žalovaným měsíčně hrazené částky 5 820 Kč na žalobcem požadovaných 7 000 Kč měsíčně, tj. toliko rozdíl mezi uvedenými částkami – 1 180 Kč měsíčně. Proto podle § 8 odst. 2 AT byla tarifní hodnotou pro sazbu odměny za právní zastoupení jako pětinásobek ročního plnění částka toliko 70 800 Kč (nikoli 420 000 Kč, jak požadoval žalobce). Odměna advokátky za jeden úkon činila tudíž 3 940 Kč (§ 7 bod 5. AT), nikoliv 9 980 Kč dle § 7 bod 6. AT. Advokátka v řízení učinila 3 úkony do 31. 12. 2024 [převzetí a příprava zastoupení z 22. 8. 2023, výzva ze 3. 10. 2024 k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě, žaloba z 26. 11. 2024; § 11 odst. 1 písm. a), d) AT] a 2 úkony po 1. 1. 2025 [písemné podání ze dne 27. 2. 2025 ve věci samé a účast u jednání dne 10. 6. 2025; § 11 odst. 1 písm. a), g) AT]. Vzhledem k přehledu provedených úkonů pak celková odměna za právní zastoupení dosáhla částky 19 700 Kč (5 x 3 940 Kč). Dále na nákladech právního zastoupení jde o náhradu hotových výdajů spojených s každým z výše uvedených 3 úkonů učiněných do 31. 12. 2024 vždy po 300 Kč, dále se 2 úkony od 1. 1. 2025 po 450 Kč, tj. celkem 1 800 Kč (§ 13 odst. 4 AT). K nákladům právního zastoupení přísluší též náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby, konkrétně strávený advokátkou při cestě k jednání (z , adresa, a zpět) v trvání 2 půlhodin (od 1. 1. 2025 po 150 Kč/půlhodina), celkem ve výši 300 Kč [§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT], a také cestovní výdaje advokátky (po zaokrouhlení na celé koruny) 321 Kč za jízdu k jednání z , adresa, a zpět, ve vzdálenosti celkem 44 km vozem , Anonymizováno, reg. zn. , SPZ, s průměrnou spotřebou 4,3 litrů/100 km, při sazbě základní náhrady 5,80 Kč za 1 km a při ceně motorové nafty za jeden litr 34,70 Kč [§ 1 písm. b), § 4 písm. c) vyhl. č. 475/2024 Sb.]. Konečně náklady právního zastoupení podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. tvoří náhrada za DPH v sazbě 21 % (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokátky, tj. částka (po zaokrouhlení na celé koruny) 4 645 Kč [0,21 x (19 700 + 1 800 + 300 + 321) Kč]. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen náhradu nákladů řízení zaplatit přímo advokátce žalobce.

29. Pro úplnost soud dodává, že řízení bylo podle § 11 odst. 1 písm. c) zák. č. 549/1991 Sb. osvobozeno od placení soudního poplatku, proto povinnost k jeho úhradě netížila na počátku řízení žalobce (a poplatek tak není ani součástí jeho nákladů řízení, které je mu žalovaný povinen nahradit), zároveň nemůže poplatková povinnost podle § 2 odst. 3 cit. zákona ani přejít na v řízení neúspěšného žalovaného.

30. Ke splnění povinnost žalovaného nahradit žalobci náklady řízení se (při absenci určení soudem) pojí obvyklá třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř.).