10 C 29/2022

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Erlebachovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem: Anonymizováno . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 hlášený k trvalému pobytu Anonymizováno zastoupený opatrovníkem pro řízení, advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku žalobkyni 21 200 Kč s úrokem ve výši 6 146,19 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 3 182,90 Kč, s úrokem ve výši 19,31 % ročně z částky 21 200 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 21 200 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení 8 800 Kč s úrokem ve výši 332,35 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 172,10 Kč, s úrokem ve výši 19,31 % ročně z částky 800 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 800 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně náklady řízení v rozsahu 42 %, a to ve výši 21 603,01 Kč.

1. Předmětem řízení podle žaloby podané dne 28. 6. 2021 byl požadavek žalobkyně, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 30 000 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 3 355 Kč, kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 6 478,51 Kč, úrok z prodlení z částky 22 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení ve výši 10 %, úrok u úvěru ve výši 19,31 % ročně z částky 22 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Žalobkyně argumentovala skutkově tak, že s její právní předchůdkyní – společností , právnická osoba, (IČO , IČO, , dále případně jen „předchůdkyně žalobkyně“ či „původní úvěrující“) žalovaný uzavřel dne 22. 5. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo, tel. číslo, , před tím byla řádně posouzena jeho úvěruschopnost. Bylo sjednáno, že žalovanému bude poskytnut úvěr 22 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy.Dále bylo tvrzeno, ujednání, že žalovaný zaplatí úrok vyčíslený za 60 týdnů trvání smlouvy na 4 400 Kč, jinak také ve smlouvě sjednaný procentuální sazbou v článku 1.4 smlouvy, avšak žalobkyní požadovaný v nižší roční sazbě – konkrétně 19,31%, dále odměnu za administrativní činnost 4 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 8 800 Kč. O posledním z poplatků bylo tvrzeno, že byl fakultativní, žalovaný si jej mohl zvolit a také tak učinil, přičemž mělo jít o komfort ve vztahu k němu spočívající v tom, že bude moci tyto splátky zaplatit přímo k rukám zástupce věřitele, zároveň mělo jít o obdobné výdaje, jako kdyby platil splátky poštou či jiným způsobem.Podle dalších tvrzení žalobkyně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, což bylo žalovanému oznámeno.Žalovaný své smluvní povinnosti (hradit sjednané splátky v počtu 60 s týdenní frekvencí placení po částce 660 Kč, počínaje 29. 5. 2018 a konče dnem 16. 7. 2019) neplnil řádně. Na splátkách úvěru uhradil pouze částku 9 600 Kč (s poslední platbou ke dni 24. 10. 2019), která byla žalobkyní (její předchůdkyní) započtena na sjednaný úrok, jenž byl tudíž uhrazen celý, dále v části 2 999,95 Kč na poplatek za administrativní činnost a v částce 2 200,05 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. V době, kdy došlo k postoupení pohledávky, pak činila dle tvrzení žalobkyně výše dlužných částek 22 000 Kč na jistině, 1 400,05 Kč na poplatku za administrativní činnost a 6 599,95 Kč na dlužných poplatcích za hotovostní inkaso splátek.

2. Ze strany žalovaného prostřednictvím jeho opatrovníka bylo namítáno, že žalovaný přímo nepodepsal (tudíž ani neuzavřel) předmětnou smlouvu a nepotvrdil tak ani převzetí finančních prostředků v hotovosti, resp., že není prokázáno, že by tak skutečně učinil. Byla namítána neplatnost smlouvy, jejíž podmínky byly podle žalovaného nestandardní (např. poplatek za hotovostní inkaso splátek 8 800 Kč byl nemravně vysoký oproti uvažovaným nákladům na poštovní či mezibankovní způsob úhrady – cca 5 Kč ke každé splátce, tj. celkem maximálně 300 Kč), resp. přímo neplatné s ohledem na rozpor s dobrými mravy, pokud jde o osobu žalovaného. Jestliže by měla být zohledněna okolnost, že snad žalovaný převzal částku úvěru (a to v hotovosti pouze 14 632 Kč, jelikož podle ustanovení smlouvy měla být zbývající část použita na refinancování předchozího úvěru), pak by šlo o bezdůvodné obohacení, avšak nárok žalobkyně na jeho vydání by však byl promlčený.

3. Z listinných důkazů zjistil soud následující skutkové okolnosti.

4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 22. 5. 2018 má soud prokázáno, že mezi žalovaným a původní úvěrující byla uzavřena smlouva o úvěru, kterou se původní úvěrující zavázala poskytnout žalovanému hotovostní úvěr (označení zároveň jako peněžitá zápůjčka) 22 000 Kč, s poskytnutím peněžních prostředků žalovanému v hotovosti proti podpisu smlouvy (který byl uveden na čtvrté ze 4 stran smlouvy). Podle článku 9 smlouvy „refinancování“ byla vyplněna možnost, podle níž se strany dohodly, že fakticky bude žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy vyplacena částka 14 362 Kč jako rozdíl mezi sjednanou jistinou 22 000 Kč a částkou 7 638 Kč, využitou dle ujednání na zaplacení zůstatku předchozího spotřebitelského úvěru č. , hodnota, . Žalovaný se podle předmětné smlouvy č. , hodnota, zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem 32,15 % ročně – zároveň však v kapitalizované výši 4 400 Kč (tj. 20% ze zapůjčené částky za dobu trvání úvěru (60 týdnů), s poplatkem za administrativní činnost 4 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 800 Kč, tj. v celkové částce 39 600 Kč splácet v 60týdenních splátkách po 660 Kč. Smlouva obsahovala i údaj o RPSN a další náležitosti podle § 106 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Podle formulářového textu bodu 1. smlouvy – „základních ustanovení o spotřebitelském úvěru“ bylo uvedeno ohledně administrativního poplatku, že zákazník uhradí předchůdkyni žalobkyně za poskytnutí spotřebitelského úvěru administrativní poplatek ve výši 20% z výše jistiny za celou dobu trvání smlouvy ohledně odměny za hotovostní inkaso splátek bylo uvedeno v bodě 1.6, že tato odměna činí v případě smlouvy na mj. 60 týdnů (60 splátek) 40% z výše jistiny. Jen ohledně poplatku za životní pojištění bylo v bodě 1.7 smlouvy jednak uvedeno, že v případě, kdy si zákazník zvolí doplňkovou službu životní pojištění Credit Live, vyplní a podepíše formulář Zařazení zákazníka do pojistného programu, uhradí předchůdkyni žalobkyně poplatek ve výši maximálně 3,4% z výše jistiny za celou dobu trvání smlouvy; jednak u tohoto bodu bylo formulářovým textem připraveno pole jak pro zaškrtnutí možnosti ano, požaduji pojištění, tak pro zaškrtnutí výslovné negativní možnosti, že zákazník nemá o tuto doplňkovou službu zájem.V části 2 smlouvy „doplňující ustanovení o spotřebitelském úvěru“ bylo ve formulářovém textu smlouvy uvedeno mj., že zákazník čerpá úvěr v hotovosti, předáním v místě jeho bydliště prostřednictvím oprávněného zástupce předchůdkyně žalobkyně (bod 2.1 smlouvy). V rámci způsobu splácení bylo v bodě 2.3 stanoveno, že zákazník se zavazuje splátky platit v hotovosti k rukám oprávněného zástupce předchůdkyně žalobkyně, a to v místě bydliště zákazníka, přičemž je zároveň povinen příslušnou část poplatku za hotovostní inkaso splátek uhradit předchůdkyni žalobkyně i v případě, že k pravidelnému výběru splátky v hotovosti nedojde z důvodu na straně zákazníka.Ohledně započítávání jednotlivých úhrad zákazníka při řádných týdenních splátkách bylo v bodě 2.5 stanoveno, že se započítávají nejprve na úrok, poté na administrativní poplatek, poté na jistinu. Každou ze splátek se pak měla uhrazovat příslušná část odměny za hotovostní inkaso splátek a případně příslušná část poplatku za pojištění; tyto dvě položky se tedy měly hradit průběžně po celou dobu trvání smlouvy.

5. V listině nazvané Karta zákazníka – Žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 22. 5. 2018 bylo o žalovaném uvedeno, že jeho totožnost byla ověřena z průkazu č. , Anonymizováno, s platností do 1. 6. 2026, dále, že má příjem ze hlavního pracovního poměru od konkrétního zaměstnavatele, a to od 1. 6. 2017 do (poměr a dobu určitou) 21. 12. 2018 (zaměstnání bylo telefonicky ověřeno na čísle, tel. číslo, a z pracovní smlouvy) ve výši 15 400 Kč měsíčně (ověřeno výplatními páskami), je rozvedený, žije s partnerkou, nemá nezaopatřené děti (ani jiné nezaopatřené osoby), žije v nájemním bytě. Mezi výdaje žalovaného byly zmíněny částky 3 000 Kč na bydlení a 6 000 Kč jako osobní výdaje – celkem 9 000 Kč. Podle obsahu listin, které žalobkyně získala od své právní předchůdkyně, tato disponovala v rámci ověřování úvěruschopnosti žalovaného přímo kopií smlouvy o podnájmu družstevního bytu (uzavřená žalovaným, od 15. 4. 2018 na dobu do 14. 4. 2019 s nájemcem , jméno FO, , narozenou 13. 2. 1976), výplatními páskami žalovaného za měsíce, únor, březen, duben 2018 dokládajícími čistou mzdu žalovaného okolo 15 300 Kč měsíčně, dále pracovní smlouvou uzavřenou žalovaným od 1. 6. 2017 na dobu neurčitou se zaměstnavatelem – agenturou práce , právnická osoba, Services, s. r. o.Ohledně požadovaného úvěru a způsobu jeho poskytnutí bylo uvedeno, že se tak má stát ve výši 22 000 Kč hotově, s dobou splatnosti 60 týdnů. Ani tato – do zcela převažující míry formulářová – listina neobsahovala možnost volby pro zákazníka, jakým způsobem bude úvěr splácet, naopak ve svém úvodu zahrnovala kolonku „Výběry – den v týdnu“, v níž bylo ručně doplněno „úterý“.

6. V rámci zjišťování faktického pobytu či alespoň místa hlášeného trvalého pobytu soud zjistil od , Anonymizováno, , že žalovaný je občanem , Anonymizováno, , přičemž od 1. 6. 2016 má vydaný občanský průkaz platný do 1. 6. 2026 pod číslem , Anonymizováno, , tj. průkaz, podle něhož byla při sjednávání předmětné smlouvy ověřena totožnost žalovaného (viz předchozí odstavec odůvodnění).

7. Dopisem ze dne 19. 2. 2021 bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni z titulu předmětné smlouvy č. , hodnota, , zároveň vyzvala žalovaného k platbě celkové pohledávky 36 250 Kč bez příslušenství na ztotožněný účet žalobkyně. Zásilka s oznámením byla žalovanému odeslána na adresu uvedenou v kartě zákazníka jako místo výběru splátek (, jméno FO, , , adresa, ). Zároveň žalobkyně prokázala uzavření smlouvy postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 s právní předchůdkyní, jakož i to (seznamem pohledávek jako nedílnou součástí smlouvy o postoupení), že mezi postupovanými pohledávkami byla i pohledávka za žalovaným z titulu smlouvy č. , hodnota, . Žalobkyně je proto dle níže citovaného ustanovení § 1879 o. z. aktivně legitimována k podání žaloby.

8. Dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 13. 5. 2021 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky s upozorněním na možnost podání soudní žaloby. Odeslání výzvy na adresu žalovaného (viz předchozí odstavec) bylo doloženo poštovním podacím archem ze dne 14. 5. 2021.

9. Právní posouzení soud provedl zejména dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Podle 580 odst. 1 o. z. právní jednání je neplatné, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Soud se na základě tvrzení žalobkyně i námitek žalovaného, zejména pak po provedení detailního dokazování v rozsahu možném za situace, že žalovaný je nekontaktní, přiklonil k závěru, že žaloba je důvodná, avšak toliko částečně.

13. V řízení bylo prokázáno poskytnutí úvěru žalovanému podle smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 22. 5. 2018 ve výši 22 000 Kč (v hotovosti 14 362 Kč, částkou 7 638 Kč na doplatek předchozího spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ). což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Smlouvu jako takovou má soud za uzavřenou žalovaným, jehož totožnost byla ověřena předchůdkyní žalobkyně občanským průkazem, který je řádně a oficiálně veden coby platný v rámci Slovenské republiky, jehož je žalovaný státním příslušníkem. Jelikož předchůdkyni žalobkyně byly předloženy i další osobní listiny žalovaného (podnájemní smlouva, pracovní smlouva, výplatní pásky), nemá soud důvod k jakýmkoli pochybnostem o tom, že žalovaný osobně jednal se zástupcem předchůdkyně žalobkyně a předmětnou smlouvu následně podepsal. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného, učiněné prostřednictvím předchůdkyně žalobkyně, má soud za dostatečné. Jak již bylo uvedeno, předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici výplatní pásky žalovaného za předchozí dobu tří měsíců, doklad o trvání pracovního poměru na dobu neurčitou. Žalovaný v kartě zákazníka prohlásil, že je rozvedený, nemá vyživovací povinnost, protože neměl žádné nezaopatřené děti a v době uzavírání smlouvy žil pouze s družkou (nešlo o manželku, k níž by měl vyživovací povinnost). Částka něco málo přes 6 000 Kč, která mu tak zbývala při zohlednitelných nákladech (9 000 Kč na jeho potřeby a bydlení), se soudu nejeví nijak neobvykle nízká pro schopnost žalovaného splácet úvěr – po splátkách 660 Kč týdně, což představuje 2 772 Kč měsíčně.

14. Sjednaný úrok, který představoval sám o sobě 20% ze zapůjčené jistiny a pro dobu 60 týdnů (dle textu smlouvy však 32,15% ročně), soud považuje v jeho výši za přiměřený, tím i platný, jelikož nevybočuje výrazně ze sazby poskytované bankami, resp. nepřevyšuje judikaturně respektovanou míru úročení těchto typů úvěrů poskytovaných nebankovními subjekty. Dále soud považoval za platně sjednanou i částku odměny za administrativní činnost 4 400 Kč; částka byla srozumitelně a přehledně pro žalovaného uvedená a její výše se soudu nejeví natolik nadhodnocenou ve vztahu k charakteru úvěru, který byl poskytnut bez zajištění, jde o rizikovější typ úvěru. Na toto téma se soud ztotožňuje s judikaturními závěry, které citovala žalobkyně – rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 1. 2007 sp. zn. , spisová značka, ze dne 24. 1. 2007 (s tam uvedeným poukazem na rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, ) – pokud jde o úrok z úvěru u těchto typů právních poměrů. Ostatně odvolací soud zdejšího soudu – Krajský soud v , adresa, v tomto směru již vydal rozhodnutí ve věcech obdobných, kdy žalobkyně požaduje po dlužnících své právní předchůdkyně obdobná plnění. Ve věci sp. zn. , spisová značka, Krajský soud judikoval i tak, že poplatek administrativní považoval za skrytý úrok a součást úroku z úvěru, ale ji přesto takto pojímaný celkový úrok, který by pak představoval 40%, nepovažoval za nepřiměřený právě v souvislosti s judikaturou vyšších soudů o možném až trojnásobku běžného úvěru poskytovaného bankami v dané době. Tyká se to i případů, kdy šlo – obdobně jako v projednávané věci – o smlouvy uzavřené v roce 2018.

15. Smlouvou (v jejích základních ustanoveních i doplňujících) a též kartou zákazníka má však soud za vyvrácenou argumentaci žalobkyně, že by žalovaný mohl další poplatek, konkrétně poplatek za hotovostní inkaso splátek, si ve smlouvě svobodně zvolit. Opak je pravdou; tato povinnost byla – ve formulářovém textu smlouvy – stanovena jak v článku 2 (doplňující ustanovení), tak v základních ustanoveních formou neumožňující jakoukoli volbu žalovaného. Lze i porovnat, že pokud ve smlouvě byla obsažena ustanovení umožňující žalovanému volba obsahu smluvního ujednání (jakési doplňkové služby), pak se týkala jen poplatku za životní pojištění. Vše ostatní bylo sjednáno adhezním způsobem, tedy předtištěnou formou připravenou předchůdkyní žalobkyně, přičemž do listiny se individuálně vyplňovaly pouze částky, které se týkaly jak jednoznačně nevolitelného úroku, nevolitelného administrativního poplatku a nevolitelné odměny za hotovostní inkaso splátek. Poplatek za hotovostní inkaso splátek pak představoval částku nebývale vysokou 8 800 Kč, tj. více než 146 Kč na jedné splátce. Uvedený poplatek přitom měl být hrazen po celou dobu trvání smlouvy a vybírán bez zřetele k tomu, zda klient bude splátky skutečně hradit, či naopak, a to dokonce i po setrvalou dobu. Tyto okolnosti sjednání poplatku za hotovostní inkaso splátek pak vedou soud k závěru, že přestože byl obsažen v předtisku smlouvy zcela jednoznačně a výše byla uvedena pro žalovaného zcela srozumitelně, pak ve smyslu § 580 o. z. toto ujednání soud považuje za neplatné, rozporné s dobrými mravy ale zároveň oddělitelné od zbytku smlouvy (§ 576 o. z.). Tento nárok tedy podle názoru soudu nemohl platně příslušet předchůdkyni žalobkyně, tudíž se jej jako postupník nemůže v řízení opodstatněně domáhat ani žalobkyně.

16. Pokud jde o celkovou výši nároku, kterou soud shledal opodstatněnou ve vztahu k žalobkyni, pak žalovaný podle tvrzení žalobkyně zaplatil částku 9 600 Kč na splátkách, podle pořadí jednotlivých úhrad a započtení na jednotlivé nároky (k tomu viz výše citovaný bod 2.5 doplňujících ustanoveních předmětné smlouvy) byl touto částkou nepochybně zaplacen úrok z úvěru 4 400 Kč, celá odměna za administrativní činnost – 4 400 Kč, a ve zbytku – 800 Kč – je třeba úhradu žalovaného započíst i na samotnou jistinu. Soud má tedy na rozdíl od žalobkyně za to, že jistina pohledávky činí 21 200 Kč, tudíž v části výroku II. byla žaloba na jistině pohledávky 8 800 Kč (z toho defacto 800 Kč na jistině úvěru) zamítnuta. Pokud žalobkyně požadovala z dlužné jistiny úvěru, kterou však měla za opodstatněnou ve výši 22 000 Kč, úrok z prodlení, pak jeho kapitalizovanou část z oprávněné jistiny úvěru 21 200 Kč za dobu, která následovala po splatnosti poslední splátky (po 16. 7. 2019), tj. za prodlení od 17. 7. 2019 do doby postoupení pohledávky do 15. 1. 2021, soud přepočetl na částku 3 182,90 Kč. V rozdílu mezi žalobkyní požadovaným kapitalizovaným úrokem z prodlení za uvedené období (3 355 mínus 3 182,90), tj. v částce 172,10 Kč byla žaloba v části výroku II. zamítnuta. Zároveň z částky 800 Kč, tj. z části – podle názoru soudu již uhrazené jistiny pohledávky – nebyl přisouzen ani úrok z úvěru ve výši 19,31% ročně ani úrok z prodlení ve výši 10% ročně, vždy od doby následující, tj. od 16. 1. 2021 do zaplacení. Obdobně byl proveden přepočet kapitalizovaného úroku z úvěru, který žalobkyně požadovala přisoudit v částce 6 478,51 Kč (z částky 22 000 Kč v sazbě 19,31% za dobu od 17. 7. 2019 do 15. 1. 2021). Správná výše takto kapitalizovaného úroku z úvěru představuje při opodstatněné jistině ve výši 21 200 Kč pouze 6 146,19 Kč, proto o 332,35 Kč byla žaloba ohledně kapitalizovaného úroku zamítnuta.

17. Protože soud shledal smlouvu za platně uzavřenou (s výjimkou – od ostatního obsahu smlouvy oddělitelného – ujednání o poplatku za hotovostní inkaso splátek), nevyhodnotil nárok žalobkyně po právní stránce za nárok z bezdůvodného obohacení, a tudíž ani za promlčený. Dluh žalovaného není promlčený ani v jednotlivých splátkách, jestliže první z nich byla splatná 29. 5. 2018, žalovaný dluh po určitou dobu platil (celkem 9 600 Kč, což odpovídá cca 14-i týdenním splátkám), přičemž pokud byla žaloba podána 28. 6. 2021, stalo se tak před tím, než by uplynula tříletá promlčecí lhůta (§ 623, § 629 odst. 1 o. z.) po splatnosti teprve 6. týdenní splátky (ta nastala k 2. 7. 2018). Jinak řečeno – promlčené by mohly být pouze 1. až 5. splátka (poslední nich byla splatná k 26. 6. 2018, dopěla 27. 6. 2018 a promlčela by se 27. 6. 2021), ovšem tyto byly zjevně uhrazeny. U pozdějších splátek do doby podání žaloby k promlčení dojít nemohlo.

18. Ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů prvostupňového řízení, neboť tímto rozsudkem se u něj tato fáze řízení končí. Soud přitom zohlednil ustanovení § 142 o. s. ř., zakotvující základní pravidlo o úspěšnosti účastníka ve věci jako rozhodující kritérium pro otázku náhrady nákladů řízení. Žalobkyně na samotné jistině pohledávky požadovala částku 22 000 Kč (jistina úvěru), resp. celkem částku 30 000 Kč, do níž zahrnula i podle ní neuhrazené sjednané další poplatky, včetně poplatků za hotovostní inkaso splátek. Soud však žalobkyni na jistině pohledávky přisoudil jen 21 200 Kč, což představuje 71% úspěšnosti ve věci, naopak zamítnul žalobu v jistině 8 800 Kč, což představuje 29% neúspěchu ve věci. Žalobkyně byla více úspěšná v rozdílu těchto procentuálních hodnot, a to v rozsahu 42%. V tomto rozsahu je žalovaný povinen nahradit žalobkyni náhrady řízení.

19. Náklady řízení žalobkyně v plné výši jsou představovány jednak soudním poplatkem 1 200 Kč, a jednak náklady právního zastoupení 20 403,01 Kč, které byly určeny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále případně jen AT).

20. Při tarifní hodnotě 30 000 Kč (§ 8 odst. 1 AT, neboť předmětem řízení byl peněžitý nárok v této výši jistiny) činí odměna advokáta za jeden úkon 2 300 Kč (§ 7 bod 5). Za právní úkony do doby podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu pak jde o částku 500 Kč (§ 14b odst. 1, bod 3.). V posuzovaném případě dosáhla odměna advokáta za 3 úkony do návrhu na vydání platebního rozkazu částky 900 Kč (převzetí zastoupení, kvalifikovaná předžalobní výzva, žaloba; § 11 odst. 1 písm. a) a písm. d) AT). V souvislosti s tím do nákladů právního zastoupení patří náhrada paušálních výdajů k uvedeným 3 úkonům – vždy po 100 Kč, tj. celkem 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT). V další části řízení učinil advokát celkem 6 úkonů (5 podání ve věci samé – ze dne 7. 3., 24. 4. a 13. 12. 2022, 21. 2. 2023 a 15. 4. 2024, účast u jednání dne22. 2. 2024; § 11 odst. 1 písm. d), g) AT), když se stanoviskem žalobkyně pouze k otázce možnosti rozhodnutí soudu bez nařízení jednání se však pojí jen polovina odměny (§ 11 odst. 2 písm. f), odst. 3 AT), tudíž mu přísluší odměna celkem 12 650 (5,5 x 2 300 Kč). Dále jde o náhradu hotových výdajů spojených s každým z 6 úkonů v této fázi řízení – vždy po 300 Kč - tj. celkem 1 800 Kč (6 x 300, § 13 odst. 4 AT). K nákladům právního zastoupení přísluší též náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby, konkrétně strávený advokátem (resp. jeho substituční zástupkyní) při cestě k jednání (z , jméno FO, do , adresa, a zpět) v trvání 4 půlhodiny, celkem 400 Kč (4 x 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT), a také cestovní výdaje 811,99 Kč za jízdu z , jméno FO, do , adresa, a zpět, ve vzdálenosti 102 km vozem , Anonymizováno, reg. zn. , SPZ, s průměrnou spotřebou 6,1 litrů/100 km, při sazbě základní náhrady 5,60 Kč za 1 km a při ceně motorové nafty za jeden litr 38,70 Kč (§ 1 písm. b), § 4 písm. c) vyhl. č. 398/2023 Sb.). Konečně náklady právního zastoupení podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. tvoří náhrada za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 3 541,02 Kč [0,21 x (900 + 300 + 12 650 + 1 800 +400 + 811,99)].

21. Lhůta k plnění předmětu řízení i povinnosti k náhradě nákladů řízení byla žalovanému stanovena obvyklá třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř.). Ke stanovení delší lhůty či k plnění ve splátkách soud neshledal v okolnostech případu ani v soudu známých poměrech účastníků (k nimž žalovaný ve prospěch jiné než třídenní lhůty k plnění aktivně ničeho netvrdil) žádné relevantní důvody.