10 C 34/2025

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Erlebachovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 18 647,18 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 6 450 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částek: - 8 450 Kč od 30. 4. 2024 do 20. 6. 2024, - 6 450 Kč od 21. 6. 2024 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení 12 197,18 Kč, úroku 2 707,50 Kč, úroku 29,79 % ročně z částky 13 519,01 Kč od 21. 6. 2024 do zaplacení, dále rozdílu mezi úrokem z prodlení přisouzeným ve výroku I tohoto rozsudku a žalobkyní požadovaným úrokem z prodlení – jednak ve výši 1 573,68 Kč a jednak ve výši 15 % ročně z částky 14 279,35 Kč od 21. 6. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení byly peněžité nároky žalobkyně na základě jí tvrzeného právního titulu – smlouvy o úvěru č. hodnota (dále případně jen „Smlouva o úvěru“), kterou měl žalovaný dne 13. 2. 2023 uzavřít s právní předchůdkyní žalobkyně společnosti právnická osoba., IČ IČO (dále případně jen „předchůdkyně žalobkyně“). Žalovaný měl podle Smlouvy o úvěru obdržet peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč převodem na bankovní účet, podle Smlouvy o úvěru měl tuto částku, měsíční poplatky a úrok z úvěru splácet ve 24 měsíčních splátkách po 1 309 Kč počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, přičemž dle článku 6. části B) Smlouvy o úvěru mu vznikla povinnost zaplatit předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu 499 Kč za každou splátku, se kterou se ocitl v prodlení trvajícím déle než 30 dnů, a to až do případného zesplatnění úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek o více než 65 dnů, předchůdkyně žalobkyně proto dopisem z 22. 10. 2023 vyzvala žalovaného k okamžitému úhradě nesplacené jistiny úvěru, dlužných úroků, poplatků za pojištění a smluvních pokut, když souhrnný dluh žalovaného na těchto nárocích činil 17 677,35 Kč. Po dni zesplatnění – od 23. 10. 2023 uplatnila žalobkyně právo na zaplacení úroku z úvěru ve výši 29,79 % ročně z dlužné jistiny 13 519,01 Kč až do jejího zaplacení, dále uplatnila nárok na smluvní pokutu (článek 6. části B) Smlouvy o úvěru) ve výši 0,1 % denně z dlužné „nové“ jistiny 16 279,35Kč (složené z částky původní dlužné jistiny 13 519,01 Kč a z dlužných úroků přirostlých ke dni zesplatnění úvěru – z částky 2 760,34 Kč). Aktivní legitimací k podání žaloby podpořila žalobkyně tvrzením o uzavřené smlouvě ze dne 29. 6. 2023 o postoupení pohledávek mezi ní a předchůdkyní žalobkyně. Konečně uvedla, že žalovaný celkově na pohledávku ze Smlouvy o úvěru uhradil částku 6 550 Kč do okamžiku postoupení pohledávky žalobkyni (naposledy splátkou 13. 7. 2023), po postoupení pohledávky pak uhradil 2 000 Kč dne 20. 6. 2024. Žalobkyně konkrétně v řízení uplatnila nárok na dlužnou „novou“ jistinu úvěru – 14 279,35 Kč, celkovou smluvní pokutu 4 367,83 Kč (ke dni 16. 5. 2024 vyčíslenou jako součet neuhrazené smluvní pokuty do zesplatnění a smluvní pokuty 0,1 % z nové dlužné jistiny od 23. 10. 2023), tj. vše uvedené celkem 18 647,18 Kč, a dále na příslušenství – kapitalizovaný úrok ve výši 2 707,25 Kč za období od 23. 10. 2023 do 20. 6. 2024, kapitalizovaný úrok z prodlení 1 573,68 Kč za období od 2. 11. 2023 do 20. 6. 2024, úrok 29,79 % ročně z 13 519,01 Kč od 21. 6. 2024 do zaplacení a úrok z prodlení 15 % ročně z částky 14 279,35 Kč od 21. 6. 2024 do zaplacení.

2. Žalobkyně také tvrdila, že právní předchůdkyně tak, jak vyplývá z článku 1. 1. v části B) Smlouvy o úvěru posuzovala před uzavřením Smlouvy o úvěru s požadovanou odbornou péčí schopnost žalovaného splácet úvěr, dále uvedla, že žalovaný za tímto účelem předložil k prověření své osobní doklady a doklady ověřující příjmy a výdaje, přičemž předchůdkyně žalobkyně si vyžádala i informace z veřejných registrů, zejm. SOLUS, NRKI, ISIR. Krom toho žalobkyně tvrdila a doložila posuzování úvěruschopnosti žalovaného podle jeho konkrétních poměrů, zejm. výdělkových.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, ačkoli mu žaloba byla doručena do vlastních rukou podle § 49 odst. 2-4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále případně jen o. s. ř.) v důsledku uplynutí 10-i denní lhůty po připravení zásilky na poště k vyzvednutí a po zanechání výzvy o tom na adrese evidované v informačním systému evidence obyvatel jako doručovací adresa, resp. adresa místa trvalého pobytu žalovaného [§ 46b písm. a) o. s. ř.].

4. Soud věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě listinných důkazů, neboť takový postup byl možný a žalobkyně s ním souhlasila výslovně již v žalobě, u žalovaného bylo možné souhlas dovodit absencí reakce na usnesení soudu ze dne 3. 3. 2025, č. j. spisová značka. Jím byl totiž žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě soudem stanovené vyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, a zároveň byl upozorněn, že pokud tak neučiní, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

5. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkové okolnosti. Podle návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru, ztotožněné číslem zmíněným v odst. 1 odůvodnění rozsudku – hodnota, žalovaný žádal o poskytnutí úvěru ve výši částky 15 000 Kč, která mu měla být vyplacena na účet č. č. účtu (dále případně jen „Účet žalovaného“), přičemž celkovou částku, kterou měl předchůdkyni žalobkyně uhradit vyčísloval návrh smlouvy na 31 416 Kč a žalovaný ji měl uhradit v 24 měsíčních splátkách po 1 309 Kč. Zápůjční úroková sazba byla ujednána na 84,12 % ročně.

6. Podle dokumentu „Hodnocení klienta“ vyhotoveného k číslu předmětné Smlouvy o úvěru byly vyplněné údaje o pravidelném čistém měsíčním příjmu žalovaného 22 500 Kč. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného předchůdkyně žalobkyně provedla na podkladě mj. z potvrzení o přijaté transakci – zjevně mzdě od zaměstnavatele žalovaného právnická osoba., a to nejpozději do 9. dne ve 4 měsících – konkrétně listopad a prosinec 2022 a leden a únor 2023 (čistá mzda v rozmezí od 20 477 do 23 345 Kč). Ve formuláři Hodnocení zaznamenáno, je svobodný, u žalovaného nebyly zaznamenány žádné děti, forma bydlení byla zaznačena „u rodičů“. Celkové výdaje byly uvedeny v částce 8 860 Kč, volné zdroje 12 640 Kč.

7. Dokladem o vyplacení úvěru – částky 15 000 Kč z účtu předchůdkyně žalobkyně č. č. účtu na běžný účet žalovaného č. účtu dne 13. 2. 2023 byl v řízení soudem shledán otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu, a to na předešle uvedeném účtu předchůdkyně žalobkyně. Okolnost, že žalovaný v uvedených datech byl majitelem účtu a osobou s jediným dispozičním oprávněním k uvedenému Účtu žalovaného, jakož i to, že z účtu předchůdkyně žalobkyně uvedeného v úvodu tohoto odstavce byla na Účet připsána dne 14. 2. 2023 částka 15 000 Kč, dokládá zpráva právnická osoba., vyžádaná soudem pro předmětné řízení.

8. Oznámením ze dne 22. 10. 2023 bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně upozornila žalovaného na to, že je v prodlení se splátkami úvěru dle Smlouvy o úvěru, a to v prodlení o délce 65 dnů, proto využívá oprávnění okamžitého zesplatnění všech nároků ze Smlouvy o úvěru, vyčíslených k datu oznámení na 17 677 Kč. Avšak doklad o tom, že takové oznámení bylo žalovanému byť jen odesláno, žalobkyně v tomto řízení nepředložila. Podle přehledu uhrazených částek na Smlouvu č. hodnota uhradil žalovaný dne 10. 3., 17. 4., 15. 5., 14. 6. a 13. 7. 2023 vždy po 1 310 Kč, tj. celkem – jak tvrdila žalobkyně – 6 550 Kč předtím, než její předchůdkyně žalovaného vyzvala k úhradě veškerých dluhů ze Smlouvy o úvěru. Krom toho soud připomíná, že dle tvrzení žalobkyně zaplatil žalovaný po postoupení pohledávky na žalobkyni částku 2 000 Kč dne 20. 6. 2024.

9. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023, následně z individuálně určeného Společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek má soud za prokázané, že žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru č. hodnota, tj. ze Smlouvy o úvěru.

10. Oznámením ze 16. 4. 2024 má soud za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně v uvedeném dni informovala žalovaného na základě plné moci udělené její předchůdkyní (původní úvěrující), že na ni přešla pohledávka této úvěrující založená smlouvu č. hodnota. Zároveň vyzvala žalovaného k úhradě celého závazku z titulu smlouvy o úvěru č. hodnota ve výši celkem tehdy 22 760,70 Kč do 10 dnů po obdržení dopisu. Zásilka byla žalovanému zaslána na adresu adresa (ve Smlouvě sjednaná doručovací adresa žalovaného) dne 16. 4. 2024.

11. Soud věc po právní stránce posoudil podle dále citované právní úpravy.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla (na adresu v státě odeslání) třetí pracovní den po odeslání.

14. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle odst. 2 téhož ustanovení neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

16. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., kterým se (mimo jiné) určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

17. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

18. Podle § 1879 o. z. může věřitel celkovou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Postoupení pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění (§ 1880 odst. 1 o. z.). Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná (§ 1882 odst. 1 o. z.).

19. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Po skutkové a právní stránce soud učinil následující závěry. Žalobkyně v řízení prokázala svoji aktivní legitimaci pro podání žaloby, neboť prokázala postoupení pohledávky z titulu tvrzené smlouvy o úvěru č. hodnota z předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující na žalobkyni. Dále prokázala, že žalovaný obdržel od předchůdkyně žalobkyně celkem 15 000 Kč na svůj individuální Účet. Podle výše zmíněných zjištění o způsobu posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně soud shledal z její strany dostatečně splněnou povinnost takového posouzení dle § 86 odst. 1 ZSÚ.

23. Žalovaný se měl smlouvou zavázat k vrácení úvěru spolu s úrokem z úvěru ve výši 84,12 % ročně. S ohledem na výši této úrokové sazby soud shledal Smlouvu o úvěru neplatnou. V době poskytnutí úvěru – únor 2023 – činila úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem 9,84 % ročně (k tomu viz databáze České národní banky na jejích webových stránkách, https://www.cnb.cz/arad/#/cs/sets, konkrétně pak statistická data – měnová a finanční statistika – úrokové sazby MFI – korunové úvěry poskytované bankami domácnostem – úrokové sazby). Sjednaná úroková sazba dle Smlouvy o úvěru tak měla představovat více než 8,5 násobek obvyklé úvěrové sazby. Podle názoru soudu je ujednání o úroku z úvěru nedílnou součástí úvěrové smlouvy, tudíž bez takového ujednání nemůže smlouva vzniknout. Nová právní úprava výše cit. § 1802 o. z. je korespondující k dřívějšímu ustanovení § 502 odst. 1 zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku. Soud si je vědom toho, že ohledně dřívější právní úpravy bylo např. v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 12. 2008 sp. zn. spisová značka judikováno, že neplatnost ujednání o úrocích ve smlouvě o úvěru sama o sobě nezpůsobuje neplatnost smlouvy jako celku (a to vzhledem k povaze takové smlouvy a jejímu obsahu) neboť tehdejší úprava obsažená v § 502 odst. 1 obch. zák. posilovala princip obsahové oddělitelnosti té části smlouvy o úvěru, která se týkala úroků, od další části smlouvy (za podpory zohlednění úpravy dle § 41 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). V daném případě však nelze uvedenou judikaturu použít, neboť právní poměr v projednávané věci se řídí již zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem. Soud odkazuje na ustanovení výše citované - § 576 o. z., odlišný od dřívějšího § 41 obč. zák. v tom, že za neplatnou lze považovat oddělitelnou část smlouvy pouze v případě, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Soud má za to, že bez sjednání předchůdkyni žalobkyně ve formulářovém textu návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru (posléze v samotném textu této Smlouvy) připravené úrokové sazby 84,12 % ročně by předchůdkyně žalobkyně na uzavření smlouvy vůbec nepřistoupila, tj. neuzavřela by předmětnou smlouvu bez ujednání takového úroku, a to ani s úrokem obvyklým. Je to zřejmé z charakteru podnikání předchůdkyně žalobkyně jako nebankovní poskytovatelky úvěrů, která právě na nepřiměřeně vysokém úroku generuje svůj zisk, je na tom postavený její model podnikání, když takový zisk vyvažuje ztráty z nesplácených rizikových úvěrů (viz obdobně rozhodnutí Anonymizováno č. j. spisová značka, přístupný v systému ASPI). Proto nelze předpokládat, že by k uzavření předmětné Smlouvy došlo i bez neplatné části týkající se úroku z úvěru, pokud by strany neplatnost rozpoznaly včas, nelze přepokládat, že by předchůdkyně žalobkyně přistoupila na úrok přiměřený. Předchůdkyně žalobkyně si navíc musela být nemravného úroku z úvěru vědoma, a to s ohledem na svou podnikatelskou praxi a zejm. stávající judikaturu a množství pro ni vydaných zamítavých, či z valné části nepříznivých rozhodnutí. Soud proto Smlouvu shledal neplatnou jako celek dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 576 o. z., pro rozpor s dobrými mravy, založený zcela nepřiměřeně vysokým úrokem z úvěru.

24. Právní poměr mezi účastníky poté soud hodnotil jako nárok z bezdůvodného obohacení žalovaného vůči předchůdkyni žalobkyně, potažmo nyní (po prokázání převodu pohledávky za žalovaným na žalobkyni dle smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. a smlouvy z 29. 6. 2023) nyní vůči žalobkyni. V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalovaný obdržel od předchůdkyně žalobkyně dne 14. 2. 2023 částku 15 000 Kč, avšak vrátil jí do 13. 7. 2023 toliko 6 550 Kč, dále po postoupení pohledávky na žalobkyni částku 2 000 Kč dne 20. 6. 2024. Ve smyslu § 2 991 odst. 1 o. z. proto dosud nevydal bezdůvodné obohacení ve výši 6 450 Kč, tudíž tuto částku mu soud na jistině uložil k povinnosti zaplatit žalobkyni. Pokud jde o úrok z úvěru, ten pochopitelně s ohledem na neplatnou smlouvu o úvěru nemůže být přisouzen v žádné míře. Stran prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud vyhodnotil, že prokazatelně poprvé byl žalovaný na zaplacení dluhu ze Smlouvy o úvěru (de facto k vydání adekvátní části bezdůvodného obohacení) vyzván až korespondencí předchůdkyně žalobkyně, resp. z jejího pověření přímo žalobkyní, z 16. 4. 2024, v níž byla stanovena lhůta k plnění 10 dnů od doručení výzvy. Zásilka byla žalovanému odeslána na doručovací adresu k datu 16. 4. 2024, ve smyslu § 573 o. z. lze usuzovat na ocitnutí se zásilky v dispoziční sféře žalovaného 3 dny poté, tj. 19. 4. 2024. Lhůta 10 dnů k plnění pak uplynula 29. 4. 2024, tudíž od 30. 4. 2024 je žalovaný v prodlení (§ 1958 odst. 2, § 1968, § 1970 o. z.). Žalobkyni mohl soud přisoudit úrok z prodlení z částky 8 450 Kč (rozdíl mezi bezdůvodným obohacením 15 000 Kč a před 30. 4. 2024 uhrazenou částkou celkem 6 550 Kč) od 30. 4. 2024 do 20. 6. 2024, kdy byla uhrazena další částka 2 000 Kč, proto od 21. 6. 2024 může být úrokem z prodlení úročena již jen dlužná jistina bezdůvodného obohacení 6 450 Kč. Sazba úroku z prodlení podle právní úpravy § 1970 o. z. a nař. vlády č. 351/2013 Sb. činila v okamžiku vzniku prodlení žalovaného (k 30. 4. 2024) jen 14,75 % ročně, nikoli 15 % ročně, jak požadovala žalobkyně. K uvedeným závěrům proto koresponduje výroková část rozsudku v podobě částečného vyhovění žalobě – výrok I, zatímco ve zbytku byla žaloba výrokem II zamítnuta.

25. Ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl výrokem III tohoto rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů prvostupňového řízení, neboť tímto rozsudkem se u něj tato fáze řízení končí.

26. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle odstavce 2 téhož ustanovení měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, případně vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

27. V řízení byl úspěšnější žalovaný, neboť se nároku žalobkyně jen co do jistiny 18 647,18 Kč ubránil téměř ze dvou třetin, jestliže žalobkyni soud přisoudil na jistině toliko 6 450 Kč. Žalovanému by ták příslušelo částečné právo na náhradu nákladů řízení, avšak z obsahu spisu se nepodává (a žalovaný při své nečinnosti v řízení žádné náklady řízení k náhradě aktivně neuplatnil) vznik nákladů řízení žalovaného, proto soud o právu účastníků na náhradu nákladů řízení rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku.

28. Lhůta k plnění přisouzeného předmětu řízení byla žalovanému stanovena obvyklá třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř.). Ke stanovení delší lhůty či k plnění ve splátkách soud neshledal v okolnostech případu ani v soudu známých poměrech účastníků (k nimž žalovaný ve prospěch jiné než třídenní lhůty k plnění aktivně ničeho netvrdil) žádné relevantní důvody. Proti tomuto rozsudku lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení odvolání ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Semilech, a to v případě listinné podoby ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.