10 C 35/2023

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Erlebachovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupená advokátkou Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované osoby 0/1 proti žalované: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o vyloučení věci z exekuce

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby věc pojatá jako položka č. , hodnota, – „Knihovna – světlé dřevo“ do soupisu movitých věcí protokolem o soupisu movitých věcí ze dne 16. 12. 2022, sp. zn. , spisová značka, , provedeného soudním exekutorem , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorský úřad , adresa, na podkladě exekučního příkazu ze dne 25. 10. 2022, č. j. , spisová značka, , byla vyloučena z uvedeného soupisu.

II. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalované k rukám právního zástupce žalované náklady řízení ve výši 12 764,82 Kč.

1. Předmětem řízení byl požadavek žalobkyně popsaný ve výroku I. tohoto rozsudku, tj. na vyloučení výše uvedené knihovny (dále v odůvodnění jen „Knihovna“) ze soupisu movitých věcí provedeného dne 16. 12. 2022 pod sp. zn. , spisová značka, (dále jen „Soupis“) v rámci exekuce vedené vůči manželu žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, (dále případně jen „Povinný“) pověřeným soudním exekutorem , tituly před jménem, , jméno FO, (dále případně jen „Exekutor“) pod sp. zn. , spisová značka, (dále případně jen „Exekuce“). Žalobkyně tvrdila, že Knihovna je jako vestavěný nábytek součástí domu , Anonymizováno, (dále jen „Dům“), žalobkyně Knihovnu nabyla na základě smlouvy o dílo ze dne 18. 9. 2009. Žalobkyně a její manžel 28. 5. 2009 uzavřeli Smlouvu o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů dle § 143a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák.) ve formě notářského zápisu , Anonymizováno, sepsaného notářkou , tituly před jménem, , jméno FO, (dále jen „Notářský zápis z 28. 5. 2009“), kdy do budoucna zúžili své SJM mj. tak, že budou-li v budoucnu nabývat společně nemovitosti, pak je nabydou do podílového spoluvlastnictví. Následně kupní smlouvou z 29. 5. 2009 žalobkyně a její manžel do podílového spoluvlastnictví nabyli mj. Dům. Dne 14. 7. 2015 uzavřeli Smlouvu o úpravě jejich manželského majetkového režimu, kterou – ve formě notářského zápisu sepsaného , tituly před jménem, , jméno FO, pod sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, – zúžili rozsah svého SJM dále tak, že veškerý majetek v budoucnu nabytý jen jedním z manželů a veškeré závazky, které v budoucnu vzniknou jen jednomu z manželů, budou ve vlastnictví tohoto manžela, případně půjde jen o závazky tohoto manžela. Dne 16. 7. 2015 pak žalobkyně jako obdarovaná a její manžel jako dárce uzavřeli darovací smlouvu mj. ohledně Domu, čímž se žalobkyně stala výlučnou vlastnicí tohoto Domu, jehož součástí je Knihovna. Dům ani Knihovna není součástí SJM žalobkyně a v Exekuci Povinného (jejího manžela), tudíž nemohou být Exekucí postiženy. Knihovna není samostatnou věcí, nýbrž součástí Domu (aktuálně zapsaná nemovitost – stavební parcela č. , hodnota, , jejíž součástí je stavba , adresa, , rod. dům – na LV , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, ); Knihovna je totiž pevně spojená se zdí domu, podle své povahy k Domu náleží, případným oddělením Knihovny od Domu by došlo k podstatnému snížení hodnoty Domu, a to znehodnocením funkčním a estetickým, kdy prázdný prostor v Domě, pro který byla Knihovna tzv. na míru do místa jejího určení zhotovena, by nesloužil dostatečně kvalitně svému původnímu účelu. Žalobkyně odkázala na judikaturu – např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR (dále jen „NS ČR“) ze dne 22. 2. 2005, sp. zn. , spisová značka, ohledně vestavené kuchyňské linky (oproti např. rozhodnutí NS ČR ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. , spisová značka, ohledně sektorové kuchyňské linky).Žalobkyně žalobu podala ve lhůtě stanovené Exekutorem v usnesení ze dne 27. 12. 2022, č. j. , spisová značka, , kterým byl zamítnut její návrh v rámci exekučního řízení na vyškrtnutí Knihovny ze Soupisu a žalobkyně byla odkázána na podání žaloby dle § 267 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.).

2. Žalovaná (oprávněná v rámci Exekuce) navrhla předmětnou žalobu zamítnout, v úvodu řízení zejm. proto, že podle listin obsažených ve spise Exekutora nebylo žalobkyní jako manželkou Povinného prokázáno, že jí svědčí výlučné vlastnické právo ke Knihovně nepřipouštějící exekuci a že Knihovna není součástí SJM žalobkyně a Povinného. Ve smlouvě o dílo nebyl předmět díla specifikován, nikde se nehovoří o „knihovně“. Žalobkyně v Exekuci také neprokázala, že Knihovna není samostatnou věcí. I kdyby opak byl prokázán v tomto řízení, pak by dle žalované Knihovna náležela do SJM společně s Domem. Žalovaná měla dále za to, že argumentace žalobkyně, stejně tak její návrh na vyškrtnutí Knihovny ze soupisu movitých věcí pořízeného v rámci Exekuce, jakož i samotná žaloba jsou zcela nedůvodné, neprokázané, ryze účelové a mající za cíl pouze znemožnit či ztížit uspokojení pohledávky žalované jako oprávněné v Exekuci. Po provedeném řízení pak žalobkyně zdůraznila, že Knihovna každopádně není součástí nemovitosti, ani k ní žalobkyni nesvědčí výlučné vlastnické právo, jak vyplynulo z výpovědi svědka , jméno FO, . Oproti žalobkyni vyzdvihované judikatuře NS ČR namítala žalovaná, že se týká kuchyňské linky, nikoliv vestavěné skříně.

3. Mezi účastníky nebylo jakéhokoliv sporu o tom, že žalobkyně podala žalobu ve lhůtě stanovené Exekutorem v usnesení č. j. , spisová značka, a poté, kdy Exekutor zamítl její návrh ze dne 22. 12. 2022 na vyškrtnutí Knihovny ze Soupisu, v němž byla Knihovna uvedená v bodě , Anonymizováno, . Nesporné byly také dále v tomto odstavci (resp. též odst. 4 až 8 odůvodnění) uvedené skutečnosti. Exekuce je vedená Exekutorem (pověřeným k provedení Exekuce rozhodnutím zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, ) na základě exekučního návrhu (ze dne 6. 10. 2022 pro částku 25 000 000 Kč) žalované jako oprávněné vůči manželu žalobkyně jako povinnému, když exekučním titulem je pravomocný a vykonatelný směnečný platební rozkaz , Anonymizováno, ze dne 28. 4. 2022, č. j. , spisová značka, k vymožení směnečného peníze 25 000 000 Kč, úroku (k 6. 10. 2022 ve výši 904 109,59 Kč) náhrady nákladů nalézacího řízení (1 415 346,50 Kč) a nákladů právního zastoupení v exekučním řízení (99 643,50 Kč). V rámci Exekuce, a to po vydání vyrozumění o zahájení exekuce (ze dne 19. 10. 2022, č. j. , spisová značka, ) byly vydány příkazy k provedení prodejem – jednak movitých věcí (ze dne 25. 10. 2022, č. j. , spisová značka, ), jednak nemovitostí (č. j. , spisová značka, ). Dne 6. 4. 2023 bylo vydáno zdejším soudem rozhodnutí ve věci sp. zn. , spisová značka, o tom, že se Exekuce zastavuje mj. ve způsobu prodejem nemovitých věcí manželky povinného, postižených výše uvedeným exekučním příkazem č. j. , spisová značka, . Zde soud poznamenává, že citované rozhodnutí o částečném zastavení Exekuce prodejem nemovitostí (a to i Domu) bylo rozhodnutím , Anonymizováno, , adresa, ze dne 31. 10. 2023, č. j. , spisová značka, potvrzeno, když soudy I. i II. stupně uzavřely, že Exekuce je mj. ve způsobu prodejem nemovitostí žalobkyně (tj. i prodejem Domu jako součástí příslušné stavební parcely) nepřípustná, neboť nemovitostí jsou ve výlučném vlastnictví žalobkyně.

4. Dále účastníci měli za shodný obsah dalších listin, a to i týkajících se rozsahu SJM žalobkyně a Povinného. Notářský zápis z 28. 5. 2009 byl sepsán o uzavření smlouvy o zúžení zákonem stanoveného rozsahu SJM žalobkyně a Povinného jako manželů, kteří manželství uzavřeli 28. 2. 2009; zúžení se do budoucna týkalo pouze nabytých nemovitostí (ať již dle nabývacích titulů znějících na jednoho z manželů nebo na oba – ve druhém případě měly být nemovitosti nabývány do podílového spoluvlastnictví) a závazků, investic a výnosů týkajících se nemovitého majetku, který je ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů. Smlouva o zúžení rozsahu SJM se tedy žádným způsobem nedotýkala movitých věcí, ať již jsoucích do té doby v SJM nebo do budoucna nabývaných. Dne 29. 5. 2009 uzavřeli žalobkyně a Povinný co by kupující a , právnická osoba, (IČO , IČO, ) kupní smlouvu, podle níž kupující nabyli do podílového spoluvlastnictví - každý s ideálním podílem ve výši ½ - nemovité věci, a to mj. rodinný dům č. p. , Anonymizováno, na st. p. č. , hodnota, (tj. Dům). Přílohou č. , hodnota, citované kupní smlouvy bylo specifikováno standardní vybavení jednak stavební části domu, jednak jeho zařazovací předměty. Mezi tím byla ohledně standardního vybavení – stavební části v položce kuchyň uvedena příprava pro montáž kuchyňské linky a myčky nádobí (voda, odpad, elektřina) a příprava pro elektrický sporák a odvětrání pro digestoř. Žádná další vnitřní stavební příprava v jiných místnostech nebyla zmíněna, s výjimkou elektroinstalační přípravy pro ovládání venkovních žaluzií v hlavním obytném prostoru u rohových oken). V rámci zařizovacích předmětů byly uvedeny podrobnosti ke vstupním a vnitřním dveřím, k zařizovacím předmětům (koupelnové vybavení), interiérového schodiště atd. Podle údajů získaných veřejně přístupným způsobem z databáze Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního proběhlo vkladové řízení ohledně citované kupní smlouvy u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, kraj, pracoviště , adresa, pod č. , Anonymizováno, , bylo rozhodnutí o povolení vkladu a samotné provedení vkladu učiněno 7. 7. 2009, právní účinky vkladu práva – k datu zahájení řízení, tj. k datu 1. 6. 2009.

5. Pokud mezi účastníky byl nesporný též obsah notářského zápisu ze dne 14. 7. 2015, sepsaného , tituly před jménem, , jméno FO, pod sp. zn. , Anonymizováno, o uzavřené smlouvě o úpravě manželského majetkového režimu žalobkyně a Povinného, pak tato listina ovšem nepředstavovala podstatný důkaz pro skutková zjištění soudu projednávané věci, jelikož obsah této smlouvy nebyl pro projednávanou věc podstatný. Smlouva se týkala zúžení a vypořádání SJM žalobkyně a Povinného jen ohledně nároků a pohledávek vůči penzijním společnostem nebo pojišťovnám vůči investičním společnostem a bankám, případně ohledně majetku získaného a závazků vzniklých v budoucnu (tj. nikoliv movitých věcí v SJM účastníků).

6. Účastníci nesporovali obsah zpráv Notářské komory ČR, resp. výpisů o vyhledávání subjektů, kdy Notářská komora k 8. 11. 2022 ohledně žalobkyně a Povinného nalezla dokumenty v podobě Notářského zápisu z 28. 5. 2009 – , Anonymizováno, sepsaný , tituly před jménem, , jméno FO, (viz úvod odst. 4 odůvodnění) a v podobě notářského zápisu , tituly před jménem, , jméno FO, popsaného v předchozím odstavci odůvodnění. U obou notářských zápisů byl uveden datum zápisu do Seznamu listin Notářské komory, a to v prvním případě 15. 7. ve druhém případě 14. 7. roku 2015, u obojího s označením režimu – zúžení rozsahu SJM v zákonném režimu. Je pravdou, že obsah tohoto výpisu údajů Notářské komory v rámci vyhledávání subjektů, vyhotovený k 8. 11. 2022, je částečně v nelogickém rozporu zejm. se sdělením Notářské komory ČR, vyhotoveným k datu 13. 2. 2023 pod č. j. , Anonymizováno, pro Exekutora, neboť v tomto sdělení je uvedeno, že v Seznamu listin MMR (pozn. soudu – manželský majetkový režim) nebyl Notářský zápis z 28. 5. 2009 nikdy evidován a že je v tomto seznamu evidována jen manželská smlouva pod , Anonymizováno, , tj. dle notářského zápisu , tituly před jménem, , jméno FO, (předchozí odstavec odůvodnění); notářská komora vyslovila ve sdělení domněnku, že nejspíše manželé , jméno FO, nikdy o zveřejnění nepožádali.

7. Sporným nebyl obsah darovací smlouvy ze dne 16. 7. 2015, kterou Povinný daroval své manželce – žalobkyni ideální ½ nemovitostí, tj. i Domu. Podle veřejně dostupných informací ČÚZK bylo o darovací smlouvě vedeno vkladové řízení pod č. , Anonymizováno, . Podle výpisu z LV č. , hodnota, pro obec , adresa, a k. ú. , adresa, byla žalobkyně jako výlučná vlastnice mj. Domu vedena také k datu 20. 10. 2022 či k 4. 11. 2022 (s označením nabývacích titulů v podobě jednak výše uvedené kupní smlouvy z 29. 5. 2009 – zde s právními účinky k datu 1. 6. 2009, jednak předešle zmíněné darovací smlouvy ze dne 16. 7. 2015 – zde s právními účinky k datu 16. 7. 2015).

8. Konečně mezi účastníky nebylo skutkového sporu o tom, že žalobkyně disponuje listinou označenou jako „Smlouva o zhotovení věcí na zakázku dle ust. § 644 obč. zák.“, v níž na první straně bylo označeno ohledně zhotovitele, že jím je , jméno FO, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , nebylo zde obsaženo označení objednatele (toto následovalo až na druhé straně listiny), dále bylo uvedeno mj., že se zhotovitel touto smlouvou zavazuje provést na vlastní náklady a své nebezpečí pro objednatele dílo specifikované na druhé straně této smlouvy a objednatel se zavazuje zaplatit zhotoviteli za provedení díla cenu sjednanou touto smlouvou. Na druhé straně listiny bylo titulní označení „Vestavné skříně a kuchyně na míru“, uvedení objednatele jako „paní , jméno FO, “ s adresou , adresa, , dále specifikace materiálu pro korpus i vnitřní interiér – dřevo, sevila/bílý, s tím, že souhlasný pojem „ano“ byl vepsán k položkám dno, strop i záda. Naopak byly proškrtnuty položky rámy, výplň, zrcadlo, doplňky a zásuvky. Dohodnutá cena byla vyplněna na 41 000 Kč bez poskytnuté zálohy, ručně bylo vyplněno datum sepsání 18. 9. 2019, v závěru listiny byly také obsaženy nečitelné ruční podpisy u pojmu „podpis zákazníka“, resp. též „dodavatele“ - v druhém případě i s otiskem razítka zhotovitele , jméno FO, .

9. Dále soud provedl běžné dokazování níže popsaným způsobem.

10. Z listiny „Čestné prohlášení“ (č. l. 143 spisu) soud zjistil, že obsahuje text v naprosté většině vyhotovený strojovým způsobem (patrně na PC následně vytištěn) s obsahem „Já , jméno FO, , IČO , Anonymizováno, …tímto prohlašuji, že vestavěná Knihovna v barvě oliva sevila, kterou jsem na základě smlouvy o zhotovení věci na zakázku, uzavřené dne 18. 9. 2009 mezi mnou a paní , Jméno zainteresované osoby 0/0, , Datum narození zainteresované osoby 0/0, , zhotovil za cenu 41 000 Kč, tzv. na míru do místa jejího určení, kterým je nemovitosti na adrese , adresa, …, je vestavěná a pevně spojena se stěnou nemovitosti. V připraveném textu zbytku smlouvy („V…, dne ….., , jméno FO, …..) pak bylo ručně doplněno datum 10. 5. 2023, místo , adresa, a vlastnoruční podpis celkem čitelného znění , jméno FO, .

11. Nejen k listině uvedené v předchozím odstavci odůvodnění, ale i k dalším právně významným otázkám byl proveden výslech osoby, která podepsala uvedenou listinu, ostatně v minulosti byla zhotovitelem Knihovny, totiž , jméno FO, . Z jeho výpovědi soud zjistil, že jeho představa o předmětu výslechu spočívá v tom, že „má určit, jestli ta Knihovna, kterou postavil před lety je vestavná nebo není“. Tato představa vyplývá z toho, že toto bylo uvedené na „papíru“ – „posudku, který psal“ žalobkyni, resp., který podepisoval. Posléze po předložení Čestného prohlášení citovaného v odst. 10 odůvodnění svědek odsouhlasil, že „posudkem“ míní toto prohlášení, které mu sepsané poslala žalobkyně emailem, když ho předtím - někdy v létě 2023 -požádala o podpis Čestného prohlášení. Listinu skutečně vlastnoručně podepsal, poté ji naskenoval a poslal žalobkyni zpět. Žalobkyně k emailu připojila také fotku Knihovny, takže podle fotografie si žalovaný na zakázku hned vzpomněl. Knihovna je vytvořena z jednotlivých dílů, které se k sobě poskládaly. Ohledně pevného spojení Knihovny se stěnou – jak bylo uvedeno v prohlášení – svědek ve výpovědi popsal, že Knihovna je vyhotovena na míru ode zdi ke zdi a od stropu po podlahu, zadní stěna Knihovny je přišroubována do zdi, přičemž odhaduje podle velikosti Knihovny, že může jít o 5 kusů šroubů. Hloubka šroubů do zdi dosahuje kolem 5 cm. Jiné obdobné připevnění není ani k podlaze ani ke stropu. V krajích Knihovny směrem ke zdi a ke stropu je umístěn tmel a lišty (u těch se ohoblováním vyřeší případné odchylky při sestavování dílů Knihovny na základě měření vodováhou). Ohledně důsledků případného odstranění materiálu mezi tělesem Knihovny a stěnami a stropem – když svědek zopakoval, že je zde tmel – pak při odstranění tohoto tmelu mohou na stěnách zůstat maximálně otisky od tmelu, tj. fleky, nikoliv žádné zářezy, škrábance, atd. Tmel se vůbec neumísťuje směrem k podlaze.Svědek vyhotovoval do Domu další vestavný nábytek a do vícerých místností, šlo však o menší kusy nábytku, každopádně z jiného materiálu, než který si pamatoval, že se týkal předmětné Knihovny. I z toho důvodu mohl žalobkyni podepsat Čestné prohlášení, neboť podle fotografií a zmíněné vzpomínky na individuálně použitý materiál v případě Knihovny mu bylo zřejmé, že se prohlášení může týkat pouze této Knihovny. Ve výpovědi sice připustil, že s jistotou neví, zda z materiálu nakombinovaného k výrobě Knihovny mohl či nikoliv vyhotovit ještě nějakou další skříň, na druhé straně pro variantu, že ze shodného materiálu vyráběl do Domu ještě něco dalšího, uvedl, že by rozhodně nemohlo jít o tak rozsáhlý kus výrobku, jako byla Knihovna, ale jen o drobnější věc.Svědek si sám nevzpomněl na dobu zhotovení Knihovny, vycházel z toho, že v Čestném prohlášení byl uveden rok 2009. Nepamatoval si po dlouhé době, kdo jej oslovil kvůli výrobě Knihovny. Knihovnu zhotovoval do místnosti v přízemí vedle garáže, v době zhotovování byla místnost ještě prázdná. Svědek popsal, že určitě ohledně nábytku do Domu, tedy i Knihovny, jednal s manželem žalobkyně, neboť většinu skříní vyjednával – zejm. ohledně konstrukčního řešení – právě s ním. Osobně neznal ani jeho ani žalobkyni, seznámil se s nimi jenom v rámci předmětných zakázek. Ohledně Knihovny i dalších dílčích skříní byly sepisovány smlouvy a předávací protokol, tyto listiny připravoval svědek v podobě svých běžně užívaných formulářů. Svědek si však ve výpovědi již nevzpomněl na to, s kým konkrétně smlouvu uzavřel, domníval se však, že spíše s manželem žalobkyně, se kterým vyjednával většinu zakázek ohledně skříní. Nevybavil si pro značný odstup času, kdo, kolik a jakým způsobem mu za Knihovnu zaplatil, v tomto směru měl za to, že uvedené bude ve smlouvě, ohledně níž však si nevzpomněl, zda ji uzavíral s žalobkyní nebo s jejím manželem. Nicméně při zhlédnutí listiny – smlouvy o dílo (odstavec 8 odůvodnění) ztotožnil, že jde o listinu, kterou jako formulář používal ve vztahu k zákazníkům.K hodnocení, zda byla Knihovna obyčejná, snadno nahraditelná jinou, nebo něčím speciální – a tím s významnou hodnotou ať již finanční nebo estetickou, svědek uvedl, že toto těžko posoudí, nicméně „nějaká estetická hodnota“ zde dle něj je (pozn. soudu – což nebylo nijak blíže vysvětleno). Oproti tehdejšímu standardu vestavné skříně byla předmětná Knihovna pracnější vlivem toho, že byla poskládána nikoliv vertikálně, nýbrž horizontálně, pracnost zpracování svědek ohodnotil cca desetiprocentní navýšení ceny. Podle zkušeností svědka se občas stávalo, že klienti chtěli přestěhovat obdobnou knihovnu – tj. demontovat a přestěhovat do jiného bytu. V takovém případě se vše muselo upravovat, předělávat, či v případě, že byl k dispozici stávající materiál) dodělávat.Výpověď svědka soud hodnotil jako věrohodnou. Svědek po poučení o křivé výpovědi v různých jejích částech uvedl, že žalobkyni ani jejího manžela neviděl od doby vyhotovení Knihovny, ani o nich neslyšel, patrně by je po takové době již ani nepoznal. Rozhodně a přesvědčivě vyloučil, že by někdy s žalobkyní nebo jejím manželem probíral, jak bude ve výpovědi vypovídat, a to ani za situace, kdy připustil, že jej žalobkyně emailem oslovila a požádala jej o podpis Čestného prohlášení. Žalobkyně svědka nijak neovlivňovala pro účely výpovědi ani v případě, kdy mu emailem vysvětlila, že dle vylíčení svědka „mají nějaký exekuce na tom, na majetku, něco takového v tom směru“ Za sepis (podpis) Čestného prohlášení nedostal od žalobkyně ani Povinného zaplaceno, nebylo mu za to poskytnuto žádné plnění ani příslib nějaké další zakázky.Nad rámec hodnocení věrohodnosti výpovědi svědka , jméno FO, však soud pro účely skutkových zjištění podotýká, že svědkovou výpovědí bylo jednoznačně prokázáno, že celý text čestného prohlášení (s výjimkou svědkem vlastnoručně doplněného data, místa podpisu a podpisu) byl připraven žalobkyní. Svědek jej podepsal – a podpisem vyslovil souhlas zejm. s hodnocením technického provedení knihovny jako „se stěnou nemovitosti pevně spojenou“ Knihovou, o čemž pak v podrobnostech vypověděl při soudním jednání. Podle výpovědi si však v době podpisu Čestného prohlášení (a ani v době podání výpovědi) nepamatoval, že by smlouvu uzavřel přímo a jen s žalobkyní, spíše jednal s jejím manželem, tj. Povinným.

12. Z důkazu provedeného dožádaným soudem – Okresním soudem , adresa, – konkrétně místním ohledáním Knihovny v Domě na adrese , adresa, bylo zjištěno, že Knihovna nacházející se v přízemí Domu v místnosti užívané jako ložnice je zde umístěna po celé ploše stěny místnosti vlevo od vchodu. Knihovna má zadní stěnu, nejedná se tedy pouze o regály, přibližně ve dvou třetinách shora je tvořena policemi (v době ohledání zaplněnými plyšovými hračkami, knihami a drobnými předměty), ve spodní části jsou skříňky s dvoukřídlými otevíracími dvířky (pro procesní soud výše uvedené bylo patrné také z fotodokumentace pořízené dožádaným soudem – viz zejm. č. l. 159 p. v.), přičemž i ve skříňkách je též zadní stěna u stěny místnosti. Zespodu nebylo vidět, že by Knihovna byla jakýmkoliv způsobem přimontována k podlaze. V horní části Knihovny bylo vidět, že nad samotnou Knihovnou je jakási lišta, která je vedena až ke stropu a na konci začištěna spárovačkou, stejná lišta a začištění jsou i na bocích Knihovny. Dožádanému soudu se jevilo, že v případě odstranění lišt, které ostatně zaplňují prostor mezi krajem Knihovny a zdí (stropem a „začišťují“ Knihovnu tak, aby doléhala až k samotným stěnám, by Knihovna mohla být oddělena od nemovitosti a případně užita jinde. , adresa, se soudu nejevilo, že by Knihovna byla někde přímo ke zdi přimontována, kromě zmíněných lišt, jevilo se, že velikost Knihovny je o něco menší, než je prostor mezi stěnami místnosti, případně mezi stropem a podlahou, a že zbývající prostor v šířce několika centimetrů je „začištěn“ lištou z totožného materiálu, respektive vizuálně shodně vypadající lištou jako je materiál Knihovny.

13. Právní posouzení zásadní problematiky tohoto řízení, totiž, zda žalobkyně nabyla výlučné vlastnické právo v důsledku okolnosti, že se dle jejího tvrzení Knihovna měla stát součástí Domu po zhotovení a zabudování do Domu na základě smlouvy o dílo v roce 2009, resp. přímo otázku, zda se Knihovna stala po zhotovení v roce 2009 součástí Domu, musel soud posuzovat dle právní úpravy platné a účinné době zhotovení Knihovny. Vyplývá to z ustanovení § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), který stanoví, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních předpisů. Byla-li Knihovna jako předmět díla zhotovena a do Domu dodána v roce 2009, přičemž žalobkyní nebylo nijak tvrzeno, že by se na stavu a způsobu provedení Knihovny a umístění do Domu cokoli od té doby změnilo), posoudí se otázka, zda se Knihovna stala součástí Domu (v dané době samostatné nemovité věci, nyní součásti příslušného stavebního pozemku) podle tehdejších právních předpisů, konkrétně dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku („obč. zák.“).

14. Podle § 120 odst. 1 obč. zák. je součástí věci vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila.

15. Podle § 143 odst. 1 obč. zák. společné jmění manželů tvořía) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství anebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka,3)b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

16. Podle § 143a odst. 1 obč. zák. mohou manželé smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu rozšířit nebo zúžit stanovený rozsah společného jmění manželů. Takto mohou manželé změnit rozsah majetku a závazků nabytých či vzniklých v budoucnosti, ale i majetku a závazků, které již tvoří jejich společné jmění. Předmětem této smlouvy mohou být i jednotlivé majetkové hodnoty a závazky. Jestliže je předmětem smlouvy nemovitost, která již náleží do společného jmění manželů nebo do výlučného majetku jednoho z nich, nabývá smlouva účinnosti vkladem do katastru nemovitostí. Podle odst. 2 téhož ustanovení se mohou manželé vůči jiné osobě na smlouvu uvedenou – mj. v odst. 1 – odvolat jen tehdy, jestliže je jí obsah této smlouvy znám.

17. Podle § 68 odst. 1 zák. č. 120/2001 Sb., exekučního řádu ten, jemuž svědčí právo k věci, které nepřipouští exekuci (dále jen „navrhovatel“) může podat návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu. Návrh lze podat do 30 dnů ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl o soupisu věci, a to u exekutora, který věc pojal do soupisu. Opožděný návrh exekutor odmítne. Podle odst. 2 téhož ustanovení o návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu rozhodne exekutor do 15 dnů od jeho doručení. Nebyl-li návrh odmítnut pro opožděnost, rozhodne exekutor o návrhu na základě znaleckých posudků, zpráv a vyjádření orgánů, fyzických a právnických osob, notářských nebo exekutorských zápisů a jiných listin, předložených navrhovatelem společně s návrhem. Podle odst. 3 téhož ustanovení exekutor vždy vyškrtne věc ze soupisu, souhlasí-li s tím oprávněný. Exekutor vždy vyškrtne věc ze soupisu, pokud během exekuce vyjde najevo, že povinnému nepatří či patřit nemůže. Podle odst. 4 téhož ustanovení může navrhovatel žalobu na vyloučení věci podle § 267 občanského soudního řádu podat u exekučního soudu do 30 dnů od doručení rozhodnutí exekutora, kterým nevyhověl, byť jen zčásti, jeho včas podanému návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu. O tom musí být navrhovatel exekutorem poučen. Od podání návrhu na vyškrtnutí věcí ze soupisu do uplynutí lhůty podle věty první a po dobu řízení o žalobě nelze sepsané movité věci prodat.

18. Podle § 267 o. s. ř. lze právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona (pozn. soudu – ve sporném řízení, podanou žalobou k příslušnému prvostupňovému soudu.

19. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím k listinám, jejichž obsahu účastnice označily za skutkově nesporný (viz odst. 3 až 8 odůvodnění), při současném využití právního posouzení věci dle výše citovaných ustanovení soud dospěl ke skutkovému a právnímu závěru, že žaloba není opodstatněná, protože žalobkyně v řízení neprokázala, že by jí ke Knihovně příslušelo výlučné vlastnické právo jako k součásti Domu. Ačkoli tedy žalobkyně vůči žalované jako v Exekuci oprávněné řádně ve lhůtě stanovené v usnesení Exekutora podala předmětnou žalobu dle § 68 odst. 4 exekučního řádu a § 267 o. s. ř. – poté, kdy jí Exekutor usnesením ze dne 27. 12. 2022, č. j. , spisová značka, nevyhověl v návrhu na vyškrtnutí Knihovny ze soupisu movitých věci ze dne 16. 1. 2022 (sp. zn. , spisová značka, ), neprokázala, že jí přísluší ke Knihovně právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí (exekuci). Přesněji řečeno má soud přímo za to, že provedený dokazováním je na místě vyhodnotit, že Knihovna je jakko samostatná movitá věci součástí SJM žalobkyně a Povinného.

20. K výše citovanému ustanovení § 120 odst. 1 obč. zák., obsahujícímu zákonnou definici součásti věci, soud připomíná též judikaturní výklad pojmu součásti věci, obsažený např. v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 8. 2006, sp. zn. , spisová značka, , kde dovolací soud vyložil mj., že „, právnická osoba, součásti věci je zákonným vyjádřením toho, že existují věci, jakožto hmotné předměty, které lze z hlediska právní teorie charakterizovat jako věci složené, tedy věci, které jsou vnitřně strukturovány a tvořeny relativně samostatnými částmi více nebo méně vzájemně spojenými. Zákon staví samostatnost věci ve vztahu k věci jiné na dvou kritériích – na vzájemné sounáležitosti věcí a na míře jejich oddělitelnosti (§ 120 odst. 1 obč. zák.).První kritérium představuje spíše subjektivní rovinu, neboť "to, co k věci podle její povahy náleží”, se určuje do značné míry podle lidských zvyklostí, zkušeností a norem vztahujících se ke konkrétní věci. Míra sounáležitosti se pak posuzuje prostřednictvím povahy té věci, která je považována za věc podstatnější, určující a tedy, ve vztahu více věcí, za věc tzv. hlavní. Zákonný text touto obecnou úpravou dává prostor k individuálnímu posouzení, jaké vlastnosti věc hlavní vykazuje, aby odtud bylo možno odvíjet úvahy, zda jiná relativně samostatná věc k ní "patří” natolik neodmyslitelně, že nemůže již být považována za věc odlišnou. Druhé kritérium je více objektivní a sleduje spojení věcí především ve smyslu fyzickém. Formulace "nemůže být oddělena, aniž by se tím věc znehodnotila,” však nevylučuje možnost faktické separace věcí, naopak vlastně v důsledcích jejich oddělení spatřuje měřítko samostatnosti věcí. Charakter "oddělení” zákon nestanoví a tedy nutně tento pojem musí zahrnovat celou škálu způsobů od přímých zásahů do hmotné podstaty věci (např. vybourání vestavěných oken domu), přes manipulaci neničící podstatu věci (např. odmontování kola automobilu), po pouhé volně proveditelné odnětí věci (např. odnesení bezdrátového sluchátka od telefonního aparátu). Definici součásti věci pak z tohoto pohledu vyhovují ty případy, kdy oddělení kterýmkoliv z uvedených způsobů znamená pro věc hlavní (nikoliv též pro její oddělovanou součást) újmu na její hodnotě. Znehodnocením nemusí být ovšem jen ztráta hodnoty peněžní (byť ta bývá zpravidla výsledným odrazem ztráty jakýchkoliv jiných hodnot), nýbrž může jít i o znehodnocení funkční, estetické či jiné. Jinými slovy řečeno, se znehodnocením míní stav, kdy hlavní věc v porovnání se stavem před oddělením její součásti, slouží svému původnímu účelu méně kvalitně nebo mu nemůže sloužit vůbec. Teprve faktické oddělení součásti doprovázené znehodnocením věci hlavní přináší právní důsledek, že dřívější součást se stává věcí samostatnou a na dosavadní hlavní věci nezávislou (srov. Švestka, J., Jehlička, O., Škárová, M., Spáčil J. a kol. Občanský zákoník, Komentář, 10. vydání. C. H. Beck, 2006, str. 464 a násl. nebo – mezi dalšími – například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. července 1999, sp. zn. , spisová značka, , popř. rozsudek ze dne 19. června 2001, sp. zn. , spisová značka, ).

21. Prvostupňový soud při posouzení, zda se Knihovna stala součástí Domu (o němž bylo v rámci vyhodnocení předběžné otázky v řízení vedeném u zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, – k návrhu žalobkyně na zastavení Exekuce mj. prodejem pozemku, jehož je Dům součástí, prvostupňovým i odvolacím soudem uzavřeno, že je výlučným vlastnictvím žalobkyně a nelze je exekučně postihnou pro vymožení pohledávek Povinného jako jejího manžela) vycházel na základě individuálně v projednávané věci zjištěných skutkových okolností také z kritérií uvedených v citované judikatuře dovolacího soudu.

22. Knihovny (ať již vestavné či nikoli) sice představují časté vybavení rodinných domů, nepředstavují však věc, která by k takovým domům patřila natolik nedomyslitelně, že by nemohla být považována za věc odlišnou do samotného rodinného domu. Pokud jde o míru oddělitelnosti Knihovy od Domu, pak soud v prvé řadě připomíná pravidlo vyplívající již ze samotné zákonné normy, totiž, že ono znehodnocení pro případné oddělení se důsledně posuzuje pouze u věci hlavní, nikoli u věci, u které se sporné, zda je součástí věci hlavní (proto je nepodstatné, zda by Knihovna po oddělení od Domu a ve variantě umístění jinam vyžadovala opracování a úpravy, jak předpokládal svědek , jméno FO, ). V posuzovaném případě je soud toho názoru, že oddělením předmětné Knihovny (žalobkyní tvrzená součást Domu) nebude Dům jak o věc hlavní nijak znehodnocen, a to ani v rovině estetické a funkční. Z provedeného dokazování – zejm. z výslechu svědka , jméno FO, a místního ohledání provedeného dožádaným soudem, ale i z přílohy kupní smlouvy ze dne 29. 5. 2009 (viz příslušná část odstavce 4) a ze smlouvy o dílo (odst. 8) – bylo soudem zjištěno, že pro umístění Knihovny do místnosti užívané aktuálně jako ložnice nebyla provedena žádná vnitřní stavební příprava (viz absence takové přípravy v jiných místnostech než v kuchyni, příloha č. , hodnota, kupní smlouvy), k účelům užívání Knihovny není připojena elektřina (viz proškrtnutí kolonky „zásuvky“ ve smlouvě o dílo, odst. 8). Knihovna také není ke zdem, stropu a podlaze místnosti stavebně připevněna (ve smyslu vyzdívání, zbudovaných speciálních příček atd.), jediné pevnější připevnění dle výpovědi svědka , jméno FO, představuje pouhých 5 šroubů v „zádech“ knihovny“ směrem do stěny, po jejich odstranění by ve stěně zůstaly otvory v hloubce cca 5 cm. Pokud je na bocích Knihovny a horní části směrem ke zdem a stropu umístěn tmel a lišta (ve shodě se zjištěním dožádaného soudu – v pojmenování „začistění“ a lišty), pak dle svědka po odstranění lišt a tmelu zůstanou na zdech a stropu maximálně fleky, nikoli povrchové nerovnosti v podobně např. rýh, zářezů atd. V takovém případě nelze uvažovat, že by oddělením Knihovny došlo k znehodnocení Domu v technickém slova smyslu, neboť náprava po odstranění Knihovny může spočívat v pouhém např. zasádrování otvorů po šroubech a v malbě na místech po tmelu. Soud nemá ani za to, že by u Domu došlo k estetickému znehodnocení, pokud by Knihova od něj byla oddělena. Jak bylo již zmíněno – knihovny nepředstavují nedomyslitelné vybavení rodinných domů, pokud v nich jsou umístěné, mohou mít různou podobu, včetně běžného kusového typizovaného nábytku. Pozitivní estetický přínos předmětné Knihovny pro hodnotu Domu nepochybně nelze zobecnit pro potencionální běžný okruh vlastníků takového Domu, lze si naopak představit, že její umístnění v předmětné místnosti bude pro jiný subjekt, než je žalobkyně, nežádoucí. Dále – při oddělení Knihovny zůstane zachována běžná místnost s celou jednou uvolněnou stěnou vlevo ode dveří, přičemž takové řešení opět zdaleka nemusí představovat z obecného hlediska znehodnocení Domu. Nelze uzavřít, že by oddělením předmětné Knihovny od stěny místnosti nastal stav, že Dům by v porovnání se stavem před oddělením sloužil svému účelu méně kvalitně nebo mu dokonce nemohl sloužit vůbec.

23. Vzhledem k závěrům popsaným v předchozím odstavci je soud toho názoru, že Knihovna není součástí Domu, nýbrž samostatnou movitou věcí. To platí i za současného stavu právní úpravy, kdy po 1. 1. 2014 je součást věci upravena v ustanovení § 505 o. z. stanovujícím, že součást věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a co nemůže být od věci odděleno, aniž se tím věc znehodnotí. Podstata právní úpravy součásti věci se totiž de facto nijak nezměnila.

24. Knihovna jako samostatná movitá věc byla pořízena za trvání manželství žalobkyně a Povinného (viz datum sňatku 28. 2. 2009, zjištěné z obsahu Notářského zápisu z 28. 5. 2009, odst. 4 odůvodnění), a to patrně na přelomu září a října 2009 (viz smlouva o dílo z 18. 9. 2009 a soudem odhadovaná doba pro zhotovení díla). Žalobkyně a Povinný v době uzavření smlouvy o dílo sice již měli sjednané zúžení SJM, jak je patrné z Notářského zápisu z 28. 5. 2009, avšak – v podrobnostech viz jeho nesporný obsah v odst. 4 odůvodnění – zúžení se výslovně týkalo pouze nemovitostí, nikoli věcí movitých. Jestliže soud vyhodnotil, že Knihovna se součástí Domu nemohla stát, pak je samostatnou věcí movitou, ohledně níž se režim SJM žalobkyně a Povinného žádným způsobem nezměnil ani v důsledku Notářského zápisu z 28. 5. 2009, ani v důsledku další smluvní úpravy manželského majetkového režimu (zachyceno v notářském zápisu , tituly před jménem, , jméno FO, z 14. 7. 2015, viz odst. 5 odůvodnění), jelikož ani tato smluvní úprava se nedotkla movitých věcí žalobkyně a Povinného, a to ani těch, které už byly nabyty v minulosti. Proto byla-li Knihovna pořízena za trvání manželství žalobkyně a Povinného (a bez vlivu smluvně zachyceného zúžení SJM), pak dle § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák. se stala součástí SJM žalobkyně a Povinného. Na tom ničeho nezměnila ani právní úprava platná a účinná od 1. 1. 2014.

25. Žaloba tedy byla zmítnuta, jelikož v řízení vyšlo najevo, že Knihovna je samostatnou věcí movitou, která náleží do SJM žalobkyně a Povinného, tudíž žalobkyně k ní nedisponuje právem nepřipouštějícím výkon rozhodnutí – Exekuci vedenou kvůli závazku manžela žalobkyně.

26. K judikaturním odkazům žalobkyně – konkrétně na rozhodnutí NS ČR ze dne 22. 2. 2005, sp. zn. , spisová značka, – soud vyslovuje nesouhlas s přiléhavostí jeho obsahu na projednávaný případ, a to nejen s ohledem na to, čeho si byla ve vztahu k tomuto rozhodnutí vědoma sama žalobkyně – totiž, že se tam projednávané věc skutkově netýkala ani obdobného charakteru vestavné knihovny, nýbrž vestavné kuchyně. Nelze totiž přihlédnout ani to, že v odkazované věci se dovolací přezkum netýkal právního posuzování ani oné vestavné kuchyně.

27. Ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl výrokem II tohoto rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů prvostupňového řízení, neboť tímto rozsudkem se u něj tato fáze řízení končí. Ve věci úspěšné žalované bylo podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči neúspěšné žalobkyni přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, představovaných náklady právního zastoupení, které byly určeny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále případně jen AT). Při tarifní hodnotě 10 000 Kč (§ 8 odst. 1 AT, neboť předmětem řízení byl požadavek na vyškrtnutí věci ze soupisu movitých věcí pro účely exekuce, přičemž Knihovna nebyla při účely tohoto řízení nijak oceněna) činí odměna advokáta za jeden úkon 1 500 Kč (§ 7 bod 4 AT). Soud se s názorem zástupce žalované, že by tarifní hodnota měla činit 35 000 Kč dle § 9 odst. 3 písm. a) AT, neztotožňuje, protože odkazované ustanovení se týká sporů dle § 80 o. s. ř. – tzv. určovacích žalob, kde žalobce musí prvořadě prokázat naléhavý právní zájem na požadovaném určení. O takový spor v předmětné věci však nejde.V posuzovaném případě za úkony potřebné k účelnému bránění práva žalované soud považuje celkem 5 úkonů právní služby advokáta (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 13. 3. 2023 k žalobě, písemné podání ze dne 4. 4. 2023 a 2x účast u jednání – dne 10. 10. a 30. 11. 2023), přičemž s podáním ze dne 4. 4. 2023 se ale pojí jen polovina odměny, jelikož neobsahovalo nová tvrzení ve věci samé, šlo toliko o předložení konkrétních listinných důkazů z předtím již označeného důkazu – exekučního spisu, jímž nebylo možné důkaz provést s ohledem na vedení řízení o návrzích žalobkyně jako manželky Povinného [§ 11 odst. 1 písm. a), d), g), odst. 2 písm. 3 – za použití např. odst. 2 písm. h) AT]. Do okruhu zohlednitelných úkonů pro určení celkové odměny soud zahrnul podání v podobě vyčíslení nákladů řízení. Tudíž odměna advokáta dosáhla celkem 6 750 Kč (4,5 x 1 500). Dále v nákladech právního zastoupení jde o náhradu hotových výdajů spojených s každým z 5 úkonů – vždy po 300 Kč - tj. celkem 1 500 Kč (5 x 300, § 13 odst. 4 AT).K nákladům právního zastoupení přísluší též náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby, konkrétně strávený advokátem při cestě ke 2 jednáním (z , adresa, a zpět) vždy po 6 půlhodinách, celkem 1 200 Kč (2 x 6 x 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT), a také cestovní výdaje advokáta 3 398,88 Kč za 2 jízdy z , adresa, a zpět, ve vzdálenosti vždy 218 km vozem , Anonymizováno, , reg. zn. , SPZ, s průměrnou spotřebou 6,3 litrů/100 km, při sazbě základní náhrady 5,20 Kč za 1 km a při ceně benzínu 95 oktanů za jeden litr 41,20 Kč (§ 1 písm. b), § 4 písm. a) vyhl. č. 467/2022 Sb., ve znění účinném k 10. 10. i 30. 11. 2023). Jelikož však uvedené hotové výdaje byly ve prospěch zastoupení téže žalované vynaloženy v uvedené dny společně pro další řízení a jednání ve věci, kde je žalovaná rovněž v pozici žalované strany (sp. zn. , spisová značka, ), pak bylo třeba tyto výdaje pro náklady právního zastoupení započítat v projednávané věci jen jednou polovinou – tj. 1 699,44 Kč a 600 Kč.Konečně náklady právního zastoupení podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. tvoří náhrada za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 2 215,38 Kč [0,21 x (6 750 + 1 500 + 1 699,44 +600)].

28. Lhůta k plnění povinnosti k náhradě nákladů řízení byla žalobkyni stanovena obvyklá třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř.). Ke stanovení delší lhůty či k plnění ve splátkách soud neshledal v okolnostech případu ani v soudu známých poměrech účastníků (k nimž žalobkyně ve prospěch jiné než třídenní lhůty k plnění aktivně ničeho netvrdila) žádné relevantní důvody.