10 C 47/2020

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Erlebachovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalovaného, žalobce, žalobkyně a žalované b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalovaného, žalobce, žalobkyně a žalované oba zastoupení advokátem JUDr. jméno jméno sídlem adresa proti žalovaným:

1. Ing. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného, žalobce, žalobkyně a žalované 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalovaného, žalobce, žalobkyně a žalované oba zastoupení advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví I. Podílové spoluvlastnictví žalobců a žalovaných k nemovitostem – k pozemku st. [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [obec], [adresa], obč. vyb., a k pozemkům p. [číslo] vše v obci a [katastrální uzemí] [anonymizována dvě slova] – se zrušuje a nařizuje se prodej těchto nemovitostí ve veřejné dražbě. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení podle žaloby podané 10. 3. 2020 bylo zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku (dále v odůvodnění rozsudku případně jen„ Nemovitosti“), když na ideální podíly ½ na nich připadají jednak do SJM žalobců, jednak žalovaných. Žalobci tvrdili, že stavba [adresa] (dále v odůvodnění rozsudku případně jen„ Budova“) představuje [anonymizována tři slova], sloužící k rekreaci převážně skupinového rázu, sestává z přízemí a 2 nadzemních podlaží, s 8 pokoji s vlastní koupelnou a WC, se 4 dvoupokoji se společnou koupelnou a WC a s dalšími pokoji, kde využití WC a koupelny je odkázáno na společné zařízení v chodbě příslušného patra. Ubytovací kapacita představuje 66 lůžek, v chatě se nachází společná jídelna a kuchyň, společné prostory pro přezouvání. Přístup do jednotlivých místností a pokojů je z hlavního vchodu do budovy po schodišti, které vede uprostřed budovy. V době podání žaloby žalobci na základě dříve učiněného návrhu žalovaných z dubna 2019 předpokládali, že cena Nemovitostí je 9 600 000 Kč.

2. Žalobci po celou dobu řízení prezentovali názor, že Nemovitosti, resp. zejména Budova, nejsou reálně dělitelné, ani dělitelné na bytové jednotky. Překážku pro rozdělení spatřovali zejména v konfliktních vztazích účastníků, dále v praktické neproveditelnosti či případné přílišné nákladnosti reálného rozdělení na dvě samostatné budovy, když náklady odhadovali až na 7 000 000 Kč. Variantě rozdělení na bytové jednotky pak brání charakter stavby, případně konfliktní soužití účastníků. Žalobci v průběhu řízení postupně měnili návrh na způsob vypořádání spoluvlastnictví po jeho zrušení. V žalobě navrhovali Nemovitosti přikázat do výlučného vlastnictví žalovaným, případně nařídit jejich prodej, prezentovali nedostatek vlastních finančních prostředků na to, aby se domáhali přikázání Nemovitostí do svého výlučného vlastnictví. Již krátce poté ve vyjádření ze 7. 10. 2020 s ohledem na tvrzenou změnu solventnosti a na to, že též tvrdili, že mezi účastníky mají být vypořádány další nemovitosti, požadovali, aby Nemovitosti byly přikázány jim. Na tomto návrhu setrvali do doby po vypracování znaleckého posudku ohledně ocenění Nemovitostí a k orientačnímu stanovisku znalce na možnost reálného rozdělení Budovy dle – níže uvedeného – návrhu žalovaných; v podání z 24. 6. 2021 své stanovisko opět změnili s odkazem na dlouhodobou hospitalizaci žalobce a) s vážným onemocněním bez pozitivní prognózy a na v důsledku toho ztracený zájem žalobců o Nemovitosti, a proto navrhli, aby Nemovitosti byly přikázány do výlučného vlastnictví žalovaných. Konečně v závěrečném návrhu (nicméně však po vícekrát prezentovaném stanovisku žalovaných, že ani tito nemají zájem stát se výlučnými vlastníky předmětných Nemovitostí), požadovali, aby byl nařízen prodej Nemovitostí.

3. Pokud jde o vztahy účastníků, tvrdili žalobci, že předmětné Nemovitosti nabyli na základě kupní smlouvy z [datum], tyto jsou nadále zatíženy smluvním zástavním právem zřízeným ve prospěch [právnická osoba] a zákazem zcizení bez písemného souhlasu tohoto subjektu po dobu trvání zástavního práva. Posléze však došlo mezi bratry – žalobcem a) a 1. žalovaným – k neshodám ohledně společného podnikání, které vedly žalobce a) k rozhodnutí, že s 1. žalovaným nechce a nemůže ani podnikat, ani setrvávat v jakémkoli spoluvlastnictví. V lednu 2019 došlo mezi těmito účastníky a zástupci jejich rodin k dohodě o společném prodeji všech společných nemovitostí, podle žalobců však 1. žalovaný od dohody posléze v únoru 2019 odstoupil. Ani další jednání nevedla k cíli. Mezi tím se soužití obou rodin z důvodů na straně žalovaných stalo více než obtížné, žalobci mají za to, že žalovaní si přisvojují právo rozhodovat ve všech záležitostech týkajících se společných nemovitostí, přes výslovný nesouhlas žalobce a) např. zbudovali uprostřed společné zahrady rodinného domu v [příjmení] ulici v [obec], kde žije rodina žalobců, plot znemožňující žalobcům a jejich rodině užívání společné zahrady; posléze měli být žalobci ze strany žalovaných sledováni, fotografováni, natáčeni a uráženi, nakonec i fyzicky napadnuti, čehož se týkalo trestní oznámení podané ze strany žalobců a šetřené Policií ČR pod č. j. KRPA-404538-11/ČJ-2019-001323, jakož i usnesení o předběžném opatření Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 1. 11. 2019, č. j. 25 Nc 513/2019-12, kterým bylo vyhověno návrhu žalobců. Dále žalobci tvrdili, že se jim dlouhodobě nedaří dohodnout se s žalovanými o správě Nemovitostí a o hospodaření s nimi, což podporovali tvrzením o jednostranném rozhodnutí žalovaných z poslední doby ohledně pořízení nových bojlerů a o neochotě žalovaných komunikovat s žalobci o záměrech ve vztahu k úpravám Nemovitostí.

4. Žalovaní po podstatnou část řízení navrhovali, aby žaloba byla zamítnuta, a to s odkazem na ustanovení § 1140 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Okolnosti vedoucí k v odkazovaném ustanovení uváděným důvodům, pro které nemohou spoluvlastníci žádat o oddělení ze spoluvlastnictví či o jeho zrušení, totiž že se tomuto požadavku nemá vyhovět v případě, že jde o nevhodnou dobu nebo k újmě jen některého ze spoluvlastníků, spatřovali v jednak v tom, že Nemovitosti jsou zatížené zástavním právem ve prospěch banky, která účastníkům poskytla úvěr, jehož výše ještě v počátku řízení činila okolo 2 105 000 Kč. Dále argumentovali tím, že Nemovitosti jsou dlouhodobě propachtovány společnosti [právnická osoba], existující hluboké mezilidské rozpory účastníků nemají příčinu ve spoluvlastnictví Nemovitostí, které byly všemi účastníky pořízeny za účelem investice, přičemž pokud si žalobci posléze záměr s takovou investicí rozmysleli, nemělo by to nad míru přiměřenou poměrům postihovat třetí osoby, včetně žalovaných. Dále žalovaní poukazovali na to, že účastníci se před koupí Nemovitostí zavázali na veřejné schůzi občanů [územní celek], že objekt bude provozován tak, jak bylo dlouhodobě zavedeno – zejm. pro hromadné ubytování, školy v přírodě atd., přislíbeno bylo, že účastníci jako spoluvlastníci zajistí provozem objektu zvýšení příjmů obce z ubytovacích poplatků a práci pro v obci trvale bydlící občany; zastupitelé obce pak prodej Nemovitostí účastníkům odhlasovali s vědomím tohoto příslibu. Žalovaní prezentovali zásadní nesouhlas se způsobem vypořádání spoluvlastnictví k Nemovitostem, které by zjevně žalovaným znemožnilo dostát uvedeným závazkům, tj. s vypořádáním, při kterém by pozbyli vlastnické právo k Nemovitostem. Žalovaní po celou dobu řízení prezentovali, že nedisponují prostředky na vyplacení žalobců oproti přikázání Nemovitostí do výlučného vlastnictví žalobců, resp. také zdůrazňovali, že o tento způsob vypořádání nemají jakýkoli zájem. Vyzdvihovali však, že samotné žalobce dosavadní uspořádání spoluvlastnictví nijak nezatěžuje, přičemž požadavek jeho zrušení a vypořádání tedy požadují v nevhodnou dobu. Výše uvedený pachtýř má zájem odkoupit podíl žalobců, avšak tento záměr nemá s ohledem na ekonomickou recesi a tím značně postiženou oblast cestovního ruchu zabezpečen financováním prostřednictvím banky. Žalovaní však nadále mají zájem Nemovitosti vlastnit v rozsahu jejich spoluvlastnického podílu (pozn. soudu - zjevně např. s uváděným pachtýřem jako potencionálním spoluvlastníkem); prodejem Nemovitost9 ve veřejné dražbě, jak navrhovali na počátku a v závěru řízení žalobci, by podle názoru žalovaných nepřineslo žalobcům očekávaný výnos, naopak by došlo k poškození žalovaných. Žalobci se vedle toho mohou pokusit o prodej jimi vlastněného spoluvlastnického podílu, avšak takovou snahu či její neúspěch ničím nedoložili.

5. Pro případ, že by ke zrušení spoluvlastnictví v řízení došlo, měli žalovaní jednoznačnou prioritu ke způsobu vypořádání, a to rozdělením Nemovitostí, jež dle jejich názoru proveditelné každopádně nikoli na jednotky, nýbrž reálně – lineárně, se vznikem 2 samostatných objektů, čímž by odpadla i námitka žalobců o nerealizovatelném spolupůsobení účastníků v rámci správy domu při rozdělení na jednotky. Náklady na takové rozdělení žalovaní odhadovali na pouhé statisíce korun, zároveň prezentovali ochotu tyto náklady nést. Posléze v průběhu řízení – vlivem předběžného sdělení znalce, jehož soud ustanovil mj. k posouzení proveditelnosti reálného rozdělení Budovy dle návrhu žalovaných, že tento návrh rozdělení nelze v žádném případě realizovat – žalovaní souhlasili (s tehdy aktuálním) návrhem žalobcům na přikázání Nemovitosti do výlučného vlastnictví žalobců, avšak spojovali s tím i vypořádání společného úvěrového vztahu. V závěru řízení žalovaní připustili, že zcela závažné neshody účastníků představují důvody pro zrušení spoluvlastnictví, vrátili se k názoru, že spoluvlastněné Nemovitosti lze rozdělit reálně, nicméně byli srozuměni i s alternativou nařízení prodeje nemovitostí za situace, když žádný ze spoluvlastníků nemá zájem o přikázání celku Nemovitostí do výlučného vlastnictví (resp. některá z procesních stran do svého společného jmění manželů).

6. Příčiny konfliktních vztahů účastníků však žalovaní spatřovali jinde než žalobci, a to prvořadě v dlouhodobém počínání žalobce a), o němž tvrdili, že po smrti společné matky žalobce a) a 1. se začala stupňovat agresivita a nátlakové chování žalobce a), jenž v srpnu 2017 hrubě verbálně napadl 2. žalovanou pro neshody ohledně připravované rekonstrukce bytu pro dceru žalovaných (v jiné malé nemovitosti). Popsali, že v řešení těchto situací byli o pomoc požádáni i společní známí, intenzivní nátlak žalobce a) se však zvyšoval v důsledku výkyvů jeho nálad, které vnímala i žalobkyně b) jako manželka žalobce a), sama jej nabádala k léčbě, a po situaci v dubnu 2019, kdy žalobce a) na 1. žalovaného hrubě a vulgárně křičel kvůli bytu dcery žalovaných v jiné spoluvlastněné nemovitosti v [anonymizováno] ulici v [obec], se plně rozvinuly zdravotní problémy zejm. 1. žalovaného, byl i hospitalizován, oba žalovaní raději cca 2 měsíce bydleli mimo dům v němž jinak mají všichni účastníci své bydliště. Dále popsali rozzuřený výpad žalobce a) dne 20. 9. 2019 agresivní výpad žalobce a) v říjnu 2019 vůči 2. žalované. Argumentaci žalobců o naopak nepřístojném chování žalovaných vůči žalobcům, kterému mělo být zabráněno citovaným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9, žalovaní nepřisvědčili. Soud rozhodl v zákonné lhůtě pouze dle tvrzení a důkazů žalobců, žalovaní se proti usnesení o předběžném opatření odvolali, jejich odvolání bylo odmítnuto jen z toho důvodu, že mezi tím předběžné opatření zaniklo uplynutím doby; argumentací a důkazy, které předestřeli žalovaní oproti nařízenému předběžnému opatření, se proto soudy v řízení o předběžném opatření již nezabývaly.

7. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkové okolnosti.

8. Výpisem z katastru nemovitostí - listu vlastnictví [číslo] pro obec a k. ú. [obec] bylo prokázáno spoluvlastnictví účastníků k Nemovitostem (ostatně mezi účastníky nesporná záležitost), když do SJM žalobců i do SJM žalovaných přísluší vždy jeden ideální poloviční podíl. Titulem jejich spoluvlastnického práva je zaznamenána kupní smlouva ze dne [datum], s právními účinky vkladu práva k témuž dni. V oddíle B2 listu vlastnictví jsou mezi věcnými právy zatěžujícími nemovitosti uvedeny jednak zástavní právo smluvní ve prospěch [právnická osoba] ohledně dluhů z úvěru do výše 2 828 000 Kč s příslušenstvím a budoucích dluhů vzniklých do 31. 8. 2035 až do výše 5 656 000 Kč, a dále jednak zákaz zcizení bez písemného souhlasu [právnická osoba] po dobu trvání zástavního práva; titulem uvedených omezení jsou zaznačeny smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne [datum rozhodnutí], č. [spisová značka].

9. Žalobci doložili usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 19. 12. 2019, č. j. 25 Nc 513/2019-12, že bylo vyhověno jejich návrhu na nařízení předběžného opatření, když oběma žalovaným bylo uloženo, aby se zdrželi jakéhokoli kontaktu s navrhovateli, zejména, aby se nepřibližovali k navrhovatelům na vzdálenost kratší než 10 metrů, a aby se zdrželi jejich sledování a jakéhokoli nahrávání. Z obsahu odůvodnění rozhodnutí je patrné, že soud dospěl k závěru, že žalobci věrohodně popsali průběh konfliktů vznikajících při společném soužití s žalovanými v domě ve spoluvlastnictví žalobce a) a žalovaných [adresa] v ulici [ulice], [obec a číslo], a to zejména ty, ke kterým došlo v době od 20. 9. 2019 do 12. 10. 2019; vyšel při tom z listinných důkazů – mj. ze zprávy z psychologického vyšetření žalobce a), jeho dcery [jméno], z lékařské zprávy týkající se žalobce a) ze dne 20. 9. 2019, z úředního záznamu o podání vysvětlení žalobce a) vůči policii dne 20. 9. 2019, z čestného prohlášení [jméno] [příjmení], jakož i z oznámení žalobců podaného Obvodnímu státnímu zastupitelství pro [část Prahy] skutečnostech nasvědčujících spáchání trestného činu. Z těchto listin měl za doložené tvrzení žalobců o psychickém a fyzickém násilí, sledování a obtěžování, jehož se žalovaní dopouštěli na žalobci a). Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2019, č. j. 68 Co 426/2019-43 bylo prokázáno, že žalovaní se vůči shora uvedenému usnesení o nařízení předběžného opatření včas odvolali, popírali, že by se vůči – zejm. žalobci a) – dopustili jakéhokoli protiprávního jednání, a tvrdili, že žalobci vylíčili konflikty mezi účastníky zcela jednostranně a účelově, aby se prezentovali jako oběti domácího násilí, avšak opak je pravdou, role byly zaměněny. Konflikty jsou dlouhodobého rázu, nicméně vycházejí od žalobce a). Podrobně uvedli též svoji skutkovou verzi vzájemných konfliktů, což doložili důkazy. Odvolací soud se meritorní stránkou věci ovšem nezabýval, jelikož v době jeho rozhodování usnesení o předběžném opatření již pozbylo účinků vzhledem k uplynutí zákonné jednoměsíční lhůty bez podání návrhu ze strany žalobců na prodloužení předběžného opatření. Odvolání tak bylo shledáno procesně bezpředmětným.

10. Pro projednávanou věc žalovaní doložili ke svým tvrzením, která o příčinách konfliktů mezi účastníky zjevně uvedli již v odvolacím řízení zmiňovaném v předchozím odstavci odůvodnění, listinné důkazy. Z nich soud zjistil, že obsahují jednak lékařské zprávy o ošetření 1. žalovaného dne 20. 9. 2019 ohledně povrchového poranění vlasové části hlavy, o ošetření 2. žalované dne 30. 10. 2019 pro bolesti krku a levé strany hrudníku po prezentovaném napadení švagrem dne 12. 10. 2019. Dále šlo o zprávy z Psychiatrické nemocnice [část obce] o akutní hospitalizaci 1. žalovaného v době již od 24. 4. do 30. 4. 2019 a z vyšetření ze dne 3. 5. 2019, ze kterých plyne, že 1. žalovaný vylíčil, že je ve sporu s bratrem, který začal být asi před 3 roky konfliktnější a to i v záležitostech dosud společného podnikání a spoluvlastnictví nemovitostí, začal být asi před rokem velmi agresivní na 2. žalovanou. Z SMS komunikace mezi 1. žalovaným a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z období ledna 2019 je patrné, že spolu komunikovali v přátelské rovině (patrné z oslovování tykáním a křestními jmény) o možnosti řešení sporu mezi účastníky, včetně záležitostí nemovitostí. I zde 1. žalovaný zmiňoval agresivní chování žalobce a) vůči žalovaným, včetně prezentování nenávistných emocí vůči nim. Z čestných prohlášení dcer žalovaných [jméno] a [jméno] se podávalo, že byly přítomny agresivnímu chování žalobce a) v době posledních dvou let před sepsáním prohlášení (tj. cca od listopadu 2017) vůči rodině žalovaných (zmiňováno vyhrožování, vulgární nadávání, zasahování do osobního prostoru atd.), v důsledku čehož byl 1. žalovaný i hospitalizován. Z čestných prohlášení [jméno] [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] a [jméno] [příjmení] (vše z období listopadu 2019) soud zjistil, že v průběhu května a června 2019 někteří jednak žalovaným poskytli možnost několikatýdenního ubytování v bytě v [obec a číslo] v momentě jejich krajního nervového vyčerpání následkem fyzického napadání a hrubých verbálních ataků ze strany žalobce a), doprovázeli je případně na nutné návštěvy jejich domu, byli svědky bezdůvodného rozčílení a vulgárního vyjádření žalobce a) vůči 2. žalované (vše se týká prohlášení [jméno] [příjmení] [příjmení]), byli ochotni takové dočasné ubytování poskytnout s ohledem na žalovanými prezentovanou šikanu zažívanou od žalobce a) – týká se prohlášení [jméno] [příjmení], dále že na počátku roku 2019 zaznamenali mezi žalobcem a) a prvním žalovaným propastné neshody v názorech na další podnikání a užívání společného majetku, které vedly k tomu, že se žalovaní za účelem zklidnění situace na několik týdnů ze společného domu odstěhovali (prohlášení R. [jméno]) případně, že vnímají žalované jako bezproblémové lidi s nadhledem a úsměvem, což se změnilo v poslední době, kdy pisatelka prohlášení [jméno] [příjmení] byla přítomna jejich šoku z toho, že museli narychlo kvůli soudnímu rozhodnutí svůj domov opustit. Také vůči žalobci a) bylo podáno trestní oznámení dne 14. 10. 2019, a to ze strany spolku [jméno] [příjmení], z. s. pro jednání (vyhrožování a vydírání zaměstnancům oznamovatele, fyzické napadení 1. žalovaného, neoprávněné vstupy do provozovny atd.), kterých se měl dopustit v době zejm. září a října 2019 při provozu [anonymizována dvě slova] [ulice]. Konečně podle obsahu úředního záznamu o podání vysvětlení z 12. 10. 2019, sepsaného policií ČR, MO [část obce] pod č. j. KRPA-356206-1/P 2019 [číslo] soud zjistil, že 2. žalovaná popsala agresivní chování žalobce a), který jí při slovním konfliktu v domě [adresa], [ulice] ulice, napadl tak, že k ní přiskočil, oběma rukama ji chytil za krk a začal ji rdousit. Ze zpráv Intervenčního centra pro osoby ohrožené domácím násilím (sídlo [ulice a číslo], [obec a číslo]) ze dne 7. 11. 2019 ohledně jednak 1., jednak ohledně 2. žalované má soud za doložené, že žalovaní se na toto centrum obrátili již v minulosti, a to poprvé v květnu 2019 s vylíčením problematické rodinné situace, konfliktů mezi účastníky, opakovaných výhrůžek, naschválů, psychického nátlaku a cíleného vyvolávání strachu ze strany žalobce a) vůči žalovaným, respektive zejm. 1. žalovanému; následovala pak pravidelná setkání – konzultace.

11. Podle obsahu pachtovní smlouvy ze dne 30. 10. 2019 účastníci [příjmení] propachtovali pachtýři [právnická osoba], s výjimkou vymezených prostor určených k užívání účastníkům (zvlášť prostory pro žalobce, zvlášť pro žalované), za účelem provozu jako rekreačního zařízení i se souvisejícími službami včetně provozování restaurace, za pachtovné ve výši 30 000 Kč měsíčně bez DPH a na dobu od 1. 11. 2019 do 31. 10. 2020, s možností prodloužení smlouvy uzavřením písemného dodatku. Dle shodného skutkového tvrzení účastníků při jednání 7. 10. 2021 pachtovní poměr trval i nadále.

12. Z grafické části návrhu žalovaných na rozdělení Budovy (č. l. 108 – 111) si soud učinil představu o záměru žalovaných ohledně rozdělení Budovy na dvě samostatné budovy pomocí zdi postavené nikoliv v přímé linii, z části korespondující tvaru vnitřního schodiště. Podle tohoto grafického zpracování by v přízemí domu jsoucí kuchyně určená pro celý penzion byla součástí toliko jedné z budov. Krom toho žalovaní navrhovali, aby k zamýšlené nové budově orientované na západ od dělící zdi příslušel dosud společný pozemek p. [číslo] pozemek p. [číslo] dále by mělo dojít k rozdělení pozemku p. č [číslo] tak, že by dělicí zeď představovala linii hranice pozemku oddělujícího západní a východní část. Z pozemku [parcelní číslo] ještě žalovaní navrhovali oddělit nejvýchodnější část o rozloze cca 1 050 m2, který by měl být podle jejich představ prodán za účelem umoření zbývající části společného dluhu účastníků vůči [právnická osoba]. Konečně část pozemku [parcelní číslo] na severovýchodním cípu by byla vyčleněna jako společná příjezdová cesta.

13. Při právním posouzení projednávané věci vzal soud v úvahu aktuální úpravu zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví tak, jak ji od 1. 1. 2014 obsahuje zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Podle § 1140 odst. 1 o. z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle odst. 2 téhož ustanovení může každý ze spoluvlastníků kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Podle § 1144 odst. 2 o. z. však rozdělení věci nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

14. Soud v prvé řadě v řízení neshledal naplněnými předpoklady výše citovaného ustanovení § 1140 odst. 2 věta druhá o. z., podle kterého nelze žádat o oddělení ze spoluvlastnictví (při možnosti rozdělení předmětu spoluvlastnictví) či o zrušení spoluvlastnictví v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. Změna postoje žalovaných – nebýt spoluvlastníkem Nemovitostí pořízených Nemovitostí v roce 2015 coby společné investice – představuje dle názoru soudu jistý projev podnikatelského rizika, s nímž museli žalovaní od počátku počítat. Argumentace žalovaných založená na tvrzených závazcích účastníků vůči zastupitelstvu [územní celek] či vůči jejím občanům je nepřípadná s ohledem na to, že (ostatně ze strany žalovaných nijak nedoložený) závazek nebyl prezentován coby právně skutečně závazný, ani zcela konkrétní. Žádnému takovému závazku nekoresponduje ani pachtovní smlouva z r. 2019, která pachtýře nad rámec obecného vymezení – užití předmětu pachtu k rekreačním účelům (i pro hromadnou rekreaci) – nijak nelimituje. Zároveň nebylo ani tvrzeno, že by se účastníci vůči obci zavázali k tomu, že nepřevedou předmětné nemovitosti na třetí osobu. Soud dále nevyhodnotil, že by žalovaní unesli argumentační povinnost ke vztahu k tvrzení, že žalobci žádají o zrušení spoluvlastnictví v nevhodnou dobu, pokud bylo poukazováno na zatížení Nemovitostí zástavním právem a zákazem převodu bez souhlasu úvěrující banky. Tyto instituty, zajišťující pohledávku banky za účastníky z titulu úvěrové smlouvy, jsou zcela běžnou záležitostí, každopádně soudní vypořádání spoluvlastnictví nepředstavuje ohrožení postavení zástavního věřitele, neboť jeho práva jsou zachovávána i při změně subjektu vlastníka. Tvrzení žalobců o tom, že správa Nemovitostí mezi nimi není předmětem konfliktů, je v rozporu s jejich vlastním tvrzením, že mezi účastníky došlo ke konfliktu přímo u uzavírání pachtovní smlouvy ohledně Nemovitostí. Dále z hlediska právní úpravy práva spoluvlastníka žádat o zrušení spoluvlastnictví je nepřípadná námitka žalovaných, že žalobci mohli svůj spoluvlastnický podíl nejprve zkusit prodat, že toto neučinili či snahu o to neprokázali. Ostatně, pokud žalovaní prezentovali, že zájem o spoluvlastnický podíl žalobců má pachtýř, pak žalobci toto vyvraceli a žalovaní ničím neprokazovali. Soud tedy neshledal skutkový stav korespondující tomu, že by žalobci usilovali o zrušení spoluvlastnictví v nevhodnou dobu nebo jen ke škodě žalovaných. Proto bylo postupováno dle § 1140 odst. 1, odst. 2 věty první, jakož i dle § 1143 o. z., a při návrhu žalobců na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví musel soud o tomto návrhu rozhodnout tak, že spoluvlastnictví zrušil, zároveň řešil způsob vypořádání.

15. S přihlédnutím na ze zákona závazné pořadí způsobu vypořádání bylo nejprve soudem posuzováno, zda je možné, aby bylo rozhodnuto o rozdělení společné věci (§ 1144 odst. 1 o. z.). Za účelem tohoto posouzení byl soudem zadán znalecký posudek, který pod [číslo] zpracoval [celé jméno znalce] dne 3. 7. 2021. Z citovaného posudku a z výslechu znalce soud nejprve vzal za prokázané, že aktuální obvyklá cena Nemovitostí ke dni zpracování posudku činila 13 500 000 Kč. Ohledně možnosti rozdělit předmětné Nemovitosti, zejm. Budovu způsobem navrhovaným žalovanými (podle kterého by byl objekt [adresa] vertikálně rozdělen samostatnou zdí tak, aby vznikly dva objekty se společnou zdí), znalec jednoznačně vyslovil, že tento způsob není absolutně uskutečnitelný. Vyzdvihl, že (zjevně při tomto rozdělení) nelze akceptovat představu o budoucím provozu penzionů. Každá z nově vzniklých dvou samostatných budov by musela mít svoji kuchyň se zázemím (bez existence kuchyně v té nově vzniklé budově, kam by nepříslušela stávající kuchyň, by nebyly splněné hygienické požadavky na provoz penzionu), svoji společenskou místnosti i zázemí a provozně technické příslušenství. Z hlediska procedurálního (stavební řízení) akcentoval zcela nezbytnou a zásadní spoluúčast stavebního úřadu pro uvažované rozdělení Budovy, jakož i nutné dodržení veškerých právních předpisů zmíněných v posudku. Zde soud předesílá, že pokud znalec zejm. v ústním výslechu při jednání 7. 10. 2021, a na podkladě opakovaných dotazů žalovaných, připustil, že čistě ze stavebně technického hlediska„ je možné téměř vše“, to jest i rozdělení Budovy, pak jednoznačně vyloučil, že by toto rozdělení bylo možné provést racionálně a ekonomicky za současného dodržení příslušných právních předpisů. To je zásadní hledisko pro soud, aby úvahy žalovaných o tomto způsobu rozdělení Budovy vyhodnotil jako zcela nereálné, se závěrem o tom, že taková situace způsobuje nemožnost rozdělení Budovy reálným způsobem na dvě samostatné nemovitosti.

16. Podle znalce by bylo nutné pro účely stavebního řízení, které musí předcházet rozdělení objektu, zabezpečit patřičné podklady, vyjádření a stanoviska pro zpracování projektu stavby (fakticky rozdělení Budovy). V rámci toho by bylo nutné zajišťovat stavebně technický průzkum stavby, statické posouzení objektu, vypracování energetického štítu, zpracování požárně bezpečnostního řešení stavby, zajištění geometrického plánu ve smyslu rozdělení Nemovitostí na dvě samostatné věci. Znalec uvedl, že pro splnění požadavků pro vydání stavebního povolení by bylo zcela nutné splnit požadavky na celkové zateplení objektu (nejen u pláště budovy, ale i podlah v prvním nadzemním podlaží a stropu v podkroví, včetně zabudování všech výplní otvorů ve fasádě např. oken, atd.), dále změnit stávající velmi neekonomický způsob vytápění (založený na využití elektrické energie) na systém s využitím tepelných čerpadel či fotovoltaiky, dále vyhovět požadavkům z hlediska ochrany životního prostředí – zajištění ekologicky nezávadné likvidace splaškových vod zabudováním čistírny odpadních vod pro každou ze dvou uvažovaných nemovitostí (přičemž současným požadavkům ostatně nevyhovuje ani stávající jedna čistírna pro Budovu) a konečně z hlediska ekonomického i technického nejzásadnějším požadavkem by bylo vyhovět požárně bezpečnostním pravidlům. To souvisí s uvažovanou zdí, která podle návrhu žalovaných měla rozdělit stávající Budovu na dvě samostatné, přičemž návrh je dle znalce značně komplikovaný již jen tím, že zeď nemá tvořit úsečku. Zeď by musela prostoupit celou Budovou včetně střešní konstrukce, přesahovat nespalnou krytinu střechy o 30 cm, patrně mít zcela nové založení. Muselo by se každopádně jednat o homogenní zeď procházející od základů stavby až po přesah nad střechou, šíře 30 cm (znalec jednoznačně vyloučil vizi 1. žalovaného o náhradě takovéto dělící zdi dvěma samostatnými příčkami o šíři každé z nich 15 cm). Jen náklady na zbudování takové zdi spolu s podhledy v podkroví (vše patřičně požárně odolné) by podle odhadů znalce představovaly částku okolo 500 000 Kč. Dále pro splnění požárně bezpečnostních požadavků by musely všechny únikové cesty z místností v jednotlivých podlažích mít zabezpečeny vstupní otvory – místo stávajících dveří nákladné požární dveře s požární odolností 30 minut. Požárně odolnými konstrukcemi by musely být nahrazeny i veškeré podhledy v podkroví, k oběma nově uvažovaným objektům by muselo být zhotoveno samostatné únikové požární schodiště. Podle předpokladů znalce, podloženého dobou výstavby Budovy, jsou zde přítomné rozvody elektřiny v materiálu hliník, proto při uvažovaném rozdělení by dále bylo nutné zabezpečit kompletní rekonstrukci elektroinstalace.

17. Znalec celkově vyhodnotil návrh žalovaných na rozdělení předmětné Budovy za absolutně neracionální. Nepodpořil ani představu žalovaných, podle nichž by bylo možné uvažovat o rozdělení Budovy na dva objekty s tím, že jeden z nich by zůstal nekolaudován. Podle názoru znalce by nepochybně řízení u stavebního úřadu vedle směrem, kdy by bylo požadováno doložení všech náležitostí u obou nově vzniklých staveb včetně kolaudace, která by byla nezbytná též pro zápis nově vzniklých objektů do katastru nemovitostí.

18. Byť znalec vysvětlil, že ačkoliv nemá příslušnou odbornost pro stanovení nákladů na žalovanými uvažované rozdělení Budovy, pak reálně se domnívá, že v nákladech by šlo o částku 3 – 3,5 milionů Kč. Jestliže pak tyto náklady uvažoval ponížené na cca 65% ve vztahu k opakovaně prezentovanému názoru žalovaných o tom, že by Budova byla rozdělena na dva objekty, z nichž jeden by zůstal nekolaudován, pak tuto úvahu soud nevzal za podstatnou. Znalec totiž přesvědčivě vysvětlil, že takto provedený způsob rozdělení Budovy nekoresponduje proveditelnosti z hlediska dodržení předpisů ve stavebně správním řízení.

19. Po skutkové a právní stránce soud uzavřel, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí, ohledně nichž se nejsou schopni dohodnout na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, tudíž, podal-li jeden ze spoluvlastníků – zde žalobci – návrh na vydání soudního rozhodnutí v tomto směru, pak nastupuje aplikace shora citovaného ustanovení § 1143 o. z., podle něhož nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud; rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Pokud žalovaní však po většinu doby trvání řízení namítali, že by spoluvlastnictví mělo být nejméně v současné době zachováno (§ 1140 odst. 2 věta druhá o. z.), pak s touto námitkou se soud vypořádal shora v odstavci 14 odůvodnění.

20. Následně soud tedy soud ke zrušení spoluvlastnictví přistoupil a dle zákonného pořadí (§ 1144 až § 1147 o. z.) se zabýval způsobem jeho vypořádání. Vzhledem ke zjištěním učiněným ze znaleckého posudku a výslechu znalce soud jednoznačně uzavřel, že předmětné Nemovitosti, a to prioritně nejzásadnější z nich – Budovu – není možné reálně rozdělit na dvě samostatné budovy. Takovýto postup, vyžadující zásadní a koordinovaný proces správního řízení před stavebním úřadem by s sebou nesl finančně značně výrazné náklady, které v přibližném ohodnocení znalcem (byť bez příslušené specializace – zjevně k rozpočtování nákladů staveb) představují cca až ¼ stávající obvyklé ceny Nemovitostí. Nést tuto výši nákladů rozdělení nebyli ochotni ani žalovaní, resp. opačné stanovisko soudu nezpřístupnili; soud zde vychází z okolnosti, že žalovaní uvažovali o výši nákladů rozdělení Nemovitostí, o nichž prezentovali předpoklad jejich hrazení, pouze v rovině částky cca 800 000 Kč, přičemž tuto částku znalcem uvažované náklady 3-3,5 mil. Kč mnohonásobně převažují. Způsob rozdělení na dvě budovy, prezentovaný žalovanými, znalce opakovaně označil za zcela neracionální a neekonomický. Dalšími důvody pro závěr, že tento způsob rozdělení Budovy není ve smyslu § 1144 odst. 1 o. z. možný, jsou výrazně konfliktní vztahy účastníků, přičemž pro postup ve směru přípravných, projekčních či správně – stavebních postupů by zcela nepochybně bylo nutné, aby účastníci byli schopni poustupovat podstatně více ve shodě.

21. Nesoulad mezi účastníky dosahující značné nevraživosti pak je podle názoru soudu nejzásadnějším důvodem, pro který ani nebyla skutkově (taktéž ze stavebně technického hlediska) zkoumána možnost Budovu rozdělit na bytové, případně z části nebytové jednotky. Tento způsob vypořádání spoluvlastnictví by zcela jistě vyžadoval součinnost účastníků nejen v době stavebně-technického řešení rozdělení Budovy na jednotky, ale též jejich spolupráci při správě společných částí Budovy. Dalším důvodem pro neřešení této alternativy rozdělení předmětu spoluvlastnictví je stávající charakter Budovy jako penzionu, zahrnujícího pokoje zcela nevybavené kuchyněmi, z části též nevybavené dokonce ani sociálním zařízením. Podle – byť laického – názoru soudu by rozdělení zejm. na bytové jednotky představovalo rovněž vynaložení značně vysokých nákladů. Konečně nelze odhlédnout od toho, že žádná z procesních stran tento způsob rozdělení nenavrhovala, ba naopak.

22. Jestliže soud nepostupoval podle § 1144 odst. 1 o. z. a nerozdělil Nemovitosti, posuzoval možnost vypořádání spoluvlastnictví dle dalšího zákonného pořadí, resp. způsobu, tedy dle § 1147 o. z., podle jehož první věty soud za přiměřenou náhradu přikáže věc jednomu nebo více spoluvlastníkům. Z druhé věty citovaného ustanovení je však zcela zřejmé, že podmínkou takového přikázání je zájem spoluvlastníka o přikázání. V posuzovaném případě však strany nejpozději v závěru řízení dávaly jednoznačně najevo, že o tento způsob vypořádání zájem nemají, každopádně uváděly, že nechtějí, aby jim Nemovitosti byly jako celek přikázány. Tím je vyloučena možnost postupovat druhým způsobem vypořádání. Při absenci takového zájmu pak nebylo namístě provádět ani dokazování k solventnosti účastníků, zejm. pokud tuto solventnost tvrdili žalobci o žalovaných a označili k tomu důkazy, jejichž provedení soud zamítl při jednání konaném 16. 11. 2021. S ohledem na uvedené tudíž soudu nezbylo, než ve smyslu druhé věty § 1147 o. z. nařídit prodej věci ve veřejné dražbě, neboť věc – Nemovitosti – nechtěl žádný ze spoluvlastníků.

23. Ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů prvostupňového řízení, neboť tímto rozsudkem se u něj tato fáze řízení končí. Vzal při tom v úvahu jednak zásadní pravidlo pro rozhodování o nákladech řízení, totiž úspěšnost účastníka ve věci (§ 142 o. s. ř.), dále to, že projednávaný typ sporu může být de facto zahájen k návrhu kteréhokoliv spoluvlastníka (tzv. judicium duplex), a konečně, že dle § 150 o. s. ř. mimo jiné v případě, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Žalobci, kteří žalobou řízení zahájili, byli v podstatě úspěšní se svým požadavkem na zrušení spoluvlastnictví. Naopak žalovaní po značnou část řízení brojili proti tomu, aby spoluvlastnictví vůbec bylo zrušeno. Pokud jde o způsob vypořádání, pak ovšem žalobci svá stanoviska v průběhu řízení, jak soud popsal v úvodních odstavcích tohoto odůvodnění, významným způsobem měnili. Nelze odhlédnout od toho, že navrhovali po nikoliv krátkou dobu, aby jim Nemovitosti byly přikázány do výlučného vlastnictví. Dále po nikoliv zanedbatelnou dobu řízení požadovali, aby – přes výslovný nezájem žalovaných – byly Nemovitosti přikázány výlučně žalovaným, dokonce snášeli důkazy ohledně solventnosti žalovaných. V rámci tohoto procesního postoje ostatně – ačkoli jim z průběhu jednání konaného 7. 10. 2021 bylo zřejmé, že bez zájmu žalovaných o přikázání Nemovitostí do jejich výlučného vlastnictví nepovažuje soud takové důkazy za směřující k právně významným skutečnostem – si vyžádali lhůtu pro doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů, přičemž k dalšímu jednání jiná skutková tvrzení neuvedli a důkazy neoznačili, čímž se konání dalšího jednání ukázalo zbytečným. Způsob vypořádání spoluvlastnictví, který byl nakonec soudem zvolen, tedy nemůže být vyhodnocen jako výslovný a jednoznačný úspěch žalobců ve věci (posuzováno v korelaci na výše prezentovanou změnu jejich procesních postojů). Dále soud zohlednil ust. § 150 o. s. ř. a přes shledanou vyšší míru úspěšnosti žalobců ve věci jim nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Zohlednil nejen výše zmiňovanou opakovanou změnu postojů žalobců ke způsobu vypořádání, protahování soudního řízení mezi jednáním konaným 7. 10. 2021 a 16. 11. 2021, jakož i zjištění z důkazů uvedených v odst. 10 odůvodnění, z nichž se jeví, že zejm. žalobce a) se zjevně přičinil o výrazné zhoršení vztahů účastníků až do roviny té míry konfliktnosti a nevraživosti. Ani žalobcům proto nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno, což vyjádřil způsobem rozhodnutí ve výroku II. tohoto rozsudku.

24. O náhradě nákladů řízení státu nebylo třeba tímto prvostupňovým konečným rozhodnutím rozhodnout, neboť státu v řízení žádné náklady nevznikly. Znalečné, které činilo celkem 14 500 Kč za zpracování písemné verze posudku (znalečného ve vztahu k výslechu znalce u jednání dne 7. října 2021 se znalec podáním ze dne 12. října 2021 výslovně vzdal), je zcela kryto zálohami vybranými od účastníků před zpracováním posudku. Ze zálohy každé z procesních stran bude vyplacena ½ přiznaného znalečného, ve zbytku budou zálohy po právní moci konečného rozhodnutí ve věci vráceny.