10 C 5/2022

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Erlebachovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 45 360 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje v části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 11 440 Kč, úroku z prodlení 12 003,20 Kč a úroku z prodlení z částky 11 440 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a zvýšené o 7 procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž by trvalo prodlení, měla být výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 20 000 s úrokem z prodlení ve výši 7,25% ročně z částky 20 000 Kč od 15. 2. 2021 do 30. 6. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 20 000 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení, a to ve splátkách po 3 400 Kč měsíčně, splatných ke každému 20. dni příslušeného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po dni, kdy tento rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek.

III. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení 13 920 Kč s úrokem z prodlení ve výši 34 693,85 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 7,25% ročně z částky 33 920 Kč od 19. 12. 2020 do 14. 2. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 7,25% ročně z částky 13 920 Kč od 15. 2. 2021 do 30. 6. 2021 a s úrokem z prodlení z částky 33 920 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a zvýšené o 7 procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž by trvalo prodlení žalovaného, měla být výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

IV. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení peněžitých částek, a to jednak uvedených ve výroku I tohoto rozsudku, a dále celkem 33 920 Kč, úroku z prodlení ve výši 34 693,85 Kč, úroku z prodlení ve výši 7,25% ročně z částky 33 920 Kč od 19. 12. 2020 do 30. 6. 2021 (resp. z této částky následně od 1. 7. 2021 úrok z prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB, zvýšené o 7 procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí trvání prodlení žalované by byla výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené ČNB a platné pro 1. den příslušného kalendářního pololetí). Žalobkyně tvrdila, že je právním nástupcem společnosti [právnická osoba], se kterou žalovaný dne 15. 2. 2007 uzavřel smlouvu o půjčce [číslo] (dále případně jen Smlouva), na základě níž bylo žalovanému zapůjčeno 20 000 Kč a žalovaný se zavázal půjčku vrátit a zaplatit také částku„ souhrnného poplatku“ 13 920 Kč. Celkovou částku dluhu z půjčky – tj. 33 920 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 53 týdenních (sedmidenních) splátkách po 640 Kč, poslední z nich 21. 2. 2008. Žalovaný své závazky nesplnil řádně, když na dluh ze Smlouvy neuhradil ničeho. Žalobkyně měla za to, že k datu 18. 12. 2020 – postoupení pohledávek na žalobkyni činil dluh žalovaného z titulu Smlouvy částku 33 920 Kč (dlužná jistina 20 000 Kč a souhrnný poplatek 13 920 Kč). K těmto částkám požadovala žalobkyně také výše uvedený úrok z prodlení, když tvrdila, že prodlení žalovaného je při vyčíslení úroku bráno od 29. 2. 2008 jakožto od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu zbývajících dlužných splátek ze Smlouvy.

2. Ve vztahu k nárokům uvedeným ve výroku I tohoto rozsudku vzala žalobkyně během řízení podáním z 11. 3. 2022 žalobu zcela zpět, zjevně s ohledem na to, že přes výzvu soudu nemohla obstarat další smlouvu o půjčce, o níž tvrdila, že ji pod [číslo] žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobkyně dne 2. 12. 2006 a obdržel z jejího titulu půjčku 10 000 Kč. Vzhledem ke zpětvzetí této části žaloby před tím, než by soud ve věci nařídil jednání, bylo řízení bez zjišťování stanoviska žalovaného k tomuto částečnému zpětvzetí žaloby výrokem I tohoto rozsudku částečně zastaveno (§ 96 odst. 1 – 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)).

3. Žalovaný v rámci podaného odporu proti platebnímu rozkazu uvedl, že nemá na zaplacení požadovaných částek, je bezdomovcem, bydlí po kamarádech, má důchod jen ve výši cca 9 000 Kč. Splácí již jednu exekuci, nemá žádný majetek či naspořené peníze. Předmětné půjčky si vzal pro své známé [příjmení], kteří se zavázali půjčky zaplatit, nemá žádné dokumenty ke smlouvám.

4. Soud věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě listinných důkazů, neboť takový postup byl možný a žalobkyně s ním souhlasila výslovně již v žalobě, u žalovaného bylo možné souhlas dovodit absencí reakce na usnesení soudu ze dne 17. 1. 2022, č. j. 10 C 5/2022-14. Jím byl totiž žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě soudem stanovené vyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, a zároveň byl upozorněn, že pokud tak neučiní, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

5. Listinnými důkazy pak soud zjistil jednotlivé skutkové okolnosti.

6. Smlouvou ze dne 15. 2. 2007 bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] na částku 20 000 Kč. K předání této částky došlo v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal půjčku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13 920 Kč v 53 týdenních splátkách po 640 Kč. Ve smlouvě nebylo jakkoli specifikováno, jaký je charakter, podstata, úloha či účel onoho souhrnného poplatku.

7. Dopisem ze dne 6. 1. 2021 bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému postoupení pohledávky, která je předmětem řízení, na žalobkyni. Současně žalovaného vyzval, aby do 10 dnů od data doručení uvedené korespondence z titulu Smlouvy zaplatil částku – mj. 33 920 Kč; poštovní zásilku žalovanému odeslal dne 1. 2. 2021. Zároveň z dalšího důkazu žalobkyně – smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 a příslušné přílohy – soud zjistil, že předchůdce žalobkyně skutečně pohledávky ztotožněné číslem Smlouvy na žalobkyni převedl.

8. Z předžalobní upomínky právního zástupce žalobkyně adresované žalované a z podacího lístku potvrzeného Českou poštou, s. p. má soud za prokázané, že žalovanému byla zaslána před podáním žaloby kvalifikovaná výzva zástupce žalobkyně k plnění závazků ze Smlouvy, datovaná 29. 7. 2021 a odeslaná 30. 7. 2021. Upomínka obsahuje i upozornění na soudní vymáhání dluhu v případě nezaplacení.

9. K právnímu posouzení a skutkovým a právním závěrům je uváděno následující.

10. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). S ohledem na zjištění uvedené v odst. 8 odůvodnění rozsudku je žalobkyně oprávněna k podání žaloby, jelikož v řízení prokázala svoji aktivní legitimaci pro podání žaloby, a to dle § 1879 o. z. smlouvou ze dne 18. 12. 2020 o postoupení pohledávek ze Smluv 1 a 2 z předchůdce žalobkyně na žalobkyni.

11. Jinak soud ve smyslu ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) projednávaný případ po hmotněprávní stránce posuzoval dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák.) a podle zákona č. 321/2001 Sb., o spotřebitelském úvěru, jelikož obě Smlouvy byly uzavřeny před 1. 1. 2014, přičemž dle citovaného ustanovení platí, že se právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti o. z., včetně práv a povinností z nich vzniklých, posuzují podle dosavadních právních předpisů.

12. Podle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

13. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

14. Podle ustanovení § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

15. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při půjčce peněžité dohodnout úroky.

16. Podle § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

17. Podle § 563 obč. zák. není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

18. Podle § 517 odst. 1 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle odst. 2 téhož ustanovení jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis.

19. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., kterým se (mimo jiné) určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

20. Po skutkové a právní stránce soud uzavřel, že v řízení bylo prokázáno poskytnutí peněžité částky žalovanému – ve výši 20 000 na podkladě jednání (úkonu) vtěleného do písemné formy s obsahem uvedeným v odstavci 6 odůvodnění rozsudku. Plnění převzaté žalovaným dne 15. 2. 2007 bylo v listině označeno jako půjčka. Žalovaný se zavázal částku„ půjčky“ vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13 920 Kč, celkem 33 920 Kč, v týdenních splátkách po 640 Kč. Ačkoliv částka tzv. souhrnného poplatku byla ve Smlouvě takto označena, posoudil soud toto ujednání jako úrok dle § 658 odst. 1 obč. zák. Jak soud výše uvedl, Smlouvy neobsahovaly jakékoli vymezení podstaty, účelu a charakteru tzv. souhrnného poplatku, přitom z obdobných žalob podaných žalobkyní u zdejšího soudu, jakož i ze dvou samostatných Smluv v této věci, je zcela zjevné, že souhrnný poplatek je v každé smlouvě vyčíslen v jiné výši (čím vyšší půjčka, tím vyšší souhrnný poplatek). Podle názoru soudu se ve skutečnosti se tedy jedná o úrok z půjčky. V této souvislosti je třeba připomenout rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, podle něhož je v rozporu s dobrými mravy zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.

21. Z Databáze časových řad ARAD (viz Tabulka B1.2: Úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR) uveřejněné na webových stránkách ČNB, činil obvyklý úrok bankovních institucí v době sjednání půjčky cca 13% ročně. V projednávané věci však úrok obsažený v textu Smlouvy, připravené předchůdcem žalobkyně, představuje výši 69,6% ročně, tudíž zásadním způsobem převyšuje uvedený obvyklý úrok. To nelze omluvit ani tím, že půjčka byla poskytována nebankovním subjektem, u kterého bývá úroková sazba obecně vyšší s ohledem větší podnikatelské riziko s přihlédnutím k obvyklému okruhu dlužníků. Soud jej proto vyhodnotil takto ujednaný úrok z půjčky (de facto spotřebitelského úvěru) za jsoucí v rozporu s dobrými mravy dle § 3 odst. 1 obč. zák. a tedy neplatným ve smyslu ustanovení § 39 obč. zák. (viz mj. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, dle kterého lze připustit, že u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Ujednání o takto vysokém úroku (hrubě odporujícímu dobrým mravům) je neplatné podle § 39 obč. zák.). K uvedené neplatnosti pak soud přihlíží z úřední povinnosti. Zároveň bylo ujednání o úrocích z půjčky kvalifikováno jako neoddělitelná součást Smluv o půjčce vzhledem k osobě právního předchůdce žalobkyně, kdy předmětem podnikání předchůdce bylo poskytovat finanční úvěry, tudíž by předmětnou smlouvu bez finančního profitu za poskytnutí půjčky v podobě sjednaného úroku neuzavřel. Byl-li sjednaný úrok shledán neplatným a nelze-li ho od zbytku smlouvy oddělit, je neplatnou celá smlouva o půjčce.

22. Žalovaný nesporně přijal plnění z neplatného právního úkonu ve výši 20 000 Kč, po právní stránce jde o bezdůvodné obohacení. Přitom neuhradil svou povinnost vydat bezdůvodné obohacení (§ 451 o. z.) v uvedené výši 20 000 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku celkem 20 000 Kč, kdežto ve zbytku jistiny (13 920 Kč) žalobu zamítl. Okolnost, zda žalovaný poté, kdy částku 20 000 Kč od předchůdce žalobkyně prokazatelně oproti svému podpisu v listině – Smlouvě – převzal (a toto převzetí žalovaný ostatně ani nesporoval), peníze předal svým známým, nehraje v právním posouzení vztahu mezi účastníky žádnou roli, nýbrž je otázkou právního poměru mezi žalovaným a jeho známými.

23. Ohledně povinnosti vydat bezdůvodné obohacení nebyla citovanou právní úpravou stanovena splatnost, tuto splatnost logicky nesjednali ani žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, přičemž pro neplatnost Smlouvy se neuplatní sjednaná týdenní splatnost splátek. Žalovaný tak byl povinen plnit až po výzvě věřitele, když touto výzvou byla nejprve výzva předchůdce žalobkyně v rámci korespondence z 6. 1. 2021 o oznámení postoupení pohledávky, odeslané 1. 2. 2021 žalované. Ve smyslu § 573 o. z. lze tuto zásilku považovat za doručenou žalované třetím pracovním dnem po 1. 2. 2021, tj. 4. 2. 2021, následující desetidenní lhůtu k plnění (dle výzvy předchůdce žalobkyně) pak uplynulou k datu 14. 2. 2021, resp. 15. 2. 2021, neboť dne 14. 2. 2021 byla neděle (§ 607 o. z.). Prodlení žalované tak mohlo nastat teprve 15. 2. 2021, od uvedeného data přísluší žalobkyni z částky 20 000 Kč úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.), avšak za období do 30. 6. 2021 žalobkyně požadovala sazbu úrok z prodlení jen 7,25%, zároveň se tato sazba dle adekvátní právní úpravy nemění. V rozdílu mezi požadavkem žalobkyně na úrok z prodlení a předešle popsaným – dle názoru soudu důvodným – nárokem na tento úrok byla žaloba zamítnuta (příslušná část výroku III tohoto rozsudku).

24. Ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl výrokem IV tohoto rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů prvostupňového řízení, neboť tímto rozsudkem se u něj tato fáze řízení končí. Soud respektoval zásadní pravidlo pro rozhodování o této otázce, totiž úspěšnost účastníků ve věci (§ 142 odst. 1 – 3 o. s. ř.). Toto pravidlo bylo doplněno též pravidlem o procesním zavinění některého z účastníků ve vztahu k částečnému zastavení řízení (§ 146 odst. 2 o. s. ř.), přičemž toto zavinění je v projednávané věci třeba přičíst žalobkyni, která vzala žalobu zpět ohledně části předmětu řízení pro důkazní nouzi, nikoli proto, že by žalovaný v průběhu řízení se choval tak, aby inicioval svým chováním částečné zpětvzetí žaloby, jíž by žalobkyně před tím podala důvodně. Proto je možné na částečné zastavení řízení vymezené výrokem I tohoto rozsudku pohlížet taktéž jako na procesní neúspěch žalobkyně. Jestliže tato se v řízení domáhala na jistinách zaplacení částky celkem 45 360 Kč a soud jí vyhověl pouze v částce 20 000 Kč, pak byla úspěšná v méně než polovině předmětu řízení posuzovaného výši jistiny. Žalovaný byl naopak ve více než polovině tohoto předmětu úspěšný. Jemu však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, tudíž žalobkyni lze uložit, aby neexistující náklady žalovanému nahradila, a proto výrok o nákladech řízení vyznívá ve formulaci zahrnutou do bodu IV výrokové části rozsudku.

25. Lhůta k plnění předmětu řízení by měla zpravidla být žalovanému stanovena třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř.). Avšak soud shledal ve smyslu další části § 160 odst. 1 důvod pro stanovení plnění ve splátkách, a to v okolnostech na straně žalovaného. K jeho poměrům soud odkazuje na odst. 3 odůvodnění, na druhou stranu je nutné zmínit, že žalobkyně však požadovala na měsíčních splátkách alespoň 3 400 Kč. Soud zohlednil stanoviska obou procesních stran, dále to, že žalovaný měl možnost dluh umořovat postupně poté, kdy byl na požadavek žalobkyně upozorněn (nejpozději doručením žaloby v této věci), dále to, že jde o dluh vzniklý před značně dlouhou dobou, a není proto namístě, aby benevolence k prodlení žalovaného s plnou úhradou dluhu byla ještě rozšiřována stanovováním nižších splátek. S ohledem na uvedené byly splátky stanovené 3 400 Kč měsíčně. Nebude-li je žalovaný řádně plnit, může se žalobkyně domáhat plnění celého dluhu najednou (tzv. ztráta výhody splátek).