10 C 56/2024

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Erlebachovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 , Anonymizováno zastoupená advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 54 592 Kč s příslušenstvím

I. Připouští se změna žaloby ze dne 12. 9. 2024, kterou se žalobkyně domáhala úroku z prodlení z dlužné částky počínaje 9. 2. 2023 ve výši 15 % ročně místo 11,75 % ročně.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku 17 654 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky:- 54 592 Kč od 31. 1. 2022 do 8. 2. 2023,- 17 654 Kč od 9. 2. 2023 do zaplacení.

III. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 17 654 Kč od 9. 2. 2023 do zaplacení.

IV. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně náklady řízení ve výši 40 023 Kč.

1. Předmětem řízení podle žaloby podané dne 10. 1. 2023 byl nárok žalobkyně na zaplacení původně částky 54 592 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z uvedené částky. Žalobkyně tvrdila, že jde o částku dlužného nájemného, kterou žalovaná neuhradila z titulu smlouvy o nájmu , adresa, , jíž účastnice uzavřely 10. 6. 2021 (dále příp. jen Smlouva). Nájemné bylo sjednáno na 20 000 Kč měsíčně, dále se žalovaná zavázala hradit poplatky za služby stanovené přílohou č. 2 uvedené Smlouvy. Ke dni 25. 10. 2021 žalovaná Smlouvu vypověděla, poté 30. 12. 2021 došlo k předání předmětu nájmu a sepisu předávacího protokolu, současně k dohodě, že částka 10 000 Kč jako hodnota chladící vitríny Staglast bude odečtena od dluhu žalované k vyrovnání závazků (při ponechání vitríny žalobkyni). Konečně dne 30. 12. 2021 byla mezi účastnicemi uzavřena též písemná dohoda o uznání dluhu žalované z titulu nájemného ve výši celkem 69 592 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit do 30. 1. 2022; v listině byl obsažen ruční zápis o tom, že dluh bude ponížen o hodnotu výše uvedené chladící vitríny. Celková výše dluhu byla mezi účastnicemi odsouhlasena, kdy vychází společné provedeného vyúčtování. Po odečtu hodnoty chladící vitríny tak ke dni podání žaloby dle tvrzení žalobkyně zbývalo uhradit dluh žalované v rozsahu 54 592 Kč.

2. Na základě částečného zpětvzetí žaloby učiněné žalobkyní podáním ze dne 15. 2. 2023 (v závislosti na úhradě dále uvedené částky po zahájení řízení žalovanou) bylo řízení usnesením č. j. 10 C 56/2023-46 zastaveno co do částky 36 938 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z uvedené částky od 9. 2. 2023 do zaplacení.

3. Žalovaná od počátku řízení s nárokem žalobkyně nesouhlasila. Namítala, že již jen matematický propočet dlužné částky provedený žalobkyní v žalobě nekoresponduje nároku. předně jej Podstatné dle žalované je, že žaloba je předčasná, dluh žalované není dosud splatný; uhradila-li po podání žaloby určitou částku (dle svých propočtů), činila tak jen ve snaze vyhnout se dalšímu vedení sporu. Vyzdvihovala, že podle dohody stran obsažené v listině o uznání dluhu bylo sice dlužné nájemné v částce 69 592 Kč, avšak dluh měl být dle textu v listině ponížen nejen o chladící vitrínu, ale i o vyúčtování elektřiny a vody. Od částky 69 592 Kč tedy měla být odečtena nejen hodnota chladící vitríny 10 000 Kč, ale i 10 500 Kč jako uhrazené zálohy ze strany žalované za odebranou vodu (žalobkyně žalované měla uvést, že bude zřízen vodoměr, k čemuž nedošlo, voda byla čerpána ze studně, tudíž nemohlo dojít ani k vyúčtování odběru vody), dále částky 5 000 Kč za „HACCP“ a 12 154 Kč jako rozdíl mezi žalovanou uhrazenými zálohami na elektrickou energii (45 500 Kč) a skutečným odběrem elektřiny žalovanou za částku 33 346 Kč. Podle žalované tak dluh měl správně činit jen 31 938 Kč, nicméně žalovaná v průběhu řízení 8. 2. 2023 zaplatila žalobkyni dokonce 36 938 Kč (o 5 000 Kč více). K tématu vyúčtování záloh na elektřinu žalovaná zdůrazňovala, že žalobkyně jej dosud neučinila, tudíž žalovaná nemohla znát přesnou částku, kterou má – po domluveném ponížení dluhu – žalobkyni uhradit; proto není dluh splatný. Také vyzdvihla, že užívala pouze prostory restaurace a jejího příslušenství, kde byl pořízen podružný elektroměr, je třeba dle spotřebované elektrické energie a údajích na jednotlivých elektroměrech provést řádné vyúčtování záloh uhrazených žalovanou. Žalovaná namítala také nesprávné označení žalované strany v žalobě, jestliže v listině o uznání dluhu byla dlužnicí označena žalobkyně jako podnikající osoba (s IČO), zatímco v žalobě je žalovaná fyzickou osobou nepodnikající.

4. Žalobkyně přes námitky žalované setrvala na žalobě, zdůraznila písemné uznání žalované konkrétně určeného dluhu na nájmu ve výši 69 592 Kč. Vysvětlila, že – oproti tvrzením v žalobě – tento dluh ponížila ještě i o 5 000 Kč za tzv. certifikaci HACCP, jíž v rámci nájemního vztahu uhradila žalovaná. Nesouhlasila s tvrzením žalované o údajné pohledávce za žalobkyni 10 500 Kč za odebranou vodu (přílohu 2 Smlouvy byl sjednán fixní poplatek za vodu 1 500 Kč měsíčně, nikoliv zálohová platba). Pokud jde o elektřinu, pak podle dohody stran se na zálohách elektřiny žalovaná podílela částkou 6 500 Kč a žalobkyně částkou 500 Kč měsíčně; dle mimořádného vyúčtování elektřiny č. , hodnota, za období od 21. 5. 2021 do 31. 12. 2021 vznikl nedoplatek ve výši 37 776,97 Kč, avšak žalobkyně od jeho vymáhání na žalované upustila; pro žalovanou nebyl určen podružný elektroměr, jak dokládá předávací protokol z 30. 12. 2021 o zachycení stavu elektroměru při ukončení nájemního vztahu.

5. Po provedeném řízení setrvala žalobkyně na zbytku podané žaloby (rozšířené v příslušenství – viz dále); akcentovala nespornost dluhu žalované na nájemném ve výši 69 592 Kč dle uznání dluhu, dále okolnost splatnosti této částky do 30. 1. 2022, odečtení částek celkem 15 000 Kč žalobkyní z tohoto dluhu (chladící vitrína, licence HACCP), jakož i úhradu částky 36 938 Kč žalovanou po podání žaloby.

6. Žalovaná v závěrečném návrhu požadovala zamítnutí žaloby. Připomněla zmatečné matematické vyjádření nároku v původní verzi žaloby, kde žalobkyně ani neuvedla, že dluh měl být ponížen i o vyúčtování elektřiny a vody. Připomněla, že toto vyúčtování žalobkyně dosud neprovedla, proto není částka požadována žalobou dosud splatná a žaloba je předčasná.

7. Výrokem I. odůvodňovaného rozsudku soud nejprve rozhodl o změně žaloby, přednesené žalobkyní ústně u jednání – za přítomnosti žalované – konaného dne 12. 9. 2024, tj. před vyhlášením odůvodňovaného rozsudku a de facto až v závěrečném návrhu. Žalobkyně totiž oproti původní verzi žaloby ohledně příslušenství (kdy se domáhala úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně od počátku prodlení žalované, tj. od 31. 1. 2022 z částky 54 592 Kč až do zaplacení), v závěrečném návrhu požadovala nově tuto roční sazbu úroku z prodlení jen do 8. 2. 2023 (do dne úhrady části dluhu ze strany žalobkyně) z částky 54 592 Kč, zatímco od 9. 2. 2023 požadovala z neuhrazené části dluhu – z částky 17 654 Kč – vyšší úrok z prodlení konkrétně v roční sazbě 15 %. Žalobkyně tedy zjevně na úroku z prodlení požadovala od 9. 2. 2023 více, konkrétně o 3,2 procentních bodů ročně.Popsanou změnu (ve smyslu rozšíření nároku na příslušenství dluhu) soud podrobil posouzení dle následně citované procesně právní úpravy. Podle § 95 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) může žalobce (navrhovatel) za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení. Změněný návrh je třeba ostatním účastníkům doručit do vlastních rukou, pokud nebyli přítomni jednání, při němž ke změně došlo. Podle odst. 2 téhož ustanovení soud nepřipustí změnu návrhu, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. V takovém případě pokračuje soud v řízení o původním návrhu po právní moci usnesení.Podmínky pro připuštění změny žaloby soud shledal splněné, jelikož výsledky dosavadního řízení (v němž se soud zabýval opodstatněností nároku žalobkyně na zbývající jistinu pohledávky 17 654 Kč, stejně jako okolnostmi její splatnosti) umožnovaly rozhodnout o změněném návrhu, když tato změna spočívala jen ve výši úrokové sazby, která nebyla mezi účastníky ve vztahu k úroku z prodlení sjednána, je tudíž odvislá pouze od dále citované právní úpravy § 1968, § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a nař. vlády č. 351/2013 Sb. Krom toho, žalobkyně byla ústnímu přednesu změněné žaloby u jednání přítomna, čímž došlo k naplnění zákonné podmínky seznámení ostatních účastníků se změněným návrhem před tím, než o přípustnosti změny soud rozhodne.

8. Na základě provedeného listinného dokazování soud zjistil následující skutkové okolnosti.

9. Ze Smlouvy o nájmu ze dne 10. 6. 2021 soud zjistil, že ji účastnice uzavřely s odkazem na zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to žalobkyně jako pronajímatelka a žalovaná jako nájemce. Předmětem nájmu (podle článku II. Smlouvy) byly nebytové prostory v nemovitosti označené jako „, adresa, “ na adrese , adresa, , když specifikováno bylo, že do dočasného užívání po dobu nájmu jsou nájemci (žalované) přenechávány jednak 1. PP objektu uvedeného hotelu – prostory restaurace, kuchyně, skladu, zázemí pro personál, technické místnosti a sdílený přístup do hotelových prostor, terasa. Dále se žalobkyně zavázala poskytnout žalované k dočasnému užívání zařizovací předměty, nábytek atd., které byly uvedeny v příloze č. 1 Smlouvy. Účelem nájmu bylo sjednáno zabezpečení vlastní pohostinské a obchodní činnosti. Doba nájmu a užívání dalších věcí byla sjednána od 1. 6. 2021 na dobu určitou jednoho roku, zároveň však „od podpisu Smlouvy“ (pozn. soudu – od 10. 6. 2021, tj. de facto až do 10. 6. 2022) článkem IV., odst. 4.1 Smlouvy. Ohledně výše nájemného a „ceny za dočasné užívání nemovitostí včetně poskytnutých služeb“ bylo článkem V. Smlouvy mezi účastnicemi ujednáno, že nájemné a cena za užívání dalších věcí podle článku II. Smlouvy byla sjednána dohodou na částku 20 000 Kč měsíčně (odst. 5.1), přičemž v tomto nájemném výslovně nebyla zahrnuta cena za elektrickou energii, topení, poplatky za telefon, vodné a stočné, odvoz odpadků z objektu a pojistné; naopak cena za tyto a další služby měla být podle odst. 5.2 Smlouvy uvedená v její příloze č.

2. Podle odstavce 5.3 bylo ujednáno právo vystavit fakturu za nájem na běžný měsíc, resp. vznik tohoto práva pronajímateli každého 3. dne aktuálního měsíce trvání Smlouvy. Fakturu měl pronajímatel (žalobkyně) vystavit a žalovaná jako nájemce ji měla proplatit na účet žalobkyně uvedený ve faktuře. O splatnosti faktury bylo ujednáno, že tato nastává do 7 (sedmi) dnů od jejího doručení nájemci. V případě prodlení s úhradou nájemného (faktury) mělo vzniknout pronajímateli (žalobkyni) právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení až do zaplacení. Podle článku VI. odst. 6.2 mohly být změny jednotlivých ustanovení Smlouvy provedeny pouze formou písemného dodatku, podepsaného oběma smluvními stranami nebo jejich zástupci. Mezi stranami nebylo sporné, že Smlouvu k datu v ní uvedenému (10. 6. 2021) podepsal za žalobkyni , tituly před jménem, , jméno FO, (uveden ostatně v záhlaví Smlouvy jako jednající osoba za žalobkyni, přičemž dle veřejných dostupných údajů z veřejného rejstříku jde, jakož i v předmětnou dobu šlo, o jednatele žalobkyně, resp. o jednoho ze dvou jednatelů, jejichž oprávnění zastupovat společnost je ve veřejném rejstříku zaznačeno jako samostatné pro každého z nich).

10. Podle přílohy č. 2 Smlouvy, týkající se „přehledu měsíčních poplatků a služeb“ bylo soudem zjištěno, že poplatky za služby, které hradí nájemce, byly specifikovány ohledně vody na 1 500 Kč/měsíc jako sjednanou cenu služby (bez jakéhokoliv vyjádření, že jde o zálohu na odběr vody), dále ohledně „elektriky“ bylo upraveno, že bude tato cena stanovena po 1. měsíci provozu, přičemž ohledně této komodity bylo výslovně uvedeno, že poté budou stanoveny měsíční zálohy.

11. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalovaná písemným úkonem z 25. 10. 2023 Smlouvu vypověděla, o tom byl předložen i příslušný důkaz (č. l. 14 p. v.).

12. Dle obsahu Předávacího protokolu ze 30. 12. 2021 ke Smlouvě žalobkyně jako přebírající po žalované jako předávající přebrala mj. klíče od vymezených částí budovy, strany do zápisu uvedly, že „chladící vitrína Stalgast (cena 10 000,- bude odečteno z dluhu k vyrovnání závazků“. V závěru protokolu byly uvedeny stavy měřidel, konkrétně elektroměru, a to uvnitř, dále zvenku na zdi hotelu, a to v tarifu 2 a 1. Protokol podepsala žalovaná a za žalobkyni osoba s příjmením , Anonymizováno, .

13. Podle listiny „Uznání dluhu“ z 30. 12. 2021 v ní byla žalobkyně označena jako věřitelka, žalovaná jako dlužnice. Prezentováno bylo, že dluh vzniklý žalované za nájemné prostor sloužících k podnikání, kdy nájemní vztah byl založený Nájemní smlouvou ze dne 10. 6. 2021, činí celkově 69 592 Kč a je splatný do 30. ledna 2022. Po tištěném textu tohoto obsahu následovala ručně psaná poznámka, že celková částka 69 592 Kč bude ponížena o chladící vitrínu, vyúčtování elektřiny a vody; u této poznámky byly dva vlastnoruční podpisy, z nichž jeden zjevně patřil žalované (podle obdobného vyhotovení dalšího podpisu u jejího jména a příjemní v samém závěru textu jednostranné listiny), zatímco další byl zcela jiného vyhotovení a provedení, než podpis u jména a příjmení jednatele žalobkyně , jméno FO, , zaznamenaného taktéž v závěru listiny (s připojením otiskem razítka žalobkyně). Dle verze podpisů na předávacím protokolu z 30. 12. 2021 se soud domnívá, že tuto ručně vepsanou větu podepsala vedle žalované osoba s příjmením , Anonymizováno, . Po uvedené ručně psané větě následoval další tištěný text, podle nějž se žalovaná jako dlužnice zavázala zaplatit dluh věřiteli nejpozději do 30. 1. 2022 v hotovosti na adrese žalobkyně uvedené výše v listině nebo bankovním převodem na účet č. , č. účtu, .

14. Z mimořádného vyúčtování elektřiny č. , hodnota, za období od 21. 5. 2021 do 31. 12. 2021 vystaveného žalobkyni jako zákaznici ze strany dodavatele elektřiny – , právnická osoba, ., IČ , tel. číslo, – pro odběrné místo , adresa, soud zjistil, že za uvedené období vznikl na dodávce elektřiny pro toto odběrné místo nedoplatek ve výši 37 776,97 Kč. Celková cena za spotřebovanou elektřinu a služby činila v uvedeném období i s DPH 97 650,11 Kč, přičemž od toho byly odečteny platby 35 000 a 14 000 Kč, dále pak částka prominuté daně 10 873,14 Kč.

15. Z předsoudní korespondence stran (z 23. 11. 2022 a z 1. 2. 2023 zástupce žalobkyně, z 15. 2. 2023 zástupkyně žalované) soud nezjistil ničeho významnějšího pro projednávanou věc. Účastníci v korespondenci prezentovali obdobné názory a postoje, jako následně vyjádřily a v projednávané věci. Žalobkyně mj. vylíčila, že při podpisu listiny o uznání dluhu byl sice předpokládán vznik přeplatku na elektřině, který se posléze nepotvrdil (odkázala na mimořádné vyúčtování s výsledky uvedenými v předchozím odstavci odůvodnění), naopak žalovaná zdůrazňovala, že je potřeba provést výpočet elektrické energie spotřebované jen žalovanou a dle podružného elektroměru (dle výpočtu žalované mělo jít hodnotově toliko o 33 346 Kč), namítala i nesoulad časového období mimořádného vyúčtování elektřiny (s počátkem již od 21. 5. 2021) oproti trvání nájemního vztahu (až od 10. 6. 2021); konečně nesouhlasila s názorem žalobkyně, že za vodu byla sjednána fixní platba.

16. Při právním posouzení věci vzal soud v úvahu především adekvátní úpravu stanovenou zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem.

17. Podle § 2201 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

18. Podle § 2302 odst. 1 o. z. se ustanovení tohoto pododdílu vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu z nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen „prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno, jinak použijí se pronájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmuZvláštní ustanovení o nájmu prostoru sloužícího podnikání (ust. § 2302 až § 2314) neobsahují speciální úpravu nájemného, proto se použije obecná úprava o nájmu (§ 2302 odst. 1 věta poslední o. z.). Podle § 2246 odst. 1 o. z. strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se zato, že se nájemné sjednává za jeden měsíc.Podle § 2251 odst. 1 o. z. platí nájemce nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější.

19. Podle § 2303 o. z. je-li s nájmem prostoru sloužícího podnikání spojeno poskytování služeb, použijí se ustanovení o poskytování služeb souvisejících s nájmem bytu obdobně. Ustanovení o poskytování služeb souvisejících s nájmem bytu jsou v občanském zákoníku uvedena v § 2247 o. z.

20. Podle § 2247 odst. 1 o. z. si strany ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2.Podle odst. 2 téhož ustanovení pronajímatel zajistí po dobu nájmu nezbytné služby. Má se za to, že nezbytnými službami jsou dodávky vody, odvoz a odvádění odpadních vod včetně čištění jímek, dodávky tepla, odvoz komunálního odpadu, osvětlení a úklid společných částí domu, zajištění příjmu rozhlasového a televizního vysílání, provoz a čištění komínů, případně provoz výtahu.Podle odst. 3 téhož ustanovení způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis.Podle odst. 4 téhož ustanovení si strany ujednají způsob rozúčtování cen a úhrady případných dalších služeb, není-li stanoven jiným právním předpisem nebo rozhodnutím cenového orgánu. Způsob rozúčtování musí být určen před poskytováním služby.

21. Zánik závazků je upraven ve čtvrté části občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., a to v její hlavě I, dílu 7, a to zejm. jako splnění (§ 1908 a násl.), dále např. dohoda (§ 1981), započtení (§ 1982 a násl.), prominutí dluhu (§ 1995), následná nemožnost plnění (§ 2006, podle jehož odst. 1 stane-li se dluh po vzniku závazku nesplnitelným, zaniká závazek pro nemožnost plnění. Plnění není nemožné, lze-li dluh splnit za ztížených podmínek, s většími náklady, s pomocí jiné osoby nebo až po určené době) atd.

22. Podle § 1958 odst. 1 (věta první) o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.

23. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., kterým se (mimo jiné) určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

24. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

25. Po skutkové a právní stránce soud uzavřel, a to prioritně i ze shodných skutkových stanovisek účastnic, že tyto mezi sebou dne 10. 6. 2021 uzavřely písemnou smlouvu o nájmu prostor určených k podnikání žalované (§ 2302 odst. 1 o. z.). Dále mezi nimi nebylo sporné, že ke dni 30. 12. 2021 (datum převzetí předmětu nájmu zpět žalobkyní, po výpovědi žalované, k tomu viz i předávací protokol ze shodného data), kdy byla oběma stranami podepsána listina o uznání dluhu žalované z titulu nájemného, činila výše dlužného nájemného 69 592 Kč. V důsledku v písemné formě učiněného uznání žalované se ostatně dle § 2053 o. z. má za to, že k uvedenému dni v popsané výši 69 592 Kč dluh žalované z titulu nájemného skutečně trval. Žalovaná toto ani nesporovala, zásadně však brojila proti tomu, že by takový dluh by již splatný. Dle ní nebyla v uvedenou chvíli zřejmá výše uznaného dluhu, jelikož si strany mezi sebou dohodly, že uznaný dluh na nájemném 69 592 Kč bude následně ponížen mj. o vyúčtování elektřiny a vody, žalobkyně však dosud žádné vyúčtování za elektřinu spotřebovanou jen žalovanou (a dle ní měřenou na podružném elektroměru) žalované nepředložila; k vyúčtování vody dojít de facto nemohlo, jelikož dle tvrzení žalované byla voda čerpána ze studny.

26. S obranou žalované se soud skutkově a právně neztotožnil a žalobu v důsledku toho shledal důvodnou. Připomínáno je, že obsahem uznávacího prohlášení žalované ze 30. 12. 2021, které co do obsahu potvrdila i žalobkyně podpisem jednatele , jméno FO, , byl závazek žalované zaplatit dluh na nájemném nejpozději do 30. 1. 2022. Uvedené datum bylo v listině obsaženo na dvou místech, a to jak v tučném textu o celkové výši dluhu (specifikovaného zcela jednoznačně co do důvodu i výše), tak i v textu následujícím po ručně uvedené poznámce o tom, že celková částka 69 592 Kč bude ponížena mj. i o vyúčtování elektřiny a vody. Uvedeným způsobem tak žalovaná i žalobkyně daly jednoznačně najevo, že splatnost uznaného dluhu žalované nastávala ke 30. 1. 2022. Projevenou vůli je možné dle § 1958 odst. 1 (první věta) o. z. interpretovat jako sjednaný čas plnění, který nebyl ani v listině o uznání dluhu ani (žádná z účastnic, prvořadě pak žalovaná, jíž by takové tvrzení bylo ve prospěch, netvrdila ničeho o pozdějším právním jednání měnícím uvedenou splatnost z 30. 1. 2022) později nijak změněn, stejně tak nebyl čas plnění podmíněn tím, že před tímto datem bude skutečně provedeno vyúčtování elektřiny a vody. Podle názoru soudu tak nejpozději k datu 30. 1. 2022 se stal dluh žalované na nájemném ve výši 69 592 Kč splatným. Uvádí-li soud „nejpozději“, pak tak činí s ohledem na zjištění ze Smlouvy, podle jejíhož odst. 5.3 bylo ujednáno právo žalobkyně vystavit fakturu za nájem (jednoznačně sjednaný – spolu s užíváním zařizovacích předmětů nábytku atd. – na částku 20 000 Kč měsíčně – odst. 5.1 Smlouvy) na běžný měsíc, když právo na fakturaci žalobkyni vznikalo každého 3. dne aktuálního měsíce trvání Smlouvy; faktura se stávala splatnou do 7 dnů od doručení nájemci (žalované). V řízení ovšem žádná z účastnic netvrdila, tím spíše že žalobkyně, že by docházelo k pravidelnému fakturování nájemného tak, aby splatnost dílčích měsíčních částek nájemného nastala dříve než 30. 1. 2022. Pro posouzení věci však taková okolnost není významná, jestliže žalobkyně tvrdila splatnost dlužného nájemného k datu dle obsahu uznávacího prohlášení žalované, k němuž se podpisem smlouvy připojila i žalobkyně, a úrok z prodlení žalobkyně požadovala právě až od data 31. 1. 2022.

27. Vzhledem k výše uvedeným závěrům (a při obraně žalované soustředěné na nedostatek vyúčtování faktické spotřeby elektrické energie ze strany žalobkyně, přičemž této obraně soud věnoval zejm. při prvním jednání značnou pozornost) byla žalovaná za použití § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. usnesením z 2. září 2024 č. j. 10 C 56/2023-94 poučena o tom, že se vystavuje nebezpečí neúspěchu ve věci, jelikož dosud neuvádí rozhodné skutečnosti a nenavrhuje důkazy o tom, že na základě uvedení ručně psané věty „celková částka 69 592 Kč bude ponížena o chladící vitrínu, vyúčtování elektřiny a vody“ v „Uznání dluhu“ ze dne 30. 12. 2021 zanikl dluh žalované na nájemném v původně uznané výši 69 592 Kč (některým ze zákonných způsobů příkladmo soudem uvedených v odst. 21 odůvodnění), resp. případně zejm., že se stal splatným později než 30. 11. 2022, nebo že dosud ani nedospěl. Žalovaná k tomu však žádná nová konkrétní tvrzení nedoplnila, jen zopakovala své hodnocení, že jestliže žalobkyně dosud žádné vyúčtování neprovedla a žalobkyni nepředložila, pak se právě a jen na základě cit. prohlášení dluh dosud splatným nestal, nedospěl. Jelikož však soud – jak popsal výše – otázku splatnosti uznaného dlužného nájemného ve výši 69 592 Kč posoudil odlišně a k datu 30. 1. 2022, pak opodstatněnost nároku žalobkyně je dána. Prohlášení účastnic (u žalobkyně však nepodepsané statutárním zástupcem) o budoucím ponížení dluhu případným výsledkem vyúčtování elektřiny a vody nemodifikovalo jednoznačně sjednanou splatnost dluhu. Žalovaná měla k datu 30. 1. 2022 dluh na nájemném uhradit, pokud tak neučinila, je o 31. 1. 2022 v prodlení (§ 1968 o. z.) a žalobkyni od tohoto dne přísluší právo na úrok z prodlení (§ 1970 o. z., nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně tento úrok uplatnila z částky požadované v řízení 54 592 Kč (když sama z dluhu na nájemném odečetla 10 000 Kč za chladící vitrínu a 5 000 Kč za licenci HACCP, což ostatně nebylo ani v ručně psané poznámce Uznávacího prohlášení), a to od 31. 1. 2022 do 8. 2. 2023 (do doby částečného plnění žalované) v adekvátní roční sazbě 11,75 %. V této výši žalobkyni úrok z prodlení přísluší i posléze od 9. 2. 2023 do zaplacení z dosud dlužné částky 17 654 Kč.

28. Výrokem III. musel soud zamítnout část žaloby (šlo o rozšířenou část v důsledku změny žaloby ze závěrečného návrhu) o požadavek žalobkyně na úrok z prodlení o 3,25 % ročně z částky 17 654 Kč od 9. 2. 2023 do zaplacení, tedy v rozsahu rozdílu mezi úrokem z prodlení v roční sazbě 11,75 % a žalobkyní požadovaného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z neuhrazené části dluhu 17 654 Kč od 9. 2. 2023. Dle výše citované úpravy § 1968 a § 1970 o. z. a při skutkovém závěru soudu, že žalovaná se již dne 31. 1. 2022 octila v prodlení s celkovou částkou žalobkyní v řízení požadovanou ve výši 54 592 Kč, příslušela žalobkyni úroková sazba úroku z prodlení od tohoto 1 dne prodlení ve smyslu § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. v celkové výši 11,75 % ročně. Z citované právní úpravy přitom zjevně plyne, že pro výši úroku z prodlení po celou dobu trvání prodlení je rozhodná výše repo sazby stanovená ČNB právě a jen pro první den kalendářního pololetí, v něm k prodlení došlo. Zároveň se z právní úpravy žádným způsobem nepodává, že by se výše úroku z prodlení měla měnit v závislosti na běhu času nebo na okolnosti, kdy dlužník uhradí část dluhu. Žalobkyni tedy přísluší i po částečné úhradě dluhu žalovanou k 8. 2. 2023 nadále z dosud neuhrazené částky 17 654 Kč od 9. 2. 2023 úrok z prodlení jen ve výši 11,75 % ročně, nikoliv 15 % ročně. Úrok z prodlení v druhé z uvedených ročních sazeb by žalobkyni příslušel jen tehdy, pokud by prodlení žalované s částkou 17 654 Kč nastalo až v době kalendářního pololetí, k jehož prvnímu dni by repo sazba ČNB činila 7 %. Tomu tak v posuzované věci zcela zjevně nebylo.

29. Nad rámec odůvodnění korespondujícího nezbytnému požadavku na obhajobu meritorního rozhodnutí soudu tento poznamenává k některým skutkovým námitkám žalované následující. Podle názoru soudu účastnice ve Smlouvě a její příloze č. 2, Anonymizováno, skutečně sjednaly fixní placení za dodávku vody (byť příp. odběrem ze studny) ve výši 1 500 Kč měsíčně. Takovému ujednání nebrání žádné zákonné ustanovení, jelikož je možné sjednat fixní platbu u některé ze služeb. Právní úprava poskytování služeb souvisejících s nájmem prostoru sloužícího podnikání je de § 2303 o. z. napojená na ustanovení o poskytování takových služby souvisejících s nájmem bytu. Podle § 2247 odst. 1 o. z. si účastnice sjednaly plnění spojená s užíváním předmětu nájmu mj. v podobě dodávky vody, přičemž jestliže nájem nebyl sjednán na dobu delší než 24 měsíců (byl sjednán na období 1 roku) pak se nevylučuje ujednání o placení takové služby paušálem (§ 9 odst. 4 zák. č. 67/2013 Sb., upravujícího některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytu a nebytového prostoru.

30. S žalovanou se sice lze shodnout, že žalobkyně dosud neprovedla faktické vyúčtování elektrické energie připadající na spotřebu žalované (mimořádné vyúčtování od dodavatele elektřiny, s nímž je zjevně pro odběrné místo korespondující nemovitosti, v níž byl předmět nájmu, ve smluvním vztahu žalobkyně, není rozúčtováním spotřeby elektřiny ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou). Uvedená okolnost však nemůže zpochybnit závěr o tom, že splatnost dlužného nájemného nastala již ke 30. 1. 2022. Žalovaná měla a má možnost se vůči žalobkyni adekvátně domáhat splnění vyúčtovací povinnosti, neplnění takové povinnosti je možné sankcionovat. Jde však o případné nároky žalované, které neovlivňují splatnost dlužného nájemného k datu 30. 1. 2022.

31. S přihlédnutím k výše popsaným skutkovým a právním závěrům bylo žalobě v rozsahu výroku II. vyhověno, v rozsahu výroku III. byla žaloba zamítnuta. Pro meritorní rozhodnutí věci nakonec soud shledal nadbytečným provádět jakékoliv další navržené důkazy, včetně výslechu svědků, či žalované ohledně problematiky spotřeby elektrické energie a vyúčtování takové spotřeby žalovanou za dobu trvání nájmu.

32. Ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl výrokem IV. tohoto rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů prvostupňového řízení, neboť tímto rozsudkem se u něj tato fáze řízení končí.

33. Při rozhodování o nákladech řízení vzal soud v potaz prioritní zákonnou zásadu, tj. pravidlo úspěchu ve věci. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. totiž platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle odstavce 2 téhož ustanovení měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, případně vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Podle odst. 3 téhož ustanovení i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch jen v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo úvaze soudu. Zásada úspěchu ve věci je doplněna – pro případy, kdy není soudem rozhodnuto o meritu věci – mj. pravidlem o zavinění zastavení řízení dle § 146 odst. 2 o. s. ř. Podle něj jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

34. Soud vyhodnotil žalobkyni jako účastnici ve věci zcela převažující měrou úspěšnou, jíž tudíž přísluší právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 3 a § 142a odst. 1 o. s. ř. (předžalobní výzva ze dne 23. 11. 2022, žaloba podána 10. 1. 2023) vůči neúspěšné žalované. Resp. důsledně vzato, žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení jednak částečně dle § 146 odst. 2 (věta druhá o. s. ř.), jelikož v části nároku jistiny 36 938 Kč a souvisejícího příslušenství vzala žalobu zpět až pro chování žalované po podání žaloby – 8. 2. 2023, konkrétně pro plnění v uvedené výši až v průběhu řízení. Ohledně zbytku nároku (17 654 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 9. 2. 2023 do zaplacení a z částky 54 592 Kč od 31. 1. 2022 do 8. 2. 2023) byla žalobkyně ve zcela převažující míře úspěšná, když žaloba byla zamítnuta jen o minoritní část příslušenství.

35. Náklady řízení žalobkyně jsou představovány jednak soudním poplatkem 2 184 Kč, a jednak náklady právního zastoupení 37 839 Kč, které byly určeny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále případně jen AT).Odměna advokáta se v průběhu řízení měnila v závislosti na výši tarifní hodnoty v podobě peněžitého plnění žalobkyní v okamžiku učinění příslušných úkonů právní služby požadovaného (§ 8 odst. 1 AT). V části řízení do učinění úkonu 1. 2. 2023 (zpracování písemného stanoviska zástupce žalobce ze dne 1. 2. 2023 k návrhu žalované na narovnání) byla tarifní hodnotou částka původně žalobkyní požadovaná na 54 592 Kč, proto odměna za tehdejší úkony právní služby advokáta představuje částku 3 300 Kč (§ 7 bod 5. AT). Tato odměna je spojena se 4 úkony právní služby [převzetí a příprava zastoupení ze dne 25. 10. 2022, výzva ze dne 23. 11. 2022 k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě, žaloba – resp. návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, stanovisko žalobce z 1. 2. 2023 k návrhu žalované na narovnání (což lze považovat za obdobný úkon jako jednání s protistranou); § 11 odst. 1 písm. a), d), i), odst. 3 AT], tudíž celkem činí 13 200 Kč.Za 1 úkon v podobě částečného zpětvzetí žaloby podáním ze dne 15. 2. 2023 přísluší advokátu odměna ve výši 2 580 Kč, jelikož tarifní hodnotou byla částka 36 938 Kč coby zpět vzatá část jistiny (§ 8 odst. 1, § 7 bod 5. AT).Při úkonech následujících po částečném zpětvzetí žaloby se tarifní hodnota snížila na 17 654 Kč, a proto činí odměna advokáta za jeden úkon právní služby v této fázi řízení jen 1 820 Kč (§ 7 bod 5. AT). V této tarifní hodnotě advokát v řízení učinil 6 úkonů (vyjádření ze 3. 4. 2023 k odporu žalované, doplnění tvrzení ze 4. 10. 2023, písemné podání ze 12. 3. 2024 – stanovisko ke skutkovému vyjádření žalované, další písemné podání ze dne 22. 8. 2024 – to však jen ohledně doplňujících údajů ke svědkům, jejichž účast u jednání připadala v úvahu, a konečně účast u 2 jednání – 5. 9. 2023 a 12. 9. 2024), když s podáním ze dne 22. 8. 2024 se však pojí jen polovina odměny, protože nešlo o meritorní podání o skutkových okolnostech ani o nových důkazních návrzích (§ 11 odst. 3, nejblíže pak např. § 11 odst. 2 písm. c) AT, případně též kvalifikace způsobem opaku k § 11 odst. 1 písm. d) AT). Celkem tudíž odměna za uvedených 6 úkonů právní služby dosáhla 10 010 Kč (5,5 x 1 820 Kč).Dále v nákladech právního zastoupení jde o náhradu hotových výdajů spojených s každým z výše uvedených 11 úkonů – vždy po 300 Kč – tj. celkem 3 300 Kč (11 x 300, § 13 odst. 4 AT).K nákladům právního zastoupení přísluší též náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby, konkrétně strávený advokátem při cestě ke 2 jednáním (z , adresa, a zpět) vždy po 4 půlhodinách, celkem 800 Kč (2 x 4 x 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT), a také cestovní výdaje advokáta za 2 jízdy z , adresa, a zpět, ve vzdálenosti vždy 88 km. V případě data 5. 9. 2023 dosáhly cestovní náhrady částky (po zaokrouhlení na celé Kč) 661 Kč při jízdě vozem , jméno FO, , jméno FO, reg. zn. , SPZ, s průměrnou spotřebou 5,6 litrů/100 km, při sazbě základní náhrady za 1 km 5,20 Kč a při ceně benzinu 95 oktanů 41,20 Kč za jeden litr [§ 1 písm. b), § 4 písm. a) vyhl. č. 467/2022 Sb. ve znění účinném k datu 5. 9. 2023]. V případě data 12. 9. 2024 dosáhly cestovní náhrady částky (po zaokrouhlení na celé Kč) 721 Kč při jízdě vozem , Anonymizováno, reg. zn. , SPZ, s průměrnou spotřebou 6,7 litrů/100 km, při sazbě základní náhrady 5,60 Kč za 1 km a při ceně motorové nafty za jeden litr 38,70 Kč [§ 1 písm. b), § 4 písm. c) vyhl. č. 398/2023 Sb.].Konečně náklady právního zastoupení podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. tvoří náhrada za DPH v sazbě 21 % (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka (po zaokrouhlení na celé koruny) 6 567 Kč [0,21 x (13 200 + 2 580 + 10 010 + 3 300 + 800 + 661 + 721)].

36. Lhůta k plnění předmětu řízení i povinnosti k náhradě nákladů řízení byla žalované stanovena obvyklá třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř.). Ke stanovení delší lhůty či k plnění ve splátkách soud neshledal v okolnostech případu ani v soudu známých poměrech účastníků (k nimž žalovaná ve prospěch jiné než třídenní lhůty k plnění aktivně ničeho netvrdila) žádné relevantní důvody. Místem plnění náhrady nákladů řízení je advokát (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).