10 C 69/2023

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Erlebachovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 21 400 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku žalobkyni 21 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 21 400 Kč od 1. 4. 2022 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně náklady řízení ve výši 22 729,60 Kč.

1. Předmětem řízení byl nárok na zaplacení částky 21 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně od 1. 4. 2022. Žalobkyně tvrdila, že jde o plnění, které vyplatila poškozenému [příjmení] vlastníků bytových jednotek [ulice a číslo], [IČO] (pozn. soudu – dále v textu jen„ Společenství vlastníků“ nebo„ poškozený“) v souvislosti s pojistnou událostí nastalou 31. 8. 2021, spočívající v tom, že důsledku dopravní nehody, kterou žalovaný způsobil v čase okolo 6:15 hodin tím, že pod vlivem alkoholu a bez řidičského oprávnění naboural vozidlem [značka automobilu], [registrační značka] do kontejnerového stání poškozeného v blízkosti domu [adresa] ve směru jízdy od ulice [ulice] k ulici [ulice]. Provozovatelem předmětného vozu byla [jméno] [příjmení], která měla s žalobkyní uzavřenou pojistnou smlouvu [číslo] z níž žalobkyně vyplatila pojistné plnění 21 400 Kč poškozenému. Následně uplatnila nárok na regresní náhradu toho, co plnila poškozenému, vůči žalovanému – s odkazem na ust. § 10 odst. 1 písm. i) a g) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ Zákon“).

2. Žalovaný se skutkově připojil k tomu, že v době způsobení dopravní nehody (pojistná událost) 31. 8. 2021 neměl platné řidičské oprávnění a řídil pod vlivem alkoholu. Nezpochybňoval ani to, že došlo v důsledku dopravní nehody při řízení vozidla jeho osobou k poškození majetku uvedeného poškozeného, nicméně namítal, že částka, kterou žalobkyně vyplatila a představuje náhradu škody, je zcela přemrštěná. Nad rámec toho ovšem žalovaný také uváděl, že mu nebyla dána příležitost poškozené kontejnerové stání opravit, dále, že řešil vůči provozovatelce vozidla náhradu škody na automobilu, kterou také následně vůči ní uhradil. Netvrdil však, že by uhradil újmu poškozenému Společenství vlastníků, jakož ani to, že by provozovatelka vozidla uhradila vůči žalobkyni regresní plnění, které je předmětem projednávané věci.

3. Soud tedy neměl okruh sporných tvrzeních příliš širokým, důkazně se soustředil na výši nároku, protože ostatní skutkové okolnosti byly de facto nesporné, případně podložené i provedenými listinnými důkazy, včetně toho, že byla čtena relace podle policie o průběhu nehody ([číslo jednací]) a závěrech o příčinách nehody (žalovaný se plně nevěnoval řízení vozidla, nesledoval situaci v silničním provozu před vozidlem, díval se do navigace, s vozidlem přejel do protisměru, kde narazil levou přední částí vozidla do rohu stanoviště kontejnerů domovního odpadu, přičemž žalovaný neměl řidičské oprávnění a řídil pod vlivem alkoholu). 4. Dalšími listinnými důkazy pak byla učiněna dále uvedená skutková zjištění.

5. Rozsah poškození kontejnerového stání byl prokázán fotografiemi pořízenými v místě pojistné události ještě před odtahem poškozeného vozidla. Z fotografií je patrné, že výrazně poškozené v podobě ohnutí v místě zapuštění do zámkové dlažby a výrazného náklonu byly celkem 3 kovové sloupky, pokud jde o dřevěná prkna připevněná v těchto kovových sloupcích, pak zaznačeny jsou 2 zcela vypadlá, velké množství polámaných či vylomených z úrovně připevnění u sloupků. Dále byl poškozen kovový kryt horních prken umístěných mezi kovovými sloupky.

6. V rámci programu Global expert bylo provedeno ocenění poškozeného kontejnerového stání na celkovou částku 25 437,76 Kč, uvažováno v cenách nového kontejnerového stání. Pokud jde o množství prvků a prací pojatých do rozpočtu nákladů opravy, pak byly vzaty v úvahu mimo jiné celkem 4 sloupky kovové konstrukce (dále bude uvedeno, že fakticky byla provedena oprava tří těchto sloupků, z toho se rekrutovalo snížení částky výplaty pojistného plnění), dále též oprava zámkové dlažby, výměna dřevěných výplní atd.

7. Fakturou [číslo] ze dne 4. 1. 2022 (splatnost k 19. 1. 2022) dodavatele [jméno] [jméno], [IČO] (zámečnictví) vůči odběrateli – Společenství vlastníků bylo prokázáno, že dodavatel vyúčtoval částku 21 400 Kč za opravu nabouraného kontejnerového stání, přičemž konkrétně za zámečnický výrobek – rám na výdřevu (3 ks sloupků) 10 900 Kč, pozinkovou povrchovou úpravu 3 700 Kč, 30 ks latí – výdřevy 2 000 Kč, za výměnu a dopravu 4 800 Kč. Faktura byla zjevně vystavena na základě provedené opravy, objednané Společenstvím vlastníků dne 1. 11. 2021 pod č. [anonymizováno]. Výpisem z účtu poškozeného Společenství vlastníků, vedeného u [právnická osoba] pod č. [bankovní účet] bylo prokázáno, že Společenství vlastníků uhradilo na základě výše uvedené faktury (zjevné z variabilního symbolu odpovídajícího číslu fakturu – [číslo]) dodavateli opravy [jméno] [jméno] vyúčtovanou částku 21 400 Kč, následně ke dni 13. 1. 2022 byla na účet připsána shodná částka od žalobkyně, označená [variabilní symbol] a slovně údajem o výplatě pojistné částky. Stalo se tak zjevně i v souladu se sdělením žalobkyně ze dne 12. 1. 2022 o výši pojistného plnění, což soud zjistil z korespondence žalobkyně adresované poškozenému Společenství vlastníků ohledně pojistné události [číslo] (viz výše – VS pro ztotožnění platby ze strany žalobkyně vůči poškozenému).

8. Korespondencí z 21. 3. 2022 byl žalovaný vyzván právním zástupcem žalobkyně před podáním žaloby k plnění předmětné částky 21 400 Kč, s podrobným skutkovým i právním rozborem regresního nároku žalobkyně, uplatněného posléze v předmětném řízení. Podle údajů České pošty o sledování zásilek byla citovaná výzva žalovanému jako doporučená pod podacím číslem RR2582712761F doručena – po převzetí k přepravě 23. 3. 2022 – již dne 24. 3. 2022.

9. Při právním posouzení uvedených skutkových zjištění se soud řídil níže popsanou právní úpravou.

10. Podle § 10 odst. 1 Zákona (ve znění účinném ke dni dopravní nehody jako pojistné události – 31. 8. 2021 i k datu výplaty pojistného plnění 13. 1. 2022) má pojistitel právo proti pojištěnému na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný -) řídil vozidlo a nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění, s výjimkou řízení vozidla osobou, která se učí vozidlo řídit nebo skládá zkoušku z řízení vozidla, a to vždy pouze pod dohledem oprávněného učitele nebo řidiče cvičitele individuálního výcviku (písm. g) citovaného ustanovení), -) řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léků označeného zákazem řídit motorové vozidlo (písm. i) citovaného ustanovení).

11. Podle § 2 Zákona je pro účely tohoto zákona -) pojistitelem pojišťovna, která je podle zvláštního právního předpisu oprávněna provozovat na území České republiky pojištění odpovědnosti (písm. d), -) pojistníkem ten, kdo uzavřel s pojistitelem smlouvu o pojištění odpovědnosti (písm. e), -) pojištěným ten, na jehož povinnost nahradit újmu se pojištění odpovědnosti vztahuje (písm. f), -) poškozeným ten, komu byla provozem vozidla způsobena újma a má právo na náhradu újmy (písm. g), -) škodnou událostí způsobení újmy provozem vozidla (písm. h).

12. Ke skutkovým a právním závěrům soud uvádí následující.

13. Připomínáno je výše citované ustanovení § 2 písm. f) Zákona, podle něhož je pojištěným ten, na jehož povinnost nahradit újmu se pojištění odpovědnosti vztahuje. V případě dopravní nehody může být odpovědným – povinným uhradit způsobenou újmu – podle obecných předpisů buď provozovatel vozidla podle § 2927 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) nebo řidič podle pravidel obecné odpovědnosti, zejm. podle § 2910 o. z., který praví, že škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnost stanovené na ochranu takového práva. V projednávané věci žalovaný vlastním zaviněním porušil zákonnou povinnost spočívající v tom, že vozidlo nelze řídit pod vlivem alkoholu. Dle § 2910 věta druhá o. z. je tak žalovaný povinen nahradit poškozenému újmu, kterou tím způsobil. Z pohledu ust. § 2 písm. f) Zákona je pojištěným. Žalobkyně jako pojistitel pak byla povinna ze smlouvy o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, které žalovaný řídil, a to ze smlouvy [číslo] uhradit poškozenému [příjmení] vlastníků újmu, která mu byla způsobena na majetku v podobě poškozeného kontejnerového stání. Žalobkyně tak zjevně učinila, jak vyplývá z detailních zjištění uvedených v odstavci 7 odůvodnění rozsudku, a to 13. 1. 2022 na účet poškozeného právě v částce 21 400 Kč. Pokud poté žalobkyně uplatnila svůj regresní nárok právě vůči řidiči, pak je to z hlediska Zákona, i z hlediska § 2910 o. z. oprávněný postup. Samotný nárok je odůvodněn prvořadě ustanovením § 10 odst. 1 písm. g) a i) citovaného Zákona, protože toto ustanovení zakládají pojišťovně (pojistitel ve smyslu ust. § 2 písm. d) Zákona), která vyplatila z pojistné smlouvy příslušné plnění poškozenému a prokáže, že pojištěný, což je v tomto případě řidič, řídil vozidlo a nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění s výjimkami, které nebyly v tomto případě naplněny (§ 10 odst. 1 písm. g) Zákona), anebo také řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo, nárok na to, aby byla provedena náhrada ze strany takto identifikovaného pojištěného. Soud tedy shledal žalobu důvodnou – v prvé řadě – co do základu nároku. Nic na tom nemění aní námitka žalovaného, že mu nebyla dána příležitost, aby sám opravil poškozené kontejnerové státní; poškozený má ve smyslu Zákona nárok na to, aby od pojistitele obdržel náhradu za újmu způsobenou provozem pojištěného vozidla, přičemž při adekvátnosti volby poškozeného ohledně dodavatele opravy (jímž byl podnikatel v technickém oboru) nelze po poškozeném spravedlivě požadovat, aby opravu svěřil žalovanému jako škůdci.

14. Pokud jde o výši nároku žalobkyně, soud odkazuje na to, že z důkazů v odst. 7 odůvodnění je zřejmé, že pojistné plnění ve výši 21 400 Kč skutečně bylo vyplaceno straně poškozené, a to na základě fakturace dodavatele opravy. Soud se neztotožňuje s názorem žalovaného – na základě provedeného dokazování, v jeho rámci zejm. dle fotografií poškozeného kontejnerového stání – že by šlo o tak bagatelní újmu, kdy dle žalovaného mělo být poškozeno maximálně 4-6 prkýnek a bylo by možné je vyměnit za použití maximálně 24 šroubů. Z fotografií je jednoznačné, že došlo k poškození i rámu v podobě kovových sloupků, ve kterém byla zasazena prkna, že těchto prken bylo podstatně více než 4-6, a také to, že sloupky, které byly poškozené, byly nejméně v počtu tří. Dále je dodáváno, že adekvátnost výše vyplaceného pojistného plnění se podává i ze zjištění uvedených v odst. 6 odůvodnění rozsudku, když žalobkyně provedla nejprve kalkulaci v programu Global expert, vyúsťující v částku dokonce přesahující 25 000 Kč, která byla korigována právě s ohledem na zohlednění, že nešlo o nové kontejnerové stání.

15. Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle odst. 2 téhož ustanovení neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., kterým se (mimo jiné) určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

16. Pokud jde o příslušenství jistiny nároku, byl žalován úrok z prodlení od 1. 4. 2022, a to v závislosti na předžalobní výzvě. Soud odkazuje na to, že žalovaný doručení předžalobní výzvy nesporoval, navíc bylo prokázáno důkazy v odst. 8 odůvodnění, že předžalobní výzva byla žalovanému doručena 24. 3. 2022. Soud úrok z prodlení a dobu, od které je prodlení uvažováno, shledal také opodstatněným. Potom tedy, jestliže ve výzvě byla stanovena lhůta k plnění 7 dnů, což je dostatečně dlouhá lhůta z hlediska občanského zákoníku při výzvě věřitele k plnění, pak ta uplynula dne 31. 3. 2022. Šlo o pracovní den, čtvrtek, takže se lhůta nijak neprodlužuje, a od 1. 4. 2022 lze žalovaného shledat podle § 1968 a 1970 o. z. jako dlužníka jsoucího v prodlení. Ve smyslu těchto ustanovení a § 1 písm. a), § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. přísluší žalobkyni nárok na úrok z prodlení ve výši, která se odvíjí repo sazby České národní banky a v daném období, tedy k prvnímu dni prodlení - k 1. 4. 2022 - činila celkem 11,75 %, tak jak žalobkyně požaduje.

17. Ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl výrokem II tohoto rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů prvostupňového řízení, neboť tímto rozsudkem se u něj tato fáze řízení končí. Ve věci úspěšné žalobkyni bylo podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. vůči neúspěšnému žalovanému přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, představovaných jednak soudním poplatkem 856 Kč, a jednak náklady právního zastoupení 21 873,60 Kč, které byly určeny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále případně jen AT). Při tarifní hodnotě 21 400 Kč (§ 8 odst. 1 AT, neboť předmětem řízení byl peněžitý nárok v této výši jistiny) činí odměna advokáta za jeden úkon 1 980 Kč (§ 7 bod 5. AT). V posuzovaném případě dosáhla odměna advokáta, který v řízení učinil 7 úkonů (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě, žaloba, další 2 písemná podání ve věci samé – ze dne 24. 3. 2023 v podobě vyjádření k odporu žalovaného a ze dne 12. 6. 2023 k tvrzením o úhradě částky za opravu poškozené věci poškozeným vůči dodavateli opravy, účast u 2 jednání dne 25. 5. a 3. 8. 2023; § 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT), celkem 13 860 Kč. Dále jde o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – vždy po 300 Kč - tj. celkem 2 100 Kč (7 x 300, § 13 odst. 4 AT). K nákladům právního zastoupení přísluší též náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby, konkrétně strávený advokátem při cestě ke 2 jednáním (z [obec] do [obec] a zpět, a to hromadným dopravním prostředkem) vždy po 8 půlhodinách, celkem 1 600 Kč (2 x 8 x 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT), a také cestovní výdaje advokáta 626 Kč za 2 jízdy z [obec] do [obec] a zpět, a to hromadným dopravním prostředkem (doloženo kopiemi jízdenek či dokladu o zaplacení jízdného). Konečně náklady právního zastoupení podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. tvoří náhrada za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta (s výjimkou jízdného zaplaceného dopravcům), tj. částka 3 687,60 Kč (0,21 x (13 860 + 2 100 + 1 600)).

18. Lhůta k plnění předmětu řízení i povinnosti k náhradě nákladů řízení byla žalovanému stanovena obvyklá třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř.). Ke stanovení delší lhůty či k plnění ve splátkách soud neshledal v okolnostech případu ani v soudu známých poměrech účastníků (k nimž žalovaný ve prospěch jiné než třídenní lhůty k plnění aktivně ničeho netvrdil) žádné relevantní důvody.