10 C 7/2022

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Erlebachovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně IČO sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 13 577 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku žalobkyni 13 577 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 13 577 Kč od 19. 10. 2021 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobkyni náklady řízení 1 100 Kč. Předmětem řízení byl peněžitý nárok žalobkyně ve výši uvedené ve výroku I tohoto rozsudku, představující náklady na léčbu poškozeného [jméno] [příjmení], kterému žalovaný způsobil zranění, za což byl odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. 6. 2020 sp. zn. 3 T 150/2019, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 7 To 239/2020. Uvedenými rozhodnutími bylo žalovanému uloženo nahradit žalobkyni náklady léčení uvedeného poškozeného, a to ve výši 22 673 Kč, které se však vztahovaly k léčbě jen do 5. 11. 2019. Další náklady na léčbu poškozeného jako pojištěnce žalobkyně však představovaly částku 13 577 Kč, kterou žalovaný žalobkyni neuhradil ani přes výzvu odeslanou mu dne 10. 9. 2021. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení byl procesně nečinný, ačkoli mu soud doručoval soudní písemnosti jednak na adresu, která jako bydliště figurovala ve výše uvedených rozhodnutích z trestního řízení ([ulice a číslo], [obec a číslo]), jednak na adresu trvalého bydliště uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku. Soud věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě listinných důkazů, neboť takový postup byl možný a žalobkyně s ním souhlasila výslovně již v žalobě, u žalovaného bylo možné souhlas dovodit absencí reakce na usnesení soudu ze dne 18. 1. 2022, č. j. 10 C 7/2022-11. Jím byl totiž žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě soudem stanovené vyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, a zároveň byl upozorněn, že pokud tak neučiní, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Z listinných důkazů zjistil soud následující skutkové okolnosti. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. 6. 2020, sp. zn. 3 T 150/2019 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 7 To 239/2020 bylo prokázáno, že žalovaný byl uznán vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví dle § 145 odst. 1 trestního zákoníku, přečinem ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 trestního zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku a přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku, a to mj. za to, že dne 5. 4. 2019 v době od 19:45 do 20:00 hodin v [obec a číslo], [ulice a číslo], kde jako strážník městské policie [anonymizováno] [obec] společně s blíže uvedenými kolegy prováděl služební zákrok vyklizení squatu na uvedené adrese, poté, kdy poškozený [příjmení] se zastal jiné poškozené [příjmení], která se pokoušela zákrok policie natočit pomocí mobilního telefonu, reagoval tak, že poškozeného [příjmení] nejméně třikrát udeřil teleskopickým obuškem, který držel ve své pravé ruce, a to údery vedoucími velkou intenzitou seshora dolů na hlavu poškozeného, kdy následkem úderů došlo u poškozeného pohmoždění měkkých pokrývek lebních v levé spánkové krajině s oděrkou a podkožním krevním výronem, zlomenině levé loketní kosti v dolní části s posunem úlomků a s otokem měkkých tkání v místě zhmoždění a drobnou oděrkou, drobné tržné rány na levém lokti délky cca 5 mm, přičemž uvedená zranění si vyžádala lékařské ošetření v podobě operačního řešení zlomeniny s přiložením kovové dlahy a následného znehybnění vysokosádrovou dlahou a chirurgické sešití tržné rány, a toto zranění poškozeného omezovalo v obvyklém způsobu života po dobu delší 6 týdnů. Za uvedené jednání byl žalovaný odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let. Žalovanému bylo uloženo nahradit poškozené – zde žalobkyni – škodu ve výši 22 673 Kč za ohodnocené zdravotní výkony provedené v souvislosti s léčbou zranění poškozeného [příjmení]. Rozsudek nabyl právní moci 9. 9. 2020. Podrobným rozpisem – dokladem k vyčíslení regresní pohledávky z hrazených nákladů§ na zdravotní služby ve vztahu k poškozenému [jméno] [příjmení] a datu jeho úrazu 5. 4. 2019 (tj. k datu napadení ze strany žalovaného) soud zjistil, že ještě po vydání rozsudku v trestním řízení (po 1. 6. 2020) byly poškozenému poskytnuty zdravotní služby, jako kontrolní vyšetření chirurgem, signální výkon klinického vyšetření, RTG pánve nebo kyčelního kloubu a kostí a kloubů končetin, dále komplexní vyšetření chirurgem, OD typu 02 – pro nemocnice typu 3, odstranění osteosyntetického materiálu, cílené vyšetření či kontrolní vyšetření chirurgem, anesteziologem, zajištění dýchacích cesty při anestezii, anestezie s řízenou ventilací, atd. Uvedené výkony, resp. ceny za jejich provedení a materiál byly za strany žalobkyně proplaceny Všeobecné fakultní nemocnici dne 24. 6. 2020 (796,61 Kč), 24. 7. 2020 (10 119,77 Kč) a 25. 2. 2021 (1 310,07 Kč). Krom toho ve vztahu k léčení poškozeného bylo uvedené nemocnici proplaceno na dalších úkonech a materiálu 1 351 Kč, tedy celkem 13 577 Kč. Po právní stránce je rozhodující ustanovení § 55 odst. 1 zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících předpisů, podle nějž má příslušná zdravotní pojišťovna vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů nahrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny. Po skutkové a právní stránce soud uzavřel, že žalovaný jednáním, za které byl pravomocně odsouzen v trestním řízení, způsobil dne 5. 4. 2019 pojištěnci žalobkyně [příjmení] zranění, jehož léčení si vyžádalo léčebné služby, za které žalobkyně zaplatila také 13 577 Kč Všeobecné fakultní nemocnici ještě poté, kdy část takových náhrad za jiné služby ve výši 22 673 Kč, byla uložena žalovanému k zaplacení žalobkyni v rámci trestního řízení. Ve smyslu § 55 odst. 1 zák. č. 48/1997 Sb. tedy žalobkyně má vůči žalovanému ještě nárok, aby jí zaplatil 13 577 coby další náklady na hrazené služby, které vůči nemocnici žalobkyně vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání žalovaného vůči pojištěnci žalobkyně. Žaloba proto byla v jistině pohledávky shledána každopádně opodstatněnou. Soud žalobě vyhověl i v příslušenství pohledávky – úroku z prodlení. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., kterým se (mimo jiné) určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 13 577 Kč výzvou z 8. 9. 2021, kterou mu adresovala na adresu, jež jí byla známa z trestního řízení ([ulice a číslo], [obec a číslo]). Žalovaný si zde zásilku nevyzvedl, proto se žalobkyni vrátila 16. 9. 2021 zpět. Žalobkyně stanovila lhůtu k plnění do 30 dnů od doručení výzvy, přičemž okamžik splatnosti zjevně uvažovala k 18. 10. 2021, jelikož ode dne následujícího požadovala úrok z prodlení. Žalovaný měl možnost se se zásilkou seznámit k 14. 9. 2021, kdy se mu poštovní doručovatelka pokoušela zásilku doručit, od této doby při žalobkyní stanovené lhůtě k plnění 30 dnů každopádně nebyla doba, od které žalobkyně uvažuje, že nastalo prodlení žalovaného, překročená. Soud tedy žalobě vyhověl i v požadavku na úrok z prodlení. Podle § 151 odst. 1 o. s. ř. soud výrokem II rozhodl také o povinnosti k náhradě nákladů řízení. Podle § 151 odst. 3 o. s. ř. účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce, nezahrnuje však náhradu soudního poplatku. Ve věci úspěšné žalobkyni bylo podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. vůči neúspěšnému žalovanému přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, představovaných jednak soudním poplatkem 800 Kč, a jednak náhradou hotových výdajů 300 Kč za podání žaloby (§ 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhl. č. 254/2015 Sb.). Lhůta k plnění předmětu řízení i povinnosti k náhradě nákladů řízení byla žalovanému stanovena obvyklá třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř.). Ke stanovení delší lhůty či k plnění ve splátkách soud neshledal v okolnostech případu ani v soudu známých poměrech účastníků (k nimž žalovaný ve prospěch jiné než třídenní lhůty k plnění aktivně ničeho netvrdil) žádné relevantní důvody.