10 C 75/2023

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Erlebachovou ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A b) Jméno žalobce B , narozená Datum narození žalobce B oba hlášení k trvalému pobytu adresa oba zastoupení advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A 2. Jméno žalované B , narozený Datum narození žalované B oba bytem Adresa žalované B oba zastoupení advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o vyklizení I. Žalovaní jsou povinni vyklidit do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku rodinný dům č. p. , Anonymizováno, , jenž je součástí pozemku p. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, a vyklizený jej předat žalobcům.II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně nahradit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku žalobcům k rukám právní zástupkyně žalobců náklady řízení ve výši 40 636 Kč.

1. Předmětem řízení byl nárok žalobců na uložení povinnosti žalovaným vyklidit rodinný dům č. p. , Anonymizováno, v , adresa, , jenž je součástí pozemku p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, (dále příp. jen „Dům“). Žalobci vylíčili, že matka žalobců (a též 1. žalované) , jméno FO, starší byla spoluvlastnicí Domu s ideálním podílem 1/2, druhou ideální 1/2 vlastnil její bývalý manžel , Jméno žalobce A, starší (otec žalobců a 1. žalované), jenž zesnul dne 20. 12. 2021. O pozůstalosti otce žalobců probíhalo u zdejšího soudu řízení sp. zn. , spisová značka, , přičemž do okruhu dědiců spadaly pouze zůstavitelovy děti – oba žalobci, 1. žalovaná a , tituly před jménem, , jméno FO, . Přípisem z 18. 10. 2022 se matka žalobců obrátila na uvedené dědice, aby v pozici spoluvlastníků hlasovali ohledně dalšího naložení s Domem, přičemž konkrétně se hlasování mělo týkat otázky „v rámci společné správy výše uvedených nemovitostí navrhuji hlasovat o tom, že“ 1. žalovaná „není nadále oprávněna užívat předmětné nemovitosti a je povinna se z nich vystěhovat, a to včetně osob, které s ní nemovitosti užívají, a vyklidit je, a to vše nejpozději do 31. 12. 2022“. Pro uvedený návrh – jeho přijetí – hlasovali oba žalobci a jejich matka, čímž byl návrh přijat většinou spoluvlastníků, avšak žalovaná se neodstěhovala. Posléze usnesením zdejšího soudu ze dne 21. 12. 2022, č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci 12. 1. 2023, bylo potvrzeno nabytí dědictví po otci žalobců a 1. žalované tak, že jeho děti se staly spoluvlastníky nemovitostí, přičemž každému z nich připadl spoluvlastnický podíl o velikosti 1/8. Poté v lednu 2023 matka žalobců darovala svůj spoluvlastnický podíl na Domě rovným dílem žalobcům (každému ideální 1/4), čímž se tito stali spoluvlastníky Domu s celkovou velikostí spoluvlastnického podílu 3/8, a následně spoluvlastnice , tituly před jménem, , jméno FO, převedla svůj podíl o velikosti 1/8 na 1. žalovanou, jejíž spoluvlastnický podíl tak dosáhl velikosti 1/4. Aktuální poměr spoluvlastnických podílů tudíž představuje pro žalobce celkem 3/4 (pro každého z nich podíl 3/8) a pro 1. žalovanou 1/4. Vzhledem k tomu, že se 1. žalovaná neodstěhovala z Domu, odeslali žalobci spoluvlastníkům přípis ze dne 7. 2. 2023, kde znovu nechali v rámci rozhodování spoluvlastníků rozhodovat k tématu, že 1. žalovaná „se neodstěhovala, v termínu do 31. 12. 2022 předmětné nemovitosti nevyklidila. Z tohoto důvodu tímto odesílatelé navrhují hlasovat o tom, aby byla“ 1. žalovaná „vyzvána k dodržení přijatých rozhodnutí většiny spoluvlastníků, tedy aby se vystěhovala a předmětné nemovitosti vyklidila, a to ve lhůtě do 12. 3. 2023, a pokud do této doby tak neučiní, souhlasí spoluvlastníci s tím, aby splnění této povinnosti bylo vymáháno soudní cestou a byla podána proti“ 1. žalované „žaloba na vyklizení“. O uvedené otázce hlasovali kladně žalobci, čímž byl návrh přijat, avšak žalovaná přípisem z 19. 2. 2023 dala jednoznačně najevo, že se nehodlá odstěhovat, s hlasováním spoluvlastníků nesouhlasila, Dům neopustila ani poté, kdy jí žalobci přípisem z 27. 2. 2023 sdělili, že hlasování bylo přijato v celém rozsahu, a znovu ji vyzvali k dodržení vůle spoluvlastníků a k vystěhování se z Domu. Po právní stránce žalobci argumentovali tím, že přijetí uvedeného rozhodnutí spoluvlastníků o nakládání se společnou věcí – o tom, že se žalovaná má z Domu odstěhovat – je v souladu s § 1128 o. z., jakož i se soudní judikaturou [odkázali na nález pléna Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS-st. 48/18 ze dne 16. 10. 2018, z něhož citovali, že užívání společné věci může být in concreto určeno dohodou spoluvlastníků nebo jejich většinovým rozhodnutím (§ 139 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., § 1128 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.) nebo též rozhodnutím soudu (§ 139 odst. 3 zák. č. 40/1964 Sb., § 1139 zák. č. 89/2012 Sb.). Na základě těchto právních skutečností, může být některý ze spoluvlastníků z užívání společné věci zcela vyloučen, či může být oprávněn k užívání věci v rozsahu menším, než by korespondovalo výši jeho podílu“; dále na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 5. 1998, sp. zn. , spisová značka, , podle něhož „hospodařením se společnou věcí ve smyslu ustanovení § 139 odst. 2 obč. zák. se rozumí též užívání nemovitosti. Většinou, počítanou podle velikosti podílů, rozhodují spoluvlastníci i o užívání bytu ve společném domě jedním z nich, podle platně přijatého rozhodnutí se lze domáhat vyklizení spoluvlastníka domu z bytu“]. Konečně žalobci zdůraznili, že žalovaní užívají Dům bez právního důvodu, jelikož užívací právo 2. žalovaného jako manžela 1. žalované zaniklo v důsledku přijatého rozhodnutí spoluvlastníků o tom, že 1. žalovaná je nadále vyloučena z užívání společné věci; pokud žalovaní Dům dobrovolně nevyklidili, nezbývá žalobcům než se domáhat vyklizení soudní cestou. Žalobci sami chtějí nemovitost užívat spolu se svými rodinami a svou matkou a jejím přítelem, přičemž matka je v důchodu a zbytečně vynakládá finance na nájemní bydlení. Zároveň je žalobcům známo, že 2. žalovaný vlastní ve stejném městě rodinný dům č. p. 244; byť žalobci nemají povinnost zajišťovat žalovaným náhradní bydlení, pak s odkazem na předešle uvedené mají za to, že žalovaní mají svoji bytovou potřebu zajištěnou dokonce ve stejném městě.

2. Žalovaní navrhli žalobu zamítnout. Zdůraznili, že 1. žalovaná je spoluvlastníkem Domu, zároveň tvrdili, že oba žalovaní užívají předmětnou nemovitost v rozsahu jejího spoluvlastnického podílu. Odkázali na ustanovení § 1117 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), totiž, že každý spoluvlastník má právo k celé věci a že toto je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka, dále na § 1123 o. z. se zdůrazněním jeho citace, že spoluvlastník může se svým podílem nakládat podle své vůle. Dovozovali proto, že 1. žalovaná jako spoluvlastník má právo Dům užívat, a to nejméně v rozsahu svého spoluvlastnického podílu, který je existujícím právním titulem k užívání Domu 1. žalovanou.Ohledně rozhodnutí spoluvlastníků přijatých v dané věci žalovaní namítali, že rozhodnutí ze dne 7. 2. 2023 je neplatné, jelikož za daných okolností představuje právní jednání zjevně se příčící dobrým mravům, taktéž odporuje ust. § 1115 a násl. o. z. Žalovaní v souvislosti s tím tvrdili, že jim v důsledku uvedeného rozhodnutí hrozí těžká újma, jelikož byt v 1. patře Domu užívají spolu se svými dvěma dětmi za účelem uspokojení bytové potřeby. Povinnost vyklidit Dům je také zjevně nepoměrná k výši spoluvlastnického podílu 1. žalované, čímž je požadavek na vyklizení žalovaných z Domu zcela neoprávněný.Uvedené hlasování spoluvlastníků z 7. 2. 2023 bylo přijato na základě nesprávných skutkových okolností/informací, neboť v průběhu hlasování nastala změna výše spoluvlastnického podílu 1. žalované (hlasování vycházelo z předpokladu, že 1. žalovaná disponuje podílem o velikosti 1/8, avšak darovací smlouvou ze dne 10. 2. 2023 byl 1. žalované darován spoluvlastnický podíl , tituly před jménem, , jméno FO, , čímž se 1. žalovaná – ke dni 13. 2. 2023 – stala vlastnicí s podílem 1/4). Popsaná změna okolností je tak podstatnou, že nemohla být pominuta při rozhodování spoluvlastníků, a pokud pominuta byla, představuje samostatný důvod neplatnosti rozhodnutí spoluvlastníků.Je-li 1. žalovaná aktuálně vlastnicí podílu 1/4 na předmětném Domě, přičemž žalovaní dle svého tvrzení Dům užívají pouze v rámci spoluvlastnického podílu 1. žalované, zároveň platí veškeré služby související s užíváním nemovitosti, neexistuje relevantní důvod pro přijetí rozhodnutí spoluvlastníků o úplném vyloučení žalovaných z užívání Domu.Dále žalovaní poukázali na to, že ve spodní části Domu se nachází byt, který není od 20. 12. 2021 užíván žádným ze spoluvlastníků, což činí požadavek žalobců na úplné vyklizení Domu žalovanými zcela nesrozumitelným; žalobci tvrdí, že chtějí nemovitost užívat, avšak dlouhodobě a dobrovolně tak nečiní. Žalovaní přitom nikdy žalobcům v užívání Domu nebránili, proto mají-li žalobci skutečný zájem o jeho užívání, nic jim v tom nebrání.Konečně žalovaní poukázali na to, že 1. žalovaná v reakci na výzvu žalobců před podáním žaloby deklarovala, že jestliže snad žalobci nechtějí setrvávat s 1. žalovanou ve spoluvlastnictví, lze takovou situaci řešit především zrušením a vypořádáním podílového spoluvlastnictví, kdy se jako vhodný způsob v daném případě nabízí reálné rozdělení nemovitosti, o čemž by 1. žalovaná byla ochotna jednat, přičemž by se tím do budoucna odstranily jakékoli další spory vyplývající ze správy společné věci.

3. Žalobci v replice vůči vyjádření žalovaných zdůraznili, že odkazovaná úprava v § 1117 o. z. je obecným vyjádřením povahy spoluvlastnictví, přičemž toto pravidlo je platné za předpokladu, že mezi spoluvlastníky není jiné dohody; v dané věci však bylo přijato rozhodnutí většinových spoluvlastníků. Vedle toho § 1123 o. z. má být vykládán s obdobným náhledem, navíc dopadá primárně na právní než faktickou dispozici s podílem spoluvlastníka. Skutkově nesouhlasili s tvrzením žalovaných o údajném užívání Domu pouze v rámci spoluvlastnického podílu 1. žalované; naopak žalovaní celou řadu let obývají horní patro a podkroví, užívají i další místnosti (garáž, prádelnu, kotelnu, dílnu, sklepní prostor a WC) – dle žalobců užívají nejméně 56 % předmětných nemovitostí.Podle žalobců právní titul k užívání Domu, odvíjející se pouze od spoluvlastnictví 1. žalované, každopádně zanikl rozhodnutím spoluvlastníků.Rozhodnutí většinových spoluvlastníků se nepříčí dobrým mravům. Žalovaným nehrozí těžká újma, jelikož 2. žalovaný je vlastníkem mj. rodinného domu, obě děti žalovaných jsou již dospělé (ke dni repliky – 27. 7. 2023 – bylo jejich synovi 23 let a dceři 19 let), žalovaní měli dostatečné množství času se z Domu vystěhovat (když prvotní hlasování proběhlo již v říjnu 2022 s termínem k vystěhování do konce roku 2022, prodlouženým následně do 12. 3. 2023).I žalobci mají osobní vztah k Domu, kde se narodili a vyrůstali, navíc zde chtějí žít i do budoucna. Vznikl-li spoluvlastnický vztah mezi žalobci a 1. žalovanou jako důsledek zejm. dědického řízení, pak jde o zcela běžný důvod vzniku spoluvlastnictví, tudíž zpravidla i zde konkrétně mezi osobami, které všechny mají k předmětu spoluvlastnictví osobní vztah.Žalobci nesouhlasili s pohledem žalovaných, že by povinnost vyklidit Dům byla zjevně nepoměrná k výši spoluvlastnického podílu 1. žalované. Jednak 2. žalovaný nemá na Domu žádný podíl, 1. žalovaná podíl o velikosti pouhé 1/4 (přitom dle žalobců žalovaní užívají víc něž polovinu nemovitostí). Právní úprava však pro přijetí rozhodnutí spoluvlastníků vyžaduje vůli nadpoloviční většiny jejich hlasů, přičemž žádné domnělé porovnávání velikosti podílů vůči stanovené povinnosti nezakotvuje.Žalobci nesouhlasili ani s významem skutečnosti, že rozhodnutí spoluvlastníků ze dne 7. 2. 2023 vycházelo z nereálného předpokladu, že 1. žalovaná disponuje spoluvlastnickým podílem o velikosti toliko 1/8 (ač darovací smlouvou z 10. 2. 2023 a s právními účinky ke dni 13. 2. 2023 byla obdarována dalším podílem 1/8, čímž se stala spoluvlastnicí s podílem o velikosti 1/4). Žalobci oproti tomu poukázali na okolnost, že rozhodnutí o povinnosti žalované a její rodiny vystěhovat se z Domu nebylo iniciováno až přípisem ze 7. 2. 2023, nýbrž již z 18. 10. 2022, tj. ještě za tehdy platného právního i skutkového stavu věci. Přípisem ze 7. 2. 2023 bylo vyvoláno hlasování zejm. o tom, zda má být 1. žalovaná, která nesplnila povinnost k vystěhování, žalována na vyklizení. Navíc předmětná změna ve spoluvlastnickém podílu na straně 1. žalované je irelevantní, jelikož s návrhem vyjádřili souhlas oba žalobci jako v součtu majoritní spoluvlastníci. Na jejich rozhodnutí tak nemá žádný vliv, že v mezidobí byl 1. žalované darován podíl o velikosti 1/8, žalobci respektují, že žalovaná vůči návrhu vyjádřila nesouhlasné stanovisko silou hlasu 1/4, nicméně rozhodnutí bylo přijato více něž dvoutřetinovou většinou hlasů spoluvlastníků, jelikož žalobci mají hlasy o síle 3/4.Konečně žalobci poukázali na ustanovení § 1128 odst. 2, obdobně pak § 1129 odst. 2 o. z., podle nichž zjednodušeně řečeno platí, že se přehlasovaný spoluvlastník může obrátit na soud, aby ten zakázal jednat podle napadaného rozhodnutí nebo rozhodl o věci sám. Návrh však musí být podán do 30. dnů od přijetí rozhodnutí, jinak právo zaniká (§ 1128 odst. 3 o. z.). 1. žalovaná však ani v jednom případě své případné právo obrátit se na soud při nesouhlasu s rozhodnutím spoluvlastníků nevyužila, tudíž toto její právo výslovně zaniklo.Žalobci zdůraznili oproti názoru žalovaných, že pro přijetí rozhodnutí spoluvlastníků o vyloučení žalovaných z užívání předmětné nemovitosti není nezbytná existence nějakého relevantního důvodu či motivu. Podstatné je samotné rozhodnutí většiny spoluvlastníků. I přesto není rozhodnutí žalobců svévolné, jak uvedli již v žalobě – nemovitost chtějí rekonstruovat a následně ji užívat a nastěhovat do ní i matku s jejím přítelem.K námitce žalovaných ohledně možnosti žalobců užívat byt ve spodní části Domu, který je již od 20. 12. 2021 neužíván, oponovali žalobci jednak tím, že v Domě nefunguje topení, jelikož žalovaní po smrti , jméno FO, staršího v Domě zbourali komín, aniž by o tom informovali ostatní a vyzvali je k hlasování o tomto postupu. Dalšími kroky (vyvrtání díry do komína v 1. patře a umístění krbových kamen tam) vyřadili žalovaní z funkce centrální topení v Domě. Zejména pak vztahy mezi 1. žalovanou a žalobci se po úmrtí jejích otce natolik zhoršili, že soužití účastníků v Domě není možné (1. žalovaná vyhrožuje žalobkyni b) v osobním životě – že jí zničí rodinu, dále odmítá platit bezdůvodné obohacení, odmítla vydat peníze, které bezprostředně po úmrtí otce vybrala z jeho účtu – i kvůli tomu musely být podány žaloby).Ač nelze vyloučit do budoucna zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, pak sama 1. žalovaná takové řízení neiniciovala, navíc ve vztahu k požadavku na vyklizení se jedná pouze o právně irelevantní úvahy o možném budoucím uspořádání vztahů mezi stranami sporu.

4. Žalovaní poté ještě tvrdili, že za života otce 1. žalované a žalobců došlo mezi ním a matkou těchto účastníků k dohodě o tom, že žalovaná s rodinou může nemovitosti užívat. Podle žalovaných z judikatury, kterou však nijak blíže neidentifikovali, plyne, že povinnost ostatních spoluvlastníků tomu korespondující přechází na právní nástupce. Zároveň mají žalovaní za to, že je rozdíl mezi takovou dohodou a rozhodnutím spoluvlastníků o správě společné věci; takovou dohodu by měla změnit opět pouze dohoda spoluvlastníků, nikoli rozhodnutí většinových spoluvlastníků (ani k tomuto názoru žalovaní jimi tvrzenou judikaturu nijak neoznačili). Krom toho, jestliže 1. žalovaná s rodinou má být vyloučena z užívání předmětu spoluvlastnictví bez časového omezení, pak jde de facto o rozhodnutí dle § 1132 o. z., ke kterému je třeba souhlas všech spoluvlastníků. Dále žalobci zcela rezignovali na možnost užívat Dům v přízemním bytě, jejich tvrzení o zbudování krbových kamen a negativním ovlivnění centrálního topení žalovanými tito zcela skutkově odmítli. Údajné nadužívání nemovitosti žalovanou a její rodinou je taktéž spornou záležitostí. V kontrastu s požadavkem žalobců na vyklizení nemovitostí žalovanými je fakt, že žalovaná jako jediná ze spoluvlastníků hradí náklady na Dům – na jeho vytápění; žalobci se na zachování nemovitosti nijak nepodílejí.

5. K dohodě či smíru účastníků řízení nedošlo ani poté, co soud využil ustanovení § 100 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a nařídil účastníkům první setkání se zapsanou mediátorkou. Podle stanoviska žalobců (z 10. 10. 2023, č. l. 59) sice 6. 10. 2023 proběhlo mediační jednání u soudem určené mediátorky , tituly před jménem, , jméno FO, , a to bez účasti právních zástupců stran. Avšak po výzvě mediátorky, kdo chce začít mluvit (kdy podle žalobců žalovaní mlčeli), a poté, kdy si vzala slovo žalobkyně b), 1. žalovaná neslušným způsobem začala žalobkyni b) skákat do řeči, posléze byla hrubě přerušena 2. žalovaným, který opustil místnost mediátorky s tím, že žalobkyni b) nebude poslouchat. Následně 1. žalovaná velmi agresivně na žalobkyni b) útočila, vypadalo to, že zaútočí i fyzicky. Toto počínání 1. žalované bylo ukončeno až mediátorkou, která upozornila 1. žalovanou, že jestliže nepřestane, bude mediátorka nucena zavolat policii; následně 1. žalovaná od mediátorky odešla.Žalovaní sice připustili, že uvedené je dáno negativními vztahy mezi účastníky, avšak sporovali, že argumentace 1. žalované u mediátorky snad mohla evokovat, že by mohlo dojít k fyzickému násilí. Připustili, že s ohledem na velmi vyhrocené vztahy mezi účastníky lze mezi nimi těžko dosáhnout nějaké dohody.

6. Z listinných důkazů (jejichž obsah – text – nebyl vesměs mezi účastníky skutkově sporný) učinil soud níže uvedená dílčí skutková zjištění.

7. Výpisem z listu vlastnictví č. , hodnota, (případně veřejně dostupným seznamem nemovitostí na tomto LV, pořízeným dálkovým přístupem do databází Českého úřadu zeměměřického a katastrálního) pro obec a k. ú. , adresa, bylo zjištěno, že k datu 17. 3. 2023, 10. 5. 2023 i 5. 8. 2024 byli podílovými spoluvlastníky zaznamenáni oba žalobci (každý s podílem 3/8) a 1. žalovaná s podílem 1/4. Nabývacími tituly jsou pro všechny uvedené účastníky řízení zaznačeny jednak usnesení soudu o dědictví ze dne 21. 12. 2022, č. j. , spisová značka, s právními účinky zápisu k datu 16. 1. 2023, dále pro oba žalobce darovací smlouva ze dne 27. 1. 2023 s právními účinky vkladu ke stejnému dni, a konečně pro 1. žalovanou darovací smlouva z 10. 2. 2023 s právními účinky zápisu k datu 13. 2. 2023.

8. Výpisem z listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec a k. ú. , adresa, bylo prokázáno, že 2. žalovaný je výlučným vlastníkem mj. rodinného domu č. p. , Anonymizováno, (jako součásti pozemku p. č. , hodnota, ) v obci a k. ú. , adresa, , a to na základě nabývacího titulu v podobě usnesení soudu o dědictví ze dne 1. 7. 2021, č. j. , spisová značka, . Předmětná nemovitost je zatížena věcným břemenem doživotního bezplatného užívání pro , jméno FO, , r. č. , RČ, , a to na základě smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 4. 8. 2021 (právní účinky zápisu práva do katastru nemovitostí k 11. 8. 2021).

9. Usnesením zdejšího soudu ze dne 21. 12. 2022, č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dnem 12. 1. 2023 (č. l. 12 – 15 spisu) bylo doloženo, že v řízení o pozůstalosti po , jméno FO, , r. č. , RČ, , bylo určeno, že obvyklá cena aktiv pozůstalosti dosahuje částky 7 902 543 Kč, výše pasiv částky 30 244 Kč, tudíž že čistá hodnota pozůstalosti činí 7 872 299 Kč. Nabytí veškerého dědictví bylo výrokem II citovaného usnesení potvrzeno více dědicům podle dědických podílů ze zákona tj. 1. žalovaná, oba žalobci a , tituly před jménem, , jméno FO, – všichni jako děti zůstavitele – dědictví nabyli podílem 1/4. Mezi aktiva nabytého dědictví byly zahrnuty mj. ideální 1/2 předmětných nemovitostí, ale také podíl 1/2 na nemovitostech zapsaných na LV č. , hodnota, pro obec a k. ú. , adresa, (rodinný dům č. p. 10 s řadou pozemků včetně orné půdy a lesních pozemků), dále podíly o velikosti 1/4 na pozemcích v k. ú. , adresa, , zapsaných na LV , Anonymizováno, , podíly o velikosti 1/12 na pozemcích v k. ú. , adresa, , zapsaných na LV č. , hodnota, a , Anonymizováno, . Dále šlo např. o pohledávku za , právnická osoba, ., IČO , IČO, z titulu smlouvy o penzijní připojištění č. , hodnota, ve výši 100 433,34 Kč, osobní automobil, motocykl, traktor, dále např. pohledávka za , právnická osoba, , IČO , IČO, z titulu vypořádacího podílu z transformace družstva (ve výši 377 578 Kč), pohledávka za , právnická osoba, ., IČO , IČO, z titulu zůstatku dvou účtů stavebního spoření, a to č. , č. účtu, (ve výši 31 950,04 Kč) a č. , č. účtu, (ve výši 122 237,54 Kč) atd.

10. Přípisem z 18. 10. 2022 (č. l. 52) ze strany odesílatelky , Jméno žalobce B, , bytem , adresa, (jak bylo výše uvedeno – matka žalobců, 1. žalované a , tituly před jménem, , jméno FO, – dále v textu odůvodnění rozsudku pro zjednodušení uváděno případně jen „matka účastníků“, byť samozřejmě nejde o matku 2. žalovaného) vůči 1. žalované a , tituly před jménem, , jméno FO, bylo doloženo, že přípis byl označen jako „Výzva okruhu dědiců v pozici spoluvlastníků k hlasování ohledně dalšího naložení“ s předmětnými nemovitostmi. Matka účastníků jako spoluvlastnice předmětných nemovitostí se spoluvlastnickým podílem 1/2 se obrátila na uvedené adresátky s tím, že druhá ideální polovina předmětných nemovitostí je předmětem řízení o pozůstalosti po , jméno FO, u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, , proto do doby, než bude dědické řízení ukončeno, vykonávají správu předmětného ideálního spoluvlastnického podílu zůstavitele na předmětných nemovitostech všichni dědicové (tudíž i oslovené adresátky), zároveň společně s matkou účastníků spravují společně předmětnou nemovitost. V rámci takové společné správy navrhla matka účastníků hlasovat o tom, že 1. žalovaná není nadále oprávněna užívat předmětné nemovitosti a je povinna se z nich vystěhovat, a to včetně osob, které s ní nemovitosti užívají, a vyklidit je, to vše nejpozději do 31. 12. 2022. Návrh byl stručně odůvodněn tvrzením, že 1. žalovaná uvedené nemovitosti, zejm. byt v 2. nadzemním podlaží Domu, užívá dlouhodobě a bez explicitního právního důvodu, nikomu ničeho nehradí, ačkoliv byla přípisem ze září 2022 vyzvána ke kompenzování nadužívání nemovitostí vydáním bezdůvodného obohacení, na což dosud nereagovala. Reakci na to, zda s popsaným návrhem spoluvlastník souhlasí či nesouhlasí, měl každý ze spoluvlastníků sdělit na blíže uvedenou adresu matky účastníků ve lhůtě do 10 dní od doručení citovaného přípisu; prezentováno bylo, že při neobdržení odpovědi spoluvlastníků vůči navrhující spoluvlastnici se bude mít za to, že příslušný spoluvlastník s návrhem nesouhlasí. Ve vztahu k přijetí rozhodnutí bylo předestřeno – s odkazem na § 1126 odst. 2 o. z., že při rozhodování o společné věci se hlasy spoluvlastníků počítají podle velikosti podílu, a že (s odkazem na § 1128 odst. 2 o. z.) o běžné správě společné věci rozhodují spoluvlastníci většinou hlasů. Konečně bylo ze strany matky účastníků výslovně uvedeno, že hlasuje s popsaným návrhem souhlasně, připomenuto bylo, že vlastní podíl 1/2; dále, že vychází z okruhu dědiců a počtu dědiců, čímž by dle ní měl každý z dědiců získat 1/4 z další ideální poloviny nemovitostí, tedy celkem 1/8 ve vztahu k celku. Navrhovatelka (matka účastníků) též upozornila na ustanovení § 1128 odst. 2 o. z., podle něhož má rozhodnutí spoluvlastníků účinky pro všechny v případě, že všichni spoluvlastníci byli vyrozuměni o potřebě rozhodnout. V závěru přípisu (obsahujícího dvě strany) byla po podpisu matky účastníků vyjádřena stanoviska obou žalobců tak, že se k uvedenému návrhu připojují a souhlasí s ním (uveden vlastnoruční podpis obou žalobců).

11. Na výzvu matky účastníků – viz předchozí odstavec – reagovala jedna z oslovených adresátek, a sice , tituly před jménem, , jméno FO, , jak bylo zjištěno z e-mailu jejího právního zástupce , tituly před jménem, , jméno FO, (resp. jeho koncipientky , tituly před jménem, , jméno FO, ) ze dne 4. 11. 2022 (č. l. 96), odeslaného jak na adresu matky účastníků, tak na e-mail 1. žalované (, e-mail, ) a žalobce a) – , e-mail, . , tituly před jménem, , jméno FO, vyjádřila výslovný nesouhlas s návrhem matky účastníků ze dne 18. 10. 2022, avšak pregnantně (byť uvozeno slovem „zejména z důvodu“) s ohledem na to, že považovala za blíže nekonkretizovanou celkovou rekonstrukci předmětných nemovitostí, čímž měla předložený návrh z 18. 10. 2022 za značně neurčitý. Proto (a bez absence odpovídajících podkladů k plánované rekonstrukci) nemohla podat k takovému návrhu relevantní stanovisko. Každopádně nesouhlasila s provedením rekonstrukce nemovitostí zahrnutých do pozůstalosti po , jméno FO, st., a to až do pravomocného skončení řízení o pozůstalosti. Konkrétněji se pak vyjádřila již jen k zamýšlenému požadavku uplatňování nároku na vydání bezdůvodného obohacení z titulu nadužívání předmětných nemovitostí, a to vůči 1. žalované; takový požadavek považovala za předčasný, závislý až na pravomocném skončení řízení o pozůstalosti. Na druhou stranu nevyloučila budoucí uplatnění takového nároku vůči 1. žalované, když pro takovou situaci by se nebránila ani společnému vedení řízení spolu s ostatními dědici (budoucími spoluvlastníky nemovitosti). , tituly před jménem, , jméno FO, se tedy nijak konkrétně nevyjádřila k návrhu matky žalobců na hlasování spoluvlastníků (resp. okruhu dědiců připadajících v úvahu jako právních nástupců, nabyvatelů, ve vztahu ke spoluvlastnickému podílu 1/2 na Domě).

12. Korespondencí z 7. 2. 2023 (č. l. 8 – 9) bylo prokázáno, že oba žalobci v zastoupení , tituly před jménem, , jméno FO, adresovali 1. žalované a tehdejší další spoluvlastnici , tituly před jménem, , jméno FO, přípis týkající se správy společných nemovitostí, dále potvrzení předchozího hlasování spoluvlastníků, a nakonec nového hlasování o výzvě k vyklizení nemovitosti a k podání případné žaloby na vyklizení. Žalobci rekapitulovali způsob nabytí spoluvlastnictví všech v korespondenci uvedených spoluvlastníků (zmíněno zejm. usnesení zdejšího soudu ze dne 21. 12. 2022, č. j. , spisová značka, , pravomocné k 12. 1. 2023 o potvrzení nabytí dědictví uvedeným osobám po zesnulém , jméno FO, , dále darováním ideálního spoluvlastnického podílu o velikosti 1/2 , Jméno žalobce B, starší rovným dílem každému z žalobců smlouvou z ledna 2023; uvedeno bylo též to, že změna v osobách spoluvlastníků ještě nebyla formálně zapsaná v katastru nemovitostí). Připomenuta byla jak výzva okruhu dědiců z 18. 10. 2022, kterou proběhlo hlasování ohledně společné správy předmětných nemovitostí – konkrétně o tom, že 1. žalovaná není nadále oprávněna předmětné nemovitosti užívat a je povinna se z nich (včetně osob, které s ní nemovitosti užívají) vystěhovat a vyklidit je nejpozději do 31. 12. 2022, tak i výsledek hlasování, totiž, že o něm kladně hlasovala vedle obou žalobců matka účastníků, naopak záporně jednak , tituly před jménem, , jméno FO, a jednak fikcí též 1. žalovaná; předmětný návrh tak byl přijat většinou hlasů. Žalobci dále uvedli, že na odkazovaném rozhodnutí ohledně společné správy i nadále (po právní moci předmětného dědického usnesení i po uskutečnění výše uvedeného darování) setrvávají, resp. kladně hlasují a souhlasí s tím, aby 1. žalovaná nadále nebyla oprávněna nemovitosti užívat a byla povinna se z nich vystěhovat a vyklidit je, včetně osob, které s ní nemovitosti užívají. Zdůrazněno bylo, že správa společné věci zahrnuje i rozhodování spoluvlastníků o užívání společné nemovitosti, přičemž o tom spoluvlastníci rozhodují většinou hlasů, v daném případě o něm žalobci rozhodují 3/4 hlasů. Jelikož se 1. žalovaná v termínu do 31. 12. 2022 z nemovitostí nevystěhovala, navrhli žalobci hlasovat o tom, aby žalovaná byla vyzvána k dodržení přijatých rozhodnutí většiny spoluvlastníků, tedy k vystěhování se z předmětných nemovitostí, a to do 12. 3. 2023, přičemž pokud tak neučiní, souhlasí spoluvlastníci s tím, aby splnění této povinnosti bylo vymáháno soudní cestou a byla proti 1. žalované podána žaloba na vyklizení. K tomu žalobci uvedli ještě další odůvodnění – zmínili dlouhodobé užívání předmětných nemovitostí 1. žalovanou bez explicitního právního důvodu a bez úhrady komukoliv za takové užívání, dále připomněli společný přípis ze září 2022, kde byla žalovaná vyzvána ke kompenzaci nadužívání nemovitostí vydáním bezdůvodného obohacení a absence reakce 1. žalované na to. Rovněž uvedli, že po vystěhování 1. žalované a po celkové rekonstrukci mohou předmětné nemovitosti přinášet prospěch i ostatním spoluvlastníkům. Korespondencí byl určen způsob hlasování tak, aby oslovení spoluvlastníci uvedli výslovně, zda s takovým návrhem souhlasí či nikoliv, a to na jeden ze tří možných kontaktů zástupkyně žalobců, to vše ve lhůtě 7 dnů od doručení citovaného návrhu (při absenci reakce bylo avizováno vyhodnocení stanoviska nereagujícího spoluvlastníka jako stanoviska nesouhlasného). Dále byl vyjádřen názor, že při rozhodování o společné věci se hlasy spoluvlastníků počítají podle velikosti jejich podílů (s odkazem na § 1126 odst. 2 o. z.), dále že předmětná záležitost spadá do běžné správy společné věci, o níž spoluvlastníci rozhodují většinou hlasů (§ 1128 odst. 1 o. z.). Konečně bylo výslovně uvedeno, že žalobci jako spoluvlastníci s celkovým spoluvlastnickým podílem 3/4 výslovně souhlasí s popsaným návrhem, jakož i bylo připojeno upozornění, že dle § 1128 odst. 2 o. z. má rozhodnutí právní účinky pro všechny spoluvlastníky v případě, že všichni byli vyrozuměni o potřebě rozhodnout.Okolnost odeslání citované korespondence ze 7. 2. 2023 a v ní obsažené výzvy k hlasování spoluvlastníků adresátkám – jednak 1. žalované, jednak , tituly před jménem, , jméno FO, – prokázali žalobci podací stvrzenkou potvrzenou , právnická osoba, . k datu 8. 2. 2023 (č. l. 100), a to pod podacími čísly , Anonymizováno, (vůči 1. žalované, resp. dle tvrzení žalobců jedna ze zásilek obsahovala výzvu ze 7. 2. 2023 – návrh k hlasování, druhá zásilka se týkala výzvy vůči 1. žalované k vydání bezdůvodného obohacení za nadužívání nemovitostí – včetně Domu) a , Anonymizováno, , tituly před jménem, , jméno FO, .Podle potvrzení , právnická osoba, . byly zásilky , Anonymizováno, (vůči 2. žalované) a č. , Anonymizováno, (vůči , tituly před jménem, , jméno FO, ) doručeny příjemkyním dnem 10. 2. 2023.

13. Na korespondenci žalobců ze 7. 2. 2023 bylo reagováno advokátem , tituly před jménem, , jméno FO, , a to již jako zástupcem nejen , tituly před jménem, , jméno FO, , ale i 1. žalované, a to korespondencí z 19. 2. 2023. Za obě uvedené spoluvlastnice jejich právní zástupce uvedl, že tyto s návrhem ze 7. 2. 2023 v celém rozsahu nesouhlasí. Poukázáno bylo na jejich názor o neexistenci právně relevantního důvodu pro vystěhování 1. žalované z předmětných nemovitostí, jelikož tato má jako spoluvlastník dle § 1117 o. z. právo k celé věci, omezené jen stejným právem dalšího spoluvlastníka. 1. žalovaná tak neobývá předmětné nemovitosti bez právního důvodu, naopak nemovitosti užívá pouze v rámci svého spoluvlastnického podílu. Vedle toho bylo poukázáno na okolnost, že se 1. žalovaná až do posledních dnů starala o zesnulého otce všech spoluvlastníků, proto je návrh žalobců v rozporu s dobrými mravy.

14. Korespondencí z 27. 2. 2023 informovala zástupkyně žalobců (resp. její substituční zástupce , tituly před jménem, , jméno FO, ) právního zástupce žalobců , tituly před jménem, , jméno FO, o výsledku hlasování vyvolaného korespondencí ze dne 7. 2. 2023 (odst. 12 odůvodnění rozsudku). Nejprve bylo zmíněno již existující povolení vkladu vlastnického práva pro žalobce k předmětným nemovitostem tak, že každý z nich vlastní ideální podíl o velikosti 3/8, jakož že bylo zaznamenáno ze strany žalobců, že , tituly před jménem, , jméno FO, převedla spoluvlastnický podíl na 1. žalovanou (návrh na vklad podán 13. 2. 2023), tudíž žalobci předpokládají, že se zpětně k uvedenému datu stane 1. žalovaná spoluvlastníkem předmětných nemovitostí s podílem o velikosti 1/4. Odkázáno bylo na výše vyvolané hlasování spoluvlastníků přípisem ze 7. 2. 2023 o vyzvání vůči 1. žalované k dodržení přijatých rozhodnutí většiny spoluvlastníků, tj. k vystěhování se z předmětných nemovitostí a jejich vyklizení ke 12. 3. 2023. I touto korespondencí (shodně jako už přípisem ze 7. 2. 2023 iniciujícím samotné hlasování spoluvlastníků) sdělili žalobci, že oni o předestřené otázce hlasovali kladně a s celkovou velikostí podílů, tj. i hlasů, 3/4. Přes nesouhlas 1. žalované a , tituly před jménem, , jméno FO, byl návrh spoluvlastníků ze dne 7. 2. 2023 tedy většinově přijat. Žalobci proto znovu vyzvali 1. žalovanou, aby dodržela vůli spoluvlastníků a vystěhovala se z předmětných nemovitostí ve lhůtě do 12. 3. 2022 (pozn. soudu – zde šlo o zřejmou písařskou chybu v letopočtu, když – s ohledem na datum vyhotovení citované korespondence mělo být u této lhůty v letopočtu uvedeno 2023). Podle údajů z datové schránky zástupkyně žalobců (č. l. 106) byla citovaná korespondence z 27. 2. 2023 dodána do datové schránky zástupce 1. žalované (a , tituly před jménem, , jméno FO, ) dne 27. 2. 2023.

15. Žalovaná č. 1 na korespondenci citovanou v předchozím odst. odůvodnění rozsudku reagovala prostřednictvím právního zástupce , tituly před jménem, , jméno FO, přípisem z 15. 3. 2023 (č. l. 97, 98), dodaným zástupkyni žalobců do datové schránky téhož dne. Obdobně jako je žalovanými argumentováno v předmětném řízení vyjádřila 1. žalovaná názor na to, že titulem pro užívání , právnická osoba, . žalovanou a její rodinou je samotné spoluvlastnictví 1. žalované. Dále namítla neplatnost rozhodnutí spoluvlastníků ze dne 7. 2. 2023 o uložení povinnosti 1. žalované vyklidit Dům ve lhůtě do 12. 3. 2023, a to pro zjevný rozpor s dobrými mravy (§ 588 o. z.), dále pro odporování § 1115 o. z. Poukázala na hrozící těžkou újmu 1. žalované jako důsledek rozhodnutí spoluvlastníků, spočívající v úplném vyloučení 1. žalované z užívání nemovitosti, ač byt v 1. patře užívá pro uspokojení svých bytových potřeb, a to vč. dvou dětí. Zdůraznila také nepoměrnost požadované povinnosti vyklizení oproti výši spoluvlastnického podílu 1. žalované na Domě. Rovněž uvedla nesprávnost skutkových okolností – informací ohledně výše spoluvlastnického 1. žalované v době iniciovaného hlasování spoluvlastníků o vyklizení 1. žalované přípisem ze 7. 2. 2023, a to v závislosti na darování spoluvlastnického podílu o velikosti 1/8 1. žalované s účinností ke 13. 2. 2023. Žalovaná připomněla žalobcům, že jim nebránila v užívání předmětného Domu, kde ve spodní části není byt žádným ze spoluvlastníků dlouhodobě užíván. Žalovaná tak shrnula, že nemíní Dům vyklidit před výzvu žalobců, jejich požadavek má za neoprávněný a neopodstatněný.

16. Žalobci prokázali, že vůči 1. žalované podali několik návrhů na vydání platebních rozkazů pro plnění nahrazující jim bezdůvodné obohacení vzniklé 1. žalované užíváním předmětných nemovitostí nad rámec výše spoluvlastnického podílu. Šlo o návrhy z 27. 3. a 23. 5. 2023 (každý z žalobců – o zaplacení 12 439 Kč a 34 636,71 Kč). Ohledně návrhů na zaplacení částek po 12 439 Kč prokázali žalobci, že jim bylo vyhověno platebními rozkazy zdejšího soudu č. j. , spisová značka, ze dne 19. 4. 2023 a , spisová značka, ze dne 13. 4. 2023, přičemž nabyly právní moci dnem 11. 5. 2023.

17. Podle obsahu protokolu o místním šetření, provedením zdejším soudem ve věci sp. zn. , spisová značka, (č. l. 103 – 104) soud zjistil, že místní ohledání bylo provedeno na adrese Domu ve věci zdejší žalobkyně b) vůči žalované o zaplacení částky 33 501,73 Kč s příslušenstvím, a to dne 5. 6. 2024 za účasti žalobkyně b), žalované (v odkazované věci bez právního zastoupení) a zástupce žalobkyně b) v odkazované věci , tituly před jménem, . Z obsahu protokolu je zcela zjevné, že mezi účastnicemi byl v řadě případů spor o tom, komu patří věci umístěné v různých částech Domu. Dále bylo z protokolu zjištěno, že účastnice i v rámci tohoto soudního úkonu se neubránily projevům vzájemné averze, proběhly mezi nimi různé slovní rozepře (např. o to, kdo bude otevírat vstup z chodby do půdních prostor), soudkyní byly opakovaně napomínány, aby na sebe slovně neútočily (přičemž se také vzájemně osočovaly z častování se vulgárními výrazy, což konkrétně nebylo soudkyní zaznamenáno); 1. žalovaná byla ze strany soudkyně napomínána, aby nekomentovala sdělení žalobkyně b), jestliže k tomu není soudem vyzvána.

18. Komunikací prostřednictvím mobilních telefonů či emailem má soud za zcela zjevně prokázané, že vztahy mezi účastníky řízení (zejm. mezi žalobci a 1. žalovanou, mezi nimiž byla komunikace realizována) jsou nejen – pro konstruktivní fungování spoluvlastnického vztahu mezi nimi (vč. tvorby jednomyslné vůle spoluvlastníků) – bez souhlasného náhledu, ale výslovně zcela vyhrocené. Vyplývá to z komunikace ze 2. 6. 2024 mezi žalobkyní b) a 1. žalovanou na téma úhrady nákladů na pojištění domácnosti a objednaného revizního technika, tím spíše z komunikace ze dne 1. 2. 2024 (resp. předtím již ze den 5. 11. 2022) ohledně toho, že 1. žalovaná hrozila žalobkyni b), že zveřejní její soukromé video a fotografie, a to se zjevným cílem žalobkyni b) poškodit („tak zítra rozesílám modelciny fotečky … v choulostivém stavu …jojo obhajuji se …ale asi ti to moc nepomůže … jojo minulost je Svína“). V komunikaci ze dne 5. 11. 2022 se také obě účastnice oslovovaly jako „zlodějky“. V komunikaci prostřednictvím mobilního telefonu ze dne 13. 6. (neseznatelného letopočtu) pak žalobce a) vůči 1. žalované používal opakovaně oslovení „zmrde“, na druhé straně se jí dotazoval „taky mě chceš pobodat, jako tu nadrz?“, zároveň uvedl „rozbuju te??mam chut“. K uvedené komunikaci žalobce a) v rámci jednání připustil, že způsob vyjadřování v této komunikaci vůči 1. žalované přehnal; uváděl, že k tomu přistoupil poté, kdy zjistil, že mu v Domě, kde má od svých 15 let umístěnou motorku, tuto motorku poškodila – podle jeho přesvědčení 1. žalovaná (podle žalobce to nikdo jiný být nemohl, protože druhý žalovaný toto poškození popřel); 1. žalovaná v rámci jednání každopádně popřela, že by žalobci a) někdo něco na motorce poškodil.I komunikací ze dne 7. 2. 2023 byla doložena animozita vztahu – konkrétně žalobkyně b) a 1. žalované, které se vzájemně oslovovaly „hloupá huso“, případně žalobkyně b) žalovanou „sviní“.

19. Bližší skutková zjištění soud nečinil z komunikace prostřednictvím mobilního telefonu na téma úhrady daně, pokud tato komunikace byla vedena mezi 1. žalovanou a matkou (žalobců a rovněž žalované), která nebyla účastníkem předmětného řízení. Na druhé straně – tvrdila-li žalovaná, že svůj podíl na daň z nemovitosti za rok 2023 a 2024 zaslala žalobkyni b) na její účet , č. účtu, dne 17. 6. 2024, pak takové tvrzení žalobkyně b) popírala s odůvodněním, že nemá účet u , právnická osoba, . Navíc bylo z komunikace prostřednictvím emailu mezi touto žalobkyní a 1. žalovanou ze dne 2. 6. 2024 (č. l. 107) zjištěno, že žalobkyně b) skutečně vyzvala žalovanou k úhradě jejího podílu na dani z nemovitosti na zcela jiný účet – , č. účtu, .

20. Právní posouzení věci soud provedl dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), jehož dále citovaná ustanovení byla platná a účinná jak v době přijetí většinových rozhodnutí spoluvlastníků v projednávaném případě (tj. v říjnu 2022 a únoru 2023), tak ke dni vyhlášení odůvodňovaného usnesení.Podle § 1475 odst. 1 o. z. dědické právo je právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní.Podle § 1479 věta první o. z. dědické právo vzniká smrtí zůstavitele.Podle § 1670 o. z. nabytí dědictví potvrzuje soud. Soud potvrdí nabytí dědictví osobě, jejíž dědické právo bylo prokázáno.Podle § 1677 o. z. povolal-li zůstavitel správce pozůstalosti nebo vykonavatele závěti, spravuje pozůstalost až do potvrzení nabytí dědictví správce pozůstalosti, jinak vykonavatel závěti. Nepovolal-li zůstavitel žádného z nich, spravuje pozůstalost dědic; je-li dědiců více a neujednají-li si nic jiného, spravují pozůstalost všichni dědicové.Podle § 1115 o. z. osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky. Podle odst. 2 téhož ustanovení o spoluvlastnictví se použijí přiměřeně i pro společenství jiných věcných práv.Podle § 1117 o. z. každý spoluvlastník má právo k celé věci. Toto právo je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka.Podle § 1123 o. z. spoluvlastník může se svým podílem nakládat podle své vůle. Takové nakládání však nesmí být na újmu právům ostatních spoluvlastníků bez zřetele k tomu, z čeho vyplývají.Podle § 1126 odst. 1 o. z. je každý ze spoluvlastníků oprávněn účasti na správě společné věci. Podle odst. 2 téhož ustanovení při rozhodování o společně věci se hlasy spoluvlastníků počítají podle velikosti jejich podílů.Podle § 1128 odst. 1 o. z. o běžné správě společné věci rozhodují spoluvlastníci většinou hlasů. Podle odst. 2 téhož ustanovení má rozhodnutí právní účinky pro všechny spoluvlastníky pouze v případě, že všichni byli vyrozuměni o potřebě rozhodnout, ledaže se jednalo o záležitost, která vyžadovala jednat okamžitě. Spoluvlastník opominutý při rozhodování o neodkladné záležitosti může navrhnout soudu, aby určil, že rozhodnutí o neodkladné záležitosti nemá vůči němu právní účinky, nelze-li po něm spravedlivě požadovat, aby je snášel.Dle § 1128 odst. 3 o. z. není-li návrh podle odstavce 2 podán do třiceti dnů od přijetí rozhodnutí, právo podat jej zaniká; nebyl-li spoluvlastník o nakládání uvědoměn, běží lhůta ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl.Podle § 1129 odst. 1 o. z. k rozhodnutí o významné záležitosti týkající se společné věci, zejména o jejím podstatném zlepšení nebo zhoršení, změně jejího účelu či o jejím zpracování, je třeba alespoň dvoutřetinové většiny hlasů spoluvlastníků. Nedosáhne-li se této většiny, rozhodne na návrh spoluvlastníka soud. Podle odst. 2 téhož ustanovení spoluvlastník přehlasovaný při rozhodování podle odstavce 1 může navrhnout, aby o záležitosti rozhodl soud; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Ustanovení § 1128 odst. 3 platí obdobně.Podle § 1130 o. z. přehlasovaný spoluvlastník, jemuž rozhodnutí hrozí těžkou újmou, zejména neúměrným omezením v užívání společné věci nebo vznikem povinnosti zřejmě nepoměrné k hodnotě jeho podílu, může soudu navrhnout, aby toto rozhodnutí zrušil. Ustanovení § 1128 odst. 3 platí obdobně.Podle § 1131 o. z. rozhodne-li většina spoluvlastníků o opatření potřebném pro zachování nebo zlepšení společné věci a zaváže-li se vůči přehlasovanému spoluvlastníku, že po něm nebude požadovat, aby se na nákladech podílel, nebo že mu nahradí veškerou újmu způsobenou přijatým opatřením a poskytne dostatečnou jistotu, nemá přehlasovaný spoluvlastník právo podle § 1130.Podle § 1132 o. z. k rozhodnutí, na jehož základě má být společná věc zatížena nebo její zatížení zrušeno, a k rozhodnutí, na jehož základě mají být práva spoluvlastníků omezena na dobu delší než deset let, je třeba souhlasu všech spoluvlastníků.

21. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím k citované právní úpravě učinil soud následující skutkové a právní závěry.

22. Mezi účastníky nebylo sporu, navíc důkazy popsané v odst. 7 odůvodnění rozsudku prokazují, že žalobci a 1. žalovaná jsou podílovými spoluvlastníky Domu s příslušnými pozemky, přičemž nabývacím titulem pro každého z těchto účastníků řízení, jde-li o ideální 1/8, bylo nabytí podílu na dědictví v důsledku dědického práva vzniklého dle § 1479 věta první o. z. ke dni 20. 12. 2021 smrtí právního předchůdce otce těchto účastníků řízení , jméno FO, st. Potvrzení nabytí dědictví k ideální 1/4 Domu bylo provedeno usnesením zdejšího soudu (odst. 9 odůvodnění rozsudku) ze dne 21. 12. 2022, č. j. , spisová značka, s právní mocí ke dni 12. 1. 2023. Účinky vkladu práva podle citovaného rozhodnutí nastaly k datu 16. 1. 2023 (odst. 7 odůvodnění rozsudku). Každý z žalobců poté darovací smlouvou z 27. 1. 2023 s právními účinky vkladu práva ke stejnému dni nabyl od matky účastníků další podíl o velikosti 2/8, čímž se každý z nich stal spoluvlastníkem podílu o výši 3/8. První žalovaná ke zděděnému podílu o velikosti 1/8 nabyla darovací smlouvou z 10. 2. 2023 (s právními účinky vkladu práva k datu 13. 2. 2023) od sestry , tituly před jménem, , jméno FO, další podíl o velikosti 1/8, tudíž je podílovou spoluvlastnicí s výší podílu 1/4.

23. Jednou ze zásadních právních otázek v předmětné věci bylo, zda rozhodování spoluvlastníků o užívání předmětu spoluvlastnictví, a to zde konkrétně některým ze spoluvlastníků, patří do tzv. běžné správy společné věci, na kterou se uplatní ustanovení § 1128 o. z. Soud zdůrazňuje, že tato otázka byla již judikaturně vyřešena a není důvodu, aby soud tento vývoj judikatury nerespektoval. V tomto směru je třeba odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 1. 1999, sp. zn. , spisová značka, , k němuž se Nejvyšší soud přiklonil též za účinnosti právní úpravy zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a to např. v rozsudku ze dne 10. 10. 2017, sp. zn. , spisová značka, . S odkazem na § 1128 o. z. Nejvyšší soud považuje i aktuálně o rozhodování spoluvlastníků o užívání společné věci za otázku správy běžné. Proto k rozhodnutí o takové otázce dle § 1128 odst. 1 o. z. postačuje rozhodnutí spoluvlastníků s většinou hlasů, pro níž je dle § 1126 odst. 2 o. z. rozhodující velikost spoluvlastnických podílů.

24. První žalobci tvrzené rozhodnutí spoluvlastníků vzniklo postupem skutkově popsaným v dílčích zjištěních soudu v odst. 10 a 11 odůvodnění rozsudku. Hlasování o tom, že 1. žalovaná nadále nebude oprávněna předmětné nemovitosti užívat a bude povinna se z nich vystěhovat, vyvolala přípisem z 18. 10. 2022 matka žalobců a 1. žalované, která tehdy disponovala spoluvlastnickým podílem 1/2, přičemž se výzvou obrátila na každého ze čtyř v úvahu připadajících dědiců po zůstaviteli , jméno FO, st., v rámci jehož pozůstalosti po úmrtí k 20. 12. 2021 figuroval i druhý spoluvlastnický podíl o velikosti 1/2, a jestliže zůstavitel nezanechal jakékoli pořízení pro případ smrti, nepovolal žádné dědice ke správě pozůstalosti, pak správu tohoto spoluvlastnického podílu na Domě vykonávali všichni dědicové (§ 1677 o. z.), tj. každý z žalobců - , tituly před jménem, , jméno FO, i žalovaná – všichni jednou čtvrtinou. Soud má za to, že jestliže dle § 1479 věta první o. z. dědické právo vzniká smrtí zůstavitele, pak za popsaných okolností (absence pořízení pro případ smrti a absence vůle zůstavitele povolat správce pozůstalosti nebo vykonavatele závěti, absence dohody dědiců, že správu pozůstalosti bude vykonávat jen některý z nich) bylo možné, aby ještě před potvrzením nabytí dědictví uvedeným osobám, a to právě v rozsahu každému z nich 1/4 bylo učiněno usnesením soudu ke dni (právní moci) 12. 1. 2023, uvedený okruh osob v rámci rozhodování o běžné správě předmětu spoluvlastnictví hlasoval o návrhu předneseném přípisem matky účastníků z 18. 10. 2022. Výsledek hlasování byl zřejmý, jelikož na předmětný přípis se o nadnesené otázce kladně vyjádřila jak matka účastníků, tak oba žalobci, tudíž již v té době šlo o hlasy spoluvlastníků (budoucích spoluvlastníků v případě žalobců jako dědiců) v rozsahu celkem 6/8 celku. Na uvedeném ničeho nemůže změnit vyjádření nesouhlasu jedné z dědiček zůstavitele , tituly před jménem, , jméno FO, – viz zjištění v odst. 11 odůvodnění, jelikož v jejím případě šlo rovněž jen o dědičku podílu v rozsahu 1/8 k celku, stejně tak u 1. žalované, která se k hlasování nevyjádřila, přičemž se předjímalo v samotném návrhu na hlasování, že za takové situace se bude mít za to, že s návrhem nesouhlasí.

25. I kdyby nebylo možné – pro okolnost potvrzení nabytí dědictví pravomocným rozhodnutím soudu až k datu 12. 1. 2023 – považovat výše popsané rozhodnutí za relevantní rozhodnutí spoluvlastníků ve většinovém rozsahu o běžné správě (užívání) nemovitosti, pak další rozhodnutí ze 7. 2. 2023 již požadavkům, aby bylo učiněno spoluvlastníky s většinou hlasů počítanou podle velikosti podílů, nepochybně vyhovělo. Uvedeným datem, jak bylo zjištěno korespondencí v odst. 12 odůvodnění rozsudku, totiž žalobci, kteří v té době jednoznačně disponovali celkovým počtem hlasů 3/4 dle velikosti spoluvlastnických podílů (a to počínaje 27. 1. 2023, kdy po právní moci usnesení o potvrzení nabytí dědictví nastaly účinky vkladu práva dle darovací smlouvy, viz odst. 7 odůvodnění) přijali rozhodnutí – „kladně hlasovali o tom a souhlasili s tím, aby 1. žalovaná nadále nebyla oprávněna nemovitosti užívat a byla povinna se z nich vystěhovat a vyklidit je“. Již tím byla de facto vytvořena většinová vůle spoluvlastníků , právnická osoba, vyloučení 1. žalované z užívání Domu. Současně toto rozhodnutí posléze nabylo dle § 1128 odst. 1 o. z. svých účinků, jelikož obě tehdejší další spoluvlastnice – 1. žalovaná a , tituly před jménem, , jméno FO, – byly ze strany žalobců doručením korespondence ze 7. 2. 2023 k datu 10. 2. 2023 (viz závěr odst. 12 odůvodnění, přičemž z okolnosti, že na tuto korespondenci posléze přípisem z 19. 2. 2023 reagoval právní zástupce obou těchto spoluvlastnic , tituly před jménem, , jméno FO, , je rovněž podpořeno tvrzením žalobců, že korespondence o potřebě hlasování byla žalované doručena, tak jako tehdejší další spoluvlastnici) vyrozuměny o potřebě rozhodnout. Ačkoli obě uvedené spoluvlastnice zmiňovaným přípisem z 19. 2. 2023 hlasovaly proti navržené úpravě užívání Domu – formě vyloučení 1. žalované z takového užívání – výše jejich spoluvlastnických podílů o celkovém rozsahu 1/4 nemohla způsobit zabránění vzniku většinového rozhodnutí ostatních spoluvlastníků, tj. žalobců. Zároveň je nerozhodné, že v době, kterou žalobci určili pro provedení hlasování (7 dnů od doručení návrhu pro hlasování, tj. do 17. 2. 2023), došlo k uzavření darovací smlouvy mezi 1. žalovanou a , tituly před jménem, , jméno FO, , dále k datu 13. 2. 2023 k nabytí účinků této darovací smlouvy, podle níž se spoluvlastnicí zbývajícího (vedle podílů žalobců) spoluvlastnického o celkové velikosti 1/4 stala pouze 1. žalovaná. Pro přijetí rozhodnutí spoluvlastníků ve většinovém režimu byly zcela naplněné podmínky vyjádřením vůle žalobců jako spoluvlastníků podílů o celkové velikosti 3/4. Nesouhlasná vůle 1. žalované jako spoluvlastnice podílu o velikosti 1/8 či posléze 1/4 byla vyjádřena, ve směru názoru spoluvlastníků disponujících podílem o velikosti 1/4, přípisem 1. žalované a , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 19. 2. 2023. Šlo ostatně o dataci účasti na hlasování již za situace, že , tituly před jménem, , jméno FO, nebyla spoluvlastnicí Domu.

26. Námitky 1. žalované o tom, že přijaté rozhodnutí spoluvlastníků (s většinovým podílem 3/4) jí hrozí těžkou újmou, zejm. neúměrným omezením v užívání společně věci nebo vznikem povinnosti zřejmě nepoměrné k hodnotě jejího podílu, vznesené až v tomto řízení, měly dle názoru soudu být vypořádány jediným možným způsobem, a to dle § 1130 o. z. tak, že 1. žalovaná jako přehlasovaná spoluvlastnice se měla (mohla) obrátit na soud a navrhnout, aby takové rozhodnutí zrušil. Takto měla postupovat dle § 1128 odst. 3 o. z. ve lhůtě do 30 dnů od přijetí rozhodnutí spoluvlastníků. V daném případě by ohledně rozhodnutí spoluvlastníků přijatém na podkladě korespondence ze 7. 2. 2023 (o němž – jak soud výše popsal – nemá jakékoli pochybnosti, že bylo přijato relevantně právnímu stavu spoluvlastnických podílů) citovaná 30i denní lhůta pro podání příslušné žaloby plynula ode dne 18. 2. 2023, když do 17. 2. 2023 měly spoluvlastnice (resp. příp. již jen 1. žalovaná, která s účinky ke 13. 2. 2023 byla spoluvlastnicí zbývajícího podílu o velikosti 1/4) lhůtu stanovenou žalobci pro účast na hlasování. Jestliže tak žalovaná neučinila, její právo podat příslušnou žalobu (a tím uplatnit veškeré námitky shora popsaného typu) uplynutím takové lhůty (tj. uplynutím data 20. 3. 2023) zaniklo. V posuzovaném případě ještě posléze – korespondencí z 27. 2. 2023 (viz odst. 14 odůvodnění) byl informován právní zástupce žalované o výsledku hlasování vyvolaného korespondencí ze 7. 2. 2023. Z tohoto pohledu by pak lhůta pro podání samotné žaloby uplynula dnem 29. 3. 2023.

27. Soud pro jistotu uvádí, že i kdyby nebylo možné téma užívání předmětu spoluvlastnictví považovat za běžnou správu, resp. pokud by téma výslovného vyloučení některého ze spoluvlastníků z užívání představovalo významnou záležitost týkající se společné věci, pak dle § 1129 odst. 1 o. z. by k rozhodnutí spoluvlastníků bylo potřeba alespoň dvoutřetinové většiny hlasů spoluvlastníků. I taková kvalifikovaná většina byla v daném případě dosažena, jelikož – jak byl již výše opakovaně uvedeno – hlasy žalobců představují tříčtvrtinovou většinu. Zároveň rovněž v případě přijetí takto kvalifikovaného rozhodnutí spoluvlastníků přísluší přehlasovanému spoluvlastníku právo u soudu navrhnout, aby ve věci sám rozhodl, avšak opět za podmínek § 1128 odst. 3 o. z., tj. ve lhůtě 30i dnů ode dne, kdy rozhodnutí bylo přijato (resp. nejpozději, kdy se o něm dozvěděl či dozvědět mohl).

28. Ze shora uvedených dílčích skutkových a právních závěrů tedy soud shledal, že žaloba je důvodná, neboť žalobci jako většinoví spoluvlastníci s mírou hlasů dle velikosti spoluvlastnických podílů 3/4 platně přijali rozhodnutí o vyloučení 1. žalované z užívání předmětné nemovitosti, přičemž 2. žalovaný své právo užívání odvíjí toliko od 1. žalované.

29. K dalším námitkám žalovaných uvádí soud následující.

30. Předně se soud neshodl s názorem žalovaných (odkazujících na blíže nespecifikovanou judikaturu, se kterou se tudíž soud nemohl v odůvodnění rozhodnutí nikterak vypořádat), že většinovým rozhodnutím aktuálních spoluvlastníků nelze nahradit dřívější tvrzenou plnohlasnou dohodu spoluvlastníků, konkrétně rodičů 1. žalované a žalobců o tom, že žalovaná může Dům užívat bezplatně na dobu neurčitou. Takové pojetí (ústní dohoda bez jakýchkoli náležitostí např. o zřízení věcného práva atd.) by bylo v zřejmém rozporu s podstatou spoluvlastnického práva, když právě spoluvlastníkům přísluší v rámci něho i oprávnění rozhodnout o způsobu užívání předmětu spoluvlastnictví. Soud považoval v tomto směru za nadbytečné zabývat se prokazováním tvrzení 1. žalované, resp. obou žalovaných o existenci takové dohody.

31. Dále se soud nepřiklonil k názoru žalovaných, že rozhodnutí spoluvlastníků o tom, že žalovaná spolu s 2. žalovaným je vyloučena aktuálně z užívání předmětu spoluvlastnictví, představuje rozhodnutí, na základě kterého mají být práva 1. žalované jako spoluvlastnice omezena na dobu delší než 10 let, a že by pro takové rozhodnutí tudíž muselo být dosaženo dle § 1132 o. z. souhlasu všech spoluvlastníků – včetně 1. žalované. Podle názoru soudu citované ustanovení míří na situace, kdy je spoluvlastník vyloučen z užívání např. závazkovým vztahem, jehož účastníkem je třetí osoba oproti spoluvlastníkům. Zároveň má soud za to, že aktuálně přijaté rozhodnutí žalobců jako většinových spoluvlastníků nelze jednoznačně interpretovat jako rozhodnutí omezující práva 1. žalované coby spoluvlastnice na dobu delší než 10 let. Zmínit lze v tomto kontextu i samotnou úvahu žalované o možnosti zrušení a vypořádání spoluvlastnictví účastníků, přičemž i kdyby o tom bylo vedeno soudní řízení, lze jednoznačně pochybovat, že by trvalo déle než 10 let.

32. Přijaté rozhodnutí žalobců jako většinových spoluvlastníků a podanou žalobu soud neshledal v rozporu s dobrými mravy. Argument v podobě péče 1. žalované o otce účastníků je pro danou věc nepřípadným vzhledem k úplné změně spoluvlastnických vztahů k Domu. Nelze ohlédnout, že 1. žalovaná víc, než dvě desítky let v Domě bydlela i se svojí rodinou, ani ona netvrdila, že by za takové užívání něčeho tehdejším spoluvlastníkům hradila. Pokud snad péče o otce účastníků ze strany 1. žalované vykazovala mimořádné zásluhy oproti přístupu žalobců, bylo více na otci účastníků jako tehdejším spoluvlastníku, aby vlastnický osud Domu tomu případně přizpůsobil v pořízení pro případ smrti, resp. ještě za života relevantně právní formou jednání.

33. Argumentace žalovaných o tom, že užíváním Domu je naplňována jejich bytová potřeba, stejně jako potřeba jejich dětí, dále že jsou v tíživé finanční situaci atd. soud jednak považuje za argumentaci, kterou měla 1. žalovaná využít v rámci postupu dle § 1128 odst. 2, 3, resp. zejm. dle § 1130 o. z., jak bylo uvedeno výše. Nicméně soud přesto podotýká, že děti žalovaných jsou již zletilé (patrně 24 a 20 let), žalovaní netvrdili, že jsou nesoběstačné (z hlediska schopnosti obstarat si výdělečnou činností prostředky na uspokojení bytové potřeby), navíc 1. žalovaná uváděla i při místním šetření ve věci sp. zn. , spisová značka, , dále též ve věci stejného senátu (spor mezi matkou účastníků a 1. žalovanou), že mladší z dětí – dcera – v Domě již cca 2 roky vůbec nebydlí. Dále tíživost finanční situace tvrzená žalovanými se soudu rovněž nejeví jako argument proti vyklizení Domu pro údajný rozpor s dobrými mravy. Poukázat lze na zjištění soudu z rozhodnutí o pozůstalosti po otci 1. žalované o celkovém rozsahu aktiv získaných 1. žalovanou z pozůstalosti (1/4 aktiv popsaných v odst. 9 odůvodnění, kde byly uvedeny ty nejhodnotnější). V kontrastu s tím pak není zřejmé, proč by měla být 1. žalovaná v nějaké významně tíživé finanční situaci. Vedená exekuční řízení jsou důsledkem nesplnění pravomocně uložených povinností k peněžitému plnění na základě soudních rozhodnutí. Jde-li o velikost domu, který je ve výlučném vlastnictví 2. žalovaného (viz k vlastnictví odst. 8 odůvodnění), pak argumentace o tom se ze strany žalovaných objevila až v závěrečném návrhu; dále nelze odhlédnout od toho, že z údajů zjištěných v odst. 8 odůvodnění se podává, že zřízené věcné břemeno, resp. jemu odpovídající právo doživotního bezplatného užívání pro osobu odlišnou od 2. žalovaného jako výlučného vlastníka domu č. p. , Anonymizováno, zjevně vzniklo až smlouvou uzavřenou 2. žalovaným – totiž smlouvou ze 4. 8. 2021, tj. až poté, kdy 2. žalovaný nabyl výlučné vlastnické právo na základě práva dědického a na podkladě usnesení z 1. 7. 2021. Jeví se tedy, že bylo dobrovolnou vůlí 2. žalovaného zatížit jím vlastněné nemovitosti věcným břemenem na úkor vlastní možnosti dům užívat k bydlení. Soud však podotýká, že otázka uspokojení bytové potřeby 1. žalované jako spoluvlastnice, resp. pozbytí možnosti takovou potřebu realizovat v Domě, spadá do kategorie argumentace dle § 1130 o. z., přičemž 1. žalovaná jako přehlasovaná spoluvlastnice v řádné lhůtě neuplatnila právo na soudní rozhodnutí vůči většinovému rozhodnutí žalobců – spoluvlastníků.

34. Soud také neshledal adekvátní argumentaci žalovaných o tom, že rozhodnutí žalobců jako většinových spoluvlastníků (konkrétně na podkladě korespondence ze 7. 2. 2023, ale dle názoru to platí i o rozhodnutí na podkladě návrhu matky účastníků ze dne 18. 10. 2022) je neplatné pro údajnou neurčitost návrhu zahrnujícího též blíže nespecifikované tvrzení o záměru rekonstrukce Domu. Z obsahu obou návrhů (viz odst. 10 a 12 odůvodnění) bylo zcela jednoznačně zřejmé, že navrhující subjekt navrhuje hlasovat v rámci běžné správy společné věci o vyloučení 1. žalované z užívání Domu a o povinnosti této spoluvlastnice předmět spoluvlastnictví vyklidit. Tato otázka předestřená k hlasování nebyla nikterak podmíněně vázána na tématiku rekonstrukce Domu, byla položena samostatně. O rekonstrukci jako tématu se (a to zejm. v přípisu z 18. 10. 2022) pojednávalo toliko jako vedlejším či jinak samostatném tématu.

35. Konečně podle názoru soudu je (to i z hlediska porovnání nároků žalobců s dobrými mravy) oproti jednoznačně přijatému většinovému rozhodnutí spoluvlastníků dle § 1128 o. z. v rámci běžné správy společné věci nerozhodné, že v Domě je od úmrtí otce účastníků k dispozici volné spodní patro. Jestliže spoluvlastníci přijali zmíněné většinové rozhodnutí o způsobu užívání Domu, jemuž koresponduje vyloučení 1. žalované z celkového užívání Domu, pak je prioritní toto rozhodnutí, nikoli okolnost, zda vedle prostor užívaných 1. žalovanou jsou v Domě k dispozici další možné prostory k užívání. Ostatně tvrzené představě 1. žalované o užívání Domu společně všemi účastníky řízení (stejně tak jako upřímnosti takové představy) zcela odporuje jednoznačný averzní vztah mezi účastníky řízení, kteří spolu nebyli schopni cokoliv vyjednat ani před mediátorkou (za situace, že s mediací souhlasila zejm. 1. žalovaná, která – a to posléze po 2. žalovaném – neschopnost vyjednávání projevila svémocným odchodem z jednání). O této úrovni vztahů účastníků, resp. konkrétně 1. žalované a žalobkyně b), pak svědčí zjištění z protokolu o místním šetření jiného senátu v předmětném Domě (viz odst. 17 odůvodnění).

36. S přihlédnutím ke všem výše popsaným úvahám a závěrům tedy soud žalobě vyhověl.

37. Ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů prvostupňového řízení, neboť tímto rozsudkem se u něj tato fáze řízení končí. Ve věci úspěšným žalobcům bylo podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1, 2 o. s. ř. vůči neúspěšným žalovaným (jimž jako manželům je povinnost k náhradě ukládána v solidárním dlužnickém režimu) přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Žalobci sice podle obsahu spisu nezaslali žalovaným před podáním žaloby výslovnou a individuální výzvu k plnění, nicméně jejich vůle, aby žalovaní nemovitost vyklidili, vyplývala z jiné korespondence – z přípisů o výsledcích hlasování ze dne 7. 2. 2023 a ze dne 27. 2. 2023. Navíc za důvod zvláštního zřetele hodný, pro který lze v daném případě právo na náhradu nákladů řízení přiznat i přes absenci výslovné předžalobní výzvy, lze spatřovat okolnost, že žalovaní požadavku žalobců na vyklizení nemovitosti nevyhověli ani v průběhu řízení a vyhovět jí dobrovolně zjevně nehodlají.

38. Náklady řízení žalobců jsou představovány jednak soudním poplatkem 5 000 Kč, a jednak náklady právního zastoupení 35 636 Kč, které byly určeny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále případně jen AT). Při tarifní hodnotě 10 000 Kč (§ 9 odst. 1 AT, neboť předmětem řízení byl nárok na vyklizení nemovitosti, kde hodnotu nároku nelze vyjádřit v penězích) činí odměna advokátky za jeden úkon 1 500 Kč (§ 7 bod 4 AT). Advokátka učinila v řízení celkem 9 úkonů [převzetí a příprava zastoupení ze 6. 2. 2023, žaloba ze dne 20. 3. 2023, další 4 písemná podání ze dne 27. 7. 2023, 10. 10. 2023, 8. 2. 2024 a 29. 7. 2024, účast u 2 jednání dne 3. 8. 2023 a 6. 8. 2024, a konečně další porada s klienty přesahující 1 hodinu – dne 29. 7. 2024; § 11 odst. 1 písm. a), c), d), g), odst. 2 písm. c), odst. 3 AT], když s podáním ze dne 10. 10. 2023 (sdělení o výsledku mediace) a ze dne 8. 2. 2024 (odvolání proti rozhodnutí o přerušení řízení, tj. proti rozhodnutí, jenž není rozhodnutím ve věci samé) se však pojí jen polovina odměny, zatímco s úkonem v podobě účasti u jednání 6. 8. 2024, které trvalo (bez ohledu na dobu, kdy podvakrát bylo přerušeno) 2 započaté dvouhodiny, se odměna počítá 2x. S ohledem na uvedené tak odměna za zmíněných 9 úkonů právní služby činí 13 500 Kč v plné výši ve vztahu k jednomu účastníku řízení. Dle § 12 odst. 4 AT se však započítává snížená o 20 % (na částku 10 800 Kč) a přísluší poté za zastoupení každého ze dvou žalobců – celkem proto odměna advokátky za právní zastoupení činí 21 600 Kč. Soud doplňuje, že do náhrady nákladů řízení nebyla zařazena odměna za úkon ze dne 4. 10. 2023 v podobě další porady s klientkou před mediací, když takový úkon soud neshledal potřebný a účelný k uplatňování práva žalobců v řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř., a contrario). Dále jde v nákladech právního zastoupení o náhradu hotových výdajů spojených s každým z výše uvedených 9 úkonů – vždy po 300 Kč – tj. celkem 2 700 Kč (9 x 300, § 13 odst. 4 AT). K nákladům právního zastoupení přísluší též náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby, konkrétně strávený advokátkou (příp. jejím substitučním zástupcem) při cestě k uvedeným 2 jednáním (z , adresa, a zpět), a to v případě jízdy dne 3. 8. 2023 v trvání 10 půlhodin, v případě jednání 6. 8. 2024 v trvání 6 půlhodin, tedy celkem 1 600 Kč (10 x 100 + 6 x 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT), a také cestovní výdaje advokátky za 2 jízdy z , adresa, a zpět. V případě data 3. 8. 2023 cestovné činilo 1 604,30 Kč [při vzdálenosti 230 km vozem , Anonymizováno, reg. zn. , SPZ, s průměrnou spotřebou 5,16 litrů/100 km, při sazbě základní náhrady 5,20 Kč za 1 km a při ceně motorové nafty za jeden litr 34,40 Kč (§ 1 písm. b), § 4 písm. c) vyhl. č. 467/2022 Sb. ve znění ke dni 3. 8. 2023, tj. ve znění vyhl. č. 85/2023 Sb. a č. 191/2023 Sb.)]. V případě data 6. 8. 2024 cestovné dosáhlo částky 1 947 Kč [jízda ve vzdálenosti 220 km vozem , jméno FO, reg. zn. , SPZ, s průměrnou spotřebou 8,4 litrů/100 km, při sazbě základní náhrady 5,60 Kč za 1 km a při ceně motorové nafty za jeden litr 38,70 Kč (§ 1 písm. b), § 4 písm. c) vyhl. č. 398/2023 Sb.)]. Konečně náklady právního zastoupení podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. tvoří náhrada za DPH v sazbě 21 % (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokátky, tj. částka 6 184,70 Kč [0,21 x (21 600 + 2 700 + 1 600 + 1 604,30 + 1 947) Kč].

39. Lhůta k plnění předmětu řízení (vyklizení nemovitosti) byla žalovaným stanovena podle § 160 odst. 1 (druhá část věty před středníkem) o. s. ř., konkrétně v lhůtě 15 dnů od právní moci rozhodnutí, a to s ohledem na okolnost, že v daném případě jde de facto o vyklizení bytu. Ve vztahu k povinnosti k náhradě nákladů řízení byla žalovaným lhůta stanovena obvyklá třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, první část věty před středníkem, o. s. ř.). Ke stanovení delších lhůt či (u povinnosti k náhradě nákladů řízení) k plnění ve splátkách soud neshledal v okolnostech případu ani v jemu známých poměrech účastníků (k nimž žalovaní ve prospěch jiných než výše uvedených lhůt k plnění aktivně ničeho netvrdili) žádné relevantní důvody.