10 C 80/2015

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Erlebachovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0 , dříve Anonymizováno , narozená Datum narození zainteresované osoby 1/0 bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o určení neúčinnosti právního úkonu

I. Určuje se, že vůči žalobci je právně neúčinný převod vlastnického práva k pozemkům p. č. , Anonymizováno, a k pozemkům ve zjednodušené evidenci – parcelám původ Pozemkový katastr č. , hodnota, , všech v k. ú. , adresa, , a převod vlastnického práva k pozemku p. č. , hodnota, v k. ú. , jméno FO, , k nimž došlo darovací smlouvou uzavřenou dne 15. 10. 2014 mezi , jméno FO, , RČ , Anonymizováno, coby dárcem a , tituly před jménem, , jméno FO, , RČ , Anonymizováno, jako obdarovanou, přičemž účinky vkladu práva do katastru nemovitostí nastaly ke dni 15. 10. 2014.

II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobci k rukám právního zástupce žalobce náklady řízení ve výši 53 787,13 Kč.

III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit České republice na účet Okresního soudu v Semilech náklady řízení ve výši 204 Kč.

1. Předmětem řízení podle žaloby podané dne 22. 5. 2015 byl nárok žalobce na vyslovení neúčinnosti právního jednání – převodu vlastnického práva prostřednictvím darovací smlouvy uzavřené dne 15. 10. 2014 mezi žalovanou jako obdarovanou a , jméno FO, , nar. 8. 2. 1980 (dále případně jen „dlužník“ či „dlužník , jméno FO, “) k nemovitým věcem popsaným ve výroku I tohoto rozsudku (dále případně jen „předmětné nemovitosti“ a „předmětná darovací smlouva“ či „předmětné právní jednání“). Žalobce argumentoval tím, že má vůči dlužníkovi , jméno FO, pohledávku ve výši 2 230 000 Kč se směnečným úrokem 6 % ročně od 26. 5. 2012 do zaplacení, a to na základě směnečného rukojemství dlužníka (dále jen „předmětná pohledávka“) ve vztahu k směnce, kterou směnečný dlužník ing. , jméno FO, vystavil vůči žalobci jako směnečnému věřiteli 26. 5. 2010, v níž se vyplněním a vlastnoručním podpisem vlastní směnky bez protestu zavázal dne 25. 5. 2012 zaplatit žalobci směnečnou sumu 2 230 000 Kč. Tuto povinnost směnečný dlužník v den splatnosti ani později nesplnil, přičemž jej přes výzvu nesplnil ani dlužník. Žalobce tak zahájil směnečný soudní spor u , Anonymizováno, . Dlužník však, a to i přesto, že při přebírání směnečného rukojemství deklaroval žalobci a údaji z katastru nemovitostí potvrzoval, že jediným jeho významným majetkem způsobilým k zajištění či následnému splnění povinnosti ze směnečného rukojemství jsou předmětné nemovitosti, tyto nemovitosti darovací smlouvou bezúplatně 15. 10. 2014 převedl na žalovanou s právními účinky zápisu vlastnického práva taktéž k 15. 10. 2014 (vkladové řízení sp. zn. , Anonymizováno, u Katastrálního pracoviště , adresa, ). Uvedeným způsobem dlužník žalobce zkrátil na možnosti uspokojení vykonatelné pohledávky. Žalovaná je přitom sestrou dlužníka, tj. osobou mu blízkou, ve vztahu k níž vzniká zákonná domněnka znalosti úmyslu dlužníka věřitele (žalobce) zkrátit. Již v žalobě žalobce navrhl přerušení nadepsaného řízení do pravomocného rozhodnutí , Anonymizováno, o směnečné pohledávce, která ke dni podání žaloby na neúčinnost právního jednání nebyla vykonatelná.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze 17. 11. 2015 žádala, aby řízení bylo dle § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) přerušeno do právní moci rozhodnutí , Anonymizováno, o pravosti a důvodnosti pohledávky žalobce vůči dlužníkovi, uvedla též již tehdy známou sp. zn. , spisová značka, .

3. Usnesením ze dne 24. 11. 2015, č. j. , spisová značka, , vůči kterému nebylo žádným z účastníků podáno odvolání a nabylo právní moci 15. 12. 2015, bylo řízení přerušeno podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. do pravomocného ukončení řízení u , Anonymizováno, pod sp. zn. , spisová značka, s odkazem na to, že v tam uvedené věci bylo vedeno řízení o žalobcově pohledávce za dlužníkem, která tak v době přerušení řízení nebyla vykonatelná.

4. Usnesením ze dne 22. 10. 2019, č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci 12. 10. 2019, soud pokračoval v řízení, jelikož odpadla překážka zmíněná v předchozím odstavci.

5. Žalovaná následně navrhla žalobu zamítnout s argumentací mj. o tom, že žaloba byla podána předčasně, neboť žalobce musí vykonatelnou pohledávku disponovat již v době podání žaloby, což v daném případě splněno nebylo, a pokud pohledávka vykonatelná nebyla, nemohlo být řízení ani přerušeno. O přerušení řízení tak bylo rozhodnuto v rozporu se zákonem. Žalobce nebyl dbalý svého práva, když nevyužil možnosti ustanovení § 593 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a nedisponoval-li vykonatelnou pohledávkou ke dni podání žaloby, neučinil místo podání žaloby výhradu upravenou zmiňovaným ustanovením.Vedle toho žalovaná namítala, že žalobce netvrdí a neprokazuje, že by předmětným právním jednáním (darovací smlouvou) došlo ke zkrácení uspokojení vykonatelné pohledávky žalobce, s čímž zároveň spojila argumentaci, že dlužník měl ke dni účinků darovací smlouvy 15. 10. 2014 dostatek jiného majetku k uspokojení pohledávky věřitele. Konečně podle žalované dosahovala cena předmětných nemovitostí v době nabytí účinků darovací smlouvy částky toliko 111 830 Kč podle znaleckých posudků ing. , jméno FO, ze dne 28. 6. 2020, tudíž možnost uspokojení žalobce z těchto předmětných nemovitostí by byla mizivá. Naopak žalovaná nesouhlasila s tím, že by jiný majetek dlužníka, konkrétně obchodní podíl ve společnosti , právnická osoba, měl zanedbatelnou hodnotu.Dalším argumentem k zamítnutí žaloby byla tvrzení žalované, že dlužníkovi nebyl ke dni učinění předmětného právního jednání znám žádný jeho závazek vůči žalobci, jestliže směnka byla vystavena 26. 5. 2010, splatnou se stala 26. 5. 2012 a žalobce předmětnou žalobu podal až téměř 5 let od vystavení směnky a 4 dny před uplynutím promlčecí doby, aniž by před tím dlužníka jakkoli kontaktoval a vyzval k plnění. Žalobce disponuje vykonatelnou pohledávkou až od 25. 6. 2019, tj. po více než 4 letech od podání předmětné žaloby. Předmětná darovací smlouva byla dlužníkem uzavřena 15. 10. 2014 – více než 4,5 roku po vystavení směnky, aniž by byl dlužník za celou dobu žalobcem jakkoli kontaktován a vyzván k úhradě. Dlužník neměl úmysl věřitele darovací smlouvou zkrátit, o závazku nevěděl; žalobce by musel pro úspěšnost žaloby tvrdit a prokázat, že motivem darovací smlouvy byla bez pochybností snaha zbavit se majetku a úmyslně nastolit stav, že žalobce nebude moci dosáhnout uspokojení své pohledávky z majetku dlužníka.

6. Žalobce k tématu zkrácení uspokojení jeho pohledávky za dlužníkem doplnil, že předmětné nemovitosti měly ke dni 15. 10. 2014 dle analýzy realitních kanceláří hodnotu okolo 1,6 milionů Kč, šlo tedy o zásadní majetek pro možnost uspokojení pohledávky. O poměrech dlužníka v době roku 2014 bylo žalobci dále známo to, že vlastnil obchodní podíl 20 % ve společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , nešlo však o významný a k uspokojení žalobce způsobilý majetek. Dlužník a směnečný dlužník prostřednictvím společnosti podnikali v oblasti provozování lyžařské školy a půjčovny lyžařského vybavení, šlo o obchodní společnost zcela zosobněnou společníky, kteří vykonávali tuto činnost, přičemž obchodní podíl byl reálně neprodejný jiné osobě. Ostatně dlužník tento podíl zašantročil po vykonatelnosti předmětné pohledávky převodem za 5 000 Kč na otce spoludlužníka , jméno FO, .

7. V prvním prvostupňovém řízení (zakončeném rozsudkem ze dne 15. 9. 2020) učinil okresní soud následující zjištění z listinných důkazů.

8. Ze směnky vlastní vystavené 26. 5. 2010 výstavcem ing. , jméno FO, bylo zjištěno, že uvedený směnečný dlužník měl žalobci bez protestu dne 25. 5. 2012 zaplatit částku 2 230 000 Kč. Jako avalista směnku v bezprostřední blízkosti pod uvedením tohoto textu podepsal i dlužník , jméno FO, . Podpisy na směnce byly ověřeny, a to i u dlužníka.

9. Výpisy z katastru nemovitostí, LV , Anonymizováno, a , Anonymizováno, pro k. ú. , jméno FO, a , adresa, bylo prokázáno, že žalovaná je vedena výlučnou vlastnicí i předmětných nemovitostí, a to podle předmětné darovací smlouvy s právními účinky k 15. 10. 2014. O zahájení řízení o vkladu vlastnického práva k 15. 10. 2014 na základě právního jednání mezi žalovanou (nabyvatelkou) a dlužníkem , jméno FO, (převodcem) ve vztahu k předmětným nemovitostem svědčí také informativní výstup o průběhu řízení sp. zn. , Anonymizováno, u Katastrálního pracoviště , adresa, . Stávající vlastnické právo žalované pak bylo doloženo i v průběhu řízení aktualizovaným výpisem z katastru nemovitostí (č. l. 109 spisu).

10. Dne 22. 5. 2015 podal žalobce mj. vůči dlužníkovi , jméno FO, u , Anonymizováno, návrh na vydání směnečného platebního rozkazu na částku 2 230 000 Kč, jak soud zjistil z – uvedeným soudem potvrzeného – návrhu, a to s odkazem na směnku zmíněnou v odstavci 10 odůvodnění.

11. Z obsahu spisu , právnická osoba, , spisová značka, soud zjistil, že žalobce vyzval dlužníka , jméno FO, korespondencí odeslanou 14. 5. 2015 k zaplacení částky 2 230 000 Kč z titulu ručitelského závazku na směnce podepsané 26. 5. 2010, s poukazem na to, že výstavce směnky , jméno FO, tuto dlužnou částku dosud neuhradil. Rozsudkem , právnická osoba, ze dne 21. 3. 2016, č. j. , spisová značka, , který vůči dlužníkovi (jako tam 3. žalovanému) nabyl právní moci 25. 6. 2019 a vykonatelnosti 29. 6. 2019, soud zjistil, že dlužník je podle tohoto vykonatelného rozhodnutí povinen (společně a nerozdílně s žalovanými , jméno FO, a , jméno FO, , ve vztahu k nimž však k těmto datům rozsudek právní moci a vykonatelnosti ještě nenabyl) zaplatit žalobci 2 230 000 Kč s úrokem 6 % ročně z této částky od 26. 5. 2012 do zaplacení, směnečnou sumu 7 433,30 Kč a náklady řízení 218 110 Kč.

12. Z rozsudku , právnická osoba, ze dne 13. 11. 2018, č. j. , spisová značka, o další pohledávce žalobce za dlužníkem soud zjistil, že žalobce má vůči dlužníkovi další vykonatelnou pohledávku, a to ze směnky vystavené přímo dlužníkem se splatností k 31. 10. 2013. Jen jistina pohledávky činí 158 400 Kč, rozhodnutí je vykonatelné od 19. 11. 2019.

13. Pokud okresní soud provedl v prvním prvostupňovém řízení dokazování také o tržní či administrativní ceně předmětných nemovitostí k datu 15. 10. 2014 [vyjádření , právnická osoba, společnosti s.r.o. ze dne 26. 6. 2020, vyjádření , právnická osoba, . ze dne 18. 6. 2020, posudky č. , hodnota, , vypracované ing. , jméno FO, (znalkyní zapsanou u , Anonymizováno, )], pak pro účely odůvodnění tohoto druhého rozsudku okresního soudu z tohoto dokazování nejsou uváděna skutková zjištění s ohledem na názor odvolacího soudu (viz dále) k nerozhodnosti zjištění ceny předmětných nemovitostí pro posouzení projednávané věci.

14. Při právním posouzení skutkových zjištění vzal soud v úvahu níže citovaná zákonná ustanovení, přihlédl k tomu, že vzhledem k datu uzavření předmětné darovací smlouvy 15. 10. 2014 je třeba podmínky neúčinnosti právního jednání posoudit podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (§ 3028 odst. 1o. z.).

15. Podle § 589 odst. 1 o. z. zkracuje-li právní jednání dlužníka uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele, má věřitel právo domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči věřiteli právně účinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li právo třetí osoby již vykonatelné, anebo bylo-li již uspokojeno.Podle § 589 odst. 2 o. z. se neúčinnost právního jednání dlužníka zakládá rozhodnutím soudu o žalobě věřitele, kterou bylo odporováno právnímu jednání dlužníka (odpůrčí žaloba).Podle § 594 odst. 1 o. z. neúčinnosti právního jednání se lze dovolat proti tomu, kdo s dlužníkem právně jednal, nebo kdo z právního jednání přímo nabyl prospěch, vůči jeho dědici nebo vůči tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce.

16. Podle § 590 odst. 1 o. z. se věřitel může dovolat neúčinnosti právního jednání,a) které dlužník učinil v posledních pěti letech v úmyslu zkrátit své věřitele, byl-li takový úmysl druhé straně znám,b) kterým dlužník v posledních dvou letech zkrátil své věřitele, musel-li by být druhé straně znám dlužníkův úmysl věřitele zkrátit, neboc) kterým byl věřitel zkrácen a k němuž v posledních dvou letech došlo mezi dlužníkem a osobou jemu blízkou nebo které dlužník učinil ve prospěch takové osoby, ledaže druhé straně v době, kdy se právní jednání stalo, dlužníkův úmysl zkrátit věřitele znám nebyl a ani znám být nemusel.

17. Podle § 591 o. z. se neúčinnosti bezúplatného právního jednání dlužníka může věřitel dovolat tehdy, pokud k němu došlo v posledních dvou letech. To neplatí, jedná-li se o plnění povinnosti uložené zákonem (písm. a)), obvyklé příležitostné dary (písm. b)), věnování učiněné v přiměřené výši na veřejně prospěšný účel (písm. c)), nebo plnění, kterým bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti (písmeno d) citovaného ustanovení).

18. Na základě výše uvedeného [a při neprovádění dokazování k otázce, zda dlužník , jméno FO, disponoval dostatečným majetkem pro úhradu pohledávky žalobce, jelikož soud považoval tvrzení žalované (o „finanční hotovosti a dalším majetku“) – uvedená přes poučení u jednání ze dne 9. 6. 2020, aby žalovaná tvrdila konkrétní skutečnosti o tom, že majetkové poměry dlužníka ke dni účinnosti darovací smlouvy umožňovaly i po pozbytí předmětných nemovitostí uspokojení žalobcovy pohledávky z majetku dlužníka – za nekonkrétní, bez možnosti provádět k nim dokazování] okresní soud žalobě vyhověl rozsudkem ze dne 15. září 2020, č. j. , spisová značka, (pozn. soudu – dále případně jen „první rozsudek OS“). Okresní soud shledal naplněnými podmínky citovaných ustanovení § 589 odst. 1 a § 594 odst. 1 o. z., jestliže žalobce disponuje (od 29. 6. 2019) díky rozhodnutí , Anonymizováno, č. j. , spisová značka, vykonatelnou pohledávkou vůči dlužníkovi, která jen na jistině činí 2 230 000 Kč (viz odst. 11 odůvodnění), a zároveň žalovaná, která s dlužníkem jednala, předmětnou darovací smlouvou nabyla prospěch v podobě vlastnického práva k předmětným nemovitostem. Soud se neztotožnil s názorem žalované, že pokud nebyla pohledávka vykonatelná již v době podání žaloby 22. 5. 2015, bylo na místě žalobu jako předčasnou zamítnout. Okolnost, že žalobce nevyužil možnosti učinit výhradu dle § 593 o. z. (podle něhož vyhradí-li si věřitel dříve, než se jeho pohledávka stane vykonatelnou právo dovolat se neúčinnosti právního jednání tím, že výhradu prostřednictvím, notáře, exekutora nebo soudu oznámí tomu, vůči komu se neúčinnosti právního jednání může dovolat, pak věřiteli lhůta k dovolání se neúčinnosti právního jednání neběží, dokud se pohledávka vykonatelnou nestane), podle názoru soudu nepředstavuje důvod pro zamítnutí žaloby ve chvíli, kdy v průběhu řízení se pohledávka vykonatelnou stane. Okresní soud uzavřel, že odpůrčí žalobě lze vyhovět, jestliže pohledávka žalujícího věřitele byla vykonatelnou v době rozhodování soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR z 20. 1. 2017, sp. zn. , spisová značka, nebo ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. , spisová značka, ). Na tuto možnost nemá negativní vliv, že předmětné řízení bylo vzhledem k nevykonatelnosti pohledávky ke dni podání žaloby přerušeno tak, jak setrvale dovozovala judikatura vztahující se k úpravě neúčinnosti právního úkonu dle předchozího občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. V souvislostech projednávané věci bylo poznamenáno, že k přerušení řízení došlo i k návrhu samotné žalované, která se vůči rozhodnutí o přerušení řízení nebránila žádným opravným prostředkem. Judikatura zmiňovaná žalovanou (mezi jinými i výše citovaná usnesení Nejvyššího soudu ČR z 20. 1. 2017, sp. zn. , spisová značka, nebo ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. , spisová značka, ) ve vztahu k novému občanskému zákoníku a k tomu, že v jeho režimu není důvod pro přerušení řízení při nevykonatelnosti pohledávky ke dni podání odpůrčí žaloby, se výslovně vyjadřuje toliko k problematice procesní – k otázce přerušení řízení. Nelze z ní však dovodit, že jestliže k přerušení řízení pravomocně došlo, následně bylo pokračováno v řízení a pohledávka se mezitím vykonatelnou stala, je zde důvod k zamítnutí žaloby pro to, že ke dni podání žaloby pohledávka vykonatelná nebyla.

19. Okresní soud dále zdůraznil, že obě skutkové podstaty, upravené zvlášť v ustanovení § 590 odst. 1 a v ustanovení § 591 o. z., je třeba v režimu zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku jednoznačně odlišit, jelikož jsou samostatnými případy odpůrčích žalob, přičemž splnění podmínek u jednotlivých z nich je individuální a nelze je směšovat. Společným kritériem pro oba případy je toliko zkracující důsledek právního jednání pro uspokojení pohledávky věřitele (§ 589 o. z.) a podmínka pasivní věcné legitimace strany žalované dle § 594 o. z. (podání žaloby vůči – mj. – osobě, která s dlužníkem právně jednala nebo která z právního jednání přímo nabyla prospěch (odst. 1 citovaného ustanovení, první dvě možnosti). Naopak zásadním kritériem odlišení aplikace dalších podmínek buď podle § 590, nebo § 591 o. z. je posouzení, zda právní jednání bylo úplatné (pro aplikaci ustanovení § 590 odst. 1, zde konkrétně písm. c) při jednání mezi osobami blízkými) či naopak bezúplatné (§ 591 o. z.). U bezúplatných právních jednání tato zvláštní právní úprava zakotvená v § 591 o. z. naopak vylučuje použití ustanovení § 590 o. z. – s tím důsledkem, že je nerozhodná subjektivní stránka – zda dlužník měl zkracující úmysl a zda byl nebo mohl být znám druhé straně. Věřitel se v případě bezúplatného právního jednání svého dlužníka tak může neúčinnosti s úspěchem dovolat za podmínky, že jej právní jednání zkracuje na uspokojení jeho vymahatelné pohledávky a že k němu došlo v posledních 2 letech. Subjektivní stránka, tj. to, zda dlužník měl zkracující úmysl a zda tento úmysl byl nebo musel být druhé straně znám, se v případě bezúplatného právního jednání neposuzuje. Proto jen nad rámec pro uvedenou právní kvalifikaci podstatných skutkových okolností soud podotkl, že tvrzení žalované, že dlužník o svém závazku ze směnečného rukojemství v den uzavření darovací smlouvy nevěděl (jelikož nebyl žalobcem vyzván k plnění dříve než výzvou ze 14. 5. 2015, viz zjištění v odstavci 13 odůvodnění), soud považuje za zcela nevěrohodné. Dlužník samozřejmě o potencialitě závazku věděl od podpisu směnky v roce 2010. Jde však o tvrzení právně nevýznamné, jelikož, jak bylo uvedeno, nezkoumá-li se při odporovatelnosti bezúplatnému právnímu jednání existence zkracujícího úmyslu dlužníka, pak je právně irelevantní i jeho vědomost o dluhu.

20. V projednávaném případě bylo bezpochyby nezbytné podmínky opodstatněnosti odpůrčí žaloby hodnotit nikoli podle § 590 o. z., který se vztahuje toliko na právní jednání úplatné, nýbrž dle § 591 o. z. o neúčinnosti bezúplatného právního jednání. Předmětná smlouva byla jednoznačně smlouvou darovací (bezúplatnou), žalovaná netvrdila žádné skutečnosti, které by přes právní charakter takové smlouvy – dle jejího označení – mohly byť jen nasvědčovat, že darovací smlouva ve skutečnosti nebyla bezúplatným právním úkonem. Zároveň žalovaná neuvedla jakékoli tvrzení, z něhož by mohlo vyvstat konstruování verze, že předmětné bezúplatné jednání patří do výjimek, na které se ust. § 591 o. z. nevztahuje (zejm. neuváděla jakékoli tvrzení, podle něhož mělo darovací smlouvou dojít k darování obvyklého příležitostného daru nebo by mělo být ze strany dlužníka vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti, když ostatní výjimky pod písm. a) a c) ustanovení § 591 o. z. nepřipadaly ani v úvahu). Žalovaná toliko zmiňovala, že již v roce 2009 na základě darovací smlouvy obdržela do výlučného vlastnictví od svých prarodičů zemědělskou usedlost , právnická osoba, v obci , adresa, a k. ú. , adresa, , která přímo sousedí s předmětnými nemovitostmi, předmětné nemovitosti obdržel darem dlužník, a jelikož se žalovaná do domu přestěhovala a dlužník nemovitosti nevyužíval, pak je žalované předmětnou darovací smlouvou daroval žalované. Z procesního hlediska soud zmínil, že nepostupoval dle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. a nevedl žalovanou k předestření tvrzení a důkazů pro naplnění skutkové podstaty některé z výjimek upravených v ust. § 591 o. z., jelikož takový postup není na místě tam, kde skutkové stanovisko účastníka řízení ani v náznaku neobsahuje skutkové okolnosti, které by aplikaci příslušného hmotněprávního ustanovení v hypotetické rovině umožňovalo, resp. tam, kde jsou tvrzení účastníka spíše opačná.

21. Soud shledal splněnou také podmínku dle ust. § 591 o. z., totiž včasnosti podání žaloby na neúčinnost právního jednání – předmětné darovací smlouvy; žalobce žalobu podal dne 22. 5. 2015, tj. s výraznou rezervou před uplynutím lhůty dvou let od nabytí účinků předmětné darovací smlouvy (od 15. 10. 2014, lhůta pro podání žaloby končila až 15. 10. 2016).

22. K odvolání žalované byl první rozsudek OS zrušen usnesením ze dne 24. 6. 2021, č. j. , spisová značka, (dále případně jen „Usnesení odvolací soudu“ nebo „Usnesení“) a věc byla soudu vrácena k dalšímu řízení s tím, že okresní soud má doplnit dokazování znaleckým posudkem k určení ceny podílu dlužníka , jméno FO, v obchodní společnosti , právnická osoba, k datu 15. 10. 2014 a poté znovu posoudit, zda majetkové poměry dlužníka ke dni účinnosti darovací smlouvy – k 15. 10. 2014 – umožňovaly i po pozbytí předmětných nemovitostí uspokojení pohledávky žalobce z majetku dlužníka.

23. Odvolací soud ve svém Usnesení nicméně za správné považoval závěry okresního soudu o tom, že s ohledem na datum uzavření darovací smlouvy 15. 10. 2014 je třeba podmínky neúčinnosti předmětného právního jednání posoudit dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dále to, že z hlediska posouzení aktivní věcné legitimace k odpůrčí žalobě je rozhodné, zda je pohledávka žalobce jako věřitele vykonatelná v době rozhodování soudu (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). I odvolací soud odkázal na svoji znalost judikatury Nejvyššího soudu ČR (dále případně jen „NS ČR“) týkající se tématu přerušení řízení o odpůrčí žalobě z důvodů nevykonatelnosti pohledávky za účinnosti nového občanského zákoníku (ve vztahu k možnosti věřitele vyhradit si právo dovolat se neúčinnosti právního jednání ještě před vykonatelností jeho pohledávky – oznámení výhrady ve smyslu § 593 o. z.), konkrétně usnesení NS ČR sp. zn. , spisová značka, nebo sp. zn. , spisová značka, , nicméně rovněž vyhodnotil, že zmíněná judikatura se věnovala procesní otázce přerušení řízení v režimu zák. č. 89/2012 Sb. a nelze z ní dovodit, že jestliže se pohledávka stala vykonatelnou až po podání žaloby (avšak byla vykonatelná v době rozhodování soudu), je na místě žalobu zamítnout. K tomu odvolací soud zdůraznil, že nelze přehlédnout, že k přerušení řízení v dané věci došlo i k návrhu žalované, která se neodvolala vůči usnesení o přerušení řízení, ani nepodala návrh na pokračování v řízení do doby vykonatelnosti pohledávky v době, kdy již citovaná judikatura byla známa, zatímco v době rozhodování okresního soudu o přerušení řízení citovaná judikatura ještě známa nebyla a rovněž odborná literatura byla v této otázce nejednotná. Jako správné bylo shledáno i hodnocení okresního soudu o posouzení věci dle §§ 589, 591 a 594 o. z., včetně toho, že v případě darovací smlouvy jako bezúplatného právního jednání není rozhodná subjektivní stránka, tj. zkracující úmysl dlužníka, jakož zda byl nebo mohl být takový úmysl znám žalované. Jako správné bylo označeno též to, že okresní soud považoval žalobu za včas podanou. Námitku žalované, že dlužník neměl v rozhodné době (učinění předmětného právního jednání) ještě povinnost plnit, protože nebyl jako ručitel k plnění za hlavního dlužníka (jenž sám neplnil) vyzván žalobcem, označil odvolací soud za nedůvodnou, když v souzené věci je podstatné, že žalobce disponuje pohledávkou, která byla vykonatelná v době rozhodování soudu, a uvedené námitky mohl dlužník vznést v nalézacím řízení o této pohledávce.

24. Podstatnou pro zrušení prvního rozsudku OS a vrácení věci tomuto soudu k projednání však byla problematika podmínky zkracujícího důsledku předmětné darovací smlouvy k uspokojení pohledávky žalobce. Odvolací soud sice neshledal rozhodnými námitky žalované stran předložených odborných vyjádření a znaleckého posudku k ocenění předmětných nemovitostí, jelikož pro posouzení projednávané věci je rozhodná nikoli cena předmětných nemovitostí nýbrž skutečnost, zda dlužník ke dni účinnosti darovací smlouvy 15. 10. 2014 disponoval dostatečným majetkem – a to vyjma předmětných nemovitostí – postačujícím k uspokojení pohledávky žalobce. V této souvislosti odvolací soud zmínil znalost judikatury NS ČR o břemeni tvrzení a důkazním, na kterou žalovaná v odvolání poukazovala (obě břemena o tom, že pohledávka je vykonatelná a dlužníkovo jednání objektivně zkracuje její uspokojení, nese žalobce), avšak za situace, kdy žalobce tvrdil, že dlužník převedl na žalovanou předmětné nemovitosti darovací smlouvou a jiný majetek významnější hodnoty v rozhodné době neměl (resp. žalobci nebyl znám, ačkoli vycházel ze všech veřejných registrů a žádné další hodnoty dlužníka v době učinění darovací neseznal), pak ovšem nastupuje minimálně vysvětlovací povinnost druhé procesní strany (žalované), která sporovala tvrzení žalobce stran majetkových poměrů dlužníka. Odkázáno bylo na usnesení NS ČR - sp. zn. , spisová značka, a Ústavního sodu – sp. zn. , Anonymizováno, . Odvolací soud ale vyložil, že majetkové poměry dlužníka v době účinnosti předmětné darovací smlouvy lze posuzovat až po provedení důkazu navrženého žalovanou již v prvostupňovém řízení – totiž výslechem svědka , jméno FO, (dlužník) – a pochybení okresního soudu napravil tím, že svědka sám vyslechl. Učinil tak poté, kdy k jeho výzvě žalovaná doplnila tvrzení a důkazní návrhy ohledně majetkových poměrů dlužníka kde dni účinnosti darovací smlouvy (k 15. 10. 2014). Žalovaná tvrdila, že dlužník vlastnil k 15. 10. 2014 movité věci – osobní automobil Škoda Octavia 1.9 TDI, 2 diamantové prsteny, 8 párů sjezdových lyží, 2 ski-alpové sety, horské kolo a silniční kolo (vše v celkové hodnotě dle žalované – 740 000 Kč) a disponoval finančními prostředky v celkové hodnotě 650 000 Kč, zároveň byl od roku 2012 společníkem ve společnosti , právnická osoba, (IČO , IČO, ) s podílem ve výši 20%. Z výslechu svědka , jméno FO, pak odvolací soud uvedl, že tento k 15. 10. 2014 vlastnil zmíněný osobní automobil Škoda (rok výroby 2005/2006, koupil jej jako ojetý za 320 000 Kč a prodal v roce 2016 za 150 000/160 000 Kč s najetými cca 245 000 km), 2 diamantové prsteny koupil jako sadu celkem za 140 000 Kč, 8 párů sjezdových lyží (cena za pár 9 000 – 14 000 Kč), 2 ski-alpové sety (koupené v letech 2012/2013 po 35 000 Kč za jeden), horské kolo v hodnotě 85 000 Kč, silniční kolo v hodnotě 55 000 – 60 000 Kč (obě kupované v roce 2013). Svědek uváděl, že na běžném účtu měl cca 100 000 Kč, rodiče mu v roce 2013/2014 vrátili ve dvou splátkách celkem 450 000 Kč, které jim půjčil předtím z úvěru ze stavebního spoření. Jeho podíl o výši 20% ve společnosti , právnická osoba, měl dle něj v roce 2018 (kdy jej prodal za netržní cenu 5 000 – 15 000 Kč) hodnotu asi 100 000 Kč. Předmětné nemovitosti měly dle něj hodnotu v roce 2014, tel. číslo, 000 Kč.

25. Při hodnocení zjištění z uvedené výpovědi svědka , jméno FO, (jehož výslech odvolací soud shledal věrohodným), zdůraznil odvolací soud, že hodnotu movitých věcí je nutno zvažovat jen ve výši 1/3 tvrzené ceny neboť tolik by činilo nejnižší podání v exekuci, pokud by exekuce na majetek dlužníka byla vedena a movité věci byly nalezeny, exekuce následně jejich prodejem realizována (§ 329 odst. 2 o. s. ř.). I kdyby tato úvaha o ponížení hodnoty movitých věcí nepřipadala v úvahu, vyhodnotil odvolací soud, že plná hodnota movitého majetku svědka a finančních prostředků (bez hodnoty podílu dlužníka ve společnosti , právnická osoba, ) by činila 1 390 000 Kč, což by nepostačovalo k tomu, aby bez předmětných nemovitostí nedošlo jejich převodem ke zkrácení žalobcovy pohledávky. Odvolací soud tak shledal nezbytným, aby byla znaleckým posudkem oceněna účast dlužníka , jméno FO, ve společnosti , právnická osoba, , tj. jeho obchodní podíl ve výši 20% - pro vyřešení úvahy, zda jednání dlužníka zkracovalo věřitele, a to i s přihlédnutím k uvedenému obchodnímu podílu jako majetkovému právu dlužníka. Jelikož jednak okresní soud neprováděl žádné dokazování k prokázání majetkových poměrů dlužníka ke dni 15. 10. 2014, jednak dokazování znaleckým posudkem by znamenalo rozsáhlé dokazování přesahující rámec odvolacího řízení, byl první rozsudek OS zrušen s pokynem (viz výše odst. 22 odůvodnění) k doplnění dokazování znaleckým posudkem o určení ceny podílu dlužníka v obchodní společnosti , právnická osoba, k datu 15. 10. 2014 a k následnému novému posouzení, zda majetkové poměry dlužníka , jméno FO, k uvedenému datu (účinnost darovací smlouvy) umožňovaly i po pozbytí předmětných nemovitostí uspokojení pohledávky žalobce z majetku dlužníka. Okresnímu soudu bylo dále uloženo nepřehlédnout, že hodnotu movitých věcí lze vypočítat jen ve výši 1/3, jak bylo již výše uvedeno.

26. V následujícím druhém prvostupňovém řízení proto okresní soud respektoval výše uvedené pokyny odvolacího soudu. Vedle toho, že nechal zpracovat příslušný znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, (k tomu odst. 36 až 38 odůvodnění rozsudku), provedl k návrhu žalované ohledně jejího nového tvrzení (viz jednání 15. 11. 2022) o tom, že dlužník , jméno FO, měl k datu 15. 10. 2014 další majetkovou hodnotu – pohledávku za společností , právnická osoba, dokazování listinami a doplňujícím výslechem dlužníka , jméno FO, jako svědka. Jelikož se z obsahu spisu – z výpovědi tohoto svědka před odvolacím soudem (příp. z tvrzení žalované, doplněných v odvolacím řízení) – podávalo, u kterých subjektů měl svědek , jméno FO, k datu 15. 10. 2014 své účty, vyžádal soud k návrhu žalované (podání z 11. 3. 2021, č. l. 198) od těchto peněžních ústavů patřičné zprávy (odst. 27, 28 odůvodnění rozsudku).

27. Ze zprávy , právnická osoba, . má soud za prokázané, že dlužník , jméno FO, měl u této banky v rozhodném období – k datu 15. 10. 2024 – veden jeden účet, a to osobní účet č. , č. účtu, , jehož zůstatek k uvedenému datu činil 19 985,73 Kč.

28. Ze zprávy , právnická osoba, . bylo zjištěno, že dlužník , jméno FO, měl k 15. 10. 2014 evidován pouze jeden účet stavebního spoření, a to č. , č. účtu, , kde zůstatek k uvedenému datu činil 95 751,27 Kč.

29. Z písemného vyjádření dlužníka , jméno FO, (č. l. 411) ohledně faktického poskytnutí částky 1 000 000 Kč z titulu „Smlouvy o bezúročné půjčce“ ze dne 30. 4. 2012 společnosti , právnická osoba, , ohledně zdroje prostředků na poskytnutí takové půjčky, způsobu jejího poskytnutí, způsobu a doby vrácení půjčky dlužníkem z této smlouvy – tj. společností , právnická osoba, , soud zjistil, že uvedenou půjčku dlužník , jméno FO, poskytl společnosti v druhé polovině roku 2012 z vlastních prostředků a patrně ve čtyřech nebo pěti splátkách, a to vždy s ohledem na momentální finanční situaci společnosti a její potřebu půjčky. S ohledem na uplynulou dobu od poskytnutí půjčky nemá dlužník žádné doklady k transakcím (byť potvrzení o převzetí půjčky vyhotovoval). Půjčka, která se stala splatnou koncem června 2014, nebyla dlužníkovi , jméno FO, nikdy uhrazena.

30. Z čestného prohlášení , tituly před jménem, , jméno FO, z 15. 12. 2023 soud zjistil, že jej učinil na žádost dlužníka , jméno FO, , přičemž uvedl, že dlužník , jméno FO, poskytl společnosti , právnická osoba, v začátcích jejího podnikání po založení prostředky ve výši 1 mil. Kč ve splátkách, ohledně nichž si autor čestného prohlášení detaily nepamatuje. Tento závazek byl řádně zaúčtován.K tomu soud podotýká, že pokud vyzval usnesením ze dne 4. 7. 2023, č. j. , spisová značka, společnost , právnická osoba, ke sdělení skutečností významných pro řízení a rozhodnutí (zda fakticky obdržela o dlužníka , jméno FO, 1 000 0000 Kč dle smlouvy o půjčce z 30. 4. 2012 – s podrobnostmi, zda byla tato půjčka v souladu se smlouvu vrácena) pak společnost na tento dotaz neodpověděla, byť jí usnesení bylo doručeno dne 14. 7. 2023.

31. Z písemné darovací smlouvy (předložené v elektronické verzi pořízené patrně scanem listiny) ze dne 15. 10. 2012 (č. l. 447) se podává, že dárce , jméno FO, , r. č. , č. účtu, daroval obdarovanému – dlužníku , jméno FO, – jako svému synovcovi částku 600 000 Kč v hotovosti a obdarovaný tento dar přijal do výlučného vlastnictví. Podle obsahu smlouvy byla uvedená částka obdarovanému předána v hotovosti, přičemž obdarovaný tuto částku před podpisem smlouvy převzal. Dar byl označen jako bezúčelový. Smlouva obsahovala vlastnoruční (vcelku dobře čitelný) podpis „, jméno FO, “ v místě pro podpis dárce, dále nečitelný podpis, resp. zjednodušený, se zřetelným prvním písmenem D (další část podpisu obsahovala pouze téměř vodorovnou čárou plynule pokračující po písmenu D) v místě pro podpis obdarovaného.

32. Pokud soud provedl důkaz čestným prohlášením datovaným 19. 9. 2023, pak jednak ve verzi vytištěné z elektronicky poskytnutého dokumentu – taktéž zjevně vyhotoveného scanem listiny, dále pak při jednání předloženým originálem tohoto prohlášení (č. l. 446 a příloha č. 1 přílohové obálky). Ze srovnání těchto verzí pak bylo zjištěno, že originál ručně psané listiny obsahoval nejprve přeškrtnutý text „Čestné prohlášení. Čestně prohlašuji, že jsem svému“, dále text (zobrazený také na scanu listiny elektronicky poskytnuté soudu), že listina byla sepsána v , Anonymizováno, 19. 9. 2023, přičemž pisatel , jméno FO, V. prohlásil, že svému synovi – dlužníku , jméno FO, – daroval v roce 2012 částku 200 000 Kč v hotovosti.

33. Z kopie listiny „Smlouva o bezúročné půjčce“ soud zjistil, že s odkazem na § 657 a násl. zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů ji dne 30. 4. 2012 uzavřel dlužník , jméno FO, jako věřitel a společnost , právnická osoba, jako dlužník (jednající jednatelem , tituly před jménem, , jméno FO, ), přičemž se strany (věřitel coby společník uvedené společnosti s podílem na základním kapitálu ve výši 20% odpovídajícím vkladu 40 000 Kč) dohodly, že věřitel poskytne společnosti bezúročnou půjčku ve výši 1 000 000 Kč, k poskytnutí dojde v průběhu roku 2012 dílčími částmi na základě žádostí společnosti, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení žádosti. Společnost se zavázala půjčku splatit ve lhůtě do 30. 6. 2014 převodem na účet věřitele, ze kterého byla půjčka poskytnuta; oprávněná byla půjčku splatit i dříve.

34. Z protokolu o výslechu svědka , jméno FO, , provedeného u odvolacího soudu dne 23. 3. 2021, soud zjistil, že svědek zde neuváděl žádné okolnosti ohledně půjčky 1 000 000 Kč poskytnuté společnosti , právnická osoba, , na druhé straně nebyl na existenci pohledávek vůči společnosti (či jakýmkoli jiným věřitelům) výslovně dotazován. Ohledně svých movitých věcí (tak, jak předtím je doplnila v tvrzeních žalovaná k výzvě odvolacího soudu) vypověděl, že automobil Octavia koupil jako ojetý za cca 320 000 Kč, nepamatuje si kdy, šlo o rok výroby 2005/2006, najeto měl asi, tel. číslo, 000 km; asi v roce 2016 jej svědek prodal za, tel. číslo, 000 Kč. Diamantové prsteny koupil jako sadu dvou kusů za celkem 140 000 Kč, považoval to za dobrou investici, nakonec však tyto daroval své přítelkyni k třicátým narozeninám asi v roce 2017. Vlastnil osm párů sjezdových lyží špičkové kvality, hodnota za pár tehdy byla 9 000 – 14 000 Kč. Dále vlastnil dva ski-alpové sety – boty, lyže a hůlky (jako nové, každý v hodnotě 35 000 Kč, kupované v roce 2012/2013). Vlastnil dvě kola – horské a silniční, zakoupené v roce cca 2013, horské kolo mohlo mít hodnotu cca 85 000 Kč, silniční 55 000 – 60 000 Kč. Ve vztahu k běžnému účtu uvedl, že šlo o č. , č. účtu, , přičemž dle něj v říjnu 2014 zde mohl mít cca 100 000 Kč (pozn. soudu – k přesné výši zůstatku na účtu k 15. 10. 2014 – odst. 27 odůvodnění rozsudku, šlo jen o 19 985,73 Kč). Podle svědka pak v říjnu 2014 měl stavební spoření s hodnotou asi 100 000 Kč. Dále uvedl, že měl ještě jedno stavební spoření, z něhož čerpal úvěr a peníze potom půjčoval rodičům, kteří mu je vrátili ve dvou splátkách v celkové výši 450 000 Kč v roce 2013 až 2014, peníze pak měl v hotovosti doma, resp. je možné, že si asi 25 000 Kč někdy dal na stavební spoření. Ohledně společnosti , právnická osoba, svědek vypověděl, že tato provozovala lyžařskou školu a půjčovala sportovní vybavení (levné lyže a kola, nikoli však ty, o kterých svědek vypověděl jak o svém majetku, pokud jde o kola, byly k dispozici asi tři v hodnotě 7 000 Kč). Společnost dle něj „negenerovala extra zisk“, neboť platili vysoký nájem, příjem z činnosti společnosti proto svědek neměl. Svůj obchodní podíl prodal v roce 2018 , jméno FO, (jiné osobě, než se kterou vystavil předmětnou směnku), a to patrně za částku 5 – 15 000 Kč; dle svědka nešlo o cenu tržní, byla ovlivněna tím, že v prostorech nabyvatele podílu měl svědek sídlo i jiné své firmy a neplatil zde nájem; tržní cena dle něj mohla dosahovat tak 100 000 Kč). Podle něj společnost v roce 2010 – 2012 byla úspěšnější, ale v roce 2014 už to bylo slabší.

35. V rámci svědecké výpovědi před prvostupňovým soudem svědek , jméno FO, uvedl, že čátku 1 000 000 Kč společnosti , právnická osoba, zapůjčil z důvodu, že peněžní prostředky v té době potřebovala na nějaké provozní věci, placení faktur, nájmů, blíže si to již nevybavuje. Půjčku poskytl postupně – jednak v závislosti na tom, jak je společnost potřebovala, jednak proto, že výši půjčky neměl v celkové částce k dispozici okamžitě. Předal ji tedy asi v pěti splátkách okolo, tel. číslo, 000 Kč. Půjčka nebyla žádným způsobem zajištěna; objevila se v účetnictví společnosti a nebyla svědkovi nikdy vrácena, byť se opakovaně ptal na situaci, jak to s vrácením vypadá, případně vyzýval jednatele , jméno FO, ústně k tomu, aby mu peníze vracel alespoň v nějakých splátkách. Zdrojem prostředků svědka pro půjčku společnosti , právnická osoba, byly finanční dary od otce svědka (200 000 Kč) a od strýce svědka – , jméno FO, (600 000 Kč), zbytek prostředků měl svědek k dispozici z dřívějších svých aktivit, kdy působil 2 sezóny jako lyžařský trenér a instruktor ve , Anonymizováno, . Od obou příbuzných osob obdržel svědek prostředky skutečně darem. K bližším okolnostem o darování částky 600 000 Kč strýcem svědkovi bylo vypovězeno, že strýc se nikdy neoženil, neměl rodinu, se svědkem měli velmi dobré vztahy, v době asi do roku 2011 bydlel svědek poblíž strýce, často jej navštěvoval a pomáhal mu v hospodářství nejen za života společného příbuzného (otec strýce a dědeček svědka v jedné osobě), tím spíše po úmrtí tohoto příbuzného. V té době strýci dále pomáhaly jeho matka a sestra svědka (ta spíš občasným uvařením jídla). Svědkovi není známo, že by strýc věnoval obdobně vysokou částku také sestře svědka. Strýc měl (podle svědka tak, jak to na vesnicích bývá) peníze v hotovosti doma, tedy dar předal svědkovi z této hotovosti, svědek si již nevybavoval, zda najednou nebo po částkách 500 000 a 100 000 Kč. Jako důvod, pro který o těchto darech svědek nevypovídal u odvolacího soudu, kde byl slyšen ke svým poměrům za období října 2014, svědek vysvětloval, že na toto nebyl dotazován. Ohledně půjčky rodičům svědka v částce 450 000 Kč svědek doplnil, že půjčku rodičům poskytnul z prostředků úvěru ze stavebního spoření, smlouvu o tomto spoření uzavřel asi v roce 2007, celková částka (spolu s naspořenou částkou svědka – zde uvedl, že šlo asi o 420 000 Kč) měla činit spolu s úvěrem 1 000 000 Kč, přičemž rodičům poskytl onu částku, která byla z jeho prostředků naspořena (420 000 Kč). K dotazu na to, zda mezi rodiči a svědkem bylo řešeno, že na jedné straně otec svědkovi dal 200 000 Kč, na druhé straně mu rodiče dlužili 450 000 Kč (420 000 Kč), bylo vypovězeno, že to nebylo nijak zvlášť řešeno, jen šlo o běžnou dohodu v ústní formě při dobře fungujících rodinných vztazích; svědek nikdy neměl pocit, že by mu rodiče peníze nevrátili, protože se tomu tak nikdy nestalo (v případech jiných vzájemných např. automobil atd.). Úvěr ze stavebního spoření byl svědkem splacen patrně v roce 2014.Oproti svým názorům o hodnotě obchodního podílu ve společnosti , právnická osoba, k říjnu 2014, které svědek uvedl před odvolacím soudem, ve výpovědi doplněné u okresního soudu zmínil, že se v dané době nezajímal o čísla, která generovalo podnikání uvedené společnosti, a není se schopen blíže vyjádřit k tomu, jaký měl jeho podíl hodnotu.

36. Soud k výslechům svědka , jméno FO, doplňuje, že jím vylíčené tvrzení v rámci obou vypovědí o tom, že předpokládal (mělo být domluveno), že věřitel (žalobce) předmětnou směnku při určitých podmínkách, které dle svědka nastaly, zničí, jsou nerozhodné, jestliže žalobce disponuje vykonatelnou pohledávkou na podkladě předmětné směnky (odst. 11 odůvodnění).

37. Ze znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , jmenovaného znalcem v oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace oceňování podílů v obchodních společnostech (č. posudku , Anonymizováno, ze dne 17. 5. 2022) bylo zjištěno, že znalec na základě dostupných podkladů stanovil ocenění obchodního podílu dlužníka , jméno FO, ve společnosti , právnická osoba, k datu 15. 10. 2014 na částku 79 000 Kč, a to za použití substančního způsobu ocenění. Nejvýznamnějšími použitelnými podklady pro ocenění byly účetní závěrky uvedené společnosti za poslední uzavřené účetní období před rozhodným datem, tj. za rok 2013. Uvedené podklady podle znalce vykazují jisté nepřesnosti a nejasnosti, snižující jejich vypovídající hodnotu, avšak s ohledem na to znalec uvedené ocenění podílu dlužníka částkou 79 000 Kč prezentoval spíše jako horní mez odhadu ocenění, a to pro situaci potvrzení předpokladů a odhadů, která zmínil v ocenění. Ve vztahu k takovému závěru o ceně obchodního podílu, resp. k tomu, že dle znalce reálná cena oceňovaného obchodního podílu byla spíše symbolická (navíc by byla snížena o náklady na transakci), znalec vyzdvihl nutnost přihlédnout ke skutečnostem uvedeným v nálezu znaleckého posudku, tj., že se u oceňovaného obchodního podílu jedná o výrazně minoritní podíl, jehož převoditelnost je omezena souhlasem valné hromady a předkupním právem majoritního společníka, dále též k tomu, že společnost , právnická osoba, měla k datu 15. 10. 2014 krátkou historii (založena společenskou smlouvou z 2. 12. 2011, vznik zápisem do obchodního rejstříku k datu 9. 12. 2011), že v účetnictví byly shledány nejasné položky.Ke zmíněné věrohodnosti dat pro účely zpracování posudku [mezi nimi zejm. – vedle úplných výpisů z obchodního rejstříku jednak společnosti , právnická osoba, , jednak společností, ve kterých tato společnost měla sama postavení společníka, tj. společnosti , právnická osoba, IČO , IČO, , , právnická osoba, IČO , IČO, , , právnická osoba, IČO , IČO, , , právnická osoba, IČO , IČO, , , právnická osoba, (případně s označením , právnická osoba, ) IČO , IČO, a , právnická osoba, IČO , IČO, , dále vedle zakladatelských dokumentů společnosti , právnická osoba, - šlo o účetní závěrky ke dni 31. 12. 2013 u hlavní společnosti a uvedených dceřiných společností (s výjimkou společností , právnická osoba, IČO , IČO, a , právnická osoba, IČO , IČO, , které nemají ve sbírce listin uložené žádné účetní závěrky) též jejich účetní výkazy nazvané „Rozvaha analyticky“ a „Výsledovka analyticky“, zpracované za období od 1. 1. 2014 do 15. 10. 2014] znalec uvedl, že účetní výkazy „Rozvaha analyticky“ a „Výsledovka analyticky“ (do soudního spisu na č. l. 270 – 283 založeno žalovanou) jsou zjevně pouze výstupem účetního programu za dílčí část účetního období, které proto není možné považovat za spolehlivé podklady pro ocenění podílu na společnosti , právnická osoba, Výkazy obsahují značné nekonzistence se zveřejněnými účetními závěrkami jednotlivých společností (v podrobnostech, které znalec uvedl zejména na straně 4 posudku), proto znalec považoval - při zjevné nepoužitelnosti zmíněných účetních výkazů pro potřeby ocenění – za nutné ve shodě s běžnou oceňovací praxí vycházet z řádné účetní závěrky za poslední ukončené účetní období před datem rozhodným pro ocenění (k 31. 12. 2023), zatímco údaje z účetních výkazů použil pouze pro potřeby zjištění povahy položek uvedených v řádných účetních závěrkách a pro dopočtení hodnoty vlastního kapitálu výše uvedených dvou dceřiných společností, jejichž účetní závěrky nebyly k dispozici ve sbírce listin obchodního rejstříku.Znalec podle zjištění z údajů z obchodního rejstříku popsal, že oceňovaný obchodní podíl dlužníka , jméno FO, odpovídal vkladu ve výši 40 000 Kč do základního kapitálu společnosti , právnická osoba, (ve výši 200 000 Kč), když uvedenému vkladu odpovídal podíl ve výši 20%, přičemž na vklad bylo k rozhodnému datu pro ocenění splaceno 50%. Dalším společníkem k datu ocenění byl , tituly před jménem, , jméno FO, , narozený 4. 10. 1945, který vlastnil podíl odpovídající vkladu ve výši 160 000 Kč (splacený rovněž z 50%), jemuž odpovídal podíl ve výši 80%. Oceňovaný obchodní podíl tedy byl výrazně minoritní, navíc dle článku 9 společenské smlouvy společnosti , právnická osoba, , sepsané 2. 11. 2011, byl podíl společníka převoditelný na třetí osobu jen se souhlasem valné hromady společnosti a společník, který hodlal podíl převést, jej byl nejprve povinen nabídnout ostatním společníkům. Vzhledem ke všemu uvedenému tak byla převoditelnost obchodního podílu dlužníka , jméno FO, významně omezena. Podle výpisu z OR pak znalec uvedl, že předmětem podnikání společnosti byly výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 – 3 živnostenského zákona (s podrobnostmi v OR uvedenými), přičemž podle obsahu spisu soudu a přílohového spisu policie ČR – ÚO , adresa, , oddělení hospodářské kriminality sp. zn. , Anonymizováno, znalec dovodil, že faktická činnost společnosti souvisela s provozováním lyžařských škol a půjčováním sportovního vybavení. Ohledně hospodářských výsledků k datu ocenění podílu byla v dokumentech obchodního rejstříku založena účetní závěrka k 31. 12. 2013, přičemž výkazy účetní závěrky obsahují i údaje za účetní období roku 2012; společnost v letech 2012 – 2013 vykazovala nízkou ekonomickou aktivitu (tržby 1 360 000 Kč vykázané v roce 2012, 1 151 000 v roce 2013, při téměř shodné výši tehdejších vykázaných provozních nákladů, zároveň při absenci údajů o přesné povaze nákladů a výnosů společnosti v účetních výkazech), dle znalce neměla patrně žádné zaměstnance (absence osobních nákladů společnosti), konečně zisk po zdanění společnost vykázala jen 13 000 Kč v roce 2012 a 14 000 Kč v roce 2014. Dále znalec popsal, že v rozvaze společnosti k 31. 12. 2013 jsou vykazovány některé částky, které zcela neodpovídají reálnému stavu dle dokumentů ve sbírce listin OR (údaje o základním kapitálu, dlouhodobém finančním majetku). Konkrétně na jedné straně dle výpisu z OR činil základní kapitál 200 000 Kč, zatímco dle rozvahy pouze 100 000 Kč (když to je výše splaceného základního kapitálu). Pokud jde o finanční majetek, pak jeho ocenění v rozvaze nekoresponduje ani se sumou vlastního kapitálu všech dceřiných společností, ani se součtem pořizovacích cen všech kapitálových společností. Ohledně historie a hospodaření dceřiných společností znalec obdobně poukázal na konstatování u společnosti , právnická osoba, – s výjimkou společnosti , právnická osoba, (vznikla v roce 2006) všechny vznikly v krátkém časovém období prosinec 2011 – leden 2012, pro předmětné období vykazovali minimální tržby a hospodářské výsledky. Pokud jde o strukturu majetku a závazků společnosti , právnická osoba, , konstatoval znalec, že tato vykazovala vysoké zadlužení, přičemž její dlouhodobý majetek v podobě majetkové účasti v dceřiných společnostech byl kryt krátkodobými závazky vůči společníkům a z obchodních vztahů. Souhrnně tak znalec vyhodnotil, že k datu ocenění měla společnost , právnická osoba, velmi krátkou historii, nevykazovala významné tržby a hospodářské výsledky, byla vysoce zadlužena a neměla žádný významný hmotný majetek. Dlouhodobý finanční majetek představovaly podíly ve výši 100% na základním kapitálu v 7 společnostech s ručením omezeným, jejichž hospodaření vykazovalo obdobné znaky.Z možných způsobů ocenění obchodního podílu znalec volil ocenění dle účetní hodnoty a substanční metodou, které provedl v rámci limitů daných dostupnými doklady, a to konkrétně postupem vyčíslením reálné hodnoty kapitálových účastí na základě hodnoty vlastního kapitálu jednotlivých dceřiných společností k datu 31. 12. 2013. Na základě takového postupu pak znalec stanovil ocenění obchodního podílu dlužníka , jméno FO, na částku 79 000 Kč s tím, že jde spíše o horní mez ocenění.

38. Podle písemného vyjádření znalce k námitkám žalované soud zjistil, že (přes výše zmíněné nepřesnosti a nejasnosti podkladů, které měl znalec k dispozici, a jejichž vliv na věrohodnost dat z účetnictví společnosti hodnotil již v písemném posudku) považoval podklady získané z popsaných zdrojů za dostatečné k ocenění minoritního podílu ve společnosti formy společnosti s ručením omezeným, jejíž sídlo se nacházelo v bytě, která neměla zaměstnance, přičemž předmětný podíl byl výše uvedeným způsobem jen omezeně převoditelný. Pokud znalec specifikoval obecný seznam podkladů pro oceňování obchodního podílu společníka ve společnosti v příloze k dopisu vůči soudu před samotným zadáním konkrétního pro řízení vyžádaného znaleckého posudku, pak jde o rámcový seznam podkladů, který obvykle pro zpracování takového ocenění vyžaduje, nikoli však o „nutné“ podklady; s ohledem na to vyloučil námitku žalované, že by pro relevantní závěry předmětného znaleckého posudku neměl „dostatečné“ podklady. Informace, které znalec z podkladů a ze spisů měl, měl za dostatečné pro zpracování posudku, proto nevyzýval společnost či dceřiné společnosti k doplnění podkladů. Rovněž uvedl, že nemá za to, že by mohl zpracovat zpřesněný závěr o ceně obchodního podílu na podkladě doplněných zdrojů, podklady pro zpracování posudku měl za dostatečné.Znalec potvrdil, že v účetních dokladech společnosti , právnická osoba, , konkrétně v účetním výkazu „Rozvaha analyticky“ (č. l. 280 spisu) je veden údaj o půjčce od společníka v částce 1 000 000 Kč, a to jak k 1. 1. 2014, tak k 15. 10. 2014 „koncový stav“, přičemž zdůraznil, že existence závazku vůči společníku byla při ocenění obchodního podílu vzata v úvahu.

39. V rámci výslechu před soudem (prostřednictvím videokonferenčního zařízení) znalec znovu setrval na tom, že pro zpracování znaleckého posudku měl dostatek podkladů, u nichž vzal v úvahu, že vykazovaly určité nepřesnosti. Neshledal žádné indicie o tom, že by oceňovaný obchodní podíl dlužníka , jméno FO, ve společnosti , právnická osoba, měl k datu 15. 10. 2014 hodnotu dosahující stovek tisíc Kč, případně milionu, či dvou. Společnost vykazovala minimální ekonomickou aktivitu, neměla zaměstnance, předmětný podíl dlužníka , jméno FO, byl minoritní. Znalec si prakticky neuměl představit (nevěděl), odkud by se mohly vzít relevantní argumenty pro objektivní hodnocení vyšší hodnoty předmětného obchodního podílu. K otázce na možnost dohledání jiných podkladů, než které měl k dispozici, a které by mohly být přesnější a konkrétnější, znalec vyjádřil názor, že o existenci takové možnosti se nedomnívá. Zdůraznil, že prioritně k předmětnému zadání znaleckého posudku a v rámci svého znaleckého oboru musí vycházet z účetních závěrek a z toho, co o sobě společnost zveřejňuje. K dotazu žalované na obecný okruh podkladů, které znalec vyžaduje pro řádné zpracování znaleckého posudku na ocenění hodnoty obchodního podílu, znalec vyložil, že primárními jsou účetní závěrky (v ideálním případě auditované) za předcházející období, případně podnikatelské plány, avšak vždy záleží na tom, jakého typu a stavu je společnost, ve vztahu k níž se příslušný obchodní podíl oceňuje. Kupříkladu jde-li o společnost s obraty v řádech stovek milionů Kč, disponující nemovitým majetkem, velkým portfoliem pohledávek a závazků, pak se zkoumají specifické záležitosti.

40. Provedené dokazování znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, , jeho písemným vyjádřením a výslechem soud považuje za skutkově dostatečný podklad pro dílčí závěr, že ocenění obchodního podílu dlužníka , jméno FO, dosahovalo k datu 15. 10. 2014 částky maximálně 79 000 Kč. Znalec přesvědčivě a logicky vyložil, prioritně z jakých podkladů pro stanovení ocenění vycházel, když jím byly řádně účetní závěrky společnosti , právnická osoba, a dceřiných společností (s výjimkou dvou společností, které ve sbírce listin OR žádné účetní závěrky uložené nemají). Vyložil také, jaké nepřesnosti či nejasnosti vykazovaly jiné účetní výkazy, jakož i to, že je za této situace použil pouze omezeným způsobem, stejně pak zdůraznil pro ten případ důležitost účetních závěrek pro zpracování znaleckého úkolu za užití substanční metody. Rovněž vyložil, že zohlednil další okolnosti – tj. velmi krátkou historii společnosti , právnická osoba, , nevykazující významné tržby a hospodářské výsledky, vysoce zadluženou a bez významného hmotného majetku, jakož i to, že obchodní podíl dlužníka byl minoritní a omezeně převoditelný. Námitky žalované o tom, že znalecký posudek nemůže být dostatečným zdrojem pro skutkové zjištění o ocenění obchodního podílu dlužníka k 15. 10. 2014, jelikož nevycházel z dostatečných podkladů, vyvrátil znalec tím, že si dané případě lze těžko představit, odkud by se měly vzít relevantní argumenty pro objektivní hodnocení vyšší hodnoty předmětného podílu. Zdůraznil, že v rámci znaleckého úkolu dle zásad a pravidel jeho oboru musel vycházet z toho, co o sobě společnost zveřejňuje, tj. prioritně z účetních závěrek. Zopakoval další výše zmíněné okolnosti o „nemajetnosti“ společnosti , právnická osoba, , její krátké historii, absenci významných tržeb a zaměstnanců atd. Při zpracování podkladů pro znalecká závěr znalec neshledal jakékoli indicie o tom, že by oceňovaný obchodní podíl dlužníka měl mít k datu 15. 10. 2014 hodnotu dosahující stovek tisíc Kč, příp. dokonce jednoho až dvou milionů Kč, jak tvrdila žalovaná. Vedle toho však znalec potvrdil, že v účetních dokladech společnosti , právnická osoba, figuruje i k datu 15. 10. 2014 údaj o půjčce od společníka společnosti v částce 1 000 000 Kč.

41. K dokazování soud doplňuje, že nepřistoupil k provedení důkazů navržených žalovanou, a to jednak v podobě účastnického výslechu žalované, jenž byl navržen zejm. k tvrzení o její nevědomosti o tom, že v době uzavření/účinnosti darovací smlouvy neměla povědomost o tom, že je po dlužníkovi vymáhána nějaká pohledávka, dále o tom, že o předmětné pohledávce nevěděl ani dlužník, kterému nebyla zaslána výzva k plnění. Jak bylo výše uvedeno ve stanoviscích okresního i odvolacího soudu, v případě zkoumání opodstatněnosti odpůrčí žaloby vůči bezúplatnému právnímu jednání nemá subjektivní stránka (zkracující úmysl dlužníka, vědomost druhé strany o zadlužení dlužníka, zkracujícím úmyslu atd.) jakýkoli význam. Proveden nebyl ani výslech otce dlužníka , jméno FO, ve vztahu k údajům z čestného prohlášení o darování částky 200 000 Kč v roce 2012 dlužníkovi (viz důkaz v odst. 32 odůvodnění), a to jednak s ohledem na to, že soud má poskytnutí půjčky 1 000 000 Kč společnosti , právnická osoba, dlužníkem v roce 2012 za prokázané jinými důkazy, jednak s ohledem na to – jak bude níže uvedeno – ani při vzetí v úvahu pohledávky dlužníka v nominální výši 1 000 000 Kč do rozsahu jeho majetkových poměrů nepostačovaly tyto k úhradě žalobcovy pohledávky k datu 15. 10. 2014.

42. I v druhém prvostupňovém řízení žalobkyně setrvala žalobkyně na podané žalobě. V závěrečném návrhu pak zdůraznila, s kterými skutkovými a právními otázkami se již soudy v projednávané věci vypořádaly, a že v pokračujícím prvostupňovém řízení měla být řešena jen otázka, zda měl dlužník dostatečný majetek – a to bez zahrnutí předmětných nemovitostí – k plnému uspokojení pohledávky žalobce. Namítal nepravost listin předložených žalovanou pouze v kopii (smlouva o půjčce mezi dlužníkem a společností , právnická osoba, , darovací smlouva o darování částky 600 000 Kč strýcem dlužníka, čestné prohlášení otce dlužníka o darování částky 200 000 Kč dlužníkovi v roce 2012), a to i příp. předložených v originále (čestné prohlášení otce dlužníka). Za smyšlené („pohádky“) považoval tvrzení žalované a výpověď svědka , jméno FO, o půjčce společnosti , právnická osoba, ve výši 1 000 000 Kč, jakož i o zápůjčkách (pozn. soudu – správně o darech) 200 000 Kč a 600 000 Kč dlužníkovi. Jako nevěrohodný označil také údaj žalované a svědka , jméno FO, o tom, že sám , jméno FO, v předmětné době půjčil 420 000 Kč svým rodičům z údajného úvěru ze stavebního spoření, nebo dle žalobce bylo ze zprávy banky zjištěno, že žádný tvrzený úvěr nikdy dlužníkovi poskytnut nebyl. Žalobce zdůraznil názor, že tvrzená pohledávka dlužníka 1 000 000 Kč za společností , právnická osoba, je ve skutečnosti bezcenná, jelikož je pohledávkou za společností, která má nulovou hodnotu, nemá žádný majetek, má dluhy, resp. jediným majetkem jsou obchodní podíly v dalších stejně bezcenných společnostech. Tak jako tak by však označený majetek dlužníka nepostačoval k úhradě předmětné pohledávky žalobce za dlužníkem, dlužník tedy dostatečný majetek k tomu, aby bez předmětných nemovitostí mohla být pohledávka žalobce uspokojena k rozhodnému datu, neměl.

43. Žalovaná požadovala v závěrečném návrhu zamítnutí žaloby. Ohrazovala se vůči zmínkám žalobce o trestních řízeních vedených s , jméno FO, , v níž tento má předkládat dodatečně vytvořené listiny o svém majetku; žalovaná, a ostatně ani její bratr – dlužník , jméno FO, – nejsou osobami, vůči kterým by bylo vedeno jakékoli trestní řízení. Zopakovala argumentaci o tom, že k 15. 10. 2014, kdy byla předmětná darovací smlouva uzavřena, neměl žalobce za dlužníkem , jméno FO, jakoukoliv vykonatelnou pohledávku, dokonce jej ani plnění prokazatelně nevyzval. Je třeba rozlišovat, jaké okolnosti žalovaná znala v době uzavírání darovací smlouvy – neměla žádné informace o finančních potížích dlužníka , jméno FO, , neřešila a nepotřebovala řešit takové otázky, jelikož v té době nebylo vůči němu vedeno žádné soudní řízení včetně exekučního, nebyla vznesena ani výzva k zaplacení. I kdyby provedla rešerši podstatných skutečností o poměrech dlužníka, nebyla by schopna zjistit, zda tento podepsal či nikoli směnku či směnky. Žalovaná měla za to, že dle stávající judikatury je stále v postavení, kdy v tomto typu řízení musí pouze tvrdit a prokazovat to, že nemohla ani s vynaložením náležité péče poznat existenci určitých okolností, které by bránily platnému převodu předmětných nemovitostí. Žalovaná uzavřela darovací smlouvu v dobré víře, s vědomím toho, že její bratr , jméno FO, je naprosto standardní finanční kondici. Dále zopakovala námitku o tom, že v okamžiku podání žaloby neměl žalobce vykonatelnou pohledávku. Na ni přitom bylo nepřípadně přeneseno důkazní břemeno o majetkových poměrech dlužníka, a to ještě zpětně k datu uzavření darovací smlouvy. Měla však za to, že toto důkazní břemeno unesla, jelikož listinnými důkazy a svědeckými výpověďmi bylo prokázáno, že dlužník k rozhodnému datu disponoval majetkem necelých 2,5 milionů Kč (hodnota aktiv 1 390 000 Kč prezentovaná před odvolacím soudem v podání žalované z 11. 3. 2021, spolu s hodnotou obchodního podílu 79 000 Kč a pohledávkou dlužníka za společnosti , právnická osoba, , kterou je třeba nepochybně zohledňovat v účetní hodnotě z roku 2014), přičemž tento majetek byl dle žalované také minimálně za částku 2,5 milionu Kč také zobchodovatelný. Žalovaná tedy v době uzavření darovací smlouvy neměla žádnou možnost vědět rozpoznat, že není oprávněná uzavřít darovací smlouvu s dlužníkem a stát se platně vlastníkem převáděných nemovitostí.

44. V rámci závěrů a odůvodnění druhého prvostupňového rozsudku soud zcela odkazuje na část závěrů, které jsou popsané v odst. 18 až 21 odůvodnění, jakož i na závěry a hodnocení odvolacího soudu, učiněné v rámci Usnesení (odst. 23 odůvodnění, příp. též část odst. 24 a 25 odůvodnění). Okresní soud tedy nadále setrvává na tom, že žalobce podal včas předmětnou žalobu (odst. 21 odůvodnění), zásadní je, že v době rozhodování soudu již žalobce disponuje [a i ke dni vydání prvního rozsudku OS disponoval (od 29. 6. 2019)] vykonatelnou pohledávkou vůči dlužníku, se kterým žalovaná uzavřela předmětné, a to výslovně bezúplatné, právní jednání v podobě darovací smlouvy (§§ 589 odst. 1, 594 odst. 1, 591 o. z.). Stejně tak soud setrvává na nepodstatnosti subjektivní stránky věci – totiž, zda dlužník měl zkracující úmysl při uzavření předmětné darovací smlouvy, stejně tak, zda žalovaná o takovém úmyslu věděla či mohla vědět. V podrobnostech je odkazováno na zmíněné odst. 18 až 21, dále – jde-li o stanovisko odvolacího soudu na odst.

23. K tématu žalovanou vyzdvihovaného významu nedoručení výzvy žalobce vůči dlužníku k plnění z titulu závazku dlužníka se vyjádřil jednoznačně odvolací soud, na což okresní soud poukazuje, byť si je vědom dílčího a dočasného svého pochybení v tom směru, že v pokračujícím prvostupňovém řízení po určitou dobu tématu doručení výzvy žalobce vůči dlužníkovi věnoval pozornost a žalobce v tomto směru vyzýval k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů. Posléze, jak soud účastníky informoval v úvodu jednání 7. 9. 2023, od této tématiky upustil.

45. K zásadní skutkové záležitosti – majetkovým poměrům dlužníka k datu 15. 10. 2014 – které měl okresní soud v této fázi řízení zkoumat, učinil následující závěry. Majetek dlužníka , jméno FO, , jde-li o věci movité, byl zjištěn odvolacím soudem, resp. i okresním soudem z protokolu o výslechu dlužníka jako svědka (příslušná část odst. 24, dále odst. 34). Za zjištěné považuje soud i to, že dlužník , jméno FO, zapůjčil společnosti , právnická osoba, v roce 2012 bezúročnou půjčku ve výši 1 000 000 Kč, jak plyne nejen z kopie listiny o této smlouvě (odst. 33), dále též z výslechu svědka , jméno FO, , podpůrně pak zejm. ze zjištění znalce , tituly před jménem, , jméno FO, ohledně existence takového závazku společnosti vůči (byť v účetnictví osobně neidentifikovanému) společníkovi právě ve výši 1 000 000 Kč. Je pravdou, že svědek , jméno FO, se o této své pohledávce nezmiňoval ve výslechu před odvolacím soudem, nicméně tímto soudem byl jak v rámci výzvy k písemnému vyjádření dotazován výslovně na konkrétní majetek (bez výslovného označení, že má uvádět i pohledávky), stejně tak při svědecké výpovědi nebyl výslovně na problematiku svých případných pohledávek nikým dotazován. Samotná okolnost, že tvrzení o této pohledávce a příslušná část výpovědi o ní byla přednesena žalovanou a učiněna svědkem až poté před soudem prvního stupně proto nevede prvostupňový soud zásadním pochybnostem o existenci této pohledávky za společností , právnická osoba, Poznamenáváno je, že pravost listin dokládajících podstatnou část zdroje pro zapůjčení peněžních prostředků dlužníkem společnosti (darovací smlouva – odst. 31, čestné prohlášení – odst. 32) nebyla žalovanou prokázána, avšak soud již dále k této problematice nevedl dokazování, neboť jej považoval za nadbytečné s ohledem na konečný závěr (podpořený výslechem znalce , tituly před jménem, , jméno FO, při posledním jednání), že i při zohlednění plné výše této půjčky (pohledávky dlužníka) v částce 1 000 000 Kč nepostačovaly jeho majetkové zdroje k 15. 10. 2014 k plné úhradě pohledávky věřitele za dlužníkem.

46. Zůstatky účtů běžného účtu a účtu stavebního spoření byly zobjektizovány zprávami peněžních ústavů (odst. 27, 28). O tom, že svědek, tj. dlužník , jméno FO, měl v rozhodnou dobu k dispozici též hotovost ve výši 450 000 Kč (příp. 420 000 Kč) po vrácení půjčky od rodičů, není na místě pochybovat při svědecké výpovědi dlužníka jen proto, že k 15. 10. 2014 stavební spořitelna již neevidovala žádný úvěr dlužníka. Ten totiž opakovaně (před odvolacím i okresním soudem) uvedl, že tento úvěr splatil již v roce 2013.

47. Výše ceny obchodního podílu dlužníka byla prokázána znaleckým posudkem (viz výše odst. 37 až 39) na částce maximálně 79 000 Kč.

48. Následně pak soud považoval za zcela zřejmé, že majetek dlužníka , jméno FO, by ani při variantě, že by soud započítal plnou nominální hodnotu jeho pohledávky 1 000 000 Kč z titulu zápůjčky vůči společnosti , právnická osoba, do jeho majetkových poměrů, nepostačoval ke dni 15. 10. 2014 k plné úhradě věřitelovy (žalobcovy) pohledávky za tímto dlužníkem, která z vykonatelného titulu (odst. 11 odůvodnění) činila k datu 15. 10. 2014 na jistině částku 2 230 000 Kč a na úroku ve výši 6% ročně z této částky od 26. 5. 2012 do data účinnosti odporované darovací smlouvy (do data 15. 10. 2014) částku 319 434,35 Kč, tj. celkem 2 549 434,35 Kč. Oproti tomu disponoval dlužník movitým majetkem, ohledně něhož lze – jak uvedl odvolací soud ve svém Usnesení – zvažovat jen třetinovou hodnotu z hodnoty tvrzené, konkrétně cca 203 164 Kč [1/3 z cca 165 000 Kč za automobil Škoda Octavia (když tuto hodnotu soud uvažuje s ohledem na to, že dle svědka tento automobil prodal v roce 2016 za, tel. číslo, 000 Kč), 1/3 z cca 140 000 Kč (hodnoty 2 diamantových prstenů), 1/3 z cca 92 000 Kč (průměrná hodnota 8 párů sjezdových lyží z hodnoty vypovězené svědkem), 1/3 z 70 000 Kč (hodnota ski-alpových setů dle svědka), 1/3 z 85 000 Kč (hodnota horského kola) a 1/3 z 57 500 Kč průměrná hodnota silničního kola z hodnoty vypovězené svědkem)]. Dále měl k dispozici 19 985,73 Kč (zůstatek na běžném účtu u , právnická osoba, ., č. , č. účtu, , 95 751,27 Kč (zůstatek na účtu stavebního spoření č. , č. účtu, ), prostředky vrácené z půjčky rodičům – 450 000 Kč (příp. jen 420 000 Kč, jak uvedl svědek ve výpovědi před okresním soudem), a konečně byl vlastníkem obchodního podílu ve společnosti , právnická osoba, s hodnotou maximálně 79 000 Kč. I s případnou nominální výší pohledávky dlužníka za svým dlužníkem - společností , právnická osoba, by proto v majetkových poměrech dlužníka tento disponoval hodnotou 1 847 901 Kč (to se započtení prostředků z vrácené půjčky od rodičů ve výši až 450 000 Kč). Jak soud výše uvedl, žalobce však měl za dlužníkem k datu 15. 10. 2014 pohledávku na jistině a úroku ve výši 2 549 434,35 Kč, z čehož je zcela zřejmé, že majetkové poměry dlužníka , jméno FO, – bez zohlednění předmětných nemovitostí, jež byly odporovanou darovací smlouvou bezúplatně převedeny na žalovanou – neumožnovaly úhradu plné výše pohledávky žalobce, a to ani na jistině (rozdíl ve výši 382 099 Kč), tím spíše na jistině spolu s úrokem (rozdíl ve výši 701 533,35 Kč). Jednání dlužníka a žalované v podobě předmětné darovací smlouvy tudíž bylo nepochybně jednáním se zkracujícím důsledkem pro uspokojení pohledávky věřitele (§ 589 odst. 1 věta první o. z.), čímž okresní soud vyhodnotil poslední z podstatných podmínek pro úspěšnost předmětné odpůrčí žaloby jako za splněnou. K hodnocení majetkových poměrů dlužníka k datu 15. 10. 2014 však soud doplňuje, že se shoduje s žalobcem v úvaze, že zahrnout pohledávku dlužníka za společností , právnická osoba, do jeho majetkových poměrů nelze v plné nominální výši 1 000 000 Kč, když za takovou částku by stěží byla obchodovatelná (jako nedobytná, k tomu viz výše uvedená zjištění, že společnost , právnická osoba, dlužníkovi , jméno FO, zápůjčku nejen že nevrátila ve sjednané lhůtě do 30. 6. 2014, tj. již k datu účinnosti předmětné darovací smlouvy byla společnost v prodlení, ale neuhradila z půjčky dlužníkovi , jméno FO, ničeho dosud).

49. S přihlédnutím k závěrům okresního soudu (odst. 18 až 21 odůvodnění rozsudku), odvolacího soudu (odst. 23, částečně i 24 a 25 odůvodnění rozsudku), jakož i k novým závěrům okresního soudu o zkracujícím důsledku předmětné darovací smlouvy na možnost plného uspokojení vykonatelné pohledávky žalobce vůči dlužníkovi tedy bylo žalobě znovu vyhověno.

50. O nákladech řízení bylo rozhodnuto způsobem, který koresponduje základnímu pravidlu rozhodování o této procesní otázce, totiž z hlediska úspěšnosti ve věci (§ 142 o. s. ř.). Žalobce byl v řízení plně úspěšný, proto mu vůči neúspěšné žalované bylo přiznáno plné právo na náhradu nákladů řízení.

51. Ve vztahu k fázi řízení do vydání prvního rozsudku OS dosáhly náklady právního zastoupení celkem 27 176,70 Kč. Při tarifní hodnotě 10 000 Kč (§ 9 odst. 1 AT, k tomu blíže odůvodnění Usnesení odvolacího soudu – v posledním odstavci, spolu s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. , spisová značka, ) činí odměna advokáta za jeden úkon 1 500 Kč (§ 7 bod 4 AT), za 10 opodstatněných úkonů (převzetí a příprava zastoupení 10. 5. 2015, žaloba ze dne 22. 5. 2015, dalších 6 písemných úkonů ve věci samé ze dne 4. 11. 2015, 9. 10. 2019, 28. 1. 2020, 11. 3. 2020, 29. 6. 2020 a 12. 8. 2020, účast u 2 jednání dne 9. 6. 2020 a 15. 9. 2020; § 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT) jde celkem o 15 000 Kč. Mezi náklady řízení nebyl zahrnut úkon a paušální odměna k němu ve vztahu k odvolání ze dne 7. 7. 2015 proti usnesení o zastavení řízení, neboť šlo o odvolání proti usnesení, kterým bylo řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku ve lhůtě soudem stanovené; žalobce tak vydání takového procesního usnesení zavinil, proto bránil-li se vůči němu odvoláním, nelze tento úkon považovat za potřebný k uplatňování práva v tom smyslu, že žalobce jej nemusel učinit, jestliže by soudní poplatek zaplatil včas. Dále v nákladech právního zastoupení jde o náhradu hotových výdajů spojených s každým z uvedených 10 úkonů – vždy po 300 Kč - tj. celkem 3 000 Kč (10 x 300 Kč, § 13 odst. 3 AT). Náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby, konkrétně strávený advokátem při cestě ke 2 jednáním (z , adresa, a zpět) vždy po 8 půlhodinách představuje celkem 1 600 Kč (2 x 8 x 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT), a cestovní výdaje advokáta pak 2 860,10 Kč [za 2 jízdy z , adresa, a zpět, ve vzdálenosti vždy 240 km vozem , Anonymizováno, reg. zn. , SPZ, s průměrnou spotřebou 5,53 litrů/100 km, při sazbě základní náhrady 4,2 Kč za 1 km a při ceně motorové nafty za jeden litr 31,80 Kč (§ 1 písm. b), § 4 písm. c) vyhl. č. 358/2019 Sb.]. Podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. tvoří náklady řízení také náhrada za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 4 716,60 Kč [0,21 x (15 000 + 3 000 + 1 600 + 2 860,10)].Náklady právního zastoupení žalobce v rámci odvolacího řízení činí 7 221,67 Kč. Jde o odměnu 2 x 1 500 Kč za 2 úkony (vyjádření k odvolání žalované, jednání 23. 3. 2021), 2 x 300 Kč za náhradu hotových výdajů ve vztahu k hotovým úkonům, náhradu za ztrátu času 800 Kč a cestovní výdaje 1 568,32 Kč [vzdálenost 260 km vozem , Anonymizováno, reg. zn. , SPZ, , spotřeba 6 l /100 km, cena motorové nafty 27,20 Kč za 1 l, a sazba základní náhrady za 1 km – 4,40 Kč (§ 1 písm. b), § 4 písm. c) vyhl. č. 589/2020 Sb.)]. To vše spolu s DPH (1 253,35 Kč).Konečně náklady právního zastoupení žalobce před soudem prvního stupně po vrácení věci odvolacím soudem činí 19 388,76 Kč. Jedná se o odměnu za 5 úkonů právní služby (2 x písemná podání ve věci samé – ze 7. 3. 2022 a 15. 12. 2022, 3 x účast u jednání) po 1 500 Kč, tj. 7 500 Kč, náhradu hotových výdajů k těmto 5 úkonům – celkem 1 500 Kč, náhradu za ztrátu času jízdou ke 3 jednáním (15. 11. 2022, 7. 9. 2023 a 4. 1. 2024 v trvání vždy 6 půlhodin) – celkem 1 800 Kč a cestovné vozidlem uvedeným v předchozím odstavci odůvodnění, při vzdálenosti 1 cesty (včetně zpáteční) 230 km a k jednáním předešle zmíněným, a to v roce 2022 ve výši 1 730,98 Kč [cena nafty 47,10 Kč, sazba základní náhrady 4,70 Kč za 1 km (§ 1 písm. b), § 4 písm. c) vyhl. č. 511/2021 Sb.)], v roce 2023 ve výši 1 670,72 Kč [cena nafty 34,40 Kč, sazba základní náhrady 5,20 Kč (§ 1 písm. b), § 4 písm. c) vyhl. č. 467/2022 Sb. ve znění účinném k 7. 9. 2023)], v roce 2024 ve výši 1 822,06 Kč [cena nafty 38,70 Kč, sazba základní náhrady 5,60 Kč (§ 1 písm. b), § 4 písm. c) vyhl. č. 398/2023 Sb.)]. Náhrada za DPH k uvedené odměně a hotovým výdajům činí 3 365 Kč.Celkem tak náklady řízení žalobce k datu vyhlášení odůvodňovaného rozhodnutí představují 53 787,13 Kč.

52. K odůvodnění výroku III. tohoto rozsudku soud připomíná, že podle § 148 o. s. ř. přísluší státu vůči účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které v řízení vynaložil, jestliže u účastníků nejsou splněny podmínky pro osvobození od soudního poplatku. Takové podmínky strana žalovaná jako neúspěšná netvrdila, nepodávají se ani ve spisu. Proto soud přistoupil k tomu, že částku 204 Kč, která představuje zálohou nekryté vyplacené znalečné, uložil k povinnosti žalované nahradit je státu, na účet Okresního soudu v Semilech.

53. Lhůta k plnění povinnosti žalované k náhradě nákladů řízení vůči žalobci i vůči státu byla stanovena obvyklá třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř.). Ke stanovení delší lhůty či k plnění ve splátkách soud neshledal v okolnostech případu ani v soudu známých poměrech účastníků (k nimž žalovaná ve prospěch jiné než třídenní lhůty k plnění aktivně ničeho netvrdila) žádné relevantní důvody.