12 C 133/2021

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl samosoudkyní Mgr. Alexandrou Rulcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od 6. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím z titulu ošetření žalované a její následné hospitalizace v Protialkoholní záchytné stanici obec, která je provozována žalobkyní. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, žádné důkazy nepředložila. Za splnění podmínek § 115a z. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen jako „o. s. ř.“) rozhodl proto soud o žalobě rozsudkem bez jednání na základě listinných důkazů předložených žalobkyní.

2. Na základě provedených důkazů soud učinil následující závěry o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalované vyšetření, ošetření a následnou hospitalizaci v protialkoholní záchytné stanici dne 5. 9. 2020 Náklady na péči o žalovanou vyčíslila žalobkyně celkem na částku 3 000 Kč, sestávající se poskytnutí zdravotní péče ve výši 1 340 Kč, biochemie ve výši 250 Kč, dvakrát alkoholtest ve výši 180 Kč, zdravotnický materiál za 50 Kč, pití za 30 Kč, mycí a desinfekční prostředky za 150 Kč a náklady za ubytování ve výši 1 000 Kč, to vše spolu s příslušným DPH. Jak vyplývá z Uznání dluhu ze dne 5. 9. 2020, žalovaná byla o povinnosti uhradit tyto náklady žalobkyní poučena a svůj dluh co do důvodu i výše před propuštěním ze stanice uznala, což stvrdila svým podpisem. Současně vystavila žalobkyně žalované na výše uvedenou částku fakturu číslo se splatností ke dni 5. 10. 2020. Jelikož však žalovaná dlužnou částku neuhradila, dopisem datovaným dne 26. 4. 2021 právní zástupce žalobkyně ji vyzval k úhradě dluhu s poučením, že v případě neuhrazení dluhu bude podána soudní žaloba.

3. Tyto skutkové okolnosti soud posuzoval podle § 17 odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, ve znění pozdějších změn a doplňků, a podle ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle kterého uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

4. V řízení bylo zjištěno, že žalovaná v zákonem předepsané písemné formě uznala existenci svého dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše a zavázala se k jeho úhradě ve stanovené lhůtě. Tím byla založena vyvratitelná domněnka, že dluh ve výši 3 000 Kč v době uznání trval (§ 2053 o. z.). Bylo tedy na žalované, aby prokázala, že došlo k zániku tohoto dluhu, popř. že dluh jako takový vůbec nevznikl. Žalovaná však zůstala v řízení nečinná a žádná tvrzení ani důkazy na svou obranu neuvedla. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost dluh ve výši 3 000 Kč žalobkyni zaplatit spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z. a § 2 nařízení č. 351/2013 Sb.).

5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.

6. Lhůty ke splnění povinností byly stanoveny třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.