12 C 20/2022

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Alexandry Rulcové a přísedících Ing. Miloše Sladkého a Vladimíra Jandy ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 49 531 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 49 531 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 49 531 Kč ode dne 1. 11. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 16 022 Kč k rukám zástupkyně žalobce do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 9. 12. 2021 domáhá zaplacení částky 49 531 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady mzdy, kdy žalobce podal nejprve výpověď z pracovního poměru u žalované, následně i okamžité zrušení pracovního poměru z důvodu neuhrazení mzdy žalovanou za měsíc červenec 2021, a to ani do 15 dní po uplynutí její splatnosti. Žalovaná mzdu za měsíc červenec 2021 následně vyplatila, avšak sdělila žalobci, že jeho výpověď nepřijímá, neboť byl žalobce v pracovní neschopnosti. Žalovaná pak ani přes výzvy neuhradila žalobci náhradu mzdy dle § 56 odst. 2 zákona 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021 (dále jen jako„ z. p.“), za dva měsíce ve výši 49 531 Kč.

2. Žalovaná podala ve věci odpor, kdy ve vyjádření ze dne 7. 3. 2022 doplnila, že s podanou žalobou nesouhlasí. Dne 21. 7. 2021 podal žalobce výpověď, kdy výpovědní doba končila 30. 9. 2021. Tvrzení žalobce o předání okamžitého zrušení pracovního poměru dne 20. 9. 2021 považuje za nepravdivá, neboť byl od daného data v pracovní neschopnosti bez vycházek a není zapsána jeho docházka v práci. Žalobce byl v pracovní neschopnosti od 20. 9. 2021 do 24. 9. 2021, poté již do zaměstnání nenastoupil, pracovní poměr skončil výpovědí dne 30. 9. 2019. Žalobce nedodržoval neschopenku, porušoval povinnosti, dne 22. 9. 2021 odeslal okamžité ukončení pracovního poměru poštou, které bylo žalované doručeno 23. 9. 2021, do 24. 9. 2021 mu byla proplácena mzda za pracovní neschopnost. Výplata za červenec 2021 byla žalovanému uhrazena dne 22. 9. 2021 z důvodu druhotné platební neschopnosti žalované. Ta proto namítá, že se jedná ze strany žalobce o záměrnou manipulaci a zneužití práva.

3. K objasnění skutkového stavu provedl soud následující důkazy: Z pracovní smlouvy ze dne 15. 1. 2019 byl prokázán pracovní poměr mezi účastníky, kdy žalobce byl zaměstnán u žalované od 15. 1. 2019 na pozici programátora CNC. Dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne 1. 2. 2019 došlo k navýšení mzdy a osobního ohodnocení žalobce, v ostatním zůstala smlouva nezměněna.

4. Z výplatnic žalobce se podává, že za druhé kalendářní čtvrtletí roku 2021 činil průměrný hodinový výdělek žalobce částku 151,89 Kč, týdenní pracovní doba činila u žalobce 37,5 hodiny.

5. Z výpisu z účtu bylo prokázáno, že žalobci byla uhrazena žalovanou mzda za měsíc červenec 2021 ve výši 24 698 Kč dne 22. 9. 2021.

6. Z listiny ze dne 20. 9. 2021 se podává okamžité zrušení pracovního poměru žalobcem dle § 56 odst. 1 písm. b) z. p. s odůvodněním, že mu k danému dni nebyla vyplacena mzda za měsíc červenec 2021. Dále žalobce sdělil, že požaduje náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby dle § 56 odst. 2 z. p. Převzetí listiny žalovanou jako zaměstnavatelem není vyplněno. Z podacího lístku a sms zprávy o doručení zásilky vyplývá, že danou listinu podal žalobce dne 22. 9. 2021 na poště a dne 23. 9. 2021 byla doručena žalované.

7. Z dopisu žalované se podává, že na okamžité zrušení pracovního poměru dle § 56 odst. 1 písm. b) z. p. reagovala tak, že sdělila, že dané nemůže přijmout, protože byl žalobce v pracovní neschopnosti a jedná se o zneužití práva, kdy se snaží záměrně ukončit pracovní poměr i přes již podanou výpověď. Pracovní poměr proto považují za ukončený ke dni 30. 9. 2021.

8. Z předložené sms komunikace se podává, že dne 21. 9. žalobce žádal sms zprávou o podepsání výpovědi a následné zaslání na email a o vystavení zápočtového listu, na což paní [příjmení] reagovala tím, že paní [příjmení] to v ten den dopoledne dořeší a zítra mu vše zašle.

9. Z elektronické tabulky docházky žalobce se podává, že dne 20. 9. 2021 je u něj uvedena poslední událost v 7:00, od 7:30 je vedena u něj nemoc, a to do 24. 9. 2021. V papírové tabulce odchodů a příchodů zaměstnanců je ze dne 20. 9. pouze záznam jiného zaměstnance.

10. Dle listin České správy sociálního zabezpečení vznikla dne 20. 9. 2021 dočasná pracovní neschopnost žalobce, kdy nebylo nic vyplněno u povolených vycházek. Eneschopenka byla doručena žalované dne 22. 9. 2021. Dne 24. 9. 2021 byla pracovní neschopnost žalobci ukončena, což bylo oznámeno ČSSZ žalované dne 29. 9. 2021.

11. Dle evidenčního listu důchodového pojištění ze dne 15. 10. 2021 vyplnila žalovaná žalobci trvání pracovního poměru a tedy i dobu pojištění za rok 2021 na období od 1. 1. do 30. 9.

12. Z předžalobní výzvy ze dne 15. 10. 2021 a podacího lístku bylo prokázáno splnění povinnosti § 142a zákona 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen jako „o. s. ř.“).

13. Tyto skutkové okolnosti soud posuzoval v souladu s § 56 odst. 1 písm. b) z. p., dle něhož může zaměstnanec pracovní poměr okamžitě zrušit jen, jestliže mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti (§ 141 odst. 1). Dle odst. 2 téhož ustanovení zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, přísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Pro účely náhrady mzdy nebo platu se použije § 67 odst. 3.

14. Dle § 141 odst. 1 z. p. jsou mzda nebo plat splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku.

15. Dle § 51 odst. 1 z. p. byla-li dána výpověď, skončí pracovní poměr uplynutím výpovědní doby. Výpovědní doba musí být stejná pro zaměstnavatele i zaměstnance a činí nejméně 2 měsíce, s výjimkou vyplývající z § 51a. Výpovědní doba smí být prodloužena jen smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem; tato smlouva musí být písemná.

16. Dle § 67 odst. 3 z. p. se pro účely odstupného průměrným výdělkem rozumí průměrný měsíční výdělek. Dle odst. 4 téhož ustanovení je odstupné zaměstnavatel povinen zaměstnanci vyplatit po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu určeném u zaměstnavatele pro výplatu mzdy nebo platu, pokud se písemně nedohodne se zaměstnancem na výplatě odstupného v den skončení pracovního poměru nebo na pozdějším termínu výplaty.

17. Dle § 356 odst. 1 z. p. se průměrný výdělek zjistí jako průměrný hodinový výdělek. Dle odst. 2 téhož ustanovení Má-li být uplatněn průměrný hrubý měsíční výdělek, přepočítá se průměrný hodinový výdělek na 1 měsíc podle průměrného počtu pracovních hodin připadajících na 1 měsíc v průměrném roce; průměrný rok pro tento účel má 365,25 dnů. Průměrný hodinový výdělek zaměstnance se vynásobí týdenní pracovní dobou zaměstnance a koeficientem 4,348, který vyjadřuje průměrný počet týdnů připadajících na 1 měsíc v průměrném roce.

18. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žalobce pracoval u žalované na pozici programátora CNC. V červenci 2021 podal žalobce z pracovního poměru výpověď, kdy pracovní poměr měl skončit 30. 9. 2021. Žalovaná avšak neuhradila žalobci řádně mzdu za měsíc červenec 2021, kdy ji uhradila až dne 22. 9. 2021. Žalobce na dané reagoval podáním okamžitého zrušení pracovního poměru. V řízení sice nebylo prokázáno, že by se tuto listinu snažil doručit žalované dne 20. 9. 2021 v místě pracoviště, avšak dané není podstatné pro tuto věc, neboť bylo prokázáno, ostatně ani o tomto nebylo mezi účastníky sporu, že tuto listinu doručil žalované poštou dne 23. 9. 2021. Pracovní poměr mezi účastníky tak zanikl prokazatelně nejpozději dne 23. 9. 2021. Argumentace žalované, že žalobce tímto zneužil práva je pak naprosto lichá, neboť žalobce pouze využil svých zákonných práv za situace, kdy mu žalovaná neuhradila řádně mzdu za měsíc červenec 2021, a to ani do 15 dnů po uplynutí období splatnosti, tj. do 15. září 2021, případná druhotná platební neschopnosti společnosti na toto nemůže mít žádný vliv. Taktéž skutečnost, že žalobce byl v době od 20. 9. do 24. 9. 2021 v pracovní neschopnosti, není žádnou zákonnou překážkou pro podání okamžitého zrušení pracovního poměru či pro jakéhokoliv jiného způsobu ukončení pracovního poměru, neboť ochranná doba se dle zákoníku práce vztahuje pouze na ukončení pracovního poměru zaměstnavatelem, nikoliv zaměstnance. Pracovní neschopnost žalobce ukončil hned následující den po ukončení pracovního poměru. Pluralita listin ukončující pracovní poměr též není zákonně, ani judikaturně jakkoliv vyloučena, nadto byla zaviněna pouze chováním žalované, která po podání výpovědi žalobcem naplnila podmínky i pro okamžité zrušení pracovního poměru. Neuhrazením mzdy žalovanou za měsíc červenec 2021 do 15. 9. 2021, kdy pozdější úhrada nemá na dané vliv, tak vznikl žalobci naprosto legitimní důvod k podání okamžitého zrušení pracovního poměru, kdy pracovní poměr mezi účastníky tedy zanikl ke dni 23. 9. 2021. Žalobci tak v souladu s ust. § 56 odst. 2 o. s. ř. náleží náhrada mzdy ve výši hrubého průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby, tj. dva měsíce. Žalobce pak náhradu mzdy vypočetl správně ve výši 49 531 Kč, kdy v souladu s § 67 odst. 3 vyšel z průměrného měsíčního výdělku, jenž se vypočítává dle § 356 odst. 1 z. p. z průměrného hodinového výdělku, který za předcházející kalendářní čtvrtletí činil u žalobce částku 151,89 Kč, který se vynásobí týdenní pracovní dobou zaměstnance, což je u žalobce 37,5 hodin, a koeficientem 4,348, který vyjadřuje průměrný počet týdnů připadajících na 1 měsíc v průměrném roce. Tedy 151,89 Kč * 4,348 * 37,5 * 2 = 49 531 Kč. Náhradu mzdy za dva měsíce pak byla žalovaná povinna uhradit nejpozději do konce října 2021, od 1. 11. 2021 je tak žalovaná v prodlení, a proto přísluší od tohoto data žalobci i nárok na příslušenství spočívající v zákonném úroku z prodlení. Povinnost výzvy před podáním žaloby žalobce řádně splnil.

19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen jako„ o. s. ř.“). Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto má právo na náhradu nákladů řízení, které vynaložil k účelnému bránění práva proti žalované. Náklady řízení se sestávají ze soudní poplatku ve výši 1 982 Kč a z nákladů právní zastoupení ve výši 14 040 Kč, kdy náklady zástupkyně se sestávají z odměny advokáta za 4 úkony právní služby po 3 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby, účast na jednání dne 22. 6. 2022 dle § 8 odst. 1, § 7 bodu 4 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarifu (dále jen jako „a. t.“), 4 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 3 a. t., podle § 13 odst. 1 a. t. v souladu s předloženým technickým průkazem vozidla náhrady za cestovní výdaje ve výši 440 Kč za 1 cestu osobním automobilem z [obec] do [obec] a zpět k jednání u zdejšího soudu (vozidlo [anonymizováno], spotřeba 7,4 l /100 km, cena za 1 l benzínu Natural 95 ve výši 44,50 Kč, náhrada za použití automobilu 4,70 Kč km), náhradu za promeškaný čas zástupkyně nepožadovala. Žalovaná je povinna nahradit tyto náklady v celkové výši 16 022 Kč žalobci k rukám jeho zástupkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).