12 C 61/2021

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl samosoudkyní Mgr. Alexandrou Rulcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 573 174,27 Kč s příslušenstvím, rozsudkem pro zmeškání

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 573 174,27 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 9,9% ročně z částky 571 130,27 Kč od 22. 6. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 573 174,27 Kč od 22. 6. 2020 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 74 825,06 Kč a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 39 076,01 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 75 780,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 153 b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku I. z titulu smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi účastníky dne datum.

2. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 1. 11. 2021. Žalovanému bylo dne 25. 10. 2021 do vlastních rukou doručeno předvolání k tomuto jednání, jehož součástí bylo poučení o skutečnosti, že pokud se žalovaný k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání.

3. Žalovaný se k uvedenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153b odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro zmeškání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro zmeškání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro zmeškání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”)); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. např. § 13 z. ř. s. ve spojení s §§ 367, 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C. H. Beck, str. 332, bod 5 a 6). Rozsudek pro zmeškání nelze vydat dle § 153b odst. 3 o. s. ř. tam, kde by takovým rozsudkem došlo ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky, jinými slovy, kde by se jednalo o tzv. konstitutivní rozhodnutí.

4. V posuzované věci se jedná o spor z titulu smlouvy o úvěru číslo, kterou účastníci uzavřeli dne datum. Na základě úvěrové smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku 600 000 Kč, která byla užita částečně účelově na předčasné splacení všech peněžitých závazků žalovaného vyplývající ze smluv účastníků číslo, anonymizováno a anonymizována dvě slova, a ve zbylé části bezúčelově na účet žalovaného bankovní účet. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 120 měsíčních anuitních splátkách ve výši 7 896 Kč. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 20. 8. 2019, kdy nesplacený úvěr úročila vedle zákonného úroku z prodlení úrokovou sazbou ve výši 9,9% ročně. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém účastníci mohou uzavřít smír. Nejedná se o konstitutivní rozhodnutí, ale soud právně závazným způsobem deklaruje povinnosti žalovaného, jež mu vnikly z uvedeného titulu. Na základě výše uvedeného soud proto rozhodl k návrhu žalobkyně rozsudkem pro zmeškání.

5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 75 780,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 22 928 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 573 174,27 Kč sestávající z částky 10 620 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava věci, podání žaloby, předžalobní upomínka, účast u jednání 1. 11. 2021), včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., náhrady za promeškaný čas v rozsahu 6 půlhodin po 100 Kč, cestovného ve výši 1 297,63 Kč (za cestu obec – obec a zpět o celkové vzdálenosti 210 km, při základní sazbě 4,40 Kč/km, spotřebě 6,4 l/km a ceně pohonných hmot 27,80Kč) a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 43 680 Kč ve výši 9 172,80 Kč, kdy žalobkyně požadovala daň pouze z odměny za zastupování. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím soudu podepsaného, přičemž odvolacím důvodem jsou jen vady uvedené v ustanovení § 205 odst. 1 písm. a) o. s. ř. týkající se podmínek řízení, věcné příslušnosti soudu, vyloučení soudce nebo obsazení soudu a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání tohoto rozsudku (§ 205b o. s. ř.). Nesplní-la žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.