12 C 95/2019

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl samosoudkyní Mgr. Alexandrou Rulcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zdržení se užívání díla

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 23 824 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá na žalovaném zdržení se užívání díla, a to rodinného domu [adresa], který je součástí pozemku p. č. st. [číslo], to vše zapsáno na [list vlastnictví] pro [územní celek], k. ú. [anonymizováno], [stát. instituce], [stát. instituce] (dále jen„ díla“ či„ rodinného domu“), a to do doby zaplacení ceny díla dle smlouvy o dílo ze dne 17. 4. 2018. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalobkyně uzavřela s žalovaným a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení] jako objednavateli smlouvu o dílu, na základě které se žalobkyně zavázala na svůj náklad a nebezpečí provést pro objednatele dílo, tj. stavbu předmětného rodinného domu, a objednatelé se zavázali dílo převzít a zaplatit za něj sjednanou cenu díla. Dle čl. VII. odst. 7 smlouvy bylo ujednáno, že až do (i.) podpisu předávacího protokolu oběma smluvními stranami a do (ii.) doby úhrady celé ceny díla, nedohodnou-li se smluvní strany jinak, nejsou žalovaní oprávněni dílo jakkoliv užívat (tj. ani v něm mít uloženy jakékoliv věci). Dne 14. 8. 2019 bylo dílo předáno a převzato, mezi smluvními stranami byl o předání a převzetí díla sepsán předávací protokol. Dílo je k dnešnímu dni evidováno v katastru nemovitostí jako stavba, rodinný dům, přičemž jako vlastník je zapsán žalovaný. Celá cena díla nebyla do dnešního dne zaplacena, žalovaný přesto v rozporu s čl. VII. odst. 7 smlouvy dílo užívá. Žalobkyně mu zaslala předžalobní výzvu ze dne 9. 9. 2019.

2. Žalovaný k žalobě uvedl, že ji navrhuje jako nedovolenou a bezdůvodnou zamítnout. Dané odůvodnil tvrzením, že má za to, že žaloba je neprojednatelná, neboť předmětné ust. čl. VII odst. 7 smlouvy o dílo je ujednáním neplatným, odporujícím zákonu. V řízení na zdržení se užívání stavby se jako základní řeší vždy otázka oprávněnosti stavby a její vlastnictví. Nemovitost je evidována jako stavba rodinného domu, kdy jsou jako její vlastníci v SJM zapsáni žalovaný a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení]. Stavba byla řádně zkolaudována a [stát. instituce] bylo dne 14. 8. 2019, pod č. j. SÚ/1982/19, sp. zn. SÚ 1980 /19-, vydáno pravomocné rozhodnutí o předčasném užívání stavby rodinného domu. Na údajný nedoplatek kupní ceny byl proveden jednostranný zápočet při použití vyčíslení škod za náklady na nedodělky, které musely a stále musejí být vlastníky domu vynakládány na jeho bezvadné dokončení. Pokud se tedy žalobkyně dožaduje vydání rozhodnutí, které by omezilo, či dokonce vyloučilo žalovaného z užívání rodinného domu, takový postup je nezákonný v rozporu s ústavním pořádkem ČR a s předpisy civilního práva, k čemuž odkázal na ust. § 1011 a násl. o. z. a Listinu základních práv a svobod.

3. V rámci repliky žalobkyně uvedla, že nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že ujednání v čl. VII. odst. 7 smlouvy je neplatné pro nezákonnosti a jeho rozpor s ústavním pořádkem a zákonem, k čemuž odkázala na zásadu pacta sunt servanda s tím, že žalovaný smlouvu bez výhrad podepsal a akceptoval i danou povinnost neužívat dílo do splnění podmínek.

4. Žalovaný v následné replice zopakoval své stanovisko s tím, že uvedená zásada nepředchází ochraně vlastnického práva, kdy je možné omezit vlastnické právo pouze na základě zákona. Dále doplnil, že cena díla byla uhrazena v plném rozsahu, a to částečně finančním plněním a částečně provedení zápočtu za cenu díla. Dům byl vlastníky užíván na základě rozhodnutí o předčasném užívání stavby, nyní je užíván dle povolení – Sdělení k užívání stavby rodinného domu vydané [stát. instituce], dne 23. 7. 2020, pod č. j. SÚ/1837/20, sp. zn. SÚ 1660/20-.

5. Při jednání konaném dne 23. 11. 2020 účastníci učinili nesporným, že mezi žalobkyní jako zhotovitelem a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení] a žalovaným jako objednavateli byla uzavřena dne 17. 4. 2018 smlouva o dílo, jejímž předmětem je provedení díla – stavby rodinného domu na pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] kdy pozemky jsou zapsány na [list vlastnictví] pro [územní celek], [katastrální uzemí], k dnešnímu dni je výše uvedené dílo evidováno v katastru nemovitostí jako stavba – rodinný dům [adresa], která je součástí pozemku par. [číslo] kdy vše je zapsáno na [list vlastnictví] pro [územní celek], [katastrální uzemí]. Vlastníkem nemovitostí je zapsán v katastru nemovitostí žalovaný.

6. Replikou ze dne 22. 1.2 2020 žalobkyně doplnila, že cena za provedení díla byla sjednána dohodou stran ve výši 10 111 581 Kč včetně DPH, kdy cena díla byla stanovena položkových rozpočtem stavby a žalovaný se zavázal zaplatit cenu díla formou dílčích zálohových plateb ve výši 50% za jednotlivé etapy díla, vyjma etap dle čl. III odst. 1 smlouvy. Poslední fakturu je žalobkyně oprávněna vyhotovit po řádném dokončení díla, mj. potom co budou odstraněny veškeré vady a nedodělky. Dne 14. 8. 2019 došlo k předání díla, o čemž byl sepsán předávací protokol. Žalovaný následně uplatnil řadu nedodělků a vad, které částečně žalobkyně uznala a částečně odmítla. Žalovaný neposkytl žalobkyni potřebnou součinnost a žalovaná tak není oprávněna vystavit závěrečnou fakturu. Žalovaný však v rozporu se smlouvou dílo užívá 7. Na základě provedených důkazů soud učinil následující závěry o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela s žalovaným a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení] jako objednavateli Smlouvu o dílo, na základě které se žalobkyně zavázala na svůj náklad a nebezpečí provést pro objednatele dílo, tj. stavbu předmětného rodinného domu specifikovaného v bodu 1 odůvodnění, a objednatelé se zavázali dílo převzít a zaplatit za něj sjednanou cenu díla. V čl. VII. odst. 7 smlouvy bylo ujednáno, že až do (i.) podpisu předávacího protokolu oběma smluvními stranami a do (ii.) doby úhrady celé ceny díla, nedohodnou-li se smluvní strany jinak, nejsou objednavatelé oprávněni dílo jakkoliv užívat (tj. ani v něm mít uloženy jakékoliv věci). Dne 14. 8. 2019 bylo dílo předáno a převzato, mezi smluvními stranami byl o předání a převzetí díla sepsán předávací protokol. Žalobkyně dosud nevystavila finální fakturu na úhradu zbylé ceny díla, neboť se strany neshodnou na oprávněnosti uplatněných vad. Dílo je evidováno v katastru nemovitostí jako stavba, rodinný dům, přičemž jako vlastník je zapsán žalovaný. Stavba byla zkolaudována a [stát. instituce] bylo dne 14. 8. 2019, pod č. j. SÚ/1982/19, sp. zn. SÚ 1980 [číslo], vydáno pravomocné rozhodnutí o předčasném užívání stavby rodinného domu. Dům je vlastníky užíván na základě povolení – Sdělení k užívání stavby rodinného domu vydané [stát. instituce], dne 23. 7.2020, pod č. j. SÚ/1837/20, sp. zn. SÚ 1660/20-.

8. Tyto skutkové okolnosti soud posuzoval v souladu s ust. § 3 odst. 2 písm. d) a § 1011 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), čl. 4 odst. 4 a čl. 11 zákona 2/1993 Sb., Listiny základních práv a svobod, kdy vlastnické právo a zásadu pacta sunt servanda vystavil vzájemnému testu proporcionality za zohlednění ústavního příkazu k optimalizaci, tj. postulátu minimalizace omezení základních práv a svobod.

9. Pro řešení otázek rozsahu autonomie a svobody jednotlivců je nezbytné hledání takového řešení, které zachová v maximální možné míře kolidující zájmy, a jsou to právě obecné soudy, které jsou povinny nalézat právo, což značí nejen vyhledávání přímých, konkrétních a výslovných pokynů v zákonném textu, nýbrž také zjišťování a formulování, co je konkrétním právem, i tam, kde se jedná o interpretaci abstraktních norem, ústavních zásad, ustanovení Listiny a závazků plynoucích z mezinárodních smluv, a o jejich vzájemné střety. Posouzení kolize základních subjektivních práv, mj. přezkum zásahů do vlastnického práva, kdy dané právo je jedním z práv s nejvýraznějším horizontálním účinkem, je v souladu se stanovisky Ústavního soudu založena na aplikaci principu proporcionality neboli přiměřenosti v širším smyslu, tj. zákazu nadměrnosti zásahů do práv a svobod, kdy dané patří mezi standartní nástroje řešení daného konfliktu základní práv. Princip proporcionality je vystavěn metodologicky na třech krocích. Prvním krokem je hodnocení jednoduchého práva hlediskem vhodnosti, jehož obsahem je zvažování zvoleného normativního prostředku z pohledu možného naplnění sledovaného účelu. Druhým krokem uplatnění principu proporcionality je posouzení jednoduchého práva kritériem potřebnosti, jež sleduje analýzu plurality možných normativních prostředků ve vztahu k zamýšlenému účelu a jejich subsidiaritu z hlediska omezení Ústavou chráněné hodnoty – základního práva nebo veřejného statku. Lze-li sledovaného účelu dosáhnout alternativními normativními prostředky, je pak ústavně konformní ten, jenž danou ústavně chráněnou hodnotu omezuje v míře nejmenší. Sleduje-li prověřované právo ochranu určité z ústavně chráněných hodnot, současně však jinou omezuje, třetí hledisko principu proporcionality, jímž je poměřování, představuje metodologii vážení těchto v kolizi stojících ústavních hodnot. Pro vyvození závěru při kolizi základních práv, případně veřejného dobra, jako principů, na rozdíl od případu konfliktu norem jednoduchého práva, se Ústavní soud řídí příkazem k optimalizaci, tj. postulátem minimalizace omezení základního práva a svobody, resp. veřejného dobra. Jeho obsahem je maxima, dle níž za okolnosti přijetí závěru o opodstatněnosti priority jednoho před druhým ze dvou v kolizi stojících základních práv či veřejných statků je nutnou podmínkou konečného rozhodnutí rovněž využití všech možností minimalizace zásahu do jednoho z nich. Příkaz k optimalizaci lze normativně odvodit z ustanovení čl. 4 odst. 4 Listiny, dle něhož základních práv a svobod musí být šetřeno při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod, tudíž analogicky rovněž v případě jejich omezení v důsledku jejich vzájemné kolize. Na základě výše uvedeného lze dospět k závěru, že zatímco u vlastnického práva je postulát potřebnosti naplněn, což plyne z nutnosti zachovat a chránit řádně nabyté vlastnické právo, u zásady pacta sunt servanda a legitimního očekávání dodržení smlouvy dané z hlediska kritéria potřebnosti, tedy z pohledu subsidiarity možných alternativních nástrojů zabezpečujících daný účel, neobstojí, neboť ochrany legitimních očekávání žalobkyně lze dosáhnout dílčími nástroji, které se nedotýkají vlastnického práva žalovaného, a toto právo nikterak neomezují, např. zajištění převodu vlastnictví až k okamžiku obdržení protiplnění žalovaným či např. žaloba na zaplacení zbylé části kupní ceny atd. Výklad omezující základní lidská práva a svobody tak nesmí svými negativními důsledky přesahovat pozitiva, která představuje ochrana jiných základních práv a ústavně chráněných hodnot. Soud proto ve světle závěrů Ústavního soudu posoudil závažnost obou chráněných hodnot, tj. vlastnického práva žalovaného a legitimního očekávání žalobkyně o dodržení ujednání o neužívání díla do splnění podmínek dle smlouvy a dospěl k závěru, že vlastnické právo žalovaného, kdy danou nemovitost řádně nabyl do svého vlastnictví, v daném případě požívá vyšší ochrany, neboť je tak respektován ústavní příkaz k optimalizaci. Opačným výkladem by bylo zasaženo řádně nabyté vlastnické právo žalovaného, čímž by se jednalo o narušení principu právní jistoty, který je jedním ze základních atributů demokratického právního státu. Je to proto žalobkyně, nikoliv žalovaný, kdo by měl chránit své zájmy jinou, méně omezující cestou. (srovnej nález pléna Ústavního soudu ze dne 16. října 2007 sp. zn. Pl. ÚS 78/06, od jehož závěrů se dosud Ústavní soud ani Nejvyšší soud neodchýlily ve své rozhodovací praxi, Listina základních práv a svobod, 1. vydání (1. aktualizace, 2021): M. Tomoszek, V. Vomáčka čl. 11 LZPS, D. Hejč čl. 4 LZPS). Co se týče dalších námitek žalobkyně, že přímý účinek je v horizontálním právu nepřípustný, resp. je přípustný pouze nepřímý účinek skrze doktrínu prozařování, danému nelze přisvědčit, neboť ústavní soud ve své judikatuře již uzavřel, že přímý účinek je problematický, avšak není nepřípustný, a naopak výslovně uzavřel, že je třeba v případě kolize práv řídit se postulátem minimalizace omezení v souladu s čl. 4 odst. 4 LZPS za aplikace testu přiměřenosti. Totožný závěr lze pak uzavřít, co se týče odborné literatury uváděné žalobkyní z let 1995 -1999, která není na předmětnou věc přiléhavá, neboť dané názory byly vývojem právního řádu i judikaturou Nejvyššího a Ústavního soudu již dávno překonány, viz shora. S ohledem na výše uvedené proto soud neprovedl další účastníky navržené důkazy a jako nadbytečné je zamítl, neboť nemohou jakkoliv ovlivnit předmětné závěry testu proporcionality a předmětného postulátu. Na základě výše uvedeného soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, a proto má právo na náhradu nákladů řízení, které vynaložil k účelnému uplatňování práva proti žalobkyni. Náklady řízení tvoří mimosmluvní odměna advokáta za 6 úkonů právní služby po 2 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, první porada s klientem, podání ze dne 28. 2. 2020, podání ze dne 19. 11. 2020, jednání ze dne 23. 11. 2020 a jednání ze dne 27. 10. 2021) dle § 7 bod 5., § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 1 písm. a), b), d) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen jako„ a. t.“), 6 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 a. t., náhrada za promeškaný čas v rozsahu 6 půl hodin po 100 Kč dle § 14 a. t. (jednání dne 23. 11. 2020 a dne 27. 10. 2021), náhrada 21 % DPH v částce 3 654 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), a cestovní náklady za cestu [obec] – [obec] a zpět k jednání ve dne 23. 11. 2020 a 27. 10. 2021 (2krát 118 km, cena 4,40 Kč, cena PHM nafty 27,20 Kč, průměrná spotřeba 5,4 l /100 km, vozidlo Škoda Kodiaq) ve výši 2 770 Kč, celkem ve výši 23 824 Kč. Žalobkyně je povinna nahradit tyto náklady k rukám zástupce žalovaného dle § 149 odst. 1 o. s. ř., lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní.