3 C 197/2017

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudcem Mgr. Michalem Polákem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený obecným zmocněncem titul jméno příjmení narozeným datum , bytem adresa o zaplacení 757 817 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje pro úrok z prodlení v zákonné výši od 1. 9. 2017 do 13. 9. 2017 z částky 149 400 Kč.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 149 400 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 14. 9. 2017 do zaplacení z částky 149 400 Kč.

III. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 1 454,40 Kč.

IV. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Semilech náklady řízení ve výši 3 687 Kč.

V. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Semilech náklady řízení ve výši 905 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 24. 11. 2017 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo zaplatit jí částku 457 817 Kč spolu s příslušenstvím, a to částečně z titulu odstoupení od smlouvy o dílo a částečně z titulu povinnosti k náhradě škody. V průběhu řízení tento nárok rozšířila o dalších 300 000 Kč z titulu povinnosti k náhradě škody. Žalobkyně tvrdila, že v červnu 2016 u žalovaného objednala kompletní nátěr oken (celkem 42 ks) domu na adrese [adresa]. Dle tvrzení žalobkyně si žalovaný na tuto činnost vyhradil celé léto cca do konce září 2016, s čímž žalobkyně souhlasila. Cena prací byla sjednána jako běžná cena za srovnatelné dílo. V průběhu prací žalobkyně vyplatila žalovanému na zálohách částky 50 000 Kč dne 23. 6. 2016, 30 000 Kč dne 1. 7. 2016, 10 000 Kč a 200 EUR dne 29. 7. 2016 a 2 000 EUR dne 3. 8. 2016, celkem bylo takto žalovanému zaplaceno 90 000 Kč a 2 200 EUR (tj. 149 400 Kč). Zálohu zaplacenou dne 29. 7. 2016 si žalovaný vynutil hrozbou, že jinak k dalším pracím nenastoupí, zálohu zaplacenou dne 3. 8. 2016 zadržením 6 ks okenních křídel, věc byla oznámena PČR. I přes zaplacené zálohy žalovaný žalobkyni sdělil, že 5. 8. 2016 končí z důvodu jiné zakázky. Následně žalobkyně zjistila, že kromě toho, že dílo není dokončeno, vykazuje zásadní vady a dále že při jeho provádění žalovaný způsobil řadu poškození domu a jeho vybavení, toto včetně vyčíslení výše škody žalovanému sdělila dopisem ze dne 10. 1. 2017. Následně dopisem ze dne 27. 4. 2017 žalovaného vyzvala, aby nejpozději do 22. 5. 2017 nastoupil k dokončení díla, v opačném případě bude žalobkyně nucena od smlouvy odstoupit, což učinila dopisem ze dne 10. 8. 2017 a současně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužných částek nejpozději do 30. 8. 2017. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu zpět pro zákonný úrok z prodlení z částky 149 400 Kč od 1. 9. 2017 do 13. 9. 2017 a soud řízení v této části zastavil podle § 96 o. s. ř.

2. Žalovaný s žalobou uplatněným nárokem nesouhlasil. Tvrzenou odpovědnost za škody na oknech a dalším zařízením domu žalobkyně odmítl, rovněž zpochybnil znalecký posudek [titul] [příjmení]. Uznal toliko poškození 3 okenních tabulí, které praskly při opalování oken, v hodnotě cca 1 800 Kč. Žalovaný poukázal na neexistenci písemné smlouvy o dílo ani dokumentaci stavu oken před započetím jeho prací. Poukázal na svoji bezúhonnost a dlouholetou praxi v oboru, jakož i řadu sporů, které vede žalobkyně s řemeslníky, kteří pro ni v minulosti pracovali ([jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]). V souvislosti s uplatněným nárokem odkázal na rozsudek Okresního soudu v Nymburce č. j. 15 C 95/2007-241. V tomto řízení žalobkyně žalovala [jméno] [příjmení] o zaplacení 50 000 Kč ve věci renovace předmětných oken v domě v [obec]. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že na předmětných oknech již před panem [příjmení] (a tedy i žalovaným) pracovali i další řemeslníci. Postup žalobkyně byl přitom totožný jako v nyní projednávané věci, žalobkyně obvinila pana [příjmení] z rozsáhlých škod podložených vypracovaným znaleckým posudkem. Závěrem žalovaný uplatnil kompenzační námitku ve výši 42 807,60 Kč (tj. 37 224 Kč bez 15 % DPH) představující při zohlednění zaplacené zálohy dlužnou částku za provedené práce, byť z přehledu hodin na č. l. 89 p. v. spisu vyplývá, že k doplacení žalovaný požaduje pouze 37 224 Kč již zahrnující 15 % DPH. To dokládá i skutečnost, že celkem vyčíslil žalovaný hodnotu odpracovaných hodin na částku 186 628 Kč včetně 15 % DPH, což při odečtení zaplacení částky 149 400 Kč činí 37 228 Kč.

3. Rozsudkem č. j. 3 C 197/2017-198 ze dne 24. 3. 2020 byla žaloba zamítnuta, přičemž odvolací soud v rozsudku č. j. 47 Co 129/2020-230 ze dne 13. 10. 2020 rozsudek soudu prvního stupně zrušil pro částku 149 400 Kč s přísl. a ve zbytku ho potvrdil. Žaloba tak byla pravomocně zamítnuta pro částku 608 417 Kč s přísl. představující tvrzenou škodu a předmětem řízení zůstala částka 149 400 Kč představující částku, kterou žalobkyně žalobci zaplatila (tj. 90 000 Kč a 2 200 EUR) v souvislosti s požadovanými pracemi na oknech. Zaplacení této částky bylo mezi účastníky nesporné.

4. Z úředního záznamu PČR, KŘP [územní celek], OO [obec] ze dne 3. 8. 2016 o podaném vysvětlení žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně policejnímu orgánu sdělila, že se žalovaným byla předběžně dohodnuta, že jakmile to bude v roce 2016 možné, nastoupí a kompletně v celém domě obnoví nátěr oken. Nebylo možné specifikovat rozsah prací, účtováno mělo být podle obvyklého tarifu lakýrnických prací. Domluvili se pouze ústně, neboť nebylo možné smlouvu specifikovat.

5. Z úředního záznamu PČR, KŘP [územní celek], OO [obec] ze dne 3. 8. 2016 o podaném vysvětlení soud zjistil, že žalovaný policejnímu orgánu sdělil, že po předchozích dobrých zkušenostech s jeho prací mu byla žalobkyní nabídnuta zakázka spočívající v nátěru dřevěných oken a vymalování části domu na adrese [adresa]. Na tuto zakázku nastoupil dne 6. 6. 2016 společně se zaměstnancem [jméno] [příjmení] a bývalým zaměstnancem, [jméno] [příjmení]. Práce spočívající v opravách a nátěrech probíhaly do 3. 8. 2016. Žalobkyně vyplatila zálohy – 50 000 Kč dne 23. 6. 2016, 30 000 Kč dne 1. 7. 2016 a 10 000 Kč a 200 EUR dne 29. 7. 2016. Dne 26. 8. 2016 v rámci doplnění vysvětlení na PČR žalovaný ohledně dohody s žalobkyní uvedl, že smlouvu měli ústní, sama žalobkyně měla prohlásit, že v Německu, když si strany podají ruce, takto platí. Po zjištění požadavků žalobkyně ji žalovaný upozornil, že požadované práce nebude možné provádět úkolově, že budou pracovat hodinově, s čímž žalovaná souhlasila, dokonce vyjádřila spokojenost s tím, že hodinová sazba žalovaného jakožto toho, kdo za vše nese odpovědnost, je pouze o 25 Kč vyšší než jednoho z jeho spolupracovníků. Ohledně vyúčtování byly domluveni, že bude provedeno shodně jako v předchozí zakázce v [obec], kde si žalobce kromě samotných prací a materiálu počítal i 10% režijní náklady.

6. Žalovaný při svém výslechu uvedl, že měl provést nátěry rámů a křídel oken, zřejmě všech, pokud by na to zbyl čas. Časový horizont byl od 6. května s tím, že začátkem července jede do Norska na ryby na 14 dní a od 1. září nebo začátkem září má pevně nasmlouvanou zakázku v [obec]. Měl opravit nátěry špatně provedené předchozími natěrači. Rozsah prací nedokázal odhadnout, protože to byl značný rozsah a každé okno vyžadovalo něco jiného, co na něm udělat. U jednoho okna mu řekla žalobkyně, že ho chce opravit, některé stačilo přetřít, další chtěla tak a tak. Cena byla domluvena tak, že žalovaný jako vedoucí dostane 275 Kč na hodinu, ostatní 250 Kč a 200 Kč. Byla to ústní dohoda. Představu o celkové ceně zakázky neměl.

7. Z úředních záznamů o oznámení žalobkyně na policii a výslechu žalovaného je zřejmé, že účastníci nesjednali určitý předmět díla ani dostatečně určitou cenu, resp. nebyla prokázána jejich vůle uzavřít smlouvu bez určení ceny. Z ústního ujednání mezi žalobkyní a žalovaným nejde dovodit přesný rozsah a předmět díla. Podle žalovaného vyžadovalo každé okno něco jiného, a proto nelze uzavřít, co konkrétně a na kterém okně mělo být provedeno, zda například postačovala úprava některého křídla a rámu nebo byla domluvena jejich oprava. Nebyl ani blíže specifikován rozsah prací a počet oken, což vyplývá jak z prohlášení žalobkyně v úředním záznamu PČR, tak z výpovědi žalovaného. K ceně díla soud uvádí, že není vyloučeno sjednat odměnu za dílo v hodinové sazbě, ovšem takové ujednání nebylo v řízení jednoznačně prokázáno a vyplývá pouze z účastnické výpovědi žalovaného, když žalobkyně na policii dne 3. 8. 2015 uvedla, že práce měly být účtovány podle obvyklého tarifu lakýrnických prací. Taková tvrzení přitom znamenají, že účastníci neměli v úmyslu uzavřít smlouvu bez stanovení ceny. Soud nemá pochybnost o tom, že strany jednaly o provedení díla a chtěly takovou smlouvu uzavřít, bohužel však jejich jednání neskončilo dostatečně určitým ujednáním, byť v ústní formě, o předmětu a ceně díla. V takovém případě smlouva o dílo uzavřena nebyla a je nutno požadavek žalobkyně na vrácení částky ve výši 149 400 Kč posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. (k tomu srov. bod 21. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Pokud žalovaný tvrdil, že dohoda účastníků má být posouzena jako smlouva příkazní, má soud na základě shora uvedeného za prokázané, že účastníci měli v úmyslu uzavřít smlouvu o dílo a nikoliv smlouvu příkazní. Podle § 2430 o. z. upravující příkazní smlouvu se příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce, v daném případě však měl žalovaný sám na oknech pracovat a nikoliv za úplatu zařídit, aby okna byla natřena a opravena, tedy pouze zajistit výsledek takové činnosti. O příkazní smlouvu se tedy nejednalo.

8. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Podle § 2999 odst. 1 o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

11. Podle § 2586 odst. 1 o. z. se smlouvou o dílo zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

12. Jelikož soud posoudil smlouvu o dílo jako neplatnou, jsou podle § 2993 o. z. obě strany oprávněny požadovat po druhém vrácení toho, co každý z nich získal. Na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení v podobě peněžité částky 149 400 Kč, kterou od žalobkyně obdržel a kterou je povinen žalobkyni vrátit. Rovněž žalovaný se v řízení dožadoval vydání bezdůvodného obohacení na straně žalobkyně, když uplatnil kompenzační námitku ve výši 37 227 Kč představující při započtení uhrazených záloh ve výši 149 400 Kč nedoplatek odměny za odpracované hodiny včetně režijních nákladů v celkové výši 186 628 Kč. Není sporné, že žalovaný se svými spolupracovníky na domě žalobkyně skutečně pracoval, avšak takové plnění nemůže žalobkyně pro jeho originálnost žalovanému vydat (vrátit zpět). Žalovaný má proto podle § 2999 odst. 1 o. z. nárok na plnění v podobě peněžité náhrady ve výši obvyklé ceny. Tato peněžitá náhrada však není dána počtem a oceněním odpracovaných hodin na majetku žalobkyně, jak se domnívá žalovaný, ale odpovídá skutečnému majetkovému prospěchu žalobkyně. Smyslem institutu bezdůvodného obohacení je samozřejmě poskytnout ochranu tomu, kdo pozbyl určitou majetkovou hodnotu, avšak zákon nepočítá s tím, že by ji měl dostat zpět v plném rozsahu, ale pouze v takové výši, o kterou se obohatil jiný subjekt. Není tedy rozhodující, co a v jaké hodnotě pozbyl ochuzený žalovaný, ale o co se zvýšil majetek obohacené žalobkyně (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3281/2012). K prokázání této skutečnosti, při zachování maximální snahy soudu neposkytovat poučení o hmotném právu, byl žalovaný vyzván usnesením ze dne 7. 1. 2022, na což však nijak nereagoval a důkazy nedoplnil ani při jednání 24. 2. 2022, kdy pouze odkázal na své již navržené důkazy v podobě svědeckých výpovědí. Ty však nejsou k prokázání majetkového prospěchu žalobkyně způsobilé, neboť směřují pouze k doložení toho, že žalovaný na nemovitosti žalobkyně skutečně pracoval, v jakém časovém a materiálním rozsahu a jaký byl stav oken před a po renovaci. Soud tedy žalovaným navržené důkazy zamítl, protože nesměřují k tomu, jakou hodnotu žalobkyně touto činností získala, tedy o co se její nemovitost prací žalovaného zhodnotila. K tomu by bylo třeba provést znalecké zkoumání, které však žalovaný nenavrhl. Soud mu tedy žádný nárok na vydání bezdůvodného obohacení nepřiznal, neboť výši tohoto nároku neprokázal a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 149 400 Kč s úrokem z prodlení od v zákonné výši od 14. 9. 2017 do zaplacení. Úrok z prodlení má oporu v § 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž soud vycházel z nesporné skutečnosti, že výzva k vrácení částky 149 400 Kč byla žalovanému doručena dne 14. 9. 2017.

13. Pro úplnost soud uvádí, že s účinností § 2993 o. z. již není již není vyžadována vzájemná podmíněnost povinností k vydání bezdůvodného obohacení z neplatné nebo zrušené smlouvy a občanskoprávní soud je povinen rozhodnout o nároku na vydání bezdůvodného obohacení i bez vzájemné podmíněnosti plnění. Jinými slovy bezdůvodného obohacení se může ochuzený dožadovat i bez své povinnosti vrátit druhé straně to, o co se sám obohatil.

14. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1, 3 o. s ř. Žalobkyně měla ve věci úspěch co do částky 149 400 Kč a neúspěšná byla v částce 608 417 Kč. Poměr úspěchu a neúspěchu je tedy 19,7 % ku 80,3 % ve prospěch žalovaného, který má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 60,6 % Náklady řízení na straně žalovaného tvoří odměna v paušální výši 300 Kč za jeden úkon v souladu s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., přičemž žalovaný učinil v řízení 8 úkonů (písemné vyjádření ve věci ze dne 10. 2. 2018, účast na jednání soudu dne 30. 4. 2018, vyjádření ze dne 28. 5. 2018, účast na jednání dne 2. 7. 2019 a 28. 8. 2019, písemné vyjádření – závěrečný návrh dne 16. 9. 2019, vyjádření k odvolání ze dne 20. 6. 2020 a účast na jednání 24. 2. 2022). Žalobkyně je proto povinna zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 1 454,40 Kč.

15. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát vůči účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které mu v řízení vznikly v podobě vyplaceného znalečného ve výši 4 592 Kč. Podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit částku 3 687 Kč a žalovanému 905 Kč.

16. Lhůty ke splnění povinností byly stanoveny třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř.