3 C 31/2025

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudcem JUDr. Dominikem Židkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovaným:

1. Jméno žalované A ., IČO IČO žalované A sídlem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B pro určení neplatnosti rozsudkem pro uznání I. Určuje se, že jednostranné právní jednání žalované č. 2 spočívající v odstoupení od darovací smlouvy ze dne 26. 3. 2024, uzavřené mezi žalovanou č. 2 jako dárkyní a žalovanou č. 1 jako obdarovanou, jejímž předmětem bylo darování ideálního spoluvlastnického podílu o velikosti 1/2 vzhledem k celku na nemovitostech: pozemek parc. č. st. , hodnota, , jehož součástí je stavba , adresa, , rodinný dům, pozemek parc. č. , hodnota, , pozemek parc. č. , hodnota, , pozemek parc. č. , hodnota, , pozemek parc. č. , hodnota, , pozemek parc. č. , hodnota, , vše zapsáno na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec , adresa, a katastrální území , adresa, , vedené u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , jež bylo předloženo jako listina v řízení vedeném u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , je neplatné.II. Určuje se, že právní důvod uplatněný ve vkladovém řízení vedeném u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , obsažený v listině (listinách) předložené (předložených) v tomto řízení jako podklad pro požadovaný vklad, jímž má být proveden vklad vlastnického práva k ideálnímu spoluvlastnickému podílu o velikosti 1/2 vzhledem k celku na nemovitostech: pozemek parc. č. st. , hodnota, , jehož součástí je stavba , adresa, , rodinný dům, pozemek parc. č. , hodnota, , pozemek parc. č. , hodnota, , pozemek parc. č. , hodnota, , pozemek parc. č. , hodnota, , pozemek parc. č. , hodnota, , vše zapsáno na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec , adresa, a katastrální území , adresa, , ze žalované č. 1 na žalovanou č. 2, je neplatný.III. Žalované jsou povinny zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení v částce 4 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”).

2. Předmětem řízení je žaloba na určení neplatnosti právních jednání, jimiž mělo dojít k odklizení zajištění pohledávky žalobkyně a ke zmaření převodu spoluvlastnického podílu na označených nemovitostech, a to v souvislosti s vkladovým řízením vedeným u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Žalobkyně v žalobě tvrdí, že žalované č. 1 poskytla na základě smlouvy o úvěru ze dne 26. 4. 2024 částku 2 300 000 Kč, přičemž zajištění úvěru bylo sjednáno mimo jiné zástavním právem k ideálnímu spoluvlastnickému podílu o velikosti 1/2 na nemovitostech zapsaných na LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, , spolu se zákazem zcizení a zákazem zatížení, a dále bylo potvrzeno uznání dluhu se svolením k přímé vykonatelnosti. Protože žalovaná č. 1 úvěr řádně nesplácela, uzavřely strany dohodu o uspořádání poměrů z dluhu a pro případ prodlení žalované č. 1 byla sjednána i kupní smlouva k převodu uvedeného spoluvlastnického podílu na žalobkyni, přičemž žalovaná č. 1 se měla dostat do prodlení se splněním sjednaných platebních povinností a žalobkyně měla být oprávněna postupovat podle kupní smlouvy. Žalobkyně dále tvrdí, že po marném uplynutí lhůty k úhradě druhé splátky se žalovaná č. 1 účelově uchýlila k jednání směřujícímu k vyvedení předmětných nemovitostí z dosahu zajištění, když ve shodě se žalovanou č. 2 iniciovala a zajistila podpisy listin označovaných jako odstoupení od darovací smlouvy ze dne 26. 3. 2024 (na jejímž základě žalovaná č. 2 převedla spoluvlastnický podíl na žalovanou č. 1) a navazujících listin, na jejichž podkladě byl dne 27. 4. 2025 podán návrh na vklad převodu vlastnického práva ze žalované č. 1 na žalovanou č. 2, a to s cílem obejít zákaz zcizení a zákaz zatížení a zmařit uspokojení pohledávky žalobkyně; žalobkyně přitom uvádí, že nemá jiný efektivní prostředek ochrany, neboť předmětné nemovitosti představují jediný relevantní majetek žalované č. 1, a proto má naléhavý právní zájem na určení neplatnosti simulovaného odstoupení a právního důvodu uplatněného ve vkladovém řízení.

3. Okresní soud v , adresa, (dále jen „soud“) výrokem I usnesení ze dne 19. 5. 2025, č. j. , spisová značka, , nařídil na návrh žalobkyně předběžné opatření v tomto znění: „Odpůrkyni č. 1 se zakazuje nakládat s ideální ½ vzhledem k celku těchto nemovitostí: pozemek st. parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba: , adresa, , rodinný dům, pozemek parc. č. , hodnota, , pozemek parc. č. , hodnota, , pozemek parc. č. , hodnota, , pozemek parc. č. , hodnota, , pozemek parc. č. , hodnota, , vše zapsáno na listu vlastnictví č. , hodnota, , pro obec , adresa, a katastrální území , adresa, , vedené u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, .“ [pozn. soudu: odpůrkyně č. 1 je žalovanou č. 1 v tomto řízení]. Toto usnesení vůči žalované č. 1 potvrdil Krajský soud v , adresa, usnesením ze dne 8. 7. 2025, č. j. , spisová značka, . Okresní soud dále usnesením ze dne 11. 8. 2025, č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 6. 9. 2025, rozhodl, že „Ve vztahu ke kupní smlouvě uzavřené mezi navrhovatelkou a odpůrkyní č. 1 datované a uzavřené dne 25. března 2025 účinky předběžného opatření vydaného Okresním soudem v , adresa, usnesením ze dne 19. května 2025, č. j. , spisová značka, , ve spojení s usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne 8. července 2025, č. j. , spisová značka, , nadále netrvají.“4. Usnesením ze dne 17. 12. 2025, č.j. , spisová značka, , soud žalované v souladu s § 114b o. s. ř. vyzval, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení uvedeného usnesení písemně vyjádřily ve věci samé k žalobě, která jim byla doručena spolu s ním. Zároveň soud žalované uvedeným usnesením poučil o následcích nesplnění této výzvy vyplývajících ze shora uvedeného zákonného ustanovení.

5. Dne 27. 12. 2025 bylo shora uvedené usnesení doručeno žalované č. 1 do vlastních rukou. K tomu soud zdůrazňuje, že ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2023, č. j. , spisová značka, „Řízení o předběžném opatření a řízení o věci samé jsou řízení samostatná; do oznámení zastoupení a předložení plné moci v řízení o věci samé soud jedná s účastníkem, byť byl v řízení o předběžném opatření zastoupen. K tomu, aby se soud vůbec mohl zabývat otázkou zastoupení v řízení o věci samé, musí být toto zastoupení v tomto (samostatném) řízení alespoň tvrzeno.“ zasílal kvalifikovanou výzvu přímo žalované č. 1, byť tato byla v řízení o předběžném opatření vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, zastoupena právním profesionálem, nicméně v tomto řízení zastoupení žalované č. 1 nebylo ani tvrzeno, natožpak doloženo. Dne 6. 1. 2026 bylo shora uvedené usnesení doručeno žalované č. 2 do vlastních rukou. Žalované se k žalobě nevyjádřily.

6. Vzhledem k tomu, že se žalované nevyjádřily ve smyslu § 114b o. s. ř. ve stanovené 30denní lhůtě; ve vztahu k žalované č. 1 tato lhůta marně uplynula dne 26. 1. 2026 a ve vztahu k žalované č. 2 dne 5. 2. 2026, jsou tak splněny podmínky § 153a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř. pro vydání rozsudku pro uznání. Soud má proto za to, že žalované nárok uplatněný žalobou uznávají a na základě tohoto uznání (fikcí) rozhodl rozsudkem v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír podle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle § 153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro uznání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro uznání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro uznání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”)); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. § 13 z. ř. s. ve spojení s §§ 367, 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C. H. Beck, str. 332, bod 5 a 6).

7. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Ke shora uvedeným závěrům dospěl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 4. 1. 2006, sp. zn. , spisová značka, .

8. Soud se však také musel zabývat otázkou naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, neboť určovací žaloba je přípustná jen tehdy, je-li na určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, naléhavý právní zájem (§ 80 o. s. ř.), přičemž tuto podmínku musí soud posoudit i tehdy, rozhoduje-li rozsudkem pro uznání na základě fikce uznání po kvalifikované výzvě (§ 114b odst. 5 o. s. ř., § 153a odst. 3 o. s. ř.); k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. , spisová značka, . Z tvrzení uvedených v žalobě plyne, že žalobkyně brojí proti simulovanému odstoupení od darovací smlouvy a navazujícím listinám, resp. proti právnímu důvodu, na jehož podkladě měl být proveden vklad vlastnického práva k předmětným nemovitostem, přičemž vklad vlastnického práva podle napadených listin povolen nebyl; žalobkyně dále tvrdí, že předmětné nemovitosti představují jediný relevantní majetek žalované č. 1, takže realizace převodu by mohla zmařit možnost účinné ochrany jejího právního postavení. Průběh věci pak byl zasažen vydáním předběžného opatření (viz bod 3 tohoto rozsudku). Za této procesní situace je podle soudu požadované určení způsobilé odstranit stav nejistoty a ohrožení práv žalobkyně tím, že poskytne závazný podklad pro posouzení, zda je dán platný titul pro zamýšlený vklad, a tím může mít příznivý vliv na její právní postavení; naléhavý právní zájem na určení neplatnosti takového titulu lze za těchto okolností dovodit zejména tehdy, je-li právní postavení žalobce zpochybněno právním jednáním, na jehož základě má teprve dojít ke vkladu, jak judikoval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. , spisová značka, . V projednávané věci nebyl vklad vlastnického práva podle napadených listin povolen; návrh na vklad podaný na jejich podkladě katastrální úřad zamítl. Napadené listiny však mohou objektivně sloužit jako titul pro opětovné podání návrhu na vklad, a nadále tak vyvolávají stav právní nejistoty a ohrožení právního postavení žalobkyně. Určení jejich neplatnosti proto směřuje přímo k odstranění nejistoty ohledně titulu pro zamýšlený vklad, pročež soud uzavírá, že naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení je dán (§ 80 o. s. ř.).

9. S ohledem na shora uvedené má tak soud s odkazem na § 114b o. s. ř. za to, že žalované uznaly nárok, který je žalobou uplatňován, a proto ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání podle § 153a odst. 1 ve spojení s § 153a odst. 3 o. s. ř.

10. Jen pro vydání rozsudku pro uznání soud nenařizoval podle § 153a odst. 4 o. s. ř. jednání a ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání bez nařízení jednání.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 800 Kč. Do přiznaných nákladů jsou zahrnuty i účelně vynaložené náklady řízení o předběžném opatření v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, , a to ve smyslu § 145 o. s. ř., jelikož o nich nebylo v tomto samostatném řízení dosud pravomocně rozhodnuto. Celkové náklady se tedy sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 000 Kč (1 000 Kč za návrh na vydání předběžného opatření a 2 000 Kč za návrh ve věci samé) a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 800 Kč představující 300 Kč za každý z šesti úkonů (návrh na vydání předběžného opatření, doplnění návrhu na vydání předběžného opatření, vyjádření k odvolání žalované č. 1, návrh na změnu předběžného opatření, návrh ve věci samé a odvolání ze dne 2. 9. 2025) podle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Toto náklady jsou žalované povinny zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.