3 C 58/2026

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudcem JUDr. Dominikem Židkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované pro zaplacení částky 26 720 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 26 720 Kč, spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,50 % denně z částky 24 104 Kč od 18. 8. 2025 do 15. 11. 2025 a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,10 % denně z částky 24 104 Kč od 16. 11. 2025 do zaplacení, a to vše ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně, splatných vždy do 25. dne každého měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, až do úplného zaplacení dlužné částky, pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 066,30 Kč, a to do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 26 720 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 24 104 Kč od 18. 8. 2025 do 15. 11. 2025 a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 24 104 Kč od 16. 11. 2025 do zaplacení, a dále náhrady nákladů řízení. Žalobkyně uvedla, že mezi ní a žalovanou , Jméno žalované, byla dne 18. 7. 2025 uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru č. , Anonymizováno, , na jejímž podkladě poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit jednorázově do 17. 8. 2025 společně s poplatkem za sjednání a čerpání úvěru po uplatnění slevy a s úrokem. Protože žalovaná svůj závazek řádně a včas nesplnila, dostala se do prodlení, v jehož důsledku žalobkyně uplatnila jistinu úvěru, poplatek za sjednání a čerpání úvěru, úrok, paušální poplatky za písemné upomínky a smluvní úroky z prodlení sjednané ve smlouvě.

2. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že žalovaná částka má představovat půjčku, jejíž výši a příslušenství považuje za spornou, což dále podrobněji neodůvodnila. Současně požádala o možnost hradit přiznanou částku ve splátkách s poukazem na svou tíživou finanční situaci.

3. Soud z provedených listin na nařízeném soudním jednáním (zejména ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 18. 7. 2025 a na to navazujících listin, zejména písemnými upomínkami a doklady o jejich odeslání) má za prokázané, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 18. 7. 2025 smlouvu o podnikatelském úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí bezúčelového úvěru podnikateli v rámci jeho podnikatelské činnosti. Výše úvěru činila 15 000 Kč, poplatek za sjednání a čerpání úvěru 9 104 Kč, poplatek po uplatnění slevy 3 610 Kč, celková výše úroku 616 Kč a datum splatnosti úvěru bylo sjednáno na 17. 8. 2025. Ze smlouvy dále vyplývá, že žalovaná smlouvu uzavírá jako podnikatel a že úvěr použije pro účely svého podnikání.

4. Ze smlouvy soud dále zjistil, že kontraktační proces probíhal distančně prostřednictvím internetových stránek žalobkyně, když žalovaná zadala základní parametry úvěru, byl jí zaslán SMS kód a vložením tohoto kódu do příslušného pole odeslala závazný návrh na uzavření smlouvy. Smluvní strany si výslovně sjednaly, že v případě žalované má elektronický podpis formu jména a příjmení a autorizačního SMS kódu, kterým ověřila svou totožnost, přičemž ve smlouvě je u žalované uveden autorizační SMS kód , Anonymizováno, a datum podpisu klientem 18. 7. 2025 ve 12:29:

18. Součástí smluvní dokumentace je rovněž čestné prohlášení žalované, že aktivně vykonává podnikatelskou činnost jako osoba samostatně výdělečně činná a že poskytnutý úvěr použije výhradně na pokrytí svých podnikatelských potřeb.

5. Z písemných upomínek a dokladů o jejich odeslání bylo prokázáno, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky, a to vč. předžalobní upomínky.

6. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Z provedených listinných důkazů soud dovodil, že mezi účastnicemi byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu citovaného ustanovení, a to jako smlouva podnikatelská, nikoli spotřebitelská, když žalovaná ve smlouvě výslovně prohlásila, že ji uzavírá jako podnikatel a pro potřeby svého podnikání.

7. Soud shledává, že žalobkyně v řízení dostatečně prokázala uzavření smlouvy i její obsah. Ze samotného textu smlouvy, včetně údajů o elektronickém podpisu žalované prostřednictvím autorizačního SMS kódu, je zřejmé, jakým způsobem došlo k akceptaci návrhu smlouvy ze strany žalované. Smlouva současně podrobně upravuje okamžik svého uzavření i způsob poskytnutí úvěru, když smluvní strany v čl. 1 odst. 5 výslovně prohlásily, že úvěr byl klientovi poskytnut okamžikem, kdy společnost zadala příkaz k odepsání peněžních prostředků ve výši úvěru z bankovního účtu společnosti, a v čl. 2 odst. 12 sjednaly, že bezprostředně po uzavření smlouvy bude částka úvěru odeslána na bankovní účet žalované uvedený ve smlouvě. Za této situace soud uzavřel, že žalobkyně prokázala vznik závazkového vztahu i jeho rozhodný obsah.

8. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla podle smlouvy povinna splatit žalobkyni úvěr nejpozději dne 17. 8. 2025, avšak svůj závazek v této lhůtě nesplnila, dostala se do prodlení. Následkem prodlení je podle čl. 4 odst. 2 smlouvy zánik sjednané slevy na příslušenství úvěru, takže žalobkyni vznikl nárok na plný poplatek za sjednání a čerpání úvěru ve výši 9 104 Kč namísto zvýhodněné částky po slevě. Podle čl. 5 odst. 3 smlouvy je žalovaná zároveň povinna hradit smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně ze součtu dlužné jistiny a poplatku za sjednání a čerpání úvěru po dobu prvních 90 dnů prodlení, tedy z částky 24 104 Kč od 18. 8. 2025 do 15. 11. 2025, a od 91. dne prodlení pak smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z téže částky až do zaplacení.

9. Soud se zabýval otázkou, zda ujednání o smluvním úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně po dobu prvních 90 dnů prodlení a ve výši 0,1 % denně od 91. dne prodlení obstojí z hlediska platnosti. Podle § 1970 o. z. mohou strany výši úroku z prodlení ujednat odchylně od zákonné sazby; neujednají-li ji, použije se sazba stanovená nařízením vlády. Autonomie vůle stran však není neomezená, neboť podle § 1 odst. 2, § 547 a § 580 odst. 1 o. z. jsou zakázána ujednání odporující dobrým mravům a soud podle § 588 o. z. k takové neplatnosti přihlíží i bez návrhu.

10. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. , spisová značka, , výslovně dovodil, že ani v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 nelze ujednání o výši úroku z prodlení mezi podnikateli poměřovat pouze mechanickým srovnáním se zákonnou sazbou a že předem nelze stanovit žádnou paušální ‚hraniční sazbu nemravnosti‘. Rozhodné jsou vždy konkrétní okolnosti existující v době uzavření smlouvy, zejména to, zda sjednaný úrok z prodlení ještě plní svou funkci sankční, motivační a kompenzační, nebo zda již má charakter zneužívající či šikanózní.

11. V projednávané věci soud přihlédl k tomu, že smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní jako obchodní společností a žalovanou, která ve smlouvě vystupovala pod svým identifikačním číslem osoby, výslovně prohlásila, že smlouvu uzavírá jako podnikatel, a současně výslovně potvrdila, že poskytnutý úvěr použije pro účely svého podnikání. Nejde tedy o vztah spotřebitelský, nýbrž o závazkový vztah uzavřený v rámci podnikatelské činnosti obou stran. Tato skutečnost sama o sobě nevylučuje přezkum ujednání podle dobrých mravů, avšak při jeho hodnocení je třeba vycházet i z předpokládané profesionality a odpovědnosti žalované jako podnikatele, nikoli z optiky zvýšené ochrany spotřebitele.

12. Za této situace soud neshledal, že by ujednání o smluvním úroku z prodlení bylo v projednávané věci zjevně nepřiměřené nebo že by mělo šikanózní povahu. Sjednaná sazba byla ve smlouvě výslovně a srozumitelně určena, žalovaná ji přijala při uzavření smlouvy jako podnikatel a současně bylo sjednáno její snížení od 91. dne prodlení na 0,1 % denně. Samotná skutečnost, že sjednaný úrok z prodlení převyšuje zákonnou sazbu, proto bez dalšího nevede k závěru o neplatnosti tohoto ujednání. Ze zjištěného skutkového stavu navíc nevyplynuly takové okolnosti, pro které by bylo možno uzavřít, že žalobkyně sjednáním tohoto úroku zneužila své smluvní postavení vůči žalované nebo že by sjednaný úrok přestal plnit svou legitimní funkci spojenou s porušením povinnosti řádně a včas splnit peněžitý dluh.

13. Žalobkyně tedy uplatnila nárok na zaplacení částky 26 720 Kč, která se skládá z jistiny úvěru 15 000 Kč, poplatku za sjednání a čerpání úvěru 9 104 Kč, úroku 616 Kč a paušálních poplatků za písemné upomínky v celkové výši 2 000 Kč. Sjednání nároku na paušální poplatky za písemné upomínky po 500 Kč za každou upomínku zaslanou k 5., 10., 15. a 20. dnu prodlení vyplývá z čl. 5 odst. 4 smlouvy. Za situace, kdy žalovaná přes sjednaný termín splatnosti svůj závazek neuhradila, je nárok žalobkyně na zaplacení dlužné jistiny, poplatku za sjednání a čerpání úvěru, úroku a smluvních úroků z prodlení důvodný; soud proto žalobě v rozsahu odpovídajícím výroku I. vyhověl.

14. Soud zároveň rozhodl o povolení splátek podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná požádala o možnost hradit přiznanou částku ve splátkách a poukazovala na svou tíživou finanční situaci. Soud přihlédl k tomu, že žalovaná uvedla existenci finančních obtíží a že okamžitá úhrada celé částky by pro ni mohla mít tíživé následky. Současně však soud musel zohlednit i oprávněný zájem žalobkyně na včasném a efektivním uspokojení přiznané pohledávky. Soud proto stanovil vzhledem k deklarovaným příjmům a výdajům žalované splátky ve výši 2 000 Kč měsíčně, splatné vždy do 25. dne každého měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky. Takto stanovené splátky představují přiměřenou rovnováhu mezi sociální situací žalované a právem žalobkyně na uspokojení pohledávky v rozumné době.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 066,30 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 069 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 26 720 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 2 180 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč podle § 14b odst. 6 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 130 Kč ve výši 867,30 Kč. Soud při určení lhůty k plnění vycházel z § 160 odst. 1 o. s. ř., podle něhož lze výjimečně stanovit lhůtu delší než zákonnou třídenní lhůtu. Toto ustanovení se přiměřeně uplatní i na výrok o náhradě nákladů řízení. S ohledem na výši přiznané náhrady, poměry žalované a současně na právo žalobkyně na uspokojení přiznaného nároku soud stanovil lhůtu 60 dnů od právní moci rozsudku.

16. Soud přitom nepřisvědčil názoru žalobkyně, že by v dané věci nebylo namístě postupovat podle § 14b a. t. Z podaného návrhu je zřejmé, že šlo o návrh na vydání elektronického platebního rozkazu podaný na zákonem předvídaném formuláři, jehož struktura i obsah jsou ve značné míře standardizované, přičemž individualizace věci spočívala převážně v doplnění údajů o účastnících a o konkrétní pohledávce. Soud přitom nepřehlédl, že žalobkyně v návrhu sama uvedla, že podává návrhy na vydání elektronického platebního rozkazu v právně obdobných případech, byť současně namítala absenci skutkové obdobnosti; z obsahu projednávaného návrhu však soud dovodil, že jde o podání formulářového a ve své podstatě standardizovaného charakteru, pro něž je namístě aplikace § 14b a. t. Za této situace soud posoudil návrh jako formulářové podání ve smyslu § 14b a. t. a náhradu nákladů zastoupení určil podle tohoto ustanovení, nikoli podle obecné úpravy mimosmluvní odměny, jak požadovala žalobkyně.