3 C 7/2026

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudcem JUDr. Dominikem Židkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně 1 zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení částky 35 282 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 35 282 Kč s úrokem ve výši 27,28 % ročně z částky 30 000 Kč od 26. 9. 2025 do 25. 12. 2025, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 30 000 Kč od 26. 12. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 000 Kč od 26. 9. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 316 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 30 000 Kč s příslušenstvím, dále částku 2 013 Kč, částku 300 Kč, částku 1 497 Kč a částku 1 472 Kč a nahradit náklady řízení. Tvrdila, že je oprávněným poskytovatelem spotřebitelského úvěru a že dne 18. 6. 2025 uzavřela se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalované poskytla neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč, přičemž částku 27 500 Kč poukázala dne 19. 6. 2025 na žalovanou určený účet zákazníka a částku 2 500 Kč vyplatila podle smlouvy na účet zprostředkovatele jako provizi. Podle ujednání měla žalovaná uhradit celkovou cenu úvěru 46 000 Kč ve 40 pravidelných měsíčních splátkách po 1 150 Kč splatných vždy do 20. dne v měsíci, přičemž první splátka měla být splatná dne 20. 7. 2025; smlouva měla být uzavřena elektronicky prostřednictvím tzv. verifikační platby ve výši 1 Kč, jejímž připsáním na účet žalobkyně došlo k podpisu a uzavření smlouvy. Žalovaná však úvěr podle tvrzení žalobkyně nesplácela řádně a včas, žalobkyně ji opakovaně upomínala a následně pro prodlení delší než dva měsíce úvěr ke dni 25. 9. 2025 zesplatnila a téhož dne žalované odeslala oznámení o zesplatnění, které mělo zároveň obsahovat i předžalobní výzvu podle § 142a o. s. ř. Žalobkyně uvedla, že ke dni podání žaloby činí dluh na jistině 30 000 Kč, z čehož část byla tvořena neuhrazeným úmorem v rámci splátek a část zesplatněným zůstatkem jistiny, a dále že žalovaná dluží na úrocích z dosud neuhrazených splátek 2 013 Kč; vedle toho požadovala paušální náhradu nákladů za tři písemné upomínky ve výši 300 Kč, smluvní pokutu za prodlení s jednotlivými splátkami do zesplatnění ve výši 1 497 Kč (3× 499 Kč) a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru od 26. 9. 2025 do 10. 11. 2025 vyčíslenou částkou 1 472 Kč. Současně se domáhala přiznání smluvního úroku ve výši 27,28 % ročně z částky 30 000 Kč od 26. 9. 2025 do 25. 12. 2025 a dále úroku ve výši 11,5 % ročně z téže částky od 26. 12. 2025 do zaplacení, jakož i zákonného úroku z prodlení z částky 30 000 Kč od 26. 9. 2025 do zaplacení.

2. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalované doručena postupem podle § 49 o. s. ř. na adresu trvalého pobytu. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovaná poučena o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaná se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřila. Žalobkyně dala též svým procesním postojem najevo, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Protože byly splněny podmínky podle § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání.

3. Na základě takto provedených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Z listinných důkazů předložených žalobkyní (zejména ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, včetně Úvěrových podmínek, dokladů o čerpání úvěru a o verifikační platbě, z upomínek, oznámení o zesplatnění ze dne 25. 9. 2025 včetně dokladů o jeho odeslání, jakož i z podkladů k vyčíslení dluhu – bonity smlouvy a tabulky umoření, a z listin osvědčujících oprávnění žalobkyně poskytovat spotřebitelské úvěry) vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 18. 6. 2025 elektronicky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 30 000 Kč (čerpání dne 19. 6. 2025), že žalovaná se zavázala úvěr splácet v dohodnutých měsíčních splátkách a že své platební povinnosti neplnila řádně a včas, v důsledku čehož žalobkyně úvěr ke dni 25. 9. 2025 zesplatnila. Z listin předložených žalobkyní soud dále zjistil, že žalobkyně žalovanou před uplatněním zesplatnění vyzvala k úhradě dlužné splátky a poskytla jí k tomu lhůtu alespoň 30 dnů a žalovaná v poskytnuté lhůtě dlužnou splátku neuhradila. Soud má dále za prokázané, že ke dni podání žaloby činil dluh žalované na jistině 30 000 Kč, na dlužných úrocích 2 013 Kč, na paušální náhradě nákladů za upomínky 300 Kč, na smluvní pokutě za prodlení se splátkami do zesplatnění 1 497 Kč a na smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za období po zesplatnění (do 10. 11. 2025) 1 472 Kč, přičemž žalobkyně uplatnila rovněž nárok na smluvní úrok a úrok z prodlení v žalobou vymezeném rozsahu. Za neprokázané naopak nezůstalo nic, co by bylo pro posouzení uplatněného nároku rozhodné; nebyly předloženy žádné podklady, z nichž by bylo možné dovodit zánik či snížení dluhu splněním nebo jiným způsobem po jeho zesplatnění.

4. Shora uvedená skutková zjištění soud posoudil po právní stránce tak, že mezi účastnicemi došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalobkyně vystupovala jako podnikatelka poskytující spotřebitelský úvěr a žalovaná jako fyzická osoba – spotřebitelka. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu (§ 104 ZoSÚ), přičemž písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými prostředky umožňujícími zachycení obsahu a určení jednající osoby (§ 562 odst. 1 o. z.). V dané věci byla smlouva uzavřena elektronicky (tzv. verifikační platbou) a žalobkyně prokázala, že došlo k čerpání úvěru a k identifikovatelnému projevu vůle žalované směřujícímu k uzavření smlouvy; případné nedodržení formálních požadavků by navíc podle § 104 věty druhé ZoSÚ samo o sobě nezpůsobovalo neuzavření ani neplatnost smlouvy.

5. Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje poskytnout dlužníku na jeho požádání peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky. Z provedených důkazů soud zjistil, že žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky v celkové výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala k jejich postupnému splacení ve sjednaných měsíčních splátkách a k úhradě sjednaného úročení (zápůjční úrokové sazby). Tím vznikla žalované povinnost řádně a včas plnit; neplní-li dlužnice řádně a včas, dostává se do prodlení (§ 1968 o. z.).

6. Protože žalovaná povinnosti ze smlouvy neplnila řádně a včas, žalobkyně byla oprávněna uplatnit ujednaný následek prodlení spočívající ve ztrátě výhody splátek (zesplatnění) a požadovat vyrovnání celé pohledávky, jestliže si strany toto právo ujednaly; podle § 1931 o. z. může věřitel toto právo uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. Podle § 124 ZoSÚ je věřitel povinen před tím, než se úvěr v důsledku prodlení stane splatným, vyzvat spotřebitele k uhrazení dlužné splátky a poskytnout mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů; teprve marným uplynutím této lhůty vzniká věřiteli právo požadovat doplacení celé nesplacené jistiny. Tuto výzvu žalobkyně v řízení prokázala. Zesplatnění pak bylo v projednávané věci prokázáno oznámením žalobkyně o zesplatnění ze dne 25. 9. 2025, takže od tohoto okamžiku byla celá dlužná částka splatná a žalovaná byla povinna ji uhradit.

7. Po vyčíslení dluhu a jeho struktury soud uzavřel, že žalobkyně vůči žalované důvodně uplatnila jistinu 30 000 Kč a dále částky odpovídající příslušenství a smluvním sankcím sjednaným pro případ prodlení, a to dlužné úroky vyčíslené do dne zesplatnění ve výši 2 013 Kč, paušální náhradu účelně vynaložených nákladů za tři písemné upomínky ve výši 300 Kč, smluvní pokutu 1 497 Kč (3x× 499 Kč) za prodlení s jednotlivými splátkami do zesplatnění a smluvní pokutu 1 472 Kč představující 0,1 % denně z dlužné částky za období od 26. 9. 2025 do 10. 11. 2025; v souhrnu tak bylo důvodně požadováno plnění ve výši 35 282 Kč.

8. Uvedené sankční a nákladové nároky soud posuzoval v režimu zvláštní úpravy ZoSÚ. Podle § 122 ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele sjednat pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením, úroky z prodlení (nejvýše ve výši stanovené právním předpisem upravujícím úroky z prodlení) anebo smluvní pokutu; uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, a současně jsou stanoveny i limity pro pokuty uplatněné do okamžiku zesplatnění (mj. limit 500 Kč za prodlení s každou jednotlivou splátkou) a celkový limit souhrnu smluvních pokut (max. 0,5 celkové výše úvěru). V dané věci žalobkyní uplatněná paušální náhrada nákladů (3× 100 Kč) se pohybovala v mezích § 122 odst. 1 písm. a) ZoSÚ, smluvní pokuty 499 Kč za jednotlivé případy prodlení do zesplatnění nepřekročily limit 500 Kč za splátku a pokuta 0,1 % denně odpovídá zákonnému maximu dle § 122 odst. 2 ZoSÚ; souhrn všech uplatněných pokut navíc zjevně nepřekračuje ani celkový limit dle § 122 odst. 3 ZoSÚ.

9. Pokud jde o úročení po zesplatnění, soud rozlišil (i) smluvní úrok (odměnu za poskytnutí prostředků) a (ii) zákonný úrok z prodlení jako sankci za prodlení s peněžitým dluhem. Věřitel je oprávněn požadovat úrok z prodlení při prodlení dlužníka s peněžitým plněním (§ 1970 o. z.), přičemž výše zákonného úroku z prodlení se určuje podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jehož § 2 stanoví, že roční výše úroku z prodlení odpovídá repo sazbě ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Současně však u spotřebitelských úvěrů dopadá zvláštní limitace úroku při dlouhodobém prodlení: podle § 122 odst. 4 ZoSÚ u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok odpovídající repo sazbě pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší; právní praxe dovozuje, že toto omezení se uplatní na tu část dluhu, s jejímž plněním je spotřebitel v prodlení déle než 90 dnů. Na tomto základě soud přiznal žalobkyni smluvní úrok ve sjednané roční sazbě 27,28 % z neuhrazené jistiny 30 000 Kč za období bezprostředně po zesplatnění, tj. od 26. 9. 2025 do 25. 12. 2025, a od 26. 12. 2025 dále již úrok ve výši odpovídající zákonnému stropu dle § 122 odst. 4 ZoSÚ, což činí 11,5 % ročně.

10. Vedle smluvního úroku z úvěru soud přiznal žalobkyni též zákonný úrok z prodlení z částky 30 000 Kč od 26. 9. 2025 do zaplacení podle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná byla od následujícího dne po zesplatnění v prodlení se splněním peněžitého dluhu (vrácením nesplacené jistiny). Soud přitom vyšel z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, podle níž smluvený úrok (jako odměna za poskytnutí peněžních prostředků) a úrok z prodlení (jako sankce za prodlení s peněžitým plněním) jsou odlišné instituty s rozdílnou funkcí a právním důvodem, a mohou proto běžet vedle sebe; srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. , spisová značka, . Tento závěr Nejvyšší soud výslovně vztahuje i na situace, kdy je peněžitý dluh po zesplatnění nadále neplněn, kdy z nesplacené jistiny může běžet smluvní úrok jako odměna, a současně (při prodlení) i úrok z prodlení jako sankce; srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. , spisová značka, . V posuzované věci tedy soud uzavřel, že k zesplatnění došlo řádně a účinky zesplatnění nastaly ke dni 25. 9. 2025, takže od 26. 9. 2025 je žalovaná v prodlení s vrácením nesplacené jistiny, a žalobkyni proto náleží zákonný úrok z prodlení jako příslušenství pohledávky.

11. Soud se současně zabýval korektivy dobrých mravů a ochrany slabší strany. V judikatuře Nejvyššího soudu je ustálen závěr, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání, zjišťovanou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , spisová značka, ). V projednávané věci však sjednaná sazba 27,28 % ročně nebyla ani tvrzením ani důkazy zpochybněna jako lichvářská či zjevně nemravná, a zejména platí, že zákon u spotřebitelského úvěru navíc kogentně omezuje úročení při prodlení delším než 90 dnů (§ 122 odst. 4 ZoSÚ), takže ani v delším časovém horizontu nemůže dojít k nepřiměřenému nárůstu úrokové zátěže nad zákonem stanovený strop.

12. Konečně soud přihlédl i k povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , zdůraznil, že věřitel musí před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a v nezbytném rozsahu i nahlédnutím do relevantních databází; neposkytnutí úvěru po řádném posouzení je podstatné z hlediska ochrany spotřebitele. V dané věci žalobkyně doložila, že úvěruschopnost žalované prověřovala s využitím údajů od žalované i z veřejně dostupných evidencí. Posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany věřitele soud posoudil jako dostatečné, a tedy nezakládající neplatnost smlouvy, která je podle § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatností absolutní (k tomu srov. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18). Věřitel vycházel z příjmů uvedených dlužnicí, přičemž tyto ověřil výplatními páskami. Při sjednané výši splátky a zjištěných příjmů a výdajů soud neshledal žádnou okolnost, která by nasvědčovala tomu, že žalovaná nebude schopen sjednaný úvěr řádně splácet.

13. Za této procesní situace soud rovněž nepovažoval za potřebné nad rámec žalobkyní předložených listin verifikovat případné dodatečné plnění žalované, neboť žalovaná žádné tvrzení o splnění či jiném zániku dluhu nevznesla; obecně navíc platí, že zákon nespojuje ani s existencí potvrzení o zaplacení automatickou právní domněnku, která by sama přesouvala důkazní břemeno, a soud vždy zjišťuje, zda dluh byl skutečně splněn (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2001, sp. zn. , spisová značka, ). Z uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 35 282 Kč spolu s přiznaným příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku rozsudku.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 316 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 412 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 35 282 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Pro aplikaci § 14b a. t., tj., že jde o ustálený vzor uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, soud odkazuje na řízení vedená u zdejšího soudu např. pod sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, a další.