3 C 70/2026

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudcem JUDr. Dominikem Židkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného pro zaplacení částky 52 900 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 000 Kč, a to do třech měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 31 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 52 900 Kč od 17. 6. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 52 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 52 900 Kč od 17. 6. 2025 do zaplacení a dále náhrady nákladů řízení. Žalobkyně uvedla, že mezi ní a žalovaným byla dne 8. 4. 2025 uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru č. hodnota, na jejímž podkladě poskytla žalovanému úvěr ve výši 42 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v pěti splátkách, z nichž poslední byla splatná dne 16. 6. 2025, společně s poplatkem za poskytnutí úvěru. Žalobkyně uvedla, že žalovaný byl při uzavření smlouvy podnikatelem a úvěr uzavíral v souvislosti se svou podnikatelskou činností. Protože žalovaný svůj závazek řádně a včas nesplnil, dostal se do prodlení, v jehož důsledku žalobkyně uplatnila dosud nesplacenou jistinu úvěru, poplatek za poskytnutí úvěru, smluvní pokutu za prodlení s jednotlivými splátkami a zákonný úrok z prodlení. Žalobkyně předmětem žaloby učinila pohledávku sestávající z jistiny úvěru ve výši 42 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 29 400 Kč a smluvních pokut v celkové výši 2 500 Kč. Součet těchto částek činí 73 900 Kč. Po odečtení plateb žalovaného v celkové výši 21 000 Kč činí zbývající pohledávka 52 900 Kč.

2. Žalovaný uvedl, že žalobkyni ve splátkách uhradil celkem 21 000 Kč. Namítal, že smlouva představuje zastřený spotřebitelský úvěr, neboť přestože má živnostenské oprávnění a ve smlouvě uvedl své identifikační číslo osoby, v rozhodné době nepodnikal a poskytnuté prostředky použil na rodinné výdaje. Žalobkyně podle něj nezkoumala účel úvěru, nepožadovala podnikatelský plán ani daňová přiznání a neověřovala, zda bude žalovaný schopen splácet úvěr z podnikatelské činnosti. Žalovaný dále uvedl, že byl v době uzavření smlouvy po lékařském zákroku. Žalovaný rovněž namítal, že žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy v předloženém znění. Smlouva byla uzavírána prostřednictvím internetových stránek žalobkyně zadáním SMS kódu, nebyla opatřena zaručeným elektronickým podpisem a žalovanému byla zaslána elektronickou poštou až zpětně. Podle žalovaného tak nebylo zajištěno, že text smlouvy nemohl být dodatečně změněn. Dále namítal, že se jednalo o formulářovou smlouvu uzavřenou adhezním způsobem, jejíž obsah nemohl ovlivnit. Žalovaný dále vytýkal smlouvě absenci údaje o roční procentní sazbě nákladů a podle jeho názoru rovněž absenci celkové částky, kterou měl zaplatit. Za rozporná se zákonem a dobrými mravy považoval také ujednání o pořadí započítávání plateb, smluvních pokutách, úrocích z prodlení a poplatku za poskytnutí úvěru. Namítal rovněž, že žalobkyně neposoudila jeho úvěruschopnost způsobem vyžadovaným zákonem o spotřebitelském úvěru, a dovozoval z toho absolutní neplatnost smlouvy. Žalovaný konečně uvedl, že se před zahájením řízení snažil o smírné vypořádání vztahu. Pro případ, že by byla smlouva posouzena jako neplatná, připustil svou povinnost vydat bezdůvodné obohacení v rozsahu dosud nevrácené části poskytnuté částky, kterou po započtení plateb ve výši 21 000 Kč vyčíslil částkou 21 000 Kč. Pro případ uložení povinnosti k plnění požádal na nařízeném jednání o povolení splátek po 7 000 Kč měsíčně s tím, že by byl schopen celý dluh splatit do 3 měsíců.

3. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. hodnota ze dne 8. 4. 2025 soud zjistil, že žalovaný ji uzavřel jako fyzická osoba podnikající pod identifikačním číslem osoby hodnota, s adresou místa podnikání adresa. Ve smlouvě bylo výslovně uvedeno, že žalovaný je podnikatelem podnikajícím na základě živnostenského oprávnění a že úvěr je sjednáván a poskytován výlučně na financování jeho podnikatelských potřeb. Smlouva současně obsahuje telefonní číslo, e-mailovou adresu a bankovní účet žalovaného č. č. účtu. Smluvní strany si výslovně sjednaly, že smlouva je vyhotovena v elektronické podobě a je podepsána elektronicky, přičemž žalovaný potvrdil, že smlouvu podepisuje připojením jednorázového SMS kódu. U žalovaného je ve smlouvě uvedeno datum podpisu 8. 4. 2025 a kód SMS verifikace hodnota. Ze smlouvy soud dále zjistil, že žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru v pěti splátkách po 14 280 Kč, splatných dne 21. 4. 2025, 5. 5. 2025, 19. 5. 2025, 2. 6. 2025 a 16. 6. 2025. Každá splátka sestávala z částky 8 400 Kč připadající na jistinu a z částky 5 880 Kč připadající na poplatek za poskytnutí úvěru. Celková částka jistiny tak činila 42 000 Kč a celkový poplatek za dobu do konečné splatnosti činil 29 400 Kč. Podle čl. 8.1 smlouvy se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Protože žalovaný byl v prodlení s úhradou všech pěti splátek, činila celková výše této smluvní pokuty 2 500 Kč.

4. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému na bankovní účet č. č. účtu dne 8. 4. 2025 částku ve výši 42 000 Kč.

5. Z dokladu BankID soud zjistil, že prostřednictvím bankovní identity byly ověřeny jméno a příjmení žalovaného, jeho datum narození, rodné číslo, adresa a bankovní účet, který se shoduje s účtem uvedeným ve smlouvě. Doklad obsahuje rovněž telefonní číslo tel. číslo e-mailovou adresu odpovídající údajům uvedeným ve smlouvě, a s účtem, na který byly žalobkyní zaslány finanční prostředky.

6. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby soud zjistil, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k zaplacení částky ve výši 109 594,80 Kč.

7. Ze smlouvy a shodných tvrzení účastníků o způsobu kontraktace soud zjistil, že kontraktační proces probíhal distančně prostřednictvím internetových stránek žalobkyně. Žalovaný po registraci a vyplnění svých údajů požádal o poskytnutí konkrétního úvěru a následně návrh smlouvy akceptoval zadáním jednorázového SMS kódu zaslaného na jeho telefonní číslo.

8. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 42 000 Kč a že žalovaný z tohoto závazku uhradil celkem 21 000 Kč. Žalovaný sám ve svém vyjádření vycházel z toho, že částku 42 000 Kč obdržel, a pro případ neplatnosti smlouvy navrhoval její vypořádání jako bezdůvodného obohacení po odečtení plateb ve výši 21 000 Kč.

9. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Z provedených důkazů soud dovodil, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu citovaného ustanovení.

10. Soud nepřisvědčil námitce žalovaného, že šlo o spotřebitelský úvěr. Podle § 419 občanského zákoníku je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Předpokladem použití zákona o spotřebitelském úvěru je tedy zjištění, že příjemce úvěru jednal při uzavření smlouvy mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání.

11. V projednávané věci žalovaný nevystupoval při uzavření smlouvy pouze jako fyzická osoba, která by nahodile uvedla své identifikační číslo osoby. Smlouvu uzavřel jako podnikající fyzická osoba, uvedl svou adresu místa podnikání a identifikační číslo osoby a přijal výslovné smluvní ujednání, že poskytovaný úvěr je podnikatelským úvěrem určeným výlučně k financování jeho podnikatelských potřeb. Tyto údaje nebyly do smlouvy začleněny bez souvislosti s jejím předmětem, nýbrž přímo vymezovaly postavení žalovaného a účel poskytovaného finančního produktu.

12. Tvrzení žalovaného, že v rozhodné době fakticky nepodnikal a peněžní prostředky následně použil na rodinné výdaje, nepostačuje k tomu, aby byl smluvní vztah zpětně posouzen jako spotřebitelský. Rozhodující jsou okolnosti, za nichž žalovaný vůči žalobkyni vystupoval při uzavření smlouvy, a účel smlouvy, který byl žalobkyni při kontraktaci objektivně seznatelný. Vnitřní záměr žalovaného použít prostředky jinak, než jak žalobkyni výslovně deklaroval, ani jeho následné skutečné použití prostředků nemohou bez dalšího změnit povahu již uzavřeného závazku, jestliže žalobkyně o takovém odlišném účelu nevěděla a z předložených podkladů ani nevyplývá, že o něm vědět měla.

13. Žalovaný neuvedl žádnou konkrétní skutečnost, z níž by bylo možné dovodit, že před uzavřením smlouvy žalobkyni sdělil, že úvěr požaduje pro rodinné či jiné soukromé potřeby, nebo že žalobkyně podnikatelskou formu smlouvy zvolila navzdory své vědomosti o výlučně spotřebitelském účelu úvěru. Pouhá skutečnost, že žalobkyně nepožadovala podnikatelský plán, daňové přiznání ani konkrétní rozpis zamýšleného použití prostředků, neprokazuje, že úvěr byl poskytován spotřebiteli. Smlouva výslovně připouštěla financování podnikatelských potřeb bez omezení na konkrétní podnikatelský účel.

14. Rovněž tvrzení žalovaného, že byl v době čerpání úvěru po lékařském zákroku, samo o sobě nevypovídá nic o povaze smluvního vztahu ani o jeho schopnosti právně jednat. Žalovaný netvrdil, že by jeho zdravotní stav vylučoval schopnost porozumět obsahu smlouvy nebo ovládat své jednání, ani neoznačil důkaz, z něhož by takový závěr vyplýval. Zdravotní stav žalovaného proto nevede k závěru o neplatnosti smlouvy ani o spotřebitelské povaze úvěru.

15. Protože žalovaný uzavřel smlouvu jako podnikatel a úvěr byl podle obsahu smlouvy určen na financování jeho podnikatelských potřeb, nejde o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Na smlouvu se proto nevztahují ustanovení tohoto zákona upravující posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, povinné uvádění roční procentní sazby nákladů ani následky porušení těchto povinností. Námitka žalovaného, že žalobkyně neposoudila jeho úvěruschopnost podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a že smlouva má být proto neplatná podle § 87 tohoto zákona, tak není důvodná. Ze stejného důvodu nejsou na věc přiléhavá ani rozhodnutí týkající se rozsahu povinnosti poskytovatele ověřovat úvěruschopnost spotřebitele.

16. Soud nepřisvědčil ani námitce, že žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy a její konkrétní obsah. Podle § 562 odst. 1 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro platnost smlouvy o úvěru uzavřené mezi podnikateli zákon nadto nepředepisuje písemnou formu ani použití uznávaného či zaručeného elektronického podpisu.

17. Ze smlouvy, dokladu BankID a z tvrzení samotného žalovaného vyplynulo, že žalovaný vstoupil do kontraktačního procesu prostřednictvím webových stránek žalobkyně, uvedl své osobní a podnikatelské údaje, telefonní číslo, e-mailovou adresu a bankovní účet a smlouvu akceptoval zadáním SMS kódu doručeného na jím uvedené telefonní číslo. Smlouva obsahuje identifikaci žalovaného, datum jejího uzavření a konkrétní verifikační kód 7052. Doklad BankID současně spojuje žalovaného s totožnými osobními údaji a bankovním účtem uvedeným ve smlouvě.

18. Žalovaný netvrdil, že by se do systému žalobkyně registrovala jiná osoba, že by uvedené telefonní číslo tel. číslo bankovní účet nebyly jeho, že by SMS kód nezadal nebo že by částku 42 000 Kč neobdržel. Naopak výslovně popsal uzavření smlouvy prostřednictvím webových stránek a SMS kódu a připustil přijetí částky, kterou označil za možné bezdůvodné obohacení. Tyto skutečnosti ve vzájemné souvislosti potvrzují jak totožnost jednající osoby, tak uzavření smlouvy a následné poskytnutí sjednaného plnění.

19. Obecné tvrzení žalovaného, že elektronický dokument mohl být dodatečně změněn, není podloženo označením konkrétní změny, rozdílné verze smlouvy ani jinou skutečností, která by věrohodnost předložené smlouvy zpochybňovala. Žalovaný neuvedl, které konkrétní ustanovení mělo být po zadání SMS kódu změněno, jaké jiné znění mu mělo být při kontraktaci zobrazeno ani z čeho takový závěr dovozuje. Samotná teoretická možnost zásahu do elektronického dokumentu bez konkrétního skutkového podkladu nevyvrací důkazní význam smlouvy ve spojení s průběhem kontraktace, ověřením identity žalovaného, připsáním peněžních prostředků a následnými částečnými úhradami.

20. Skutečnost, že elektronické vyhotovení smlouvy bylo žalovanému zasláno po dokončení kontraktačního procesu, rovněž neprokazuje, že před zadáním SMS kódu neměl možnost seznámit se s jejím obsahem. Žalovaný sice uvedl, že smlouvu sám nevyplňoval, to však není pro uzavření smlouvy rozhodné. Podstatné je, zda mu byl určitý návrh předložen a zda jej předepsaným úkonem přijal, nikoli zda text smlouvy vytvořil nebo jednotlivě vyjednal.

21. Na tomto závěru nic nemění ani žalovaným označená rozhodnutí okresních soudů vydaná v jiných věcech. Rozhodnutí jiného soudu prvního stupně není pro soud v této věci závazné a jeho závěry nelze přebírat bez přihlédnutí ke konkrétním skutkovým okolnostem projednávané věci. V této věci tvoří údaje ve smlouvě, verifikační SMS kód, BankID, shoda identifikačních a bankovních údajů, popis kontraktačního procesu samotným žalovaným, přijetí úvěru a jeho částečné splácení ucelený soubor důkazů, z něhož soud dovodil, že smlouvu uzavřel žalovaný a že byla uzavřena v předloženém znění.

22. Nicméně i při posouzení smlouvy jako podnikatelského úvěru bylo nutno (a to jak k návrhu žalovaného, tak z úřední povinnosti) přezkoumat její soulad s dobrými mravy. Podnikatelské postavení fyzické osoby nevylučuje použití obecného korektivu dobrých mravů ani ochranu slabší smluvní strany. Rozhodujícím proto nebylo samotné formální označení žalovaného jako podnikatele ani skutečnost, že ve smlouvě uvedl své identifikační číslo osoby.

23. Podle § 1 odst. 2 občanského zákoníku si osoby mohou ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, nezakazuje-li to zákon výslovně; zakázána jsou však mimo jiné ujednání porušující dobré mravy. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům.

24. Korektiv dobrých mravů se uplatní také ve vztazích mezi podnikateli. Závěr o absolutní neplatnosti pro rozpor s dobrými mravy je sice výjimečným zásahem do smluvní autonomie, nelze jej však vyloučit jen proto, že jedna nebo obě smluvní strany vystupovaly jako podnikatelé. Samotná výše sjednané úplaty zpravidla bez dalších okolností nepostačuje k závěru o rozporu s dobrými mravy, musí být však posouzena společně se způsobem kontraktace, postavením stran, hospodářským účelem smlouvy, délkou poskytnutí prostředků, rozložením práv a povinností a dalšími smluvními následky porušení povinností; srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. spisová značka. Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí potvrdil použitelnost korektivu dobrých mravů mezi podnikateli, současně však zdůraznil potřebu hodnotit mimořádné okolnosti konkrétního případu.

25. V projednávané věci nebyl poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 29 400 Kč vedlejším administrativním poplatkem za konkrétní úkon žalobkyně. Podle jeho skutečného hospodářského obsahu představoval cenu za poskytnutí a dočasné užívání částky 42 000 Kč. Za každý den užívání poskytnutých prostředků byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 420 Kč. Za sjednanou dobu 70 dnů tak úplata činila 29 400 Kč, tedy 70 % skutečně poskytnuté částky. V prostém ročním vyjádření odpovídala sazba 1 % denně 365 % poskytnutých prostředků.

26. Žalovaný měl za částku 42 000 Kč poskytnutou na pouhých 70 dnů vrátit celkem 71 400 Kč. Již po necelých dvou a půl měsících tak měla žalobkyně obdržet vedle celé poskytnuté částky další plnění odpovídající sedmi desetinám této částky. Takto výrazný nepoměr sice nebyl jediným důvodem neplatnosti, představoval však významné východisko pro posouzení celkového uspořádání smluvního vztahu.

27. Soud přihlédl také k tomu, že smlouva byla předložena žalovanému jako standardizovaný elektronický formulář, jehož jednotlivá ujednání nemohl ovlivnit. Žalovaný mohl smlouvu pouze jako celek přijmout, nebo odmítnout. Cena úvěru nebyla výsledkem individuálního vyjednávání a žalobkyně netvrdila ani neprokázala žádné konkrétní individuální okolnosti, které by právě u žalovaného odůvodňovaly úplatu ve výši 70 % poskytnuté částky za 70 dnů.

28. Žalobkyně neuvedla, jaké konkrétní náklady spojené s poskytnutím částky 42 000 Kč měly být poplatkem ve výši 29 400 Kč kryty. Neobjasnila ani konkrétní rizikovost tohoto úvěru, způsob kalkulace sjednané ceny nebo jinou hospodářsky racionální skutečnost, která by vysvětlovala, proč cena krátkodobého úvěru dosáhla za 70 dnů sedmi desetin poskytnuté částky. Ve smlouvě zároveň nebyla tato vysoká úplata spojena s žádnou odpovídající mimořádnou službou poskytnutou žalovanému.

29. Soud vzal v úvahu rovněž celkové nastavení smlouvy. Vedle mimořádně vysoké ceny úvěru byl žalovaný zatížen smluvními pokutami za prodlení s jednotlivými splátkami a podle předžalobní výzvy po něm žalobkyně následně požadovala částku 109 594,80 Kč. Předžalobní výzva sama o sobě neurčovala výši nároku, o němž soud rozhodoval, dokreslovala však praktický hospodářský účinek smluvního mechanismu. Z částky 42 000 Kč poskytnuté dne 8. 4. 2025 se v krátké době stal žalobkyní tvrzený dluh převyšující 109 000 Kč.

30. Soud nezpochybňuje, že krátkodobý nezajištěný úvěr může být dražší než standardní bankovní financování a že podnikatel nese odpovědnost za své ekonomické rozhodnutí. Smluvní autonomie však nechrání takové uspořádání práv a povinností, jehož podstatou je bez přiměřeného hospodářského důvodu získat za velmi krátkou dobu plnění v hrubém nepoměru k poskytnuté hodnotě a současně zatížit ekonomicky slabší formulářovou stranu dalšími sankčními následky.

31. Transparentnost ceny nepostačuje k závěru o její slučitelnosti s dobrými mravy. Skutečnost, že poplatek byl číselně vyjádřen ve smlouvě a ve splátkovém kalendáři, umožňovala žalovanému zjistit rozsah formálně přebíraného závazku, neodstraňovala však jeho zjevně excesivní hospodářský obsah. Ani vědomé přijetí formulářové podmínky nezbavuje soud povinnosti přihlédnout k absolutní neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům.

32. Při celkovém hodnocení soud přihlédl k souběhu mimořádně vysoké ceny, velmi krátké doby úvěru, standardizovaného způsobu kontraktace, absence individuálního vyjednávání, nedoložení konkrétního hospodářského důvodu pro takovou cenu, sjednání dalších sankčních ujednání a k faktickému nepoměru mezi částkou 42 000 Kč poskytnutou žalovanému a částkou, kterou měl v krátké době zaplatit. Tyto okolnosti ve svém souhrnu překračují rámec pouhé nevýhodnosti nebo ekonomicky nerozumného rozhodnutí žalovaného. Smluvní mechanismus vedl k jednostrannému a zjevně excesivnímu zvýhodnění žalobkyně a odporoval základním zásadám poctivého soukromoprávního styku. Soud proto uzavřel, že se smlouva zjevně příčí dobrým mravům a je podle § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku absolutně neplatná.

33. Soud se dále zabýval tím, zda důvod neplatnosti postihuje celou smlouvu, nebo pouze ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru. Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

34. Ujednání o poplatku nebylo v projednávané věci okrajovým nebo technickým ustanovením, které by bylo možné ze smlouvy vypustit bez zásahu do jejího hospodářského smyslu. Představovalo jedinou sjednanou cenu za poskytnutí peněžních prostředků a základní protiplnění žalobkyně. Bylo přímo začleněno do každé z pěti splátek, z nichž každá sestávala z částky připadající na vrácení poskytnutých prostředků a z částky připadající na poplatek. Splátkový kalendář, celková výše závazku a ekonomická rovnováha smlouvy byly na tomto ujednání založeny.

35. Nelze předpokládat, že by žalobkyně poskytla žalovanému částku 42 000 Kč na 70 dnů bez jakékoli úplaty. Odstraněním ujednání o poplatku by se úplatný krátkodobý úvěr změnil v bezúplatné poskytnutí peněžních prostředků, tedy v hospodářsky podstatně odlišný závazek. Soud přitom není oprávněn nahradit neplatnou cenu jinou, soudem považovanou za přiměřenou cenu, protože by tím namísto účastníků vytvořil nový obsah smlouvy. Důvod neplatnosti proto zasáhl ujednání, které bylo z hlediska hospodářského účelu a vůle žalobkyně neoddělitelné od zbývajícího obsahu smlouvy. Neplatnost tak postihla smlouvu jako celek.

36. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy nemohla žalobkyni vzniknout smluvní práva na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ani smluvních pokut. Nebyl zde ani platný smluvní závazek, jehož porušení by mohlo založit prodlení žalovaného podle smluvního splátkového kalendáře. Žalobkyně proto nemá právo na částku 29 400 Kč označenou jako poplatek ani na částku 2 500 Kč z titulu smluvních pokut.

37. Absolutní neplatnost smlouvy však neznamená, že žalovaný může bez právního důvodu ponechat část peněžních prostředků, které mu žalobkyně skutečně poskytla. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, vydat ochuzenému, oč se obohatil. Podle § 2993 občanského zákoníku má strana, která plnila, aniž zde byl platný závazek, právo na vrácení toho, co plnila; plnily-li obě strany, může každá požadovat, aby jí druhá vydala, co získala, přičemž právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.

38. Žalobkyně žalovanému poskytla částku 42 000 Kč. Žalovaný žalobkyni následně zaplatil celkem 21 000 Kč. Tato skutková zjištění byla mezi účastníky nesporná. Při vzájemném vypořádání plnění poskytnutých na základě neplatné smlouvy proto zbývá na straně žalovaného majetkový prospěch ve výši 21 000 Kč. V tomto rozsahu je žalovaný povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení. Žalovaný ostatně sám pro případ neplatnosti smlouvy uvedl, že žalobkyni náleží vrácení dosud neuhrazené části poskytnutých prostředků ve výši 21 000 Kč. Jeho procesní stanovisko bylo v tomto rozsahu v souladu se zjištěným skutkovým stavem a s pravidly vypořádání plnění z neplatné smlouvy.

39. Žalobkyně proto byla úspěšná pouze v rozsahu částky 21 000 Kč. Ve zbývajícím rozsahu částky 31 900 Kč, sestávající z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 29 400 Kč a smluvních pokut ve výši 2 500 Kč, nebyl uplatněný nárok důvodný, a soud proto žalobu v této části zamítl.

40. Soud nepřiznal žalobkyni ani požadovaný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně od 17. 6. 2025. Datum 17. 6. 2025 navazovalo na splatnost poslední splátky podle neplatné smlouvy. Absolutně neplatné smluvní ujednání však nemohlo založit splatnost restitučního nároku z bezdůvodného obohacení. Předžalobní výzva předložená žalobkyní požadovala částku 109 594,80 Kč jako plnění ze smlouvy a z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by žalobkyně před 17. 6. 2025 vyzvala žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 21 000 Kč. Žalobkyně proto neprokázala, že byl žalovaný již dne 17. 6. 2025 v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení, a soud žalobu ohledně požadovaného úroku z prodlení zamítl.

41. Soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil povinnost žalovanému uhradit dlužnou částku do třech měsíců od právní moci tohoto rozsudku, a to z důvodu jeho finančních možností dluh uhradit. Taková doba nepředstavuje nepřiměřený zásah do oprávněného zájmu žalobkyně na uspokojení její pohledávky.

42. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 52 900 Kč a byla úspěšná ohledně částky 21 000 Kč, tedy přibližně v rozsahu 39,7 %. Žalovaný byl úspěšný ohledně částky 31 900 Kč, tedy přibližně v rozsahu 60,3 %. Po odečtení úspěchu žalobkyně činí čistý úspěch žalovaného přibližně 20,6 %. Žalovaný však nebyl zastoupen advokátem a ze spisu nevyplývají konkrétní prokázané náklady, jejichž náhradu by mu bylo možné přiznat, a žalovaný ostatně sám prohlásil, že náklady řízení nepožaduje. Soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Hradci Králové, prostřednictvím Okresního soudu v Semilech. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.