3 C 90/2018

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Erlebachovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa o určení, že žalobkyně je dědicem zůstavitele

I. Určuje se, že žalobkyně je jedinou dědičkou po zůstavitelovi [jméno] [celé jméno původního účastníka], RČ [číslo], posledně bytem [adresa], zemřelém dne 29. 10. 2017, a to dědičkou ze zákonné dědické posloupnosti v první třídě dědiců.

II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobkyni k rukám právní zástupkyně žalobkyně náklady řízení v plné výši, o níž bude rozhodnuto samostatným usnesením.

III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit státu na účet Okresního soudu v Semilech náklady řízení v plné výši, o níž bude rozhodnuto samostatným usnesením.

1. Předmětem tohoto řízení podle žaloby podané dne 22. 4. 2018 byl požadavek žalobkyně, aby bylo určeno, že je jedinou dědičkou zůstavitele [jméno] [celé jméno původního účastníka] (zemřelého 29. 10. 2017 (dále případně jen“ zůstavitel“), jehož byla jediným dítětem), a to dědičkou ze zákonné dědické posloupnosti v první třídě dědiců. Žalobkyně tvrdila, že její otec jako zůstavitel rozhodně nepořídil dne 14. 7. 2017 platnou, pravou a obsahově správnou závěť a listinu o vydědění, v níž by jednak ustanovil dědicem veškerého svého majetku svého bratra - původního žalovaného [celé jméno původního účastníka] (včetně ustanovení náhradních dědiců po něm) a jednak vydědil žalobkyni. Závěť a vydědění obsažené v jedné listině, psané zjevně jednou (nikoli zůstavitelovou) rukou, byly na několika místech doplňovány, ale není zřejmé, zda k doplnění došlo před podpisem zůstavitele, nebo až po něm (pak by listina neobsahovala skutečnou vůli zůstavitele). Zůstavitel ke dni datování závěti 14. 7. 2017 nemohl ze zdravotních důvodů číst a psát, byl oboustranně těžce nedoslýchavý, avšak k projevení vůle zůstavitele o obsahu závěti mělo přesto dojít jen před 2 – nikoli (jak vyžaduje § 1535 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“)) – 3 současně přítomnými svědky. Zůstavitel zároveň jednoznačně nebyl ani schopen projevovat svoji vůli a činit jakékoli úkony, jelikož byl po cévní mozkové mrtvici (opakovaná hospitalizace, naposledy trvající 2 měsíce a ukončená k 11. 7. 2017, tj. 3 dny před údajným pořízením závěti a listiny o vydědění) a s těžkou demencí. Kromě námitek vůči platnosti závěti žalobkyně sporovala existenci důvodů k vydědění (údajného neprojevování zájmu o zůstavitele). Žalobkyně zdůraznila, že z údajné závěti je však dovozováno dědické právo osoby odlišné od žalobkyně, a to i v řízení o pozůstalosti po zůstaviteli, vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně byla v rámci něho usnesením soudního komisaře, notáře JUDr. [příjmení] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], [spisová značka] vyzvána k tomu, aby podala jednak žalobu na určení neplatnosti závěti, jednak předmětnou žalobu, což – v uložené lhůtě 2 měsíců od právní moci usnesení – učinila. Poukazovala na to, že poučení notáře o tom, jakou žalobu má podat, nebylo zcela správné, proto žalobní petit přizpůsobila judikátu, na který odkazovala v žalobě (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 28. 4. 2005, sp. zn. 30 Cdo 940/2004), v tom směru, že se domáhala pouze určení, že je (jedinou) dědičkou zůstavitele, nikoli, aby bylo meritorně řešeno také to, jestli závěť údajně podepsaná zůstavitelem je platná (to mělo být posouzeno toliko jako předběžná otázka). Po provedeném řízení žalobkyně vyzdvihla, že na základě znaleckého posudku MUDr. [celé jméno znalkyně] byla prokázána jednoznačná těžká demence zůstavitele, který tak vůbec nebyl schopen chápat význam svého jednání. Dále to, že až ze zdravotnické dokumentace praktického lékaře zůstavitele vyšlo najevo, že [jméno] [celé jméno žalované] je původní žalovaný [celé jméno původního účastníka] věděli od února 2016 o tom, že zůstavitel vykazuje počínající znaky demence a že jí i nadále trpěl, byl zmatený a nesoběstačný; ostatně [jméno] [celé jméno žalované] zůstavitele doprovázela k lékaři, zůstavitel byl v nemocniční péči. Již k 11. 5. 2017 ve zdravotnické dokumentaci bylo také zaznamenáno ochrnutí pravé horní končetiny zůstavitele, který tak stěží mohl podepsat závěť, a jeho nedoslýchavost. Svědkyně [celé jméno žalované] tedy dlouhodobě o zdravotním stavu zůstavitele věděla, v rozporu s tím, pak je její výpověď o tom, že zůstavitel byl v době podpisu závěti zcela v pořádku; obdobně je nutné hodnotit výpověď jejího syna [příjmení], který byl zainteresován na majetkovém prospěchu ze závěti, jelikož měl řadu exekucí. Zcela zarážející pak dle žalobkyně bylo svědectví JUDr. [příjmení], který jako letitý advokát popisoval, že zůstavitel fungoval – podepsal závěť, což je v kontrastu se zjištěním o ochrnuté pravé ruce zůstavitele jako praváka.

2. Původní žalovaný, závětní dědic [celé jméno původního účastníka], v průběhu řízení dne 11. 9. 2019 zemřel, proto soud na základě procesního rozhodnutí o nástupnictví (usnesení ze dne 10. února 2020, č. j. 3 C 90/2018-123, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. srpna 2020, č. j. 25 Cdo 91/2020-139) pokračoval v řízení s (v záhlaví odůvodňovaného rozsudku již uvedenou) [celé jméno žalované]. Nicméně oba průběžně v řízení zúčastnění žalovaní navrhovali shodně žalobu zamítnout, závěť měli za pravý projev vůle zůstavitele, který se podle nich také mohl na závěť podepsat, byť jí nesepsal vlastní rukou. Byl v takovém duševním stavu, že věděl, co činí, a odpovídal za své právní jednání. Zároveň nebyl ve stavu, ve kterém by nebyl schopen číst a psát, také nebyl nedoslýchavý, tudíž nebylo nutné ani to, aby u závěti byly přítomné jako svědci celkem tři osoby. Ani po provedeném řízení nesouhlasila žalovaná s tím, že by bylo nade všechnu pochybnost prokázáno, že zůstavitel byl nesvéprávný. Ačkoliv znalkyně uzavřela, že trpěl vaskulární demencí – s největší pravděpodobností těžkého stupně, přesto nelze s jistotou tvrdit, že by v době pořízení předmětné závěti a vydědění nebyl v tzv. světlém okamžiku. Mohl tak být orientován v čase i prostoru. K tomu bylo připomínáno rozhodnutí Ústavního soudu ČR I. ÚS 173/13, a dle žalované v něm uvedený názor, že je nutné skutečnost, že svéprávná osoba byla v momentální duševní poruše, v řízení prokázat s vysokou měrou pravděpodobnosti; rozhodnutí pojednává i to tzv. světlých okamžicích.

3. Z obsahu spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] bylo soudem zjištěno, že zůstavitel zemřel 29. 10. 2017 (úmrtní list vystavený [stát. instituce], zaznamenáno v knize úmrtí jeho matričního úřadu ve svazku [anonymizováno], ročník [rok], strana/list [anonymizováno], poř. [číslo]). Protokolem sepsaným soudním komisařem JUDr. [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [číslo jednací], [anonymizována dvě slova] [rok] bylo zjištěno, že v jednání o pozůstalosti po zůstaviteli, konaném 7. 2. 2018, kterého se účastnila žalobkyně a bratr zůstavitele – [celé jméno původního účastníka] – jako dědic mj. ze závěti, byl těmto přítomným účastníkům sdělen návrh na zahájení řízení a obsah usnesení o jeho zahájení, byli poučeni o dědickém právu s tím, že žalobkyni svědčí dědický titul podle zákonné dědické posloupnosti v první třídě dědiců, bratru zůstavitele pak jediný ze závěti a ze zákonné dědické posloupnosti ve třetí třídě dědiců. Účastníci podle svého prohlášení výslovně dědictví neodmítli, byli seznámeni s obsahem závěti a listiny o vydědění – listinou datovanou 14. 7. 2017, nesepsanou vlastní rukou zůstavitele, avšak při jednání vyhodnocenou jako vlastnoručně podepsanou a před dvěma svědky, podle níž zůstavitel ustanovil dědicem veškerého majetku právě pozůstalého bratra [celé jméno původního účastníka] (náhradními dědici pak [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]) a vydědil pozůstalou dceru – žalobkyni. Pozůstalý bratr uznal závěť a listinu o vydědění za pravou a platnou. Žalobkyně výslovně prohlásila, že jednak závěť a listinu o vydědění neuznává za pravou a platnou, protože zůstavitel nebyl způsobilý toto platně pořídit vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, jednak prohlášení o vydědění měla za neplatné pro okolnost, že důvody vydědění zůstavitelem uvedené nejsou dány. Poté bylo prohlášeno usnesení, vyhotovené v písemné verzi s datem 7. 2. 2018 pod značkou [číslo jednací], [anonymizována dvě slova] [rok], kterým bylo pozůstalé dceři – žalobkyni uloženo, aby do dvou měsíců od právní moci usnesení podala u Okresního soudu v Semilech žalobu proti dědici ze závěti a ze zákonné posloupnosti ve třetí třídě dědiců, tj. proti pozůstalému bratrovi zůstavitele [celé jméno původního účastníka], na určení, že – 1. závěť zůstavitele ze dne 14. 7. 2017 není platná a že – 2. žalobkyně je dědicem ze zákonné dědické posloupnosti v první třídě dědiců. Žalobkyně byla poučena, že nebude-li žaloba ve lhůtě podána, bude-li řízení o ní zastaveno nebo bude-li žaloba odmítnuta, platí, že spor o dědické právo byl vyřešen v neprospěch toho, kdo měl své právo uplatnit žalobou. Na usnesení, obsahujícím též poučení o právu podat proti němu odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Hradci Králové, byla notářem vyznačena právní moc k datu 23. 2. 2018, zjevně podle toho, že usnesení bylo ve stejnopise účastníkům podle obsahu protokolu ze 7. 2. 2018 doručeno při jednání, což účastníci potvrdili svým podpisem, pozůstalý bratr se vzdal práva odvolání, avšak žalobkyně si toto právo ponechala a odvolání (k němuž plynula lhůta až do 22. 2. 2018) podle obsahu spisu následně nepodala.

4. Z originálů žádostí o vydání občanského průkazu, cestovního pasu či řidičského průkazu, obsahujících též údaje o následném převzetí takových dokladů (č. l. 170 spisu, poskytnuto [stát. instituce]) soud zjistil, že žádost o vydání ŘP s datem 2. 10. 2006, jakož i datum převzetí [číslo řidič. oprávnění] dne 30. 10. 2006 zůstavitel vlastnoručně podepsal, stejně tak podepsal ještě žádost o vydání OP s datem podání 9. 1. 2007 a dne 13. 2. 2007 podepsal převzetí vystaveného OP pod [číslo] platného do 8. 1. 2017. Také žádost o vydání cestovního pasu, kterou zůstavitel podal 16. 1. 2007, a okolnost, že následně převzal dne 27. 2. 2007 vyhotovený [číslo pasu], platný do 21. 1. 2017 zůstavitel vlastnoručně podepsal. Naproti tomu žádost o vydání OP (poté, kdy byl předložen výše uvedený předchozí [číslo obč. průkazu]) podaná 25. 1. 2017 (a též převzetí nového OP pod [číslo]) již vlastnoruční podpis zůstavitele jako podatele neobsahovala, v úředních záznamech tvořících součást formuláře žádosti bylo uvedeno„ bez podpisu, zdr. důvody“.

5. K tvrzení o úrovni zdravotního stavu zůstavitele, který mu znemožňoval platně pořídit závěť a listinu o vydědění a v rámci něhož měl být v době údajného vzniku této listiny již oboustranně těžce nedoslýchavý, nemohl číst a psát, předložila sama žalobkyně kopie řady lékařských zpráv o hospitalizaci zůstavitele (č. l. 7-39 spisu). Z části z nich (a to těch, které následně nebyly v originále či ověřené kopii vyžádány od zpracovatelů lékařských zpráv a z hlediska skutkových zjištění jsou zmiňovány soudem v dalších odstavcích odůvodnění) bylo zjištěno, že na některých z nich se objevily údaje o internitentní zmatenosti a dezorientaci (při propuštění z hospitalizace v [nemocnice] s. r. o., na oddělení následné péče proběhlé od 27. 7. 2016 do 18. 10. 2016, kde byl přijat z interního oddělení téže nemocnice po hospitalizaci pro recidivu kolapsu; zjištění ze zprávy uvedené nemocnice, vyhotovené primářkou MUDr. [jméno] [příjmení] [příjmení] dne 18. 10. 2016), jakož i o těžké percepční nedoslýchavosti bilaterálně. Ta byla uvedena z anamnézy, aniž by bylo zaznamenáno odborné vyšetření sluchu při uvedených hospitalizacích (ve zprávách o předcházejících hospitalizacích kvůli kolapsovým stavům v téže nemocnici – na interním oddělení od 14. 7. 2016, vyhotovené k 27. 7. 2016, dále vyhotovené 17. 5. 2016 o hospitalizaci od 16. 5. 2016, dne 29. 3. 2016 o hospitalizaci od 27. 3. 2016, a dřívějších až k datu 11. 8. 2015, kdy se údaj o této nedoslýchavosti, čerpaný z anamnézy, objevuje ve zprávách o hospitalizacích poprvé).

6. Z obsahu zdravotní dokumentace vedené praktickým lékařem zůstavitele – a to nejméně v letech 2016 2017 MUDr. [jméno] [příjmení] (převzata pak MUDr. [příjmení]) soud mj. zjistil, že 8. 1. 2016 bylo zaznamenáno„ přichází s paní [celé jméno žalované], v poslední době výrazné poruchy paměti, zhoršuje se to, pacient nyní už bydlí u bratra a p. [celé jméno žalované], nabízený pobyt v DD [obec] kategoricky odmítá“, dále mj. to, že byl zůstavitel odeslán na neurologické vyšetření (se zmínkou o zhoršující se ztrátě paměti), předepsán Tanakan. Dále např. 19. 2. 2016 podle neurologického konzilia z 9. 2. 2016 zaznačena mj. psychická deteriorace a to, že neurol. indikace bylo doporučeno a objednáno sono karotid a CT mozku, vhodné též psychologické vyšetření. Ke dni 21. 4. 2017 lékař zaznamenal další progresi demence a obtíží, s tím, že je zůstavitel plně odkázán na trvalý dohled a péči (žádost o navýšení příspěvku – vyplnění formuláře – bylo předáno p. [celé jméno žalované]). Ostatně v období od 13. 1. 2016 nebyla v lékařské dokumentaci zaznamenána fyzická přítomnost zůstavitele u praktického lékaře, příp. bylo výslovně uvedeno, že u lékaře byl přítomen (pozn. soudu – jen) bratr či vícekrát p. [celé jméno žalované] (13. 1. 2016„ posílá pro léky“, 3. 3. 2016, 30. 3. 2016, 5. 5. 2016, 31. 10. 2016, patrně i 21. 4. 2017, kdy je zmíněno předání vyplněného formuláře o navýšení příspěvku p. [celé jméno žalované] k odeslání). V této dokumentaci byla také obsažena propouštěcí zpráva o hospitalizaci v [nemocnice] s.r.o. za dobu od 11. 5. 2017 do 11. 7. 2017, z níž ostatně z hlediska odborného posouzení podrobně čerpala též soudem ustanovená znalkyně (k tomu viz níže zjištění ze znaleckého posudku (odst. 16 odůvodnění), přičemž z této zprávy soud mohl (ostatně jako z veškeré zdravotní dokumentace obsažené ve spise) zkonstatovat v prvé řadě správnost znalkyní čerpaných podkladů v tom směru, že v citaci zpráv skutečně uváděla jednotlivé pasáže zdravotní dokumentace zůstavitele. Nad rámec toho a logicky též z důvodu, že soud není nadán znalostmi medicínskými, lze z této propouštěcí zprávy zmínit z pasáže o anamnéze tam zaznamenanou těžkou percepční nedoslýchavost bilaterálně, to, že při přijetí byla u zůstavitele popsána toliko basální orientovanost, dále z údajů ze závěru hospitalizace mj. přítomnou demenci v.s. vaskulární etiologie v progresi, dále mj. obj. pravostrannou hemiparézu na PHK až plegii, generalizovanou aterosklerózu a řadu dalších onemocnění, konečně též těžkou percepční nedoslýchavost bilaterálně.

7. Ze zprávy MUDr. [jméno] [příjmení], jak bylo výše uvedeno – praktické lékařky, která převzala zdravotní dokumentaci zůstavitele, bylo zjištěno, že sama zůstavitele nikdy neviděla, tudíž nedokáže posoudit, zda byl schopen vlastního podpisu. Pouze z dostupné – výše uvedené dokumentace – usoudila, že nejspíše nebyl schopen psát ke dni 14. 7. 2017, a to na vrub těžké demence; dále u něj byla v dokumentaci zaznamenána oboustranná ztráta sluchu (pozn. soudu aniž by bylo uvedeno, zda a kdy bylo zůstaviteli provedeno specializované vyšetření ohledně doslýchavosti).

8. Ze zprávy [nemocnice], s.r.o. ze dne 12. 4. 2021, kterou soud při řízení vyžádal (č. l. 180 spisu), bylo zjištěno, že zůstavitelova tehdy ošetřující lékařka MUDr. [jméno] [příjmení] [příjmení] již s odstupem dlouhé doby od hospitalizace si nevybavila detailně pacienta (zůstavitele), tudíž pouze na základě prostudování zdravotnické dokumentace zodpověděla dotazy soudu tak, že vzhledem k neurologickému postižení pravé horní končetiny (plegie PHK) byl zůstavitel při zahájení hospitalizace 11. 5. 2017 neschopen podpisu („ souhlas s hospitalizací projevuje pokyvováním hlavy“), v průběhu hospitalizace se neurologický deficit u zůstavitele nezhoršil. Diagnóza„ těžká percepční nedoslýchavost bilaterálně“ byla při přijetí převzata z osobní anamnézy pacienta (stupeň sluchového postižení nebyl při hospitalizaci objektivizován odborným ORL vyšetřením), přičemž ošetřující lékařka po prostudování zdravotnické dokumentace ve zprávě konstatovala, že verbální komunikace s pacientem zůstala po celou dobu hospitalizace zachována.

9. Ze zdravotní dokumentace výše zmíněné [nemocnice] s.r.o., týkající se hospitalizace zůstavitele v době od 11. 5. do 11. 7. 2017 (resp. z ověřené kopie této dokumentace – č. l. 183 spisu) bylo soudem zjištěno, že v průběhu této hospitalizace bylo podrobně zapracováno do záznamů ošetřovatelské péče v jednotlivých dnech mj. i hodnocení o orientovanosti a chování zůstavitele v průběhu této hospitalizace (nad rámec denně zaznamenávané plné závislosti na ošetřovatelské péči, a to v řadě dnů ve všech oblastech). V těchto záznamech se opakovaně vyskytovalo, že zůstavitel byl orientovaný jen základně příp. přímo neorientovaný/dezorientovaný (11. 5., 12. 5., 15. 5., 16. 5., 19. 5., 22. 5., 27. 5., 28. 5., 30. 5., 4.-6 6., 10. 6., 14.-16 6., 20. 6., 24. 6., 1. 7., 5. 7.-8 7., 9. a 11. 7. 2017), spolupráce s ním byla omezená až špatná, resp. dokonce žádná (11. 5., 12. 5., 16. 5., 19. 5., 22. 5., 23. 5., 26. 5., 28. 5., 31. 5., 2. 6., 3.-5 6., 7.-17 6., 19. 6., 20.-27 6. 7., 3.- 10. 7. 2017), komunikace ztížená, minimální či nemožná (31. 5., 18.-21 6., 24.-26 6., 28. 6., 1.- 9. 7. 2017), dále že byl vůči personálu vulgární až agresivní (2. 6., 3. 6., 7.-9 6., 11. 6., 22. 6. 2017). Dále je z této dokumentace zřejmé, že v průběhu hospitalizace v citovaném zdravotnickém zařízení byl zůstaviteli proveden test Mini – Mental State Examination ([právnická osoba]) – s výsledkem 3 body ze 30, kdy z celého testu byl zůstavitel schopen provést pouze opakování dvou ze tří slov a odpovědět správně na otázku, jaký je měsíc.

10. Z originálu listiny označené jako„ Závěť a vydědění“ (vyžádané soudem od notáře JUDr. [jméno] [příjmení] - č. l. 175 spisu) soud zjistil, že byla sepsána ručně hůlkovým písmem, v úvodu obsahuje prohlášení, že (v textu uvedeno přímo v první osobě jednotného čísla„ Já, [jméno] [celé jméno původního účastníka]“) zůstavitel pořizuje svoji poslední vůli, podle níž – 1. dědicem celého jeho majetku ustanovuje svého bratra [celé jméno původního účastníka] (s datem narození, bydlištěm), 2. náhradními dědici pro případ, že by bratr nedědil, ustanovuje děti manželky jeho bratra (každého jednou polovinou) – [jméno] [příjmení], [datum narození] (pozn. soudu – případně v označení data dne 21., když obě číslice v jednotkách, tj.„ 2“ a„ 1“ byly napsány přes sebe, s objektivně těžko danou možností vyhodnotit, které z číslic pisatel v označení data narození mínil jako správné) a [jméno] [příjmení], [datum narození] (pozn. soudu zjevně míněna aktuální žalovaná, byť její příjmení oproti zaznamenání v občanském průkaze, který měl soud k dispozici při prezenci na začátku jednání, nesprávně obsažené i diakritické znaménko čárky nad písm.„ o“ uprostřed příjemní), a konečně 3. vydědil svoji jedinou dceru [jméno], (pozn. soudu, za touto čárkou bylo znaménko vsuvky a nad ním dopsáno„ a její potomky“),„ která o mě neprojevuje opravdový zájem a nepomáhá mi v nemoci a ve stáří“. Následovalo prohlášení„ že toto je má poslední vůle“, uvedení místa – v [obec] a data – 14. 7. 2017, bezprostředně poté v pravé části listiny a zjevně shodným pisatelem, který sepsal závěť, jméno a příjmení zůstavitele„ [jméno] [celé jméno původního účastníka]“, přičemž pod ním byl psacím písmem uveden v celku zřetelně čitelný podpis téhož znění. V úrovni tohoto podpisu, avšak v levé části listiny bylo uvedeno slovo„ svědci:“, a dále v nižší části listiny vlevo údaje o [jméno] [jméno], [datum narození], [obec a číslo], okr. [obec] (pod tím s podpisem nečitelného provedení) a vpravo pak údaje o [příjmení] [jméno], [datum narození], [obec a číslo], okr. [obec] (pod tím s podpisem, ze kterého lze rozeznat psací písmeno velké B na počátku a předpokládat písm.„ á“ jako předposlední).

11. Důkaz výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení], dlouhodobé partnerky bratra zůstavitele [celé jméno původního účastníka] a matky nynější žalované, byl proveden před obdržením zdravotnické dokumentace vedené praktickým lékařem zůstavitele (tj. v době, kdy bez ní nebylo objektivně známo, že se svědkyně se zůstavitelem dostavila k praktickému lékaři mj. v únoru 2016, přičemž již zde byla zmínka o demenci zůstavitele). Soud z výpovědi svědkyně zjistil, že je jí znám JUDr. [jméno] [příjmení] (pozn. soudu – právní zástupce původního žalobce [celé jméno původního účastníka]), neboť jí v minulosti poskytoval právní služby, rovněž je seznámena s tím, že byla sepsána závěť. Ve výpovědi pak uvedla, že o tom se zůstavitelem dávno hovořili, zůstavitel dlouho chtěl závěť sepsat, pak byl ale v nemocnici a měl mrtvici. Také byla seznámena s tím, že zůstavitel odkázal svůj majetek svému bratru, uvedla, že to bylo z důvodu, že pro něj bratr hodně pracoval, a možná i proto, že se (pozn. soudu – zjevně míněno svědkyně a bratr zůstavitele jako její partner) o něho pět let před smrtí starali, pečovali o něj, neboť si již nedokázal uvařit, vyprat si, byl pod kontrolou, ke konci již byl zcela nesamostatný, neuměl se oblíknout, nevěděl, co si má vzít; pět let před smrtí byl u nich. Svědkyně uvedla, že má za to, že se zůstavitel orientoval, popsala to tak, že zejména, když seděl venku na lavičce, povídal si se staršími lidmi. Po mrtvici – podle svědkyně šlo o dobu léta či podzimu minulého či předminulého roku (pozn. soudu dle data výslechu 27. 2. 2019 muselo jít o uvedené roční období roku 2017, jelikož zůstavitel zemřel pak 29. 10. 2017) – už byl nepohyblivý. Podle svědkyně se zůstavitel dokázal podepsat, někdy mu to šlo, někdy ne; např. v občance, ve vztahu k jejímuž vydání svědkyně za zůstavitele, který již špatně chodil, podávala žádost, již žádný podpis neměl, pro úřad toho podpisu nebylo potřeba. Svědkyně si s ním povídala o starých časech, jak žil v minulosti, při tom on vzpomínal na dům na adrese [anonymizována dvě slova], v němž se cítil dobře, svědkyně s bratrem zůstavitele ho tam občas vzali. Podle svědkyně zůstavitel chtěl tento dům přepsat na bratra [jméno], přitom následně spontánně uvedla„ tak jsme to po smrti udělali“, a pokračovala ve výpovědi tím, že uvedla„ závěť napsal před smrtí“. Nevybavila si již přesně, kdy byla závěť sepsána, avšak popsala, že sepsání byla přítomna, vedle ní také právník, o němž uvedla, že se patrně jmenuje [jméno] [příjmení]. Sepsání závěti iniciovala ona, bratr zůstavitele [jméno] na závěti netrval, zavolala právníkovi. Dále uvedla, že sepsání závěti byl přítomen známý [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení], o němž uvedla, že je kamarádem pana [celé jméno původního účastníka], že je to jeho známý, když pan [celé jméno původního účastníka] něco potřeboval, zašel za„ tímto podnikatelem“. Teprve později ve výpovědi k dotazu potvrdila, že sama je matkou [jméno] [příjmení], prezentovala, že se ovšem spolu nestýkají a vysvětlovala, že jej nejprve popsala jako kamaráda s ohledem na to, že se jí nikdo neptal, že je jejím synem. O sepsání závěti svědkyně poprosila právníka, který byl přítomen na místě, při tom mu pomáhala, neboť se ptal na„ ty údaje“, které si však při výpovědi již nevybavila. Kdy a jak zůstavitel závěť podepsal a co se s ní dále dělo, nejprve svědkyně ve výpovědi nepopsala s tím, že to už neví, následně však oproti tomu vypověděla, že poté, kdy závěť byla sepsána v jiné místnosti, než kde byl zůstavitel, mu závěť donesli a přečetli ji a on ji pak podepsal, podrobněji dokonce uvedla, že se s ním bavila o tom, jestli napíše křížek, nebo se jinak podepíše, a že byl v té době v dobré kondici (společně se i nasmáli, že už se dlouho nepodepisoval), tak se – byť ošklivě – podepsal. Podle svědkyně zůstavitel slyšel dobře, se sluchem žádné problémy neměl, nenosil naslouchátko (to užíval naopak jeho bratr [jméno]), naopak jim říkával, ať chodí potichu, že on nemůže spát.

12. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že je bratrem žalované, avšak příliš se s ní nestýká a o věci se s ní nebavil, a to ani v případě, kdy se setkali před jednáním ve věci konané 27. 2. 2019. Rovněž nejprve uvedl, že se o věci (nad rámec toho, že jsou předvoláni jako svědci) nebavil ani s dalším svědkem [jméno] [jméno], a to ačkoliv u něj v době před podáním výpovědi 11. 5. 2021 bydlel cca již 2-3 týdny; později ale ve výpovědi na otázku, zda byl od vzniku závěti a listiny o vydědění zůstavitele do doby podání výpovědi na tuto listinu někým dotazován, připustil, že se s [jméno] [jméno] možná o záležitosti bavili. Dále popsal, že znal zůstavitele z [obec], znal i jeho bratra [jméno], což byl dlouholetý přítel (druh) jeho matky [jméno] [celé jméno žalované]. S matkou a jejím druhem se příliš nestýkali, změna nastala v poslední době, kdy její druh (bratr zůstavitele) na tom byl už špatně, svědek se tak k nim dostavoval 1-2x týdně kvůli pomoci. K bratru zůstavitele měl„ normální“ vztah, neoznačil by jej přímo za příslušníka rodiny, ale spíše kamaráda. Zůstavitele svědek viděl naposledy v době, kdy už byl hodně nemocný a delší dobu pobýval v domácnosti matky svědka a bratra zůstavitele. Svědek k dotazu, zda pro zůstavitele někdy něco důležitého zařizoval, uvedl, že to bylo u sepsání závěti, nebo něčeho podobného. Popsal, že byl zrovna na návštěvě u [jméno], kdy [jméno] zavolala, nebo k němu přijela matka svědka [jméno] [celé jméno žalované] s tím„ aby u něčeho byli jako svědci“, v tu chvíli jim neřekla nic bližšího, oba pak šli s ní. V její domácnosti byl nějaký pán – asi právník, který před nimi sepsal listinu (svědek si však již nepamatoval, jakým způsobem, jen se domnívá, že ji sepsal rukou), dal jim ji přečíst, pak se to přečetlo zůstaviteli, patrně to přečetl ten pán, ten stál vedle postele, svědek s [jméno] [jméno] za zůstavitelem. Po přečtení to všichni – míněno svědkem on a [jméno] [jméno] – podepsali, následně uvedl, že neví, kdo další listinu podepisoval, ale že tam byli 3-4 podpisy, kopii má někde u sebe (důvod, proč jí má, neuměl vysvětlit). V listině bylo něco o majetku, nebo o domu. Svědek při výpovědi nevěděl, kdo mu vysvětloval jeho úlohu při předčítání a podepisování listiny, domníval se, že asi„ ten pán“ (avšak nepamatuje si, co mu konkrétně vysvětloval o přítomnosti svědka a [jméno] – asi uvedl„ něco kvůli nějaký závěti“); nevěděl, zda mu něco vysvětloval i zůstavitel, zda zůstavitel o něčem mluvil, domnívá se, že asi řekl ahoj, nevzpomene si, zda a jak mluvil zůstavitel o tom, kvůli čemu má být svědek u něj přítomen. K popisu chování a projevů zůstavitele poté, kdy byla listina přečtena, svědek uvedl, že si přesně nepamatuje, jak to probíhalo. Někdo se ptal, jestli s tím souhlasí, on uvedl, že ano a podepsal to tak, že se z pololeže přizvedl, přečetl si listinu a podepsal ji. Svědek si nepamatoval, jakou rukou zůstavitel listinu podepsal; neví, zda byl pravák nebo levák. Podle svědka byl zůstavitel při podepisování listiny ohledně kondice na tom tak, že kromě problému s nohama normálně vnímal, se svědkem mluvil, viděl i slyšel. Před popsanou situací svědek zůstavitele vídával cca 1 za 14 dní, kdy se zastavoval u matky a jejího druha, se zůstavitelem se většinou pozdravil, tento už ležel, odpovídal svědkovi na dotazy ohledně toho,„ jak je“, že dobře. Takto zůstavitele vídával v domácnosti matky před podpisem listiny pravidelně, nezaznamenal období, že by po určitou dobu zůstavitel v domácnosti nebyl. Podle svědka zůstavitel zemřel asi půl roku poté, kdy byla listina podepsána.

13. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] (který byl zproštěn mlčenlivosti v úvahu připadajícími dědičkami po zůstaviteli žalobkyní i žalovanou) uvedl, že ohledně právních služeb pro bratra zůstavitele [celé jméno původního účastníka] jej buď on, nebo„ jeho paní“ oslovili patrně v létě 2017, pomoc se týkala pořízení závěti pro případ smrti bratra [celé jméno původního účastníka] – [jméno] [celé jméno původního účastníka]. Svědek před tím nikoho z rodiny neznal, ale byl jim doporučen svým dlouhodobým klientem z [obec]. Zůstavitel svědkovi říkal, že chce testovat, svědek zjišťoval, zda zůstavitel napíše závěť vlastnoručně,„ oni mu řekli“, že spíš ne, že se jen podepíše, přičemž svědek vysvětlil, že mu to řekl někdo z dvojice, která je oslovila kvůli právním službám, ale že o tom mluvil i se zůstavitelem. Vysvětloval nutnost přítomnosti dvou svědků, zjišťoval, kolik má zůstavitel dětí atd., tj. osobní poměry. Zůstavitel hovořil o dceři [jméno] (nevěděl, zda má změněné jméno). Svědek jej poučil o nepominutelných dědicích; vysvětlování trvalo cca 20 minut až půl hodiny. Zůstavitel svědka požádal, aby to sepsal, což svědek následně učinil rukou, hůlkovým písmem, sepsal to, co mu zůstavitel řekl, tedy aby dědil jeho bratr a z náhradních dědiců děti paní [příjmení]. Po sepsání závěti se čekalo na svědky, tito přijeli každý zvlášť a JUDr. [příjmení] jim vysvětlil, o co se jedná, že jde o závěť a vydědění a že mají svědčit, ptal se jich na to, zda s učiněním svědectví souhlasí. Před tím zůstaviteli předčítal listinu v jeho pokoji, kde byl v tu dobu se zůstavitelem sám, následně za přítomnosti svědků listinu četli znovu. Poté zůstavitel řekl, že to takto chce a listinu podepsal. Učinil tak určitě v posteli, protože byl nemobilní, byl v ní v polosedě, podle svědka se nemusel při podepisování přizvednout. Podle svědka ruce zůstaviteli fungovaly dobře, což popsal tak, že svědkovi rukou ukazoval něco venku přes okno, oběma rukama živě gestikuloval. Jakou rukou zůstavitel ukazoval a podepsal se, si svědek již nepamatuje. Pokud byl svědek k této pasáži výpovědi upozorněn na zprávu lékařů z 11. 7. 2017 (tři dny před kontaktem se svědkem) a v ní obsažené údaje o plegii (ochrnutí) pravé horní končetiny a o tom, že touto rukou se dle lékařů nebyl schopen podepsat, vysvětloval rozpor mezi takto popsaným stavem a svojí výpovědí o živé gestikulaci oběma rukama zůstavitele, že si již nevybavuje, jestli zůstavitel (proti kterému seděl na židli, de facto v nohách jeho postele, čelem k jeho obličeji) oběma rukama pohyboval. Svědek neřešil příliš pohyblivost zůstavitele, soustředil se na jeho duševní stav, to proto, že to zná – již se soudil kvůli pozůstalosti. Nicméně je vzděláním právník, nikoli lékař, avšak zabývá se často opatrovnickými věcmi, má jako klienty také psychiatrické pacienty, proto se zůstavitele vyptával na předky a potomky, i na současné věci – z nichž zůstavitel mluvil o domu na [anonymizováno], o tom, že má dceru a že se o něj několik let v domě stará bratr a jeho žena (svědek si pravdivost zůstavitelových údajů pak ověřoval tak, že ve vedlejší místnosti se na totéž ptal jeho bratra [jméno]). I na stav zůstavitele se ptal jeho bratra [jméno], který mluvil o tom, že zůstavitel má plíny, nechodí a je motorický špatný, ale ohledně dotazu svědka na nějaké psychiatrické léky, či takový způsob léčby, [anonymizováno], že toto zůstavitel nebere a„ hlavu má dobrou“. Podle svědka jej zůstavitel při komunikaci vnímal a slyšel (víc nedoslýchavý byl ostatně [jméno], zůstavitel slyšel lépe). Popsané právní služby z hlediska zaznamenání ve své agendě svědek neuvedl, smlouvu o jejich poskytnutí nesepsali, jen ji sjednali ústně, odměnu za právní služby pak svědkovi asi předal bratr zůstavitele. Svědek dále – po předložení listiny -originálu závěti a listiny o vydědění – uvedl, že ji sepsal; připustil, že do listiny dopisoval údaje -„ a její potomky“ v pasáži o vydědění žalobkyně, přičemž doplněk vznikl z toho, že při čtení sepsané listiny zůstaviteli se jej svědek ještě ptal, zda má jít o vydědění jen dcery, nebo i jejích případných potomků (o jejichž existenci zůstavitel ale sám nevěděl), zůstavitel to tam chtěl doplnit. K doplnění došlo určitě tak, že při čtení listiny zůstaviteli za přítomnosti svědků zde již doplněk byl. K dotazu na okolnost, zda svědek – v pozici advokáta – běžně sepisuje takovéto důležité úkony ručně, svědek vysvětlil, že šlo o mimořádnou událost vzhledem k tomu, že zůstavitel byl nepohyblivý, pro takový případ nebyl svědek v místě vybaven např. notebookem. Svědek se zůstavitele ptal na důvod vydědění dcery, zůstavitel uváděl, že dům v [obec] od základů renovoval za pomoci bratra [jméno], o domě v [obec] – na [anonymizováno] hovořil jako o svém.

14. Z výpovědi svědka [jméno] [jméno] soud nejprve zjistil, že se o důvodech předvolání k výslechu, jakož i o tom, co si kdo konkrétně pamatuje ze situace o pořízení závěti a listiny o vydědění zůstavitele, opakovaně bavil se svědkem [příjmení], s nímž se často vídá; takto věc probírali již před jednáními, ke kterým byl svědek volán dříve, než když k 26. 8. 2021 nakonec bylo možné provést jeho výpověď. Snažili se společně rozpomenout, jak situace nastala a probíhala, takto např. svědkovi [příjmení] sdělil i jméno pána, který závěť sepsal, toto si svědek již nepamatoval. Bavili se dále i o tom, že když přišli do domu, byla již poslední vůle napsána a ležela na stole; podle svědka byl v té době zůstavitel již hodně nemocný, ležící,„ nebylo to asi ono a měli to pořešit již dříve“ – k čemuž svědek blíže nevysvětlil, co mínil slovy o výrazné nemocnosti a o tom, že„ se to mělo řešit dříve“, nad rámec toho, že to popsal jako svůj první dojem. K tomu, kdo to měl podle něj pořešit dříve, vysvětlil, že mínil„ tu rodinu“ a všechny blízké kolem něj (zjevně kolem zůstavitele). Dále vypověděl, že o podání svědectví byl požádán bratrem zůstavitele (pozn. soudu – ve výpovědi svědkem vždy označovaný jako„ [anonymizováno]“) a [jméno] [celé jméno žalované] konkrétně tak, že jej o to požádali již asi 2-3 dny před samotným podáním svědectví; u toho se svědek obou ptal, zda to neskončí u soudu, protože věděl, že tam jsou nějaké spory, což věděl díky tomu, že se bratr zůstavitele nedlouho před tím zmínil, že by byl rád, aby on dostal domek, že se tam hodně napracoval. Oběma byl ujištěn, že se nemusí bát a„ že to nikam dál nepůjde“. Poté (2-3 dny po požádání o svědectví) mu pak bratr zůstavitele volal, že„ to potřebují podepsat“ (dle svědka osobami, které potřebují podepsat, svědek mínil bratra zůstavitele a paní [jméno]), že už je tam advokát nebo notář. Svědek k nim odjel svým autem společně s [příjmení], společně tam také přijeli, na stole už byla sepsaná listina propiskou, byl tam pán (o němž se později od [příjmení] dozvěděl, že jde o [příjmení]), který ve vnímání svědka vše organizoval a zařizoval, z čehož svědek dovodil, že také listinu sepsal. Pán je vyzval k tomu, ať si prohlédnou, co budou podepisovat, vypsal si čísla jejich OP, nebo z nich jen ověřil totožnost. Svědek nejprve uvedl, že kromě vyzvání k předložení občanských průkazů a k tomu, aby si listinu přečetl, mu přítomný pán nic dalšího neřekl; až k dotazu, zda mu vysvětloval, proč je na místě přítomen, uvedl, že muž mluvil o tom, že jsou svědci, že tam musí být dva podpisy, jinak to bude neplatné. Dále ve výpovědi uvedl, že následně přešli do vedlejší malinkaté místnosti, kde listinu a poslední vůli v ní ten pán přečetl zůstaviteli a zeptal se, zda s tím souhlasí. Zůstavitel souhlasil (svědek již neví přesně, zda za použití slova ano, případně ano, souhlasím). Dále jej pan [příjmení] vyzval k podpisu, což nebylo možné uskutečnit vleže zůstavitele, proto ho paní [celé jméno žalované] podepřela a podala mu tužku. Svědek viděl pohyb ruky zůstavitele na papíře, neviděl sice vznik podpisu, ale hned poté, kdy zůstavitel rukou po papíře pohyboval a následně pan [příjmení] papír přendal na stůl, svědek podpis na papíře viděl. Jakou rukou se zůstavitel podepisoval, svědek při výpovědi nevěděl, nevěděl také, zda byl zůstavitel pravák nebo levák, tak dobře jej neznal. Po celou dobu, kdy byl svědek v místnosti u zůstavitele, jej neslyšel, že by někomu říkal něco dalšího než, že svědka a [příjmení] při příchodu pozdravil; jinak vůči svědkovi, případně komukoliv z přítomných, nic dalšího nevyjadřoval, svědek od něj za celou dobu neslyšel nic o obsahu závěti, nic o tom, že by svědka nebo [příjmení] chtěl jako svědka závěti, neslyšel od něj žádnou celou větu. Zůstavitel jej nikdy předtím nepožádal o nic tak osobního, jako je svědectví u závěti. Svědek se domníval, že svědčil kvůli„ [anonymizováno]“, případně, že nebyl nikdo další po ruce, nebo že nikdo další nechtěl svědčit. Svědek uvedl, že neumí posoudit, jaký měl [jméno] [celé jméno původního účastníka] sluch, ale pokud mu v popisované situaci někdo něco řekl, pak na to reagoval – konkrétně je pozdravil, když ho předtím oni pozdravili, odpovídal na dotazy [příjmení] (zde svědek ale následně ve výpovědi připustil, že neví o tom, že by mu v danou situaci [příjmení] dával jiný dotaz, než zda souhlasí s přečteným textem; [příjmení] přitom četl poslední vůli normální silou hlasu). Vztah mezi [příjmení] a bratrem zůstavitele [celé jméno původního účastníka] označil svědek za velice dobrý, popsal, že [příjmení] chodil bratrovi zůstavitele v posledním roce pomáhat; znali se hodně dlouho, jelikož již po návratu [příjmení] z vony (více než 20 let) byla jeho matka s bratrem zůstavitele seznámena, tudíž s ním dlouhodobě žila. I proto by svědek označil vztah [příjmení] a [celé jméno původního účastníka] za„ takový střední příbuzenský“ resp.„ vztah maličko příbuzenský“.

15. Žalobkyně označila ke skutkové otázce zdravotního stavu zůstavitele jako další důkaz výslech svědkyně [jméno] [příjmení] a odůvodnila jej tím, že svědkyně navštívila zůstavitele v nemocnici. Z provedeného výslechu nicméně nebylo zjištěno žádných významných skutečností, jelikož svědkyně vypověděla, že zůstavitele naposledy viděla a mluvila s ním asi 1-2 roky před jeho smrtí. Před podáním výpovědi byla zjevně dopodrobna s věcí seznámena, jelikož k dotazu na svoji představu o důvodech předvolání podání svědectví spontánně uvedla, že je zde proto, že„ závěť byla zfalšována a že je to jasné“, že závěť viděla – z toho vyhodnotila, že to vypadalo, jako kdyby„ jí sepsal nějaký žáček“, závěť ji pomocí snímku v počítači poslala asi žalobkyně už v době, kdy začalo probíhat řízení u notáře. Z obsahu listiny bylo svědkyni divné, že„ je odkazován celý barák“ ačkoliv ½ byla psaná na její sestru [jméno] [příjmení]. Svědkyně vysvětlila, že zůstavitel byl její nevlastní bratr, v minulosti (ještě okolo roku 1995) svědkyni často volal, když něco potřeboval. Poslední kontakt s ním měla při jeho hospitalizaci v nemocnici v [obec] (jak bylo výše uvedeno 1-2 roky před smrtí zůstavitele), cca 5x ho zde navštívila, přinášela mu sem i nakoupené plíny. Podle svědkyně„ to zůstaviteli už tehdy vynechávalo“, tedy už si tolik nepamatoval (spletl se např. ohledně okolností pohřbu jejich společné matky, dále např. sestřičkám uváděl, že se mu ztrácejí věci, ale svědkyně kontrolovala, že má v nemocnici vše, co mu přinesla). Také tvrdila, že zůstavitel nikdy nechtěl být u svého bratra [jméno], že vždycky chtěl pobývat„ v baráku nahoře“, bylo jí divné, že měl v závěti uvést,„ že vše mají mít [příjmení]“, resp., že vše odkázal bratrovi [jméno], neboť i spolu se hádali.

16. K zodpovězení odborné otázky ohledně duševního stavu zůstavitele ke dni 14. 7. 2017, konkrétně k tomu, zda zůstavitel byl k uvedenému dni z hlediska svého zdravotního a psychického stavu schopen posoudit význam a důsledky svého jednání, kterým měl pro případ smrti pořídit veškerým svým majetkem, včetně spoluvlastnického podílu ve výši ½ na rodinném domě, ustanovil soud znalkyni [celé jméno znalkyně] (znalkyni z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie). Zadal jí také, aby při vypracování posudku zohlednila obsah zdravotnické dokumentace, jsoucí součástí spisu, a též přihlédla ke svědeckým výpovědím v části o stavu a projevech zůstavitele, jak byly podány výše uvedenými svědky [jméno] [celé jméno žalované], dále svědky [příjmení], JUDr. [příjmení], [příjmení] a [jméno]. Znalkyně [příjmení] [celé jméno znalkyně] vypracovala znalecký posudek [číslo] dne 21. 4. 2022, přičemž v něm jednoznačně uzavřela, že zůstavitel v době učinění předmětného právního úkonu (v terminologii zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku právního jednání, konkrétně závěti a slitiny o vydědění) nebyl schopen plně chápat všechny okolnosti tohoto právního úkonu a nebyl též schopen dovodit důsledky svého jednání, a to v důsledku, že v době učinění právního jednání trpěl těžkou formou vaskulární demence, v důsledku příznaků tohoto závažného duševního onemocnění pak byly jeho psychické, především kognitivní funkce narušeny natolik, že nedisponoval výše uvedenými schopnostmi. V rámci psychopatologického souhrnu a rozboru znalkyně vyzdvihla, že pro vypracování posudku měla k dispozici kompletní zdravotní dokumentaci praktického lékaře zůstavitele (MUDr. [jméno] [příjmení]), dále kopii kompletní zdravotnické dokumentace, včetně denních dekurzů a ošetřovatelské dokumentace z hospitalizace na oddělení následné péče [nemocnice], p. o., která se realizovala krátce před učiněním právního jednání (konkrétně 11. 5. – 11. 7. 2017) – vše z obsahu spisu (pozn. soudu – přílohy na č. l. 173 a 183, dále zjištění soudu z těchto důkazů v odstavcích 5.-9 odůvodnění); tuto dokumentaci pak ze svého odborného hlediska po jejím prostudování považovala v rozsahu za dostatečný podklad k podání posudku. Z popsané zdravotnické dokumentace pak znalkyně zjistila, že zůstavitel byl v době učinění právního jednání dlouhodobě polymorbidní (tj. s příznaky onemocnění vícero tělesných orgánů a systémů, především kardiovaskulárního) – trpěl tzv. generalizovanou aterosklerózou (chronické a progresivní onemocnění cév, kdy dochází k ukládání tuků do stěn cév a tvorbě ateromových plátů, které se mohou zvětšovat a posléze prasknout, přičemž v místě prasknutí se vytvoří krevní sraženina – trombus, což má za důsledek snížení průchodnosti cévy, zhoršení prokrvení orgánů a riziko embolizace krevní sraženiny do periferního cévního řečiště a jeho zneprůchodnění). U zůstavitele se zmíněná generalizovaná ateroskleróza projevovala jak v cévách dolních končetin (podrobněji znalkyní popsanými projevy a léčebným řešením), tak i na cévách vedoucích k mozku (karotidách) a cévách mozku. První známkou postižení cév mozku mohla být již v roce 2004 prodělaná transitorní ischemická ataka (přechodné akutní neprokrvení části mozku, kde příznaky zcela odezní do 24 hodin), která měla u zůstavitele za následek přechodnou parézu pravé horní končetiny. Zůstavitel pak prodělal opakované kolapsové stavy v letech 2015 a 2016 s krátkou ztrátou vědomí a s hospitalizací v [nemocnice]; ačkoliv zde při vyšetření nebyla prokázána neurologická či kardiální patologie, pak přesto – vzhledem k pozdějšímu nálezu postischemických defektů na CT mozku v únoru 2016 – se na příčině kolapsových stavů mohlo podílet ischemické postižení cév mozku a s tím spojené zhoršené prokrvení částí mozku. V dokumentaci praktického lékaře bylo již v lednu 2016 zaznamenáno, že se zůstavitel dostavil na vyšetření v doprovodu paní [celé jméno žalované] a s tím, že se u něj v poslední době objevují výrazné poruchy paměti, které se zhoršují (nebylo zaznamenáno, zda tak uvádí zůstavitel, či jeho doprovod); na to praktický lékař reagoval nasazením preparátu Tanakan, který se používá mj. při příznacích postižení kognitivních funkcí ve stáří a lehké a středně těžké demenci, a doporučil zůstavitele na neurologické vyšetření. Podle jeho závěrů se pak u zůstavitele již jednalo o psychickou deterioraci v důsledku vaskulární encefalopatie; provedené CT vyšetření mozku odkrylo těžkou atrofii mozku (tj. úbytek mozkové tkáně), postischemické defekty vlevo parietálně a okcipitálně, ultrazvukové vyšetření cév vedoucích k mozku pak ukázalo pokročilé aterosklerotické změny. Zůstavitel byl 23. 4. 2017 akutně hospitalizovaný pro mozkový infarkt v povodí cévy zásobující mozek, s rozvojem příznaků pravostranné hemiparézy, z Krajské nemocnice [obec] byl převezen na neurologické oddělení [nemocnice] a hospitalizován zde 3. 5. - 11. 5. 2017. Již na neurologickém oddělení v [obec] byla u zůstavitele popsána lehká dezorientace („ neví přesně věk, ví, že jsme v nemocnici, časem orientován zhruba“), na obdobném odd. v [obec] byla pak jeho schopnost orientace zhodnocena jen jako částečná u orientace časem a místem, během logopedického vyšetření však již pouze vlastní osobou, nikoli místem a časem; důsledkem mozkového infarktu nastala i porucha řeči, plegie horní končetiny a lehká paralýza dolní končetiny, s nemožností samostatného pohybu, kdy veškerou sebeobsluhu zajištoval zdravotnický personál. Po dalším překladu na odd. následné péče [nemocnice] (11. 5. – 11. 7. 2017) byl zůstavitel jednak zcela odkázán ve všech ohledech na péči personálu bez schopnosti sebeobsluhy, jednak dle zápisů v dekurzech narůstala zmatenost s poruchami, včetně zlobného a agresivního chování vůči personálu (zřejmě to bylo důvodem ordinování sedativní medikace), přičemž záznamy o nespolupráci, neschopnosti adekvátně komunikovat a o dezorientaci se v dekurzech objevovaly opakovaně (k čemuž znalkyně v části posudku týkající se výpisu ze zdravotnické dokumentace podrobně citovala z dat např. 9. 6., 20. 6., 24. 6., 30. 6., 2., 4., 5., 7. – 11. 7. 2017 na straně 14 posudku), fakt, že zůstavitel byl zmatený či dezorientovaný tak bylo cca 2 týdny před propuštěním uvedeno téměř denně v ošetřovatelském záznamu. Během hospitalizace byl zůstaviteli proveden test Mini Mental State Examination (mapující schopnost orientace časem, místem, situací, dále krátkodobou paměť, schopnost koncentrovat pozornost, pojmenovat běžné předměty apod.), kdy zůstavitel byl schopen splnit pouze 3 úkoly ze 30 (zopakovat 2 slova a sdělit, jaký je měsíc), zatímco nebyl schopen odpovědět na bazální otázky, týkající se orientace časem a místem, pojmenovat 2 běžné předměty, provést jednoduchý početní úkon; výsledek testu tak dle znalkyně odpovídal projevům těžké demence. I v posledních dnech hospitalizace byl zůstavitel shledáván personálem zmatený, nespolupracující a nesoběstačný. Podle znalkyně se jeho stav výrazněji nezlepšil ani v domácím prostředí, což zřejmě reflektovalo i jeho nejbližší okolí, jelikož v zápise praktického lékaře bylo 27. 7. 2017 zaznamenáno, že se dostavila do ordinace partnerka bratra zůstavitele – paní [celé jméno žalované] a že„ pacient propuštěný z hospitalizace, těžká demence, zcela nesamostatný, nesedí… domluvena péče domácí sestry, pak domluvit pomůcky“. Následně při úmrtí zůstavitele dne 29. 10. 2017 byla jednou ze zvažovaných příčin předcházejícího bezvědomí recidiva centrální mozkové příhody. Zároveň znalkyně v posudku vysvětlila ke svému závěru (že zůstavitel v době učinění právního jednání trpěl vaskulární demencí – s největší pravděpodobností demencí těžkého stupně), že demence je závažné, často chronické a ireverzibilní onemocnění mozku projevující se především úbytkem tzv. kognitivních funkcí (paměť, schopnost poznávání a orientace, intelekt, myšlení, racionální úsudek, koncentrace a udržení pozornosti, exekutivní funkce – tj. naplánování a provedení aktivit), doprovázené však narušením též nekognitivních funkcí (především emocí a chování – v příznacích pak objevující se podrážděnost, emoční labilita nebo apatie a nezájem, obhroublé a vulgární chování). Ke stanovení diagnózy demence je třeba projevů příznaků v trvání alespoň 6 měsíců. V případě vaskulární demence dochází k úbytku a narušení mozkové tkáně z vaskulárních příčin (nedokrvenost způsobená aterosklerotickým plátem či krevní sraženinou nebo krvácení do mozkové tkáně), které poškozují mozkovou tkáň a způsobují její odumření, přičemž úbytek mozkové tkáně (mozková atrofie) je pak patrný i na zobrazovacích technikách, jako je CT vyšetření mozku. U zůstavitele přitom (vedle toho, že v zdravotnické dokumentaci praktického lékaře byly první příznaky demence v podobě narušení paměti popsány již v lednu 2016 a psychické změny – deteriorace – při vaskulární encefalopatii konstatoval i neurolog na základě vyšetření v roce 2016) právě CT vyšetření provedené v únoru 2016 již ukázalo těžkou mozkovou atrofii a postischemické změny mozkové tkáně; příznaky již tehdy byly takového rázu, že posuzovaný nebyl schopen žít sám a pečovatele (bratr a jeho partnerka) žádali o příspěvek na jeho péči. Uvedené příznaky demence se dále výrazně prohloubily po ischemické mozkové příhodě – pozn. soudu – předcházející popisované hospitalizaci ukončené 11. 7. 2017. Dle znalkyně se k prohloubení příznaků demence - k narušení kognitivních funkcí ještě rozvinula pravostranná hemiparéza, resp. paréza pravé dolní končetiny a plegie (ochrnutí) pravé horní končetiny, kde byl zaznamenán jen náznak pohybu prstů s nemožností podpisu při přijetí k hospitalizaci 11. 5. 2017. Zde již byly naplno vyjádřeny příznaky demence, konkrétně zmatenost, nespolupráce, místy obhroublé chování a agresivita k personálu, což byl ke konci hospitalizace konstantní stav zaznamenaný denně v dekurzech. Znalkyně se v posudku vypořádala též se zadáním soudu přihlédnout k obsahu svědeckých výpovědí (k nim viz odst. 11 – 14 odůvodnění rozsudku), které podrobně (v citacích) zmínila v pasáži o podkladech k vypracování posudku, zejm. str. 4-9. Shrnula, že svědci uváděli, že zůstavitel byl v době (v den) učinění právního jednání schopen jednoduchým způsobem komunikovat a zdál se orientovaný. Zde soud poznamenává, že ačkoli znalkyně nemůže přejímat úkol soudu činit skutková zjištění či shrnutí těchto zjištění – a to ani o tom, co bylo prokázáno výpověďmi svědků o jednání zůstavitele v den pořízení závěti, pak se toto její hodnocení vůbec neliší od hodnocení soudu. Také soud totiž ze svědeckých výpovědí uzavřel, že zůstavitel v den pořízení závěti a zejm. v krátkém časovém úseku trvajícím maximálně 20 minut – 1,5 hodiny, komunikoval s okolím skutečně jen stručným způsobem, což popsaly zejm. osoby podepsané na listině jako svědci, [příjmení] a [jméno]. Podle nich jim zůstavitel v podstatě vůbec ničeho nesděloval, max. je pozdravil, a to ještě v tom směru, že odpověděl na pozdrav jejich. Lze poznamenat, že pasáž výpovědi svědka [příjmení] o tom, že zůstavitel s ním mluvil, je nepřesvědčivá s ohledem na předchozí část jeho výpovědi, v níž uvedl, že si nevzpomene, zda zůstavitel vůbec o něčem mluvil nad rámec pozdravu, zda a jak vůči němu zůstavitel mluvil o důvodech, pro které je u něj svědek přítomen. Svědek [jméno], kterého lze považovat ve věci za nejméně zainteresovaného (listinu o závěti a vydědění nesepisoval, není příbuzným žádné z účastnic, původního žalovaného ani jeho družky [jméno] [celé jméno žalované], zůstavitele, neměl mít z pořízení závěti a vydědění žádný majetkový prospěch) výslovně uvedl, že od zůstavitele za celou dobu neslyšel nejen nic o obsahu závěti a o tom, proč měl chtít tohoto svědka a [příjmení] za svědky závěti, nýbrž neslyšel od něj žádnou celou větu. Ani svědkem [příjmení] zmíněná komunikace zahrnující základní osobní údaje zůstavitele, a to navíc orientované spíše na dobu minulou, nepředstavuje skutkové zjištění o aktivní a tématicky bohaté komunikaci zůstavitele s okolím. Ke shrnutí znalkyně o jednoduché komunikaci zůstavitele s přítomnými osobami 14. 7. 2017 a dojmů těchto osob o orientovanosti zůstavitele (a při zohlednění, jak znalkyně sama připomněla, že jednání bylo učiněno 3 dny po propuštění z hospitalizace) znalkyně zdůraznila, že příznaky demence a jejich intenzita (míněno v míře zmatenosti či výskytu poruch chování) mohou během dne a v souvislosti s dalšími okolnostmi kolísat (příkladmo zhoršení při infekci, v neznámém prostředí), avšak v případě vaskulární demence se jedná o projevy trvalého rázu, kdy organické a funkční změny mozku jsou stále přítomny, tudíž i jejich důsledky v podobě narušení kognitivních funkcí (narušení úsudku, logického myšlení, intelektových funkcí, pozornosti atd.). Nejen narušení kognitivních funkcí, ale i emoční změny v rámci syndromu demence, mají vliv na schopnost racionálního úsudku a kritického náhledu na situaci, kdy lidé s demencí jsou zvýšeně sugestibilní a ovlivnitelní okolím, především těmi, se kterými jsou v těsném kontaktu a na kterých jsou závislí.

17. V řízení byl na základě pokynu soudu pozastaven a následně ukončen postup prací znalce [celé jméno znalce], ustanoveného ke zpracování písmoznaleckého posudku o pravosti podpisu zůstavitele na předmětné listině ze 14. 7. 2017. Pozastavení prací soud učinil nejprve z podnětu znalce, který z obsahu spisu zjistil okolnosti o zdravotním stavu zůstavitele a požadoval bližší údaje o okolnostech, kde a jak měl podpis vzniknout, zda nebylo zůstaviteli pomáháno atd. V době požadavku písmoznalce mělo být prováděno ještě další dokazování o jím požadovaných záležitostech. Následně zadaný a zpracovaný znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie představoval (spolu s některými dalšími provedenými důkazy, zejm. zdravotnickou dokumentací), dostatečný podklad pro meritorní rozhodnutí. Proto z důvodu hospodárnosti řízení bylo od dokončení zpracování písmoznaleckého posudku upuštěno.

18. Soud neprovedl dokazování některými dalšími navrženými důkazy, např. výslechy [jméno], [jméno] [příjmení], neboť nebylo do doby koncentrace řízení (provedené u jednání 27. 2. 2019, při stanovení lhůty k doplnění tvrzení a důkazů) ze strany navrhující žalobkyně dostatečně vysvětleno, k jakým právním skutečnostem by měly být tyto svědkyně slyšeny. Respektive jestliže následně u [jméno] [příjmení] bylo vysvětleno, že má vyvrátit výpověď JUDr. [příjmení], resp. údaj, který mu sdělil zůstavitel – že je výlučným vlastníkem domu na [anonymizováno] – pak okolnost samotného výlučného vlastnictví, či naopak podílového spoluvlastnictví zůstavitele k domu nepředstavovala zásadní skutkovou záležitost pro posouzení věci. Dále soud neprovedl dokazování protokolem o ústním jednání spojeném s místním šetřením Městského úřadu, odboru výstavby [obec], č. j. Výst. 392/1999, sepsaným 21. 10. 1999, jeho dodatkem sepsaným na stavebním úřadu dne 9. 11. 1999 a dohodou o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví uzavřenou dne 6. 9. 1982 mezi zůstavitelem a [jméno] [celé jméno žalobkyně]; všechny tyto důkazy byly předloženy toliko jako srovnávací materiál k písmoznaleckému posudku o pravosti podpisu zůstavitele na závěti a listině o vydědění, přičemž tento posudek nakonec soud (z důvodu výše uvedených) nenechal dokončit. Proveden nebyl přes návrh žalobkyně ani výslech svědkyně [jméno] [příjmení] ohledně zdravotního stavu zůstavitele v době pořízení závěti, jelikož žalobkyně již v době října 2017 (před zahájením sporu) věděla od (v řízení slyšené jiné svědkyně) [jméno] [příjmení] o návštěvách [jméno] [příjmení] u zůstavitele, bylo jí tedy objektivně známo, že tato zůstavitele navštěvovala již podstatně dříve, než se o tom zmiňovala svědkyně [příjmení] v rámci výslechu. Konečně nebyl proveden důkaz spisem 92 C 10/2020, a to přes návrh žalované, když z něj mělo být protokolem o výslechu [jméno] [příjmení] prokázáno, že si její výpověď a výpověď v řízení vedeném v této věci a podané [jméno] [příjmení] výrazně odporují, čímž měla být dle žalované zpochybněna věrohodnost svědkyně [jméno] [příjmení]. Uvedený důkaz soud jednak nepovažoval za směřující výslovně ke zpochybnění věrohodnosti výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] (ve směru např. ovlivnění této svědkyně někým či něčím ve vztahu podané výpovědi, instruování k této výpovědi atd.), navíc, jak bylo výše uvedeno, z výpovědi této svědkyně soud neučinil nijak zásadní skutková zjištění.

19. Při právním posouzení věci vzal soud v úvahu především adekvátní úpravu stanovenou zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem (dále jen„ o. z.“). Podle § 24 (věta první) o. z. každý člověk odpovídá za své jednání, je-li s to posoudit je a ovládnout. Podle § 565 o. z. je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby, nebo jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána. K tomu soud podotýká, že ohledně pravosti listiny je zřejmé, že se míní okolnost, že listina pochází od toho, kdo je uveden jako její vystavitel, kdežto správnost představuje obsahovou pravdivost listiny (tj., že to co je v ní uvedeno, odpovídá skutečnosti). Podle § 581 o. z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat. Podle § 1475 odst. 1 o. z. dědické právo je právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní. Podle odst. 2 téhož ustanovení pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele, kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci. Podle odst. 3 komu náleží dědické právo, je dědic, a pozůstalost ve vztahu k dědici je dědictvím. Podle § 1476 o. z. se dědí na základě dědické smlouvy, ze závěti nebo ze zákona Tyto důvody mohou působit i vedle sebe. Podle § 1479 věty první o. z. dědické právo vzniká smrtí zůstavitele. Podle § 1533 o. z. kdo chce pořizovat v písemné formě beze svědků, napíše celou závěť vlastní rukou a vlastní rukou ji podepíše. Podle § 1534 o. z. závěť, kterou zůstavitel nenapsal vlastní rukou, musí podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho pravou vůli. Podle § 1535 odst. 1 o. z. je-li zůstavitel nevidomý, projeví poslední vůli před třemi současnými svědky v listině, která musí být nahlas přečtena svědkem, který závěť nepsal. Zůstavitel před svědky potvrdí, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Podle § 1535 odst. 2 o. z. je-li zůstavitel osobou se smyslovým postižením a nemůže číst, nebo psát, projeví poslední vůli před třemi současně přítomnými svědky v listině, jejíž obsah musí být tlumočen zvláštním způsobem dorozumívání, který si zůstavitel zvolí, svědkem, který závěť nepsal; všichni svědci musí ovládat způsob dorozumívání, kterým je obsah listiny tlumočen. Zůstavitel zvoleným způsobem dorozumívání před svědky potvrdí, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Z § 1540 odst. 1 věty druhé o. z. plyne, že svědkem (pozn. soudu – závěti, samozřejmě též listiny o vydědění) není způsobilá být osoba dědici nebo odkazovníkovi blízká, ani zaměstnanec dědice nebo odkazovníka. Podle odst. 2 téhož ustanovení k platnosti ustanovení závěti učiněného ve prospěch některé z osob uvedených v odst. 1 se vyžaduje, aby je zůstavitel napsal vlastní rukou, nebo aby je potvrdili tři svědci. Podle § 1633 odst. 1 věta první o. z. kde nedojde k posloupnosti podle dědické smlouvy nebo podle závěti, nastane zákonná dědická posloupnost k pozůstalosti nebo její části. § 1635 odst. 1 o. z. v první třídě dědiců dědí zůstavitelovy děti a jeho manžel, každý stejným dílem. Podle § 1649 odst. 1 o. z. lze prohlášení o vydědění učinit nebo je lze změnit či zrušit stejným způsobem, jakým se pořizuje nebo ruší závěť. Podle § 170 odst. 1 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále případně jen„ z. ř. s.“) v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako slabším, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší, než dva měsíce. 20. Skutkové a právní závěry soudu vyznívají následovně.

21. Žalobkyně podala dne 22. 4. 2018 předmětnou žalobu na určení, že je jedinou dědičkou po zůstaviteli, a to konkrétně dědičkou ze zákonné dědické posloupnosti a v první třídě dědiců. Učinila tak 1 den před tím, než by nastal poslední den lhůty v délce 2 měsíců (stanovené ve smyslu jejího trvání v souladu s § 170 odst. 1 z. ř. s.), která jí byla stanovena soudem – pověřeným notářem jako soudním komisařem JUDr. [příjmení] v usnesení ze dne 7. 2. 2018, č. j. 25 D 827/2017-26. Citované usnesení nabylo právní moci dne 23. 2. 2018 (k tomu viz odst. 4 odůvodnění rozsudku), lhůta 2 měsíců, která měla plynout právě od právní moci usnesení, by skončila ke dni 23. 4. 2018; z tohoto pohledu tedy žalobkyně podala žalobu včas. Soud se shoduje s názorem žalobkyně vyjádřeným již v samotné žalobě, totiž, že uposlechnout pokynu soudního komisaře a podat žalobu také na určení, že předmětná závěť zůstavitele (a listina o vydědění v jednom) ze dne 14. 7. 2017 je neplatná, bylo nadbytečné, neboť takovou otázku může soud posoudit jako předběžnou pro meritorní rozhodnutí o požadavku žalobkyně na její určení dědicem. Samotné určení, že uvedené jednání bylo neplatné, tudíž postrádá nezbytný naléhavý právní zájem, jak coby prvotní podmínku úspěšnosti určovací žaloby vyžaduje procesní úprava (§ 80 o. s. ř.).

22. Soud shledal žalobu důvodnou, neboť po podrobně provedeném dokazování lze uzavřít, že předmětná závěť a listina o vydědění ze dne 14. 7. 2017 (§ [číslo], § 1649 odst. 1 o. z.), resp. v ní zachycené údajné jednání zůstavitele, je neplatné ve smyslu § 581 o. z., věta druhá jako jednání osoby v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat. Tento závěr soud přijal zejména s ohledem na přesvědčivě učiněný závěr znalkyně [příjmení] [celé jméno znalkyně]. Ta ve znaleckém posudku, z něhož zjištění soud podrobně rozvedl v odst. 17 odůvodňovaného rozsudku, vyhodnotila, že zůstavitel ke dni 14. 7. 2017 nebyl schopen plně chápat všechny okolnosti právního jednání v podobě pořízení závěti a listiny o vydědění (jímž měl pro případ své smrti mj. nakládat i spoluvlastnickým podílem na nemovitosti) a nebyl též schopen dovodit jeho důsledky. Bylo tak tomu v důvodu, že v době právního jednání trpěl – s největší pravděpodobností těžkým stupněm – vaskulární demence, v důsledku níž byly narušeny jeho psychické, především kognitivní funkce natolik, že nebyl schopen okolnosti právního jednání chápat a důsledky z něj dovodit. Znalkyně přesvědčivě vysvětlila podstatu vaskulární demence, i to, že s největší pravděpodobností u zůstavitele šlo o demenci těžkého stupně; popsala jakými změnami ve fyzickém stavu organismu, konkrétně mozkové tkáni, osoba postižená tímto typem demence prochází, dále že takové počínající změny byly u zůstavitele zjištěné již při CT vyšetření provedeném v únoru 2016 (tj. 1,5 roku před vznikem listiny zachycující údajnou vůli zůstavitele k pořízení závěti a vydědění). Zdůraznila, že příznaky demence se pak dále výrazně prohloubily po ischemické mozkové příhodě a při hospitalizaci trvající 2 měsíce a ukončené 3 dny před pořízením listiny o závěti a vydědění. Ve zdravotnické dokumentaci z tohoto období (i bezprostředně předcházejícím datování závěti a listiny o vydědění) byly již jednoznačně a naplno vyjádřeny také veškeré příznaky demence. Zůstaviteli byl při hospitalizaci také proveden test Mini Mental State Examination, jehož výsledky dle znalkyně rovněž odpovídaly projevům těžké demence.

23. Pokud žalovaná v závěrečném návrhu (avšak při svém předcházejícím stanovisku, že nepožaduje výslech znalkyně u jednání, což obvykle koresponduje procesnímu postoji účastníka, který považuje znalecký posudek za přesvědčivý a dostatečný, bez potřeby dalšího vysvětlení znalcem právě u jednání) poukázala na možné světlé chvilky u zůstavitele právě ke dni pořízení závěti 14. 7. 2017, pak soud má za to, že na toto téma se znalkyně sama a zcela jednoznačně vyjádřila v samotném písemném znaleckém posudku. Ostatně i proto ani soud nepovažoval za nezbytné (to za situace, že výslech znalkyně nepožadovala ani strana žalující) přistoupit k tomu, aby provedl výslech znalkyně u jednání. Znalkyně totiž dle pokynu soudu vzala v úvahu i obsah veškerých v řízení provedených svědeckých výpovědí, které pojednávaly o projevech a stavu zůstavitele v okamžiku pořizování závěti (k tomu viz odstavce [číslo] odůvodnění rozsudku). Aniž by znalkyně přejímala úkol soudu učinit z provedených důkazů v podobě svědeckých výpovědí konkrétní skutková zjištění, zcela výstižně vzala v úvahu (k tomu viz hodnocení soudu v předposlední pasáže odstavce 16 odůvodnění), že svědci uváděli, že zůstavitel byl k 14. 7. 2017 schopen (pozn. soudu – jen) jednoduchým způsobem komunikovat a zdál se orientovaný. Ani takové vylíčení ze strany svědků však nemohlo změnit názor znalkyně, která jednak zdůraznila, že toto jednání bylo učiněno 3 dny po propuštění z hospitalizace, jednak že příznaky demence a jejich intenzita (v míře zmatenosti či výskytu poruch chování) sice mohou během dne, případně v souvislosti s dalšími okolnostmi kolísat, avšak v případě – u zůstavitele diagnostikované – vaskulární demence se jedná o projevy trvalého rázu, kdy organické a funkční změny mozku jsou přítomny stále, tudíž i její důsledky v podobě narušení kognitivních funkcí. Pokud znalkyně oněmi„ dalšími okolnostmi“ pro kolísání příznaků demence a jejich intenzity uvedla v příkladu také neznámé prostředí, lze z toho dle soudu sice opačně dovodit, že pokud zůstavitel po propuštění z hospitalizace se ocitl naopak v domácím prostředí, resp. v prostředí, kde pobýval (s přestávkami pro další předchozí hospitalizace) a bylo mu tudíž podstatně známější a patrně i příjemnější než nemocniční zařízení, pak u něj mohly příznaky demence a jejich intenzita skutečně nabýt pro okolí mírnějšího rázu, než jak bylo zaznamenáno v jednotlivých dnech hospitalizace končící 11. 7. 2017. Avšak i přesto – jak znalkyně přesvědčivě a logicky vysvětlila – pro organické a funkční změny mozku již byla vaskulární demence zůstavitele jednoznačně rozvinutá tak, že nebyl schopen porozumět plně chápat všechny okolnosti tohoto právního jednání ani z něj dovodit následky. K hodnocení zjištění soudu ze znaleckého posudku lze dodat, že soud není oprávněn přezkoumávat odborné závěry znalkyně, tyto závěry shledal – jak bylo již zmíněno – přesvědčivě a logicky odůvodněné, podpořené podrobným zjištěním znalkyně ze zdravotnické dokumentace. Tato dokumentace byla součástí spisu a dokazováním z ní soud mj. je zcela bez pochybností, že znalkyně z ní čerpala způsobem adekvátním zcela jejich obsahu. Současně je nezbytné zdůraznit, že soud nevycházel jen výlučně z odkazovaného znaleckého posudku, ale k zjištěním z něj připojil i korespondující zjištění právě ze zdravotnické dokumentace, a to nejen praktického lékaře (v podrobnostech viz odstavec 6 odůvodnění rozsudku), ale i z dokumentace o hospitalizaci zůstavitele, zejm. předcházející datu údajného pořízení závěti 14. 7. 2017. Zmínky o projevech demence v podobě výrazných poruch paměti jsou datovány v dokumentaci MUDr. [příjmení] k 8. 1. 2016, psychická deteriorace v závěrech neurologického konzilia z 9. 2. 2016, výrazná progrese demence zaznamenaná k datu 27. 4. 2017. Tím spíše pak„ demenci v.s. vaskulární etiologie v progresi“ zmiňuje propouštěcí zpráva z hospitalizace ukončené tři dny před datováním závěti - 11. 7. 2017“, stejně tak denní dekurzy uvádějí příznaky - setrvalá dezorientovanost, ztížená, minimální a místy nemožná komunikace se zůstavitelem (podrobně viz zjištění v odst. 6 a 9 odůvodnění rozsudku). V porovnání s tím pak skutečně zcela nepřesvědčivě působí zejm. výpověď svědkyně [jméno] [celé jméno žalované], která uváděla, že podle ní se zůstavitel – i v době pořízení závěti – orientoval, to tím spíše, že tato svědkyně byla dlouhodobě v kontaktu právě s praktickým lékařem zůstavitele, a to i na počátku zaznamenání prvních projevů demence v lednu 2016. Ostatně, že se zůstavitel dle svědkyně orientoval, tato odůvodňovala příkladem, kdy se zůstavitel – sedíc venku na lavičce – bavil se staršími lidmi. To se ale zcela zjevně týká podstatně dřívější doby, než kdy k datu 14. 7. 2017 měly být závěť s vyděděním pořízeny. Jak ze zdravotnické dokumentace, tak ostatně z výpovědi všech svědků bylo zjištěno, že nejméně 2 měsíce před pořízením závěti a i v den pořízení byl zůstavitel minimálně pohyblivý, ležící na posteli, odkázaný na pomoc okolí; svědek [jméno] dokonce vypověděl, že [jméno] [celé jméno žalované] zůstavitele při podepisování závěti podepírala.

24. Soud se nedomnívá, že by učiněné závěry byly jím přijaty v rozporu s rozhodnutím Ústavního soudu ČR ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. I. ÚS 173/13, na který poukazovala žalovaná. Žalovaná si citované rozhodnutí vykládala tak, že skutečnost, že svéprávná osoba byla v momentální duševní poruše, je nutné v řízení prokázat s vysokou měrou pravděpodobnosti, a zejm. z tohoto rozhodnutí k projednávané věci dovozovala, že naopak nebylo nade všechnu pochybnost prokázáno, že zůstavitel byl nesvéprávný (zjevně míněno, že byl v duševní poruše). S takovouto interpretací nálezu Ústavního soudu a jeho aplikací na projednávaný případ se však soud každopádně neztotožňuje. Ústavní soudu naopak v citovaném nálezu vyjádřil za nadměrně vysoký požadavek, že by v řízení ohledně zneplatnění jednání učiněného v duševní poruše jinak svéprávné osoby měl být v řízení zjištěn na základě dokazování zcela jednoznačný skutkový stav,„ bez jakéhokoli náznaku pravděpodobnosti“. Ústavní soud naopak vyjádřil, že bude spravedlivá rovnováha mezi stranami civilního sporu dosažena stanovení vysoké míry pravděpodobnosti prokázáním, že plně svéprávná osoba jednala v duševní poruše, která ji v daný moment činila neschopnou právně jednat. Přitom pro učinění závěru o dosažené této vysoké míry pravděpodobnosti musí soudy, rozhodující o aplikaci § 581 věty druhé o. z., pečlivě posoudit všechny v tomto ohledu relevantní okolnosti a důkazy. V projednávané věci, s přihlédnutím k zmíněnému judikátu, tedy oproti představě žalované není nezbytné, aby závěr o duševní poruše zůstavitele byl soudem učiněn nade všechnu pochybnost. Na druhou stranu Ústavním soudem požadovaná vysoká míra pravděpodobnosti k prokázání takového skutkového stavu byla v posuzovaném případě dodržena, jak soud výše popsal, navíc byly zohledněny nejen závěry znalkyně [příjmení] [celé jméno znalkyně], ale i tomu zcela korespondující obsah zdravotnické dokumentace – i týkající se bezprostředně předcházející doby pořízení závěti a vydědění; zohledněny byly i svědecké výpovědi, tím i žalované úvaha o případné tzv. světlé chvilce zůstavitele k datu pořízení závěti.

25. Uvedené skutkové a právní závěry zejm. v odst. 21 až 24 postačují zcela pro vyhovění žalobě, jelikož spočívají na hodnocení, že jednání, které mělo být vtěleno do listiny ze 14. 7. 2017, nemohl zůstavitel ve smyslu § 581 o. z. věty druhé pořídit platně. Proto – při neexistenci jiného pořízení pro případ smrti a při (ze spisu o pozůstalosti vyplývající, nad to mezi stranami nesporné) skutečnosti, že zůstavitel neměl ke dni smrti manželku a jediným jeho dítětem je žalobkyně – je tato jedinou dědičkou zůstavitele ze zákonné dědické posloupnosti v první třídě dědiců (§ 1475 odst. 1, 3, § 1476, § 1633 odst. 1 věta první, § 1635 odst. 1 o. z.).

26. Nad rámec uvedených závěrů potřebných a dostačujících pro meritorní rozhodnutí ve věci soud poznamenává, že má výrazné pochybnosti o pravdivosti výpovědí všech svědků, kteří popsali, že zůstavitel listinu sepsanou svědkem [příjmení] fakticky také podepsal. V této souvislosti lze také individuálně zmínit výrazný rozpor ve výpovědi svědka [příjmení], který nejprve spontánně vypověděl, že zůstaviteli jeho ruce fungovaly dobře a že s nima dokonce živě gestikuloval, teprve pod tíhou soudem prezentované lékařské dokumentace o plegii pravé ruky zůstavitele uvedl, že si vlastně již nepamatuje, jakou rukou např. zůstavitel ukazoval z okna a jestli pohyboval oběma rukama. Skutková verze svědků [celé jméno žalované], [příjmení], [příjmení] i [jméno] o provedení podpisu zůstavitelem na listině je ve zřejmém rozporu s objektivně vedenou zdravotní dokumentací, zejm. té, která se týká bezprostřední doby před údajným vznikem podpisu zůstavitele. Ta totiž hovoří o plegii (ochrnutí) pravé horní končetiny (když z ničeho, včetně výpovědi svědků, nevyplývá, že by zůstavitel byl levák a mohl podpis učinit levou rukou, jsoucí v lepším fyziologickém stavu), max. s náznakem pohybu prstů. Je pravdou, že výslovná nemožnost s ohledem na to se podepsat, byla ve zdravotní dokumentaci zaznačena ke dni přijetí k hospitalizaci 11. 5. 2017, tj. cca 2 měsíce před údajným podpisem závěti a vydědění, zatímco ke dni propuštění z hospitalizace 11. 7. 2017 (tím spíše ke dni 14. 7. 2017, kdy zůstavitel již nebyl ve zdravotnickém zařízení) také hodnocení schopnosti podpisu zůstavitele v dokumentaci obsaženo není. Nicméně ošetřující lékařka MUDr. [jméno] [příjmení] [příjmení] na základě prostudování zdravotnické dokumentace pro účely řízení uvedla, že se v průběhu hospitalizace neurologický deficit u pravé horní končetiny oproti přijetí k hospitalizaci nezhoršil; z toho lze usuzovat, že se ani nezlepšil.

27. Pokud žalobkyně tvrdila, že zůstavitel již nemohl číst, čímž mohla mínit situaci upravenou dle shora citovaného § 1535 odst. 1 o. z. o nevidomém zůstaviteli a s tím spojenou nezbytností tří současně přítomných svědků u projevení poslední vůle, pak okolnost nevidomosti či jiného důvodu, pro který by zůstavitel již číst vůbec nemohl, nebyla v řízení zjištěna. Žalobkyní vyzdvihovaná nezbytnost přítomnosti tří svědků u vzniku závěti a projevení vůle zůstavitele, odvozovaná od tvrzení, že zůstavitel – nejen že nemohl psát (pozn. soudu – to se jeví spíše prokázáno s ohledem na plegii pravé horní končetiny), nýbrž byl také zcela nedoslýchavý (tj. ve smyslu § 1535 odst. 2 o. z. by šlo o osobu se smyslovým postižením, která zároveň nemůže psát), rovněž nebyla provedeným dokazováním postavena do roviny možného skutkového závěru. Je to s hledem na to, že ve veškeré výše uvedené zdravotní dokumentaci a zprávě MUDr. [příjmení] [příjmení] z 12. 4. 2021 (odst. 6 – 9 odůvodňovaného rozsudku) není obsažena informace o specializovaném vyšetření sluchu. Ze zprávy MUDr. [příjmení] [příjmení] krom toho vyplývá výslovně, že stupeň postižení sluchu zůstavitele nebyl při hospitalizaci objektivizován odborným ORL vyšetřením, navíc dle dokumentace o hospitalizaci uvedená lékařka konstatovala, že verbální komunikace se zůstavitelem zůstala po celou dobu hospitalizace zachována. Z toho lze usuzovat, že přes v dokumentaci opakovaně zachycenou oboustrannou ztrátu sluchu zůstavitele mohl mít tento přesto zbytky sluchu sloužící k dostatečné komunikaci (ve smyslu vnímání hlasových projevů okolí) zachovány.

28. Soud se v řízení částečně zabýval i problematikou nezpůsobilosti osob [příjmení] a [jméno] působit jako svědci závěti. Šlo zejm. o [příjmení], o němž se ukázalo, že je synem dlouhodobé životní partnerky závětního dědice [celé jméno původního účastníka] Bujdák sám nepopsal vzájemný vztah mezi ním a závětním dědicem jako korespondující vztahu mezi nevlastním otcem a synem, nicméně s ohledem na okolnost mnohaletého soužití jeho matky se závětním dědicem, jakož i na hodnocení [anonymizováno] letitého kamaráda – svědka [jméno], že šlo o vztah„ středně příbuzenský“, by se jevilo v řízení možné uzavřít, že na straně [příjmení] s ohledem na vztah k závětnímu dědici byla ve smyslu § 1540 odst. 1 věta druhá o. z. nezpůsobilost být svědkem závěti a listiny o vydědění, pro což by (při okolnosti, že zůstavitel listinu nesepsal vlastní rukou) třeba přítomnosti tří svědků. Jestliže soud k meritornímu rozhodnutí přistoupil na podkladě úvah popsaných výše o duševní poruše zůstavitele, pak splnění podmínek pro svědeckou nezpůsobilost [příjmení] být svědkem závěti již dále v řízení podrobně neřešil. A to přesto, že před dokončením znaleckého posudku MUDr. [celé jméno znalkyně] na toto téma vyzval obě procesní strany usnesením z 26. 8. 2021, č. j. 3 C 90/2018-228 k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů. Zároveň soud považuje za potřebné poznamenat, že svědkové závěti a listiny o vydědění by měli být logicky svědectvím pověřeni právě zůstavitelem, k čemuž v projednávaném případě zcela nepochybně nedošlo. [příjmení] i [jméno] (s určitými ne natolik podstatnými odlišnostmi) totiž popsali, že o svědectví byli požádáni [celé jméno původního účastníka] (závětním dědicem) a [jméno] [celé jméno žalované], [jméno] výslovně uvedl, že podle jeho představy svědčil„ kvůli [anonymizováno]“. Také z jejich výpovědí vyšlo najevo, že sám zůstavitel s nimi o jejich úloze v situaci dne 14. 7. 2017 absolutně žádným způsobem nemluvil, nekomunikoval, nic jim k tomu nevysvětloval, o nic je nežádal.

29. Konečně lze poznamenat, že soud nespatřoval pro projednávanou věc nikterak právně významnou argumentaci žalobkyně, obsaženou již v samotné žalobě, kterou brojila proti důvodům vydědění. Jestliže závět a vydědění bylo shledáno neplatným, nemá jakékoli právní účinky vůči žalobkyni ve směru vydědění, nepodstatné proto je, zda důvody v předmětné listině uvedené existovaly či nikoli.

30. Podle § 151 odst. 1 o. s. ř. soud tímto rozhodnutím – ve výrocích II a III zároveň rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení, jelikož se odůvodňovaným rozhodnutím končí řízení v prvním stupni.

31. Pokud jde o procesní vztah mezi účastnicemi, pak žalobkyně jako ve věci zcela procesně úspěšná má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšné žalované. Zde soud v rámci odůvodňování rozsudku podotýká, že žalobkyni bude vrácena záloha na znalecký posudek písmoznalce [celé jméno znalce]. Lze totiž souhlasit s argumentací žalobkyně, poukazující na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 24 Cdo 2592/2021, v němž se Nejvyšší soudu ČR vyjádřil k důkaznímu břemeni ohledně pravosti a správnosti soukromé listiny ve vztahu k pravidlu zakotveném v § 565 o. z., a to konkrétně právě ohledně závěti v podobě soukromé listiny. Písmoznalecký posudek se i v projednávané věci měl týkat pravosti podpisu zůstavitele na závěti a listině o vydědění, přičemž tato pravost (jako podmínka platnosti tohoto typu závěti) byla tvrzena stranou žalovanou. Ve smyslu § 565 o. z. a odkazovaného judikátu tedy strana žalovaná, která se jako závětní dědic (resp. posléze jeho právní nástupkyně) dovolávala z této listiny dědického práva oproti zákonem stanovenému právu žalobkyně, měla prokazovat mj. pravost podpisu zůstavitele. Tedy žalované, nikoli žalobkyni, správně měla být soudem uložena povinnost ke složení zálohy na písmoznalecký posudek. Záloha zaplacená žalobkyní na základě nesprávné výzvy soudu jí proto bude vrácena.

32. Soud však nemá za to, že by se další argumentace strany žalující, totiž, že zůstavitel pořídil závěť a listinu o vydědění v takovém zdravotním stavu, který ho vylučoval z platného pořízení pro duševní poruchu, byla argumentací, která se týká pravosti nebo správnosti právního jednání v podobě soukromé listiny. K této skutkové argumentaci tedy důkazní břemeno tížilo žalobkyni, z její strany zaplacená záloha na znalecký posudek z oboru psychiatrie bude využita k úhradě znalečného MUDr. [celé jméno znalkyně] O znalečném však nebylo ke dni vyhlášení odůvodňovaného rozsudku rozhodnuto, tedy nebylo ani zřejmé, kolik bude činit pravomocně určené znalečné, jaká část ze zálohy zaplacené žalobkyní bude znalkyni vyplacena a naopak jaká část bude žalobkyni vrácena. Proto o samotné výši nákladů řízení, na jejichž náhradu má žalobkyně dle procesního úspěchu právo v plné výši, bude ve smyslu § 155 odst. 1 (věta druhá, v části za středníkem) o. s. ř. rozhodnuto až samostatným usnesením.

33. Obdobná situace je u povinnosti neúspěšné žalované nahradit státu náklady řízení (§ 148 odst. 1 o. s. ř., když z obsahu spisu – včetně podání a tvrzení žalované – se nejeví, že by u ní byly splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků), které mu vzniknou v rámci tohoto řízení. Budou to nepochybně náklady, které budou představovat alespoň částečné znalečné znalce [celé jméno znalce], neboť před tím, než soud zastavil zpracování tohoto znaleckého posudku, se znalec zabýval podklady pro zpracování znaleckého posudku, které mu soud zaslal, a nepochybně nějaké úkony provedl. Dále jsou náklady řízení státu představovány částkou, která byla zaplacena nemocnici [obec] za pořízení kopie zdravotnické dokumentace.

34. Lhůta k plnění předmětu řízení i povinnosti k náhradě nákladů řízení byla žalované stanovena obvyklá třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř.). Ke stanovení delší lhůty či k plnění ve splátkách soud neshledal v okolnostech případu ani v soudu známých poměrech účastníků (k nimž žalovaná ve prospěch jiné než třídenní lhůty k plnění aktivně ničeho netvrdila) žádné relevantní důvody. Fakticky však lhůta k plnění nezačne plynout dříve, než bude pravomocně rozhodnuto o výši nákladů řízení zmíněných ve výroku II a III odůvodňovaného rozsudku.