5 C 1/2022

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Erlebachovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno proti žalovanému: Anonymizováno , IČO Anonymizováno zastoupené advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení částky 256 768 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku žalobkyni 256 768 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 256 768 Kč od 17. 4. 2021 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně náklady řízení 75 966 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou z lepšího práva domáhala na žalovaném zaplacení částky 256 768 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 256 768 Kč od 17. 4. 2021 do zaplacení. Tvrdila, že usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne 20. 3. 2007, č. j. 46 , právnická osoba, /2007-54 byl prohlášen konkurs na majetek společnosti , právnická osoba, . (dále jen „Úpadce“) a správcem konkursní podstaty byla ustanovena , tituly před jménem, , jméno FO, (dále případně jen „SKP“). Usnesením ze dne 25. 3. 2019, č. j. 46 , právnická osoba, /2007-1478 konkursní soud rozhodl o návrhu na vydání rozvrhového usnesení tak, že určil, že žalovanému bude z výtěžku zpeněžení konkursní podstaty vydána částka 277 241,07 Kč. Usnesením ze dne , právnická osoba, . 2020, č. j. 46 , právnická osoba, /2007-1599 konkursní soud rozhodl o návrhu na vydání dodatečného rozvrhového usnesení tak, že určil, že žalovanému bude z výtěžku zpeněžení konkursní podstaty vydána částka 6 879,50 Kč. Celkem tak žalovaný obdržel částku 284 120,57 Kč, avšak žalobkyně je přesvědčena, že jí k této částce svědčí lepší právo než žalovanému, tudíž by žalovaný měl žalobkyni vydat – dále popsaným způsobem vypočtenou – částku 256 768.Na základě kupní smlouvy ze dne 20. 12. 2002 ve znění jejího dodatku převedl Úpadce na žalobkyni vlastnictví k nemovitostem st. p. č. , hodnota, , jehož součástí je budova č. p. , Anonymizováno, , p. č. , Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, , v k. ú. , adresa, (dále případně jen Nemovitosti a Kupní smlouva) a žalobkyně za převod vlastnictví zaplatila Úpadci kupní cenu ve výši 14 037 000 Kč bezhotovostním převodem ve dnech 2. 6. – 4. 6. 2003; přitom dle znaleckého posudku později vypracovaného dne 18. 6. 2012 pod č. 1/480/2012 znalcem , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO , IČO, činila obvyklá cena Nemovitostí částku 13 700 000 Kč. Dne 10. 3. 2008, tedy téměř rok po prohlášení konkursu vůči Úpadci, zapsala SKP Nemovitosti do soupisu konkursní podstaty, kdy důvodem zápisu byla absolutní neplatnost Kupní smlouvy z důvodu absence ocenění hodnoty Nemovitostí provedeného soudem jmenovaným znalcem ke dni uzavření Kupní smlouvy (v rozporu s ustanovením § 196a odst. 3 zák. 513/, adresa, Sb., obchodního zákoníku). I v excindačním řízení bylo rozhodnuto Krajským soudem v , adresa, pod č. j. , spisová značka, (ve spojení s rozsudkem , Anonymizováno, č. j. , spisová značka, ze dne 17. 9. 2009), že Nemovitosti jsou v soupisu konkursní podstaty zapsány oprávněně, neboť Kupní smlouva je neplatná pro absenci znaleckého posudku. Podle později vydaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR (případně jen NS ČR) ze dne 8. 2. 2012, č. j. , spisová značka, ale absence znaleckého posudku nezpůsobuje neplatnost smlouvy o převodu majetku, nýbrž je třeba současně zkoumat, zda kupní cena byla v místě a čase uzavření smlouvy obvyklá. SKP přesto zpeněžila Nemovitosti za částku 11 800 000 Kč na základě zamítavého rozhodnutí o vylučovací žalobě založeného na překonaném výkladu zákona a odmítla se zabývat další přihláškou pohledávky žalobkyně do konkursního řízení na vrácení částky 14 037 000 Kč uplatněné dne 14. 8. 2013, a to pro opožděnost. Žalobkyně dle Kupní smlouvy uhradila minimálně cenu obvyklou (viz shora zmiňovaný znalecký posudek), a zároveň s ohledem na vývoj judikatury bylo postaveno na jisto, že smlouva není neplatná, žalobkyně je tedy oprávněným vlastníkem Nemovitostí, dále se jí podařilo vyvrátit pochybnosti SKP ohledně uhrazení kupní ceny, a to potvrzením ze dne 17. 2. 2014 nezávislého auditora – společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, o tom, zda žalobkyně v roce 2003 Úpadci zaplatila celou kupní cenu za Nemovitosti dle Kupní smlouvy. Žalobkyně se v rámci podnětu ke konkurznímu soudu domáhala svého lepšího práva k výtěžku zpeněžení s odkazem na judikát sp. zn. , spisová značka, (s citací, že „byl-li výtěžek zpeněžení majetku sepsaného do konkurzní podstaty vyplacen úpadcovým věřitelům, může se ten, kdo tvrdí, že výtěžek zpeněžení byl vyplacen neprávem, neboť podle hmotného práva měl ke zpeněženému majetku „lepší právo“ než úpadce, domáhat vydání bezdůvodného obohacení žalobou směřující vůči osobám, mezi které byl výtěžek rozdělen; účinnému uplatnění takového nároku není na překážku ani případný negativní výsledek sporu o vyloučení majetku, jehož následným zpeněžením byl výtěžek získán, z konkurzní podstaty.“). Přesto konkursní soud o podnětu žalobkyně nerozhodl, proto se konkursním věřitelům dostalo plnění, které jim nenáleží, neboť lepší právo k dominantní části výtěžku zpeněžení konkursní podstaty náleželo žalobkyni. V rámci konkursního řízení Úpadce byly zpeněženy Nemovitosti žalobkyně s výtěžkem 11 800 000 Kč, který byl následně rozdělen mezi konkursní věřitele Úpadce včetně žalovaného. Zjištěná pohledávka žalovaného činila 705 623,05 Kč a byla uspokojena ve výši 284 120,57 Kč. Z celkového výtěžku zpeněžení konkursní podstaty žalovanému připadl podíl ve výši 2,176152 %. Žalobkyně se domáhá vydání částky 256 768 Kč, která představuje podíl na výtěžku neoprávněně zpeněžených Nemovitostí žalobkyně (2,176152 % z 11 800 000 Kč).

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, když dle něho nedošlo na jeho straně ke vzniku bezdůvodného obohacení na úkor žalobkyně, naopak pohledávka žalovaného byla řádně uspokojena poměrně z výtěžku zpeněžení konkurzní podstaty Úpadce, do níž byly po právu zahrnuty také Nemovitosti. V podrobnostech zdůraznil, že byl věřitelem Úpadce, vůči němuž v konkurzním řízení, které bylo zahájeno pro masivní zadlužení Úpadce, uplatnil svoji pohledávku 705 623,05 Kč. SKP po přezkoumání jednotlivých úkonů Úpadce zjistila, že jeho Nemovitosti byly prodány – avšak v rozporu s ust. § 196a odst. 3 obch. zák. (při absenci znaleckého posudku jmenovaného soudem pro ocenění převáděných nemovitostí, když šlo o převod mezi osobami blízkými: členem představenstva Úpadce byl až do 31. 3. 2003 , tituly před jménem, , jméno FO, , jenž byl jednatelem a jediným společníkem žalobkyně od jejího vzniku do současnosti) – žalobkyni za údajnou částku 14 370 000 Kč, o níž se dle žalovaného dodatečně zjistilo ve věci vedené u KS v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , že prostředky, které měly sloužit k úhradě kupní ceny (ať již zálohy nebo doplatku) byly vždy následující den po připsání na účet Úpadce vráceny kupujícímu, a jiná forma úhrady nikdy nebyla zjištěna. SKP také zjistila, že Nemovitosti byly zkolaudovány dne 29. 11. 2006, přičemž v rámci zjišťování hodnoty konkurzní podstaty zjistila, že dle znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, č. , hodnota, -8/08 ze dne 16. 4. 2008 činila věcná hodnota Nemovitostí celkem 18 874 730 Kč. Účelový převod finančních prostředků s údajnou Kupní smlouvou dovozovala SKP z toho, že žalobkyně sice 9. 2. 2003 zaplatila na účet Úpadce jako prodávajícího zálohu kupní ceny 3 037 000 Kč, avšak následující den byla částka žalobkyni vrácena na shodný účet, dále 13. 9. 2003 žalobkyně uhradila doplatek kupní ceny 11 000 000 Kč na stejný účet u ČSOB – č. , č. účtu, , aby však následující den Úpadce poukázal žalobkyni zpět 680 000 Kč a 10 318 103,50 Kč. Žalobkyně nebyla úspěšná se svými snahami zvrátit postup zápisu Nemovitostí do konkurzní podstaty ani příslušnými žalobami a opravnými prostředky proti vydaným soudním rozhodnutím souvisejícím či přímo pocházejícím z konkurzního řízení. Dále se žalobkyně snažila zabránit zpeněžení Nemovitostí žalobou na určení vlastnictví, projednávanou u OS , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , zároveň uplatnila u téhož soudu žalobu na zaplacení částky 15 663 499,34 Kč jako tržní ceny Nemovitostí, avšak žaloba byla zamítnuta (rozsudkem sp. zn. , spisová značka, ze dne 23. 6. 2016 ve spojení s rozsudkem KS v , adresa, , pobočka , adresa, , vydaného pod sp. zn. , spisová značka, ); v uvedených řízeních bylo rovněž prokázáno, že žalobkyně uzavřela Kupní smlouvu v rozporu s § 196a odst. 3 obch. zák., proto je tato smouva absolutně neplatná a SKP mohla oprávněně Nemovitosti zpeněžit.K soudním uplatňováním nároků žalobkyně žalovaný zdůraznil, že tato se svých nároků domáhala také u Ústavního soudu – ústavní stížností vedenou pod sp. zn. , Anonymizováno, , která však byla jako nedůvodná odmítnuta.Žalovaný nesouhlasil se způsobem stanovení výše uplatněného nároku, aniž by k tomu snesl nějakou skutkovou argumentaci.Žalovaný shrnul, že svoji pohledávku přihlásil do konkurzního řízení Úpadce, pohledávka byla zjištěna a v rámci uvedeného řízení částečně uspokojena z výtěžku prodeje celého majetku Úpadce, tudíž k žádnému zvýhodnění věřitele nedošlo. Jednotlivé soudy včetně , Anonymizováno, a Ústavního soudu opakovaně v rozhodnutích posoudily, že žalobkyně nepostupovala v souladu s § 196 odst. 3 obch. zák., tudíž je Kupní smlouva absolutně neplatná. Úpadce, resp. 1 z jeho členů představenstva zvolil postup svědčící o snaze krátit práva věřitelů.Konečně žalovaný namítl promlčení nároku žalobkyně s ohledem na to, že k prodeji Nemovitostí (pozn. soudu – zjevně míněno při zpeněžení konkurzní podstaty) došlo v roce 2013 a od tohoto okamžiku je zřejmé, v jakém rozsahu budou jednotliví věřitelé uspokojeni. Žalobkyně se tak mohla již domáhat vydání svých nároků, jestliže by byly důvodné.

3. Žalobkyně v replice k vyjádření žalovaného zopakovala (tentokrát s odkazem na rozsudek NS ČR ze dne 29. 7. 2004, č. j. , spisová značka, ), že účinnému uplatnění nároku z lepšího práva – nároku z bezdůvodného obohacení – žalobou směřující vůči osobám, mezi které byl výtěžek zpeněžen, není na překážku ani případný negativní výsledek sporu o vyloučení majetku, jehož následným zpeněžením byl výsledek získán. Námitku promlčení žalobkyně neuznávala, jelikož bezdůvodné obohacení žalovaného vzniklo až v době, kdy inkasoval výtěžek z konkurzní podstaty. Vedle toho měla za to, že jestliže k obohacení žalovaného došlo v době po shora uvedeném rozhodnutí rozšířeného senátu NS ČR, musel si být žalovaný v době inkasování části výtěžku ze zpeněžení konkurzní podstaty vědom toho, že mu bezdůvodné obohacení vzniká. K námitce o údajném neuhrazení kupní ceny doplnila žalobkyně, že část byla placena z úvěru od Volksbank, připomněla, že doložila úhradu kupní ceny potvrzením nezávislého auditora, a dodala, že SKP sice podala policii podnět k prošetření okolností úhrady kupní ceny, avšak při řešení tohoto podnětu u , Anonymizováno, pod značkou , Anonymizováno, došlo k odložení věci (usnesení č. j. , Anonymizováno, ), když policie zjistila, že kupní cena za Nemovitosti byla žalobkyní zaplacena; příslušný státní zástupce pak zamítl stížnost SKP proti usnesení policie o odložení věci. Ve skutkových podrobnostech k úhradě kupní ceny doplnila při 1. jednání, že obdržela-li od Úpadce bezprostředně po takové úhradě na svůj účet peněžní prostředky v obdobné výši, šlo o plnění závazku Úpadce z jiné právní kauzy, nikoli o vrácení kupní ceny žalobkyni. Úpadce měl dluh vůči , právnická osoba, . z titulu úvěrové smlouvy, tomu odpovídající pohledávka , právnická osoba, byla zajištěna zástavním právem zatěžujícím Nemovitosti; žalobkyně přistoupila k uvedenému dluhu Úpadce vůči , právnická osoba, ., zároveň smlouvami o postoupení pohledávek nabyla pohledávky dalších osob ve výši celkem 13 355 103,50 Kč za touto bankou, které započetla proti pohledávce , právnická osoba, . vůči Úpadce, čímž zanikl dluh Úpadce a , právnická osoba, ., se vzdala zástavního práva zatěžujícího Nemovitosti. Žalobkyně však tudíž měla vůči Úpadci pohledávku z titulu toho, že za něj uhradila (zápočtem) jeho závazek vůči , právnická osoba, . Vzhledem k tomu, že společnost , Anonymizováno, , a.s., která žalobkyni poskytla na převážnou úhradu kupní ceny z Kupní smlouvy úvěr ve výši 11 000 000 Kč, trvala na úhradě částky bankovním převodem, nikoliv zápočtem pohledávek, uhradila žalobkyně kupní cenu bankovním převodem Úpadci. Ten posléze vrátil žalobkyni to, co za něj uhradila , právnická osoba, .

4. Z níže uvedených listinných důkazů, jejichž obsah nebyl mezi stranami skutkově sporný, učinil soud následující zjištění.

5. Podle Kupní smlouvy ze dne 20. 12. 2002 soud zjistil, že ji jako kupující uzavřela žalobkyně (jednající jednatelem , tituly před jménem, , jméno FO, , o němž bylo výpisem z obchodního rejstříku Úpadce zjištěno, že byl jako člen představenstva prodávajícího – Úpadce – zaznamenán od 20. 5. 1998 až do 31. 3. 2003, tj. i v době uzavření Kupní smlouvy, přičemž výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně bylo prokázáno, že jediným jednatelem žalobkyně je , tituly před jménem, , jméno FO, zapsán již od data vzniku společnosti žalobkyně – od 20. 6. 1996 doposud) s prodávajícím Úpadcem (jednající předsedou představenstva , tituly před jménem, , jméno FO, ) o převodu vlastnictví k Nemovitostem – budova č. p. , Anonymizováno, , pozemek st. p. č. , hodnota, , p. č. , Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, za kupní cenu ve výši celkem 14 691 750 Kč, u níž bylo specifikováno, že z ní činí 942 000 Kč cenu za pozemky a částka 654 750 Kč představuje DPH. Cena měla být uhrazena po podpisu Kupní smlouvy. V prohlášeních účastníci uvedli, že si jsou vědomi, že na Nemovitostech vázne zástavní právo , právnická osoba, . podle výpisu z katastru nemovitostí , Anonymizováno, . Dále bylo z dodatku č. , hodnota, Kupní smlouvy, sepsaného dne 6. 2. 2003, zjištěno, že se účastníci Kupní smlouvy dohodli na opravě ceny (podle zákona o DPH, která se v předmětném případě neúčtuje), a to na celkovou cenu 14 037 000 Kč.

6. Podle výpisu z katastru nemovitostí - LV , adresa, pro obec a k. ú. , adresa, k datu 20. 3. 2003 (v protokole o jednání ze dne 23. 1. 2024 písařskou chybou uveden letopočet 2008) byla žalobkyně zapsaným vlastníkem pozemků st. p. č. , hodnota, , p. č. , Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, a budovy č. p. , Anonymizováno, (bydlení), tj. Nemovitostí. Nabývacím titulem byla zaznamenána smlouva kupní ze dne 20. 12. 2002, s právními účinky ke shodnému dni.

7. Smlouvou o přistoupení k závazku ze dne 6. 2. 2003 uzavřené mezi , právnická osoba, . a žalobkyní jakožto přistupujícím dlužníkem má soud za zjištěné, že se banka a žalobkyně se dohodly, že žalobkyně splní za , právnická osoba, . (tj. Úpadce) peněžitý závazek ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 1. 10. 2001, na základě které byl Úpadci poskytnut úvěr ve výši 17 000 000 Kč.

8. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřené mezi , právnická osoba, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ze dne 14. 3. 2003 považuje soud za prokázané, že postupitel postoupil na postupníka – žalobkyni splatnou pohledávku vůči , právnická osoba, ., vzniklou nezaplacením částky 2 500 000 Kč (z běžného účtu č. , č. účtu, , dle písemného příkazu k zaplacení doručeného bance 20. 2. 2003), a to v rozsahu pohledávky ve výši 2 040 100 Kč. Sjednána byla kupní cena pohledávky 1 428 070 Kč. Postoupení pohledávky bylo téhož dne oznámeno , právnická osoba, .

9. Projevem vůle směřujícím k započtení ze dne 14. 3. 2003 soud zjistil, že žalobkyně vůči , Anonymizováno, prezentovala, že přistoupila k závazku Úpadce, který čerpal na základě úvěrové smlouvy úvěr od společnosti , právnická osoba, . ve výši 17 000 000 Kč. Z předmětného úvěru byl úpadce povinen plnit bance částku 13 350 000 Kč, která byla po splatnosti. Dále zmínila, že uzavřela dne 14. 3. 2003 smlouvu o postoupení pohledávky se společností , právnická osoba, vůči , právnická osoba, ve výši 2 040 100 Kč, a proto následně započetla pohledávku banky vůči Úpadci na svoji postoupenou pohledávku.

10. Ze smlouvy ze dne 14. 3. 2003 „o převodu rektasměnek a o otázkách souvisejících“ soud zjistil, že , právnická osoba, . v likvidaci, IČO , IČO, se dohodla s žalobkyní o tom, že na ni postoupila dvě rektasměnky vystavené výstavcem , právnická osoba, ., které byly blíže popsány v článku 2., odst. 2 písm. a) Rámcové smlouvy o vystavení úrokových směnek. Na základě citované Smlouvy o převodu rektasměnek žalobkyně vstoupila do práv remitenta, zejména do práva na plnění z těchto rektasměnek vůči jejich výstavci, společnosti , právnická osoba, . Směnky (blíže popsané v bodě I. odst. 2) Smlouvy zněly na částku 4 052 177,20 Kč a 6 237 826,30 Kč. Žalobkyně prohlásila, že jí byly předány obě rektasměnky dle smlouvy v originálech. Podle dohody smluvních stran měla žalobkyně za převod obou rektasměnek zaplatit 90% směnečné sumy, konkrétně 9 261 000 Kč, a to sjednaným způsobem a ve sjednané lhůtě.

11. Projevem vůle směřujícím k započtení ze dne 17. 3. 2002 má soud za prokázané, že žalobkyně zmínila, že přistoupila k závazku Úpadce jako klienta , právnická osoba, . Úpadce čerpal na základě úvěrové smlouvy z 1. 10. 2001 č. , Anonymizováno, úvěr od společnosti , právnická osoba, . ve výši 17 000 000 Kč. Z předmětného úvěru byl Úpadce povinen plnit bance částku 11 313 845 Kč, která byla po splatnosti. Žalobkyně na základě smlouvy o přistoupení k závazku Úpadce, která byla nedílnou součástí projevu vůle k započtení, předložila , právnická osoba, . Smlouvu o převodu rektasměnek, z níž vyplývá, že je majitelem dvou rektasměnek vystavených bankou, celková výše směnečných sum činí 10 290 003,50 Kč. Žalobkyně proto započetla pohledávku banky vůči úpadci na svoji pohledávku. Jako příloha prohlášení je označena mimo jiné Smlouva o přistoupení žalobkyně k závazku Úpadce.

12. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 18. 3. 2003 uzavřenou mezi , jméno FO, a žalobkyní má soud za prokázané, že postupitel , jméno FO, postoupil na žalobkyni část své pohledávky vůči , právnická osoba, ., a to ve výši 300 000 Kč odpovídající jistině postupované pohledávky, přičemž žalobkyně tuto pohledávku vůči bance přijala, sjednaná byla kupní cena pohledávky ve výši 225 000 Kč.

13. Projevem vůle směřujícím k započtení ze dne 18. 3. 2003 pak má soud za prokázané, že žalobkyně opět zmínila své přistoupení k závazku Úpadce, který čerpal na základě úvěrové smlouvy úvěr od společnosti , právnická osoba, ., ve výši 17 000 000 Kč. Z předmětného úvěru byl úpadce povinen plnit bance částku 1 025 000 Kč, která byla po splatnosti. Žalobkyně zmínila, že uzavřela dne 18. 3. 2003 smlouvu o postoupení pohledávky s , jméno FO, vůči bance ve výši 300 000 Kč, a proto započetla pohledávku banky vůči Úpadci na svoji postoupenou pohledávku.

14. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 18. 3. 2003 uzavřené mezi postupitelkou , jméno FO, a žalobkyní soud zjistil, že , jméno FO, postoupila na žalobkyni část své pohledávky vůči , právnická osoba, . (vzniklé nevyplacením termínovaného vkladu , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve výši 1 600 000 Kč, který byl vložen na základě smlouvy o vkladovém účtu reg. č. , Anonymizováno, ), konkrétně ve výši 725 000 Kč, a to za sjednanou kupní cenu 120 000 Kč. Postoupení pohledávky bylo , právnická osoba, . oznámeno téhož dne 18. 3. 2003.

15. Projevem vůle směřujícím k započtení ze dne 18. 3. 2003 má soud za prokázané, že žalobkyně vůči , právnická osoba, . započetla také svou pohledávku ve výši 725 000 Kč, kterou nabyla dle v předešlém odstavci odůvodnění rozsudku popsané smlouvy o postoupení pohledávky s , jméno FO, vůči bance ve výši 725 000 Kč. Také od tohoto projevu vůle k započtení bylo zmíněno, že jde o započtení vůči pohledávce , právnická osoba, . z výše uvedeného úvěru č. , Anonymizováno, podle úvěrové smlouvy uzavřené mezi bankou a Úpadcem, že dle této smlouvy má banka za Úpadcem pohledávku také ve výši 725 000 Kč, přičemž žalobkyně k takovému závazku přistoupila.

16. Z listiny „Prohlášení o vzdání se zástavního práva“ ze dne 19. 3. 2003 soud zjistil, že , právnická osoba, . jako zástavní věřitel prohlásila, že se vzdává zástavního práva váznoucího na Nemovitostech, které bylo zřízeno na základě smlouvy ze dne 1. 10. 2001 reg. č. , Anonymizováno, , uzavřené mezi ní a Úpadcem jako jednak zástavcem, jednak dlužníkem. Zmíněno bylo, že předmětným zástavním právem byla zajištěna pohledávka , právnická osoba, . jako zástavního věřitele vůči Úpadci z titulu popsané smlouvy o úvěru ve výši 17 000 000 Kč. Důvod vzdání se zástavního práva ze strany zástavního věřitele nebyl v prohlášení nikterak specifikován, nicméně vyplývá z důkazu uvedeného v dalším odstavci odůvodnění (splnění zajištěné pohledávky).

17. Potvrzením o zaplacení úvěru reg. č. , Anonymizováno, , vyhotoveným 18. 4. 2003 pobočkou , právnická osoba, . v , Anonymizováno, (č. l. 224) má soud za prokázané, že uvedená banka ve vztahu ke Katastrálnímu úřadu , adresa, potvrdila, že pohledávka ze smlouvy o zmíněném úvěru (zajištěná zástavním právem k – mj. Nemovitostem – na základě Smlouvy o zřízení zástavního práva reg. č. , Anonymizováno, ze dne 1. 10. 2021 a osobou zástavce/dlužníka – Úpadce) zanikla splněním. Potvrzení sloužilo k ohlášení změny provedené záznamem – výmazu zástavního práva k (mj.) Nemovitostem.

18. Ze zápisu o jednání ze dne 2. 5. 2003 mezi , tituly před jménem, , jméno FO, , předsedou představenstva Úpadce a , tituly před jménem, , jméno FO, , jednatelem žalobkyně má soud za prokázané, že jednající osoby konstatovaly, že , právnická osoba, . a žalobkyně spolu 6. 2. 2003 uzavřely smlouvu o přistoupení k závazku Úpadce u uvedené banky, přičemž tento závazek činil tou dobou 15 190 701,91 Kč. Žalobkyně ovšem zároveň doložila zápisy z jednání a smluvní dokumenty o tom, že u uvedené banky splatila celkově částku 13 355 103,50 Kč tvořící zbytek nesplaceného úvěru čerpaného Úpadcem. Úpadce uznal svoji povinnost uhradit žalobkyni částku právě ve výši 13 355 103,50 Kč, kdy důvodem k zaplacení tohoto závazku je zmíněná smlouva o přistoupení k závazku a doklady prokazující, že žalobkyně uhradila , právnická osoba, . závazek ve výši této částky.

19. Z korespondence vyhotovitele - , právnická osoba, . „v likvidaci“ ze dne 14. 7. 2009 soud zjistil, že zmíněná , právnická osoba, . „v likvidaci“ k žádosti žalobkyně o vydání potvrzení (že žalobkyně na jaře roku 2003 bance uhradila závazek Úpadce ve výši 13 335 103,50 Kč) sdělila, že pohledávka této banky z úvěrové smlouvy č. , Anonymizováno, ze dne 1. 10. 2001, uzavřené mezi , právnická osoba, . a Úpadcem, zanikla dne 12. 4. 2003 započtením pohledávek v částkách 10 290 003,50 Kč, 2 040 100 Kč, 725 000 Kč a 300 000 Kč společnosti , právnická osoba, . (tj. žalobkyně) vůči pohledávce , právnická osoba, . „v likvidaci“ jako dlužníka z této úvěrové smlouvy.

20. Úvěrovou smlouvou o investičním úvěru uzavřenou mezi , Anonymizováno, , IČO , IČO, (smlouva podepsána 26. 5. 2003) a žalobkyní jakožto klientem (smlouva podepsána 27. 4. 2003) má soud za prokázané, že se Volksbank CZ zavázala poskytnout žalobkyni úvěr v částce 11 000 000 Kč za sjednaným a výhradně dohodnutým účelem částečného financování kupní ceny objektu č. , hodnota, s pozemky v , Anonymizováno, , , adresa, (pozn. soudu – Nemovitosti). Splácení úvěru bylo stanoveno od 20. 6. 2003 ve 144 měsíčních paušálních splátkách ve výši 107 659 Kč. Zajištění úvěru bylo sjednáno mj. uložením do depozita banky dvou bianko směnek akceptovaných od žalobkyně a avalovaných od , tituly před jménem, , jméno FO, , který zároveň převzal ručení dle § 303-312 obchodního zákoníku. Žalobkyně se také zavázala uzavřít dohodu o přímé vykonatelnosti svého závazku ve formě notářského zápisu. V rámci zajištění úvěru bylo zmíněno i zastavení Nemovitostí a zanesení překupního práva jako práva věcného dle zástavní smlouvy a smlouvy o zřízení předkupního práva.

21. Podle výpisu z účtu (account statement) žalobkyně, vedeného u , Anonymizováno, pod č. , č. účtu, , a to za období od 1. 6. 2003 do 30. 6. 2003 strana 1 (č. l. 26, 226 a 226 p. v.) soud zjistil, že dne 2. 6. 2003 z účtu odešla platba ve výši 3 037 000 Kč označená jako „částečná úhrada kupní ceny , Anonymizováno, “ na účet č. , tel. číslo, – zaznamenán jako bezhotovostní převod. Ke shodnému datu 2. 6. 2023 byl v pohybech na účtu žalobkyně zaznamenám i údaj o příchozí platbě (v tomu korespondující podobě příkazu k úhradě z účtu již výše uvedeného – č. , č. účtu, a označeného názvem Úpadce – tj. „, Anonymizováno, , a to rovněž ve výši 3 037 000 Kč. Dále bylo z tohoto účtu žalobkyně zjištěno, že k datu 9. 6. 2003 byl zaznamenán údaj o příchozí platbě ve výši 10 318 103,50 Kč z účtu Úpadce (č. , č. účtu, ), popsané jako „částečná úhrada za odkup pohledávky OB“).

22. Z další listiny označené jako „account statement“, tentokrát vydané bankou , Anonymizováno, (č. l. 26 p. v., č. l. 229) bylo zjištěno, že na účtu žalobkyně , Anonymizováno, byla zaúčtována dne 4. 6. 2003 platba 11 000 000 Kč ve prospěch zmíněného účtu žalobkyně, označená jako „, Anonymizováno, “, shodného dne odešla platba z účtu žalobkyně částka 110 000 Kč jako poplatek za úvěr. Následujícího dne 5. 6. 2003 byla ze zmiňovaného účtu žalobkyně převedená na účet č. , č. účtu, (pozn. soudu – viz údaje v předchozím odstavci odůvodnění, jde tedy o účet Úpadce) částka ve výši 11 000 000 Kč.

23. Z výpisu z účtu Úpadce za období od 1. 6. 2003 do 30. 6. 2003 bylo zjištěno, že Úpadce přijal od žalobkyně platby dne 2. 6. 2003 ve výši 3 037 000 Kč a dne 9. 6. 2003 ve výši 11 000 000 Kč a dne 2. 6. 2003 zaslal žalobkyni na účet peněžní prostředky ve výši 3 037 000 Kč a dne 9. 6. 2003 ve výši 10 318 103 Kč.

24. Z potvrzení nezávislého auditora – auditorské společnosti , právnická osoba, (IČO , IČO, ) ze dne 17. 2. 2014 soud zjistil, že se týkalo tématu uhrazení kupní ceny za Nemovitosti. Potvrzení bylo provedeno pro společníka žalobkyně. Zpracovatel vyhodnotil, že žalobkyně v ověřovaném období od 1. 1. 2003 do 31. 12. 2004 uhradila cenu Nemovitostí dle Kupní smlouvy ze dne 20. 12. 2002 bezhotovostním převodem z bankovního účtu na účet Úpadce (tj. společnosti , právnická osoba, .), a to konkrétně dne 2. 6. 2003 částku 3 037 000 Kč a dne 5. 6. 2003 částku 11 000 000 Kč. Úhrada kupní ceny byla řádně provedena a promítnuta v účetnictví žalobkyně. Auditor rovněž zmínil, že v ověřovaném období byly na bankovní účet žalobkyně připsány platby z bankovního účtu Úpadce, a to dne 2. 6. 2003 ve výši 3 037 000 Kč a dne 9. 6. 2003 ve výši 10 318 103,50 Kč. Dle zpracovatele auditu představují přijaté platby na účet žalobkyně úhradu její pohledávky za Úpadcem, vzniklé úhradou závazku z titulu přistoupení žalobkyně (podle smlouvy o přistoupení k závazku ze dne 6. 2. 2023 k závazku Úpadce vůči jeho věřiteli – , právnická osoba, .

25. Ze znaleckého posudku znaleckým ústavem , právnická osoba, . (IČO , IČO, ), vypracovaného pod č. , Anonymizováno, v červnu 2012 (a obsahujícího doložku dle § 127a o. s. ř. – tj. o vědomosti zpracovatele posudku o následcích podání vědomě nepravdivého znaleckého posudku) soud zjistil, že obvyklá cena Nemovitostí k datu 20. 12. 2002 – tj. k datu uzavření Kupní smlouvy – činila 13 700 000 Kč (výnosová hodnota 13 741 440 Kč, věcná hodota 13 477 143 Kč). Podle protokolu Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 11. 11. 2022 byl vyslechnut zástupce uvedeného znaleckého ústavu , tituly před jménem, , jméno FO, ; setrval na závěrech uvedených v předchozích znaleckých posudcích. Vysvětlil existenci 3 základních metod oceňování nemovitosti, z nichž nepoužili porovnávací metodou (z důvodu absence transakcí s obdobnými nemovitostmi při zpracování posudku (vzhledem k časovému odstupu 10 let mezi Kupní smlouvou a posudkem), ale metodu výnosovou a nákladovou. Závěr byl pak opřen o metodu výnosovou jako standartní metodu používanou při ocenění komerčních nemovitostí. K problematice ceny obvyklé a ceny tržní uvedl, že legislativa se vyvinula v tom smyslu, že definice ceny obvyklé se za deset let změnila tak, že zákonodárce doplnil, že cena obvyklá se určí porovnávací metodou. V projednávané věci by to znamenalo, že výsledek by měl být na úrovni tržní hodnoty. Před 10 - 20 lety se mezi cenu obvyklou a tržní dávalo opatrné rovnítko, nyní zákonodárce zpřesnil definici ceny obvyklé tak, že pro cenu obvyklou můžeme použít pouze porovnávací metodu (zatímco pro stanovení ceny tržní se použijí všechny ty tři standartní metody). Zpětné určení obvyklé ceny předmětné nemovitosti je velmi komplikované. Ve znaleckém posudku byl zohledněn výpadek nájemného, který by stanoven odhadem tržní analýzy, přičemž není neadekvátní neobsazenost 10 %. Připustil, že při zpracování posudku nebyly použity konkrétní nájemní smlouvy týkající se předmětné nemovitosti, avšak byly k dispozici tabulky s přehledy měsíčního placení nájemného od roku 2003. Dále uvedl, že obecně se kanceláře pronajímají dráže, než skladové prostory. Znalec vyjádřil názor, že aktuálně (pro případ nového zpracování posudku k ceně 20 let zpátky) by patrně nebylo možno pro ocenění použít porovnávací metodu.Při výslechu před Obvodním soudem pro , adresa, (protokol ze dne 9. 6. 2023, sp. zn. , spisová značka, ) zástupce znaleckého ústavu , tituly před jménem, , jméno FO, také uvedl, že na svých závěrech setrvává. K použité metodě uvedl, že u komerčních nemovitostí se dává přednost výnosové metodě, u které dospěli k částce 13,7 milionu Kč. Nákladová metody vyšla podobně 13,5 milionu Kč. Náklady na správu a pojištění vycházely z obecných zkušeností, výpadek nájemného se musí zohledňovat vždy, nelze očekávat z hlediska nájemného plnou obsazenou.

26. Z usnesení Policie ČR, KŘP , Anonymizováno, č. j. , Anonymizováno, ze dne 16. 10. 2009 má soud za prokázané, že policie odložila věc trestního oznámení správkyně konkursní podstaty Úpadce na , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, pro podezření ze spáchání trestného činu poškozování věřitele v souvislosti s převodem majetku – Nemovitostí – z Úpadce a žalobkyni v období od prosince 2002 do června 2003. Podle obsahu odůvodnění nebyly v průběhu prověřování policií zjištěné nápadně nevýhodné podmínky prodeje u prodeje Nemovitostí, ani podezření z úvěrového podvodu pro transakce uskutečněné s úhradou kupní ceny. Zjištění policie ohledně úhrady kupní ceny vyznívalo tak, že problémem byl úvěr, který na zakoupení Nemovitostí žalobci poskytla , Anonymizováno, . Na Nemovitostech vázlo zástavní právo , právnická osoba, . (která se v té době již nacházela před likvidací), zástupci , Anonymizováno, nechtěli přistoupit na prosté vyplacení zástavy a poskytnutí úvěru přímo , právnická osoba, . Proto žalobkyně zakoupila od několika subjektů majících v , právnická osoba, úložky jejich pohledávky vůči , právnická osoba, a těmito pohledávkami byl vyplacen celý úvěr u , právnická osoba, za Úpadcem; žalobkyně následně chtěla započíst dlužnou kupní cenu za koupi Nemovitostí na pohledávku z titulu vyplaceného úvěru u , právnická osoba, . Proto po úhradě kupní ceny zaslal Úpadce žalobkyni peněžní prostředky za účelem úhrady části závazků, které jí vznikly vyplacením úvěru u , právnická osoba, , neboť v opačném případě by kupní cena byla uhrazena dvakrát. Původní pohledávka , právnická osoba, . z úvěrové smlouvy č. , Anonymizováno, ve výši 17 000 000 Kč zanikla dne 12. 4. 2003 započtením 5 pohledávek žalobkyně v částkách 10 290 003,50 Kč, 2 040 100Kč, 725 000 Kč, 300 000 Kč a 2 050 000 Kč vůči pohledávce , právnická osoba, . z této úvěrové smlouvy, tedy započten pohledávek v celkové výši 15 405 103 Kč. Policie dále v odůvodnění usnesení vyložila, že výpis běžného účtu Úpadce dokládá, že peněžní prostředky, které měla žalobkyně na základě úvěru od společnosti , Anonymizováno, k dispozici, byly použity k úhradě kupní ceny, s tím, že původní záměr vyplatit kupní cenu přímo na účet , právnická osoba, . byl zmařen požadavkem , Anonymizováno, , kdy striktní dodržení smluvních podmínek znamenalo zneprůhlednění celé operace, a vyvolalo zdání, že kupní cena byla bez dalšího protiplnění vrácena. Změnu způsobu úhrady kupní ceny podle policie dokládá i emailová korespondence ze dne 6. 6. 2003, ze které je zřejmé, že , Anonymizováno, skutečně trvala na úhradě peněžních prostředků na účet Úpadce, přičemž pokud byla vrácena částka 13 355 104,50Kč, zanikla tím započtením pohledávka Úpadce v celkové výši 15 190 701,91 Kč. Současně v trestním řízení nebyl zjištěn úmysl poškodit věřitele úpadce, neboť v daném případě vedl prodej Nemovitostí k uspokojení zástavního věřitele, kterým byla , právnická osoba, ., která měla vůči Úpadci pohledávku z úvěrové smlouvy zajištěnou zástavním právem.

27. Z usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v , Anonymizováno, sp. zn. , Anonymizováno, ze dne 10. 2. 2010 byla zamítnuta stížnost SKP proti výše citovanému usnesení Policie ČR č. j. , Anonymizováno, ze dne 16. 10. 2009, a to pro nedůvodnost. Podle státního zástupce nebylo možné bez dalšího dovozovat úmysl prodat předmětné nemovitosti za nevýhodných podmínek, protože kupní cena nijak nevybočuje z rámce, který stanovil posudek společnosti , právnická osoba, ., dle kterého činila cena v tísni 14 037 000 Kč a tržní cena 17 247 000 Kč, když další znalecký posudek vypracovaný ke dni 20. 12. 2002 , tituly před jménem, , jméno FO, stanovil cenu částkou 9 700 000 Kč.

28. Zkráceným zněním usnesení Krajského soudu v , adresa, o prohlášení konkursu ze dne 20. 3. 2007, č. j. , právnická osoba, má soud za prokázané, že na majetek dlužníka , právnická osoba, . (Úpadce) byl prohlášen konkurs. Věřitelé byli vyzváni, aby ve lhůtě 60 dnů ode dne prohlášení konkursu přihlásili všechny své pohledávky. Správkyní konkursní podstaty byla ustanovena , tituly před jménem, , jméno FO, . Usnesením konkurzního soudu ze dne 30. 7. 2020, č. j. , právnická osoba, bylo prokázáno, že konkurz na majetek Úpadce byl zrušen po splnění rozvrhového usnesení.

29. Z přihlášky 2. pohledávky do konkursního řízení ze dne 14. 8. 2013 žalobkyně v insolvenčním řízení ve věci Úpadce přihlásila pohledávku ve výši 14 037 000 Kč s tím, že se jedná o kupní cenu Nemovitostí, které byly prodány na základě zápisu do soupisu konkurzní podstaty jinému subjektu; žalobkyně jako právní důvod vzniku této 2. přihlášené pohledávky výslovně označila bezdůvodné obohacení vzniklé na úkor žalobkyně v důsledku nevypořádání jejího nároku, když jí nebyla vrácena kupní cena zaplacená Úpadci za Nemovitosti, které byly výše uvedeným způsobem prodány v konkursním řízení. Žalobkyně v tomto podání také avizovala, že u OS , adresa, je pod sp. zn. , spisová značka, vedeno řízení o její žalobě proti SKP Úpadce o určení vlastnictví žalobkyně k Nemovitostem. Z vyrozumění SKP ze dne 21. 7. 2014 vzal soud za prokázané, že v konkursní věci Úpadce vedené pod sp. zn. , právnická osoba, nemá pohledávka žalobkyně uplatněná přihláškou ze dne 15. 8. 2013 (o výši pohledávky 1 626 499,28 Kč) účinky podle § 20 odst. 8 zákona o konkursu a vyrovnání a je vyloučena z uspokojení v rámci konkursu, a to z důvodu pozdního přihlášení pohledávky dle zákona o konkursu a vyrovnání; lhůta pro uplatnění přihlášek uplynula dne 11. 8. 2007. Dále ze sdělení SKP ze dne 21. 8. 2015 vůči žalobkyni bylo zjištěno, že již s odkazem na předešlé vyrozumění o opožděnosti přihlášky P 125/2 a P 125/3 trvá SKP na svém stanovisku.

30. Rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 22. 1. 2009, č. j. , spisová značka, má soud za prokázané, že ve věci žalobkyně proti SKP o určení, že Nemovitosti se vylučují z konkursní podstaty Úpadce, že tato žaloba byla zamítnuta. V odůvodnění soud dospěl k závěru, že Kupní smlouva uzavřená dne 20. 12. 2002 týkající se převodu vlastnického práva k nemovitostem je absolutně neplatným právním úkonem ve smyslu § 196a odst. 3 obchodního zákoníku (účinného do 31. 12. 2013), a to s odkazem na v době rozhodnutí soudu ustálenou judikaturu z důvodu absence znaleckého posudku na hodnotu Nemovitostí. Při takovém závěru se pak označený prvostupňový soud již nezabýval ostatními námitkami žalobkyně (stran právního hodnocení a dopadu znaleckých posudků); ohledně zaplacení kupní ceny uvedl, že lze dovodit provedení pokusu o její zaplacení posuny na účtu Úpadce, který však posléze poskytnuté plnění žalobkyni vracel, přičemž označený soud neměl od žalobkyně ani Úpadce příslušnou argumentaci, proč tak bylo činěno (zároveň však při svém závěru o výše popsané neplatnosti Kupní smlouvy další zkoumání v tomto směru považoval za nadbytečné. Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem , Anonymizováno, ze dne 17. 9. 2009, č. j. , spisová značka, s odůvodněním, že Kupní smlouva uzavřená mezi žalobkyní a Úpadcem (kdy , tituly před jménem, , jméno FO, byl členem představenstva Úpadce a zároveň jediným společníkem a jednatelem žalobkyně) je absolutně neplatná z důvodu neurčení ceny převáděných Nemovitostí na základě posudku znalce jmenovaného soudem.

31. Z podání datovaného dne 28. 7. 2017 a označeného jako „Shrnující podmět k vydání pokynu soudu k vyloučení výtěžku ze zpeněžení neoprávněně zapsaných a zpeněžených nemovitostí z konkurzní podstaty“ soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím tehdejšího právního zástupce , tituly před jménem, Koláře uplatnila v konkurzním řízení sp. zn. , právnická osoba, znovu požadavek na zohlednění svých názorů na neoprávněné pojetí Nemovitostí do konkurzní podstaty Úpadce, na jejich následné zpeněžení; žádala konkurzní soud o vydání pokynu vůči SKP k vydání výtěžku ze zpeněžení Nemovitostí, neboť žalobkyně byla jejich vlastníkem.

32. Kupní smlouvou o převodu vlastnictví nemovitostí ze dne 12. 3. 2008 má soud za prokázané, že ji uzavřela žalobkyně jako prodávající s kupující společností , právnická osoba, (IČO , IČO, ). Strany se dohodly na převodu vlastnického práva k Nemovitostem za kupní cenu 14 500 000 Kč. Ohledně úhrady uvedené kupní ceny pak soud z výpisu z účtu žalobkyně (č. , tel. číslo, u , Anonymizováno, , dne 31. 3. 2008) zjistil, že kupující společnost , právnická osoba, zaslala žalobkyni dne 17. 3. 2008 částku 4 000 000 Kč a dne 18. 3. 2008 částku 10 065 000 Kč.

33. Kupní smlouvou uzavřenou dne 26. 6. 2013 mezi SKP Úpadce , tituly před jménem, , jméno FO, jako prodávající a společností , právnická osoba, jako kupující má soud za prokázané, že smluvní strany se dohodly na prodeji předmětných Nemovitostí za kupní cenu 11 800 000 Kč.

34. Z rozvrhového usnesení ve věci Úpadce, vydaného dne 25. 3. 2019, č. j. , právnická osoba, (ve spojení s potvrzujícím usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 12. 2019, č. j. , spisová značka, ) a z dodatečného rozvrhového usnesení ze dne , právnická osoba, . 2020, č. j. , právnická osoba, soud zjistil, že konkursní soud rozhodl o tom, že k uspokojení nároků věřitelů Úpadce bude použito 12 743 386 Kč a 315 732,02 Kč, celkem tedy 13 059 118,02 Kč; poměrné uspokojení mělo činit u každé pohledávky 39,2903 %, resp. podle dodatečného rozvodového usnesení ještě 1,6059 %. Z pohledávky žalované ve výši 705 623,05 Kč bylo rozhodnuto o přináležení částky 277 241,07 Kč, resp. dle dodatečného rozvrhového usnesení z pohledávky ve výši 428 381,93 Kč šlo ještě o 6 879,50 Kč.

35. Ze zpráv správkyně konkursní podstaty , tituly před jménem, , jméno FO, , vyžádané procesním soudem a datovaných 2. 8. 2022 a 6. 9. 2023, a z potvrzení o provedení transakcí (vystavených dne 28. 1. 2020 a 7. 5. 2020 , Anonymizováno, má soud za prokázané, že žalovanému byla na jeho účet č. , č. účtu, vyplacena dne 22. 1. 2020 částka 277 241,70 Kč na základě rozvrhového usnesení č. j. , právnická osoba, a dne 6. 5. 2020 částka 6 879,50 Kč na základě rozvrhového usnesení č. j. , právnická osoba, , a to z účtu č. , č. účtu, označeného názvem Úpadce. Platby byly ve zprávě pro příjemce (žalovaného) označeny údajem shodným s číslem jednacím rozvrhových usnesení (u prvního případu se zjevnou písařskou chybou v letopočtu, kdy byl uveden za lomítkem rok 2019 místo roku 2007, u druhého případu i pořadím přihlášené pohledávky žalovaného – P56).

36. Zprávami , právnická osoba, . ze dne 7. 9. 2023 a 24. 10. 2023 a částečnými výpisy z účtu č. , č. účtu, má soud za prokázané, že uvedený účet přísluší žalovanému a že na něj byla připsána dne 23. 1. 2020 částka 277 241,07 Kč a dne 6. 5. 2020 částka 6 879,50 Kč z účtu Úpadce zmíněného v předchozím odstavci (č. , č. účtu, ).

37. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě předmětné částky 256 768 Kč ve lhůtě do 10 dnů ode dne doručení výzvy korespondencí ze dne 15. 3. 2021, koncipovanou zároveň jako předžalobní výzva, která byla datovou zprávou podána 1. 4. 2021 a žalovanému doručena do datové schránky dne 6. 4. 2021.

38. Z listinných důkazů předložených k tvrzení žalovaného, že žalobkyně nebyla s uplatňováním svých nároků úspěšná v dalších soudních řízeních, soud zjistil následující. V řízení vedeném u OS , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, žalobkyně uplatnila vůči SKP žalobou požadavek na vydání bezdůvodného obohacení celkem 18 037 000 Kč oproti povinnosti žalobkyně vydat žalované nemovitosti specifikované v žalobě; požadavek žalobkyně byl posléze změněn na žádost o vydání částky 15 663 449,30 Kč složené z kupní ceny za Nemovitosti a z částky 1 626 499,28 Kč jako investic do přístavby Nemovitostí. Žalobkyně nárok uplatnila s obdobným tvrzením o tom, že Kupní smlouva (po vydání zásadního judikátu NS ČR ze dne 8. 2. 2012, sp. zn. , spisová značka, ) není neplatná, avšak žalovaná SKP tyto Nemovitosti zpeněžila prodejem společnosti , právnická osoba, , čímž došlo k bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně. O nároku bylo zamítavě rozhodnuto uvedeným okresním soudem rozsudkem ze dne 23. 6. 2016, č. j. , spisová značka, , potvrzeným Krajským soudem v , adresa, ze dne 7. 6. 2017, č. j. , spisová značka, , přičemž žalobkyně neuspěla ani ústavní stížností proti těmto rozhodnutím, neboť ji Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 20. 7. 2020, sp. zn. , Anonymizováno, .Dále má soud z rozsudku OS , adresa, ze dne 20. 3. 2014 č. j. , spisová značka, za prokázané, že žalobkyně neuspěla ani ve sporu vůči žalované SKP o určení vlastnického práva k Nemovitostem.

39. Právní posouzení věci soud provedl se zřetelem k ustanovení § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Podle jeho odst. 1 se tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 2 téhož ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Konečně podle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

40. S ohledem na časové situování rozhodných skutečností v projednávané věci se příslušná právní úprava podává jak z verze platné a účinné před 1. 1. 2014 [zejm. ve vztahu ke Kupní smlouvě ze dne 20. 12. 2002, smlouvě ze dne 6. 2. 2003 o přistoupení žalobkyně k závazku Úpadce vůči , právnická osoba, , smlouvám o postoupení pohledávek věřitelů , právnická osoba, . na žalobkyni, k projevům vůle žalobkyně ohledně započtení postoupených pohledávek atd. a ke vzniku práv a povinností z těchto právních úkonů – viz § 3028 odst. 2 a 3 o. z., přičemž konkrétně jde o právní úpravu dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) a zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“)], tak po uvedeném datu [právní hodnocení nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení v závislosti na okamžiku jeho vzniku – k tomu viz hodnocení soudu dále, úprava zejm. v zákoně č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“)]. Svoji roli v právním hodnocení pak samozřejmě měl i zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) – dále případně jen „IZ“.

41. Podle § 132 odst. 1 obč. zák. lze vlastnictví věci nabýt – mj. – kupní smlouvou. Podle § 588 obč. zák. z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu.

42. Podle § 196a odst. 1 obch. zák. může společnost uzavřít smlouvu o úvěru nebo půjčce s členem představenstva, dozorčí rady, prokuristou nebo jinou osobou, která je oprávněna jménem společnosti takovou smlouvu uzavřít, nebo osobami jim blízkými, anebo smlouvu, jejímž obsahem je zajištění závazků těchto osob, nebo na ně bezplatně převést majetek společnosti jen s předchozím souhlasem valné hromady a jen za podmínek obvyklých v obchodním styku. Podle odst. 3 téhož ustanovení jestliže společnost nebo jí ovládaná osoba nabývá majetek od zakladatele, akcionáře nebo od osoby jednající s ním ve shodě anebo jiné osoby uvedené v odstavci 1 nebo od osoby jí ovládané anebo od osoby, se kterou tvoří koncern, za protihodnotu ve výši alespoň jedné desetiny upsaného základního kapitálu ke dni nabytí nebo na ně úplatně převádí majetek této hodnoty, musí být hodnota tohoto majetku stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem. Pro jmenování a odměňování znalce platí ustanovení § 59 odst.

3. Jestliže k nabytí dochází do 3 let od vzniku společnosti, musí je schválit valná hromada.

43. Podle § 533 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) kdo bez souhlasu dlužníka dohodne písemně s věřitelem, že splní za dlužníka jeho peněžitý závazek, stává se dlužníkem vedle původního dlužníka a oba dlužníci jsou zavázáni společně a nerozdílně.

44. Podle § 511 odst. 1 obč. zák. jestliže je právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, nebo účastníky dohodnuto, anebo vyplývá-li to z povahy plnění, že více dlužníků má témuž věřiteli splnit dluh společně a nerozdílně, je věřitel oprávněn požadovat plnění na kterémkoli z nich. Jestliže dluh splní jeden dlužník, povinnost ostatních zanikne. Podle odst. 2 téhož ustanovení není-li právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, anebo účastníky dohodnuto jinak, jsou podíly na dluhu všech dlužníků ve vzájemném poměru stejné. Dlužník, proti němuž byl uplatněn nárok vyšší, než odpovídá jeho podílu, je povinen bez zbytečného odkladu vyrozumět o tom ostatní dlužníky a dát jim příležitost, aby uplatnili své námitky proti pohledávce. Může na nich požadovat, aby dluh podle podílů na ně připadajících splnili nebo aby jej v tomto rozsahu dluhu jinak zbavili. Podle odst. 3 téhož ustanovení jestliže dlužník v rozsahu uplatněného nároku dluh sám splnil, je oprávněn požadovat náhradu na ostatních podle jejich podílů. Pokud nemůže některý z dlužníků svůj podíl splnit, rozvrhne se tento podíl stejným dílem na všechny ostatní.

45. Podle § 524 odst. 1 obč. zák. může věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Podle odst. 2 téhož ustanovení s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.Podle § 526 odst. 1 (věta první) obč. zák. je postoupení pohledávky postupitel povinen bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi. Dokud postoupení pohledávky není oznámeno dlužníkovi nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníkovi neprokáže, zprostí se dlužník závazku plněním postupiteli.

46. Podle § 580 obč. zák. mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení.

47. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

48. Ohledně okolnosti, kdy žalobkyně výslovně podala tzv. žalobu z lepšího práva, lze předeslat, že pro uplatnění svého nároku postupovala adekvátně. Tzv. žalobou z lepšího práva rozumí žaloba, kterou se třetí osoba domáhá po tom, komu byla z konkursní podstaty (výtěžku jejího zpeněžení) vyplacena jeho pohledávka za úpadcem, zaplacení částky ve výši odpovídající přijatému plnění, když má za to, že pohledávka byla vyplacena (uvažováno z pohledu hmotného práva) neprávem, neboť třetí osoba tu ve skutečnosti měla k plnění z konkursní podstaty „lepší právo“ než věřitel uspokojené pohledávky a tedy, kdyby bylo postupováno podle hmotného práva, plnění by bylo náleželo třetí osobě. Z hlediska hmotněprávního jde v žalobě z tzv. lepšího práva o právo z bezdůvodného obohacení, které vzniká tehdy, jestliže věřitel pohledávky uspokojené z konkursní podstaty získal na úkor třetí osoby majetkový prospěch plněním bez právního důvodu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. prosince 2015, sp. zn. , spisová značka, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. května 2016, sp. zn. , spisová značka, ). Při žalobě z lepšího práva uplatňované v souvislosti s konkursním řízením se podle hmotného práva posuzuje, zda žalobce má k předmětu zpeněžení lepší právo třetí osoba (žalobkyně), nebo ten, kdo byl uspokojen v konkursu (žalovaná). K tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2017, sp. zn. , spisová značka, ).

49. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, byl-li výtěžek zpeněžení majetku sepsaného do konkursní podstaty vyplacen úpadcovým věřitelům, může se ten, kdo tvrdí, že k výplatě výtěžku došlo neprávem, neboť podle hmotného práva měl ke zpeněženému majetku „lepší právo“ než úpadce, domáhat vydání bezdůvodného obohacení žalobou směřující vůči osobám, mezi které byl rozdělen, přičemž účinnému uplatnění takového nároku není na překážku ani případný negativní výsledek sporu o vyloučení majetku, jehož následným zpeněžením byl výtěžek získán, z konkursní podstaty. Není totiž jakkoliv právně významné, jak bylo postupováno v exekučním řízení, ani zda a s jakým výsledkem v něm ochuzený (žalobce) uplatnil právní instituty sloužící k ochraně jeho majetkových práv (excindační žaloba, návrh na zastavení exekuce). Ani okolnost, že žalovaný (oprávněný) obdržel exekučně vymožené plnění v souladu s právními normami upravujícími exekuční řízení, přitom nezakládá právní důvod k tomu, aby si je bez dalšího mohl ponechat, neboť pro závěr o hmotněprávním důvodu nabytého plnění není rozhodující procesně-právní úprava exekučního řízení, v jejímž rámci bylo plnění vymoženo, nýbrž toliko úprava hmotněprávní.

50. Po skutkové a právní stránce soud mj. uzavřel, že Kupní smlouvou 20. 12. 2002 ve znění dodatku z 6. 2. 2003 (odst. 5 odůvodnění) žalobkyně nabyla (§ 132, § 588 obč. zák.) od Úpadce Nemovitosti za kupní cenu 14 037 000 Kč, uhrazenou převodem na účet Úpadce. Obvyklá cena Nemovitostí dle zjištění ze znaleckého posudku znaleckého ústavu a protokolů o výslechu jednoho ze zpracovatelů znaleckého posudku (odst. 25. odůvodnění) činila 13 700 000 Kč, tj. méně, než realizovaná kupní cena Nemovitostí. Pro prodávajícího Úpadce tudíž sjednaná cena nebyla nevýhodnou, o čemž svědčí i další provedené důkazy (odst. 32 - kupní smlouva uzavřená o 6 let později, cena 14 500 000 Kč; dále odst. 33 - kupní smlouva uzavřená SKP v insolvenčním řízení 26. 6. 2013, cena 11 800 000 Kč – tj. nižší, než sjednaná Úpadcem a žalobkyní. Úpadce tedy nebyl při prodeji Nemovitosti zkrácen a ani absence znaleckého posudku při uzavření Kupní smlouvy mezi žalobkyní a Úpadcem ke dni 20. 12. 2002 nezakládá neplatnost této kupní smlouvy ve smyslu § 196a odst. 3 obch. zák. Žalobkyně v tomto směru výstižně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, .

51. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně reálně uhradila kupní cenu Nemovitostí dle Kupní smlouvy, a to v celkové výši 14 037 000 Kč. Žalobkyně k tomu v průběhu řízení doplnila obsáhlá tvrzení, která podpořila důkazy, z nichž soud taková tvrzení považuje za prokázaná. Nejprve soud připomíná, že žalobkyně uhradila Úpadci ze svého z účtu č. , č. účtu, dne 2. 6. 2003 na účet Úpadce č. , č. účtu, částku 3 037 000 Kč (viz odst. 21 odůvodnění, účel platby – částečná úhrada kupní ceny), dále (viz odst. 22 odůvodnění) z úvěru poskytnutého věřitelkou , Anonymizováno, (na základě úvěrové smlouvy, viz odst. 20) -z účtu č. , č. účtu, dne 5. 6. 2003 na shodný účet Úpadce částku 11 000 000 Kč. V tomto místě je vhodné poznamenat, že data plateb uvedených částek ve skutkových tvrzením žalované (odst. 2 odůvodnění) nebyla uvedena správně, stejně tak nebylo prokázáno, že by žalobkyně obdržela od Úpadce ještě 680 000 Kč vedle v dalším textu rozsudku uvedených částek.Pokud bylo zároveň v řízení prokázáno, že z uvedeného účtu Úpadce byly připsány na účet žalobkyně č. , č. účtu, částky 3 037 000 Kč (2. 6. 2003) a 10 318 103,50 Kč (9. 6. 2003), tj. celkem 13 355 103,50 Kč, pak bylo ovšem dalšími důkazy také prokázáno, že tyto částky nepředstavovaly vrácení (převážné části) uhrazené kupní ceny za předmětné Nemovitosti. Šlo totiž o faktickou úhradu dluhu Úpadce, který měl vůči žalobkyni na základě toho, že žalobkyně nejen přistoupila (§ 533 obč. zák., smlouvou s , právnická osoba, . ze dne 6. 2. 2003 – viz zjištění z odst. 7, tím se žalobkyně stala spolu s Úpadcem solidárními dlužníky dle § 511 odst. 1 obč. zák.) k jeho závazku vůči , právnická osoba, ., vzniklého podle smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, , ale fakticky z tohoto závazku také plnila vůči , právnická osoba, . částku celkem 13 355 103,50 Kč (byť formou započtení svých postoupením získaných pohledávek vůči , právnická osoba, ., a to právě v celkové výši započítávané výši 13 355 103,50 Kč – k tomu viz smlouvy dle § 524 obč. zák. o postoupení pohledávek na žalobkyni, uzavřené s věřiteli , právnická osoba, ., a to s , právnická osoba, , , právnická osoba, . v likvidaci, , jméno FO, , , jméno FO, , dále projevy vůle dle § 580 obč. zák., vše v odst. 8 až 15 odůvodnění). Následně , právnická osoba, . listinou ze dne 19. 3. 2003 (odst. 16) vydala prohlášení o vzdání se zástavního práva váznoucího na Nemovitostech (zřízeného za účelem zajištění pohledávky banky z titulu úvěrové smlouvy č. , Anonymizováno, ) a potvrzením z 18. 4. 2003 (odst. 17) potvrdila, že dluh ze zmíněné smlouvy, zajištěný zástavním právem k Nemovitostem podle zástavní smlouvy č. , Anonymizováno, (tj. společný dluh žalobkyně a Úpadce), zanikl. Úpadce následně s žalobkyní vypořádali vzájemný vztah tak, jak se podává ze zápisu o jednání ze dne 2. 5. 2003 (odst. 18 odůvodnění). Úpadce uznal svůj závazek k úhradě částky 13 355 103,50 Kč vůči žalobkyni, kdy důvodem k zaplacení tohoto závazku byla označena smlouva o přistoupení k závazku a doklady prokazující, že žalobkyně uhradila , právnická osoba, . závazek ve výši této částky. Reálným projevem uvedeného způsobu vypořádání společného dluhu žalobkyně a Úpadce (vzniklého ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, a přistoupením žalobkyně k tomuto dluhu dohodou s věřitelem) pak byl převod částky celkem 13 355 103,50 Kč Úpadcem na účet žalobkyně dne 2. 6. a 9. 6. 2003 v částkách 3 037 000 Kč a 10 318 103,50 Kč.

52. Podpůrným důkazem o úhradě kupní ceny žalobkyní vůči Úpadci jsou též důkazy v odst. 24 a 26 odůvodnění rozsudku.

53. Z usnesení uvedeného v odst. 28 je zjevné, že dne 20. 3. 2007 byl na majetek Úpadce prohlášen konkurs, poté byly Nemovitosti zapsány do majetkové podstaty; SKP považovala Kupní smlouvu za neplatnou z důvodu neocenění hodnoty Nemovitostí soudem jmenovaným znalcem ke dni uzavření smlouvy, tj. v rozporu s ust. § 196a odst. 3 tehdy platného obch. zák. a za situace, že jednatel žalobkyně byl v té době současně členem představenstva Úpadce. Žalobkyně nebyla úspěšná s žalobou na vyloučení předmětných nemovitostí z konkurzní podstaty (viz zjištění v odst. 30 odůvodnění). Následně byly nemovitosti SKP zpeněženy za částku 11 800 000 Kč (kupní smlouva z 26. 6. 2013, odst. 33 odůvodnění). Jak bylo uzavřeno výše, žalobkyně však byla v době zpeněžení Nemovitostí v insolvenčním řízení jejich vlastníkem, svědčilo jí k nim tzv. lepší právo než Úpadci, ačkoli v důsledku prodeje Nemovitostí v rámci insolvence žalobkyně o své vlastnické právo přišla. Zde lze poukázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , podle něhož ten, na koho správce konkursní podstaty v rámci zpeněžování (§ 27 zákona č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů) převedl majetek sepsaný do konkursní podstaty jako vlastnictví úpadce, se stává vlastníkem takového majetku bez zřetele k tomu, zda později vyšlo najevo, že majetek v době zpeněžení vlastnicky náležel někomu jinému. Následnou výplatou části výtěžku zpeněžení z majetku, který nenáležel Úpadci, nýbrž žalobkyni, ve prospěch umoření (části) pohledávky žalovaného za Úpadcem došlo u žalovaného na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, které je žalovaný povinen vydat (§ 2991 odst. 1 o. z.). Na základě rozvrhového usnesení č. j. , právnická osoba, a dodatečného rozvrhového usnesení č. j. , právnická osoba, (odst. 34) bylo k uspokojení nároků věřitelů úpadce použito celkem 13 059 118,02 Kč. V konkurzním řízení zjištěná pohledávka žalovaného činila 705 623,05 Kč, z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty bylo žalovanému vyplaceno 284 120,57 Kč (dne 23. 1. 2020 částka 277 241,07 Kč a dne 6. 5. 2020 částka 6 879,50 Kč – k tomu v podrobnostech ohledně skutkových zjištění viz odst. 34 a 36), tj. 2,176152 % z celkového výtěžku. Částka, za kterou byly Nemovitosti žalobkyně prodány v konkursu, činí 11 800 000 Kč, z toho pak 2,176152 % činí žalobkyní požadovaných 256 768 Kč.

54. Soud nepřisvědčil námitce promlčení, vznesené žalovaným.

55. Podle § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Podle § 610 odst. 1 o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Podle § 611 o. z. promlčují se všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to stanoví zákon.Podle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle odst. 2 téhož ustanovení právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky. Podle odst. 2 téhož ustanovení se majetkové právo promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu.Podle § 638 odst. 1 o. z. se právo na vydání bezdůvodného obohacení promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo. Podle odst. 2 téhož ustanovení bylo-li bezdůvodné obohacení nabyto úmyslně, promlčí se právo na jeho vydání nejpozději za patnáct let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.

56. Ve vztahu k předmětnému nároku na vydání bezdůvodného obohacení může být podstatná jak subjektivní, tak objektivní promlčecí lhůta, upravená jednak v § 619 odst. 1 a 2 o. z. (subjektivní, závislá na tom, kdy se žalobkyně dozvěděla, případně měla a mohla dozvědět o tom, že a kdo se na její úkor bezdůvodně obohatil), jednak v § 638 odst. 1 o. z. (objektivní promlčecí lhůta deseti let ode dne vzniku bezdůvodného obohacení). V daném případě není možné vznik bezdůvodného obohacení žalovaného vůči žalobkyni časově situovat jinak než uskutečněním samotné výplaty patřičné části výtěžku ze zpeněžení Nemovitostí, přičemž v projednávané věci k této výplatě vůči žalovanému došlo až připsáním částek 277 241,07 Kč a 6 879,50 Kč na jeho účet, tj. ke dnům 23. 1. 2020 a 6. 5. 2020. Od těchto rozhodných okamžiků neuplynula do doby podání žaloby dne 2. 1. 2022 ještě ani subjektivní tříletá promlčecí lhůta, tudíž k promlčení nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení nemohlo dojít. Soud se nemohl ztotožnit s názorem žalovaného, že promlčecí lhůta by měla plynout od doby, kdy v rámci konkurzního řízení došlo ke zpeněžení Nemovitostí jako součásti konkurzní podstaty Úpadce, tj. již od roku 2013, konkrétně od 26. 6. 2013, kdy byla uzavřena kupní smlouva mezi SKP a kupujícím , právnická osoba, ohledně předmětných Nemovitostí. Úvaha o tom, že od uvedeného prodeje Nemovitostí bylo zřejmé, v jakém rozsahu budou jednotliví věřitelé uspokojeni, a tudíž, že od tohoto okamžiku se již žalobkyně mohla domáhat vydání peněžitého plnění korespondujícího bezdůvodnému obohacení vzniklého žalovanému, je nesprávná, jelikož bezdůvodné obohacení žalovaného skutečně vzniklo až okamžikem faktické výplaty patřičného podílu na výtěžku konkurzní podstaty podle shora uvedených rozvrhových usnesení konkurzního soudu.

57. Vzhledem k popsaným skutkovým a právním závěrům tedy bylo žalobě vyhověno. Týká se to i příslušenství pohledávky, konkrétně úroku z prodlení, který žalobkyně požadovala od 17. 4. 2021, v závislosti na výzvě k plnění (koncipované též jako předžalobní výzva) – viz odst. 37 odůvodnění, doručené žalovanému dne 6. 4. 2021, s tam žalobkyní určenou lhůtou k plnění.

58. Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle odst. 2 téhož ustanovení neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., kterým se (mimo jiné) určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

59. Čas k plnění z titulu závazku vydat bezdůvodné obohacení logicky nebývá ujednán (a není stanoven ani právní úpravou). Pro vznik povinnosti žalovaného plnit byla tudíž rozhodující výzva žalobkyně uvedená v předchozím odstavci odůvodnění, v níž žalobkyně stanovila žalovanému vcelku benevolentní lhůtu 10 dnů od doručení výzvy, tj. od 6. 4. 2021. Pokud žalovaný do 16. 4. 2021 (ani později) ničeho žalobkyni neuhradil, je od 17. 4. 2021 s placením částky 256 768 Kč v prodlení (§ 1968 o. z.) a žalobkyni přísluší i nárok na úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně dle § 1970 o. z. a nař. vlády č. 351/2013 Sb.

60. Ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl výrokem II tohoto rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů prvostupňového řízení, neboť tímto rozsudkem se u něj tato fáze řízení končí. Ve věci úspěšné žalobkyni bylo podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. vůči neúspěšnému žalovanému přiznáno právo na náhradu nákladů řízení představovaných náklady právního zastoupení 75 966 Kč, které byly určeny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále případně jen AT). Při tarifní hodnotě 256 768 Kč (§ 8 odst. 1 AT, neboť předmětem řízení byl peněžitý nárok v této výši jistiny) činí odměna advokáta za jeden úkon 9 340 Kč (§ 7 bod 6). V posuzovaném případě dosáhla odměna advokáta, který v řízení učinil 6 úkonů [převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě, žaloba, další písemné podání ve věci samé (replika z 16. 5. 2022), účast u jednání dne 5. 9. 2023 a 23. 1. 2024; § 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT], celkem 56 040 Kč. Dále jde o náhradu hotových výdajů spojených s každým z uvedených 6 úkonů – vždy po 300 Kč - tj. celkem 1 800 Kč (6 x 300, § 13 odst. 4 AT). K nákladům právního zastoupení přísluší též náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby, konkrétně strávený advokát při cestě ke 2 jednáním (z , adresa, a zpět) vždy po 6 půlhodinách, celkem 1 200 Kč (6 x 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT), a také cestovní výdaje advokáta za 2 jízdy z , adresa, a zpět, ve vzdálenosti vždy 220 km vozem , jméno FO, reg. zn. , SPZ, s průměrnou spotřebou 8,5 litrů/100 km; k datu 5. 9. 2023 činilo cestovné 1 787 Kč (při sazbě základní náhrady 5,20 Kč za 1 km a při ceně nafty za jeden litr 34,40 Kč [§ 1 písm. b), § 4 písm. c) vyhl. č. 467/2022 Sb.] a v případě jednání dne 23. 1. 2024 částku 1 955 Kč [při sazbě základní náhrady 5,60 Kč za 1 km a při ceně nafty za jeden litr 38,70 Kč (§ 1 písm. b), § 4 písm. c) vyhl. č. 398/2023 Sb.]. Konečně náklady právního zastoupení podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. tvoří náhrada za DPH v sazbě 21 % (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 13 184 Kč [0,21 x (56 040 + 1 800 + 1 200 + 1 787 + 1 955)].

61. Lhůta k plnění předmětu řízení i povinnosti k náhradě nákladů řízení byla žalovanému stanovena obvyklá třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř.). Ke stanovení delší lhůty či k plnění ve splátkách soud neshledal v okolnostech případu ani v soudu známých poměrech účastníků (k nimž žalovaný ve prospěch jiné než třídenní lhůty k plnění aktivně ničeho netvrdil) žádné relevantní důvody.