6 C 1/2022

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudcem Mgr. Michalem Polákem ve věci žalobkyně: žalobkyně , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená Anonymizováno zástupce . advokátem se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/2 proti žalované: právnická osoba , IČO: IČO sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 o zaplacení částky 132 868 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 132 868 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 17. 4. 2021 do zaplacení z částky 132 868 Kč.

II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 66 102 Kč k rukám , právní zástupce, .M.

III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Semilech soudní poplatek 6 644 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou z lepšího práva domáhala na žalované zaplacení částky 132 868 Kč s přísl. Tvrdila, že usnesením , název soudu, ze dne , datum, , č. j. , insolvenční spisová značka, , byl prohlášen konkurs na majetek společnosti , právnická osoba, (dále jen „, Anonymizováno, “) a správcem konkursní podstaty byla ustanovena , tituly před jménem, , jméno FO, . Usnesením ze dne , datum, , č. j. , insolvenční spisová značka, , konkursní soud rozhodl o návrhu na vydání rozvrhového usnesení tak, že určil, že žalované bude z výtěžku zpeněžení konkursní podstaty vydána částka 143 498,97 Kč. Usnesením ze dne 3. 3. 2020, č. j. , insolvenční spisová značka, , konkursní soud rozhodl o návrhu na vydání dodatečného rozvrhového usnesení tak, že určil, že žalované bude z výtěžku zpeněžení konkursní podstaty vydána částka 3 560,81 Kč. Celkem tak žalovaná obdržela částku 147 059,78 Kč. Na základě kupní smlouvy ze dne 20. 12. 2002 ve znění jejího dodatku převedl , Anonymizováno, na žalobkyni vlastnictví k nemovitostem p. č. St. , číslo, , jehož součástí je budova č. p. , číslo, , p. č. , číslo, a p. č. , číslo, , v k. ú. , obec, a žalobkyně za převod vlastnictví zaplatila úpadci kupní cenu ve výši 14 037 000 Kč. Dne 10. 3. 2008, tedy téměř rok po prohlášení konkursu, zapsala správkyně konkursní podstaty nemovitosti do soupisu konkursní podstaty, kdy důvodem zápisu byla absolutní neplatnost kupní smlouvy z důvodu absence ocenění hodnoty nemovitostí provedeného soudem jmenovaným znalcem ke dni uzavření smlouvy. V excindačním řízení bylo rozhodnuto, že nemovitosti jsou v soupisu konkursní podstaty zapsány oprávněně, neboť kupní smlouva je neplatná pro absenci znaleckého posudku. Podle později vydaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2012, č. j. , spisová značka, , nezpůsobuje absence znaleckého posudku neplatnost smlouvy o převodu majetku, ale je třeba současně zkoumat, zda kupní cena byla v místě a čase uzavření smlouvy obvyklá. Správkyně konkursní podstaty přesto zpeněžila nemovitosti za částku 11 800 000 Kč na základě zamítavého rozhodnutí o vylučovací žalobě založeného na překonaném výkladu zákona, a dále se odmítla zabývat přihláškou pohledávky žalobkyně do konkursního řízení na vrácení částky 14 037 000 Kč uplatněné dne 14. 8. 2013 pro opožděnost. Dle znaleckého posudku ze dne 18. 6. 2012 činila obvyklá cena nemovitostí ke dni 20. 12. 2002 částku 13 700 000 Kč. Žalobkyně tedy uhradil minimálně cenu obvyklou a bylo postaveno na jisto, že smlouva není neplatná. Žalobkyně se v rámci podnětu domáhala svého lepšího práva k výtěžku zpeněžení s odkazem na judikát sp. zn. 28 Cdo 2982/2012. Konkursní soud o podnětu žalobkyně nerozhodl, na základě čehož se konkursním věřitelům dostalo plnění, které jim nenáleží, neboť lepší právo k dominantní části výtěžku zpeněžení konkursní podstaty naleželo žalobkyni. V rámci konkursního řízení úpadce byly zpeněženy nemovitosti žalobkyně s výtěžkem , částka, , který byl následně rozdělen mezi konkursní věřitele úpadce včetně žalované. Zjištěná pohledávka žalované činila 365 227,92 Kč a byla uspokojena ve výši 147 059,78 Kč. Z celkového výtěžku zpeněžení konkursní podstaty žalované připadl podíl ve výši 1,126 %. Žalobkyně se domáhá vydání částky 132 868 Kč, která představuje podíl na výtěžku neoprávněně zpeněžených nemovitostí žalobkyně (1,126 % z 11 800 000 Kč). K úhradě kupní ceny žalobkyně uvedla, že , Anonymizováno, měl dluh vůči , právnická osoba, ., a žalobkyně měla vůči ní pohledávku. Kupní cena byla zaplacena tak, že žalobkyně uhradila kupní cenu , Anonymizováno, a ten posléze vrátil žalobkyni to, co za něj zaplatil , právnická osoba, . Nedošlo tak k vrácení kupní ceny, ale , Anonymizováno, tímto způsobem platil žalobkyni svůj dluh vůči ní. Společnost , právnická osoba, ., měla pohledávku za , Anonymizováno, zajištěnou zástavním právem zatěžujícím nemovitosti, a proto žalobkyně přistoupila k dluhu , Anonymizováno, vůči , právnická osoba, ., a nabyla pohledávky věřitelů , právnická osoba, ., v souhrnné výši 13 355 103,50 Kč. Po nabytí pohledávek vůči , právnická osoba, ., započetla žalobkyně své pohledávky vůči , právnická osoba, ., a to proti pohledávce , právnická osoba, ., vůči , Anonymizováno, , čímž zanikl dluh , Anonymizováno, a , právnická osoba, ., se vzdala zástavního práva zatěžujícího předmětné nemovité věci. Vzhledem k tomu, že společnost Volksbank CZ, a.s., poskytující úvěr ve výši 11 000 000 Kč trvala na úhradě částky bankovním převodem, nikoliv zápočtem pohledávek, uhradila žalobkyně kupní cenu bankovním převodem a tím jí vznikl nárok vůči NSS na vrácení toho, co za něj plnila vůči , právnická osoba, .

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout, neboť vlastnické právo k předmětným nemovitostem a platnost uzavřené kupní smlouvy byla již posuzována v insolvenčním řízení jak Krajským soudem v , název soudu, , tak Vrchním soudem v , název soudu, . Rovněž i Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobkyně. Žalovaná přihlásila své pohledávky vůči , Anonymizováno, řádně v insolvenčním řízení a soud přiznal konkrétní částku z majetkové podstaty. Žalobkyni proto vůči žalované žádný nárok nesvědčí a žalovaná ani není pasivně legitimována.

3. Skutkový stav soud zjistil na základě níže uvedených důkazů.

4. Podle kupní smlouvy ze dne 20. 12. 2002 žalobkyně jako kupující a , právnická osoba, jako prodávající uzavřely smlouvu o převodu vlastnictví k nemovitostem - budova č. p. , číslo, , pozemek p. č. St. , číslo, , p. č. , číslo, a p. č. , číslo, za částku 14 691 750 Kč. V prohlášeních účastníci uvedli, že si jsou vědomi, že na nemovitostech vázne zástavní právo společnosti , právnická osoba, . Z dodatku č. 1 kupní smlouvy ze dne 6. 2. 2003 bylo zjištěno, že se účastníci kupní smlouvy dohodli na úpravě ceny (korekce o DPH), a to na částku 14 037 000 Kč.

5. Podle výpisu z katastru nemovitostí k datu 20. 3. 2003 byla žalobkyně zapsaným vlastníkem pozemků p. č. St. , číslo, , p. č. , číslo, a p. č. , číslo, , vše zapsané na LV , číslo, v k. ú. , obec, . Nabývacím titulem byla smlouva kupní ze dne 20. 12. 2002.

6. Smlouvou o přistoupení k závazku ze dne 6. 2. 2003 uzavřené mezi , právnická osoba, ., a žalobkyní jakožto přistupujícím dlužníkem se banka a žalobkyně se dohodly, že žalobkyně splní za , právnická osoba, peněžitý závazek ze smlouvy o úvěru č. , číslo, ze dne 1. 10. 2001, na základě které byly , právnická osoba, poskytnuty peněžní prostředky ve výši 17 000 000 Kč.

7. Podle výpisu z účtu žalobkyně dne 2. 6. 2003 na účet došla platba ve výši 3 037 000 Kč označená jako osobní půjčka , jméno FO, a téhož dne odešla platba ve stejné výši označená jako částečná úhrada kupní ceny , Anonymizováno, , a to na účet č. , č. účtu, (účet žalobkyně).

8. Úvěrovou smlouvou o investičním úvěru uzavřenou mezi , právnická osoba, a žalobkyní jakožtoklientem se , právnická osoba, zavázal poskytnout žalobkyni částku 11 000 000 za účelem částečného financování kupní ceny nemovitostí.

9. Z listiny označené jako „account statement“ bylo zjištěno, že na účtu žalobkyně byla zaúčtována platba dne 5. 6. 2003 na účet č. , č. účtu, ve výši 11 000 000 Kč. Z výpisu z účtu , Anonymizováno, za období od 1. 6. 2003 do 30. 6. 2003 bylo zjištěno, že , Anonymizováno, přijal od žalobkyně platby dne 2. 6. 2003 ve výši 3 037 000 Kč a dne 9. 6. 2003 ve výši 11 000 000 Kč a dne 2. 6. 2003 zaslal žalobkyni na účet peněžní prostředky ve výši 3 037 000 Kč a dne 9. 6. 2003 ve výši 10 318 103 Kč.

10. Projevem vůle směřujícím k započtení ze dne 17. 3. 2002 žalobkyně přistoupila k závazku úpadce , právnická osoba, , který čerpal na základě úvěrové smlouvy úvěr od společnosti , právnická osoba, ., ve výši 17 000 000 Kč. Z předmětného úvěru byl úpadce povinen plnit bance částku 11 313 845 Kč, která byla po splatnosti. Žalobkyně na základě smlouvy o přistoupení k závazku úpadce, která je nedílnou součástí projevu vůle k započtení, předložila , právnická osoba, , smlouvu o převodu rektasměnek, z níž vyplývá, že je majitelem dvou rektasměnek vystavených bankou kdy celková výše směnečných sum činí 10 290 003,50 Kč. Žalobkyně proto započetla pohledávku banky vůči úpadci na svoji pohledávku. Jako příloha prohlášení je označena mimo jiné Smlouva o přistoupení žalobkyně k závazku , Anonymizováno, .

11. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřené mezi , právnická osoba, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ze dne 14. 3. 2003 postupitel postoupil na postupníka splatnou pohledávku vůči , právnická osoba, ., vzniklou nezaplacením částky 2 500 000 Kč, a to v rozsahu pohledávky ve výši 2 040 100 Kč.

12. Projevem vůle směřujícím k započtení ze dne 14. 3. 2003 žalobkyně přistoupila k závazku úpadce , právnická osoba, , který čerpal na základě úvěrové smlouvy úvěr od společnosti , právnická osoba, ., ve výši 17 000 000 Kč. Z předmětného úvěru byl úpadce povinen plnit bance částku 13 350 000 Kč, která byla po splatnosti. Žalobkyně uzavřela dne 14. 3. 2003 smlouvu o postoupení pohledávky se společností , právnická osoba, , vůči bance ve výši 2 040 100 Kč, a proto následně započetla pohledávku banky vůči úpadci na svoji postoupenou pohledávku.

13. Ze smlouvy o převodu rektasměnek ze dne 14. 3. 2003 soud zjistil, že , právnická osoba, postoupila na žalobkyni dvě rektasměnky specifikované ve smlouvě, na základě čehož žalobkyně vstoupila do práv remitenta, zejména pak do práva na plnění z těchto rektasměnek vůči jejich výstavci, společnosti , právnická osoba, Směnky zněly na částku 4 052 177,20 Kč a 6 237 826,30 Kč. Žalobkyně prohlásila, že jí byly předány obě rektasměnky dle smlouvy v originálech.

14. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 18. 3. 2003 uzavřené mezi , jméno FO, a žalobkyní , jméno FO, postoupil na žalobkyni část své pohledávky vůči , právnická osoba, , ve výši 300 000 Kč a žalobkyně tuto pohledávku vůči bance přijala.

15. Projevem vůle směřujícím k započtení ze dne 18. 3. 2003 žalobkyně přistoupila k závazku úpadce , právnická osoba, ., který čerpal na základě úvěrové smlouvy úvěr od společnosti , právnická osoba, , ve výši 17 000 000 Kč. Z předmětného úvěru byl úpadce povinen plnit bance částku 1 025 000 Kč, která byla po splatnosti. Žalobkyně uzavřela dne 18. 3. 2003 smlouvu o postoupení pohledávky s , jméno FO, vůči bance ve výši 300 000 Kč, a proto následně započetla pohledávku banky vůči úpadci na svoji postoupenou pohledávku.

16. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 18. 3. 2003 uzavřené mezi , jméno FO, a žalobkyní soud zjistil, že , jméno FO, postoupila na žalobkyni část své pohledávky vůči , právnická osoba, , ve výši 725 000 Kč a žalobkyně tuto pohledávku vůči bance přijala.

17. Projevem vůle směřujícím k započtení ze dne 18. 3. 2003 žalobkyně přistoupila k závazku úpadce , právnická osoba, , který čerpal na základě úvěrové smlouvy úvěr od společnosti , právnická osoba, , ve výši 17 000 000 Kč. Z předmětného úvěru byl úpadce povinen plnit bance částku 725 000 Kč, která byla po splatnosti. Žalobkyně uzavřela dne 18. 3. 2003 smlouvu o postoupení pohledávky s , jméno FO, vůči bance ve výši 725 000 Kč, a proto následně započetla pohledávku banky vůči úpadci na svoji postoupenou pohledávku.

18. Podle usnesení Okresního soudu v Liberci soud přijal do soudní úschovy na návrh složitele – žalobkyně a věřitele – , právnická osoba, - originály dvou směnek č. , číslo, na částku 6 237 826,30 Kč a č. , číslo, na částku 4 052 177,20 Kč.

19. Potvrzením o zaplacení úvěru č. , číslo, je doloženo, že pohledávka , právnická osoba, , ze smlouvy o úvěru zanikla dne 19. 3. 2003 splněním. Potvrzení sloužilo k ohlášení změny provedené záznamem – výmazu zástavního práva k nemovitostem.20. , právnická osoba, v dopisu ze dne 14. 7. 2009 uvedla, že pohledávka , právnická osoba, z úvěrové smlouvy č. , číslo, ze dne 1. 10. 2001, uzavřené mezi , právnická osoba, a , právnická osoba, zanikla dne 12. 4. 2003 započtením pohledávek v částkách 10 290 003,50 Kč, 2 040 100 Kč, 725 000 Kč a 300 000 Kč, společnosti , právnická osoba, jako věřitele vůči pohledávce , právnická osoba, jako dlužníka z této úvěrové smlouvy.

21. Prohlášením o vzdání se zástavního práva ze dne 19. 3. 2003 společnost , právnická osoba, prohlásila, že se vzdává zástavního práva váznoucího na nemovitostech, které bylo zřízeno na základě smlouvy ze dne 1. 10. 2001 č. , číslo, s , právnická osoba, .

22. Z výpisu z účtu , právnická osoba, ze dne 12. 4. 2003 soud zjistil, že dne 12. 4. 2003 byly připsány na účet , právnická osoba, peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč od , právnická osoba, , ve výši 725 000 Kč od , jméno FO, , ve výši 2 040 100 Kč od , právnická osoba, , a ve výši 10 290 003 Kč od , právnická osoba, .

23. Podle zápisu z jednání ze dne 2. 5. 2003 mezi , tituly před jménem, , jméno FO, , předsedou představenstva , právnická osoba, a , tituly před jménem, , jméno FO, , jednatelem žalobkyně, , právnická osoba, uznala svoji povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 13 355 103,50 Kč, kdy důvodem k zaplacení tohoto závazku je smlouva o přistoupení k závazku a doklady prokazující, že žalobkyně uhradila , právnická osoba, , závazek ve výši této částky.

24. Z potvrzení nezávislého auditora ze dne 17. 2. 2014 vyplývá, že žalobkyně v ověřovaném období od 1. 1. 2003 do 31. 12. 2004 uhradila cenu nemovitostí dle kupní smlouvy ze dne 20. 12. 2002 bezhotovostním převodem z bankovního účtu na účet úpadce (tj. společnosti , právnická osoba, ), a to konkrétně dne 2. 6. 2003 částku 3 037 000 Kč a dne 5. 6. 2003 částku 11 000 000 Kč. Úhrada kupní ceny byla řádně provedena a promítnuta v účetnictví žalobkyně. Auditor dále uvádí, že v ověřovaném období byly na bankovní účet žalobkyně připsány platby z bankovního účtu úpadce, a to dne 2. 6. 2003 ve výši 3 037 000 Kč a dne 9. 6. 2003 ve výši 10 318 103,50 Kč. Přijaté platby představují úhradu pohledávky žalobkyně za úpadcem, která vznikla úhradou závazku z titulu přistoupení žalobkyně k závazku úpadce vůči společnosti , právnická osoba, , ve smyslu smlouvy o přistoupení k závazku uzavřené dne 6. 2.2003.

25. Z výňatku ze znaleckého posudku znalce , právnická osoba, č. , číslo, ze dne 21. 6. 2001 (neobsahujícího doložku dle ust. § 127a o. s. ř.) bylo zjištěno, že předmětem ocenění byl nájemní dům č. p. , číslo, s příslušenstvím a pozemky v k. ú. , obec, , kdy tržní cena byla určena částkou 17 000 000 Kč.

26. Znaleckým posudkem č. , číslo, společnosti , právnická osoba, (nyní , právnická osoba, IČO , IČO, ) byla provedena revize předložených tržních ocenění společnosti , právnická osoba, ze dne 18. 10. 2001, společnosti , právnická osoba, č. , číslo, ze dne 21. 6. 2001 a revize poznámek k posudku , tituly před jménem, , jméno FO, pro účely případného soudního řízení bylo zjištěno, že na základě postupu uvedeným v ocenění , právnická osoba, je správná tržní hodnota nemovitostí ve výši 12 293 000 Kč. K výnosové metodě neměl znalec výhrady, stanovené nájemné kanceláří, obchodů a restaurace , právnická osoba, – 3 000 Kč/m2 považuje znalec v mezích obvyklosti. Nestandardní je nájemné příručních skladů 8 000 Kč/m2 , zřejmě se jedná o překlep a obvyklé nájemné mělo být 800 Kč/m2. Dále byly chyby v nákladové položce pojištění stavby, chybně použitá užitná plocha a vypočtený čistý zisk za celý rok 2021. Po opravách nedostatků je správná tržní hodnota nemovitostí ve výši 12 293 000 Kč. Ohledně výstupu YBN bylo ve výnosové metodě nepřezkoumatelně stanoveno obvyklé nájemné a uvažováno o nepravděpodobném celoročním provozu venkovní zahrádky. Rovněž nebyla promítnuta obvyklá obsazenost komerčního objektu 80 – 90 %. Po revizi postupu uvedeným v ocenění , Anonymizováno, je správná tržní hodnota nemovitostí ve výši 13 300 000 Kč. K výpočtu , tituly před jménem, , jméno FO, znalec uvedl, že byla nesprávně použita výměra nájemní plochy a tržní jednotková hodnota pozemku byla nadhodnocená i vzhledem k odhadům , právnická osoba, a , Anonymizováno, a podhodnocena byla hodnota obhospodařovaných nákladů. Správná výnosová hodnota nemovitostí v ocenění , tituly před jménem, , jméno FO, je 13 410 204 Kč. Znalecký posudek neobsahoval doložku dle ust. § 127a o. s. ř.

27. Podle protokolu , název soudu, ze dne 11. 11. 2022 byl vyslechnut zástupce znaleckého ústavu , právnická osoba, , tituly před jménem, , jméno FO, , který uvedl, že si je vědom následků nepravdivého znaleckého posudkutrvá na závěrech uvedených v předchozích znaleckých posudcích, když tyto byly zpracovány na základě podkladů, které tehdy měli. Existují tři základní metody oceňování nemovitosti. V projednávané věci se znalci pokusili použít všechny základní metody, porovnávací metoda však z důvodu absence transakcí s obdobnými nemovitostmi (vzhledem ke skutečnosti, že posudek se dělal 10 let zpětně) nebyla použita. Při posudku byla použita výnosová a nákladová metoda, výsledek byl pak opřen o metodu výnosovou (v době zpracování posudku nebyl dostatek podkladů pro použití porovnávací metody), jakožto standartní metodu používanou při ocenění komerčních nemovitostí. V zadání posudku nebylo zjištění ceny obvyklé. K problematice ceny obvyklé a ceny tržní uvedl, že legislativa se vyvinula v tom smyslu, že definice ceny obvyklé se za deset let změnila tak, že zákonodárce doplnil, že cena obvyklá se určí porovnávací metodou. V projednávané věci by to znamenalo, že výsledek by měl být na úrovni tržní hodnoty. Před 10 - 20 lety se mezi cenu obvyklou a tržní dávalo opatrné rovnítko, nyní zákonodárce zpřesnil definici ceny obvyklé tak, že pro cenu obvyklou můžeme použít pouze porovnávací metodu (zatímco pro stanovení ceny tržní se použijí všechny ty tři standartní metody). Zpětné určení obvyklé ceny předmětné nemovitosti je velmi komplikované. Ve znaleckém posudku byl zohledněn výpadek nájemného, který by stanoven odhadem tržní analýzy, přičemž není neadekvátní neobsazenost 10 %. Připustil, že při zpracování posudku nebyly použity konkrétní nájemní smlouvy týkající se předmětné nemovitosti, avšak byly k dispozici tabulky s přehledy měsíčního placení nájemného od roku 2003. Dále uvedl, že obecně se kanceláře pronajímají dráže, než skladové prostory. Kapitalizační míra se obvykle skládá z nějaké bezrizikové složky a rizikové složky, přičemž se určuje odhadem (vychází ze zkušenosti znalce a ze znalostí trhu). Dle vyjádření znalce by aktuálně (pro případ nového zpracování posudku k ceně 20 let zpátky) patrně nebylo možno pro ocenění použít porovnávací metodu.

28. V protokolu , název soudu, ze dne 9. 6. 2023 byl vyslechnut , tituly před jménem, , jméno FO, , který uvedl, že na svých závěrech setrvává. K použité metodě uvedl, že u komerčních nemovitostí se dává přednost výnosové metodě, u které dospěli k částce 13,7 milionu Kč. Nákladová metody vyšla podobně 13,5 milionu Kč. Náklady na správu a pojištění vycházely z obecných zkušeností, výpadek nájemného se musí zohledňovat vždy, nelze očekávat z hlediska nájemného plnou obsazenou.

29. V protokolu , název soudu, ze dne 3. 1. 2023 byl vyslechnut , tituly před jménem, , jméno FO, , který uvedl, že YBN nepočítala při stanovení ceny s výpadkem nájmu, který je třeba vždy zohlednit. Pokud by , Anonymizováno, obsazenost správně zohlednila, byly by výnosy o 325 000 Kč nižší. Výsledná cena nemovitosti by v takovém případě byla 13,8 milionu Kč.

30. Usnesením o prohlášení konkursu ze dne 20. 3. 2007, č. j. , insolvenční spisová značka, , byl na majetek dlužníka , právnická osoba, prohlášen konkurs. Dlužníci byli vyzváni, aby ve lhůtě 60 dnů ode dne prohlášení konkursu přihlásili všechny své pohledávky.

31. Přihláškou druhé pohledávky do konkursního řízení ze dne 14. 8. 2013 žalobkyně v insolvenčním řízení ve věci úpadce , právnická osoba, přihlásila pohledávku ve výši 14 037 000 Kč s tím, že se jedná o kupní cenu nemovitostí, které byly prodány na základě zápisu do soupisu konkurzní podstaty jinému subjektu. Z vyrozumění správkyně konkursní podstaty ze dne 21. 7. 2014 vyplývá, že v konkursní věci úpadce , právnická osoba, vedené pod sp. zn. , insolvenční spisová značka, (konkurz byl prohlášen usnesením , název soudu, ze dne 20. 3. 2007, č. j. , insolvenční spisová značka, ) nemá pohledávka žalobkyně uplatněná přihláškou ze dne 15. 8. 2013 účinky podle § 20 odst. 8 zákona o konkursu a vyrovnání a je vyloučena z uspokojení v rámci konkursu, a to z důvodu pozdního přihlášení pohledávky dle zákona o konkursu a vyrovnání. Lhůta pro uplatnění přihlášek uplynula dne 11. 8. 2007.

32. Rozsudkem , název soudu, ze dne 22. 1. 2009, č. j. , spisová značka, , ve věci žalobkyně proti správkyni konkursní podstaty o určení, že nemovitosti specifikované ve výroku tohoto rozhodnutí se vylučují z konkursní podstaty úpadce , právnická osoba, , bylo zjištěno, že tato žaloba byla zamítnuta. V odůvodnění soud dospěl k závěru, že kupní smlouva uzavřená dne 20. 12. 2002 týkající se převodu vlastnického práva k nemovitostem je absolutně neplatným právním úkonem ve smyslu § 196a odst. 3 obchodního zákoníku (účinného do 31. 12. 2013), a to s odkazem na v době rozhodnutí soudu ustálenou judikaturu z důvodu absence znaleckého posudku na hodnotu předmětných nemovitostí. Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 9. 2009, č. j. , spisová značka, s odůvodněním, že kupní smlouva uzavřena mezi žalobkyní a úpadcem (kdy , tituly před jménem, , jméno FO, byl členem představenstva úpadce a zároveň jediným společníkem a jednatelem žalobkyně) je absolutně neplatná z důvodu neurčení ceny převáděných nemovitostí na základě posudku znalce jmenovaného soudem.

33. Z rozvrhového usnesení ve věci úpadce č. j. , insolvenční spisová značka, a z dodatečného rozvrhového usnesení ve věci úpadce č. j. , insolvenční spisová značka, , vyplývá, že k uspokojení nároků věřitelů úpadce bude použito 12 743 386 Kč a 315 732,02 Kč, celkem tedy 13 059 118,02 Kč. Z pohledávky žalované ve výši 450 190,30 Kč (přihláška č. , číslo, ) bylo rozhodnuto o uspokojení do výše 147 059,78 Kč.

34. Kupní smlouvou uzavřenou mezi žalobkyní jako prodávající a společností , právnická osoba, jako kupující ze dne 12. 3. 2008 se strany dohodly na převodu vlastnického práva k nemovitostem - p. č. St. , číslo, , budova č. p. , číslo, , p. č. , číslo, a p. č. , číslo, , vše v k. ú. , obec, , za kupní cenu 14 500 000 Kč. Podle výpisu z účtu žalobkyně ze dne 31. 3. 2008 společnost , právnická osoba, zaslala žalobkyni dne 17. 3. 2008 částku 4 000 000 Kč a dne 18. 3. 2008 částku 10 065 000 Kč.

35. Kupní smlouvou uzavřenou mezi insolvenční správkyní , Anonymizováno, , tituly před jménem, , jméno FO, jako prodávající a společností , právnická osoba, jako kupující ze dne 26. 6. 2013 se strany dohodly na prodeji předmětných nemovitostí - p. č. St. , číslo, , budova č. p. , číslo, , p. č. , číslo, a p. č. , číslo, vše v k. ú. , obec, za kupní cenu 11 800 000 Kč.

36. Usnesením Policie ČR, č. j. , číslo, , ze dne 16. 10. 2009, policie odložila věc trestního oznámení správkyně konkursní podstaty na , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, pro podezření ze spáchání trestného činu poškozování věřitele v souvislosti s převodem majetku – nemovitých věcí – z , právnická osoba, , na žalobkyni v období od prosince 2002 do června 2003. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí se podává, že v průběhu prověřování policejní orgán u prodeje předmětné nemovitosti z úpadce na žalobce nebyly zjištěny nápadně nevýhodné podmínky prodeje ani podezření z úvěrového podvodu pro transakce uskutečněné s úhradou kupní ceny. K úhradě kupní ceny bylo zjištěno, že problémem byl úvěr, který na poskytnutí nemovitostí žalobci poskytla , právnická osoba, . Jelikož na nemovitostech vázlo zástavní právo , právnická osoba, (která se v té době již nacházela před likvidací), zástupci , právnická osoba, nechtěli přistoupit na prosté vyplacení zástavy a poskytnutí úvěru přímo , právnická osoba, . Proto žalobce (společnost , právnická osoba, ) zakoupila od několika subjektů majících v , právnická osoba, úložky jejich pohledávky vůči , právnická osoba, a těmito pohledávkami byl vyplacen celý úvěr u , právnická osoba, za , právnická osoba, (úpadcem) a společnost , právnická osoba, chtěla následně započíst dlužnou kupní cenu za koupi nemovitostí , Anonymizováno, za pohledávku z titulu vyplaceného úvěru a , právnická osoba, Proto po úhradě kupní ceny zaslala , právnická osoba, na účet společnosti , právnická osoba, peněžní prostředky za účelem úhrady části závazků, které jí vznikly vyplacením úvěru u , právnická osoba, , neboť v opačném případě by kupní cena byla uhrazena dvakrát. Původní pohledávka , právnická osoba, z úvěrové smlouvy č. , číslo, ve výši 17 000 000 Kč zanikla dne 12. 4. 2003 započtením 5 pohledávek v částkách 10.290.003,50 Kč, 2040.100Kč, 725.000 Kč, 300.000 Kč a 2.050.000 Kč, společnosti , právnická osoba, vůči pohledávce , právnická osoba, z této úvěrové smlouvy, tedy započten pohledávek v celkové výši 15.405.103 Kč. Z odůvodnění se dále podává, že z výpisu z běžného účtu úpadce (jakož samotného označení plateb) je zřejmé, že peněžní prostředky, které měla společnost , právnická osoba, na základě úvěru od společnosti , právnická osoba, k dispozici, byly použity k úhradě kupní ceny, s tím, že původní záměr vyplatit kupní cenu přímo na účet , právnická osoba, byl zmařen požadavkem , právnická osoba, , kdy striktní dodržení smluvních podmínekznamenalo zneprůhlednění celé operace, a vyvolala zdání, že kupní cena byla bez dalšího protiplnění vrácena. Změnu způsobu úhrady kupní ceny dokládá i emailová korespondence ze dne 6. 6. 2003, ze které je zřejmé, že , právnická osoba, skutečně trvala na úhradě peněžních prostředků na účet , právnická osoba, , přičemž pokud byla vrácena částka 13.355.104,50Kč, zanikla tím započtením pohledávka , právnická osoba, v celkové výši 15.190.701,91 Kč. Současně v trestním řízení nebyl zjištěn úmysl poškodit věřitele úpadce, neboť v daném případě vedl prodej předmětných (zastavěných) nemovitostí k uspokojení zástavního věřitele, kterým byla , právnická osoba, , která měla pohledávku vůči , právnická osoba, z úvěrové smlouvy zajištěnou zástavním právem.

37. Usnesením státního zástupce sp. zn. , číslo, ze dne 10. 2. 2010 byla zamítnuta stížnost správkyně konkursní podstaty proti usnesení Policie ČR č. j. , číslo, , ze dne 16. 10. 2009, pro nedůvodnost. Současně bylo konstatováno, že není možné bez dalšího dovozovat úmysl prodat předmětné nemovitosti za nevýhodných podmínek, neboť kupní cena nijak nevybočuje z rámce, který stanovil posudek společnosti , právnická osoba, , dle kterého činila cena v tísni 14 037 000 Kč a tržní cena 17 247 000 Kč, když další znalecký posudek vypracovaný ke dni 20. 12. 2002 , tituly před jménem, , jméno FO, stanovil cenu částkou 9 700 000 Kč. Státní zástupce dále uzavřel, že předmětné nemovitosti byly sice prodány, ale současně došlo k zániku závazků vůči , právnická osoba, ve výši 15 190 701,91 Kč, kdy tyto závazky byly zajištěny zástavním právem na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti ze dne 1. 10. 2001.

38. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě žalované částky předžalobní upomínkou ze dne 15. 3. 2021.

39. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

40. Podle § 533 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.), kdo bez souhlasu dlužníka dohodne písemně s věřitelem, že splní za dlužníka jeho peněžitý závazek, stává se dlužníkem vedle původního dlužníka a oba dlužníci jsou zavázáni společně a nerozdílně.

41. Podle § 511 odst. 1, 2, 3 obč. zák. jestliže je právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, nebo účastníky dohodnuto, anebo vyplývá-li to z povahy plnění, že více dlužníků má témuž věřiteli splnit dluh společně a nerozdílně, je věřitel oprávněn požadovat plnění na kterémkoli z nich. Jestliže dluh splní jeden dlužník, povinnost ostatních zanikne. (2) Není-li právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, anebo účastníky dohodnuto jinak, jsou podíly na dluhu všech dlužníků ve vzájemném poměru stejné. Dlužník, proti němuž byl uplatněn nárok vyšší, než odpovídá jeho podílu, je povinen bez zbytečného odkladu vyrozumět o tom ostatní dlužníky a dát jim příležitost, aby uplatnili své námitky proti pohledávce. Může na nich požadovat, aby dluh podle podílů na ně připadajících splnili nebo aby jej v tomto rozsahu dluhu jinak zbavili. (3) Jestliže dlužník v rozsahu uplatněného nároku dluh sám splnil, je oprávněn požadovat náhradu na ostatních podle jejich podílů. Pokud nemůže některý z dlužníků svůj podíl splnit, rozvrhne se tento podíl stejným dílem na všechny ostatní.

42. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena na závěru, podle něhož se tzv. žalobou z lepšího práva rozumí žaloba, kterou se třetí osoba domáhá po tom, komu byla z konkursní podstaty (výtěžku jejího zpeněžení) vyplacena jeho pohledávka za úpadcem, zaplacení částky ve výši odpovídající přijatému plnění, když má za to, že jí byla pohledávka vyplacena (uvažováno z pohledu hmotného práva) neprávem, neboť třetí osoba tu ve skutečnosti měla k plnění z konkursní podstaty „lepší právo“ než věřitel uspokojené pohledávky a tedy, kdyby bylo postupováno podle hmotného práva, plnění by bylo náleželo třetí osobě. Z hlediska hmotně právního jde v žalobě z tzv. lepšího práva o právo z bezdůvodného obohacení, které vzniká tehdy, jestliže věřitel pohledávky uspokojené z konkursní podstaty získal na úkor třetí osoby majetkový prospěch plněním bez právního důvodu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. prosince 2015, sp. zn. , spisová značka, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. května 2016, sp. zn. , spisová značka, ). Jinými slovy soud při žalobě z lepšího práva uplatňované v souvislosti s konkursním řízením posuzuje podle hmotného práva, zda má k předmětu zpeněžení lepší právo třetí osoba (žalobkyně), nebo ten, kdo byl uspokojen v konkursu (žalovaná). K tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2017, sp. zn. 29 Cdo 3318/2016).

43. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 559/2020 byl-li výtěžek zpeněžení majetku sepsaného do konkursní podstaty vyplacen úpadcovým věřitelům, může se ten, kdo tvrdí, že k výplatě výtěžku došlo neprávem, neboť podle hmotného práva měl ke zpeněženému majetku „lepší právo“ než úpadce, domáhat vydání bezdůvodného obohacení žalobou směřující vůči osobám, mezi které byl rozdělen, přičemž účinnému uplatnění takového nároku není na překážku ani případný negativní výsledek sporu o vyloučení majetku, jehož následným zpeněžením byl výtěžek získán, z konkursní podstaty. Není totiž jakkoliv právně významné, jak bylo postupováno v exekučním řízení, ani zda a s jakým výsledkem v něm ochuzený (žalobce) uplatnil právní instituty sloužící k ochraně jeho majetkových práv (excindační žaloba, návrh na zastavení exekuce). Ani okolnost, že žalovaný (oprávněný) obdržel exekučně vymožené plnění v souladu s právními normami upravujícími exekuční řízení, přitom nezakládá právní důvod k tomu, aby si je bez dalšího mohl ponechat, neboť pro závěr o hmotněprávním důvodu nabytého plnění není rozhodující procesně-právní úprava exekučního řízení, v jejímž rámci bylo plnění vymoženo, nýbrž toliko úprava hmotněprávní.

44. Na základě shora uvedených listinných důkazů je zřejmé, že kupní smlouvou z roku 2002 (bod 4. odůvodnění) zakoupila žalobkyně od společnosti , právnická osoba, nemovitosti - budovu č. p. , číslo, , pozemek p. č. St. , číslo, , p. č. , číslo, a p. č. , číslo, . Kupní cena ve výši 14 037 000 Kč byla uhrazena převodem na účet prodávajícího. Cena předmětných nemovitostí se na základě revizního posouzení (viz bod 25. odůvodnění) pohybovala mezi 12 293 000 Kč až 13 700 000 Kč, tedy v nižší částce, než za jakou byly nemovitosti prodány. Soud se ztotožnil s výhradami znalce k pochybením ostatních ocenění, především s nedůvodným předpokladem , Anonymizováno, o plné obsazenosti, když nájemní smlouvy bývají časově omezené a zvláště v komerční sféře dochází k časté fluktuaci nájemců a jejich obchodů. Nelze proto důvodně předpokládat, že veškeré prostory budovy budou nájemci obsazeny permanentně. Tato skutečnost ostatně bývá ve znaleckých posudcích zásadně zohledňována. Rovněž ocenění , právnická osoba, obsahovalo nikoliv nevýznamné početní pochybení a , tituly před jménem, , jméno FO, použil hodnoty podstatně odlišné od ostatních posudků. Přestože revizní posouzení neobsahovalo doložku podle § 127a o. s. ř., znalec byl ke svým závěrům vyslechnut v několika případech soudem (viz bod 26. – 28. odůvodnění) a na své závěry zcela odkázal. Odpovědi znalce přitom soud považuje za dostatečné, proto provedl pouze důkaz protokolem a nepovažoval za nutné znalce osobně vyslechnout. Soud souhlasí s použitím metody výnosové jako nejvhodnější metody k ocenění komerční nemovitosti, přičemž porovnávací metoda s ohledem na nedostatek obdobných objektů ani nepřicházela v úvahu. Rovněž další provedené důkazy v podobě kupní smlouvy uzavřené v roce 2008 (bod 34. odůvodnění), podle které byla nemovitost o 6 let později, kdy byly ceny nemovitostí obecně vyšší, prodána za cenu 14 500 000 Kč, svědčí o tom, že žalobkyně zaplatila v roce 2002 cenu pro , Anonymizováno, nikoliv nevýhodnou. Stejně tak prodejní cena dosažená v insolvenčním řízení v roce 2013 ve výši 11 800 000 Kč (viz bod 35. odůvodnění) je nižší, než za jako nemovitost koupila žalobkyně v roce 2002. Ucelený řetězec důkazů k zodpovězení otázky, zda byla , Anonymizováno, při prodeji nemovitosti zkrácena, tedy hovoří o tom, že k tomu nedošlo, proto ani absence znaleckého posudku při uzavření kupní smlouvy mezi žalobkyní a , Anonymizováno, v roce 2002 nezakládá neplatnost této kupní smlouvy ve smyslu § 196a odst. 3 obchodního zákoníku účinného do 31. 12. 2013. K tomu srov. žalobkyní zmíněné rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 3986/2009. Žalobkyně proto byla v době zpeněžení nemovitosti v insolvenčním řízení jejím vlastníkem a nikoliv úpadce , Anonymizováno, , jejíž dluhy byly z výtěžku prodeje nemovitosti uhrazeny. Svědčí jí proto k nemovitosti tzv. lepší právo, které v důsledku prodeje nemovitosti v rámci insolvence ztratila. K tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 394/2002, podle kterého ten, na koho správce konkursní podstaty v rámci zpeněžování (§ 27 zákona č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů) převedl majetek sepsaný do konkursní podstaty jako vlastnictví úpadce, se stává vlastníkem takového majetku bez zřetele k tomu, zda později vyšlo najevo, že majetek v době zpeněžení vlastnicky náležel někomu jinému. Výplatou výtěžku zpeněžení žalované z majetku, který nenáležel úpadci, ale žalobkyni, došlo tedy na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, které je žalovaná povinna vydat (§ 2991 odst. 1 o. z.).

45. Pokud žalovaná namítala, že otázka platnosti uzavřené kupní smlouvy byla již posuzována v insolvenčním řízení jak , název soudu, , tak , název soudu, , žalovaná přihlásila své pohledávky vůči , Anonymizováno, řádně v insolvenčním řízení a soud jí přiznal konkrétní částku z majetkové podstaty, pak tato výplata vycházela z procesně-právní úpravy insolvenčního řízení, které však nemůže mít vliv na hmotné právo v podobě vlastnického práva žalobkyně k předmětným nemovitostem. Ani pro žalobkyni negativní výsledek incidenčního sporu ohledně vyloučení nemovitosti z majetkové podstaty nemá pro otázku vlastnického práva žalobkyně význam, neboť žaloba na vyloučení z majetkové podstaty, o které rozhodoval , název soudu, a , název soudu, , je žalobou procesní. K tomu srov. shora uvedené rozhodnutí NS sp. zn. 28 Cdo 559/2020.

46. Otázka převodu částky 13 355 103,50 Kč zpět žalobkyni bezprostředně po zaplacení kupní ceny (vi bod 9. odůvodnění) byla žalobkyní v řízení uspokojivě vysvětlena a prokázána a není namístě spatřovat v jednání žalobkyně a NSS nekalé jednání či simulované právní jednání směřující k poškození , Anonymizováno, jako prodávajícího spočívající v tom, že kupní cena byla bez dalšího protiplnění vrácena. Jak vyplývá z bankovních výpisů, NSS poslala bezprostředně po zaslání kupní ceny od žalobkyně zpátky na účet žalobkyně částku , částka, . Nejednalo se však o vrácení zaplacení kupní ceny, nýbrž , Anonymizováno, hradila žalobkyni dluh vůči , právnická osoba, , který žalobkyně uhradila na základě smlouvy o přistoupení k závazku ze dne 6. 2. 2003 podle § 533 obč. zák. (viz bod 6. odůvodnění). V přistoupení k závazku se žalobkyně zavázala, že za , Anonymizováno, splní její dluh ve výši 15 190 701,91 Kč a učinila tak formou započtení postoupených pohledávek (viz bod 11. – 18. odůvodnění). , právnická osoba, pak listinou ze dne (viz bod 19. a 20. odůvodnění) potvrdila, že společný dluh žalobkyně a , Anonymizováno, zanikl. , Anonymizováno, následně vypořádala své závazky vůči žalobkyni tak, že převedla na její účet peněžní prostředky za pohledávky, které za něj plnila. Přistoupením žalobkyně k závazku , Anonymizováno, se tito stali dlužníky zavázanými společně a nerozdílně (§ 511 odst. 1 obč. zák.) a úhradou dluhu žalobkyní vznikl mezi nimi regres podle § 511 odst. 3 obč. zák. Toto úprava je však dispozitivní a bylo na stranách, jak si výši podílu na úhradě dluhu mezi sebou ujednají. Z prohlášení ze dne 2. 5. 2003 (bod 23. odůvodnění) vyplývá, že , Anonymizováno, se zavázala k úhradě částky 13 355 103,50 Kč, kdy důvodem k zaplacení tohoto závazku je smlouva o přistoupení k závazku a doklady prokazující, že žalobkyně uhradila , právnická osoba, , závazek ve výši této částky. Je tedy zřejmé, že dohoda mezi spoludlužníky spočívá v tom, že NSS uhradí žalobkyni v rámci regresu uvedenou částku. To učinila převodem částky 13 355 103,50 Kč získanou na základě kupní smlouvy.

47. V roce 2007 byl na majetek , Anonymizováno, prohlášen konkurs (viz bod 30. odůvodnění) a nemovitosti byly zapsány do majetkové podstaty, neboť správkyně konkurzní podstaty považovala kupní smlouvu z roku 2002 za neplatnou z důvodu absence ocenění hodnoty nemovitostí provedeného soudem jmenovaným znalcem ke dni uzavření smlouvy, jak ukládal § 196a odst. 3 tehdy platného obchodního zákoníku, a jednatel žalobkyně byl v té době současně členem představenstva NSS. Žaloba na vyloučení předmětných nemovitostí z konkurzní podstaty nebyla úspěšná (bod 32. odůvodnění). Následně byly nemovitosti správkyní konkursní podstaty zpeněženy za částku 11 800 000 Kč (bod 35. odůvodnění). Výtěžek ze zpeněžení majetkové podstaty byl rozdělen mezi věřitele úpadce, a to včetně žalované. Soud přitakal výpočtu nároku žalobkyně z bezdůvodného obohacení, když na základě rozvrhového usnesení č. j. , insolvenční spisová značka, a dodatečného rozvrhového usnesení č. j. , insolvenční spisová značka, bylo k uspokojení nároků věřitelů úpadce použito celkem 13 059 118,02 Kč. V konkurzním řízení zjištěná pohledávka žalované činila 365 227,92 Kč, z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty bylo žalované vyplaceno 147 059,78 Kč, tj. 1,126 % z celkového výtěžku. Částka, za kterou byly nemovitosti žalobkyně prodány v konkursu, činí 11 800 000 Kč a 1,126 % z této částky je 132 868 Kč. Soud proto žalobě vyhověl a o úroku z prodlení rozhodl podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

48. Pro úplnost soud nemůže opomenout rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 10 C 74/2022-162, Okresního soud v Děčíně č. j. 6 C 2/2022 – 139, Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 11 C 276/2021 – 64, Obvodního soudu pro Prahu 10 č. j. 11 C 366/2021 – 185 a Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 17 C 194/2021 – 292, ve kterých bylo žalobám podaným žalobkyní proti dalším věřitelům uspokojeným v rámci insolvenčního řízení zcela vyhověno. V této souvislosti je třeba poukázat na ust. § 13 o. z., podle kterého každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky. V daném případě byla žalobkyně se svými žalobami u ostatních soudů úspěšná, proto legitimně očekává obdobné rozhodnutí také v této věci. Soud však v rámci řízení nezjistil žádné skutečnosti, které by ho vedly k opačnému rozhodnutí, než učinily ostatní soudy.

49. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1, § 142a odst. 1 a § 151 odst. 1, 2 o. s ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, prokázala odeslání předžalobní výzvy, a proto má právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří mimosmluvní odměna advokáta za 7 úkonů právní služby po 6 420 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby, 2 x vyjádření ve věci, 2 x účast na jednání - § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ vyhl. č. 177/1996 Sb.) a 7 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Dále žalobkyni náleží podle § 13 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., vyhlášky č. 467/2022 Sb. a v souladu s předloženým technickým průkazem vozidla náhrada za cestovní výdaje ve výši 5 590 Kč za 2 cesty osobním automobilem z , obec, do , obec, a zpět k jednání u zdejšího soudu v délce 2 x 344 km (spotřeba 8,5 l/100 km, cena za 1 l nafty 34,40 Kč, náhrada za použití automobilu 5,20 Kč/km). Náhrada za čas strávený cestou do tohoto místa a zpět činí 10 započatých půlhodin po 100 Kč, tj. 2 000 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Náhradě 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. odpovídá částka 11 472,30 Kč. Celkem náklady řízení na straně žalobkyně činí 66 102 Kč a žalovaná je povinna nahradit je k rukám právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Soud si je vědom skutečnosti, že žalovaná se do pozice neoprávněně obohacené osoby dostala ne vlastní vinou, ale rozhodnutím soudního orgánu, nicméně měla možnost podané žalobě předejít a bezdůvodné obohacení vrátit po obdržení předžalobní výzvu, případně žaloby samé. Protože tak neučinila, byla žalobkyně nucena žalobu podat a pokračovat v ní až do rozhodnutí soudu. Bylo by proto nespravedlivé ji nepřiznat proti žalované náklady řízení, které ji vznikly.

50. Protože žalobkyně byla v řízení osvobozena od soudních poplatků a soud žalobě vyhověl, uložil soud žalované povinnost soudní poplatek ve výši 6 644 Kč zaplatit podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Výše soudního poplatků vychází z položky 1, bod 1, písm b) Sazebníku soudních poplatků.

51. Lhůta ke splnění povinnosti byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena třídenní.