6 C 119/2020

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudcem Mgr. Michalem Polákem ve věci žalobců: a) celé jméno žalobkyně , narozená datum bytem adresa žalobkyně b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně c) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce d) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného 2. celé jméno žalované , narozená datum bytem adresa žalovaného a žalované 3. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované zastoupena opatrovnicí titul jméno příjmení advokátkou se sídlem adresa 4. název žalované , IČO , sídlem adresa žalované 5. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného 6. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného 7. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného 8. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa , anonymizována dvě slova zastoupen opatrovnicí titul jméno příjmení advokátkou se sídlem adresa 9. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa , anonymizována dvě slova zastoupena opatrovnicí titul jméno příjmení advokátkou se sídlem adresa 10. jméno celé jméno žalovaného ( příjmení ), datum narození bytem adresa , anonymizována dvě slova zastoupena opatrovnicí titul jméno příjmení advokátkou se sídlem adresa 11. jméno celé jméno žalovaného ( příjmení ), datum narození bytem adresa žalovaného , příjmení , anonymizována tři slova zastoupena opatrovnicí titul jméno příjmení advokátkou se sídlem adresa 12. celé jméno žalovaného , datum narození zastoupen opatrovnicí titul jméno příjmení advokátkou se sídlem adresa bytem adresa , anonymizována tři slova . příjmení 13. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa . anonymizováno příjmení , anonymizována čtyři slova zastoupen opatrovnicí titul jméno příjmení advokátkou se sídlem adresa 14. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa , příjmení anonymizována dvě slova zastoupen opatrovnicí titul jméno příjmení advokátkou se sídlem adresa 15. jméno příjmení ( celé jméno žalovaného ), datum narození bytem adresa žalované o určení vlastnictví nemovitosti

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobci domáhali určení, že žalobkyně a) a d) jsou vlastnicemi spoluvlastnického podílu každá ve výši 1/10 k pozemku p. č. st. 289 v katastrálním území Studenec u Horek, jehož součástí je dům [adresa], zapsaným na listu vlastnictví [číslo] vedeným u [katastrální úřad], [katastrální pracoviště]; a -) [celé jméno žalobce], [rodné číslo], naposledy bytem Kubánské náměstí 1289/27, zemřelý xanon-223x, -) [jméno] [příjmení], [rodné číslo], naposledy bytem [adresa žalobce], -) [jméno] [příjmení], [rodné číslo], naposledy bytem [adresa], zemřelá [datum], -) [jméno] [příjmení], [rodné číslo], naposledy bytem [adresa], -) [jméno] [příjmení], [rodné číslo], naposledy bytem [adresa], zemřelá [datum], -) [jméno] [příjmení], [rodné číslo], naposledy bytem [adresa], zemřelá [datum], -) [jméno] [příjmení], [rodné číslo], naposledy bytem [adresa žalovaného], zemřelá [datum], -) [jméno] [příjmení], [datum narození], naposledy bytem [adresa], byli ke dni svého úmrtí vlastníky spoluvlastnického podílu každý ve výši 1/10 pozemku p. č. st. 289 v katastrálním území Studenec u Horek, jehož součástí je dům [adresa], zapsaným na listu vlastnictví [číslo] vedeným u [katastrální úřad], [katastrální pracoviště].

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobci se podanou žalobou domáhali určení, že žalobkyně a) a d) jsou spoluvlastnicemi každá ve výši 1/10 na předmětných nemovitostí a další osoby uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku byly ke dni svého úmrtí spoluvlastníky každý ve výši 1/10 na předmětných nemovitostí. Tvrdili, že jako vlastník předmětné nemovitosti je v katastru nemovitostí evidován [celé jméno žalobce] (zemřelý 3. 10. 1964 – pozn. soudu), který ji vlastnil ke dni své smrti. Nemovitost však nebyla pojata do majetku projednávaného v dědickém řízení, které Státní notářství v [obec] projednalo pod sp. zn. D 973/64 a ukončilo ho rozhodnutím ze dne 17. 12. 1968, č. j. D 973/64-52. Jako dodatečně najevo vyšlým dědictvím se tímto majetkem nezabývala ani [titul] [příjmení], notářka se sídlem v [obec], v řízení sp. zn. 34 D 811/2009. Důvodem vyloučení majetku z dodatečného projednání dědictví po [celé jméno žalobce] byla skutečnost, že předmětná nemovitost po smrti původního vlastníka přešla do vlastnictví státu na základě rozhodnutí Okresního národního výboru – finančního odboru [obec] č. j. Fin 92/1965 ze dne 15. 4. 1965 ve spojení s rozhodnutím odvolacího orgánu – Okresního národního výboru, finanční komise v [obec] ze dne 18. 11. 1965, č. j. Fin 689/65, podle § 5 vládního nařízení č. 15/1959 Sb. a § 11 vyhl. č. 88/1959 Ú. l., o opatřeních týkajících se některých věcí užívaných organizacemi socialistického sektoru. Rozhodnutí č. j. Fin 92/1965 a Fin 689/65 byla zrušena rozhodnutím finančního odboru Východočeského krajského národního výboru v [obec] č. j. Fin 3-1968-Zh ze dne 8. 8. 1968, které nabylo právní moci [datum]. Předmětné nemovitosti se dnem právoplatnosti rozhodnutí vrátila do spoluvlastnictví dědiců po zemřelém [celé jméno žalobce], a to dle jejich písemné dohody, případně podle soudního rozhodnutí. Po vrácení nemovitosti dědicům k uzavření písemné dohody nedošlo a nebylo o ní rozhodnuto ani soudním rozhodnutím, neexistuje tak žádná listina dokládající vlastnické právo toho kterého z dědiců původního vlastníka, na základě které by bylo možno vlastnické právo v katastru nemovitostí zapsat. Žalobci proto mají naléhavý právní zájem na určení vlastnictví. Podáním žaloby rovněž čelí zákonným následkům nečinnosti podle § 1050 odst. 2 o. z. Vlastnické právo má být určeno tak, že velikost každého z dědiců původního vlastníka by měla analogicky odpovídat podílu, jakého by se jim dostalo ze zákona podle dědického práva. Okruh dědiců po původním vlastníkovi [celé jméno žalobce] tvořili žalobkyně a) a d), [celé jméno žalobce], [rodné číslo], [jméno] [celé jméno žalobkyně], [rodné číslo], [jméno] [příjmení], [rodné číslo], [jméno] [celé jméno žalované], [rodné číslo], [jméno] [příjmení], [rodné číslo], [jméno] [příjmení], [rodné číslo], [jméno] [příjmení], [rodné číslo] a [jméno] [příjmení], [datum narození]. Z původních dědiců žijí již pouze žalobkyně a) a d). Právními nástupci po [jméno] [celé jméno žalované] jsou žalovaný 7. až 9., po [jméno] [příjmení] žalovaní 10. až 15., po [jméno] [příjmení] žalovaná 3., po [jméno] [příjmení] žalovaní 5. a 6., po [jméno] [příjmení] žalovaní 1. a 2., po Ing. [celé jméno žalobce] žalobci b) a c), po [jméno] [příjmení] žalovaná 4., po [jméno] [celé jméno žalobkyně] žalobkyně a) a d).

2. Žalovaný 1., 2. a 5. s žalobou souhlasili a žalobní tvrzení nerozporovali. Uvedli, že je také jejich zájmem, aby soud určil vlastnické právo původních dědiců po [celé jméno žalobce] k předmětným nemovitostem. Navrhli proto, aby soud žalobě vyhověl.

3. Žalovaná 4. zpochybnila své účastenství a poukázala na možnost vyřešení věci v dodatečném projednání dědictví po [celé jméno žalobce]. Po provedeném dokazování a zjištění, že je právním nástupcem po [jméno] [příjmení] se s žalobou ztotožnila. Žalovaní 3. a 8. až 14. prostřednictvím opatrovnice uvedli, že nesporují žalobní tvrzení a je dán naléhavý právní zájem na projednání věci. Ostatní účastníci se k žalobě nevyjádřili.

4. K prokázání sporných skutečností nutných pro vydání tohoto částečné rozsudku soud provedl následující důkazy.

5. Rozhodnutím Okresního národního výboru – finanční odbor ze dne 15. 4. 1965, č. j. Fin 92/1965, bylo rozhodnuto k žádosti rady národního výboru ve [obec] podle § 5 vládního nařízení č. 15/1959 Sb. a § 11 vyhl. č. 88/1959 Ú. l., o opatřeních týkajících se některých věcí užívaných organizacemi socialistického sektoru, že stavební parcela č. kat. [číslo] a dům [adresa], parcely č. kat. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], vlastnicky patřící dědicům po [celé jméno žalobce], důchodci ve [obec], [adresa], přecházejí do vlastnictví čsl. státu - do správy MNV ve [obec], dnem právní moci tohoto rozhodnutí. Podle odůvodnění bylo provedeným šetřením zjištěno, že organizace socialistického sektoru užívají shora uvedené nemovitosti na základě nájemních poměrů a nezbytně je potřebují k plnění svých úkolů. Právní poměr k užívání vznikl před 25. 3. 1959 a podle úředního ocenění přesahuje cena užívaných věcí podle § 7 odst. 2 citované vyhlášky částku uvedenou v odstavci 1 tohoto paragrafu pro věci nemovité. Jsou tedy splněny podmínky pro rozhodnutí o přechodu předmětných nemovitostí do vlastnictví čsl. státu.

6. Rozhodnutím Okresního národního výboru – finanční komise ze dne 18. 11. 1965, č. j. Fin 689/65, bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí č. j. Fin 92/1965, neboť podmínky pro přechod nemovitostí do vlastnictví čsl. státu podle vl. nař. č. 15/59 Sb. byly naplněny. V odůvodnění je uvedeno, že byla zjištěna existence právního poměru, na jehož základě MNV ve [obec] užíval dům [adresa] nejprve jako školu a poté jako kanceláře pro JZD a MNV. Přilehlé pozemky byly užívány jako jeden hospodářský celek.

7. Rozhodnutím Východočeského krajského národního výboru v [obec], odbor finanční, č. j. Fin 3-1968-Zh ze dne 8. 8. 1968, jako mimoodvolacího orgánu podle § 65 zák. č. 71/1967 Sb., bylo rozhodnuto takto:

1. Zrušuje se rozhodnutí Okresního národního výboru – finanční odbor ze dne 15. 4. 1965, č. j. Fin 92/1965, a finanční komise Okresního národního výboru v [obec] ze dne 18. 11. 1965, č. j. Fin 689/65, o přechodu nemovitostí - dům [adresa] se stavební parcelou č. kat. [číslo], parcely č. kat. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] do vlastnictví čsl. státu – do správy MNV ve [obec]. 2. [adresa] ve [obec] se stav. parcelou č. kat. [číslo] se vrací dnem právoplatnosti tohoto rozhodnutí do spoluvlastnictví dědiců po zemřelém [celé jméno žalobce], a to dle jejich písemné dohody, případně podle soudního rozhodnutí.

3. Poz. parcely č. kat. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] se vracejí dnem [datum] do spoluvlastnctví dědiců po [celé jméno žalobce], jak bude dodatečně projednáno Státní notářstvím v [obec] se sídlem v [obec]. V odůvodnění rozhodnutí je uvedeno, že u domu [adresa] byly dány podmínky podle § 2 vl. nař. č. 15/59 Sb. a § 1 vyhl. č. 88/59 Ú.l. k jeho přechodu do vlastnictví čsl. státu, neboť bylo prokázáno, že neměl k 25. 3. 1959, kdy vstoupilo v platnost vl. nař. č. 15/59 Sb. charakter obytného domu, tudíž také ne rodinného domu, tj. osobního vlastnictví. Provedeným řízením podle vl. nař. č. 15/59 Sb. nebyl tedy v tomto případě porušen zákon. Vzhledem k tomu, že rada MNV ve [obec] po zvážení všech skutečností z hlediska ekonomického projevila k žádosti [celé jméno] [celé jméno žalobkyně] souhlas s vrácením objektu [adresa] se stav. parcelou [číslo] do spoluvlastnictví dědiců po [celé jméno žalobce], bylo možno zrušiti obě uvedená rozhodnutí orgánů ONV [obec] podle vl. nař. č. 15/59 Sb. ze dne 15. 4. 1965 a 18. 11. 1965 a vrátiti uvedené nemovitosti do spoluvlastnictví uvedených dědiců, a to dnem právoplatnosti tohoto rozhodnutí. Pokud se týče pozemků č. k. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], došlo v tomto případě k porušení zákona, a proto se tyto pozemky vrací do spoluvlastnictví dědiců po [celé jméno žalobce] ke dni 18. 11. 1965, jako kdyby k jejich přechodu do vlastnictví čsl. státu vůbec nedošlo. Finanční odbor ONV [obec] pro provedeném šetření potvrdil, že tyto pozemkové parcely nebyly před 25. 3. 1959 užívány žádnou socialistickou organizací na základě nájemního nebo jiného právního poměru. Dnem právoplatnosti rozhodnutí je třeba požádat Státní notářství v [obec] se sídlem v [obec] k č. j. D 973/64, aby projednalo uvedené pozemky dodatečně jako pozůstalostní jmění po [celé jméno žalobce]. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 28. 8. 1968.

8. Podle rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 26. 1. 2005, č. j. 27 D 1755/2003-151, jsou dědici po [titul] [celé jméno žalobce], [datum narození], zemřelém [datum], žalobci b) a c).

9. Podle výpisu z katastru nemovitostí je jako výlučný vlastník pozemku p. č. st. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] zapsán [celé jméno žalobce], [adresa] 33 [obec]. Bližší identifikátor vlastníka chybí. Součástí pozemku je dům [adresa]. Jako nabývací titul je zapsána trhová smlouva [číslo] ze dne 17. 7. 1915 a [číslo] ze dne 31. 7. 1918.

10. Z dědického spisu po [celé jméno žalobce], [datum narození], zemř. [datum], naposledy bytem [obec a číslo], soud zjistil, že jeho dědici byli žalobkyně a) a d), [celé jméno žalobce], [rodné číslo], [jméno] [celé jméno žalobkyně], [rodné číslo], [jméno] [příjmení], [rodné číslo], [jméno] [celé jméno žalované], [rodné číslo], [jméno] [příjmení], [rodné číslo], [jméno] [příjmení], [rodné číslo], [jméno] [příjmení], [rodné číslo] a [jméno] [příjmení], [datum narození]. Rozhodnutím ze dne 6. 8. 1968, č. j. D 973/64-48, byla schválena dohoda dědiců, podle které pozůstalá manželka [jméno] [celé jméno žalobkyně] nabývá veškerý majetek s povinností vyplatit dědický podíl [jméno] a [jméno] [příjmení] ve výši 590 Kč. Ostatní dědici nic nepožadovali. Dědictví bylo tvořeno movitými věcmi a vklady na vkladních knížkách, čistá hodnota dědictví zůstavitele byla 5 907,77 Kč. Podle záznamu ze dne 4. 5. 1971 se dostavila [jméno] [celé jméno žalobkyně], předložila rozhodnutí finančního odboru VČ KNV v [obec] ze dne 8. 8. 1968 a požádala o vrácení domu [adresa]. Přípisem ze dne 11. 7. 1974 Státní notářství v [obec] žadatelce sdělilo, že podle pokynu ministerstva spravedlnosti – Sb. instrukcí z roku 1969, částka 7-8, str. 2 bod 4, jakož i pokynu ministerstva financí č. 314/10500 ze dne 27. 3. 1970, převod vlastnického práva k majetku, který byl socializován podle vyhl. 15/59 Sb, a vrací se zpět původnímu vlastníkovi nebo jejich dědicům, se provádí smlouvou, tedy nikoliv projednáním dědictví u státního notářství. Nemovitosti se vracejí podle stavu, ve kterém jsou v době uzavření smlouvy. Smlouvu vyhotoví finanční odbor ONV v [obec] – majetková správa. V přípisu ze dne 28. 12. 1976 notář uvedl, že VČ KNV v [obec] vrátil svým rozhodnutím dům [adresa] (správně [číslo] – pozn. soudu) do spoluvlastnictví dědiců po [celé jméno žalobce] a odkázal je na uzavření písemné dohody, případně soudní rozhodnutí. Bylo tedy věcí dědiců, jakým způsobem si vrácené nemovitosti rozdělí. Proto není žádný důvod pro nové projednání dědictví. Z protokolu ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 34 D 811/2009 vyplynulo, že účastníky dodatečného projednání dědictví po [celé jméno žalobce], které proběhlo u notářky [titul] [příjmení], byli jako právní nástupci dědiců po [celé jméno žalobce] všichni žalobci a také všichni žalovaní včetně žalované 4., která je právní nástupkyní po [jméno] [příjmení], zemř. [datum], což je právní nástupce po [jméno] [příjmení], zemřelé [datum]. V protokole je uvedeno, že nemovitý majetek v podobě domu [adresa] a parcely [číslo] byl státnímu notářství v době projednání dědictví po [celé jméno žalobce] znám, ale nebyl ve vlastnictví zůstavitele a na pokyn ONV [obec] v souladu s rozhodnutím Fin 92/1965 ze dne 15. 4. 1965 podle § 5 vládního nařízení č. 15/59 Sb. a § 11 vyhl. č. 88/1959 Ú. l. a podle rozhodnutí Fin 689/65 ze dne 18. 11. 1965 neměl být v dědictví projednán. Rozhodnutí Fin 3-1968 ze dne 8. 8. 1968 bylo notářství předloženo až dne 4. 5. 1971, tj. 2,5 roku po ukončení dědického řízení. Podmínky dodatečného projednání dědictví podle § 47 not. řádu jsou naplněny pouze k pozemkům [parcelní číslo] v k. ú. [obec] [anonymizováno] [obec] a p. [číslo] v k. ú. [část obce]. Ohledně domu [adresa] a pozemku p. č. st. [číslo] bude muset být uzavřena dohoda mezi dědici, případně o nich bude muset rozhodnout soud. Usnesením ze dne 22. 5. 2015, č. j. 34 D 811/2009-643, notářka [titul] [příjmení] rozhodla o dodatečném projednání dědictví ohledně nově najevo vyšlých pozemků [parcelní číslo] v k. ú. [obec] u [obec] a p. [číslo] v k. ú. [část obce], které potvrdila dědicům zůstavitele [celé jméno žalobce] každému ve výši 1/10.

11. V katastru nemovitostí je jako vlastník předmětných nemovitostí zapsán [celé jméno žalobce], [obec a číslo], bez dalšího bližšího označení. S největší pravděpodobností se jedná o původního vlastníka, který zemřel 3. 10. 1964 a zápis tedy neodpovídá skutečnosti. Žalobci jako právní nástupci po jmenovaném se tímto nesprávným zápisem cítí dotčeni na svém vlastnickém právu podle § 985 o. z., a proto je dán naléhavý právní zájem na takové žalobě podle § 80 o. s. ř. spočívající v uvedení stavu zapsaného do souladu se stavem skutečným. Soud tedy mohl o žalobě na určení vlastnického práva rozhodovat, přičemž žalobci učinili účastníky všechny dotčené osoby. Judikatura rovněž připouští, aby se účastník domáhal určení toho, že jeho právní předchůdce byl ke dni své smrti vlastníkem věci (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1977/2001).

12. Podle § 5 vládního nařízení č. 15/1959 Sb. příslušný orgán na žádost nájemce rozhodne vždy o přechodu najatých věcí do socialistického vlastnictví, přesahuje-li jejich cena částky uvedené v § 4 odst. 1 a potřebuje-li je nájemce nezbytně k plnění svých úkolů; o náhradě rozhodne zvlášť.

13. Podle § 11 vyhl. č. 88/1959 Ú. l. najatá věc, jejíž cena převyšuje příslušnou částku uvedenou v § 7 odst. 1, může být převedena do socialistického vlastnictví jen rozhodnutím finančního odboru na žádost nájemce, jestliže ji nájemce nezbytně potřebuje k plnění svých úkolů; o náhradě se rozhodne podle zvláštního prováděcího předpisu.

14. Podle § 65 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., správní řád (dále jen správní řád), ve znění účinném do 30. 6. 2000, rozhodnutí, které je v právní moci, může z vlastního nebo jiného podnětu přezkoumat správní orgán nejblíže vyššího stupně nadřízený správnímu orgánu, který toto rozhodnutí vydal (§ 58), jde-li o rozhodnutí ústředního orgánu státní správy (orgánu Slovenské národní rady), jeho vedoucí na základě návrhu jím ustavené zvláštní komise (§ 61 odst. 2). Podle odst. 2 uvedeného ustanovení správní orgán příslušný k přezkoumání rozhodnutí je zruší nebo změní, bylo-li vydáno v rozporu se zákonem, obecně závazným právním předpisem nebo obecně závazným nařízením. Při zrušení nebo změně rozhodnutí dbá na to, aby práva nabytá v dobré víře byla co nejméně dotčena.

15. Podle § 133 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 3. 1983 (dále jen obč. zák.), osobního vlastnictví k věci lze nabýt koupí, darem nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem.

16. Podle § 460 obč. zák. se dědictví nabývá smrtí zůstavitele.

17. Podle § 482 odst. 1, 2 obč. zák. je-li více dědiců, vypořádají se u státního notářství mezi sebou o dědictví dohodou. Neodporuje-li dohoda zákonu nebo zájmu společnosti, státní notářství ji schválí a potvrdí podle ní nabytí dědictví.

18. Podle § 483 obč. zák. nedojde-li k dohodě, provede vypořádání mezi dědici státní notářství.

19. Podle § 77 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, je nicotné rozhodnutí, k jehož vydání nebyl správní orgán vůbec věcně příslušný; to neplatí, pokud je vydal správní orgán nadřízený věcně příslušnému správnímu orgánu. Nicotné je dále rozhodnutí, které trpí vadami, jež je činí zjevně vnitřně rozporným nebo právně či fakticky neuskutečnitelným, anebo jinými vadami, pro něž je nelze vůbec považovat za rozhodnutí správního orgánu.

20. V řízení bylo prokázáno, že ONV [obec] rozhodl dne 15. 4. 1965 (tj. po úmrtí [celé jméno žalobce]) o přechodu domu [adresa] a pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] z vlastnictví dědiců po [celé jméno žalobce] do vlastnictví státu podle § 5 vládního nařízení č. 15/59 Sb. a § 11 vyhl. č. 88/1959 Ú. l. Dále rozhodl o přechodu pozemků p. [číslo] rovněž vlastnicky patřící dědicům po [celé jméno žalobce], do vlastnictví státu. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím ONV [obec] ze dne 18. 11. 1965. Následně Východočeský krajský národní výbor v [obec] (dále také pouze jako KNV) dne [datum] jako mimoodvolací orgán podle § 65 zák. č. 71/1967 Sb. obě rozhodnutí ONV [obec] zrušil výrokem 1). Výrokem 2) rozhodl tak, že se dům [adresa] a pozemek [parcelní číslo] vrací dnem právoplatnosti rozhodnutí dědicům po [celé jméno žalobce] do spoluvlastnictví podle jejich písemné dohody či rozhodnutí soudu a výrokem 3) rozhodl, že pozemky p. [číslo] se vrací do spoluvlastnictví dědiců po [celé jméno žalobce] tak, jak bude dodatečně projednáno státním notářstvím. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že ohledně pozemků p. [číslo] porušil ONV [obec] zákon, neboť nebyly naplněny podmínky pro přechod majetku do vlastnictví státu, když tyto pozemky nebyly užívány socialistickou organizací na základě nájemního vztahu. Je proto dán důvod pro zrušení rozhodnutí podle § 65 odst. 2 správního řádu. Naopak v případě domu [adresa] a pozemku [parcelní číslo] uvedl, že k porušení zákona nedošlo, protože nemovitosti neměly obytný charakter a nemohly být předmětem osobního vlastnictví. Podle odůvodnění rozhodnutí ze dne 18. 11. 1965 byly skutečně užívány socialistickou organizací. Nicméně s ohledem na skutečnost, že rada MNV [obec] projevila souhlas s vrácením nemovitostí, rozhodl KNV i ohledně těchto nemovitostí o zrušení rozhodnutí ONV [obec]. Lze tedy dovodit určitý rozpor mezi odůvodněním rozhodnutí a jeho zrušujícím výrokem, pro který není dán zákonný podklad s ohledem na § 65 odst. 2 správního řádu, podle kterého lze rozhodnutí zrušit pouze v případě porušení právních předpisů. Tato skutečnost vyvolává otázku, zda lze na rozhodnutí KNV nahlížet jako na nicotné z důvodu zjevné vnitřní rozpornosti (viz § 77 zákona č. 500/2004 Sb.). Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2148/2001 jsou mimo rámec správního soudnictví obecné soudy oprávněny zkoumat správní akty zásadně jen se zřetelem k tomu, zda jde o akty nicotné (nulitní). Oproti tomu u kategorie aktů věcně vadných i aktů nezákonných platí presumpce jejich správnosti. Mimo rámec správního soudnictví není soud oprávněn zkoumat věcnou správnost správního aktu, vždy však zkoumá, zda jde o správní akt (zda nejde o paakt), zda je správní akt vydán v mezích pravomoci příslušného správního orgánu a zda je pravomocný nebo vykonatelný. V daném případě rozhodnutí vydal příslušný správní orgán, kterému ust. § 65 správního řádu dávalo oprávnění v mimoodvolacím řízení zrušit pro nezákonnost pravomocné rozhodnutí správního orgánu, bylo-li vydáno v rozporu se zákonem, obecně závazným právním předpisem nebo obecně závazným nařízením. Pravomoc k rozhodnutí tedy byla dána. Rozpor mezi odůvodněním a výrokem spočívající v tom, že rozhodnutí bylo zrušeno, ačkoliv nebylo vydáno v rozporu s právními předpisy, zakládá podle soudu pouze vadnost a nezákonnost výroku 1), nikoliv však jeho nicotnost, přičemž i u nezákonných a vadných rozhodnutí platí pro obecné soudy presumpce jejich správnosti. Zrušením rozhodnutí ONV [obec], jak je uvedeno ve výroku 1), došlo k zániku účinků těchto rozhodnutí ex tunc, nelze k nim proto přihlížet a je nutno chápat je tak, že k přechodu nemovitého majetku na čsl. stát vůbec nedošlo. K tomu lze odkázat na odbornou literaturu ke změně a zrušení pravomocného správního aktu v přezkumném řízení, kde se uvádí, že nezákonné správní akty vydané k tíži adresáta je zásadně třeba revokovat s účinky ex tunc a nezákonné správní akty vydané ve prospěch adresáta s účinky ex nunc (viz Hendrych, D. a kol. Správní právo: obecná část. 7. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 236).

21. Co se týče výroku 2), v něm KNV rozhodl o vrácení domu a pozemku do spoluvlastnictví dědiců podle jejich písemné dohody či rozhodnutí soudu. Ust. § 65 správního řádu však neumožňoval správnímu orgánu vydat jiné než zrušující nebo měnící rozhodnutí. Jeho rozhodnutí o vrácení nemovitostí do spoluvlastnictví původních vlastníků tedy bylo vydáno mimo jeho pravomoc a je nicotné. Nicotnost rozhodnutí vyplývá i ze skutečnosti, že rozhodnutí je nevykonatelné a neurčité z toho důvodu, že KNV doplnil svůj výrok tak, že se předmětné nemovitosti vrací do spoluvlastnictví dědiců podle jejich písemné dohody či rozhodnutí soudu. Nelze proto souhlasit s názorem žalobců, že výrok 2) uvedeného rozhodnutí správního orgánu konstitutivně založil spoluvlastnictví dědiců [celé jméno žalobce] s podílem každého z nich ve výši [číslo].

22. I výrok 3) lze pokládat za nicotný pro jeho nevykonatelnost a absenci zákonného oprávnění rozhodnout jinak než zrušením či změnou přezkoumávaného rozhodnutí. Fakticky se ani nejedná o rozhodnutí ve věci samé, ale o popis důsledku zrušujícího rozhodnutí, kdy se dnem 18. 11. 1965 (tj. dnem, kdy bylo původní rozhodnutí o přechodu majetku na stát potvrzeno odvolacím orgánem) nemovitosti p. [číslo] vracejí do spoluvlastnictví dědiců, jako by k přechodu na stát vůbec nedošlo, přičemž o jejich vlastnickém právu bude rozhodnuto státním notářstvím v rámci dodatečného projednání dědictví, jak vyžaduje § 482 a 483 obč. zák. Správní orgán tedy neměl žádnou pravomoc v tomto směru rozhodovat.

23. Jak bylo výše uvedeno, soud shledal pouze částečnou nicotnost rozhodnutí KNV ve vztahu k výroku 2) a 3) a zrušující výrok 1) považuje za správný, byť vadný a nezákonný. Proto je nutné na přechod vlastnického práva na stát pohlížet tak, jako by k němu nedošlo a spoluvlastníky předmětných nemovitostí jsou dědici [celé jméno žalobce]. Soud však nemohl v tomto řízení deklaratorně určit spoluvlastnictví dědiců [celé jméno žalobce] k předmětným nemovitostem, protože dosud nebylo rozhodnuto o vypořádání dědictví po [celé jméno žalobce], což by založilo vlastnické právo jednotlivých dědiců k předmětnému pozemku [parcelní číslo] a domu [adresa], jak se to stalo u pozemků p. [číslo]. Ačkoliv se podle § 460 obč. zák. dědictví nabývá smrtí zůstavitele (tj. 3. 10. 1964), zároveň se v dědickém právu uplatňuje princip obligatorní úřední ingerence, tudíž k tomu, aby bylo možno určité věci či majetkové hodnoty pokládat za nabyté děděním, musí být takové nabytí konstatováno rozhodnutím příslušného státního orgánu, tj. dnes soudu, dříve (do 31. 12. 1992) státního notářství. Žádné takové rozhodnutí však soudu předloženo nebylo, neboť státní notářství, potažmo notářka [titul] [příjmení] návrh na dodatečné projednání dědictví zamítly s poukazem, že k vrácení nemovitostí zpět původnímu vlastníkovi nebo jejich dědicům dochází smlouvou, případně soudním rozhodnutím a nikoliv projednáním dědictví u státního notářství. Poukázali přitom na pokyn ministerstva spravedlnosti – Sb. instrukcí z roku 1969, částka 7-8, str. 2 bod 4, a pokyn ministerstva financí č. 314/10500. Podle čl. 5 pokynu ministerstva spravedlnosti rozhodnutí ministerstva spravedlnosti, že se původně propadlá věc vrací do vlastnictví rehabilitované osoby, je pouze důvodem opětovného nabytí vlastnictví a převod vlastnického práva k majetku se provádí smlouvou, obdobně jako při vrácení majetku převedeného podle vl. nař. č. 15/1959 Sb. Čl. IV pokynu ministerstva financí pak uvádí, že pokud podle vládního usnesení č. 79 ze dne 12. 2. 1964 nebyly dosud vráceny rodinné domky bývalým vlastníkům, projedná finanční odbor ONV s organizací, která má domek ve správě (vlastnictví), možnost vrácení domku smlouvou o bezplatném převodu vlastnictví. Argumentace notářství při zamítnutí návrhu na dodatečné projednání dědictví však pomíjí, že v daném případě došlo ex tunc ke zrušení rozhodnutí, na jehož základě stát nemovitosti nabyl, a proto stát nemohl žádnou smlouvu o bezúplatném převodu nemovitosti podle § 133 obč. zák. uzavřít, jako by tomu bylo v případě, kdyby vlastníkem i nadále zůstal a práva oprávněných osob byla uspokojována v rámci schválených rehabilitací. Z důvodu absence rozhodnutí o dědickém právu dědiců k předmětným nemovitostem po [celé jméno žalobce] je proto nutné i v současné době nahlížet na ně pouze jako na potencionální nabyvatele, a to až do doby rozhodnutí o jejich dědickém právu v rámci dodatečného projednání dědictví, což soudu brání určit jejich vlastnické právo a jejich spoluvlastnické podíly. Soud proto žalobu zamítl.

24. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť všichni účastníci navrhovali, aby soud žalobě vyhověl a tedy žádný z nich neměl ve věci úspěch. O nákladech opatrovnice bude rozhodnuto po pravomocném skončení řízení.