6 C 120/2016

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudcem Mgr. Michalem Polákem ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovaným: 1) právnická osoba , IČO číslo sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 zastoupené advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 2) právnická osoba , IČO číslo sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/1 o určení vlastnického práva k nemovitým věcem a vydání movitých věcí konečným rozsudkem

I. Žalovaný 1) je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 935 689 Kč.

II. Žalovaný 1) je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 10 231 Kč.

III. Žalovaný 1) je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Semilech náklady řízení v plné výši, přičemž přesná částka bude vyčíslena v samostatném usnesení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu vůči městu , adresa, a společnosti , právnická osoba, domáhala určení, že je vlastníkem domů č. p. , číslo, stojících na pozemcích p. č. St. , číslo, , , číslo, a , číslo, a pozemku p. č. St. , číslo, , jehož součástí je dům č. p. , číslo, , vše v k. ú. , adresa, s event. petitem na zaplacení částky 16 889 618 Kč s přísl., pokud soud nebude moci vyhovět primárnímu petitu z důvodu neexistence domů č. p. , čísla, . Částku 16 889 618 Kč žalobkyně odvodila z účetní hodnoty převáděného majetku uvedené v Zápisu o předání majetku. Dále se žalobkyně domáhala uložení povinnosti Sklárnám vydat historickou sbírku skla. Uvedla, že předmětné movité a nemovité věci, které byly původně ve vlastnictví státu a hospodařil s nimi státní podnik , právnická osoba, , byly privatizovány na základě vládou schváleného privatizačního projektu č. , číslo, . Dodatkem k privatizačnímu projektu měly být privatizovány také rozestavěné bytové jednotky v , adresa, , dům č. p. , číslo, a historická sbírka skla , Anonymizováno, , , právnická osoba, to bezúplatným převodem, neboť hodnota aktiv (tj. nemovitých věcí v ceně 16 889 618 Kč) a se zhruba rovnala hodnotě pasiv (tj. dluhu na věcech váznoucích). V první fázi privatizace byl tento majetek , právnická osoba, převeden na , právnická osoba, , jehož právním nástupcem je žalobkyně. K žádnému dalšímu platnému převodu již nedošlo, protože ve druhé etapě privatizace uzavřel , právnická osoba, s městem , adresa, dne 1. 8. 1993 dohodu o bezúplatném převodu, přičemž zastupitelstvo města o převzetí předmětného majetku nerozhodlo a ani o tom nejednalo. Dohoda je proto absolutně neplatná. K tomu žalobkyně odkázala na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 42 Cm 23/2006 - 1287 a související rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2858/2010 a 32 Cdo 937/2012.

2. Žalovaný 1. navrhl žalobu zamítnout, neboť je řádným vlastníkem předmětných nemovitostí, které nabyl platně na základě dohody ze dne 1. 8. 1993 uzavřené s , právnická osoba, . Rozsudek č. j. 42 Cm 23/2006 – 1287 je žalobkyní účelově vykládán tak, aby vyzněl v její prospěch. Souhlas příslušného orgánu obce nebyl dán pouze s převzetím závazku, přičemž nabytí majetku a převzetí závazku nebylo bez dalšího spojeno a bylo možné ho samostatně schválit. Není pravdivé tvrzení žalobkyně, že se jednalo o jedno právní jednání, na základě kterého žalovaný nabyl majetek a zároveň na něj přešel závazek. Dále žalovaný zpochybnil právní zájem na podané žalobě a vznesl námitku promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný byl po dobu více než 22 let v dobré víře, že je oprávněným vlastníkem předmětných nemovitostí, a proto je vlastníkem nemovitostí minimálně z titulu vydržení.

3. Soud již pravomocným částečným rozsudkem ze dne 22. 5. 2020, č. j. 6 C 120/2016-252, rozhodl o zamítnutí žaloby se ve vztahu k žalované 2) v části, ve které se žalobkyně domáhala určení svého vlastnického práva ke spoluvlastnickému podílu ve výši ½ na pozemku p. č. St. , číslo, v katastrálním území , adresa, , jehož součástí je stavba č. p. , číslo, a dále vydání historické sbírky skla. Předmětem řízení po tomto částečném rozsudku zůstala otázka vlastnictví k druhé polovině pozemku p. č. St. 49 a k budovám č. p. 593, 594 a 595 v katastrálním území , adresa, , o čemž soud pravomocně rozhodl rozsudkem č. j. 6 C 120/2016 – 309 tak, že určil vlastnictví žalobkyně k polovině pozemku p. č. St. , číslo, a k budovám č. p. , čísla, jako celku a ohledně budovy č. p. , číslo, žalobu zamítl. Vyšel ze závěru, že v části týkající se převodu nemovitých věcí a závazku z úvěru č. , číslo, je dohoda ze dne 1. 8. 1993 uzavřená mezi , právnická osoba, a žalovaným 1) neplatná, v důsledku čehož k převodu vlastnického práva k pozemku p. č. St. , číslo, a k budovám č. p. , čísla, na žalovanou nedošlo a vlastnictví zůstalo na straně převodce , právnická osoba, , resp. žalobkyně jako jeho nástupce. Dům č. p. , číslo, byl dle výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, i podle zápisu ve formuláři č. , číslo, popsán tak, že jsou hotové pouze základy a navezen materiál na hrubou stavbu. Existence domu č. p. , číslo, ke dni 1. 8. 1993 jako samostatné nemovité věci tedy nebyla prokázána, ke dni převodu neexistoval, a proto k němu nemohl mít , právnická osoba, vlastnické právo, které by mu zůstalo v důsledku neplatného převodu zachováno. Vlastnické právo tak vzniklo originálně výstavbou ve prospěch současného vlastníka, kterým je žalovaný 1). Protože v části primárního petitu (dům č. p. , číslo, ) byla žaloba zamítnuta, rozhodl soud v rozsudku č. j. 6 C 120/2016 – 309 také o eventuálním petitu na zaplacení částky 16 889 618 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, který zamítl z důvodu promlčení. V této části však byl rozsudek odvolacím soudem zrušen a soud o něm musel znovu rozhodnout, přičemž je vázán právním názorem odvolacího soudu, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení není promlčen. Žalobkyně následně svůj eventuální návrh na vydání bezdůvodného obohacení upřesnila na částku 935 689 Kč s ohledem na skutečnost, že primárnímu petitu nebylo vyhověno pouze ve vztahu k domu č. p. , číslo, , kdežto k ostatním nemovitostem bylo určeno vlastnické právo žalobkyně. Otázkou pro zbytek řízení tedy zůstalo, zda v důsledku neplatného převodu majetku na základě smlouvy ze dne 1. 8. 1993 vzniklo na straně žalované bezdůvodného obohacení a v jaké výši.

4. Ke zjištění skutkového stavu ohledně shora uvedených otázek soud provedl následující důkazy.

5. Fotografie předložené , tituly před jménem, , jméno FO, vyhotovené v roce 1993 ukazují dva na sebe navazující bytové domy těsně před dokončením, kdy jsou patrná 2 nadzemní patra budov opatřená venkovní omítkou a zakončená sedlovou střechou, z nichž jedna je dokončena a na druhé chybí pouze střešní krytina. , tituly před jménem, , jméno FO, k tomu při své výpovědi uvedl, že v dubnu 1993 již stály oba domy č. p. , čísla, . Dům č. p. , číslo, měl již dokončenou fasádu, střechu a lidé v něm bydleli již na Vánoce 1993. Dům č. p. , číslo, byl rovněž vybudován až po střechu, neměl pouze zabudovaná okna a střecha byla provizorně opatřená lepenkou. Dům č. p. , číslo, v roce 1993 ještě nestál, na místě byly pouze základy a navezen materiál na hrubou stavbu v podobě cihel, trámů a řeziva. Žádné obvodové zdi nebyly postaveny.

6. Na formuláři č. , Anonymizováno, , na kterém je rozepsán privatizační projekt týkající se rozestavěných bytových jednotek, je uvedeno, že z celkového počtu 45 bytů je rozestavěno 23 bytů, z čehož 8 bytů je těsně před dokončením, dům má hotovou střechu, fasádu, omítky, nainstalované topení, chybí dodělat podlahy a několik stavebních úprav. 6 bytů je v domě, který navazuje na předcházející, ale pouze v hrubé stavbě bez omítek a bez definitivní krytiny. 9 bytů má pouze hotové základy a navezen materiál na hrubou stavbu. Majetek činí aktiva 15 971 211 Kč, cizí pasiva tvoří úvěr 15 421 211 Kč a neuhrazené faktury 550 000 Kč.

7. Smlouvou ze dne 1. 8. 1993 , právnická osoba, a žalovaný 1. uzavřeli dohodu o bezúplatném převodu majetku, kdy podle privatizačního projektu č. , číslo, přešel do vlastnictví , právnická osoba, , tj. dům č. p. , číslo, s pozemkem p. č. St. , číslo, v k. ú. , adresa, , stavby obytných domů na pozemku p. č. , číslo, v k. ú. , adresa, a historická sbírka skla včetně výpůjček a zákresových knih v hodnotě 0 Kč s výhradou upřesnění dle účetní uzávěrky. Dohodou stran , právnická osoba, tento majetek převedl na město , adresa, , které jej přijalo. Za město dohodu podepsal starosta , jméno FO, .

8. Zápisem o předání majetku dle privatizačního projektu č. , adresa, ze dne 1. 8. 1993 zástupci s. p. Crystalex a FNM předali městu nedokončenou bytovou výstavbu obytných domů, dům č. p. 96 se stavební parcelou a historickou sbírku skla včetně výpůjček a zákresových knih. Účetní hodnotu majetku 89 709 Kč činily aktiva 16 889 618 Kč a cizí zdroje 16 799 909 Kč.

9. Rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 25. 4. 2014, č. j. , spisová značka, , byla vůči městu , adresa, zamítnuta žaloba o zaplacení úvěru ve výši 16 799 909 Kč ze smlouvy č. , číslo, ze dne 4. 1. 1993 a povinnost k úhradě této částky byla uložena , organizační složka státu, . V odůvodnění rozsudku na str. 6 je uvedeno, že se provedeným dokazováním nepodařilo zjistit, že by zastupitelstvo města , adresa, nejenom převzetí úvěru spolu s privatizovaným majetkem projednalo, ale že by o něm řádně rozhodlo. Za daného stavu nezbývá, než posoudit dohodu ze dne 1. 8. 1993 jako absolutně neplatnou s tím, že k absolutní neplatnosti musí soud přihlédnout z úřední povinnosti. Vzhledem k tomu, že na základě absolutně neplatné dohody nemohl privatizovaný majetek a tedy ani závazek k tomu majetku se vztahující přejít na město , adresa, , byla žaloba proti němu zamítnuta. K zaplacení žalované částky soud zavázal , organizační složka státu, , na které (resp. na jeho předchůdce , právnická osoba, ) přešel v první fázi privatizace majetek , právnická osoba, a s ním i závazek z úvěru.

10. Znalecký posudek č. , hodnota, ze dne 27. 5. 2022 včetně všech následných doplnění stanovil obvyklou cenu stavebního materiálu potřebného k vybudování základů a hrubé stavby domu č. p. 595 v podobě cihel, řeziva a trámů na částku 935 689 Kč včetně DPH, a to v cenové úrovni 1993. Znalec při ocenění materiálu vycházel z místního šetření, projektové dokumentace, dobových ceníků a převodních indexů ÚRS. Znalec stanovil obvyklou cenu svislých konstrukcí v podobě betonového a cihlového zdiva a stavebního řeziva odpovídající hrubé stavbě domu č. p. , číslo, , přičemž použil starší ceníky těchto stavebních materiálů a tyto cenu přenesl na cenovou úroveň roku 1993 pomocí převodních indexů ÚRS. Co se týče základů, zvolil znalec běžně používanou třídu betonové směsi bez výztuže, která nebyla v projektové dokumentaci požadována. Při své výpovědi znalec na závěry posudku odkázal11. Podle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

12. Podle § 451 odst. 1, 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.), kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je přitom i majetkový prospěch získaný plněním z neplatného právního úkonu.

13. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

14. Podle § 458 odst. 1 obč. zák. musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada.

15. Soud má ze svědecké výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, a obsahu formuláře č. , číslo, bez pochybností za doložené, že v době uzavření neplatné smlouvy o převodu majetku byly zhotoveny pouze základy domu č. p. , číslo, a navezen materiál na hrubou stavbu. , tituly před jménem, , jméno FO, jako očitý svědek a osoba zainteresovaná na privatizačním projektu uvedl, že se jednalo o zdivo, trámy a řezivo. Jeho tvrzení je zcela v souladu s formulářem , číslo, , ve kterém je uvedeno, že ohledně 9 bytů (myšleno budova č. p. , číslo, ) jsou hotové pouze základy a navezen materiál na hrubou stavbu. Na základě těchto dvou důkazů lze dovodit, že tento materiál byl vedle dalšího předmětem smlouvy o převodu majetku ze dne 1. 8. 1993, která byla v důsledku neschválení zastupitelstvem obce shledána jako neplatná. Není pochyb, že tento materiál žalovaná po podpisu neplatné smlouvy využila k dostavění domu č. p. , číslo, a je proto povinna ho vrátit žalobkyni podle § 457 obč. zák. Neboť vrácení použitého stavebního materiálu již není fakticky možné, má žalobkyně podle § 4458 odst. 1 obč. zák. právo na peněžitou náhradu. Pokud žalobkyně tvrdila, že mohlo dojít ke krádeži uvedeného materiálu a tento nebyl ve skutečnosti použit na výstavbu, pak své tvrzení nijak nedoložila a jedná se pouze o její domněnku. K další námitce žalované, že žalobkyně v žalobě netvrdila, o jaký konkrétní materiál se měla žalovaná obohatit, soud uvádí, že se jedná o zjištění, které v průběhu řízení vyplynulo z provedených důkazů. Soud nepopírá, že se z důkazů nepodává přesný popis materiálu určeného na hrubou stavbu, tedy konkrétně o jaký materiál, jakého druhu a kvality šlo, nicméně fakt, že tento byl následně použit na výstavbu dosud existujícího domu č. p. , číslo, , který si znalec prohlédl a zkonfrontoval ho s příslušnou projektovou dokumentací, dává dostatečnou míru jistoty, že byl oceněn právě materiál, který byl v roce 1993 na výstavbu domu připraven. Nelze ani odhlédnout o skutečnosti, že neplatnost smlouvy způsobila právě žalovaná, a proto nelze po žalobkyni spravedlivě požadovat, aby bylo prokázáno přesné množství a kvalitu materiálu připraveného k výstavbě před 30 lety. Námitka, že tento materiál mohl být také použit na výstavbu domů č. p. , čísla, soud uvádí, že dům č. p. , číslo, téměř hotový a před kolaudací, dům č. p. , číslo, byl vystavěn v hrubé stavbě. Materiál potřebný k vybudování hrubé stavby proto již ohledně domu č. p. , číslo, nebyl využitelný a jestliže žalovaná na základě smlouvy o převodu majetku ze dne 1. 8. 1993 následně přistoupila k dokončení domu č. p. , číslo, , mohla sama dohledat faktury a doklady o zakoupení materiálu, který na výstavbu hrubé stavby spotřebovala a vyvrátit tak skutečnost zjištěnou z výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, a formuláře č. , číslo, . Žádný takový důkaz však nepředložila. Soud ani nepřekročil žalobní tvrzení, neboť žalobkyně v žalobě in eventum tvrdila, že částka 16 889 618 Kč představuje výši bezdůvodného obohacení na straně žalované, přičemž vycházela ze skutečnosti, že účetní hodnota majetku převáděného na základě schváleného privatizačního projektu smlouvou ze dne 1. 8. 1993 (tj. mimo jiné nedokončená bytová výstavba na pozemku p. č. , číslo, ) činí právě tuto částku. Stavební materiál pro hrubou stavbu lze nepochybně podřadit pod nedokončenou výstavbu. Námitku žalované, že předmětem neplatného převodu byly pouze nemovitosti v podobě domu č. p. , číslo, , staveb obytných budov na pozemku p. č. , číslo, a sbírka skla a nikoliv stavební materiál, soud považuje za účelovou a formální. Byť toto není v dohodě výslovně uvedeno, v zápisu o předání majetku se již hovoří o tom, že se žalované předává nedokončená bytová výstavba obytných domů, což nevylučuje i předání navezeného materiálu. Ostatně i kdyby tento materiál nebyl předmětem převodu, žalovaná nedoložila, že by materiál na hrubou stavbu domu zakoupila ze svých prostředků a nepoužila materiál již připravený a zaznamenaný v privatizačním projektu, resp. formuláři č. , číslo, , patřící žalobkyni. I v takovém případě by se tedy jednalo o bezdůvodné obohacení na straně žalované.

16. Hodnota bezdůvodného obohacení ve výši 935 689 Kč byla stanovena znaleckým posudkem, který soud považuje za správný, určitý a přezkoumatelný a nemá ani výhrady k použití převodních indexů, neboť ten byl zpracován respektovaným Ústavem pro racionalizaci ve stavebnictví a s ohledem na velký časový odstup nelze po znalci spravedlivě žádat, aby měl k dispozici ceníky z roku 1993. Jedná se o částku, kterou by musela žalobkyně ze svého vynaložit na opatření stejného množství a druhu materiálu nezbytného k výstavbě hrubé stavby. Znalec provedl místní obhlídku a vycházel z projektové dokumentace, ze které je patrný plánovaný rozsah a druh stavebních materiálů použitých na hrubou stavbu. Námitka, že znalec nevycházel z obsahu spisu a posudek proto nemůže mít oporu v provedeném dokazování, je lichá. Posudek je důkazem sám o sobě a nevyžaduje se, aby znalec vycházel pouze z obsahu spisu. Je zcela v dispozici znalce, o jaké podklady opře své odborné závěry ohledně soudem zadaného úkolu. V daném případě znalec vycházel ze zadání znaleckého úkolu a k tomu si sám opatřil potřebné podklady, které součástí spisu nebyly (ceníky, projektová dokumentace, indexy atd.), což je zcela legitimní postup. Jednotlivý materiál a jeho množství pak znalec přesně specifikoval v přiloženém položkovém rozpočtu a zohlednil také obvyklý postup ohledně prořezu stavebního dříví.

17. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně se dožadovala určení vlastnického práva k 4 nemovitostem, z čehož soud dovodil u tří nemovitostí její vlastnické právo a ohledně poslední nemovitosti bylo vyhověno alespoň eventuální petitu. Měla tudíž ve věci plný úspěch ve výši a náleží jí náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení tvoří náhrada hotových výdajů ve výši 4 500 Kč za 15 písemných podání, 1 800 Kč za 6 účastí na soudním jednání a 1 800 Kč za 6 příprav na jednání podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Dále žalobkyni náleží podle vyhlášky č. 463/2017 Sb., č. 358/2019 Sb., č. 589/2020 Sb., č. 467/2022 Sb. a v souladu s předloženým technickým průkazem vozidla náhrada za cestovní výdaje:- ve výši 319 Kč za cestu osobním automobilem z , adresa, a zpět k jednání u zdejšího soudu v září 2018 v celkové délce 218 km (spotřeba 4,8 l/100 km, cena za 1 l BA 95 oktanů 30,50 Kč),- ve výši 335 Kč za cestu osobním automobilem z , adresa, a zpět k jednání u zdejšího soudu v dubnu 2020 v celkové délce 218 km (spotřeba 4,8 l/100 km, cena za 1 l BA 95 oktanů 32 Kč),- ve výši 335 Kč za cestu osobním automobilem z , adresa, a zpět k jednání u zdejšího soudu v květnu 2020 v celkové délce 218 km (spotřeba 4,8 l/100 km, cena za 1 l BA 95 oktanů 32 Kč),- ve výši 291 Kč za cestu osobním automobilem z , adresa, a zpět k jednání u zdejšího soudu v květnu 2021 v celkové délce 218 km (spotřeba 4,8 l/100 km, cena za 1 l BA 95 oktanů 27,80 Kč),- ve výši 431 Kč za cestu osobním automobilem z , adresa, a zpět k jednání u zdejšího soudu v únoru 2023 v celkové délce 218 km (spotřeba 4,8 l/100 km, cena za 1 l BA 95 oktanů 41,20 Kč),- ve výši 420 Kč za cestu osobním automobilem z , adresa, a zpět k jednání u odvolacího soudu v únoru 2022 v celkové délce 236 km (spotřeba 4,8 l/100 km, cena za 1 l BA 95 oktanů 37,10 Kč).Náhradu za užití automobilu žalobkyně nepožadovala. Celkem tak činí náklady řízení 10 231 Kč a žalovaný 1. je povinen nahradit je žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

18. O nákladech řízení vzniklých státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl pouze co do základu, kdy povinnost k úhradě uložil neúspěšnému žalovanému 1., přičemž s ohledem na skutečnost, že v okamžiku vyhlášení rozsudku nebyla výše znalečného známa, bude přesná částka vyčíslena v samostatném usnesení podle § 155 odst. 1 in fine o. s. ř.