6 C 141/2025

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudcem Mgr. Michalem Polákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozena Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupena Jméno Zástupce advokátkou se sídlem adresa advokáta/ky proti žalované: Jméno žalované , narozena Datum narození žalované bytem Adresa žalované o stanovení rozsahu užívání společných nemovitých věcí

I. Určuje se, že pozemek st. p. č. , číslo, , jehož součástí je budova č. p. , číslo, , jakož i pozemek p. č. , číslo, a , číslo, v katastrálním území , katastráĺní území, zapsané na Listu vlastnictví , číslo, vedeném v , katastrální úřad, , katastrální pracoviště , katastrální pracoviště, jsou účastníci oprávněni užívat takto:a) žalobkyně vždy v lichý týden v roce a žalovaná vždy sudý týden v roce s výjimkou odlišného režimu vánočních a velikonočních svátků,b) o vánočních svátcích žalobkyně vždy v sudém roce od 23. 12. do 27. 12. a v lichém roce od 28. 12. do 2. 1. a žalovaná vždy v lichém roce od 23. 12. do 27. 12 a v sudém roce od 28. 12. do 2. 1.c) o velikonočních svátcích žalobkyně vždy v sudém roce od pátku předcházejícího Velikonočnímu pondělí do Velikonočního pondělí a žalovaná vždy v lichém roce od pátku předcházejícího Velikonočnímu pondělí do Velikonočního pondělí.

II. Žalovaná je povinna do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 17 161 Kč k rukám , Jméno Zástupce, .

1. Žalobkyně žalobou domáhala určení, jak budou účastnice užívat ve výroku uvedenou nemovitost. Tvrdila, že účastnice jsou podílovými spoluvlastnicemi předmětné rekreační nemovitosti, každá v rozsahu ½. V létě 2022 se u nich začaly projevovat odlišné představy o způsobu a rozsahu dalšího užívání a žalovaná bez předchozí domluvy začala v nemovitosti trávit každý víkend. Přání žalobkyně, aby každá spoluvlastnice užívala nemovitost samostatně, nebylo reflektováno, proto žalobkyně realizovala několik společných pobytů, které byly velmi nekomfortní z hlediska prostoru a dispozice nemovitosti, tak i co do atmosféry. V domě jsou pouze dvě celoročně obyvatelné místnosti, pouze v létě lze k přespání provizorně užívat i půdu. V jedné světnici se rovněž vaří, a proto neposkytuje žádné soukromí. Nelze tak realizovat žádný pobyt s přáteli a rovněž pro potřeby rodiny žalobkyně (dvě dcery a syn) je ubytování problematické. Plnohodnotný souběžný pobyt účastnic je vyloučen objektivně z důvodu dispozice nemovitosti, tak subjektivně v důsledku vzájemně napjatých vztahů. Žalobkyně se proto od podzimu 2024 snažila s žalovanou dohodnout o užívání společné věci, její návrhy však byly odmítnuty a k žádné dohodě nedošlo.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí, protože žalobkyni v užívání nemovitosti nebrání, ta však chalupu neužívá ani o ni nepečuje. Žalovaná chalupu užívá téměř každý víkend, finančně i fyzicky se o ni stará a chrání její hodnotu. Pokud by na ni nejezdila, chalupa by chátrala a ztrácela by na hodnotě. Žalobkyně o nemovitost neprojevuje zájem, např. při výběru venkovních dveří prohlásila, že je má žalovaná vybrat sama. Střídavé užívání by reálně nemělo smysl a bylo by nespravedlivé, protože se žalovaná o nemovitost stará a nese většinu nákladů.Provedené důkazy3. Podle výpisu z katastru nemovitých věcí k LV č. , číslo, v k. ú. , katastráĺní území, mají žalobkyně a žalovaná předmětné nemovitosti v podílovém spoluvlastnictví každá v rozsahu 1/2. V části C je uvedeno věcné břemeno doživotního užívání pro , jméno FO, , podle účastníků však oprávněná osoba již zemřela.

4. Z dopisů datovaných od 9. 10. 2024, 11. 2. 2025, 14. 5. 2025 a 2. 6. 2025 se podává, že žalobkyně vyzývala žalovanou k dohodě o způsobu a rozsahu užívání nemovitosti, dohoda však uzavřena nebyla. To potvrzují odpovědi žalované datované dnem 23. 12. 2024 a 28. 5. 2025.

5. V emailových zprávách odeslaných žalovanou její právní zástupkyni žalovaná mimo jiné uvedla následující:- K mému zděšení jsem zjistila, že žalobkyně za 2,5 roku společného vlastnictví nevyvázala z účtu odběrného místa matku a vědomě posílá dluh za ní. Bylo domluveno, že si na sebe vezme vodné a stočné, o ostatní režie zájem neměla.- Žalobkyně za dobu svého pobytu v mojí přítomnosti a později bez mé účasti opět odnášela, různě přemisťovala moje osobní věci, potřeby na různá místa.- Přede všemi mě opět urážela, vyhrožovala a snažila se mě ponižovat. Její projev probíhal bez mé slovní účasti, bez jediné reakce po celou dobu. Před mým zrakem mi odnášela kuchyňské spotřebiče, potravinové doplňky, čaje apod. s tím, že tady má půlku ona.- 29. 12. 2024 jsem ji viděla poprvé od půlky května 2024, tolik zloby, nenávisti a defacto vnitřní rozervanosti jsem pohromadě nikdy neviděla.- Platby pro ČEZ platí pouze žalovaná, měsíční záloha 1 500 Kč.- Vodné, stočné od podzimu 2022 platí žalobkyně – záloha 1 595 Kč vyjma zálohy za rok 2024, kterou uhradila žalovaná.- Roční pojistné iniciovala žalobkyně na podzim 2022 a žalovaná dala polovinu. Rok 2023 zaplacen společně, k platbě za 2024 nebyla žalovaná vyzvána.- Moje dcera jezdí na chalupu s malým synem téměř každý týden, vždy na několik dní.- Dcera žalobkyně Natálie jezdí na chalupu téměř každý druhý měsíc na 20 dny, někdy na otočku. Vycházíme v pohodě.

6. Žalobkyně při účastnickém výslechu sdělila, že uvedenou nemovitost darovala účastnicím jejich matka. Nebylo možné zvolit jiný způsob než rozdělení mezi dvě osoby, neboť matka nedisponovala jinou nemovitostí, která by umožnila případnou kompenzaci. S tímto řešením žalovaná zásadně nesouhlasila, přičemž svůj nesouhlas projevovala i nevhodným a vulgárním způsobem vůči matce. V důsledku těchto konfliktů byla realizace převodu po určitou dobu odložena. K samotnému převodu došlo darovací smlouvou a mezi spoluvlastníky měla být upravena především otázka úhrady energií a běžného provozu nemovitosti. K dohodě však nedošlo. Bezprostředně po převodu nemovitosti na žalobkyni byly zahájeny významné investice, zejména rekonstrukce střechy, na níž byla předchozí dohoda. V průběhu rekonstrukce však docházelo k dalším neplánovaným pracím a navyšování nákladů, a to i na úpravách, které přímo nesouvisely se střechou. Následně byla řešena rekonstrukce elektroinstalace. Současně však docházelo ke sporům a komplikacím ze strany žalované, která zasahovala do průběhu prací, zpochybňovala rozhodování žalobkyně a jejího manžela a komunikovala přímo s řemeslníky způsobem, který vyvolával konflikty. Po dokončení hlavních investic se vztahy mezi spoluvlastnicemi dále zhoršily. Žalobkyně opakovaně usilovala o dohodu ohledně užívání nemovitosti, zejména s ohledem na to, že má vlastní rodinu. Žalovaná však jakoukoli dohodu odmítla a deklarovala, že bude nemovitost užívat bez omezení a bez ohledu na požadavky druhé strany. Spoluvlastnické vztahy se postupně vyhrotily do stavu, který lze označit za konfliktní a nevyhovující. Docházelo k jednání, které žalobkyně vnímá jako úmyslné ztěžování užívání nemovitosti, například přemisťování a odstraňování osobních věcí žalobkyně, vyhazování předmětů osobní povahy (oblečení, vybavení), opakované zásahy do prostoru, který účastnice užívala a vytváření nepořádku a znepříjemňování pobytu. Dále měly účastnice spory ohledně běžného užívání nemovitosti - omezený přístup k pracovní ploše v kuchyni, záměrné znepříjemňování pobytu (např. nevhodná manipulace s okny či vytápěním) a zásahy do společných prostor bez dohody. Atmosféra na chalupě se stala natolik napjatou, že žalobkyně i její rodina zde nechtějí trávit volný čas, ačkoliv mají k užívání nemovitosti plné právo jako spoluvlastníci. Žalobkyně rovněž uvedla, že nikdy svévolně nezasahovala do věcí žalované, nic nevyhazovala ani nepřemisťovala a považuje tvrzení o takovém jednání za nepravdivá. Dlouhodobý problém spočívá především v tom, že mezi spoluvlastnicemi neexistuje dohoda o způsobu užívání nemovitosti a žalovaná vystupuje jako výlučný vlastník, čímž omezuje práva žalobkyně. Nemovitost má navíc omezené prostorové možnosti – hlavní obytná místnost slouží současně jako ložnice, kuchyně i společenský prostor, což bez vzájemné spolupráce znemožňuje bezproblémové společné užívání. Současný stav je z tohoto důvodu dlouhodobě neudržitelný.

7. Žalovaná vypověděla, že si nevede přesnou evidenci svých pobytů v předmětné nemovitosti, nicméně ji užívá nepravidelně, avšak poměrně často v závislosti na ročním období, potřebě údržby a svých pracovních i osobních aktivitách. V zimním období se v nemovitosti zdržuje prakticky každý víkend, zpravidla v souvislosti s lyžováním, kdy často přijíždí například v sobotu ráno a v nemovitosti přespává. Mimo zimní sezónu její pobyt není pravidelný, avšak je opět častý, zejména v návaznosti na nutnost zajištění údržby, především sekání trávy a dalších prací. Někdy přijíždí pouze na kratší dobu, například na několik hodin či na jeden den. Zdůrazňuje, že není výlučným vlastníkem nemovitosti, nýbrž spoluvlastníkem, a tuto skutečnost plně respektuje. O nemovitost dlouhodobě stará a zajišťuje její údržbu v průběhu celého roku. Jedná se zejména o úklid, přípravu objektu v jednotlivých ročních obdobích, odklízení sněhu, sekání trávy a údržbu pozemků. Zvláštní pozornost věnuje odstraňování posypového materiálu, neboť nemovitost se nachází u silnice, kde jsou používány kamínky namísto soli, vzhledem k tomu, že jde o území v chráněné oblasti KRNAP. Tyto kamínky musí pravidelně odstraňovat z plochy přibližně několika desítek metrů, což je podle jejích slov fyzicky náročná činnost. Dále provádí úkony směřující k ochraně nemovitosti, například instalaci ochranných prvků proti poškození kamínky a pravidelný úklid včetně mytí oken. K otázce oznamování návštěv žalovaná uvádí, že nikdy nepožadovala, aby žalobkyně byla povinna své návštěvy hlásit. Požadavek směřovala pouze na svou neteř, tedy dceru žalobkyně, a to nikoliv jako závaznou podmínku, ale spíše jako doporučení. Důvodem byla snaha zachovat určitou míru soukromí a zároveň mít možnost připravit prostory tak, aby byl zajištěn dostatečný komfort pro osobu, která na chalupu přijede. Žalovaná uvádí, že tento požadavek vyslovila pouze jednorázově, konkrétně dne 30. prosince 2024, a že žalobkyně ani její rodinní příslušníci nejsou povinni své návštěvy hlásit. V souvislosti s tímto datem žalovaná popisuje konkrétní konflikt, kdy byla po pracovním vytížení v nemovitosti a očekávala klid. Žalobkyně podle jejího tvrzení přijela bez předchozího oznámení, přičemž po jejím příjezdu docházelo k přesouvání věcí žalované a k negativním reakcím, včetně vyjádření, že její věci mohou být odstraněny nebo vyhozeny. Žalovaná na tuto situaci reagovala s tím, že nemovitost vnímá jako svůj domov a že takové jednání nepovažuje za oprávněné. Dále žalovaná uvádí, že nikomu nebrání v užívání nemovitosti a že se naopak snaží vycházet ostatním vstříc. V případě potřeby uvolňuje komfortnější prostory ostatním osobám a sama se přizpůsobí méně komfortním podmínkám. Popírá, že by si jakoukoli část nemovitosti přivlastnila nebo ostatním spoluvlastníkům bránila v jejím užívání. Ve vztahu k nakládání s movitými věcmi žalovaná odmítá tvrzení, že by svévolně vyhazovala věci patřící žalobkyni či jiným osobám. Likvidace věcí v minulosti probíhala pouze po dohodě s matkou účastnic, a že případné přemísťování věcí činí výhradně za účelem úklidu, ochrany nebo zajištění funkčnosti prostoru. Konkrétně uvádí, že v jednom případě přemístila tašku na vhodnější místo, aby nedošlo k jejímu poškození, nikoliv z důvodu svévole nebo úmyslu zasahovat do práv jiné osoby. Žalovaná se finančně podílí na některých pracích v nemovitosti, případně je hradí samostatně a že využívá pomoc třetích osob, zejména známého, který jí pomáhá s technickými a fyzicky náročnými pracemi. Podílela se také na zpracování dřeva, přičemž část nákladů hradila sama, a některé práce byly realizovány výhradně z její iniciativy. Žalovaná žije sama, nemovitost pro ni představuje významné osobní zázemí a její péči o nemovitost označuje za osobní záležitost a zájem. Připouští existenci dlouhodobě napjatých vztahů mezi ní a žalobkyní, které podle jejího názoru vyplývají z osobních rozdílů a dlouhodobých rodinných neshod. Současně zdůrazňuje, že nebrání žalobkyni ani jejím rodinným příslušníkům v užívání nemovitosti, nepřisvojuje si výlučné vlastnické právo a případné konflikty vnímá jako důsledek osobních vztahů, nikoli jako porušování práv druhé strany.

8. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti významné pro posouzení věci. Navrhovanou výpověď svědka Hendrycha soud neprovedl pro neúčelnost, neboť se jeho výpověď měla týkat především řezání a uložení dřeva, což soud nepovažuje za podstatné. Navíc skutkový stav byl dostatečně zjištěn z výpovědí účastníků.Právní úprava9. Podle § 1128 odst. 1, 2, 3 o. z. o běžné správě společné věci rozhodují spoluvlastníci většinou hlasů. (2) Rozhodnutí má právní účinky pro všechny spoluvlastníky pouze v případě, že všichni byli vyrozuměni o potřebě rozhodnout, ledaže se jednalo o záležitost, která vyžadovala jednat okamžitě. Spoluvlastník opominutý při rozhodování o neodkladné záležitosti může navrhnout soudu, aby určil, že rozhodnutí o neodkladné záležitosti nemá vůči němu právní účinky, nelze-li po něm spravedlivě požadovat, aby je snášel. (3) Není-li návrh podle odstavce 2 podán do třiceti dnů od přijetí rozhodnutí, právo podat jej zaniká; nebyl-li spoluvlastník o nakládání uvědoměn, běží lhůta ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl.

10. Podle § 1139 odst. 1 a 2 o. z. navrhne-li některý ze spoluvlastníků soudu, aby rozhodl, že rozhodnutí většiny spoluvlastníků nemá vůči němu právní účinky, aby takové rozhodnutí zrušil, nebo je nahradil svým rozhodnutím, uspořádá soud právní poměry spoluvlastníků podle slušného uvážení. Soud může zejména rozhodnout, zda se má změna uskutečnit bez výhrad, s výhradami či proti zajištění, anebo zda se uskutečnit vůbec nemá. (2) Způsobem uvedeným v odstavci 1 soud rozhodne také tehdy, domáhá-li se jeho rozhodnutí některý ze spoluvlastníků proto, že se při rozhodování o společné věci nedosáhlo potřebné většiny.Skutkové zhodnocení věci11. Z provedeného dokazování soud zjistil, že předmětná nemovitost je v podílovém spoluvlastnictví účastnic, a to každé z nich v rozsahu ideální jedné poloviny. To je prokázáno výpisem z katastru nemovitostí. Z předložené korespondence mezi účastnicemi současně vyplynulo, že se snažily o uzavření dohody ohledně způsobu užívání nemovitosti, k dohodě však nedošlo. Žalobkyně se domáhá takové úpravy, která by jí umožnila užívat nemovitost v době jejích pobytů výlučně se svou rodinou bez přítomnosti žalované, a to zejména s ohledem na velikost a dispoziční uspořádání objektu i na dlouhodobě narušené vztahy mezi účastnicemi. Otázka rozsahu užívání nemovitosti patří do tzv. běžné správy podle § 1128 o. z., která vyžaduje rozhodnutí v podobě prosté většiny hlasů. Protože obě účastnice mají na nemovitosti stejný spoluvlastnický podíl, nelze jednu či druhou stranu přehlasovat, a proto uzavření dohody bez vzájemného konsensu nepřichází fakticky v úvahu. Pro takové patové případy § 1139 odst. 2 o. z. svěřuje pravomoc k rozhodnutí o dané otázce soudu.

12. Soud při rozhodování vycházel zejména z toho, že se jedná o rekreační objekt, který účastnice užívají převážně o víkendech, svátcích a v době volna. Žádná z účastnic netvrdila, že by měla v úmyslu v nemovitosti trvale bydlet. Současně bylo z obsahu spisu i z vyjádření účastnic zřejmé, že vztahy mezi nimi jsou natolik narušené, že jejich souběžný pobyt v nemovitosti neumožňuje její klidné a nerušené rekreační užívání. K tomu přistupuje i velikost a vnitřní uspořádání objektu, který neposkytuje dostatečný prostor pro zachování soukromí při současném pobytu obou účastnic včetně jejich rodinných příslušníků. Za této situace dospěl soud k závěru, že je namístě způsob užívání nemovitosti autoritativně upravit. Přestože se jedná o řízení, v němž soud není vázán návrhem účastnic a může způsob užívání společné věci upravit i odlišně od žalobního návrhu, neshledal soud v projednávané věci důvod odchýlit se od navrhovaného střídavého režimu užívání. Navrhovaný způsob užívání odpovídá zásadě slušného uvážení, je prakticky proveditelný, respektuje rovnost spoluvlastnických podílů účastnic a současně zajišťuje, aby žádná z nich nebyla z užívání nemovitosti vyloučena.

13. Námitky žalované neshledal soud důvodnými. Skutečnost, že žalovaná nebrání žalobkyni v tom, aby na chalupě pobývala, nelze chápat jako důvod, pro který by soud neměl vzájemná práva k nemovitosti upravit a žalobu zamítnout. Žalobkyně s takovým společným způsobem užívání nesouhlasí, přičemž přítomnost žalované není výsledkem vzájemné dohody, ale jejím vlastním rozhodnutím. Zákon však podle § 1128 o. z. vyžaduje právě dohodu účastníků, která v daném případě absentuje. Je zřejmé, že žalovaná ve vztahu k nemovitosti vystupuje jako faktická vlastnice, která tam žalobkyni trpí, neboť jí to ukládá zákon, o čemž svědčí i její požadavek, aby jí bylo dopředu sdělováno, kdo a kdy na chalupu přijede. Ačkoliv může mít tento požadavek praktické důvody, taková oznamovací povinnost žalobkyni jako spoluvlastnici bez dalšího nestíhá. Každá ze spoluvlastnic je oprávněna společnou věc užívat v rozsahu odpovídajícím jejímu podílu a není povinna podřizovat výkon svého spoluvlastnického práva jednostranné kontrole druhé spoluvlastnice.

14. Ani případná obava žalované, že žalobkyně nebude nemovitost v přidělených termínech pravidelně užívat, nemůže vést k zamítnutí žaloby. Podstatné je, že žalobkyni jako spoluvlastnici svědčí právo nemovitost užívat v rozsahu odpovídajícím jejímu podílu. Zda toto právo v každém jednotlivém termínu skutečně využije, je na jejím rozhodnutí. Střídavý režim zároveň žalované nebrání v tom, aby v době, kdy jí bude nemovitost určena k užívání, prováděla běžnou údržbu v rozsahu, který bude považovat za nezbytný. Nicméně soud má za to, že žalobkyně je s manželem schopna potřebnou péči o nemovitost bez problémů zajistit, a to i v zimě.

15. Pro úplnost soud také uvádí, že lhůta pro podání žaloby podle § 1128 odst. 3 o. z. je vázána pouze na přijetí závažného rozhodnutí nebo na rozhodnutí přijaté v neodkladné záležitosti, které váže opomenutého spoluvlastníka, ale neváže se na podání žaloby pro případ nepřijetí rozhodnutí spoluvlastníků o významné záležitosti týkající se společné věci ve smyslu § 1129 odst. 1 o. z. K tomu např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3017/2023 – bod 37 odůvodnění. Jinými slovy jestliže k přijetí rozhodnutí nedojde v důsledku rovnosti podílů, logicky nemůže začít běžet lhůta, která je naopak vázána na přijetí rozhodnutí, které je následně napadáno.Náklady řízení16. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1, 2 o. s ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto má právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek 5 000 Kč, mimosmluvní odměna advokáta za 4 úkony právní služby po 2 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, účast na jednání - § 7 bod 5., § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ vyhl. č. 177/1996 Sb.) a 4 paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč (§ 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Dále žalobkyni náleží podle § 13 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., vyhlášky č. 573/2025 Sb. a v souladu s předloženým technickým průkazem vozidla náhrada za cestovní výdaje cestu osobním automobilem z , obec, do , obec, a zpět ve výši 411 Kč (délka 194 km, spotřeba 6,1 l/km, BA 95 oktanů v ceně 34,70 Kč). Náhradu za použití motorového vozidla žalobkyně nepožadovala. K nákladům na straně žalobkyně patří i náhrada za čas strávený cestou k jednání soudu a zpět v rozsahu 8 započatých půlhodin po 150 Kč, tj. 1 200 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Celkem činí náklady na straně žalobkyně 17 161 Kč a žalovaná je povinna nahradit je k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).