6 C 164/2020

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudcem Mgr. Michalem Polákem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem ulice a číslo , PSČ obec - část obce zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 150 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 150 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně od 21. 5. 2013 do zaplacení z částky 150 000 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku náklady řízení ve výši 57 908,60 Kč k rukám [titul] [jméno] [příjmení].

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 1. 9. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 150 000 Kč s přísl. Tvrdil, že žalovaný dne 25. 3. 2013 uznal svůj dluh ve výši 150 000 Kč z titulu odcizeného zboží a zavázal se ho uhradit do 30. 4. 2013. K odcizení zboží žalobce došlo v průběhu roku 2012 a 2013, kdy žalovaný bez dohody s žalobcem a bez jeho vědomí odnesl ze skladu žalobce skleněné mačkané perle v množství, barvě a tvaru dle uznání dluhu. Žalovaný tuto skutečnost přiznal a zboží nevrátil, protože zboží v mezidobí prodal. Souhlasil s tím, že písemně uzná svůj dluh.

2. Žalovaný považoval žalobu za neopodstatněnou a unáhlenou. Pokud se týká částky 150 000 Kč, jednalo se o kompenzaci ušlých mzdových nákladů. Žalobce ani záležitost neohlásil na policii, která by jistě na základě posudků určila výši poškození žalobce. Dále poukázal na časový odstup, se kterým se žalobce rozhodl podat žalobu. K vyhotovené směnce podotkl, že si není jistý, zda obsahuje všechny formální údaje, které má a poukázal na promlčení nároku ze směnky. Oba zajišťovací instituty žalovaný podepsal pod psychickým nátlakem v době, kdy se ambulantně léčil s psychickými problémy.

3. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud následující důkazy.

4. Uznáním dluhu ze dne 25. 3. 2013 je doloženo, že žalovaný jako dlužník uznal svůj dluh vůči žalobci jako věřiteli ve výši 150 000 Kč, který vznikl na základě odcizeného zboží věřiteli. Dále je uvedeno, že závazek dlužníka vznikl z důvodu nezaplacení částek za toto zboží (seznam přiložen). Tento závazek ke dni podepsání dluhu trvá a dlužník se jej zavazuje uhradit nejpozději do 30. 4. 2013 buď formou finanční nebo vrácením předmětného zboží. Jako příloha uznání je označen seznam zboží. Uznání dluhu obsahuje podpisy obou účastníků. V příloze uznání je uvedena tabulka s kódovým označením zboží a jeho velikosti, původní a současný stav zásob, rozdíl stavu zásob a cena zboží. Cena zboží se pohybuje od 615 Kč do 1 260 Kč Celkem je cena chybějícího zboží vyčíslena částkou 154 998 Kč. Na listině je uvedeno, že se jedná o seznam odcizeného zboží pro účely uznání dluhu ze dne 25. 3. 2013, uznané dlužník [celé jméno žalovaného].

5. Směnkou ze dne 25. 3. 2013 vyhotovenou v [obec] [anonymizována dvě slova] s místem placení [obec], je doloženo, že žalovaný se zavázal za tuto směnku zaplatit žalobci bez protestu dne 30. 4. 2013 částku 150 000 Kč.

6. Předžalobní upomínkou ze dne 28. 1. 2020 vyzvala právní zástupkyně žalobce žalovaného k zaplacení dlužné částky 150 000 Kč z titulu odcizení zboží do 10. 2. 2020 s poučením o soudním řešení sporu v případě nezaplacení.

7. Podle emailové komunikace mezi žalovaným a právní zástupkyní žalovaného v době od 9. 2. 2020 do 2. 4. 2020 žalovaný v reakci na obdrženou upomínku požádal o prodloužení termínu splatnosti, neboť upomínku obdržel v závěru měsíce ledna a splatnost 10. 2. 2020 je velmi krátká a musí řešit problémy rodinného charakteru. Na to právní zástupkyně souhlasila s plněním ve splátkách 10 000 Kč, na což žalovaný sdělil, že nemůže tak vysoký obnos splácet.

8. Podle cenové nabídky společnosti [právnická osoba] činila cena za 1 svazek po 1 200 ks 724 až 1 386 Kč bez DPH dle druhu zboží, velikosti a barvy. Ceník [jméno] [příjmení] platný ke dni 1. 1. 2012 je téměř totožný a rozmezí cen za zboží stejného druhu, velikosti a barvy činí 738 až 1 512 Kč bez DPH. K důkazu byla předložena i fotografie zboží označeného příslušnými kódy.

9. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že je švagrem žalobce. V budově, kterou pronajímal, měl žalobce s žalovaným firmu a sklad zboží. Z tohoto skladu bylo odcizeno zboží. Na to se přišlo poté, kdy svědek ponechal přes noc své zboží v hale a druhý den bylo pryč. Následně ho odněkud přivezl žalovaný s nějakou výmluvou. Po této události provedl žalobce kontrolu a zjistil chybějící zboží. Do budovy měl přístup pouze svědek a žalobce, přes den i žalovaný, který zřejmě neměl klíče. Žalobce měl na skladě asi mačkané, ohňové a voskované perle. Žalobce chybějící zboží s žalovaným řešil a žalovaný uvedl, že zboží zaplatí a bylo dohodnuto uznání dluhu. Žalobce zvažoval ohlášení na policii, ale žalovaný se tomu chtěl vyhnout a slíbil, že za zboží zaplatí. Žádné výhrady neměl, nátlak na žalovaného svědek nepozoroval. Svědkovi není známo, zda žalovaný svůj dluh již zaplatil. Cena zboží uvedená v příloze uznání dluhu je odpovídající velikosti a barevnosti zboží.

10. Podle § 1012 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit.

11. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

12. Podle § 2911 o. z. způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.

13. Podle § 2952 se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

14. Podle § 558 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.), uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. U promlčeného dluhu má takové uznání tento právní následek jen věděl-li ten, kdo dluh uznal, o jeho promlčení.

15. Z provedených důkazů má soud za zjištěné, že v roce 2013 došlo ze strany žalovaného k neoprávněnému zásahu do vlastnického práva žalobce k jeho zboží specifikovanému v příloze uznání dluhu. Podle svědka [příjmení] bylo při kontrole skladu žalobce zjištěno chybějící zboží a žalovaný se zavázal k jeho úhradě. Nikdo další než svědek, žalobce a žalovaný neměl do skladu přístup. I když má svědek blízký příbuzenský vztah k žalobci, nemá soud o pravdivosti jeho výpovědi pochybnost, neboť je v souladu s uznáním dluhu, které žalovaný sepsal. Uznání dluhu neshledal soud dostatečně určitým právním jednáním podle § 37 odst. 1 obč. zák. s ohledem na pochybnosti, jakého odcizeného zboží se uznaný dluh týká, když se částka v samotném uznání neshoduje s částkou v příloze obsahující seznam odcizeného zboží. Rovněž není zcela nezpochybnitelně popsán důvod vzniku dluhu, když je zmíněno pouze odcizení zboží, není jednoznačně uvedeno, kdo měl zboží odcizit, zda to byl žalovaný či někdo jiný a zda žalovaný neměl například pouze nějakou odpovědnost za stav zboží na skladě. Proto uznání nemůže vyvolat právní následky podle § 558 obč. zák. v podobě fikce, že dluh co do důvodu i výše v době uznání existoval. Nicméně i tak lze na uznání nahlížet jako zásadní listinný důkaz, kterým žalovaný prohlásil, že došlo k odcizení zboží ve vlastnictví žalobce a vznikl dluh nezaplacením za toto zboží, přičemž tento dluh ve výši 150 000 Kč se žalovaný zavázal uhradit do 30. 4. 2013. Nepřesnosti a nejasnosti uvedené v uznání dluhu lze připsat tomu, že uznání bylo sepsáno samotnými účastníky jako právními laiky a nikoliv advokátem jako odborníkem. Proto soud nemá pochybnost o skutkovém stavu v tom směru, že to byl žalovaný, kdo zboží žalobce v hodnotě 150 000 Kč ze skladu odcizil nebo se na tom podílel, neboť žalovaný se sám zavázal dluh 150 000 Kč uhradit, a to nejen finanční formou, ale případně také vrácením předmětného zboží. Dle svědka ani žalovaný při zjištění chybějícího zboží nevznesl žádné námitky k tomu, že by měl za zboží zaplatit a ani po obdržení žaloby žalovaný neuvedl žádné relevantní skutečnosti, které by shora uvedený závěr vylučovaly. Svým zaviněným jednáním tak žalovaný zasáhl do vlastnického práva žalobce, které je podle § 1012 o. z. právem absolutním, čemuž odpovídá zákonná povinnost všech ostatních subjektů do vlastnického práva žalobce nezasahovat. Žalovaný však svým jednáním do vlastnického práva žalobce zasáhl, protože mu znemožnil s jeho vlastnictvím nakládat dle svého uvážení, a proto porušil povinnost stanovenou zákonem a je povinen nahradit žalobci vzniklou škodu podle § 2910 o. z. Domněnka nedbalostního zavinění na straně žalovaného je dána podle ust. § 2911 o. z. K výši škody byly doloženy ceníky stejného zboží od dalších obchodníků v příslušné doby, přičemž lze konstatovat, že ceny uvedené v příloze uznání dluhu tyto ceny nepřevyšují, ale naopak jsou nižší. Především však sami účastníci museli mít nejlepší povědomí o ceně zboží, které bylo odcizeno. Pokud tedy cenu zboží stanovili v částce 154 998 Kč, pak soud považoval toto ocenění za dostatečné ke zjištění skutečné výše škody. Žalovaný neprokázal, že by alespoň část dluhu již zaplatil, a proto soud žalobě vyhověl v plném rozsahu. Úrok z prodlení soud přiznal s odkazem na § 1970 o. z. a § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. od 21. 5. 2013, jak žalobce požadoval. Vycházel z toho, že splatnost dluhu si účastníci podle 1958 odst. 1 o. z. sjednali ke dni 30. 4. 2013, neboť na uznání dluhu je i podpis žalobce, z čehož soud dovozuje, že ten s úhradou dluhu v tomto termínu souhlasil.

16. K námitce žalovaného, že uznání dluhu představovalo kompenzaci ušlých mzdových nákladů, soud uvádí, že toto tvrzení žalovaného v nepřehlédnutelném rozporu s obsahem uznání dluhu, ve kterém se o žádné kompenzaci nehovoří. Žalovaný své tvrzení ani nedoložil. Stejně tak nedoložil své tvrzení o psychickém nátlaku při podpisu uznání a svědek žádný nátlak na žalovaného ze strany žalobce nepozoroval. Pokud žalovaný považoval žalobu za unáhlenou a vyžadoval mimosoudní jednání účastníků, pak soud nemůže než konstatovat, že žalovaný měl na úhradu dluhu více než 8 let, aniž by něčeho uhradil. Žalobce byl tudíž vůči žalovanému více než shovívavý a těžko lze hovořit o unáhlenosti podané žaloby. Konečně se sluší poznamenat, že soud věc projednal v nepřítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 o. s. ř. Ohledně jednání konaného dne 11. 5. 2021 žalovaný požádal o odročení z důvodu, že čelí značným psychickým tlakům z důvodu pandemie, zdravotního stavu sebe a své rodiny a odchodu manželky ze společné domácnosti. Žalovaný svá tvrzení nijak nedoložil a soud v nich ani neshledal důležitý důvod pro odročení, který by žalovanému bránil v účasti na jednání, neboť vyjádření žalovaného zaslaná soudu jsou srozumitelná, směřují k věci a nesvědčí o tom, že se žalovaný nemůže pro zhoršený psychický stav řízení účastnit. Před jednáním 12. 8. 2021 žalovaný opět požádal o odročení z důvodu již vylíčených přetrvávajících problémů a doložil zprávu svého lékaře z vyšetření dne 17. 8. 2021, ve kterém je uvedeno, že vzhledem ke zhoršení stavu není vhodná osobní návštěva u soudního jednání, která by mohla vést k dalšímu zhoršení. Soud nepochybuje, že účast u soudního jednání může být pro laika stresující, nicméně lékařská zpráva hovoří pouze o doporučení z důvodu možného zhoršení stavu, nikoliv nemožnosti se jednání zúčastnit. Navíc žaloba byla žalovanému doručena již v říjnu 2020 a od té doby věděl o tom, že soud bude věc projednávat. Bylo proto jeho záležitostí, jak svou účast při jednání zajistí a pokud se na to necítil, mohl si sjednat zástupce. Zvláště poté, co soud jeho první žádosti o odročení nevyhověl. Navíc s ohledem na dobu, která od uznání dluhu uplynula, aniž by žalovaný něčeho uhradil, jeho neustálé výmluvy na zdravotní stav a celkově nepříznivou situaci, žádosti o odložení splatnosti dluhu či nesouhlas se splátkami při komunikaci s právní zástupkyní podle soudu nasvědčují, že žalovaný pouze záměrně odsouvá splnění své povinnosti, ke které se zavázal. Soud proto ani druhé žádosti o odročení nevyhověl.

17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1, § 142a odst. 1 a § 151 odst. 1, 2 o. s. ř. Žalobce byl v řízení úspěšný, prokázal odeslání předžalobní upomínky, a proto má právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek 7 500 Kč, mimosmluvní odměna advokáta za 5,5 úkonů právní služby po 7 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá předžalobní výzva, podání žaloby, vyjádření ve věci, 2x účast na jednání - § 7 bod 5., § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ vyhl. č. 177/1996 Sb.) a 6 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Dále žalobkyni náleží podle § 13 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., vyhlášky č. 589/2020 Sb. a v souladu s předloženým technickým průkazem vozidla náhrada za cestovní výdaje ve výši 510 Kč za dvě cesty osobním automobilem z [obec] [anonymizováno] do [obec] a zpět k jednání u zdejšího soudu v celkové délce 2x 46 km (spotřeba 4,2 l /100 km, cena za 1 l nafty 27,20 Kč, náhrada za použití automobilu 4,40 Kč/km), náhrada za čas strávený cestou do [obec] a zpět v rozsahu 3 započatých půlhodin po 100 Kč, tj. 300 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a náhrada 21 % DPH ve výši 8 748,60 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem náklady řízení žalobkyně činí 57 908,60 Kč a žalovaný je povinen nahradit je k rukám právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

18. Lhůty ke splnění povinností byly stanoveny v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní.