6 C 171/2024

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudcem Mgr. Michalem Polákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta : Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 21 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 6. 7. 2024 do zaplacení z částky 20 000 Kč.

II. Žaloba se zamítá pro částku 1 000 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit částku 21 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 24. 8. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit ve 12 měsíčních splátkách po 3 000 Kč (úhrada úroku) s tím, že při poslední splátce bude rovněž splatná jistina úvěru 20 000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 1. 2024 a žalobkyně úvěr zesplatnila dne 21. 6. 2024. Žalovaný ani poté nic nezaplatil a dluží 20 000 Kč na jistině a 1 000 Kč na poplatcích.

2. Podle § 115a o. s. ř. rozhodl soud o žalobě rozsudkem bez jednání na základě listinných důkazů předložených žalobkyní. Žalovaný žádné důkazy nepředložil a k žalobě samé se nevyjádřil.

3. Smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , číslo, ze dne 13. 8. 2021 je doloženo, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v trvání 12 měsíců a žalovaný měl žalobkyni uhradit celkem částku 56 000 Kč. Dluh byl splatný ve 12 měsíčních splátkách po 3 000 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci (úhrada úroku) a současně s poslední splátkou byla splatná jistina 20 000 Kč. Úroková sazba činila 15 % měsíčně a RPSN 435,03 %. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně a právo na úhradu účelně vynaložených nákladů 500 Kč za zaslanou upomínku. V případě nezaplacení dluhu po druhé upomínce byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit.

4. V prohlášení pro posouzení úvěru schopnosti žalovaný uvedl mzdu 27 748 Kč, náklady na bydlení 3 000 Kč, další závazky 2 208 Kč a sázky 2 253 Kč. Ke svým osobním poměrům uvedl, že je svobodný a bezdětný.

5. Výpisem z účtu je doloženo, že na účet žalobkyně byla dne 24. 8. 2023 připsána částka 0,10 Kč z účtu č. , č. účtu, . Dále byla podle výpisu z účtu žalobkyně dne 24. 8. 2023 na účet žalovaného č. , č. účtu, zaslána částka 20 000 Kč. Podle zprávy banky je vlastníkem a disponentem účtu č. , č. účtu, žalovaný.

6. Upomínkou ze dne 20. 1. 2024 a 5. 2. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení splátky splatné dne 15. 1. 2023. Dopisem ze dne 21. 6. 2024 žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši 41 128,39 Kč do 5. 7. 2024.

7. Podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), dle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 1810 o. z. se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen spotřebitelské smlouvy) a na závazky z nich vzniklé. Žalobce uzavřel smlouvu v pozici podnikatele a žalovaný jako spotřebitel (§ 419 o. z.), proto je třeba smlouvu posuzovat nejen podle ustanovení upravujících úvěrové smlouvy, ale i z pohledu spotřebitelských smluv.

11. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

12. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru dne 13. 8. 2021 prostřednictvím komunikace na dálku. Žalovaný tuto smlouvu uzavřel z jeho klientské zóny, zaslal verifikační platbu a jeho totožnost byla prokázána rovněž kopiemi dvou dokladů (provedena byla i kontrola v aplikaci MV ČR o neplatných dokladech). Soud proto nemá pochybnosti o totožnosti dlužníka z úvěrové smlouvy, který ke smlouvě připojil také svůj podpis podle § 561 o. z., protože vyplnění unikátních údajů při uzavírání smlouvy (v daném případě SMS kód) lze považovat za jiný typ elektronického podpisu podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, za předpokladu systematického a posloupného provádění záznamů o právních jednáních chráněných proti změnám podle § 562 odst. 2 o. z.

13. Přestože je ujednání o výši smluvního úroku projevem volného ujednání smluvních stran a jeho maximální výše není zákonem upravena, není tato skutečnost překážkou pro posouzení, zda je ujednání o výši úroku v souladu s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 o. z., neboť neúměrné zatížení dlužníka ve prospěch věřitele nelze společensky a spravedlivě akceptovat. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, čj. 21 Cdo 1484/2004 je v rozporu s dobrými mravy zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Jak soud zjistil z Databáze časových řad ARAD (viz Klientské úrokové sazby: Úroková sazba ze spotřebitelských úvěrů) uveřejněné na webových stránkách ČNB, činil obvyklý úrok bankovních institucí v době sjednání půjčky 9,57 % p. a. Sjednaný úrok ve výši 180 % p. a. tento obvyklý úrok podstatně převyšuje. Byť byl úvěr poskytován nebankovním subjektem, u kterého bývá úroková sazba obecně vyšší s ohledem větší podnikatelské riziko s přihlédnutím k obvyklému okruhu dlužníků, nelze více než 18násobný úrok oproti obvyklému bankovnímu úroku považovat za přiměřený ani u nebankovního subjektu. Soud proto shledal, že úrok byl sjednán v rozporu s dobrými mravy a je neplatný podle § 580 odst. 1 o. z. K tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, dle kterého lze připustit, že u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Ujednání o takto vysokém úroku (hrubě odporujícímu dobrým mravům) je neplatné podle § 39 obč. zák.

14. Ujednání o úroku je nedílnou obligatorní součástí úvěrové smlouvy a bez takového ujednání by úvěrová smlouva nemohla vzniknout. Nová právní úprava v ust. § 1802 o. z. prakticky kopíruje ust. § 502 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, na základě kterého bylo např. v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2008, sp. zn. 29 Cdo 4498/2007, judikováno, že neplatnost ujednání o úrocích ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě (vzhledem k povaze takové smlouvy a k jejímu obsahu) neplatnost smlouvy o úvěru jako celku, neboť úprava obsažená v § 502 obch. zák. posiluje princip obsahové oddělitelnosti té části právního úkonu (smlouvy o úvěru), která se týká úroků, od dalších částí takové smlouvy (§ 41 obč. zák.). Uvedenou judikaturu však nelze v daném případě zcela použít s odkazem na § 576 o. z., který se od § 41 obč. zák. liší v tom, že za neplatnou lze považovat oddělitelnou část smlouvy pouze v případě, že by k právnímu jednání došlo bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Protože žalobkyně je podnikatelkou v oboru poskytování úvěrů a tuto činnost vykonává výhradně za účelem dosažení zisku, nelze v daném případě důvodně předpokládat, že by uzavřela úvěrovou smlouvu bez ujednání o úroku (což úvěrová smlouva ani neumožňuje) nebo s úrokem obvyklým, který poskytují banky. Soud je toho názoru, že za obvyklý bankovní úrok by žalobkyně úvěr neposkytla, protože na nepřiměřeně vysokém úroku je postaven její obchodní model, kdy klienti, kteří plní podmínky úvěru (tj. platí vysoký úrok), generují vysoký zisk, čímž vyvažují ztráty z nesplácených rizikových úvěrů. Obdobně např. rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. 72 C 411/2021-79 ze dne 2. 3. 2022 (přístupný na Aspi). Nelze proto předpokládat, že by k uzavření předmětné smlouvy došlo i bez neplatné části týkající se výše úroku, pokud by rozpoznaly strany neplatnost včas, resp. že by žalobkyně přistoupila na úrok přiměřený. V daném případě si žalobkyně musí být nemravně vysokého úroku vědoma (tedy byla způsobilá rozpoznat nemravnost úroku včas ještě před uzavřením smlouvy) s ohledem na svou podnikatelskou praxi a stávající judikaturu. Soud proto shledal smlouvu neplatnou jako celek a v takovém případě je nutno vztahy mezi účastníky vyřešit s odkazem na bezdůvodné obohacení.

15. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

18. Protože žalobkyně na základě neplatně uzavřené úvěrové smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný neprokázal, že by alespoň část dluhu uhradil, je žalovaný povinen žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení vrátit 20 000 Kč. V této části soud žalobě vyhověl a ve zbytku ji zamítl včetně nákladů spojených s uplatněním pohledávky, neboť je-li smlouva neplatná jako celek, nevznikl žalobkyni nárok sjednané poplatky.

19. Podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši od požadovaného dne 6. 7. 2024 do zaplacení z dlužné částky 20 000 Kč. Jelikož splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena a nebyla určena ani dohodou účastníků, pak je podle soudu dnem splatnosti bezdůvodného obohacení datum 5. 7. 2024, neboť v tento okamžik již dluh z titulu bezdůvodného obohacení existoval a žalovaný byl povinen uhradit ho na základě výzvy věřitele ze dne 21. 6. 2024 podle § 1958 odst. 2 o. z.

20. Pro úplnost soud uvádí, že neplatnost smlouvy lze spatřovat i v nesprávném posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany věřitele podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, což zakládá také absolutní neplatnost smlouvy (k tomu srov. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18). Věřitel si sice opatřil poklady pro zhodnocení úvěruschopnosti žalovaného, nicméně ty chybně vyhodnotil. Soud totiž z předloženého bankovního výpisu žalovaného květen až červenec 2023 zjistil, že žalovaný prakticky denně sází v sázkových kancelářích a viruálních kasinech a přestože má nadprůměrný příjem ze zaměstnání (např. v červenci 72 546 Kč), jeho zůstatek na účtu ke konci měsíce byl 1 600 Kč. Současně v průběhu měsíce několikrát využil úvěry v řádech nižších tisíců od nebankovních poskytovatelů úvěrů (7. 7. 2023 , právnická osoba, ve výši 15 000 Kč, 10. 7. 2023 , právnická osoba, ve výši 5 000 Kč, 11. 7. 2023 , právnická osoba, ve výši 18 720 Kč, 14. 7. 2023 , právnická osoba, ve výši 9 000 Kč, 20. 7. 2023 , právnická osoba, ve výši 3 000 Kč). Takové rizikové a neodpovědné chování žalovaného a jeho potřeba několikrát za měsíc využít nebankovní úvěr, přestože má nadstandardní příjem,z úvěrové smlouvy a uzpůsobí své chování tomu, aby primárně plnil své platební povinnosti.

21. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3, § 142a odst. 1 a § 151 odst. 1, 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrném rozsahu týkajícím se nákladů spojených s vymáháním pohledávky, a proto má právo úhradu nákladů řízení v plné výši Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek 840 Kč, mimosmluvní odměna advokáta za 2,5 úkonu právní služby po 1 940 Kč (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá předžalobní upomínka, podání žaloby - § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. a/, d/, odst. 2 písm. h/ vyhl. č. 177/1996 Sb.) a 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), celkem 6 590 Kč. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni tyto náklady k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).