6 C 173/2020

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudcem Mgr. Michalem Polákem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa o zaplacení 72 077,47 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 53 493,17 Kč s úrokem z prodlení: -) ve výši 9,25 % ročně od 26. 6. 2009 do 30. 6. 2009 z částky 53 493,17 Kč, -) ve výši 8,50 % ročně od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009 z částky 53 493,17 Kč, -) ve výši 8,00 % ročně od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010 z částky 53 493,17 Kč, -) ve výši 7,75 % ročně od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012 z částky 53 493,17 Kč, -) ve výši 7,50 % ročně od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012 z částky 53 493,17 Kč, -) ve výši 7,05 % ročně od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2017 z částky 53 493,17 Kč, -) ve výši 7,50 % ročně od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 z částky 53 493,17 Kč, -) ve výši 8,00 % ročně od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018 z částky 53 493,17 Kč, -) ve výši 8,75 % ročně od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 z částky 53 493,17 Kč, -) ve výši 9,00 % ročně od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020 z částky 53 493,17 Kč, -) ve výši 7,25 % ročně od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021 z částky 53 493,17 Kč, -) ve výši 7,50 % ročně od 1. 7. 2021 do 24. 9. 2021 z částky 53 493,17 Kč a dále od 25. 9. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která odpovídá v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení v procentech součtu čísla 7 a repo sazby vyhlášené Českou národní bankou ve výši platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí.

II. Žaloba se zamítá pro částku 18 584,30 Kč, pro úrok ve výši 12,78 % ročně od 26. 6. 2009 do zaplacení z částky 62 770,46 Kč a pro úrok z prodlení v zákonné výši od 26. 6. 2009 do zaplacení z částky 18 584,30 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na nákladech řízení částku 13 929,60 Kč k rukám titul jméno příjmení, titul anonymizováno.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 28. 1. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 72 077,47 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdce společnost právnická osoba (dále jen banka) s žalovaným uzavřela dne 27. 4. 20006 smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 92 000 Kč za účelem zakoupení automobilu. Úvěr se žalovaný zavázal splácet v 72 měsíčních splátkách s úrokem ve výši 12,78 % ročně. Protože žalovaný neplatil splátky řádně a včas, banka od smlouvy odstoupila ke dni 25. 6. 2009 a dluh k tomuto dni činil 62 770,46 Kč na jistině a 9 307,01 Kč na poplatcích.

2. Žalovaný k žalobě samé se uvedl, že zakoupený automobil vrátil dne 29. 3. 2010, auto bylo prodáno a z výtěžku se zaplatila dlužná částka.

3. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. rozhodl soud o žalobě rozsudkem bez jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky bydlící na území ČR. S ohledem na tento mezinárodní prvek sporu soud posuzoval svou pravomoc k rozhodnutí ve věci podle Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení“). Protože půjčka poskytnutá žalovanému byla účelově vázána na zakoupení automobilu, uplatní se ustanovení čl. 17 odst. 1 písm. b) Nařízení a v takovém případě lze podle čl. 18 odst. 2 Nařízení lze žalobu proti spotřebiteli podat pouze u soudu členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Protože žalovaný má bydliště na území ČR, jsou zdejší soudy oprávněné k rozhodnutí ve věci.

5. Rozhodným právem pro posouzení věci je podle čl. 6 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), český právní řád, neboť v ČR měl žalovaný bydliště v okamžiku uzavření smlouvy a žalobkyně zde provozovala svou činnosti.

6. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V řízení bylo prokázáno dopisem ze dne 25. 3. 2019, že banka oznámila žalovanému postoupení pohledávky, která je předmětem řízení. Postoupení pohledávky žalobkyni je doloženo také samotnou smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 12. 3. 2019, a proto je žalobkyně oprávněna k podání žaloby.

7. Podle smlouvy ze dne 27. 4. 2006 žalovaný uzavřel s bankou (tehdy právnická osoba) smlouvu o úvěru na úhradu kupní ceny vozidla číslo ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr 92 000 Kč na zakoupení vozidla Renault Twingo, VIN kód. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v 72 měsíčních splátkách po 2 445,36 Kč spolu úhradou 240 Kč za pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, a to vždy k 27. dni v měsíci, přičemž první splátka byla splatná dne 27. 5. 2006 Cena vozidla činila 115 000 Kč a žalovaný při zakoupení zaplatil 23 000 Kč Smlouva obsahuje údaj o RPSN. Úroková sazba nebyla dohodnuta. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky banky (dále jen VOP), podle kterých v případě prodlení s úhradou splátky delším než 30 dnů byl věřitel oprávněn vozidlo dočasně odebrat, přičemž náklady za odebrání nese dlužník. K uspokojení pohledávek věřitele v čl. 3 VOP sjednáno, že banka je oprávněna prodat vozidlo přímým prodejem či ve veřejné dražbě.

8. Podle splátkového kalendáře ke smlouvě číslo se měsíční splátka skládala ze splátky jistiny, úroku a nákladů pojištění, přičemž první splátka byla ve výši 2 685,36 Kč a dalších 71 splátek ve výši 2 819,63 Kč. Platba pojistného v první splátce činila 240 Kč a v dalších splátkách 374,27 Kč. Ve splátkovém kalendáři je uvedeno, že tento tvoří nedílnou součást smlouvy o úvěru číslo není však žalovaným podepsán.

9. Podle výpisu z účtu banky byla částka 92 000 Kč zaslána dne 2. 5. 2006 na účet prodejce vozidla uvedený v úvěrové smlouvě.

10. Historií úvěru je doloženo, že úvěr byl ve prospěch žalovaného poskytnut dne 2. 5. 2006, žalovaný splátky nesplácel řádně a včas a poslední splátku uhradil v lednu 2009. Dopisem ze dne 15. 6. 2009 proto banka od smlouvy odstoupila ke dni 25. 6. 2009 z důvodu hrubého porušení podmínek smlouvy.

11. Podle protokolu o předání a převzetí vozidla žalovaný dne 29. 3. 2010 předal vozidlo Renault Twingo, VIN kód, společnosti právnická osoba a převedl tímto vlastnické právo k vozidlu na banku, která je oprávněna vozidlo prodat a uspokojit svou pohledávku z kupní ceny.

12. Fakturou č. 201000645 ze dne 5. 5. 2010 byl bance vyúčtován vypracovaný posudek k ocenění vozidla v částce 1 200 Kč bez DPH za vozidlo. Přílohou faktury je seznam oceněných vozidel, mimo jiné i vozidla Renault Twingo, VIN kód, které bylo oceněno na částku 21 500 Kč.

13. Fakturou č. 20027/10 ze dne 4. 6. 2010 bylo bance vyúčtováno zajištění povinného ručení k příslušným vozidlům dle přílohy. U vozidla Renault Twingo, VIN kód, činilo pojistné 111 Kč.

14. Fakturou č. 10/020 ze dne 30. 4. 2010 bylo bance vyúčtováno odhlášení vozidel na dopravním inspektorátu v celkové částce 918 440 Kč, z toho 2 100 Kč za odhlášení vozidla Renault Twingo, 1 300 Kč za dohlášení vozidla a 3 000 Kč jako poplatek za ekologickou likvidaci.

15. Fakturou č. 20019/10 byl bance vyúčtován poplatek za evidenční kontroly vozidel v celkové výši 1 178 550 Kč, z čehož za evidenční kontrolu vozu typ auta jméno bylo účtováno 292 Kč.

16. Fakturou č. 20025/10 byl bance vyúčtován poplatek za komisní prodej vozidla Renault Twingo ve výši 5 500 Kč.

17. Fakturou č. FVUP1000710 banka vyúčtovala společnosti právnická osoba prodejní cenu vozidla Renault Twingo, VIN kód, ve výši 39 500 Kč.

18. Výsledným vyúčtováním ze dne 18. 5. 2010 byl žalovaný vyzván, aby doplatil konečný zůstatek úvěru ve výši 72 077,47 Kč. Nedoplatek je dán konečným zůstatkem po ukončení úvěrové smlouvy 95 996,07 Kč, náklady spojenými s prodejem vozu 15 581,40 Kč a odečtením výnosu z prodeje vozidla ve výši 39 500 Kč.

19. Dopisem ze dne 15. 1. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu s upozorněním na možné soudní vymáhání dluhu. Odeslání upomínky je doloženo poštovním podacím archem 20. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen obch. zák.), smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 502 obch. zák. od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

22. Podle § 506 obch. zák. je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení věřitele od smlouvy nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy.

23. Mezi bankou jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla platně uzavřena smlouva o úvěru, ve které se banka zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše 92 000 Kč účelově vázané na zakoupení vozidla Renault Twingo, VIN kód. Banka své smluvní povinnosti splnila a úvěr poskytla, o čemž svědčí bankovní výkazy i skutečnost, že žalovaný poskytnutí úvěru nijak nesporoval. Co se týče úroku, žalovaná dovozuje, že jeho výše nebyla sjednána a požaduje úrok ve výši 12,78 % ročně odpovídající obvyklé sazbě poskytované bankami v době uzavření smlouvy podle § 502 věta druhá obch. zák. S tímto závěrem soud nesouhlasí. Ve smlouvě ani v obchodních podmínkách není sice žádná úroková sazba zmíněna, nicméně z obsahu smlouvy je zřejmé, že úvěr nebyl poskytnut bezúročně a je obsažen ve splátkách úvěru, které přesahují výši jistiny. Jinými slovy pokud se žalovaný zavázal splatit úvěr v 72 měsíčních splátkách 2 445,36 Kč včetně sjednaného pojistného, tj. celkem 176 065,92 Kč a jistina činila 92 000 Kč, pak byl sjednán úrok ve výši rozdílu mezi celkově splatnou částkou a jistinou, tj. 84 065,92 Kč, který je žalovaný povinen vedle jistiny uhradit. Žalobkyni proto nenáleží procentní úrok 12,78 % p. a., nýbrž pouze kapitalizovaný úrok 84 065,92 Kč. K tomu soud doplňuje, že k důkazu byl rovněž předložen splátkový kalendář, podle kterého činila první splátka 2 685,36 Kč včetně pojištění 240 Kč a dalších 71 splátek bylo ve výši 2 819,63 Kč včetně pojistného 374,27 Kč. Ačkoliv je na kalendáři uvedeno, že tento je nedílnou součástí smlouvy, je jeho znění v rozporu se smlouvou samotnou, konkrétně s ujednáním o výši splátek v čl. 4 smlouvy, kde se hovoří pouze o výši 2 685,36 Kč. Ostatně v čl. 9 smlouvy je uvedeno, že dlužník se zavazuje splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách právě podle čl. 4 smlouvy a nikoliv podle splátkového kalendáře, který není ve smlouvě ani v obchodních podmínkách zmíněn. Ostatně podle § 273 odst. 2 obch. zák. mají odchylná ujednání ve smlouvě přednost před zněním obchodních podmínek. Kalendář ani není opatřen podpisem žalovaného a nelze ho proto považovat za součást či doplnění smlouvy. Žalovaný splácel měsíční splátky zpočátku pravidelně, později nepravidelně a poslední úhradu provedl dne 19. 1. 2009, kdy uhradil 2 819,63 Kč. Poté již nic nezaplatil. Celkem uhradil od poskytnutí úvěru částku 90 752,75 Kč, z toho na jistinu banka započetla 25 476,53 Kč, na úrok 52 774,99 Kč, na pojištění 11 843,01 Kč a na penalizaci 658,22 Kč. K penalizaci v podobě sjednané smluvní pokuty v čl. 2 VOP nelze přihlížet s odkazem na Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11, podle kterého v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Ve smlouvě samotné přitom žádné ujednání o penalizaci za prodlení s úhradou splátek není obsaženo. Částku 658,22 Kč proto soud započítal na úrok v souladu s ujednáním čl. 2 VOP, podle kterého se platby započítávají v pořadí nejprve na pojištění, úrok, jistinu a smluvní pokutu. Stejně tak soud započítal na úrok přeplatek na pojištění, které bylo ve smlouvě sjednáno částkou 240 Kč a nikoliv 374,27 Kč, jak je uvedeno ve splátkovém kalendáři. S ohledem na 32 zaplacených splátek měl žalovaný uhradit na pojištění 7 680 Kč a nikoliv 11 843,01 Kč. Proto rozdíl ve výši 4 163,01 Kč soud započetl na úrok a žalovaný tak uhradil celkem 25 476,53 Kč na jistině a 57 596,22 Kč na úroku. K úhradě ke dni úhrady poslední splátky dne 19. 1. 2009 tak zbývalo 66 523,47 Kč na jistině a 26 469,70 Kč na úroku. Protože žalovaný dohodnuté splátky od února 2009 nesplácel, banka v souladu s § 506 obch. zák. ke dni 25. 6. 2009 od smlouvy odstoupila a 29. 3. 2010 předal žalovaný vozidlo k prodeji v souladu s čl. 3 VOP. Prodejem bylo dosaženo výsledné ceny 39 500 Kč. Tuto částku soud započetl na dosud nesplacený úrok 26 469,70 Kč a ve zbytku 13 030,30 Kč na jistinu, která tak činí 53 493,17 Kč.

24. S prodejem vozidla vznikly bance prokázané náklady ve výši 5 500 Kč za prodej vozidla v komisním prodeji, 1 200 Kč za znalecký posudek, 2 100 Kč a 1 300 Kč za odhlášení a dohlášení vozidla na dopravním inspektorátu, 3 000 Kč za úhradu ekologického poplatku podle § 37e odst. 2 zákona č. 383/2008 Sb., 111 Kč na zaplacení povinného ručení a 292 Kč za evidenční kontrolu vozidla, celkem 13 503 Kč. K úhradě nákladů spojených s prodejem vozidla se však žalovaný ve smlouvě ani v obchodních podmínkách nezavázal. Žalobkyně spatřuje oprávněnost svého nároku na zaplacení těchto nákladů ze strany žalovaného v čl. 3 VOP, ve kterém bylo sjednáno, že v případě prodlení žalovaného s úhradou splátky delším než 30 dnů je věřitel oprávněn vozidlo odebrat a žalovaný je povinen dopravit vozidlo na místo určené věřitelem. Náklady spojené s odebráním vozidla nese žalovaný. Jakmile důvody dočasného odebrání pominou, věřitel vozidlo dlužníkovi vrátí. Z uvedeného je patrné, že žalovaný se zavázal pouze k úhradě nákladů spojených s odebráním vozidla (např. doprava na určené místo, uskladnění atd.), nikoliv s jeho prodejem. Ten je upraven v čl. 3 VOP, ve kterém je uvedeno, že pokud přejde vlastnické právo k vozidlu na věřitele, zavazuje se žalovaný snášet uspokojení závazků prodejem vozidla. Z kupní ceny věřitel uspokojí svoji celkovou pohledávku za dlužníkem a rozdíl zašle dlužníkovi do 2 měsíců od data prodeje. V případě, že nebude uspokojena celá pohledávka věřitele, dlužník na výzvu uhradí rozdíl mezi pohledávkou a výtěžkem z prodeje. O povinnosti žalovaného hradit náklady spojené s prodejem vozidla se zde nehovoří a nelze ji dovodit ani výkladem čl. 3 VOP, které je zaměřeno pouze převzetí vozidla a jeho případné vrácení. Proto žalobkyni jako vlastníkovi vozidla nárok na úhradu nákladů spojených s prodejem vozidla nevznikl.

25. Soud na základě shora uvedeného vyhověl žalobě co do částky 53 493,17 Kč představující dlužnou jistinu a přiznal žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši od 26. 6. 2009 do zaplacení z dlužné jistiny, tj. ode dne následujícího po odstoupení od smlouvy, kdy žalovanému vznikla povinnost celý zůstatek dluhu vrátit. Ve zbytku žalobu zamítl. Nárok na úrok z prodlení má oporu v ust. § 262 odst. 4 obch. zák., § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník a § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění účinném do 30. 6. 2010.

26. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2, § 142a odst. 1 a § 151 odst. 1, 2 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci úspěch co do částky 53 493,17 Kč a neúspěch v částce 18 584,30 Kč, tedy 74 % a 26 %. Rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem činí 48 %. Žalobkyně prokázala odeslání předžalobní výzvy, a proto má právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek 2 884 Kč, mimosmluvní odměna advokáta za 3 úkony právní služby po 4 020 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby, 2x vyjádření ve věci - § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. a/, d/ vyhl. č. 177/1996 Sb.), 5 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a náhrada 21 % DPH v částce 4 536 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem 29 020 Kč. Z toho je žalovaný je povinen žalobkyni nahradit 48 %, tj. 13 929,60 Kč k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

27. Lhůty ke splnění povinností byly stanoveny třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení u podepsaného soudu. Rozhodoval by o něm Krajský soud v Hradci Králové. Nebude-li uložená povinnost splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.