6 C 195/2024

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudcem Mgr. Michalem Polákem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozen Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupen obecným zmocněncem Jméno zmocněnce A bytem Adresa zmocněnce A proti žalovaným:

1. Jméno žalované A IČO: IČO žalované A , sídlem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , IČO IČO žalované B sídlem Adresa žalované B o určení vlastnického práva I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem pozemků p. č. st. , číslo, , p. č. st. , číslo, , p. č. st. , číslo, , p. č. , číslo, , p. č. , číslo, , p. č. , číslo, , p. č. , číslo, , vše v , katastráĺní území, , zapsané na listu vlastnictví , číslo, , vedeném u , katastrální úřad, , , katastrální pracoviště, .II. Žalobce je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalovanému 1) náklady řízení ve výši 2 652 Kč.III. Žalobce je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalovanému 2) náklady řízení ve výši 1 749 Kč.

1. Žalobce se žalobou původně podané pouze proti žalované 1. domáhal určení svého vlastnického práva k nemovitostem uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Tvrdil, že v měsíci říjnu 2000 jako společník společnosti , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , IČO , IČO, , vyvolal jednání se , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , IČO , IČO, , které v té době spravovalo nemovitosti nacházející se pod hrází rybníka v , obec, , okr. , obec, , nedaleko domu čp. , číslo, , v současnosti zapsané jako stavební parcely č. , číslo, , č. , číslo, , č. , číslo, , dále pozemkovou parcelu č. , číslo, , pozemkovou parcelu č. , číslo, , pozemkovou parcelu č. , číslo, a pozemkovou parcelu č. , číslo, , vše v katastrálním území obce , obec, , okres , obec, . Stavební parcely , číslo, a , číslo, představovaly vybetonované jímky a na st. parcele , číslo, byla budova pro technické zázemí zavlažování. Tyto parcely byly obklopeny pozemkem, tehdy evidovaným pod č. , číslo, . Všechny nemovitosti představovaly ucelený soubor nemovitostí (funkční celek) – areál, ohraničený z jedné strany hrází rybníka (terénní svah), ze dvou stran vybetonovaným korytem pro odvedení přepadové vody z rybníka a z poslední strany sousedním pozemkem a příjezdovou komunikací. Areál byl částečně oplocen pletivovým plotem. Na stavební parcele č. , číslo, se v té době nacházela budova, která měla původně sloužit jako technická budova zavlažování pozemků ve správě , právnická osoba, , které však nikdy nebylo realizováno a budova s přilehlými pozemky již několik let chátraly. Záměrem žalobce (tehdy jako společníka ve výše uvedené stavební firmě) bylo odkoupit tento areál a zbudovat zde technické zázemí pro stavební firmu. Ze strany vedení , právnická osoba, byl požadavek žalobce o odkoupení areálu předběžně ústně schválen a následně i smluvně ošetřen. Po předběžném ústním schválení mu byly předány klíče od budovy v areálu a žalobce začal pozemky i budovu připravovat, aby plnily jím předpokládanou funkci. Smlouvu připravilo , právnická osoba, a to na základě geometrického plánu, který byl vyhotoven ještě se „starým“ číslováním pozemků a staveb. Přílohu smlouvy představoval grafický výstup z katastru nemovitostí, na kterém byly zvýrazněny dotčené nemovitosti a dne 27. 12. 2000 po podpisu smlouvy došlo k fyzickému převzetí nemovitostí. Žalobce zbudoval vjezdová vrata, uvedené pozemky okolo budovy vyčistil a tyto plochy zpevnil. Nemovitost začal užívat bezprostředně po podpisu kupní smlouvy. Kupní cena byla sjednána ve výši 225 000 Kč a byla žalobcem uhrazena. V roce 2002, vzhledem k tomu, že žalobce dovybavil dílnu na parcele č. , číslo, , uzavřel s , právnická osoba, pojistnou smlouvu, která kryje případné škody krádeží vloupáním, živelními pohromami apod. Co se týká zaevidování nového vlastníka v katastru nemovitostí, tak zde žalobce předpokládal aktivitu prodávajícího, který měl dle ústní dohody tuto záležitost vyřídit. Ústní dohodu dokládá i poznámka v „Dodatku“ ke kupní smlouvě ze dne 18. 12. 2002, kde je uvedeno, že: „Vzhledem k tomu, že kupující nemá dostatek finančních prostředků, zbytek ceny ve výši 50 000 Kč doplatí do 30. 6. 2003, kdy budou k dispozici potřebné podklady pro převod nemovitosti pro , katastrální úřad, .“ Uvedené nemovitosti tedy žalobce se svou společností užíval jako technické zázemí. V průběhu času žalobce dobudoval oplocení a o nemovitosti se do dnešního dne stará jako o vlastní. Pravidelné investice představují periodické údržby a zpevňování pozemků v areálu, investice do samotné dílny apod. Dne 21. 11. 2007 se žalobce se svým společníkem ve stavební společnosti , jméno FO, dohodl o ukončení společné činnosti a jeho vyplacení, kdy předmětem vyplacení byla i dílna – budova na st. pozemku č. , hodnota, (současné číselné označení). Za jeho podíl žalobce vyplatil částku , částka, . Po ukončení společného podnikání nechal žalobce na svůj náklad přivést do objektu elektřinu. Náklady na elektrifikaci představovaly částku vyšších desetitisíců. V roce 2023 žalobce na budově zhotovil novou střechu, zpevněné plochy na přilehlých pozemcích udržuje průběžně, neboť okolní dřeviny způsobují rychlou degradaci povrchu a je tedy třeba každoročně tyto povrchy obnovit. V měsíci prosinci 2023 byl žalobce kontaktován pracovníky státního podniku , právnická osoba, , kdy mu bylo sděleno, že nemovitosti, které užívá pro svou podnikatelskou činnost, patří České republice, kdy správu nad nimi vykonává , Jméno žalované B, . Ještě před písemným oslovením , právnická osoba, v květnu 2024 žalobce revidoval kupní smlouvu na dotčené nemovitosti a zjistil, že nemovitosti, které od roku 2000 užívá a spravuje, ve smlouvě uvedeny nejsou, a je zde uvedena nemovitost na st. parcele , číslo, v obci a , katastráĺní území, . Když se žalobce podíval on-line do katastru nemovitostí, zjistil, že v současnosti je takto označen pozemek pod bývalou nadzemní jímkou na výkaly v areálu bývalého zemědělského družstva. Později žalobce zjistil, že v minulosti došlo k přečíslování pozemků a nemovitost na st. p. č. , číslo, v té době skutečně odpovídala budově v žalobcem užívaném areálu (smlouva se , právnická osoba, byla připravena dle starého geometrického plánu). Nicméně však žalobce zjistil, že ve smlouvě nejsou uvedena čísla pozemků, které s budovou sousedí a tvoří s ní ucelený areál přesto, že z grafické přílohy smlouvy je z vyznačení patrné, že jeho záměrem byla koupě celého areálu. Této skutečnosti odpovídala i dohodnutá cena 225 000 Kč. Žalobce poznamenává, že koupě samotné budovy uprostřed areálu by z hlediska výkonu vlastnického práva nedávala smysl, neboť by neměl garantovaný přístup k budově. Rovněž ponechání si přilehlých pozemků ze strany , právnická osoba, by nedávalo smysl, neboť jde o pozemky pro zemědělské družstvo v té době pro zemědělskou výrobu nevyužitelné a nepotřebné, což dokládal i jejich stav v době koupě (pozemky zarostlé několikaletými náletovými dřevinami, travou apod.) V neposlední řadě žalobce zdůrazňuje, že sporné nemovitosti tvoří jeden ucelený areál. U nemovitostí, které žalobce déle než 23 let užívá v dobré víře, že je jejich výlučný vlastník, zjistil náhledem do katastru nemovitostí, že jako vlastník je zde evidován stát - Česká republika, kdy oprávněným k hospodaření s tímto majetkem státu je , Jméno žalované B, , , adresa, . Státní podnik , právnická osoba, je pak zřízen Ministerstvem zemědělství České republiky, které je organizační složkou státu oprávněnou k nakládání s majetkem státu ve smyslu zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. Za celou dobu žalobcovy poctivé držby (více než 23 let) se stát – Česká republika, ani žádná z jeho organizačních složek o nemovitosti nezajímali a žalobce tak nepřerušeně po celou dobu vykonával vlastnické právo. V průběhu řízení žalobce navrhl podle § 92 odst. 1 o. s. ř. přistoupení dalšího účastníka na straně žalované, a to žalovanou 2., což soud připustil usnesením vyhlášeným při jednání 13. 2. 2025.

2. Žalovaný 1. navrhl žalobu zamítnout. Namítl nedostatek své pasivní věcné legitimace, protože v současné době je v katastru nemovitostí u žalovaných nemovitostí jako vlastník zapsána Česká republika s právem hospodaření pro , Jméno žalované B, , se sídlem , adresa, , IČO: , IČO žalované B, . Státní podnik má právní subjektivitu, jedná svým jménem na vlastní odpovědnost dle § 2 odst. 1 zákona č. 77/1997 Sb. o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů. Z toho důvodu má způsobilost být účastníkem řízení na straně žalované, a tudíž pasivní věcná legitimace náleží , Jméno žalované B, . Dále poukázala na nicotnost kupní smlouvy, na základě které žalobce nemovitosti nabyl, a to pro její nesrozumitelnost a neurčitost. Prodávající družstvo nikdy nebylo vlastníkem žalovaných nemovitostí a nikdy nebylo zapsáno jako vlastník v katastru nemovitostí. Žalované nemovitosti byly v rámci pozemkového katastru označeny parc. č. , číslo, . Následně byl pozemek evidovaný v pozemkovém katastru pod č. , číslo, rozdělen a na katastrální mapě k 17. 10. 2000, kterou žalobce označuje jako přílohu kupní smlouvy, jsou již žalované nemovitosti označeny jako parc. č. , číslo, , , číslo, , , číslo, a , číslo, . Od 22. 3. 2016 je pak pozemek parc. č. , číslo, rozdělen a v katastru evidován pod parc. č. , číslo, a parc. č. , číslo, . Tato skutečnost je zřejmá porovnáním katastrální mapy k 17. 10. 2000 a současné katastrální mapy ke dni 14. 12. 2024. Skutečnost, že družstvo není vlastníkem žalovaných nemovitostí v době podpisu kupní smlouvy, bylo možné zjistit náhledem do katastru nemovitostí. Navíc nebyl splněn požadavek podpisu smlouvy alespoň dvěma členy představenstva. Na straně kupující pak není zřejmé, kdo měl nemovitosti nabýt. Pokud jde o okolnosti mimořádného vydržení, podle komentáře ASPI k § 1090 OZ je pravá držba podmínkou vydržení obecně a je nezbytná jak pro vydržení řádné, tak i pro vydržení mimořádné. Pravost držby upravuje § 993 OZ. Pravá držba je taková, které se držitel nezmocnil lstí, potajmu, násilím či výprosou. Vloudění se v držbu lstí představuje případ, kdy nový držitel získal souhlas s převodem držby od dosavadního držitele na základě vědomého předstírání nepravdivých skutečností. V daném případě žalobce soustavně vyvolával dojem, že byl společníkem obchodní společnosti, která údajně měla nabýt žalované nemovitosti. To, že žalobce klamavě vystupoval jako obchodní společnost, je nutno považovat za překážku pravosti jeho držby. Jelikož taková společnost nikdy neexistovala, nemohla tedy ani začít běžet vydržecí doba ve prospěch této společnosti, jejíž trvání by si mohl žalobce započíst dle § 1096 OZ. Pokud sdružení dle § 829 OZ 1964 nemůže nabývat práva, pak nemůže nabýt ani vlastnické právo na základě vydržení. Dalším případem nepravé držby se počítá vloudění se potajmu, kdy je držba uchopena tak, aby dosavadní držitel nezpozoroval uchopení se držby novým držitelem, kdy nový držitel toto zpravidla činí v úmyslu vyhnout se předpokládanému odporu dosavadního držitele. K vloudění se v držbu potajmu tak zpravidla dochází bez vědomosti a bez povšimnutí dosavadního držitele. V daném případě musel žalobce nahlédnutím do katastru nemovitostí vědět, že není vlastníkem žalovaných nemovitostí a že prodávající – družstvo jejich vlastníkem nikdy nebylo. Spoléhal však na to, že s ohledem na množství majetku, které stát vlastní a které spravuje , Jméno žalované B, , si žalobcova neoprávněného užívání žalovaných nemovitostí skutečný vlastník nevšimne. K otázce uplynutí doby 20 let žalovaná uvádí, že je třeba prvně stanovit okamžik jejího počátku. Okamžikem počátku běhu vydržecí doby je obecně okamžik nabytí držby. Vzhledem k tomu, že sdružení nebylo subjektem práva, nemohlo se nikdy stát vlastníkem nemovité věci, nemohlo se tedy ani chopit držby a nemohla mu začít běžet vydržecí doba. Dle zákonné úpravy smlouvy o sdružení měly být žalované nemovitosti nabyty do spoluvlastnictví. Kupní smlouva však o spoluvlastnictví nehovoří a nadto je v záhlaví kupní smlouvy jako kupující uvedena i , jméno FO, . Nelze tedy ani výkladem dovodit vůli účastníků stran toho, kdo má vlastně žalované nemovitosti nabýt. Pokud by soud dospěl k závěru, že kupní smlouva je právním titulem pro nabytí žalovaných nemovitostí do spoluvlastnictví , jméno FO, a žalobce, pak lze uvažovat toliko o počátku běhu vydržecí doby pouze ke spoluvlastnickému podílu (těžko říct o jaké velikosti) na žalovaných nemovitostech. Vydržecí doba ohledně zbývajícího spoluvlastnického podílu po , jméno FO, by mohla žalobci začít běžet nejdříve ode dne 21. 11. 2007, kdy byla uzavřena dohoda o rozpuštění sdružení, a tedy 20 let pro mimořádné vydržení ještě neuplynulo. V dohodě o rozpuštění sdružení ze dne 21. 11. 2007 uzavřené mezi žalobcem a , jméno FO, , kterou žalobce přiložil k žalobě, se v čl. II odst. 4 uvádí, že do výlučného majetku žalobce přechází veškerý majetek sdružení, tj. movitý a nemovitý majetek (dílna….). Sdružení však nikdy žádný majetek nemohlo vlastnit. Z označení „dílna“ ani nelze dovodit, co je tím myšleno. Dílnou se často označuje vybavení určité místnosti movitým majetkem, případně tím mohla být myšlena určitá stavba spolu s vybavením. Rozhodně však za dílnu nelze považovat žalované nemovitosti. Když žalovaná pomine skutečnost, že sdružení žádný majetek nemohlo vlastnit, pak žalobce musel a měl vědět, že k převodu vlastnického práva k nemovitému majetku by mohlo dojít až vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí. Žádný návrh na vklad však žalobce nepodal, tedy nemohl být v dobré víře, že žalované nemovitosti vlastní. Minimálně tedy od 21. 11. 2007 nemohl žalobce vykonávat poctivou držbu, když věděl, že žádný návrh na katastr nemovitostí, na základě kterého by bylo ve prospěch žalobce vloženo vlastnické právo k žalovaným nemovitostem, žalobce nepodal. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil podmínky pro mimořádné vydržení, protože neměl pravou a poctivou držbu po celou dobu 20 let.

3. Žalovaný 2. odkázal na vyjádření žalovaného 1., se kterým se zcela ztotožňuje.

4. Podle 985 o. z. není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným stavem, může se osoba, jejíž věcné právo je dotčeno, domáhat odstranění nesouladu. Jestliže se žalobce domáhá určení svého vlastnického práva, které mu vzniklo v důsledku vydržení a není dosud zapsáno v katastru nemovitostí, je dán naléhavý právní zájem na podané určovací žalobě podle § 80 o. s. ř. spočívající uvedení stavu zapsaného v katastru nemovitostí do souladu se stavem skutečným. Tento naléhavý právní zájem je však dán pouze ve vztahu k osobě zapsané v katastru nemovitostí, tj. vůči žalovanému 2. Vůči žalovanému 1. není naléhavý právní zájem na určovací žalobě naplněn, protože žaloba na určení vlastnického práva k nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí musí směřovat proti tomu, kdo je v katastru zapsán a jehož vlastnické právo je zpochybňováno. Je-li navrhovatelem tohoto určení osoba, jež tvrdí, že ona je oprávněnou v právním vztahu, vyplývá z logiky věci, že se svým právem obrací proti těm osobám, které své postavení oprávněných právě o zápis v katastru nemovitostí opírají. Naléhavý právní zájem na určení vlastnictví nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí ve smyslu ust. § 80 písm. c) o. s. ř. proto nemůže být dán v případě, že žaloba o určení vlastnictví nesměřuje proti osobě (příp. všem osobám), která je jako vlastník zapsána v katastru nemovitostí (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1677/2007). Ve vztahu k žalovanému 1. proto soud žalobu zamítl z důvodu nedostatku naléhavého právního zájmu a otázkou mimořádného vydržení na straně žalobce se soud zabýval pouze ve vztahu k žalovanému 2.Provedené důkazy5. Aktuálním výpisem z katastru nemovitostí - list vlastnictví , číslo, vedený u , katastrální úřad, , , katastrální pracoviště, , je doloženo, že vlastníkem pozemků p. č. st. , číslo, , p. č. st. , číslo, , p. č. st. , číslo, , p. č. , číslo, , p. č. , číslo, , p. č. , číslo, , p. č. , číslo, v , katastráĺní území, , je Česká republika. Právo hospodařit s tímto majetkem státu má žalovaná 2.

6. Podle výpisu z katastru nemovitostí LV , číslo, k datu 4. 9. 2001 byla Česká republika zapsaným vlastníkem pozemků p. č. st. , číslo, , p. č. st. , číslo, , p. č. st. , číslo, a p. č. , číslo, v , katastráĺní území, . Právo hospodařit s tímto majetkem měla , právnická osoba, .

7. Podle výpisu z katastru nemovitostí LV , číslo, k datu 4. 9. 2001 byla , obec, zapsaným vlastníkem pozemku p. č. st. , číslo, v , katastráĺní území, s poznámkou, že na pozemku stojí stavba bez č. p. / č. e. – zem. stav. LV , číslo, . Vlastnické právo vzniklo obci podle zákona č. 172/1991 Sb. ze dne 21. 4. 1992.

8. Kupní smlouvou ze dne 27. 12. 2000 se prodávající , právnická osoba, a kupující označený jako , právnická osoba, , adresa, , IČO , IČO, , zastoupen , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , dohodli na prodeji nemovitosti na st. parcele , číslo, v obci a , katastráĺní území, za kupní cenu 225 000 Kč. Kupní cena měla být uhrazena ve splátkách do 31. 12. 2002. Smlouva je za prodávajícího podepsaná p. , jméno FO, a za kupujícího p. , jméno FO, a p. , jméno FO, . Dodatkem ze dne 18. 12. 2002 bylo sjednáno, že zbytek kupní ceny ve výši 50 000 Kč doplatí kupující do 30. 6. 2003, kdy budou k dispozici potřebné podklady pro převod nemovitosti pro , katastrální úřad, .

9. Fakturou č. , číslo, ze dne 28. 12. 2000 vyúčtoval prodávající kupujícímu kupní cenu 225 000 Kč se splatností do 31. 12. 2001. Na faktuře je uvedeno, že se jedná o kupní cenu za nemovitost – budova závlahy.

10. V katastrální mapě vyhotovené ke dni 17. 10. 2000 jsou pozemky, které jsou předmětem žaloby, označeny p. č. st. , číslo, , p. č. st. , číslo, , p. č. st. , číslo, a p. č. , číslo, . Pozemek p. č. st. , číslo, se pak nachází v areálu zemědělského družstva nacházejícího se v blízkosti žlutě vyznačených pozemků.

11. Pojistnou smlouvou ze dne 3. 5. 2002 uzavřel žalobce s uvedením IČO , IČO, , smlouvu o pojištění majetku a odpovědnosti za škodu. Předmětem pojištění byla dílna – , obec, p. č. st. , číslo, a soubor movitých věcí.

12. Smlouvou o sdružení ze dne 1. 3. 1998 se žalobce a , jméno FO, dohodli, že při výkonu společné činnosti budou používat společný název , právnická osoba, . Podíl každého jmenovaného byl 50 %, čemuž odpovídají i podíly společníků na movitém a nemovitém majetku získaném společnou činností.

13. Dohodou o rozpuštění sdružení a vzájemném majetkovém vypořádání ze dne 21. 11. 2007 se , jméno FO, a žalobce dohodli na ukončení sdružení uzavřeného dne 1. 3. 1998 podle § 829 obč. zák. V odst. II. Dohody je uvedeno, že k rozpuštění dojde s účinností ke dni 21. 11. 2007. Majetek sdružení je spoluvlastnictvím obou účastníků a ve smyslu smlouvy o sdružení jsou jejich podíly stejné. Vypořádání bude provedeno tak, že do výlučného vlastnictví žalobce přechází veškerý majetek sdružení, tj. movitý a nemovitý majetek (dílna, , Název, , , Název, , , Název, a ostatní drobné vybavení) s výjimkou křovinořezu, který zůstane p. , jméno FO, . Žalobce se zavázal zaplatit vypořádací podíl 600 000 Kč + DPH do konce roku 2008. Dále je zde poznámka, že na pozemku vedle dílny má p. , jméno FO, složeny dvě hráně palivového dřeva, které si odveze před doplacením druhé splátky od žalobce.

14. Smlouvou o připojení ze dne 17. 3. 2008 bylo sjednáno připojení odběrného místa , adresa, k distribuční soustavě. Jako oprávněný zákazník je označen žalobce.

15. Fakturami vystavenými v období od 5. 8. 2010 od 14. 12. 2023 je prokázáno, že žalobci byly účtovány práce u objektu dílny v , adresa, .

16. Smlouvou č. , číslo, ze dne 18. 12. 2000 se , právnická osoba, jako dodavatel a , právnická osoba, v zastoupení p. , jméno FO, jako odběratel dohodli na dodávce elektřiny do odběrného místa provozovna , adresa, parcela u rybníka. Dodávka elektřiny měla být zahájena v termínu do 30 dnů od složení finančních prostředků podle zvláštní smlouvy.

17. Z předložené fotodokumentace je patrné, že dílna je uvnitř užívaná, zaplněná různými movitými věcmi. Na příjezdové cestě je zamykatelná brána a okolo areálu ke plot. Na pozemku okolo dílny jsou uložené plastové nádrže a stojí zde , Název, .

18. V dopisu ze dne 13. 6. 2024 žalovaná 2. uvedla, že bere na vědomí, že žalobce má kupní smlouvu ze dne 27. 12. 2000. Tato kupní smlouva se týká pouze budovy bývalé čerpací stanice na p. č. st. , číslo, v , katastráĺní území, (dnes p. č. st. , číslo, ), nikoliv okolních pozemků. Smlouva ani není zaevidována v katastru nemovitostí. Nejpozději při osobním jednání s pracovníky , právnická osoba, dne 4. 12. 2023 si musel být žalobce vědom, že vlastnictví k budově není v souladu se zápisem v katastru nemovitostí.

19. Podle živnostenského rejstříku je žalobce evidován pod IČO , IČO, , , jméno FO, byl evidován pod IČO , IČO, .

20. Podle zprávy , katastrální pracoviště, byla parcela č. , číslo, v , katastráĺní území, zaměřena v roce 1989 a zapsána do katastru nemovitostí jako vlastnictví JZD bez zaevidování stavby. V témže roce právo trvalého užívání zaniká a parcela se zapisuje do vlastnictví , Název, . V roce 1991 převádí , Název, tuto parcelu hospodářskou smlouvou na LV , číslo, – vlastník , Název, . V tuto dobu je stavební parcela stále evidována bez stavby. Zřejmě v roce, kdy se ruční evidence převádí do digitální podoby se se stavební parcelou , číslo, dostává do systému chybně i stavba. V roce 1997 se u parcely , číslo, v rámci odstranění chyb v KN tato stavba vymazává, protože , katastrální pracoviště, nebyly předloženy listiny legalizující tuto stavbu.

21. Rozhodnutím Okresního úřadu Semily č. j. 13/91-235, 1099/91 ze dne 6. 12. 1991 došlo k povolení užívání stavby , Název, . Jako žadatel o kolaudaci je uvedena , Název, .

22. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci.Právní a skutkové zhodnocení věci23. Podle § 987 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), je držitelem ten, kdo vykonává právo pro sebe.

24. Podle § 1091 odst. 2 o. z. je k vydržení vlastnického práva k nemovité věci potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

25. Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

26. Podle § 1096 odst. 2 o. z. se při mimořádném vydržení nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího.

27. Podle § 3028 odst. 2 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

28. Podle § 3066 o. z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

29. Podmínkou mimořádného vydržení je jednak délka držby v rozsahu 20 let, přičemž tato lhůta mohla podle § 3066 o. z. uplynout nejdříve 1. 1. 2019. Druhou podmínkou je nedostatek nepoctivého úmyslu držitele. Není proto nutné zkoumat, zda byla držba poctivá či oprávněná, jak namítá žalovaný 1. K tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3387/2021. Podmínku držby práva na straně žalobce po dobu delší než 20 let má soud za prokázanou. Kupní smlouva byla uzavřena dne 27. 12. 2000 (bod 8. odůvodnění), přičemž už 18. 12. 2000 pan , jméno FO, uzavřel smlouvu o připojení tohoto místa k distribuční soustavě (bod 16. odůvodnění). Je proto zřejmé, že objekt měl být ihned po prodeji použitelný k provozní činnosti pro účely založeného sdružení žalobce a p. , jméno FO, , z čehož lze dovodit, že žalobce a p. , jméno FO, se chopili držby již koncem roku 2000. Dále dne 3. 5. 2002 žalobce uzavřel k nemovitostem pojistnou smlouvu (bod 11. odůvodnění). Pokud by v té době žalobce nemovitost neužíval a neměl tam uskladněné věci, logicky by takové pojištění nebylo třeba. Konečně o užívání nemovitosti po podepsání kupní smlouvy svědčí v kontextu všech ostatních provedených důkazů i skutečnost, že převážnou část kupní ceny žalobce uhradil a ohledně nedoplatku 50 000 Kč se Dodatkem kupní smlouvy zavázal k úhradě do 30. 6. 2003 (rovněž bod 8. odůvodnění). Žalobce tedy měl v úmyslu zcela splnit svůj závazek z kupní smlouvy, aby jeho užívání nemovitosti nebylo nezaplacením kupní ceny zpochybněno. I v průběhu následující doby se na držbě nic nezměnilo, o čemž svědčí předložené faktury k prováděným pracím na předmětné nemovitosti (bod 15. odůvodnění) i další smlouva o připojení ze dne 17. 3. 2008 (bod 14. odůvodnění), kterou žalobce uzavřel poté, co se s panem , jméno FO, dohodl na ukončení a vypořádání sdružení (bod 13. odůvodnění). Na základě uvedeného nemá soud pochybnosti o tom, že žalobce nemovitost skutečně užívá po dobu nejméně 20 let, aniž by byl skutečným vlastníkem vyzván k vyklizení. Účelem takto dlouhé doby držby je ochrana stávajícího faktického stavu, přičemž žalovaného 2. nijak neomlouvá, že má ve správě velké množství pozemků a neoprávněného užívání ze strany žalobce si nevšiml, resp. si ho všiml až v roce 2023.

30. Ohledně druhé podmínky mimořádného vydržení v podobě nedostatku nepoctivého úmyslu žalobce Nejvyšší soud ve shora uvedeném rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 3387/2021 došel k závěru, že v nepoctivém úmyslu jedná především ten, který ví, že tím, že se ujal držby, působí jinému bezdůvodně újmu. Kvalifikace držby „nikoliv v nepoctivém úmyslu“ vychází z hodnocení poctivosti či nepoctivosti v obecném smyslu. K naplnění takové držby postačí „držba v přesvědčení, že se jí nepůsobí nikomu újma“; jde zde o kritérium obdobné dobré víře „v nejméně přísném pojetí“ (Petrov, J. in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 1163). Hodnocení poctivosti úmyslu držitele je vždy individuální a mimořádné vydržení bude vyloučena za předpokladu, že jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně nepoctivé (nemorální) v obecném smyslu. V daném případě je prokázáno, že žalobce jako jeden z kupujících měl v úmyslu zakoupit předmětnou nemovitost, uzavřel kupní smlouvu a současně zaplatil kupní cenu. Následně se chopil držby nemovitosti, kterou užíval déle než 20 let, aniž by byl ze strany skutečného vlastníka vyzván k tomu, aby nemovitost opustil. Nicméně s ohledem na okolnosti uzavření kupní smlouvy dospěl soud k závěru, že nelze hovořit o tom, že žalobce jednal v přesvědčení, že nikomu nepůsobí újmu. Vědomostní složka ve vztahu ke skutečnostem zakládajícím nepoctivost je vnitřním stavem žalobce, kterou lze rozklíčovat pouze na základě prokázaných skutečností projevených ve vnějším světě, tedy jak se vnitřní vědomí žalobce projevilo navenek nebo čím bylo nepochybně ovlivněno za předpokladu rozumu průměrného člověka. K tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soud sp. zn. 22 Cdo 2307/2022, podle kterého úmysl nelze zpravidla prokázat přímo. Je-li však prokázána existence skutečností, zakládajících nepoctivost držitele, o kterých věděl anebo vědět při uchopení držby nutně musel při splnění předpokladu § 4 odst. 1 o. z., tedy že má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností, pak je třeba učinit závěr o nepoctivém úmyslu. Z kupní smlouvy především vyplývá, že předmětem prodeje byla pouze nemovitost na pozemku p. č. , číslo, . Tato formulace odpovídá tomu, že smlouva byla uzavřena již v roce 2000, kdy neplatila zásada, že budova je součástí pozemku. Jinými slovy podle kupní smlouvy kupující zakoupili pouze budovu stojící na pozemku a nikoliv samotný pozemek p. č. st. , číslo, ani jiné okolní pozemky. To je zřetelné i z faktury na zaplacení kupní ceny (bod 9. odůvodnění), ve které je nemovitost označena jako budova závlahy a současně i z dohody o ukončení sdružení (bod 13. odůvodnění), kde je výslovně zmíněna pouze dílna a nikoliv další pozemky. Pokud se žalobce chopil držby budovy a současně okolních pozemků, pak se nemohl důvodně domnívat, že tím nepůsobí újmu vlastníkovi pozemků, protože pozemky vůbec nebyly předmětem uzavřené kupní smlouvy. S obsahem kupní smlouvy byl žalobce vzhledem ke svému podpisu nesporně seznámen, a proto dospěl soud k závěru, že se držby pozemků chopil v nepoctivém úmyslu. Na tom nic nemění tvrzení žalobce, že měl zájem o celý areál včetně pozemků, neboť bez nich a bez zajištěného přístupu by nebylo užívání možné. Ani ohledně samotné budovy soud nepovažuje držbu žalobce za takovou, aby dospěl k závěru, že žalobce užíval budovu v přesvědčení, že tím nepůsobí újmu jinému. Budova je v kupní smlouvě specifikována tím, že stojí na p. č. st. , číslo, . Žalobce se však chopil držby zcela odlišné budovy stojící na p. č. st. , číslo, , přičemž pozemek p. č. st. , číslo, je v mapě také zakreslen. Jestliže přílohou kupní smlouvy byla i katastrální mapa (bod 10. odůvodnění), jak tvrdí žalobce, pak mu muselo být zřejmé, se chopil držby nemovitosti odlišné od té, která byla označena v kupní smlouvě. I ohledně samotné budovy tedy žalobce obsadil nemovitost patřící jinému, aniž by se mohl důvodně domnívat, že mu k budově svědčí jakékoliv právo. Dále je z důkazů patrné, nikdy nebyl podán návrh na zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí, ačkoliv z formulace Dodatku smlouvy, že doplatek zaplatí do 30. 6. 2003, kdy budou k dispozici podklady pro převod nemovitosti pro Katastrální úřad (viz bod 8. odůvodnění) je zřejmé, že žalobce si byl potřeby zápisu pro nabytí vlastnického práva vědom. Ostatně potřeba zápisu do katastru nemovitostí je obecně známou skutečností i mezi právními laiky. Jestliže žalobce nikdy návrh na zápis do katastru nemovitostí nepodal, musel si být vědom skutečnosti, že mu dosud vlastnické právo k převáděné nemovitosti nevzniklo a nemovitost neužívá oprávněně, když v kupní smlouvě nebylo sjednáno, že by kupující měli právo nemovitost užívat již od uzavření samotné kupní smlouvy. Za takové situace opět nelze mít za to, že žalobce držel nemovitost na základě poctivého úmyslu. Konečně z dalších provedených důkazů v podobě výpisu z katastru nemovitostí ke dni 4. 9. 2001 (bod 6. a 7. odůvodnění) je zřejmé, že vlastníkem pozemku p. č. st , číslo, byla obec , obec, a vlastníkem pozemku p. č. st. , číslo, byla , právnická osoba, . V této souvislosti nebylo ze strany žalovaných prokázáno, že žalobce byl s těmito výpisy seznámen a byl si vědom skutečnosti, že nemovitost nabývá od někoho, kdo není jejím vlastníkem. Pokud uvěřil prohlášení prodávajícího uvedeným v kupní smlouvě, že tento je vlastníkem předmětné nemovitosti, aniž by si tuto skutečnost ověřil, mohlo se z jeho strany jednat pouze o nedbalost a absenci běžné opatrnosti, nikoliv však o prokázaný nepoctivý úmysl. To nicméně nic nemění na závěru, že podmínka pro mimořádné vydržení na straně žalobce v podobě poctivého úmyslu nebyla s ohledem na výše uvedené naplněna.

31. Z důvodu zamítnutí žaloby pro zjištění nepoctivého úmyslu žalobce se soud pro nadbytečnost již blíže nezabýval nejasnou otázku totožnosti kupujícího při uzavření kupní smlouvy, výší podílu žalobce dle kupní smlouvy ani započtením doby držby předchůdce žalobce v případě kupní smlouvou předpokládaného spoluvlastnictví podle § 1096 odst. 2 o. z.

32. Pro úplnost soud dodává, že ani podmínky běžného vydržení podle § 134 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.), nebyly naplněny, byť žalobce akcentoval pouze mimořádné vydržení. Je ovšem úkolem soudu posoudit zjištěný skutkový stav po právní stránce, aniž je vázán právní kvalifikací žalobce. Ve stručnosti však lze uvést, že všechny skutečnosti uvedené v bodě 30. odůvodnění diskvalifikují žalobce i pro případ běžného vydržení, protože žalobce nemohl být se zřetelem ke všem výše uvedeným okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, a že je držitelem oprávněným (§ 130 odst. 1 obč. zák.).

33. Na závěr soud považuje za vhodné uvést, že se na základě provedeného dokazování neztotožňuje se spekulací žalovaného 1, že žalobce spoléhal na to, že s ohledem na množství majetku, které stát vlastní a které spravuje , Jméno žalované B, , si jeho neoprávněného užívání předmětných nemovitostí skutečný vlastník nevšimne. Rovněž označení kupujícího v kupní smlouvě považuje soud pouze laickou neobratnost a nikoliv za klamavé označení vedené nekalým úmyslem.Náklady řízení34. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1, 2 o. s ř. Žalovaní měli ve věci plný úspěch, a proto mají právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení na straně žalovaného 1. činí 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč (podání žaloby, příprava na jednání, účast na jednání - § 151 odst. 3 o. s. ř., § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.) a cestovné 1 752 Kč za cestu osobním automobilem z , obec, do , obec, a zpět k jednání u zdejšího soudu v délce 210 km (spotřeba 7,1 l/100 km, cena za 1 l BA 95 oktanů 35,80 Kč, náhrada za použití automobilu 5,80 Kč/km), celkem 2 652 Kč.

35. Náklady řízení na straně žalovaného 2. činí 2 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč (podání žaloby, příprava na jednání, účast na jednání - § 151 odst. 3 o. s. ř., § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.) a cestovné 1 149 Kč za cestu osobním automobilem z , obec, do , obec, a zpět k jednání u zdejšího soudu v délce 144 km (spotřeba 6,1 l/100 km, cena za 1 l BA 95 oktanů 35,80 Kč, náhrada za použití automobilu 5,80 Kč/km), celkem 1 749 Kč.

44. Lhůty ke splnění povinností byly stanoveny třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).