6 C 205/2024

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudcem Mgr. Michalem Polákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupena Jméno Zástupce obecným zmocněncem bytem adresa zmocněnce o zaplacení 11 165,33 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 936,08 Kč ve splátkách 1 734 Kč měsíčně, splatných vždy k 15. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, aby žalovaná byl povinna zaplatit žalobkyni částku 4 229,25 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 377,92 Kč od 16. 9. 2023, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 545 Kč do čtyř měsíců od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 5. 9. 2024 domáhala na žalované zaplacení částky 11 165,33 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 377,92 Kč od 16. 9. 2023 do zaplacení. Uvedla, že její právní předchůdce, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále též „předchůdce“), poskytuje zákazníkům vybraných e-shopů možnost zaplatit za zboží kupní cenu až po jeho vyzkoušení. Předchůdce uzavřel s žalovanou dne 24. 10. 2022 Smlouvu k službě , Název, , na jejímž základě byla žalované zřízena služba , Název, nákupní účet, přičemž limit odložených plateb žalované činil až 10 000 Kč s tím, že žalovaná mohla čerpat opakovaně vždy až do vyčerpání úvěrového limitu. Smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku. Žalovaná využila v období od 26. 3. 2023 do 12. 8. 2023 služeb v celkové výši 7 377,92 Kč, přičemž celou částku čerpala prostřednictvím účtu. Žalovaná dále dle Všeobecných obchodních podmínek vzala na vědomí, že jí v případě využití služby odložení splatnosti bude účtován poplatek za odložení splatnosti, zavázala se uhradit poplatek za správu a vedení účtu, a v případě jejího prodlení též poplatek z prodlení. Žalovaná tedy čerpala služby v celkové výši 7 377,92 Kč, přičemž žalobkyně dále požadovala částku 3 070,25 Kč představující poplatky z prodlení, částku 594 Kč představující poplatek za službu , Název, , a částku 565 Kč představující poplatky za odložení splatnosti. Žalovaná uhradila celkem 441,84 Kč, což žalobkyně započetla na poplatky. Příslušenství představuje zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % p. a. z jistiny ode dne následujícího po dni konečné splatnosti, tedy od 16. 9. 2023 do zaplacení. Předžalobní výzvu žalobkyně žalované zaslala dne 11. 7. 2024.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě namítla, že předchůdce neprovedl řádné posouzení její úvěruschopnosti a poskytl jí úvěr bez ohledu na to, že jej zjevně nebyla schopna splácet. Namítla, že požadované náklady zastoupení ve výši 7 624,40 Kč jsou nepřiměřené, a že se chce se žalobkyní domluvit na úhradě dluhu do výše jistiny ve splátkách po 500 Kč měsíčně. Ke svým poměrům uvedla, že měsíčně pobírá příspěvek na bydlení 4 703 Kč, přídavek na dítě , jméno FO, 830 Kč, a výživné na téže dítě 5 700 Kč. Dále se jí 19. 1. 2025 narodilo druhé dítě, bude tedy žádat o rodičovský příspěvek; po jeho přiznání se jí však sníží příspěvek na bydlení.

3. Usnesením ze dne 17. 2. 2025, č. j. 6 C 205/2024-36, vyzval soud žalobkyni, aby prokázala, zda a jak byla zjištěna a ověřena úvěruschopnost žalované při uzavření smlouvy. Žalobkyně ve vyjádření ze dne 28. 2. 2025 uvedla, že předchůdce vycházel z údajů uvedených žalovanou před uzavřením Smlouvy ke službě , Název, , tedy že žalovaná měla příjem 13 000 Kč, výdaje 3 000 Kč, splátky 900 Kč, byla svobodná, na mateřské dovolené s jedním dítětem. Dále vycházel z údajů ve své interní databázi, insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, registru SOLUS a vlastních „scoringových“ modelů, přičemž o žalované nezjistil žádné negativní informace. Předchůdce tedy aktivně zjišťoval informace a teprve na základě jejich prověření rozhodl o schválení úvěru. Žalobkyně dále obecně citovala z judikatury vyšších soudů vztahujících se k posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Uzavřela, že předchůdce posuzoval úvěruschopnost žalované dostatečně, a že některé orgány veřejné moci kladou na posouzení úvěruschopnosti příliš vysoké požadavky.

4. V souladu s § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci s tímto postupem projevili souhlas, a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.

5. Ze Smlouvy ke službě , Název, účet uzavřené dne 24. 10. 2022 mezi předchůdcem a žalovanou soud zjistil, že se předchůdce zavázal zřídit žalovanému zdarma a bez poplatků službu , Název, v rámci kterého jí měl zpřístupnit úvěrový limitní rámec ve výši 10 000 Kč; nutnou podmínkou byla povinnost žalované splácet poskytnuté prostředky v souladu se Smlouvou a všeobecnými obchodními podmínkami. Žalovaná byla dle Smlouvy oprávněna realizovat platby za zboží nebo služby prostřednictvím zřízeného , Název, , a zavázala se hradit řádně a včas vyúčtování plateb a nákupů, nejméně ve výši 10 % dosud neuhrazených čerpání.

6. Z Vyúčtování za měsíce březen až srpen 2023 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě provedených plateb prostřednictvím služby , Název, v celkovém objemu 7 377,92 Kč, na poplatcích jí předchůdce účtoval celkem 4 229,25 Kč. Na tyto částky žalovaná zaplatila 441,84 Kč.

7. Z předžalobní upomínky ze dne 11. 7. 2024, jakož i z potvrzení o odeslání ze dne 15. 7. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ze shora uvedené smlouvy a poskytla jí k tomu lhůtu 7 dní od datace výzvy. Upozornila žalovanou, že pokud nezaplatí, bude se svého práva domáhat u soudu. Součástí této upomínky bylo rovněž oznámení, že se žalobkyně v důsledku postoupení pohledávky stala věřitelem pohledávek žalované vzniklých v souvislosti s výše uvedenou smlouvou.

8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 7. 2024, včetně seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o úplatě soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla ke dni 3. 7. 2024 postoupena z předchůdce na žalobkyni.

9. Z Výstupu interního systému k posouzení úvěruschopnosti žalované soud zjistil, že předchůdce vycházel z informací uvedených žalovanou odpovídajících těm, které uvedla žalobkyně ve vyjádření ze dne 28. 2. 2025. Dále se z této listiny podává, že předchůdce provedl dne 24. 10. 2022 kontrolu SOLUS žalované, nicméně výsledky této kontroly zde zachyceny nejsou.

10. Z Oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne 29. 10. 2024 a z Oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory ze dne 21. 1. 2025, soud zjistil, že žalovaná pobírá příspěvek na bydlení 4 703 Kč a přídavek na dítě , jméno FO, 830 Kč.

11. Z ostatních provedených důkazů (obchodní podmínky, popis registračního procesu do služby , Název, apod.) soud s ohledem na níže uvedený právní závěr ničeho rozhodného ve věci nezjistil, proto tyto listiny co do obsahu dále výslovně nezmiňuje.

12. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy ke službě , Název, (dále jen „ZSU“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že předchůdce se žalovanou podpisem Smlouvy ke službě , Název, uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2 395 a následující občanského zákoníku. Žalovaná vystupovala při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele, proto se na předmětnou úvěrovou smlouvu vztahuje rovněž zákon o spotřebitelském úvěru. Účelem Smlouvy bylo poskytnutí odkladu plateb za čerpané služby a nákup zboží, odložená platba je úvěrem ve smyslu § 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud se proto zabýval, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření uvedené úvěrové smlouvy.

17. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě předchůdce, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele (žalované), tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů, implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.

18. S ohledem na uvedený výklad soud uzavřel, že předchůdce žalobkyně nezkoumal úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Z předložených tvrzení a listin jednoznačně vyplývá, že předchůdce si příjmy ani výdaje žalované žádným objektivním způsobem neověřil, a vyšel pouze z jejího prohlášení, případně z lustrace žalované v databázi SOLUS, jejíž výsledek však není v předložených listinách zachycen (tvrzení o prověření žalované v insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí žalobkyně neprokázala; z doloženého Výstupu interního systému k posouzení úvěruschopnosti žalované se takové prověření nepodává). Pouhé doplnění čísel a údajů do formuláře, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 ZSU poskytovatel činí předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k absenci jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít. Předchůdce žalobkyně se při zjišťování informací spokojil pouze s tvrzeními žalované o nikterak nedoložených měsíčních příjmech a výdajích, a nadto nijak nereflektoval ani zjevnou podhodnocenost tvrzených výdajů (tvrzené měsíční výdaje 3 000 Kč pro matku s dítětem nedosahovaly ke dni uzavření smlouvy ani existenčního minima ve smyslu zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění účinném do 31. 12. 2022). S ohledem na shora uvedené tedy nelze dovodit, že by předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Předchůdce tedy při uzavírání úvěrové smlouvy porušil § 86 ZSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o spotřebitelském úvěru (nazvaná jako smlouva k službě , Název, ) uzavřená se žalovanou absolutně neplatná.

19. Protože však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku 7 377,92 Kč, na níž žalovaná uhradila pouze 441,84 Kč (žalobkyně nebyla oprávněna uhrazenou částku započíst na smluvní poplatky, neboť na tyto jí s ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy nevznikl nárok), soud dospěl k závěru, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila co do částky 6 936,08 Kč. Žalovaná je proto povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 6 936,08 Kč, žalobkyni vrátit. Vzhledem k tomu, že soud posoudil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský úvěr a shledal, že nebyly splněny podmínky pro jeho poskytnutí a smlouva je proto neplatná, nezkoumal další konkrétní ustanovení smlouvy a oprávněnost sankčních nároků rovněž požadovaných v žalobě. Co do částky 6 936,08 Kč tedy soud žalobě vyhověl, ve zbývajícím rozsahu (účtované poplatky a žalovanou před zahájením řízení uhrazená jistina 441,84 Kč) žalobu zamítl.

20. Co se týče požadovaného zákonného úroku z prodlení z částky 7 377,92 Kč ve výši 15 % ročně od 16. 9. 2023 do zaplacení, soud žalobu zamítl, a to s odkazem na judikaturu soudů týkající se úroků z prodlení ve vztahu k bezdůvodnému obohacení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), neboť v případě těchto sporů je to soud, kdo určuje splatnost zbývající části jistiny dle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Ustanovení § 87 tohoto zákona lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Poskytovatel úvěru má dle tohoto zákonného ustanovení nárok na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Žalobkyni tak vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. S ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny dosud nenastala (ani na základě dohody stran, ani na základě rozhodnutí soudu), nemohl zatím vzniknout nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení.

21. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož mělli účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný; byla úspěšná co do částky 6 936,08 Kč (62,1 % celku) a neúspěšná v částce 4 229,25 Kč (37,9 % celku), z čehož vyplývá, že po odečtení neúspěchu od úspěchu, má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 24,2 %. Soud při výpočtu nákladů řízení postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“) a na věc aplikoval § 14b citované vyhlášky, když z úřední činnosti je mu známo, že žalobkyně podává ve skutkově a právně obdobných případech opakovaně žaloby na ustáleném vzoru a dále se jedná o nárok nepřesahující částku 50 000 Kč. Sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 14b odst. 1 bodu 1. AT částku 300 Kč (za 3 úkony právní služby učiněné zástupcem žalobkyně do podání žaloby, a to přípravu a převzetí zastoupení, sepis kvalifikované výzvy k plnění a sepis žaloby). Za tyto tři úkony mu náleží odměna ve výši 900 Kč. Dále žalobkyni byla přiznána náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) AT 3 x 100 Kč a 21 % DPH (počítáno ze základu 1 200 Kč) ve výši 252 Kč, když zástupce žalobkyně jako advokát prokázal, že je registrovaným plátcem DPH. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně, včetně zaplaceného soudního poplatku 800 Kč, činí 2 252 Kč. Jelikož má žalobkyně právo na náhradu nákladů pouze v rozsahu 24,2 %, soud zavázal žalovanou, aby žalobkyni na náhradu nákladů řízení zaplatila částku 545 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

22. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu advokáta za sepis vyjádření ze dne 28. 2. 2025, neboť tvrzení zde obsažená měla být uvedena přímo v žalobě tak, aby soud nemusel vyzývat k jejímu doplnění. Nejedná se tak o účelně vynaložené náklady.

23. Soud žalované umožnil zaplatit žalobkyni přiznanou částku a náhradu nákladů řízení ve lhůtě delší než zákonné (zákonná lhůta dle § 160 odst. 1 o. s. ř. činí tři dny od právní moci rozsudku), a to s přihlédnutím k neplatnosti úvěrové smlouvy i ke skutečnosti, že by lhůta k plnění měla být v tomto případě poskytnuta dle majetkových možností žalované. Žalovaná tedy bude plnit ve formě měsíčních splátek ve výši 1 734 Kč, splatných vždy do každého 15. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek. S ohledem na téže skutečnosti soud umožnil žalované zaplatit žalobkyni náklady řízení do čtyř měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí. Při stanovení výše splátek soud přihlédl i k oprávněným zájmům žalobkyně tak, aby se jí dostalo plnění od žalované v rozumné době.