6 C 214/2020

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudcem Mgr. Michalem Polákem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa , obec - část obce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 71 209,96 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 55 478,35 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 7. 3. 2020 do zaplacení z částky 20 371,23 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 7. 3. 2020 do zaplacení z částky 18 830 Kč.

II. Žaloba se zamítá pro částku 15 731,61 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 7. 3. 2020 do zaplacení z částky 10 031,61 Kč, pro rozdíl mezi úrokem z prodlení v zákonné výši a ve výši 0,1 % denně od 7. 3. 2020 do zaplacení z částky 18 830 Kč a pro úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně od 7. 3. 2020 do zaplacení z částky 5 740 Kč.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 10 296 Kč k rukám [titul] [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se domáhala, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit částku 71 209,96 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 1. 11. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] kterou byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit s úrokem ve výši 17 041 Kč (tj. 23 % ročně) v 72 měsíčních splátkách po 514 Kč. V rámci úvěrové smlouvy byly sjednány doplňkové služby Podpora za možný odklad 3 splátek ročně a přerušení splácení pro nemoc a ztrátu zaměstnání v ceně 19 368 Kč po dobu trvání smlouvy a inkasní služba v ceně 5 904 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 1. 2020 a žalobkyně úvěr zesplatnila dne 21. 2. 2020. V důsledku prodlení vznikl žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 9 867,61 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] ze dne 1. 11. 2019 je doloženo, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, přičemž částka 10 423 Kč měla být zaslána k úhradě stávajícího dluhu žalovaného vůči žalobkyni z titulu smlouvy o úvěru [číslo] částka 5 577 Kč měla být vyplacena na účet žalovaného č. [bankovní účet] a 4 000 Kč započteno na náklady žalobkyně spojené s poskytnutím úvěru, z toho 3 350 Kč tvořily ostatní administrativní náklady. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v trvání 72 měsíců a žalovaný měl žalobkyni uhradit celkem částku 37 041 Kč ve splátkách po 514 Kč měsíčně splatných vždy k 15. dni v měsíci. Úroková sazba činila 23 % ročně (tj. 17 041 Kč) a RPSN 38,64 %. Pro případ prodlení byla sjednána smlouvy pokuta ve výši 0,1 % denně, maximálně ve výši 50 % zůstatku jistiny a právo na úhradu účelně vynaložených nákladů v podobě 300 Kč za první upomínku a 500 Kč za druhou upomínku. V případě nezaplacení dluhu po druhé upomínce byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit. V takovém případě se podle čl. 5 staly úroky součástí jistiny. Součástí smlouvy byl mimo jiné formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Zároveň si strany sjednaly doplňkové služby, konkrétně inkasní službu, na základě které žalovaný souhlasil s inkasem ze svého účtu v ceně 5 904 Kč po dobu trvání úvěru, splatnou měsíčními splátkami 82 Kč hrazenou současně s inkasem splátky úvěru. Dále byla sjednána doplňková služba Podpora po dobu trvání úvěru v ceně 19 368 Kč splatné měsíčně částkou 269 Kč. Služba zahrnuje možnost odkladu tří splátek ročně a přerušení splácení v případě nemoci či ztráty zaměstnání. V případě zesplatnění úvěru byl v čl. 2 sjednán úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.

4. Výpisem z účtu je doloženo, že na účet žalobkyně byla dne 1. 11. 2019 připsána částka 10 Kč z účtu [bankovní účet], u něhož je jako vlastník označen žalovaný. Variabilní symbol byl [číslo]. Podle výpisu z účtu byla dne 1. 11. 2019 na účet č. [bankovní účet] zaslána částka 10 423 Kč a vydáno potvrzení o vyplacení úvěru [číslo] na účet č. [bankovní účet] byla dne 1. 11. 2019 zaslána částka 5 577 Kč.

5. Upomínkou ze dne 20. 1. 2020 a 5. 2. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení splátky splatné dne 15. 1. 2020. Dopisem ze dne 21. 2. 2020 pak žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši 71 307,49 Kč.

6. K podmínkám úvěru předložila žalobkyně znalecký posudek č. 24/01-2018 od [titul] [jméno] [příjmení], jejímž závěrem je mj. sdělení, že úroková sazba i RPSN žalobkyně u spotřebitelských úvěrů odpovídá na trhu nebankovních subjektů a v některých případech i bankovních, dobrovolné doplňkové služby jsou pro klienty spíše pozitivní a co do podmínek použití a ceny na trhu obvyklé, sankční ujednání jsou obvyklá a přiměřená ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru.

7. Uvedené skutkové závěry soud posoudil podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), dle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 1810 o. z. se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen spotřebitelské smlouvy) a na závazky z nich vzniklé. Žalobce uzavřel smlouvu v pozici podnikatele a žalovaný jako spotřebitel (§ 419 o. z.), proto je třeba smlouvu posuzovat nejen podle ustanovení upravujících úvěrové smlouvy, ale i z pohledu spotřebitelských smluv.

10. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

11. Podle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

12. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru prostřednictvím komunikace na dálku, přičemž žalovaný tuto smlouvu uzavřel z jeho klientské zóny, zaslal verifikační platbu a jeho totožnost byla prokázána rovněž kopiemi dvou dokladů. Soud proto nemá pochybnosti o totožnosti dlužníka z úvěrové smlouvy. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany věřitele podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud posoudil jako dostatečné a tedy nezakládající neplatnost smlouvy, která je neplatností absolutní (k tomu srov. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18). Věřitel vycházel z příjmů a výdajů uvedených dlužníkem, přičemž tyto údaje ověřil výpisem z bankovního účtu, vyúčtováním mzdy od zaměstnavatele a lustrací žalovaného v příslušných registrech. Vzhledem ke zjištěným skutečnostem a nízké měsíční splátce neshledal soud žádnou okolnost, která by nasvědčovala tomu, že žalovaný nebude schopen sjednanou zápůjčku řádně splácet. Žalobkyně se na základě uzavřené úvěrové smlouvy zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 20 000 Kč. Naproti tomu povinností žalovaného bylo zaplatit žalobkyni poskytnutou částku 20 000 Kč spolu se sjednanými úroky ve výši 23 % ročně. Současně si strany sjednaly doplňkové služby. Smlouvu o úvěru soud posoudil jako platnou, neboť obsahuje náležitosti podle zákona o spotřebitelském úvěru a žalobkyně rovněž dostatečně posoudila a ověřila úvěruschopnost žalovaného. Sjednaný úrok shledal soud přiměřeným a tedy platným, neboť jeho výše sice vybočuje ze sazby, kterou poskytují banky (srov. Databázi časových řad ARAD - Tabulka B1.2: Úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR, uveřejněné na webových stránkách ČNB), avšak u nebankovních úvěrů s ohledem na větší rizikovost lze připustil o něco vyšší úrok, než jaký poskytují banky. Navíc úrok byl sjednán jasně, zřetelně a v konkrétní výši, tudíž si žalovaný musel být vědoma, kolik nad rámec poskytnuté částky zaplatí. Žalovaný povinnost splácet dluh řádně a včas nesplnil, uhradil pouze dvě splátky v celkové výši 1 730 Kč, a proto žalobkyně v souladu se smlouvou úvěr zesplatnila. Žalovaný zůstal v řízení pasivní a neprokázal, že by nad rámec uvedené částky něčeho zaplatil. Soud proto žalobkyni přiznal částku 19 571,23 Kč jako nesplacenou část jistiny (tj. 19 735,23 Kč po odečtení částky 164 Kč, kterou žalobkyně nesprávně započetla na úhradu dvou splátek za inkasní službu ve výši 82 Kč, kterou soud shledal neplatnou - viz níže), náklady na upomínání ve výši 300 Kč a 500 Kč za dvě odeslané upomínky a částku 18 830 Kč za doplňkovou službu Podpora. Ačkoliv služba Podpora představuje značné navýšení celkového dluhu žalovaného, jedná se o nepovinnou doplňkovou službu sjednanou na žádost dlužníka (opak nebyl v řízení tvrzen ani prokázán) a zákon takové ujednání nevylučuje, neboť se nejedná o případ nepřípustného ujednání uzavřeného v neprospěch spotřebitele dle § 1813 o. z., protože poplatky jsou cenou za poskytnuté služby ze strany poskytovatele půjčky a vztahuje se na ně § 1815 o. z. Cena za tuto rozšířenou službu nad rámec parametrů sjednaných v čl. V. odst. 5.13 úvěrové smlouvy byla sjednána jasně, určitě a srozumitelně, tudíž si žalovaný musel být vědom, kolik za tuto službu nad rámec poskytnutého úvěru zaplatí. Ve smlouvě bylo ujednáno, že žalovaný zaplatí za tuto službu poplatek po dobu trvání smlouvy v celkové výši 19 368 Kč, přičemž splatnost byla rozložena do měsíčních splátek a v případě zesplatnění úvěru se žalovaný zavázal uhradit zbývající dosud neuhrazenou část poplatku. Ostatně zesplatněním nastala pouze změna obsahu smlouvy ohledně možnosti postupného splácení úvěru, avšak smlouva sama o sobě nezanikla, jak by tomu bylo např. v případě odstoupení od smlouvy. Pokud náklady za tuto doplňkovou službu nebyly zahrnuty do RPSN, pak věřitel postupoval v souladu s § 133 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

13. Soud též žalobkyni přiznal sjednaný úrok ve výši 23 %, který ke dni zesplatnění činil kapitalizovanou výši 16 277,12 Kč (tj. sjednaná výše 17 041 Kč po odečtení dvou splátek úroku ve výši 763,88 Kč) a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny 19 571,23 Kč a poplatků za upomínání ve výši 800 Kč (celkem 20 371,23 Kč) od požadovaného dne do zaplacení v souladu s § 1970 o. z. a § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. Nad rámec zákonného úroku z prodlení soud žalobkyni nepřiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužného poplatku za službu Podpora 18 830 Kč ve sjednané výši 0,1 % denně z nezaplaceného poplatku za službu Podpora soud žalobkyni pro rozpor s ust. § 122 odst. 1 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru. Přestože se jedná o doplňkovou službu, jejíž uzavření nebylo podmínkou pro poskytnutí úvěru, je třeba dluh vyplývající ze smlouvy o úvěru chápat šířeji než pouze dluh z poskytnutého úvěru a omezení ohledně výše úroku z prodlení v zákonné sazbě vztáhnout i na doplňkové služby, jejichž splácení probíhá současně se splátkou úvěru.

14. Ohledně poplatku za inkasní službu se rovněž nejedná o případ nepřípustného ujednání uzavřeného v neprospěch spotřebitele dle § 1813 o. z., to ovšem nevylučuje posouzení, zda je takové ujednání a výše poplatku v souladu s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 o. z. Také tento poplatek byl ve smlouvě samotné sjednán jasně, určitě a srozumitelně, nicméně soud ho shledal jako nepoctivý, nepřiměřený a odporující dobrým mravům, neboť představuje neodůvodněné náklady věřitele. V daném případě je sjednaný poplatek ve výši 5 904 Kč (tj. cca 30 % dluhu) neúměrně vysoký protislužbě spočívající v inkasu splátek úvěru z účtu žalovaného. Povinnosti ke zřízení inkasa ze svého účtu ve prospěch žalobkyně jsou totiž primárně na straně žalovaného jako dlužníka a spotřebitele, přičemž následné provádění inkasa je již činnost automatizovaná a náklady na ni zdaleka nemohou dosahovat výše úplaty za inkasní službu sjednané ve smlouvě. Navíc je v daném případě nemravné, že úplata za inkasní službu v uvedené výši má být placena bez ohledu na to, zda je nebo není na účtu spotřebitele dostatek peněžních prostředků k provedení inkasa příslušné splátky, resp. nastala již splatnost celého úvěru. Sjednání tzv. doplňkové inkasní služby tak svým obsahem nesleduje proklamovaný účel úhrady předpokládaných nákladů na provádění inkasa z účtu spotřebitele, neboť ty by měly být pravidelně v řádu korun měsíčně (žalobkyně sama uvádí částku 6 Kč na provedení jednoho inkasního úkonu), ale zjevně účel jiný, kterým je skryté získání další odměny za poskytnutí úvěru, tj. účel, který je typicky sledován ujednáním o úroku.

15. S ohledem na výše uvedené soud posoudil poplatek za inkasní službu jako neplatný pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 o. z. Vzhledem k tomu, že toto ujednání není obligatorní náležitostí smlouvy o úvěru a lze jej oddělit od ostatního ujednání (srov. § 576 o. z.), shledal soud v ostatním smlouvu o úvěru platnou a žalobu zamítl pro částku 5 740 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně od 7. 3. 2020 do zaplacení. Dále zohlednil platbu 164 Kč započtenou na tuto službu a započetl ji na nezaplacenou jistinu úvěru.

16. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

17. Podle 122 odst. 1 písm. c), odst. 2, 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

18. Dle čl. 5 písm. c) úvěrové smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení spotřebitele s úhradou dlužné částky vzniká poskytovateli právo na smluvní pokutu v souladu s § 122 zákona o spotřebitelském úvěru ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení. Toto omezení se nevztahuje na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným (pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč). Souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout 50 % zůstatku jistiny, nejvýše však 200 000 Kč. Žalobkyně tvrdí, že v okamžiku zesplatnění úvěru jí vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 9 867,61 Kč, tj. 50 % z dlužné jistiny 19 735,23 Kč a k zaplacení této částky vyzvala žalovaného již v zesplatňujícím dopisu ze dne 21. 2. 2020. V úvěrové smlouvě byla ujednána smluvní pokuta sjednána ve výši 0,1 % denně a nikoliv ve výši 50 % z dlužné jistiny k okamžiku zesplatnění. Smluvní pokuta ve výši 50 % z dosud nesplacené jistiny byla sjednána pouze pro případ zahájení insolvenčního řízení či osobního bankrotu v čl. 5, což v daném případě nebylo naplněno. Závěr žalobkyně o výši smluvní pokuty je proto nesprávný a nekoresponduje s ujednáním o smluvní pokutě obsaženým ve smlouvě. Ostatně i kdyby si účastníci takto smluvní pokutu sjednaly, byla by v rozporu s ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť by obcházelo úmysl zákonodárce a dlužník, který by byl v prodlení pouze den, by hradil pokutu ve stejné výši jako dlužník, který by dluh neuhradil třeba několik let. Soud proto žalobu zamítl i ohledně smluvní pokuty dle žaloby požadované ke dni zesplatnění úvěru ve výši 9 867,61 Kč s příslušenstvím. Smluvní pokutu do okamžiku zesplatnění ve výši 53,84 Kč a 3,69 Kč žalobkyně nepožadovala.

19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2, § 142a odst. 1 a § 151 odst. 1, 2 o. s. ř. Žalobkyně měla neúspěch co do částky 15 731,61 Kč, tj. 22 % a ve zbytku byla úspěšná, tj. 78 %. Rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem činí 56 %. Žalobkyně prokázala odeslání předžalobní výzvy, a proto má právo na náhradu nákladů. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek v částce 2 849 Kč, mimosmluvní odměna advokáta za 3 úkony právní služby po 3 980 Kč (§ 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. a/, d/ vyhl. č. 177/1996 Sb.), 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a náhrada 21 % DPH v částce 2 696,40 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem 18 385,40 Kč. Z toho je žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit 10 296 Kč (tj. 56 %) k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Odměnu za vyjádření 21. 3. 2021 a 15. 4. 2021 soud žalobkyni nepřiznal, neboť žalobkyně mohla vylíčit všechny rozhodné skutečnosti již v žalobě samé a doplnění žaloby k výzvě soudu v důsledku nedostatečného vylíčení a prokázání rozhodných skutečností, aniž by to bylo způsobeno procesní obranou žalovaného, nelze považovat za účelně vynaložené náklady při uplatnění práva, které je neúspěšný žalovaný povinen hradit.