6 C 27/2024

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudcem Mgr. Michalem Polákem ve věci žalobkyně: žalobkyně IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupena právní zástupce advokátem se sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 33 141 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni 13 126,02 Kč s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 683,10 Kč, s úrokem ve výši 11,75 % ročně od 18. 3. 2022 do zaplacení z částky 7 148 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 18. 3. 2022 do zaplacení z částky 7 148 Kč.

II. Žaloba se zamítá pro částku 20 014,98 Kč, pro úrok 11,75 % ročně od 18. 3. 2022 do zaplacení z částky 4 516 Kč a pro úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 18. 3. 2022 do zaplacení z částky 4 516 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 13. 5. 2023 domáhala zaplacení částky 33 141 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne 18. 4. 2019 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, smlouvu o úvěru č. , číslo, . Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr 19 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu dohodnutými úroky a poplatky ve výši 16 491 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 592 Kč. Své povinnosti ze smlouvy žalovaný nesplnil řádně, uhradil pouze 15 250 Kč a dluží 11 664 Kč na jistině, 8 577 Kč na poplatcích, 3 400 Kč na sankčních poplatcích, 9 500 Kč na smluvní pokutě a 683,10 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení, vše ke dni 1. 2. 2022. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 společnost , právnická osoba, postoupila pohledávky žalobkyni.

2. Žalovaný žádné důkazy nepředložil a k žalobě se nevyjádřil.

3. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V řízení bylo prokázáno dopisem ze dne 1. 2. 2022, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému postoupení pohledávky, která je předmětem řízení a současně byla předložena i smlouva postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022. Žalobkyně je proto oprávněna k podání žaloby.

4. V návrhu žalovaného na uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 18. 4. 2019 je uvedeno, že žalovaný požaduje od věřitele úvěr 20 000 Kč s měsíční splatností v délce 18 měsíců. Ohledně svých poměrů žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, má základní vzdělání a je svobodný. Pracuje na plný pracovní úvazek, což dokládá pracovní smlouvou a výplatními páskami za měsíce 2,3/2019. Příjem uvedl 20 493 Kč, výdaje odhadl na částku 7 500 Kč.

5. Smlouvou ze dne 18. 4. 2019 se žalovaný jako dlužník a společnost , právnická osoba, jako věřitel dohodli na poskytnutí částky 19 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu úrokem 29 % ročně v kapitalizované výši 3 398 Kč, poplatkem ve výši 7 492 Kč za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení a poplatkem 5 601 Kč za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení (celkem jako poplatek za zápůjčku), to vše ve 60 týdenních splátkách po 592 Kč. Smlouva dále obsahuje údaj o RPSN a ujednání, že část úvěru bude použita k refinancování smlouvy č. , číslo, v částce 7 294 Kč a zbytek 11 706 Kč bude vyplacen žalovanému. Dále byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky, poplatek za upomínku 300 Kč a 1 000 Kč za vymáhání dluhu oddělením Centrálního vymáhání pohledávek Providentu. Podle čl. 3.5 Smluvních podmínek se jednotlivé splátky započítávají v následujícím pořadí na 1) náklady spojené s vymáháním, 2) pojistné, 3) splatný poplatek, 4) jistinu, 5) sankční poplatky, 6) nesplatnou jistinu, 7) nesplatný poplatek.

6. Podle výpisu z příslušných registrů nebyl zjištěn negativní záznam při splácení jiných závazků.

7. Dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 28. 4. 2023 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky.

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 586 odst. 1, 2 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné.Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.Podle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

9. Soud na základě předložených listin dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 19 000 Kč dle smlouvy ze dne 18. 4. 2019, přičemž částka 7 294 Kč byla použita na splacení stávajícího závazku žalovaného a zbytek mu byl vyplacen v hotovosti, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu úrokem v kapitalizované výši 3 398 Kč, poplatkem ve výši 7 492 Kč za zpracování. doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení a poplatkem 5 601 Kč za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení, to vše v 60 týdenních splátkách. Součástí smlouvy bylo ujednání o úroku ve výši 29 % ročně, která je pevná po celou dobu trvání smlouvy. Ujednání o úroku soud shledal přiměřeným a tedy platným, neboť jeho výše výrazně nevybočuje ze sazby, kterou poskytují banky (srov. Databázi časových řad ARAD - Tabulka B1.2: Úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR, uveřejněné na webových stránkách ČNB). Ohledně zbývajících poplatků ve výši 7 492 Kč a 5 601 Kč soud uvádí, že se nejedná o případ nepřípustného ujednání uzavřeného v neprospěch spotřebitele dle § 1813 o. z., protože poplatky jsou cenou za poskytnuté služby ze strany poskytovatele úvěru a vztahuje se na ně § 1815 o. z. To ovšem nevylučuje posouzení, zda je takové ujednání a výše poplatku v souladu s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 o. z. Soud sjednané poplatky shledal jako nepoctivé, neurčité, nepřiměřené a odporující dobrým mravům, neboť se jedná o neodůvodněné a nepodložené náklady věřitele sjednané za účelem navýšení nákladů dlužníka. Soud nesporuje, že s vyhodnocením úvěrové žádosti mohou vzniknout věřiteli určité náklady, které může přenést vzájemnou dohodou na dlužníka, v daném případě však výše sjednaných poplatků dosahuje téměř výši poskytnutého. Podle smlouvy bylo sjednáno hrazení splátek v hotovosti v místě bydliště dlužníka, což si může indikovat komfortní splácení, se který věřiteli vznikají určité náklady, avšak v daném případě se jedná o adhezní smlouvu připravenou věřitelem, který sám nastavil způsob hotovostní úhrady splátek do rukou svého zástupce, aniž dal dlužníkovi na výběr, zda nebude hradit splátky například bankovním převodem, čímž by se dlužník těmto nákladů vyhnul. Navíc byly splátky sjednány v týdenní frekvenci namísto měsíční, jak bývá obvyklé a žalovaný o ně také ve své žádosti žádal. Stejně tak zpoplatněná možnost splátkových prázdnin je ve smlouvě pevně daná a dlužník nemá možnost tuto zpoplatněnou službu odmítnout. Náklady spojené inkasem splátek v místě bydliště dlužníka a flexibilního splácení tak byly ze strany věřitele nepoctivě a uměle nastaveny právě za účelem navýšit náklady dlužníka. Nerozlišení výše poplatku za administrativní činnost a flexibilní a komfortní splácení pak vylučuje alespoň přiznání části sjednaného poplatku.

10. S ohledem na výše uvedené soud posoudil ujednání o poplatcích jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 o. z. Vzhledem k tomu, že toto ujednání není obligatorní náležitostí smlouvy o úvěru a lze jej oddělit od ostatního ujednání (srov. § 576 o. z.), shledal soud v ostatním smlouvu o úvěru platnou. Žalovaný dosud zaplatil 15 250 Kč, z toho 7 336 Kč věřitel započetl na jistinu a 7 914 Kč na poplatky včetně úroku. Protože poplatky byly shledány jako neplatné, zohlednil soud platby žalovaného v souladu s ujednáním čl. 3.5 bod 3) Smluvních podmínek nejprve na sjednaný kapitalizovaný úrok 3 398 Kč (dle smlouvy je poplatkem míněn i úrok) a zbytek zaplacené částky ve výši 4 516 Kč je třeba podle čl. 3.5 bod 4) Smluvních podmínek započíst na jistinu, na které je tak uhrazeno 11 852 Kč a zbývá k doplacení 7 148 Kč. Ve zbytku požadované jistiny 4 516 Kč a poplatků 8 577 Kč soud žalobu zamítl. Splatnost poslední splátky připadla na 11. 6. 2020. S odkazem na § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění novely č. 186/2020 Sb., která nabyla účinnosti dne 24. 4. 2020, náleží žalobkyni od 12. 6. 2020 (den následující po poslední splátce) do 9. 9. 2020 úrok ve sjednané výši z dlužné jistiny a od 10. 9. 2020 do zaplacení úrok v zákonné výši. Soud proto žalobě vyhověl co do požadovaného úroku 11,75 % ročně od 18. 3. 2022 do zaplacení z dlužné jistiny 7 148 Kč a ve zbytku požadované jistiny úrok z prodlení nepřiznal.

11. Dále žalobkyni v souladu s § 1970 o. z. a § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. náleží úrok z prodlení v zákonné výši z dlužných splátek do požadovaného dne 1. 2. 2022 a od 18. 3. 2022 do zaplacení z dlužné jistiny. Žalobkyně vyčíslila kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni 1. 2. 2022 částkou 683,10 Kč. Protože jenom úrok z prodlení z dlužné jistiny 7 148 Kč od 11. 6. 2020 do 1. 2. 2022 činí 1 173,93 Kč, soud žalobnímu návrhu vyhověl.

12. Smluvní pokutu soud přiznal ve výši 8 587,04 Kč. Vyšel z předpokladu, že při sjednané výši splátky 592 Kč týdně by byla jistina 19 000 Kč a úrok 3 398 Kč zaplaceny v 38 řádných splátkách, tj. ke dni 9. 1. 2020. K tomuto dni žalovaný dlužil na jistině 7 148 Kč, což k žalobkyní požadovanému dni 1. 2. 2022 dává smluvní pokutu 5 389,59 Kč (tj. 0,1 % denně z částky 7 148 Kč od 9. 1. 2019 do 1. 2. 2022). Za období od 25. 4. 2019 do 9. 1. 2020 se soud ztotožnil s výpočtem žalobkyně a přiznal ji smluvní pokutu 588,43 Kč, celkem tedy 5 978,02 Kč, což vyhovuje požadavku max. 50 % z celkové výše spotřebitelského úvěru podle § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru.

13. Ohledně požadovaných sankčních poplatků ve výši 3 400 Kč soud žalobu zamítl, protože nebylo prokázáno vymáhání ze strany Centrálního vymáhání pohledávek , právnická osoba, a odeslání upomínek, přičemž vzhledem k neúčasti žalobkyně na soudním jednání dne 13. 8. 2024 ani nemohla být žalobkyně k prokázání této skutečnosti vyzvána.

14. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany věřitele podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud posoudil jako dostatečné v poměrech dané věci a tedy nezakládající neplatnost smlouvy o zápůjčce, která je podle § 87 odst. 1 zákona neplatností absolutní (k tomu srov. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18). Věřitel vycházel z příjmů a výdajů uvedených dlužníkem, přičemž údaj o příjmu ověřil pracovní smlouvou a výplatními páskami. Při poměrně nízce sjednané výši úvěru 19 000 Kč a splátce 592 Kč týdně (2 368 Kč měsíčně) soud neshledal žádnou okolnost, která by nasvědčovala tomu, že žalovaný nebude schopen sjednaný úvěr řádně splácet, o čemž svědčí i měsíční platby žalovaného prováděné až do 17. 12. 2019. Na základě prověřeného příjmu 20 493 Kč mohl věřitel důvodně uzavřít, že žalovaný bude schopen hradit sjednaný závazek a současně i další své výdaje, které odhadl částkou 7 500 Kč. Byť se jedná o odhad, který věřitel nijak neprověřil, při zjištěné absenci dalších závazků lze důvodně předpokládat, že žalovaný bude schopen ze své pravidelné mzdy své životní potřeby včetně nájmu zajistit, aniž by tím byla dotčena povinnost k úhradě týdenní splátky. Jinými slovy pokud mu po úhradě splátek úvěru zůstalo měsíčně cca 18 000 Kč, je to dostatečně velká částka k zaplacení nutných životních nákladů svobodného a bezdětného muže včetně případného nájmu.

15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Převážný úspěch měl ve věci žalovaný, tomu však v řízení náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.