6 C 41/2024

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudcem Mgr. Michalem Polákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozené Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupena Jméno Zástupce , narozeným Datum narození Zástupce obecným zmocněncem bytem adresa zmocněnce proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozenému Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B tituly za jménem , IČO: IČO žalované B soudní exekutor se sídlem Adresa žalované B o uložení povinnosti zdržet se zveřejnění fotografií I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zakázat třetím osobám dostupnost fotodokumentace interiérů nemovitosti na adrese , adresa, , publikovanou ve znaleckém posudku a případně v dražební vyhlášce.II. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku nahradit žalovanému 2. náklady řízení ve výši 300 Kč.III. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1. nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby soud zakázal třetím osobám dostupnost fotodokumentace interiérů nemovitosti na adrese , adresa, , publikovanou ve znaleckém posudku a případně v dražební vyhlášce. Uvedla, že je proti ní ze strany žalovaného 2. vedeno exekuční řízení sp. zn. , spisová značka, ve prospěch žalovaného 1. jako oprávněného a žalobkyně má důvodnou obavu, že vydáním dražební vyhlášky, ve které budou zveřejněny interiérové fotografie, nebude dodrženo Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2016/679, které nařizuje dodržovat ochranu míst uvedených na fotografiích. K výzvě soudu dále uvedla, že dražební vyhláška nebyla dosud zveřejněna a není jí známo, že by byly fotografie dotčených soukromých prostor nemovitosti zpřístupněny třetím osobám.Žalobkyně požádala podáním ze dne 28. 8. 2024 o odročení jednání nařízeného na 5. 9. 2024 s odůvodněním, že v poštovní schránce na adrese , adresa, , což je její doručovací adresa, nalezla písemnost označenou jako Vyrozumění o odročení jednání na den 5. 9. 2024. Na obálce však doručující orgán nevyznačil údaje, které mu předepisuje zákon. Protože se s písemností seznámila ve lhůtě kratší než 10 dnů před jednáním, nebyla jí poskytnuta obvyklá doba na přípravu k jednání a zajištění časové dostupnosti k termínu jednání. K tomu připojila obálku doručované písemnosti, na které není ze strany poštovního doručovatele vyznačen žádný záznam. K námitce neúčinnosti doručení předvolání z důvodu nevyznačení data doručení na vhozené písemnosti soud uvádí, že formální účinky doručení nenastávají, pokud doručující orgán neuvedl na písemnosti datum vhození a adresát se tak nemohl s okamžikem doručení později seznámit. Nicméně i v takových případech lze písemnost považovat z materiálního hlediska za doručenou tehdy, je-li nepochybné, že adresát zásilku převzal. Primárním účelem doručování je totiž seznámení účastníka s obsahem doručované písemnosti a způsob, jakým má být tohoto účelu dosaženo, nemůže mít před uvedeným účelem přednost. Jde o materiální účinky doručení (viz též NS 23 Cdo 2425/2011, Rc 88/2013, NS 21 Cdo 3489/2012, Rc 37/2014, NS 29 ICdo 119/2017 a další, popř. III. ÚS 3851/18, IV. ÚS 3026/20). Z podání žalobkyně jednoznačně plyne, že se s obsahem předvolání seznámila nejpozději 28. 8. 2024, kdy je datována její žádost o odročení jednání. Proto soud považoval i přes pochybení doručujícího orgánu písemnost za doručenou.Pokud jde o nedodržení lhůty 10 dnů podle § 115 odst. 2 o. s. ř., je nutno konstatovat, že první jednání bylo nařízeno na 13. 8. 2024, přičemž předvolání bylo žalobkyni doručeno 8. 7. 2024. Žalobkyně tedy měla na přípravu k prvnímu jednání dostatek času a lhůta 10 dnů byla naplněna. Následně bylo jednání na žádost žalobkyně odročeno na 5. 9. 2024., přičemž následné odročení jednání, o kterém se účastník dozvěděl méně než 10 dnů předem, nemá pro dodržení lhůty význam. K tomu srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 207/05, podle kterého pokud soud poskytl účastníkům lhůtu k přípravě na jednání v souladu s § 115 odst. 2 o. s. ř., a posléze odročil jednání na následující den, o čemž byl účastník vyrozuměn dva dny před uplynutím takové lhůty, nejedná se o zkrácení lhůty na přípravu k jednání. Proto soud žádosti o odročení jednání nevyhověl a jednání se uskutečnilo bez přítomnosti žalobkyně podle § 101 odst. 3 o. s. ř.K důkazu byl proveden pouze exekuční spis zdejšího soudu sp. zn. 7 Exe 1264/2019, podle kterého byl žalovaný 2. pověřen vedením exekuce ve prospěch oprávněného, kterým je žalovaný 1., proti povinné, kterou je žalobkyně. Jako další důkaz k prokázání svých tvrzení žalobkyně označila pouze znalecký posudek, který je pravděpodobně v držení žalovaného 2. Ten však soud neprovedl pro nadbytečnost s ohledem na důvody níže uvedené.Ačkoliv žalobní petit žalobkyně formulovala jako zakázat obecně všem třetím osobám dostupnost fotodokumentace interiérů nemovitosti, je z obsahu žaloby zřejmé, že měla v úmyslu dosáhnout toho, aby právě žalovaní nezveřejnili uvedené fotografie třetím osobám. V daném případě však žádné zpřístupnění fotografií veřejnosti nebylo prokázáno a žalobkyně ani netvrdila, že k zásahu do jejího soukromí takovým zveřejněním došlo. Sama uvedla, že žaloba je podána včas před zveřejnění dražební vyhlášky či znaleckého posudku, aby její práva nebyla nevratným způsobem poškozena. Z toho je zřejmé, že ze strany žalovaných nebylo žádným způsobem ke dni rozhodnutí soudu zasaženo do jejích osobnostních práv, proto nemohlo být žalobě vyhověno. Obecně občanský soudní řád žádnou preventivní žalobu nepřipouští se specifickou výjimkou žaloby na určení a předběžného opatření. Ani o jednu z výjimek v daném případě nešlo a žalobkyně se žalobou domáhala uložení povinnosti žalovaným zdržet se zásahu do jejího soukromí v podobě zveřejnění daných fotografií. Protože soud na straně žalovaných nezjistil zveřejnění fotografií interiéru dražené nemovitosti, žalobu zamítl, aniž by se blíže zabýval posouzením hodnotové otázky, zda zveřejnění fotografií interiéru dražené nemovitosti z důvodu seznámení veřejnosti s nucenou dražbou nemovitosti za účelem podnícení jejího zájmu o účast na dražbě má přednost před ochranou soukromí povinné osoby.O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1, 3 o. s. ř. Žalovaní měli ve věci plný úspěch, a proto mají právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný 1. náklady řízení nepožadoval a na straně žalovaného 2. tvoří náklady řízení 1 paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč (§ 2 odst. 1, 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. – vyjádření k věci ze dne 4. 9. 2024).Lhůty ke splnění povinností byly stanoveny třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).