6 C 54/2025

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudcem Mgr. Michalem Polákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO sídlem Adresa žalované pro zaplacení částky 391 536,99 Kč s příslušenstvím

I. Zamítají se žaloby, kterými se žalobkyně domáhala zaplacení částky 391 536,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 19. 3. 2025 do zaplacení z částky 130 512,33 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ze zákonných úroků z prodlení od 19. 3. 2025 do zaplacení primárních úroků.

II. Zamítají se žaloby, ve kterých se žalobkyně eventuálně domáhala, aby soud konstatoval, že v řízeních o úrocích z prodlení na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období březen 2014, srpen 2014 a listopad 2014 zakončených rozhodnutími , organizační složka státu, č. j. , číslo, a č. j. , číslo, , rozhodnutím , organizační složka státu, č. j. , číslo, , rozsudkem Krajského soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, , rozsudkem Nejvyššího správního soudu sp. zn. , spisová značka, a usnesením Ústavního soudu sp. zn. , spisová značka, , došlo k porušení práva žalobkyně na projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 2 250 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 130 512,33 Kč s přísl. Tvrdila, že dne 24. 10. 2018 vydalo , organizační složka státu, rozhodnutí o doměření DPH za březen 2014. Dne 15. 2. 2019 vydal , organizační složka státu, platební výměr č. j. , číslo, o předpisu úroku z prodlení s úhradou DPH za zdaňovací období březen 2014. Proti tomuto výměru se žalobkyně bránila odvoláním. Odvolací , organizační složka státu, (dále také OFŘ) o něm rozhodlo rozhodnutím ze dne 20. 10. 2020, č. j. , číslo, . Proti tomuto rozhodnutí se žalobce bránil správní žalobou, které nevyhověl Krajský soud v , adresa, rozsudkem ze dne , datum, č. j. , spisová značka, a proti němu mířící kasační stížnost zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který byl žalobkyni doručen dne 18. 3. 2024. Žalobkyně také brojila proti posledně uvedenému rozhodnutí ústavní stížností, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , které bylo žalobkyni doručeno dne 26. 8. 2024. Dosavadní délka řízení o úroku z prodlení tak činila (ode dne 24. 10. 2018 do dne 26. 8. 2024) 5 let a 10 měsíců a 2 dny. Celková doba řízení trvala nepřiměřeně dlouhou dobu, neboť výpočet úroku z prodlení je jen matematickou úlohou a vydání platebního výměru na úrok z prodlení mělo být otázkou max. několika dnů. V odvolacím řízení pak OFŘ překročilo lhůtu pro vyřízení odvolání v délce 6 měsíců podle pokynu č. , Anonymizováno, o stanovení lhůt při správě daní, č. j. , spisová značka, , když v odvolacím řízení neprobíhalo žádné dokazování a šlo jen o vyřízení jediné právní otázky (zda má úrok z prodlené povahu sankce). Proto mělo být ukončeno v řádu dnů, maximálně týdnů. Krajský soud v , adresa, zaslal žalobkyni poučení o možnosti vznést námitku podjatosti až dne 15. 2. 2021, ač tuto možnost měl od podání žaloby. Krajský soud v , adresa, obdržel dne 13. 2. 2021 od žalovaného vyjádření k žalobě a od této chvíle bylo věc možné rozhodnout, ale stalo se tak až dne 26. 1. 2022, což je bezmála roční prodleva. Nejvyšší správní soud obdržel kasační stížnost dne 24. 2. 2022 a rozhodl o ní až dne 15. 3. 2024, tj. po více než dvou letech, ač se jednalo opět o extrémně jednoduché právní posouzení jediné právní otázky. Výši zadostiučinění žalobkyně odvozuje od stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 (Rc 58/2011). Význam předmětu řízení hodnotí žalobkyně jako zvýšený s ohledem na kumulovanou inflaci, čemuž odpovídá odškodnění 18 000 Kč. Vypočtené odškodnění ve výši 87 008,22 Kč zvýšila žalobkyně o 50 % z důvodu mimořádně dlouhého průtahu. Pro případ, že soud dospěje k závěru o nesprávném úředním postupu, avšak nebudou splněny předpoklad pro finanční zadostiučinění v penězích, navrhla žalobkyně eventuální petit v podobě konstatování soudu, že došlo k porušení práva žalobkyně na projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě.

2. Další dvě obdobné žaloby podala žalobkyně u zdejšího soudu pod sp. zn. 6 C 56/2025 (doměření k DPH za srpen 2014), kde požadovala zadostiučinění ve výši 130 512,33 Kč s přísl. a sp. zn. 6 C 57/2025 (doměření k DPH za listopad 2014), kde požadovala zadostiučinění také ve výši 130 512,33 Kč s přísl. Usnesením č. j. 6 C 54/2025 - 74 ze dne 21. 7. 2025 byly všechny věci spojeny ke společném řízení podle § 112 o. s. ř.

3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Ve svém vyjádření k žalobě shodně s žalobkyní označila rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství, platební výměry a rozhodnutí správních soudů. Délku řízení stanovila na 5 let (od oznámení platebních výměrů 25. 2. 2019 do rozhodnutí NSS 18. 3. 2024), přičemž odvolací řízení trvající 607 dnů je způsobilé vyvolat existenci nesprávného úředního postupu. Žalobkyně mohla pociťovat újmu z řízení o její primární daňové povinnosti (zejména v probíhající daňové kontrole), kde se rozhodovalo o desítkách miliónů korun a mj. se posuzovalo i trestně-právní jednání žalobkyně, na rozdíl od nyní posuzovaného řízení o úroku z prodlení, které z daňového řízení o stanovení daně přímo vycházelo, a ve kterém mohla žalobkyni vzniknout újma téměř zanedbatelného významu, neboť se jednalo o úrok z prodlení, který je příslušenstvím primární daně a ve smyslu § 2 odst. 5 daňového řádu sleduje osud této daně. Pokud by žalobkyně řádně plnila své daňové povinnosti, k vydání platebních výměrů na úrok z prodlení by nikdy nedošlo. Žalobkyně byla pravomocně odsouzena za dotační a daňový podvod rozsudkem Krajského soudu v , adresa, . S ohledem na tuto trestnou činnost žalobkyně nemohla být dána nejistota ohledně výsledku řízení, neboť ta spočívala pouze v tom, zda bude mít žalobkyně prospěch z vlastního nekalého jednání. Pokud judikatura Nejvyššího soudu snižuje význam řízení o primární dani ve vazbě na pravomocný rozsudek, kterým byla žalobkyně uznána vinnou za spáchaný zločin krácení daně a spáchaný zločin dotačního podvodu, v případě příslušenství dotčené daně je pak nutné vycházet ze stejných principů. Navíc byl žalobkyni úrok z prodlení na DPH za jednotlivé měsíce roku 2014 posečkán od 10. 11. 2018 a k úhradě došlo až dne 30. 11. 2023. Délka řízení o úroku z prodlení tedy neměla vliv na jeho úhradu. Dle žalované byl význam řízení pro žalobkyni zcela zanedbatelný a z výše uvedených principů by žalobkyni mělo být poskytnuto maximálně odškodnění ve formě konstatování porušení práva.Provedené důkazy4. Z dokumentu označeného jako „Sdělení výsledku projednání žádosti o náhradu škody žadatelce“ vydaným žalovanou dne 11. 3. 2025 pod č. j. , spisová značka, soud zjistil, že , organizační složka státu, projednalo dvanáct žádostí žalobkyně, týkajících se úroku z prodlení na DPH za měsíce leden až prosinec 2014, společně, neboť jsou mezi sebou věcně a procesně úzce provázané. V tomto sdělení výslovně uznala, že v rámci odvolacího daňového řízení došlo k nepřiměřené délce a tím k nesprávnému úřednímu postupu, za což se žalobkyni omluvila. Zároveň však uzavřela, že peněžité zadostiučinění nepřísluší, jelikož v širší daňové kauze byl žalobkyni přiznán úrok z neoprávněného jednání správce daně ve značné výši, a s ohledem na povahu a význam posuzovaného řízení je na místě nepeněžní forma satisfakce ve formě konstatace porušení práva a omluvy.

5. Průběh řízení u jednotlivých správních orgánů a obsah listin v nich založených soud zjistil z daňového spisu žalobkyně vedeného , organizační složka státu, a ze spisu , organizační složka státu, . Podle obsahu rozhodnutí OFŘ ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo odvolání žalobkyně u OFŘ zaevidováno dne 27. 3. 2019 a doplněno dalším podáním žalobkyně 30. 7. 2020 a 27. 8. 2020.

6. Podle spisu Krajského soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, , byla žaloba podána dne 15. 12. 2020, správní spis byl soudu předložen 15. 2. 2021 a dne 26. 1. 2022 byl vydán rozsudek, přičemž původní termín jednání 7. 12. 2021 byl odročen na žádost žalobkyně.

7. Ze spisu Nejvyššího správního soudu sp. zn. , spisová značka, vyplývá, že NSS obdržel kasační stížnost 24. 2. 2022 a rozhodnutí bylo vydáno 15. 3. 2024. Podle spisu Ústavního soudu sp. zn. , spisová značka, byla stížnost podána 20. 5. 2024 a odmítnuta 15. 8. 2024.

8. Z rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne 3. 9. 2020, č. j. , spisová značka, , ve znění opravného usnesení ze dne 20. 10. 2020, č. j. , spisová značka, , soud zjistil, že tento soud pravomocně uznal vinnými osoby jednající za žalobkyni i samotnou žalobkyni (právnickou osobu , Jméno žalobkyně, .) ze spáchání trestného činu souvisejícího s daňovými povinnostmi, žalobkyni pak konkrétně za zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 5 trestního zákoníku a zločin dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 6 písm. a) trestního zákoníku (ve spojení s § 7 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob). Podle zjištění trestního soudu žalobkyně v období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2015, s výjimkou července 2015, systematicky uplatňovala v přiznáních k DPH fiktivní přijatá plnění a plnění s věcně neopodstatněně navýšenou cenou u pořizovaných technologií. Jednání probíhalo prostřednictvím řetězce spřízněných společností, které vytvářely zdání reálných obchodních vztahů, a zahrnovalo i účelové navyšování cen technologií. Trestní soud uzavřel, že tímto jednáním došlo ke zkrácení daně a k vylákání nadměrných odpočtů DPH v celkové výši přesahující 55 milionů Kč, čímž byla způsobena škoda České republice. Žalobkyni byl uložen peněžitý trest 2 000 000 Kč, trest zákazu přijímání dotací a subvencí na dobu čtyř let a povinnost společně a nerozdílně s dalšími odsouzenými uhradit poškozenému Ministerstvu průmyslu a obchodu částku 56 129 436 Kč.Právní posouzení9. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

11. Podle § 14 odst. 1, 3 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. (3) Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

12. Podle § 31a odst. 1, 2, 3 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.(2) Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.(3) V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména ka) celkové délce řízení,b) složitosti řízení,c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,d) postupu orgánů veřejné moci během řízení ae) významu předmětu řízení pro poškozeného.

13. Podle § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.Skutkové zhodnocení věci14. Ze shromážděných důkazů a nesporných prohlášení účastníků soud učinil následující skutkový závěr. Rozhodnutím , organizační složka státu, ze dne 24. 10. 2018 bylo potvrzeno doměření DPH za měsíce březen, srpen a listopad 2014. Platebními výměry ze dne 15. 2. 2019 byl žalobkyni vyměřen úrok z prodlení na doměřené dani z přidané hodnoty za rozhodná období březen, srpen a listopad 2014. Proti platebním výměrům žalobkyně podala odvolání, o němž bylo , organizační složka státu, rozhodnuto dne 20. 10. 2020. Na rozhodnutí odvolacího orgánu navázala správní žaloba sp. zn. , spisová značka, ze dne 15. 12. 2020, o níž krajský soud pravomocně rozhodl dne 26. 1. 2022; poté následoval kasační přezkum a rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. , spisová značka, nabyl právní moci dne 18. 3. 2024. Celé řízení bylo završeno doručením usnesení Ústavního soudu sp. zn. I, spisová značka, dne , datum, , kterým byla stížnost žalobkyně odmítnuta.

15. Ústavní soud již vyřešil, že nárok na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení má též účastník správního řízení, jehož předmětem je jeho základní právo nebo svoboda ve smyslu čl. 36 odst. 2 LPS (II. ÚS 570/20; k tomu viz Kühn, Z., Kratochvíl, J., Kmec, J., Kosař, D. a kol. Listina základních práv a svobod. Velký komentář. Praha: Leges, 2022, s. 1509 a násl.). Podle Nejvyššího soudu do této kategorie spadají správní řízení, jejichž předmětem je základní právo nebo svoboda, neboť u nich vyplývá právo na jejich přiměřenou délku z čl. 38 odst. 2 Listiny. Tímto řízením je i řízení daňové (NS 30 Cdo 3118/2020), a to včetně stanovení úroku z prodlení podle § 252 daňového řádu, jelikož se jedná o zásah do vlastnického právo, kdy zákon stanoví dlužníkovi povinnost k úhradě tzv. ceny peněz, které stát jako věřitel měl získat, ale v důsledku neuhrazené daně je po určitou dobu neměl. Podle NS platí, že nárok na nemajetkovou újmu spočívající zejména v úzkosti, nejistotě a duševním stresu v očekávání výsledku (II. ÚS 570/20) způsobenou průtahy v řízení může vzniknout účastníku řízení pouze v důsledku působení orgánu veřejné moci, který vstupuje do jeho práv a povinností. Podle rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 22 Af 2/2017-41 je v případě úroku z prodlení třeba - nejsou-li zde žádné okolnosti, které by nasvědčovaly neochotě či neschopnosti daňového subjektu uhradit úrok z prodlení dobrovolně - poskytnout daňovému subjektu přiměřenou lhůtu k dobrovolné úhradě, přičemž tato lhůta se odvíjí od doručení deklaratorního platebního výměru na úrok z prodlení, vydaného dle § 252 odst. 6 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění účinném do 1. 1. 2021. Zákon přitom dává správci daně k uvážení, zda platební výměr podle § 252 odst. 6 daňového řádu vydá či přistoupí přímo k daňové exekuci, jejíž součástí učiní i úrok z prodlení či se s výší úroku daňový subjekt seznámí na svém osobním účtu. Jestliže je tedy na uvážení správce daně, jak daňový subjekt s výší úroku z prodlení seznámí, nelze dobu od doměření DPH 24. 10. 2018 do vydání platebního výměru 15. 2. 2019 klást žalované k tíži a chápat ji jako průtažnou lhůtu, ve které žalovaná nekonala. Až okamžikem vydání platebního výměru ze dne 15. 2. 2019 proto nastala nejistota žalobkyně ohledně výše úroku z prodlení, která trvala do 26. 8. 2024, tj. po dobu 5,5 let trvajícího správního řízení o odvolání žalobkyně proti výměru, soudního přezkumu správního rozhodnutí a řízení před Ústavním soudem.Nepřiměřenost celkové délky řízení16. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že celková délka řízení byla nepřiměřená, což zakládá její práva na nemajetkovou újmu podle § 13 OdpŠk. Podle Stanoviska NS ze dne 13. 04. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, může k porušení práva na přiměřenou délku řízení dojít i tehdy, nedošlo-li v řízení k průtahům, a naopak, i když k průtahům v řízení došlo, nemusí se vždy jednat o porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné uzavření řízení zpravidla očekávat. Soud dovodil jednotlivý průtah pouze v řízení u Odvolacího finančního ředitelství o odvolání žalobkyně proti vydanému platebnímu výměru, kdy bylo odvolání postoupena odvolacímu orgánu 3. 6. 2019 a rozhodnutí bylo vydáno 20. 10. 2020., když se nejednalo o příliš složitou věc, ale o aritmetický výpočet příslušenství spojený s otázkou přiměřenosti výše úroku a jeho povahy jako trestní sankce, tedy částečně i s výkladem daňových předpisů. Celkově se složitost věci soudu jeví spíše jako průměrná, nikoli však zcela marginální. Přesto dobu více než 16 měsíců, po kterou nebylo o odvolání žalobkyně rozhodnuto, nelze v dané souvislosti považovat za přiměřenou. Ostatně uvedená doba je v hrubém nepoměru s pokynem č. MF-5 o stanovení lhůt při správě daní, podle které je lhůta pro vydání rozhodnutí o odvolání stanovena na 6 měsíců, přičemž nejsou dány důvody pro prodloužení této lhůty podle čl. II odst.

5. Následný soudní přezkum neshledal soud průtažný, když probíhal ve standardních lhůtách správního soudnictví a to včetně řízení před NSS, kdy je třeba zohlednit, že NSS jako vrcholný soudní orgán ve věcech patřících do pravomoci soudů ve správním soudnictví zajišťuje jednotu a zákonnost rozhodování tím, že mimo jiné rozhoduje o kasačních stížnostech, podaných proti pravomocným rozhodnutím krajských soudů ve správním soudnictví, a že o nich rozhoduje zpravidla bez jednání. NSS tedy v řízení nečiní dílčí procesní na sebe navazující úkony, zpravidla ani nenařizuje jednání a neprovádí dokazování, což ovšem, neznamená, že přijetí rozhodnutí, kterým je – jak shora uvedeno – zajišťována jednota a zákonnost rozhodování v celém správním soudnictví (!), nevyžaduje odpovídající časový úsek. O nedůvodnou nečinnost se proto nejedná.

17. Protože žalobkyně postavila svou žalobu na nepřiměřenosti celkové délky řízení, kterou soud stanovil na 5,5 let a nikoliv na jednotlivém průtahu před některým správním či soudním orgánem, musel soud posoudit, zda i s ohledem na zjištěný průtah před Odvolacím finančním ředitelstvím byla celková doba přiměřená či nikoliv. Přitom soud vycházel z kritérií vymezených v § 31a odst. 3 OdpŠk, které stanoví jednak parametry pro výši a způsob zadostiučinění a zároveň slouží jako definice škodního jednání v případě nepřiměřené délky řízení podle § 13 odst. 1 OdpŠk. Přestože si věc vyžádala přezkum před dvěma nejvyššími soudními instancemi s celostátní působností (Nejvyšším správním soudem a Ústavním soudem), přičemž žádné odvolání, žaloba a stížnost žalobkyně nebyly posouzeny jako důvodné, nelze celkovou dobu 5,5 roku s ohledem na průměrnou složitost věci i absenci obstrukčního jednání žalobkyně považovat za přiměřenou, tedy takovou ve které žalobkyně mohla objektivně očekávat, že standardní otázka výše úroku z prodlení a jeho přiměřenosti bude vyřešena a tím došlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod; čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod).Otázka stanovení přiměřeného zadostiučinění18. Jak bylo shora konstatováno, průtah v řízení byl shledán pouze na straně odvolacího správního orgánu, který věc rozhodl ve lhůtě 16 měsíců. Prodlevu v této fázi řízení žalovaná sama uznala a omluvila se za ni (bod 4. odůvodnění). Za standardní dobu lze přitom považovat 6 měsíců v souladu s vnitřním pokynem č. MF-5 o stanovení lhůt při správě daní, č. j. , spisová značka, . Protože dobu řízení před správními soudy a Ústavním soudem soud shledal jako přiměřenou, lze uzavřít, že celková přiměřená doba byla v důsledku prodlevy OFŘ překročena o 10 měsíců, přičemž pro výši zadostiučinění má význam právě to, jaká byla celková doba řízení v porovnání s dobou, kterou by bylo možno vzhledem ke skutkové a právní náročnosti věci a přihlédnutím k počínání účastníků považovat za dobu přiměřenou (IŠTVÁNEK, F. § 31a. In: IŠTVÁNEK, F., SIMON, P., KORBEL, F. Zákon o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci: Komentář. [, jméno FO, ]. Wolters Kluwer [cit. 2026-1-8] ASPI_ID KO82_1998CZ. Dostupné z: www., právnická osoba, . ISSN 2336-517X.).

19. Dalším kritériem pro stanovení přiměřeného zadostiučinění je složitost věci. Jak již soud shora uvedl, nejednalo o složitou věc, ale o aritmetický výpočet příslušenství spojený s otázkou přiměřenosti výše úroku a jeho povahy jako trestní sankce, tedy částečně i s výkladem daňových předpisů. Celkově proto soud posoudil složitost věci jako průměrnou a neztotožnil se argumentací žalobkyně, která povahu věci účelově bagatelizovala na pouhou matematickou úlohu vyřešenou v rámci hodin.

20. Jednání poškozeného v průběhu řízení sice nenaplňovalo znaky obstrukce ovlivňující negativně dobu délky řízení, na druhou stranu v průběhu odvolacího řízení před OFŘ došlo ze strany žalobkyně k doplnění odvolání až dne 30. 7. 2020 a 27. 8. 2020, tedy téměř po 1,5 roce od podání odvolání u prvoinstančního orgánu. Žalobkyně také jakožto účastnice řízení nevyvíjela žádnou činnost alespoň teoreticky směřující ke zkrácení délky odvolacího řízení před OFŘ, v což lze zahrnout i využití dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení způsobené nečinností rozhodujícího orgánu. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, bylo poukázáno na to, že nezájem účastníka o průběh řízení lze podle okolností při posuzování formy či výše odškodnění za nepřiměřenou délku řízení zohlednit v rámci kritéria významu řízení pro poškozeného.

21. Co se týče významu předmětu řízení pro žalobkyni, předmětem je příslušenství daně – úrok z prodlení – který sleduje osud daně a nepředstavuje zásah do osobní sféry srovnatelný s věcmi rodinného práva či trestního stíhání. Povaha nároku je výlučně majetková a nejistota žalobkyně proto spočívala výhradně v tom, zda bude hradit celý vyměřený úrok z prodlení či dojde k nějaké redukci v důsledku nastolené otázky dvojího trestání. Žalobkyně je právnickou osobou, což sice snižuje osobní rozměr sporu, ale z rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva vyplývá, že v případech obchodních společností je při určování výše přiměřeného zadostiučinění třeba přihlížet k jiným faktorům, jako je pověst společnosti, nejistota v plánování rozhodování, rozkol ve vedení společnosti a konečně též, i když v menším stupni, úzkost a potíže způsobené členům vedení společnosti. V daném případě byl daňový nedoplatek na DPH způsoben soudně prokázánou trestnou činností na straně žalobkyně (bod 8. odůvodnění). Ze zjištění trestního soudu plyne, že jednání směřovalo ke zkrácení daňových povinností a k vylákání nadměrných odpočtů DPH v rozsahu, který vyžadoval rozsáhlé dokazování a mezinárodní koordinaci více orgánů. V tomto kontextu proto nemohlo mít řízení o úroku z prodlení žádný negativní vliv na pověst žalobkyně jako právnické obchodní společnosti, kterou si žalobkyně pošramotila výhradně sama. V porovnání s probíhajícím trestním řízením se pak případná úzkost či potíže členů vedení společnosti stran výše úroku z prodlení jeví jako zcela marginální. Současně muselo být žalobkyni zřejmé, že v případě odhalení trestné činnosti dojde k doměření DPH a současně k vyměření úroku z prodlení z tohoto nedoplatku, který je dán zákonem a správce daně nemá v tomto směru jen velmi omezenou diskreční pravomoc. Jinými slovy žalobkyně mohla předepsání úroku z prodlení důvodně předpokládat. Pokud v tedy rozhodné době probíhala trestná činnost žalobkyně cílená na zkrácení daně a vylákání výhod prostřednictvím fiktivních či věcně nadhodnocených plnění, má tato okolnost relevantní korektiv v hodnocení kritérií podle § 31a odst. 3 OdpŠk a ve volbě formy zadostiučinění. Nejvyšší soud sice zdůraznil, že skutečnost, že se účastník dopustil protiprávního jednání sama o sobě nevylučuje peněžité zadostiučinění (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. , spisová značka, ), současně však může ovlivnit význam předmětu řízení pro poškozeného (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. , spisová značka, ). Soud proto uzavírá, že význam předmětu řízení je nepatrný (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. , spisová značka, nebo ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. , spisová značka, , podle nichž pouhé konstatování přichází v úvahu výjimečně, zejména je-li význam nepatrný). Tento závěr umocňuje skutečnost, že žalobkyně požaduje kompenzaci za dobu, kdy se primárně řešila její povinnost kompenzovat státu důsledky opožděného splnění daňové povinnosti, a že v rozhodné době bylo využito posečkání, které po značně dlouhou dobu od 10. 11. 2018 do 30. 11. 2023 tlumilo průběžné ekonomické zatížení žalobkyně. Po dobu posečkání nevzniká úrok z prodlení, ale pouze úrok z posečkané částky (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 8. 2017, č. j. , spisová značka, ), který je svou povahou a výší nižší než úrok z prodlení. Tato okolnost mírní negativní dopady průtahů na majetkovou sféru žalobkyně a snižuje intenzitu nemajetkové újmy, aniž by ji zcela vylučovala.

22. Další významnou okolností v širším rámci posuzované věci je, že žalobkyni byla přiznána a vyplacena nezanedbatelná částka na úroku z neoprávněného jednání správce daně (viz rozhodnutí , organizační složka státu, ze dne 7. 8. 2018, č. j. , spisová značka, , kterým bylo rozhodnuto o úroku z neoprávněného jednání správce daně ve výši 133 999 Kč a rozhodnutí , organizační složka státu, ze dne 1. 11. 2018, č. j. , spisová značka, , kterým bylo rozhodnuto o úroku z neoprávněného jednání správce daně ve výši 13 418 342 Kč). Tento úrok představuje zákonem předvídaný, paušalizovaný nástroj kompenzace negativních důsledků pochybení správce daně ve vymezených situacích. Skutečnost, že žalobkyně takový úrok v podstatné výši obdržela, odnímá nyní posuzované věci prvek neodčiněné tvrdosti a je relevantní při úvaze, zda k dosažení přiměřené satisfakce je třeba ještě další, peněžité formy zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Soud si je vědom toho, že úrok z nesprávně stanovené daně podle § 254 daňového řádu představuje majetkovou kompenzaci (časovou hodnotu peněz) v situacích nezákonného stanovení daně, přičemž nenahrazuje nemajetkovou újmu podle OdpŠk a není lex specialis k § 31a tohoto zákona. Lze jej však zohlednit při volbě formy a případné výše satisfakce jako již poskytnuté plnění v širší kauze, nikoli však jím odůvodnit odepření ochrany nemajetkových práv. Soud proto tento úrok zohlednil jako další satisfakční prvek při úvaze o formě přiměřeného zadostiučinění, neboť jeho existence významně přispívá k celkovému vyvážení dopadů nepřiměřené délky řízení.

23. K formě zadostiučinění soud uzavírá, že po zvážení všech kritérií uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk a související judikatury dospěl soud k závěru, že s ohledem na mimořádné okolnosti případu není na místě poskytnout žalobkyni finanční kompenzaci za nepřiměřenou dobu řízení. Soud shrnuje, že doba, kterou by bylo možno vzhledem ke standardní náročnosti věci (bod 19. odůvodnění) považovat za dobu přiměřenou, byla překročena pouze cca o 10 měsíců (bod 18. odůvodnění), což vzhledem nepatrnému významu řízení pro žalobkyni (bod 21. odůvodnění) vyvolanému především jejím trestněprávním jednáním, k tomu, že žalobkyně nevyužila žádné prostředky pro urychlení nečinnosti OFŘ a své odvolání rozšířila až s odstupem téměř 1,5 roku od podání odvolání (bod 20. odůvodnění), čímž rovněž dala najevo, že pro ni není urychlené vyřešení věci až tak významné, k utlumení ekonomických dopadů prodlevy řízení o výši úroku jeho posečkáním (bod 21. in fine odůvodnění) i vyplacením úroku za neoprávněné jednání správce daně (bod 22. odůvodnění), zakládá mimořádně významné korektivy pro volbu nepeněžní formy satisfakce, která dostatečně naplňuje preventivní i kompenzační funkci, zatímco peněžní plnění by neplnilo žádný reálný kompenzační účel. S ohledem na závěr soudu o dostatečné kompenzaci v podobě nepeněžní formy satisfakce, nepřistoupil soud k procentuální korekci základního finančního odškodnění definovaného Stanoviskem Cpjn 206/2010.

24. Soud proto dospěl k závěru, že v daném případě postačí konstatování o nesprávnosti úředního postupu co do jeho nepřiměřené délky, jak ostatně navrhovala i žalobkyně v eventuálním petitu. V této souvislosti je však nutné zdůraznit, že žalovaná již poskytla žalobkyni mimosoudní omluva v předběžném projednání (§ 14 OdpŠk) a podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2014, sp. zn. , spisová značka, , v řízení o přiměřeném zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle § 31a odst. 2 OdpŠk spolu úzce souvisí konstatování porušení práva poškozeného a omluva státu (orgánu) za toto porušení; není-li omluva vyslovena ve vazbě na konstatování porušení práva, mělo by porušení konkrétního práva poškozeného vyplývat přímo z obsahu omluvy. Je-li porušení práva poškozeného konstatováno již v rámci předběžného projednání (§ 14 OdpŠk) a příslušný úřad se za ně omluvil, a má-li soud následně tuto formu zadostiučinění za přiměřenou, musí žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Pokud v nyní projednávané věci dospěl soud k závěru o dostatečnosti konstatování nesprávnosti úředního postupu a žalovaná svou omluvu zdůvodnila právě nesprávným úředním postupem, shledal soud, že omluva žalované je adekvátní a dostatečně naplňuje preventivní i kompenzační funkci přiměřeného zadostiučinění. Proto žalobu zamítl včetně eventuálního petitu. K tomu soud dodává, že obdobně (zamítnutí žaloby) bylo zdejším soudem rozhodnuto dne 19. 11. 2025 ve věci sp. zn. 1 C 19/2025, která se rovněž týká nepřiměřenosti doby trvání řízení o úroku z prodlení, avšak za jiné období, a proto mají účastníci podle § 13 o. z. právo důvodně očekávat, že i v této věci bude rozhodnuto obdobně, neboť soud neshledal žádné významné důvody, pro které by se od dřívějšího rozhodnutí odchýlil.

25. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla ve věci úspěšná, a proto jí náleží náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení tvoří paušální náhrada za 5 úkonů po 450 Kč (vyjádření ve věci , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , příprava a účast na jednání 13. 11. 2025) podle § 151 odst. 3 o. s. ř., § 1 odst. 3 písm. a), b) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., celkem 2 250 Kč. K výši paušální náhrady srov. rozhodnutí NS sp. zn. , spisová značka, , podle kterého jestliže § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 stanoví, že náhrada přísluší ve výši 450 Kč, představovalo by přiznávání náhrady týchž výdajů nezastoupenému účastníku toliko ve výši 300 Kč návrat k bezdůvodnému rozlišování mezi stranami civilního sporu podle toho, zda jsou či nejsou zastoupeny zástupcem ve smyslu § 137 odst. 2 o. s. ř. Cestovné za cestu k soudnímu jednání dne 13. 11. 2025 soud žalované nepřiznal, protože tato náhrada již byla žalované přiznána ve věci , spisová značka, , kde se jednání konalo ve stejný den.