6 C 55/2020

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudcem Mgr. Michalem Polákem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného 2. právnická osoba , IČO sídlem adresa žalované oba zastoupení titul jméno příjmení advokátkou se sídlem adresa o zaplacení 62 784 Kč s přísl.

I. Žalovaný 1. je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 62 784 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 27. 1. 2020 do zaplacení z částky 62 784 Kč.

II. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala na žalované 2. zaplacení částky 62 784 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 27. 1. 2020 do zaplacení z částky 62 784 Kč.

III. Žalovaný 1. je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 140 Kč.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku žalované 2. náklady řízení ve výši 30 773,80 Kč k rukám [titul] [jméno] [příjmení].

V. Žalovaný 1. je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Semilech náklady řízení ve výši 3 653 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 28. 2. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovaným uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně částku 62 784 Kč Kč s přísl. Tvrdila, že je vlastníkem pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec], na němž se nachází stavba dráhy - vlečka. Ta byla do 28. 12. 2016 ve vlastnictví žalované 2. a podle jejího tvrzení od 29. 12. 2016 ve vlastnictví žalovaného 1. Kupní smlouvu však žalovaná 2. nepředložila, ač to přislíbila a žalovaný 1. na výzvu k uzavření nájemní smlouvy nereagoval. Převod vlastnictví tak nebyl prokázán. Proto se žalobkyně z opatrnosti domáhá úhrady bezdůvodného obohacení ve výši 20 928 Kč ročně (1 744 m2 à 12 Kč), a to za rok 2017, 2018 a 2019 po obou žalovaných.

2. Žalovaný 1. žalobou uplatněný nárok neuznal, protože vlečku prodal asi týden poté, co ji zakoupil od žalované 2. Doklad o prodeji nemůže najít. Po celou dobu před podáním žaloby ho žalobkyně nijak nekontaktovala.

3. Žalovaná 2. navrhla žalobu zamítnout z důvodu nedostatku pasivní legitimace. Uvedla, že vlečku vlastnila do 28. 12. 2016 a poté ji prodala žalovanému 1, o čemž žalobkyni informovala dopisem ze dne 3. 4. 2017. Vlečku od té doby nijak neužívá a k bezdůvodnému obohacení na její straně nedošlo.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že vlečka je dlouhá 290 m a zabírá plochu 1 744 m2. Od 1. 1. 2017 nebylo za umístění vlečky na předmětném pozemku žalobkyně nic uhrazeno. Soud vzal toto nesporné prohlášení za své podle § 120 odst. 3 o. s. ř. a k ostatním skutečnostem provedl následující listinné důkazy.

5. Výpisem z katastru nemovitostí je prokázáno, že žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] o výměře 175 642 m2.

6. Dohodou o narovnání ze dne 16. 3. 2017 žalobkyně a žalovaný 2. prohlásili, že část pozemku [parcelní číslo] o výměře 1 744 m2 ve vlastnictví žalobkyně je dotčena stavbou vlečky, která byla od 10. 2. 2016 do 28. 12. 2016 ve vlastnictví žalované 2. Mezi stranami vznikl spor ohledně existence a výše nároku na kompenzaci za užívání části pozemku po dobu od 10. 2. 2016 do 28. 12. 2016. V čl. II dohody se žalovaná 2. v rámci narovnání zavázala zaplatit náhradu za užívání pozemku od 10. 2. 2016 do 28. 12. 2016 ve výši 23 033,40 Kč, čímž jsou závazky mezi stranami zcela vyrovnány. Přílohou dohody o narovnání byl zákres pozemku pod dráhou.

7. Podle emailové korespondence žalovaná 2. sdělila žalobkyni kontakt na nového vlastníka svršku předmětné železniční vlečky, kterou od 28. 12. 2016 vlastní žalovaný 1. Dále uvedla, že minulý vlastník vlečky [právnická osoba] platil za nájem vlečky částku 14 000 Kč ročně.

8. Dopisem ze dne 4. 5. 2017 žalobkyně vyzvala žalovaného 1. k jednání ohledně nájemní smlouvy k části pozemku [parcelní číslo]. Dopis byl odeslán na adresu [ulice] [obec a číslo], jak prokazuje poštovní dodejka. Dnem 2. 1. 2020 je datována předžalobní upomínka žalobkyně zaslaná žalovaným 1. a 2. k úhradě dlužné částky nejpozději do 26. 1. 2020.

9. Dopisem ze dne 7. 1. 2020 žalovaná 2. reagovala na předžalobní upomínku a uvedla, že vlečku prodala dne 28. 12. 2016 žalovanému 1. a doplnila, že vlečka byla [anonymizováno] úřadem zrušena. K žádnému bezdůvodnému obohacení proto nedošlo.

10. Kupní smlouvou ze dne 27. 1. 2016 se [právnická osoba], jako prodávající a žalovaný 2. jako kupující dohodli mimo jiné na prodeji svršku železniční vlečky, který je položen na pozemku [parcelní číslo] v celkové délce 339 m za cenu 1000 000 Kč.

11. Podle kupní smlouvy ze dne 28. 12. 2016 ve znění dodatku [číslo] ze dne 28. 12. 2016 se žalovaná 2. jako prodávající a žalovaný 1. jako kupující dohodli na prodeji svršku železniční vlečky, který je položen na pozemku [parcelní číslo] v celkové délce 339 m za cenu 1 000 Kč.

12. Rozhodnutím [anonymizováno] úřad ze dne 11. 10. 2016, [číslo jednací] bylo na návrh žalované 2. jako vlastníka rozhodnuto o zrušení vlečky nesoucí název [právnická osoba], v délce 290 m nacházející se na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] dnem [datum]. V odůvodnění je uvedeno, že po zrušení dráhy je nezbytné, aby její vlastník při odstranění stavby postupoval podle § 128 stavebního zákona. Rozhodnutí nabylo právní moci 28. 10. 2016, jak sdělil [anonymizováno] úřad v přípisu ze dne 3. 2. 2021.

13. Podle nájemní smlouvy [číslo] ze dne 29. 5. 2006 uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba] se strany dohodly na pronájmu části pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] o výměře 1 211 m2 jakožto pozemku zastavěného vlečkou nájemce za cenu 10 Kč/m2 ročně, celkem 12 110 Kč bez DPH. V roce 2012 činilo nájemné zvýšené o inflaci 13 905,60 Kč bez DPH. Podle dodatku [číslo] ze dne 17. 1. 2012 se novým nájemcem pozemku stala [právnická osoba] [anonymizováno], která vstoupila do práv a povinností zaniklé společnosti [právnická osoba] Dohodou ze dne 8. 3. 2016 se smluvní strany dohodly na ukončení nájemní smlouvy ke dni 10. 2. 2016 z důvodu prodeje areálu [právnická osoba] [obec].

14. Podle nájemní smlouvy [číslo] ze dne 30. 11. 2020 uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] se strany dohodly na pronájmu části pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] o výměře 182,50 m2 jakožto pozemku zastavěného vlečkou nájemce za cenu 12 Kč/m2 ročně, celkem 2 190 Kč bez DPH.

15. Podle nájemní smlouvy [číslo] ze dne 19. 5. 2006 uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba], se strany dohodly na pronájmu části pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] o výměře 370 m2 jakožto pozemku zastavěného vlečkou nájemce za cenu 11 Kč/m2 ročně, celkem 4 070 Kč bez DPH.

16. Podle nájemní smlouvy [číslo] ze dne 31. 5. 2006 uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba], se strany dohodly na pronájmu části pozemku p. [číslo] v k. ú. [územní celek] o výměře 1 464 m2 jakožto pozemku zastavěného vlečkou nájemce za cenu 10 Kč/m2 ročně, celkem 14 640 Kč bez DPH. Dodatkem ze dne 3. 10. 2019 byla cena zvýšena na 24 345,60 Kč, tj. 12,80 Kč/m2 ročně při nové výměře 1 902 m2.

17. V posudku [číslo] ze dne 3. 7. 2021 znalkyně [titul] [celé jméno znalkyně] stanovila obvyklé nájemné za pozemek p. [číslo] (dříve [číslo]) v roce 2017 až 2019 v rozmezí 12 až 16 Kč/m2. Jedná se o pás pozemku s železniční vlečkou nacházející se v ochranném pásmu a jeho využití pro jiný způsob je tímto omezen. Liniová stavba se sestává z železničního spodku a částečně porušeného železničního svršku. Z důvodu nedostatku nájmu srovnatelných nemovitostí bylo použito simulované nájemné ve výši 4 až 5 % ceny pozemku dle cenového předpisu.

18. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil relevantní skutečnosti.

19. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 2999 odst. 1 o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.

21. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že se na pozemku ve vlastnictví žalobkyně nachází železniční vlečka o výměře 1 744 m2. Jak vyplývá z nájemní smlouvy [číslo] ze dne 29. 5. 2006, existovala tato vlečka již v roce 2006 a byla ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 266/1994 Sb. o drahách, je vlečka považována za železniční dráhu, která slouží vlastní potřebě provozovatele nebo jiného podnikatele a je zaústěná do celostátní nebo regionální dráhy, nebo jiné vlečky. Podle § 5 odst. 1 zákona o drahách je stavbou dráhy stavba cesty určené k pohybu drážních vozidel. Takto definovaný výsledek stavební činnosti (tzn. statická stavba v občanskoprávním smyslu) nebyl podle § 120 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.), součástí pozemku a jako samostatná věc byla v odlišném vlastnickém režimu od pozemku. Současně soud dovodil, že se jedná o věc nemovitou podle § 119 odst. 2 obč. zák., protože je spojena se zemí pevným základem, jehož účelem je zajistit stabilitu a ochranu jednotlivých prvků dráhy, jak to vyžaduje bezpečný železniční provoz. Současně ji nelze oddělit od země, aniž by došlo k jejímu znehodnocení. Oddělením vlečky od země by totiž vlečka jednoznačně ztratila svou funkci železniční dráhy. K tomu srov. rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 483/01. Ke sjednocení vlastnických režimů pod nabytí účinnosti o. z. nedošlo, a proto se vlečka nemohla stát součástí pozemku podle § 506 odst. 1 o. z. ve spojení s § 3054 o. z. Byla a stále je samostatnou věcí a způsobilým předmětem převodu podle kupních smluv ze dne 27. 1. 2016 a 28. 12. 2016, které je proto třeba považovat za platně uzavřené. V kupních smlouvách je jako předmět prodeje specifikován svršek vlečky. Podle § 1 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1995 Sb., kterou se vydává stavební a technický řád drah, se pro účely této vyhlášky pro dráhu celostátní, dráhu regionální a vlečku se rozumí železničním spodkem zemní těleso, stavby a zařízení železničního spodku a veřejně přístupné dopravní plochy v obvodu dráhy a podle § 1 odst. 1 písm. h) se železničním svrškem rozumí část trati, která plní nosnou a vodicí funkci pro jízdu drážního vozidla. Při doslovném výkladu tohoto smluvního ujednání by to znamenalo, že na pozemku žalobkyně se nachází dvě samostatné věci v odlišném vlastnickém režimu. Právní jednání je však třeba podle § 556 odst. 1 o. z. vykládat podle úmyslu účastníků smlouvy, přičemž oba žalovaní uvedli, že měli v úmyslu převést vlečku jako celek a nikoliv pouze její část v podobě svršku. Žalovaný 1. sice uvedl, že měl zájem především o vrchní část vlečky, kterou chtěl rozprodat. To však nevylučuje, aby smlouvu uzavřel i na spodek vlečky v podobě zemního tělesa, protože bez něj by žalovaná 2. vlečku neprodala. Nebylo samozřejmě vyloučeno, aby žalovaná 2. prodala pouze koleje a nadále zůstala vlastníkem dráhy jako stavby, nicméně nic takového ze smlouvy ani z tvrzení žalované 2. neplyne a žalovaná 2. použila stejný popis předmětu prodeje jako v kupní smlouvě ze dne 27. 1. 2016, kdy ji jako zcela funkční vlečku nabyla. Z toho soud dovozuje, že ji chtěla zcizit tak, jako ji nabyla, aniž by z vlečky něco zůstalo v jejím vlastnictví. Soud tedy na základě uvedeného uzavírá, že předmětem prodeje byl svršek i spodek vlečky, tj. stavba dráhy jako taková a nikoliv pouze kolejnice a kovové součásti, o které měl žalovaný 1. zájem. Takový výklad je v souladu s rozumným uvažováním běžného člověka.

22. Navíc podle názoru soudu je nutno na stavbu dráhy v občanskoprávním smyslu nahlížet jako na jeden celek (nemovitá věc) bez ohledu na stavebně-technické rozdělení dráhy definované vyhláškou č. 177/1995 Sb. jako veřejnoprávní normou (k tomu srov. § 1 odst. 1 věta druhá o. z.). Pouze jako celek plní dráha svou funkci, a proto nelze připustit různý vlastnický režim ke dvěma nedílným částem jedné věci. Kupní smlouvou nelze proto platně převést pouze spodek či svršek dráhy, a to ani poté, co byla vlečka [anonymizováno] úřadem zrušena. I poté si totiž ponechala charakter stavby. S ohledem na zásadu podle § 574 o. z., podle které je třeba na právní jednání hledět spíše jako na platné než jako neplatné, soud dovozuje, že smlouvou byla převedena celá vlečka v podobě svršku i spodku. Takový výklad je v souladu s úmyslem žalovaných a nebude na újmu žalobkyně, neboť tím nebude výše jejího nároku nijak dotčena. Poukázat je nutno i na rozhodnutí [anonymizováno] úřadu, který vlečku rozhodnutím [číslo jednací] zrušil a vlečka tímto přestala být ke dni 31. 10. 2016 speciální stavbou (dráhou) ve smyslu zákona o drahách a stala se pouze„ běžnou“ stavbou vyžadující k jejímu odstranění souhlas stavebního úřadu. Ke zrušení dráhy lze přitom přistoupit pouze k návrhu vlastníka, kterým je v rozhodnutí označena výlučně žalovaná 2. Ostatně i kdyby byl předmětem prodeje pouze svršek vlečky, nebyla by ani v takovém případě žalovaná 2. pasivně legitimována k úhradě bezdůvodného obohacení za umístěné zemní těleso na pozemku žalobkyně, protože při takovém výkladu by podle kupní smlouvy ze dne 27. 1. 2016 nabyla pouze svršek vlečky a vlastníkem spodku se nikdy nestala.

23. Soud tedy uzavírá, že žalovaná 2. neměla od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2019 na pozemku žalobkyně žádné své věci, protože vlečku jako celek převedla na žalovaného 1. Tudíž jí žádné bezdůvodné obohacení nevzniklo a soud žalobu proti ní zamítl. Naproti tomu bylo prokázáno, že od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2019 má žalovaný 1. na pozemku žalobkyně umístěnu stavbu v podobě železniční vlečky. Tvrzený důkaz o převodu vlastnictví k vlečce žalovaný 2. nepředložil. Na jeho straně proto vzniklo bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně jako vlastníka pozemku. Otázkou vzniku bezdůvodného obohacení vlastníka stavby zbudované na cizím pozemku, se rozhodovací praxe Nejvyššího soudu již opakovaně zabývala a dovodila, že povinnosti vlastníka pozemku strpět užívání předmětu jeho vlastnictví koresponduje povinnost vlastníka stavby poskytnout mu za to náhradu. Neplní-li vlastník stavby svou platební povinnost, obohacuje se uvedeným způsobem na úkor vlastníka pozemku, neboť se jeho majetek nezmenšuje, ač by se tak v opačném případě nepochybně dělo. K tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3348/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. 28 Cdo 672/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2255/2014, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. 33 Odo 1405/2005). Výše bezdůvodného obohacení je dána obvyklou hladinou nájemného v daném místě a čase. K otázce výše bezdůvodného obohacení nechal soud vypracovat znalecký posudek na určení obvyklé výše nájemného, ve kterém znalkyně došla k částce 12 až 16 Kč/m2. Znalkyní učiněný závěr je v souladu s předloženými smlouvami, které žalobkyně uzavírá s ostatními vlastníky železničních vleček jako nájemci v aktuálním rozsahu 12 až 12,80 Kč/m2/rok bez DPH. Protože žalobkyně požadovala 12 Kč/m2, uzavírá soud, který je vázán žalobním návrhem, že na straně žalovaného 1. vzniklo bezdůvodné obohacení v roční výši 20 938 Kč, tj. 12 Kč x 1 744 m2. Protože o 1. 1. 2017 do 31. 12. 2019 nebylo za umístění vlečky na předmětném pozemku žalobkyně nic uhrazeno, soud žalobě ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1. zcela vyhověl včetně úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti, která byla stanovena v dopisu ze dne 2. 1. 2020, a to podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení č. 351/2013 Sb.

24. Žalovaní měli v řízení postavení samostatných účastníků, proto soud rozhodl o nákladech řízení ve vztahu ke každému z nich podle § 142 odst. 1, § 142a odst. 1 a § 151 odst. 1, 2 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci úspěch v řízení proti žalovanému 1., prokázal odeslání předžalobní výzvy, a proto má právo na náhradu nákladů řízení v podobě zaplaceného soudního poplatku 3 140 Kč. Jiné náklady žalobkyně nepožadovala. Ve vztahu k žalované 2. nebyla žalobkyně úspěšná, a proto je povinna nahradit jí náklady řízení v podobě mimosmluvní odměna advokáta za 5 úkonů právní služby po 3 620 Kč (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ve věci, 3x účast na jednání - § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/, odst. 2 písm. h/ vyhl. č. 177/1996 Sb.) a 5 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Dále žalované 2. náleží podle § 13 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., vyhlášky č. 589/2020 Sb. a v souladu s předloženým technickým průkazem vozidla náhrada za cestovní výdaje ve výši 4 032,90 Kč za 3 cesty osobním automobilem z [obec] do [obec] a zpět k jednání u zdejšího soudu v celkové délce 3x 228 km (spotřeba 5,5 l /100 km, cena za 1 l nafty 27,20 Kč, náhrada za použití automobilu 4,40 Kč/km), náhrada za čas strávený cestou do tohoto místa a zpět v rozsahu 18 započatých půlhodin po 100 Kč, tj. 1 800 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a náhrada 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. v částce 5 340,90 Kč Celkem náklady řízení na straně žalované 2. činí 30 773,80 Kč a žalobkyně povinna je nahradit k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

25. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát vůči žalovanému 1. jako neúspěšnému účastníkovi právo na náhradu nákladů řízení v podobě vyplaceného znalečného ve výši 3 653 Kč.

26. Lhůty ke splnění povinností byly stanoveny v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní.