6 C 60/2020

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudcem Mgr. Michalem Polákem ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně oba zastoupeni advokátkou titul jméno příjmení se sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované zastoupená advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa o neexistenci věcného břemene

I. Určuje se, že pozemky p. č. St. [číslo] a [parcelní číslo] v [katastrální uzemí], zapsané na listu vlastnictví [číslo], vedeném u [stát. instituce], [stát. instituce], nejsou zatíženy služebností cesty ve prospěch pozemku p. č. St. [číslo] v [katastrální uzemí], zapsaném na listu vlastnictví [číslo], vedeném u [stát. instituce], [stát. instituce].

II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobcům na nákladech řízení částku 40.793 Kč k rukám [titul] [jméno] [příjmení].

1. Žalobou podanou u soudu dne 3. 4. 2020 se žalobci domáhali určení, že pozemky p. č. St. [číslo] a [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] nejsou zatíženy služebností cesty ve prospěch pozemku p. č. St. [číslo] v [katastrální uzemí]. Tvrdili, že žalovaná přes pozemky p. č. St. [číslo] a [parcelní číslo] několikrát ročně přejížděla traktorem, což žalobci považovali za sousedskou výpomoc. Po vybudování vodovodní přípojky v roce 2016 žalovanou upozornili, že ani výjimečně již nelze přes pozemky jezdit a místo dešťového svodu označili okrasnými květináči. Rovněž hrozilo poškození telekomunikačních kabelů. V červenci 2017 žalovaná podala žalobu na ochranu rušené držby, kterou se domáhala odstranění květináčů. Teprve z této žaloby se žalobci dozvěděli o soudním smíru uzavřeném 23. 4. 1969 mezi předchůdci žalobců a žalobkyně, ze kterého zjistili, že žalovaná má právo užívat předmětné pozemky k jízdě s hospodářskými vozidly. Právo odpovídající věcnému břemeni však nebylo po celou dobu zapsáno v katastru nemovitostí, a proto žalovaná nemůže být v dobré víře, že jí právo průjezdu svědčí. Navíc má přístup ke svým nemovitostem přes pozemek p. č. St. [číslo] a [parcelní číslo].

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla žalobu zamítnout. Poukázala na obsah soudního smíru ze dne 23. 4. 1969, č. j. 3 C 329/68-18, ve kterém předchůdci žalobců [jméno] a [jméno] [příjmení] uznali právo právních předchůdců žalované [jméno] a [jméno] [příjmení] k užívání pozemků pozemky p. č. St. [číslo] a [parcelní číslo] k jízdě hospodářskými vozidly. Tento smír byl od roku 1969 respektován až do května 2017, kdy žalobci svévolně umístili na předmětné pozemky betonové květníky, které průjezdu bránily. Proto se žalovaná domáhala ochrany posledního stavu držby, kdy jí bylo v řízení sp. zn. 3 C 88/2017 vyhověno. Byť není toto právo zapsáno v katastru nemovitostí, došlo k jeho vydržení, neboť žalovaná vycházela v dobré víře po stanovenou dobu z usnesení o schválení smíru č. j. 3 C 329/68-18 a 48 let nebylo žalované ani jejím právním předchůdcům v užívání bráněno.

3. Ke zjištění skutkového stavu soud provedl následující důkazy.

4. Usnesením Okresního soudu v Semilech ze dne 23. 4. 1969, č. j. 3 C 329/68-18, došlo ke schválení smíru mezi [jméno] a [jméno] [příjmení] jako navrhovateli a [jméno] a [jméno] [příjmení] jako odpůrci, kterým navrhovatelé mimo jiné uznali právo odpůrců k užívání jejich pozemku p. č. St. [číslo] a [parcelní číslo] k jízdě hospodářskými vozidly z hospodářského stavení [adresa], resp. dvoru č. kat. [číslo] na cestu č. kat. [číslo] v šířce 3 metry. Ve smíru je dále svolení účastníků smíru s tím, aby dohodnuté služebnosti, resp. práva užívání, byly zapsány do příslušných vlastnických listů střediska geodézie a kartografie v [obec]. V odůvodnění usnesení je uvedeno, že smír účastníků není v rozporu s platným hmotným právem a odpovídá ustanovení § n51 o. z., podle něhož mohou účastníci uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště upravena, nesmí však odporovat obsahu nebo účelu zákona. V záhlaví rozhodnutí je vyznačena rejstříková značka RI [číslo].

5. Podle výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] a [list vlastnictví] vedených u [stát. instituce], [stát. instituce], jsou žalobci v režimu SJM vlastníky pozemků p. č. St. [číslo] a [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] a žalovaná je výlučnou vlastnicí pozemku p. č. St. [číslo] v [katastrální uzemí]. U pozemků žalobců nejsou uvedena žádná věcná práva zatěžující předmětné nemovitosti a nabývacím titulem žalované bylo usnesení soudu o dědictví č. j. 25 D 500/2013-27 ze dne 9. 12. 2013.

6. Na [list vlastnictví] pro [územní celek] a vlastníka [jméno] a [jméno] [příjmení], resp. [jméno] a [jméno] [příjmení], resp. [jméno] [příjmení], je v oddílu C – zápisy omezující vlastnické právo, uvedena služebnost chůze a jízdy na parcele [číslo] ve prospěch parcely [číslo] – R [číslo]. V oddílu D – poznámka je uveden zápis RI [číslo] a R [číslo].

7. Kupní a darovací smlouvou ze dne 10. 11. 1970 uzavřenou mezi [jméno] a [jméno] [příjmení] jako darujícími a prodávajícími a [jméno] a [jméno] [příjmení] jakou obdarovanými a kupujícími došlo k převodu domu [adresa] na pozemku p. č. St. 60 a dalších nemovitostí. Ve smlouvě je uvedeno, že [jméno] a [jméno] [příjmení] přejímají k trpění právo manželů [jméno] a [jméno] [příjmení] k užívání pozemků čk. [číslo] a [číslo] k jízdě hospodářskými vozidly ze stavení [adresa], resp. dvora čk. [číslo] na cestu čk. [číslo] v šíři 3 metry s možností jízdy do obou směrů. Dále je uvedeno, že pozemky jsou převáděny bez zatížení kromě služebnosti pozemku č. kat. [číslo] pro [číslo] a [číslo]. Účastníci smlouvy vyjádřili souhlas se zápisem užívacích práv podle smíru sp. zn. 3 C 329/68-18.

8. V dopisu adresovaném stavebnímu úřadu [obec] ze dne 7. 7. 1995 [jméno] [příjmení] uvedl, že pokud nebude omezován v průjezdech na parcele [číslo], kde má právo služebnosti, tak nemá námitek ke stavebním úpravám domu [adresa] v [část obce]. Služebnost byla podle něj zaznamenána v písemnostech na Státním notářství v [obec], dnes asi na Geodezii. Stavební úřad ve stavebním povolení na výměnu střešní krytiny na budově [adresa] ze dne 13. 7. 1995, č. j. SÚ 269/95, v bodě 11 odůvodnění uvedl, že [jméno] [příjmení] má na pozemku [adresa] v k. ú. [část obce] zřízeno právo služebnosti průjezdu a toto nebude v době stavebních prací omezováno.

9. V dopisu ze dne 11. 10. 2019 adresovaném právní zástupkyni žalobců žalovaná uvedla, že není třeba sjednávat s žalobci novou dohodu o užívání pozemků p. č. St. [číslo] a p. [číslo] neboť právo průjezdu užívá po dobu 50 let na základě soudem schváleného smíru 3 C 329/68-18.

10. Z úmrtního listu [jméno] [příjmení], [datum narození], vyplývá, že zemřel dne 30. 4. 2013. [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřela dne 19. 3. 1982 a [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřel dne 26. 9. 1975. Dědictví po [jméno] [příjmení], zemř. 26. 9. 1975, bylo projednáno v řízení D 998/75, ve kterém rozhodnutím ze dne 5. 1. 1976 nabyl [jméno] [příjmení], [datum narození], polovinu domu [adresa] s pozemky v [obec], zejména p. č. St. [číslo]. Druhou polovinu nemovitostí nabyl [jméno] [příjmení], [datum narození], v dědictví po své matce [jméno] [příjmení], zemř. 19. 3. 1982, v řízení vedeném pod sp. zn. D 447/82.

11. Z dalších provedených důkazů nebyly zjištěny relevantní skutečnosti a fotografie předmětných pozemků a výpovědi navržených svědků soud neprovedl pro nadbytečnost.

12. Podle § 80 o. s. ř. se určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Soud naléhavý právní zájem této žaloby dovodil, neboť rozsudek může navodit stav jistoty mezi účastníky, která byla mezi účastníky narušena usnesením zdejšího soudu ze dne 29. 1. 2018, č. j. 3 C 88/2017-89, ve kterém byla žalobcům uložena povinnost zdržet se zásahů do pokojné držby a obnovit původní stav spočívající v průjezdu vozidly, zejména odstranit ze svého pozemku velkokapacitní květníky. Usnesením odvolacího soudu č. j. 21 Co 182/2019-128 bylo rozhodnutí potvrzeno. V tomto řízení byl zkoumán pouze poslední pokojný stav a ohledně ostatních hmotněprávních otázek byly účastníci odvolacím soudem odkázáni na řízení ve věci samé, v nichž se žalobci budou domáhat ochrany svého vlastnického práva. Žalovaná od pravomocného skončení řízení o ochranu rušené držby nepodala žádnou žalobu na určení svého tvrzeného práva odpovídajícího věcnému břemeni, tedy, že na pozemcích p. č. St. [číslo] a [parcelní číslo] vázne služebnost průjezdu ve prospěch jejího pozemku p. č. St. [číslo]. Vzhledem k uložené povinnosti žalobců zakládající omezení jejich vlastnického práva jim nezbylo, než se touto žalobou domáhat určení neexistence shora uvedeného práva, čímž bude mezi účastníky najisto postaveno, zda žalovaná může přes předmětné pozemky i nadále přejíždět.

13. Podle § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle § 3036 o. z. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Podle § 3066 o. z. do doby stanovené v § [číslo] se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou. Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. Podle § 130 odst. 1 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. Podle § 134 odst. 1, 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.), se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce. Podle § 151o odst. 1 obč. zák. právo odpovídající věcnému břemenu lze nabýt také výkonem práva (vydržením); ustanovení § 134 zde platí obdobně. K nabytí práva odpovídajícího věcným břemenům je nutný vklad do katastru nemovitostí.

14. Žalovaná tvrdí, že se její dobrá víra a rovněž dobrá víra jejího právní předchůdce váže na soudem schválený smír č. j. 3 C 329/68-18 zde dne 23. 4. 1969. Soud posoudil tento smír jako dohodu o obligačním právu manželů [jméno] a [jméno] [příjmení] (narozeni 15. 5. 1900 a 19. 11. 1902), protože v dané době nemohlo věcné břemeno vzniknout jinak než ze zákona. K tomu viz § 495 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.), ve znění účinném ke dni uzavření smíru. Protože žádný zákon, který by tuto otázku upravoval, nebyl přijat, bylo možné upravovat práva služebnostního charakteru ve smlouvách jen jako obligační závazky podle § 51 obč. zák., na který ostatně usnesení o schválení smíru v odůvodnění odkazuje. Tyto závazky pak platily toliko mezi stranami jakožto závazky obligační a nikoliv věcné a nepřecházely proto na právní nástupce smluvních stran. Navíc je z obsahu smíru zřejmé, že se jedná o služebnost osobní dohodnutou pouze ve prospěch [jméno] a [jméno] [příjmení] a nikoliv ve prospěch vlastníků panujícího pozemku.

15. Ačkoliv soud shora dovodil, že sjednané obligační a osobní právo manželů [příjmení] na jejich právní nástupce v rámci dědictví nepřešlo, nebylo vyloučeno, aby žalovaná nebo její otec jako právní nástupce manželů [příjmení] předmětné právo vydrželi podle § 151o odst. 1 obč. zák. Pokud se týče žalované, ta se mohla v dobré víře chopit držby práva pouze jako vlastnice panujícího pozemku p. č. St. [číslo], a to až v rámci dědictví po svém otci v roce 2013. Žalobu na ochranu rušené držby žalovaná podala dne 26. 6. 2017 v řízení sp. zn. 3 C 88/2017 a z odvolání žalobců ze dne 23. 7. 2017 vystupujících v daném řízení na straně žalovaných se žalovaná musela dozvědět o tom, že žalobci vznik práva odpovídajícího věcnému břemeni sporují. Nejpozději 3. 8. 2017, kdy bylo odvolání doručeno právní zástupkyni žalované, proto žalovaná pozbyla případnou dobrou víru podle § 130 odst. 1 obč. zák. a celá vydržecí doba v délce 10 let podle § 134 obč. zák. jí tedy nemohla uplynout. Žalovaná se nemůže započíst ani dobrou víru svého otce [jméno] [příjmení], [datum narození] jakožto svého právního předchůdce z toho důvodu, že ten se chopil vlastnictví poloviny pozemku [parcelní číslo] v roce 1975 na základě projednání dědictví po svém otci [jméno] [příjmení], [datum narození] a tedy za předpokladu jeho oprávněné držby podle § 130 obč. zák. by věcné právo odpovídající věcnému břemeni vydržel sám po uplynutí 10 let již v roce 1985. V takovém případě by jej žalovaná nabyla společně s pozemkem p. č. St. [číslo] v rámci dědictví po svém otci. K tomu přiměřeně srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu týkající se možnosti držitele uplatňujícího vydržení věci započíst si dobu držby svého právního předchůdce podle § 134 odst. 3 obč. zák., například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1843/2000 (publikovaný pod C 1 176 v Souboru), ze dne 7. 6. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2002/2006 (publikovaný pod C 5 210 v Souboru), či ze dne 11. 4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1110/2000 (publikovaný pod C 406 v Souboru). Z nich lze dovodit, že oprávněný držitel si může započítat do doby nezbytné k vydržení věci či práva dobu oprávněné držby svého právního předchůdce jen tehdy, pokud ten sám věc či právo již nevydržel. Jestliže věc vydržel již právní předchůdce žalobce uplatňujícího své vlastnictví k věci z titulu vydržení, může žalobce nabýt vlastnictví k věci vydržením jen její oprávněnou držbou po celou vydržecí dobu; zápočet doby právního předchůdce je v takovém případě logicky vyloučen (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4282/2009).

16. Jak bylo shora uvedeno, v případě vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni ze strany otce žalované jakožto spoluvlastníka a následně výlučného vlastníka panujícího pozemku p. č. St. [číslo] by toto vydržené právo přešlo na žalovanou v rámci dědictví jako na novou vlastnici panujícího pozemku. V takovém případě by žalobci nemohli být se svou žalobou úspěšní. Soud proto zkoumal, zda k vydržení práva na straně otce žalované došlo. Dobrá víra držitele, která je dána se zřetelem ke všem okolnostem věci, se musí vztahovat i k okolnostem, za nichž vůbec mohlo věcné právo vzniknout, tedy i k právnímu důvodu (titulu), na jehož základě mohlo držiteli vzniknout právo. To ovšem neznamená, že takový titul musí být dán. Postačí, že držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že tu takový titul je. Postačuje tedy domnělý právní titul (titulus putativus). Žalobkyně odvozuje dobrou víru svého otce z obsahu smíru z roku 1969, který uzavřeli jeho rodiče s manželi [příjmení]. Jak bylo shora konstatováno, smír založil pouze obligační a osobní právo manželů [příjmení] k užívání dotčených pozemků a ze strany otce žalované proto tento smír představuje zmíněný domnělý právní titul k tomu, aby i on užíval dotčené pozemky. V literatuře i judikatuře panuje shoda, že posouzení, je-li držitel v dobré víře či nikoli, je třeba vždy hodnotit objektivně, a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka, a že je třeba vždy brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. Z obsahu smíru vyplývá, že se jeho účastníci dohodli na tom, že rodičům otce žalované svědčí právo užívat pozemky p. [číslo] k jízdě hospodářskými vozidly ze stavení [adresa], resp. pozemku p. č. St. [číslo] na cestu [parcelní číslo]. Při přečtení smíru lze podle soudu jednoznačně dojít k závěru, že právo z věcného břemene svědčí pouze rodičům otce žalované, a nikoliv každému vlastníkovi pozemku p. č. St. [číslo]. Již tato formulace měla u otce žalované vyvolat pochybnost, zda právo svědčí také jemu jakožto třetí osobě, která nebyla účastníkem smíru. Dalším důvodem, pro který nemohl být otec žalované objektivně v dobré víře, že je s ohledem na uzavřený smír rovněž oprávněným držitelem práva z věcného břemene, je absence zápisu tohoto práva v katastru nemovitostí, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by služebnost byla ve veřejném rejstříku zapsána, byť účastníci smíru, potažmo kupci [jméno] a [jméno] [příjmení] deklarují svůj souhlas s takovým zápisem. Prosté nahlédnutí do katastru nemovitostí a zjištění absence zapsaného práva muselo u otce žalované vzbudit relevantní pochybnost, zda má jako vlastník pozemku p. č. St. [číslo] právo přes pozemky sousedů jezdit. Pokud tedy otec žalované stav zápisu v katastru nemovitostí nezkontroloval, nelze hovořit o běžné opatrnosti, kterou dobrá víra vyžaduje. Navíc z jeho vyjádření vůči stavebnímu úřadu jednoznačně vyplývá, že si byl potřeby takového zápisu v katastru nemovitostí vědom. Jeho omyl nemůže zhojit ani stavební povolení stavebního úřadu vydané téměř 20 let poté, co nabyl vlastnické právo k pozemku p. č. St. [číslo]. Navíc otec žalované ve svém dopisu hovoří o parcele p. [číslo] nikoliv [číslo], který nadto stavební úřad zařadil do k. ú. [část obce] a nikoliv správně do k. ú. [obec] u [obec]. Je tedy zřejmé, že stavební úřad tvrzení otce žalované převzal bez bližšího ověření stavu v katastru nemovitostí. S ohledem na shora dovozenou absenci dobré víry na straně otce žalované již soud pro nadbytečnost nezkoumal, zda právní předchůdce žalované právo z věcného břemene skutečně po celou dobu vykonával a tehdejší vlastníci pozemků proti jízdě nijak nebrojili. Bez významu je kupní smlouva ze dne 10. 11. 1970, kde manželé [příjmení] jako noví nabyvatelé služebních pozemků souhlasí s uživatelskými právy manželů [jméno] a [jméno] [příjmení] dle smíru, neboť ti v daný okamžik stále žili a svědčilo jim obligační osobní právo z věcného břemene. Konečně nedůvodný je i odkaz žalované na institut mimořádného vydržení podle § 1095 o. z. Podle § 3066 o. z. se do doby stanovené v § 1095 započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou. Jak bylo řečeno, dobrá víra žalované zanikla nejpozději v roce 2017, kdy ještě neuplynulo požadovaných 5 let od účinnosti zákona č. 89/2019 Sb. Soud tedy shrnuje, že od počátku chyběla dobrá víra právního předchůdce žalované, kterou nelze opřít o putativní titul v podobě uzavřeného smíru ani o případný zápis v katastru nemovitostí. Soud proto žalobě vyhověl, neboť věcné břemeno na předmětných pozemcích nevzniklo.

17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1, 2 o. s. ř. Žalobci měli ve věci plný úspěch, a proto mají právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek 5.000 Kč, mimosmluvní odměna advokáta za 2x 5 úkonů právní služby po 2.480 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, vyjádření ve věci, 2x účast na jednání - § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. a/, d/ vyhl. č. 177/1996 Sb.) a 5 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Dále žalobcům náleží podle § 13 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., vyhlášky č. 358/2019 Sb. a č. 589/2020 Sb. a v souladu s předloženým technickým průkazem vozidla náhrada za cestovní výdaje ve výši 3.281 Kč za dvě cesty osobním automobilem z [obec] do [obec] a zpět k jednání u zdejšího soudu v celkové délce 2x 234 km (spotřeba 7 l /100 km, cena za 1 l BA 95 27,80 Kč, resp. 32 Kč, náhrada za použití automobilu 4,20 Kč/km, resp. 4,40 Kč/km) a náhrada 21 % DPH ve výši 6.212 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Náhradu za čas strávený cestou do [obec] a zpět žalobci nežádali. Celkem náklady řízení na straně žalobců činí 40.793 Kč a žalovaná je povinna nahradit je k rukám jejich právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).