6 C 62/2026

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudcem Mgr. Michalem Polákem ve věci osvojitele: Jméno osvojitele A , narozen Datum narození osvojitele A bytem Adresa osvojitele A zastoupený Jméno advokátky advokátkou se sídlem Adresa advokátky a osvojence: Jméno osvojence , narozen Datum narození osvojence bytem Adresa osvojence o osvojení zletilého I. , Jméno osvojitele A, , narozený , datum, , je od právní moci tohoto rozsudku osvojitelem , Jméno osvojence, , narozeného , Datum narození osvojence, .

II. Osvojitel , Jméno osvojitele A, , narozený , datum, , bude zapsán v matrice v knize narození jako otec osvojence , Jméno osvojence, , narozeného , Datum narození osvojence, , namísto , jméno FO, , narozeného , datum, .

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu se navrhovatel domáhal osvojení zletilého osvojence, který s osvojením souhlasil. Navrhovatel uvedl, že uzavřel s matkou osvojence manželství dne , datum, , přičemž spolu žijí již od října , Anonymizováno, , kdy měla manželka v péči tehdy nezletilého osvojence. Od počátku se navrhovatel podílí na péči o osvojence i další děti manželky a mezi ním a osvojencem se vytvořil blízký a stabilní vztah odpovídající vztahu rodiče a dítěte. Dne , datum, se navrhovateli a matce osvojence narodila společná dcera , jméno FO, . Osvojenec se se svým biologickým otcem nestýká od roku , Anonymizováno, . Po uzavření sňatku projevil osvojenec zájem o změnu příjmení, s čímž biologický otec vyslovil souhlas v listopadu , Anonymizováno, . Osvojenec není ženatý ani nemá děti.

2. Ke zjištění skutkového stavu soud podle § 450 z. ř. s. vyslechl rodiče osvojence a provedl následující důkazy.

3. Matka osvojovaného , jméno FO, jako svědkyně uvedla, že osvojenec se narodil v roce , Anonymizováno, . Od jeho narození o něj pečovala převážně sama, přičemž role biologického otce byla minimální. Biologický otec se v podstatné míře nezapojoval do každodenní péče, výchovy ani do záležitostí souvisejících se školní přípravou a volnočasovými aktivitami osvojence. Po odstěhování od biologického otce po dobu přibližně jednoho roku do pravomocného rozvodu manželství probíhal kontakt biologického otce s dětmi problematicky. Biologický otec si kontakt vynucoval nátlakovým způsobem, přičemž v případě, že k setkání nedošlo, obracel se na orgán sociálně-právní ochrany dětí, případně přivolával policii. Kontakty proto probíhaly zejména formou společných procházek za přítomnosti svědkyně. Jejich průběh označila za konfliktní, neboť biologický otec při těchto setkáních přenášel odpovědnost za rodinnou situaci na svědkyni, zatímco děti se snažily kontakt s ním spíše omezovat. Manželství s biologickým otcem bylo pravomocně rozvedeno v roce , Anonymizováno, . Od této doby mezi biologickým otcem a osvojovaným neprobíhá žádný osobní kontakt a tento stav do současné doby nijak nezměnil. Mezi biologickým otcem a osvojencem nebyl v minulosti vytvořen pevný citový vztah a že osvojenec vnímal období rozvodu velmi negativně, což vedlo k dalšímu zhoršení jejich vzájemného vztahu. K nynějším rodinným poměrům svědkyně uvedla, že od října , Anonymizováno, žije ve společné domácnosti s navrhovatelem, a to společně se svými dětmi. Vztah mezi osvojencem a navrhovatelem se od počátku vyvíjel velmi příznivě a měl přátelský, respektující a postupně i otcovský charakter. Navrhovatel se k osvojovanému choval laskavě, s porozuměním a zájmem, naslouchal mu a poskytoval mu potřebné citové zázemí a podporu. Jejich vztah v současné době považuje za vztah plně otcovský, a to nejen po stránce faktické, ale i citové. Vyjádřila přesvědčení, že osvojenec navrhovatele přijímá jako otce a že mezi nimi vzniklo pevné citové pouto odpovídající vztahu rodiče a dítěte. Ani v širších rodinných vztazích nevznikaly konflikty, přičemž kontakty s dětmi navrhovatele z předchozího vztahu probíhaly bezproblémově, přátelsky a v klidné atmosféře. Doplnila, že v lednu , Anonymizováno, se jí a navrhovateli narodila dcera, čímž došlo k dalšímu upevnění rodinného soužití. Závěrem svědkyně uvedla, že jí není známa žádná okolnost, pro kterou by osvojení zletilého nemělo být soudem schváleno. Podle jejího názoru odpovídá navrhované osvojení skutečným citovým vazbám, dlouhodobému faktickému stavu i zájmu osvojence.

4. Biologický otec osvojovaného , jméno FO, jako svědek uvedl, že za vznik a vývoj narušených vztahů v rodině nenese odpovědnost pouze jeden z rodičů, byť částečný podíl na vzniklé situaci připustil i na své straně, nýbrž oba rodiče společně. Zpočátku žila rodina společně ve fungujícím manželství, přičemž zásadnější problémy nastaly až v období nástupu osvojence do první třídy základní školy. Matka osvojence tehdy vytýkala svědkovi, že se syna ve škole dostatečně nezastává, zejména v souvislosti s tvrzenou šikanou. Svědek k tomu uvedl, že syn navštěvoval kolektiv dětí, který znal již z mateřské školy, a měl za to, že se jednalo spíše o živější třídní kolektiv. Osvojenec byl od dětství vychováván převážně matkou, která výrazně omezovala kontakty dětí s širší rodinou z jeho strany. Třídní učitelka měla ve třetí třídě poukazovat na mimořádně silnou citovou vazbu osvojence na matku a doporučovat, aby se jako otec aktivněji zapojil do budování jejich vzájemného vztahu. Svědek zdůraznil, že po dobu společného soužití se vůči dětem nedopouštěl fyzického násilí, děti netrestal fyzicky a v tomto směru nepovažuje tvrzení o své násilnosti za důvodná. Připustil dva excesy, jichž podle svých slov v minulosti litoval, a to vulgární urážku tchyně a fyzické chycení rukou manželky v konfliktní situaci. Uvedl však, že jiné obdobné jednání vůči členům rodiny nenastalo. Po rozchodu matka převzala péči o děti a on měl pouze omezenou možnost se s nimi stýkat. Podle svého tvrzení se soudně domáhal úpravy styku s dětmi, přičemž zpočátku nebyl se svým návrhem úspěšný. Následně bylo rozhodnutím odvolacího soudu stanoveno, že se s dětmi může stýkat v určitém rozsahu, zejména ve čtvrtek a o víkendech. Svědek uvedl, že matka s tímto režimem nesouhlasila a že faktická realizace styku probíhala za její přítomnosti, často pouze formou společných procházek. Při těchto kontaktech se osvojenec od něj držel stranou, případně se choval odmítavě nebo agresivně, například po něm házel věci, aniž by on na takové chování reagoval fyzicky či obdobným způsobem. První rok po rozpadu vztahu se opakovaně snažil kontakt s dětmi obnovit, a to prostřednictvím zpráv, žádostí o návrat a následně také za pomoci odborných služeb, kdy docházelo k asistovaným kontaktům v , adresa, . Tyto považoval za ponižující, nicméně podroboval se jim ve snaze vztah s dětmi zachovat. Podle jeho tvrzení se kontakt v některých obdobích dočasně zlepšil, nicméně následně se opět zhoršil. V určité fázi od dalších právních kroků ustoupil, neboť měl za to, že další eskalace sporu by mohla děti zatěžovat a situaci dále zhoršovat. Takto postupoval i na základě doporučení osob z okolí, které znal profesně i osobně a doufal, že osvojenec v budoucnu sám porozumí okolnostem rozpadu rodiny a vztah s ním bude možno obnovit. Po rozpadu manželství si matka našla nového partnera a po určitou dobu s ním žila nejprve v domácnosti své matky a následně v jiném domě. V těchto letech se svědek opakovaně snažil děti kontaktovat, zejména při příležitosti narozenin, svátků a Vánoc, někdy úspěšně a někdy bez výsledku. Předávání dárků probíhalo zpravidla pouze krátce před domem, aniž by mu byl umožněn vstup do domácnosti. Kontakt nebyl odepírán pouze jemu, ale i členům jeho širší rodiny, zejména jeho rodičům, přičemž tento stav nesli velmi těžce. Ve vztahu k příčinám současného stavu svědek uvedl, že podle jeho názoru matka řešila konflikt mezi rodiči nevhodně před osvojencem a vtahovala jej do záležitostí, které měly zůstat výlučně mezi dospělými. Domnívá se, že tím byl osvojenec vystaven nepřiměřené psychické zátěži a že právě tento způsob komunikace se výrazně promítl do narušení vzájemného vztahu. Matka od počátku směřovala k tomu, aby děti zůstaly výlučně v její péči a vůči němu docházelo k postupnému citovému odcizení dětí. V lednu , Anonymizováno, se otevřela otázka změny příjmení osvojence. Se změnou příjmení nechtěl po dosažení zletilosti synovi bránit, avšak výslovně nesouhlasil s tím, aby byl jako biologický otec vymazán z rodného listu či jinak zbaven svého postavení rodiče. Své stanovisko v tomto směru opakovaně sděloval matce písemně, zejména prostřednictvím SMS zpráv a e-mailové komunikace. Ve vztahu k nyní projednávanému návrhu svědek uvedl, že si nepřeje osvojenci bránit v jeho životních rozhodnutích ani v osobních vztazích, avšak považuje za nespravedlivé, aby byl jako biologický otec zcela nahrazen jinou osobou. Zdůraznil, že není soudně trestán, neužívá návykové látky, pracuje dlouhodobě ve školství a nepovažuje se za osobu, která by měla být zbavena rodičovského postavení. Podle jeho názoru není dán dostatečný důvod pro to, aby došlo k úplnému odstranění jeho postavení biologického otce. V této souvislosti zdůraznil význam pokrevního příbuzenství a uvedl, že ani při absenci osobního kontaktu nepřestal osvojence považovat za svého syna a byl by mu připraven pomoci i v budoucnu. Závěrem svědek uvedl, že za hlavní důvod, pro který by návrh na osvojení zletilého neměl být schválen, považuje skutečnost, že by jeho schválením došlo podle jeho názoru k nepřiměřenému zásahu do jeho postavení biologického otce, a to navzdory tomu, že se dle svých možností opakovaně snažil kontakt s osvojovaným udržovat a obnovovat.

5. Rodičovské a manželské vztahy navrhovatele a matky osvojence byly prokázány předloženými oddacím listem a rodnými listy dětí.

6. Rozhodnutím , právnická osoba, , adresa, č. j. , Anonymizováno, ze dne , datum, bylo vyhověno návrhu matky osvojence a jejím tehdy nezletilým dětem bylo povoleno užívat příjmení , jméno FO, – , jméno FO, .

7. Rozsudkem Okresního soudu v Semilech č. j. , spisová značka, ze dne 8. 2. 2021 byla schválena dohoda rodičů o tom, že se nezl. , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, svěřují do péče matky a otec se zavázal platit výživné. Řízení o úpravě styku otce s nezletilými bylo na jeho žádost zastaveno.

8. Z dalších provedených důkazů nebyly zjištěny skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci.

9. Podle § 794 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se osvojením rozumí přijetí cizí osoby za vlastní.Podle § 796 odst. 2 o. z. o osvojení zletilého rozhodne soud na návrh osoby, která chce zletilého osvojit, k němuž se připojil zletilý, který má být osvojen.Podle § 797 o. z. se na základě rozhodnutí soudu o osvojení osvojitel, popřípadě osvojitelé, zapíší do matriky jako rodič, popřípadě rodiče dítěte.Podle § 846 o. z. zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy.Podle § 847 odst. 1 o. z. zletilého lze osvojit, jestliže a) přirozený sourozenec osvojovaného byl osvojen týmž osvojitelem, b) v době podání návrhu na osvojení byl osvojovaný nezletilý, c) osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti nebo d) osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela.Podle § 847 odst. 2 o. z. zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů.

10. V řízení bylo prokázáno, že osvojitel žije s osvojencem a jeho matkou ve společné domácnosti od roku , Anonymizováno, , kdy byl osvojenec ještě nezletilý, pečoval o něj jako o vlastního a podílel se na jeho výchově, čímž mezi navrhovatelem a osvojencem vznikl vztah rovný vztahu mezi otce a syna založený na vzájemné citové vazbě, důvěře, respektu a skutečném rodinném soužití. Osvojitel plní v životě osvojence dlouhodobě roli otce a osvojenec jej jako otcovskou osobu přijímá. V roce , Anonymizováno, navíc navrhovatel uzavřel s matkou osvojence sňatek a jsou tedy naplněny dva důvody podle § 847 odst. 1 písm. c) a d) o. z., pro které zákon osvojení zletilého připouští. Biologický otec se s osvojencem nestýká od roku , Anonymizováno, . Byť je tento stav dle tvrzení otce důsledkem jeho snahy, aby se vzájemné vztahy postupně obnovily a nikoliv znakem nezájmu o děti, je nutno uzavřít, že vztah osvojence k biologickému otci je dlouhodobě nefunkční a bez reálného osobního kontaktu. Přestože biologický otec s návrhem na osvojení nesouhlasil, soud neshledal, že by navrhované osvojení bylo v rozporu s jeho odůvodněnými zájmy, neboť nebylo prokázáno, že by schválením osvojení došlo k nepřiměřenému zásahu do jeho právní či osobní sféry nad rámec zákonných důsledků osvojení zletilého. Rovněž soud neshledal, že by návrh na osvojení odporoval dobrým mravům. Otec osvojence sice namítal, že odcizení dětí je výsledkem zneužití výchovné péče matky, ovšem takové tvrzení nepodporují žádné další důkazy včetně opatrovnického spisu. Navíc osvojenec se proti tomuto tvrzení ostře ohradil, poukázal na fyzické napadení ze strany otce vůči sobě, babičce i matce, kterého byl svědkem, což bylo důsledkem jeho odcizení vůči otci. Soud tedy nedovodil, že by navrhované osvojení bylo vedeno nepoctivým nebo účelovým záměrem, nýbrž sleduje právní stvrzení skutečně existujícího rodinného vztahu mezi osvojitelem a osvojencem. Konečně v řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti, pro které by osvojitel byl osobou nezpůsobilou k osvojení a soud návrhu vyhověl.

11. Náklady řízení soud nikomu nepřiznal podle § 23 z. ř. s., neboť je nikdo nepožadoval.