6 C 83/2022

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudcem Mgr. Michalem Polákem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce a žalované proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částky 275 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do 1 měsíce od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku 275 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od 1. 1. 2011 do zaplacení z částky 275 000 Kč.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaná je povinna do 3 dnů právní moci rozsudku zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Semilech soudní poplatek 13 750 Kč.

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 18. 6. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit částku 275 000 Kč s přísl. Tvrdil, že s žalovanou uzavřel dne 30. 9. 2004 smlouvu o úvěru na 400 000 Kč a těmito prostředky žalovaná financovala svou podnikatelskou činnost. V obdobné věci již bylo rozhodnuto v řízení pod sp. zn. 85 C 7/2017. Žalovaná svůj dluh dosud nesplnila.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Uvedla, že žalobci nic nedluží, dluhu si není vědoma. Není jí ani známo, že by úvěrovou smlouvu s žalobcem uzavřela. Veškeré peníze, které žalovaná vydělala, byly zpět na rodinu a společnou domácnost, žalobce nic nepřispíval. Požadavek žalobce vznesený po 12 letech považuje za nemravný a promlčený.

3. Pro zjištění skutkového stavu byly provedeny následující důkazy.

4. Rozsudkem Okresního soudu v Semilech č. j. 3 C 198/2018-58 ze dne 16. 5. 2019 bylo rozvedeno manželství účastníků uzavřené dne 27. 2. 1993. Rozsudek nabyl právní moci 19. 6. 2019.

5. Rozsudkem Okresního soudu v Semilech č. j. 1 C 667/95-7 ze dne 27. 9. 1995 bylo zrušeno bezpodílové spoluvlastnictví manželů – účastníků, vzniklé uzavřením manželství 27. 2. 1993. Rozsudek nabyl právní moci 4. 10. 1995.

6. Smlouvou o úvěru datované dnem 30. září 2004 se žalobce jako věřitel a žalovaná jako dlužník dohodli, že žalobce poskytne žalované úvěr do výše 400 000 Kč na financování nákupu zboží do maloobchodní prodejny kočárků a příslušenství po částech dle vzájemné ústní dohody složením do pokladny dlužníka v hotovosti nebo na běžný účet dlužníka. Doklady o přijetí a splácení úvěru se stanou přílohou smlouvy. Podle smlouvy měl být úvěr úročen sazbou ve výši 5 % p.a. a úroky vypláceny k 31. 12. 2010. Vrácení úvěru bylo stanoveno k datu 31. 12. 2010, smlouva je podepsána oběma stranami.

7. Rozsudkem Okresního soudu v Semilech č. j. 85 C 7/2017 - 131 ze dne 9. 4. 2019, který nabyl právní moci 27. 4. 2020, bylo žalované uloženo zaplatit žalobci částku 22 115 Kč s přísl. za platby učiněné žalobcem ve prospěch žalované k úhradě faktur ve prospěch [právnická osoba] v částce 2 224 Kč a 19 891 Kč dne 15. 10. 2010. V bodě 22. odůvodnění rozsudku je uvedeno, že v daném případě bylo ohledně nároku žalobce v rozsahu částky 22 115 Kč prokázáno, že žalované byly 15. 10. 2010 poskytnuty finanční prostředky, které pocházely z výlučných zdrojů žalovaného, v uvedené výši, a to tím, že byly na její pokyn, resp. po dohodě účastníků, zaslány žalobcem na účet 3. osoby (věřitele žalované). Ačkoliv smluvní strany nazvaly smlouvu ze dne 30. 9. 2004 Smlouvou o úvěru, je zřejmé, že o smlouvu o úvěru podle § 497 obchodního zákoníku se nejedná. Žalobce jako fyzická osoba poskytl žalované finanční prostředky za účelem hrazení jejích závazků z podnikání. Věřitelem, t.j. stranou, která se zavazuje úvěr poskytnout, bývá zpravidla banka, u níž poskytování úvěrů patří k předmětu její činnosti. Věřitelem však může být i osoba jiná, právnická nebo fyzická osoba, přičemž posledně jmenovaná nemusí být ani podnikatelem. Smlouva o úvěru je totiž absolutním obchodem a řídí se obchodním zákoníkem bez ohledu na povahu účastníků závazkového vztahu (§ 261 odst. 3 obch. zák.). Žalobce tak poskytoval žalované opakovaně finanční prostředky za účelem úhrady závazků z jejího podnikání, přitom k této činnosti neměl živnostenské oprávnění. Soud zastává názor, že takovýto vztah nelze podřadit pod ustanovení § 497 obch. zák., ale že se jedná o smlouvu o půjčce, reálný kontrakt podle § 657 obč. zák. naplněný dnem poskytnutí finančních prostředků. V daném případě bylo prokázáno, že žalované byla poskytnuta půjčka ve výši 22 115 Kč. V souvislosti s poskytnutím půjčky byl sjednán úrok z prodlení ve výši 5 % p. a. a úroky měly být vyplaceny k 31. 12. 2010, žalobce však svůj žalobní návrh upřesnil tak, že požaduje zákonné úroky z prodlení ode dne 1. 1. 2011 z částky 22 115 Kč do zaplacení. Skutečnost, že žalobce plnil na pokyn žalované přímo na účet jejího dodavatele, byl posouzen následovně: Smlouvu o půjčce podle § 657 obč. zák. bylo možné uzavřít i ústně, pokud tedy došlo ke změně platebních podmínek ústní dohodou stran a obě tyto strany považovaly tento úkon za platný, došlo ke změně smlouvy v této části. Oba účastníci ve svých tvrzeních potvrdili, že k úhradě této částky došlo přímo na účet dodavatele, žalobcem a na pokyn žalované a toto jejich shodné tvrzení vzal soud jako své skutkové zjištění. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 3790/2008 ze dne 11. 11. 2008, jestliže konstantní judikatura ve shodě s odbornou judikaturou, nevyžaduje fyzické předání předmětu půjčky dlužníkovi, bylo by zbytečným a neodůvodněným omezením autonomie vůle smluvních stran nepřipustit určení bankovního účtu třetí osoby jako místa, kam má být předmět půjčky převeden, pokud se na tom strany smlouvy o půjčce dohodnou. Uskutečněním převodu pak je splněna podmínka předání předmětu půjčky dlužníkovi podle § 57 obč. zák.. Žalovaná částku 22 115 Kč ke dni 31. 12. 2010 nevrátila a od 1. 1. 2011 je se zaplacením v prodlení. Neobstojí obrana žalované spočívající v tvrzení, že žalobci muselo být jasné, že žalovaná nemůže poskytnutou částku vrátit, když pečuje o 5 dětí (4 společné se žalobcem). Žalobce předpokládal zisk žalované z podnikání a z tohoto pohledu se jeho motivace k uzavření smlouvy jeví jako jasná. Jak už soud popsal výše, žalovaná začala podnikat, přitom měla se žalobcem zrušené BSM. Musela si tedy být vědoma toho, že žalovaný může finanční prostředky poskytnuté jí na podnikání požadovat zpět, a to zvlášť za situace, kdy spolu uzavřeli výše uvedenou smlouvu nazvanou„ Smlouva o úvěru“. Žalovaná tuto smlouvu sama podepsala. Skutečnost, že tuto možnost neřešila, nemůže jít k tíži žalobce. Soud v této části žaloby žalobci vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 22 115 Kč s úrokem z prodlení 7,75 % ročně z částky 22 115 Kč od 1. 1. 2011 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok ad I. tohoto rozsudku). V občanském zákoníku (§ 517) se ohledně určení výše úroků z prodlení odkazuje na nařízení vlády. Nařízením vlády č. 142/1994 Sb. je tato výše stanovena v návaznosti na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů. Proto soud přiznal žalobci i úroky z prodlení ve výše uvedené zákonné sazbě. Obrana žalované spočívající v odkazu na rozpor nároku žalobce s na dobrými mravy neobstojí. Možnost zrušení bezpodílového spoluvlastnictví manželů by jinak v období platnosti a účinnosti příslušného znění obč. zák. t.j. z. č. 40/1964 pozbývalo účelu.

8. Ze znaleckého posudku [číslo] který vypracoval [titul] [jméno] [příjmení], znalec z oboru písmoznalectví, ve věci sp. zn. 85 C 7/2017, vyplývá, že na listině nazvané Smlouva o úvěru datované dnem 30. 9. 2004 jsou za slovem„ Dlužník“ s vysokou pravděpodobností pravé podpisy [celé jméno žalované]. Znalec nezjistil ve sporných podpisech jmenované žádné při porovnání se srovnávacím materiálem žádné rozdíly ani narušení kvality psacího tahu, které by svědčily o padělání.

9. Dohodou o vzájemném započtení mezi žalovanou a [právnická osoba] ze dne 14. 12. 2009 se strany dohodly o započtení pohledávek s tím, že rozdíl 1 613 Kč uhradí žalovaná na účet [bankovní účet] pod [variabilní symbol]. Pohledávka žalované byla vedena pod [variabilní symbol]. Podle výpisu z účtu žalobce č. [bankovní účet] byla dne 30. 12. 2009 částka 1 613 Kč převedena na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol].

10. Fakturou [číslo] [právnická osoba] vyúčtovala žalované dodané zboží v ceně 3 246 Kč a 3 246 Kč. Jako číslo účtu uvedla [bankovní účet]. Podle výpisu z účtu žalobce č. [bankovní účet] byla dne 16. 11. 2005 částka 6 492 Kč převedena na účet č. [bankovní účet], [variabilní symbol].

11. Fakturou [číslo] [právnická osoba] vyúčtovala žalované dodané služby v ceně 9 353,50 Kč. Jako číslo účtu uvedla [bankovní účet]. Podle výpisu z účtu žalobce č. [bankovní účet] byly dne 10. 2. 2005, 11. 3. 2005 a 31. 3. 2005 částky 3 180 Kč, 3 117 Kč a 3 118 Kč převedeny na účet č. [bankovní účet], [variabilní symbol].

12. Fakturou [číslo] [právnická osoba] vyúčtovala žalované dodané zboží v ceně 1 871 Kč. Podle výpisu z účtu žalobce č. [bankovní účet] byla dne 10. 11. 2005 částka 1 871 Kč převedena na účet žalované č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol].

13. Fakturou [číslo] [právnická osoba] vyúčtovala žalované dodané zboží v ceně 2 457 Kč. Podle výpisu z účtu žalobce č. [bankovní účet] byla dne 10. 11. 2005 částka 2 457 Kč převedena na účet žalované č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol].

14. Fakturou [číslo] [právnická osoba] vyúčtovala žalované dodané zboží v ceně 4 474 Kč. Jako číslo účtu uvedla [bankovní účet]. Podle výpisu z účtu žalobce č. [bankovní účet] byla dne 24. 1. 2006 částka 4 474 Kč převedena na účet č. [bankovní účet], [variabilní symbol].

15. Podle dodacího listu k faktuře [číslo] [právnická osoba] vyúčtovala žalované dodané zboží v ceně 27 494 Kč. Podle výpisu z účtu žalobce č. [bankovní účet] byla dne 24. 1. 2006 částka 27 494 Kč převedena na účet č. [bankovní účet], [variabilní symbol].

16. Fakturou [číslo] [právnická osoba] vyúčtovala žalované dodané zboží v ceně 11 960 Kč. Jako číslo účtu uvedla [bankovní účet]. Podle výpisu z účtu žalobce č. [bankovní účet] byla dne 28. 7. 2008 částka 11 960 Kč převedena na účet č. [bankovní účet], [variabilní symbol].

17. Fakturou [číslo] [právnická osoba] [anonymizováno] vyúčtovala žalované dodané zboží v ceně 500 Kč. Jako číslo účtu uvedla [bankovní účet]. Podle výpisu z účtu žalobce č. [bankovní účet] byla dne 1. 8. 2008 částka 500 Kč převedena na účet č. [bankovní účet], [variabilní symbol].

18. Fakturou [číslo] [právnická osoba] vyúčtovala žalované dodané služby v ceně 2 975 Kč. Jako číslo účtu uvedla [bankovní účet]. Podle výpisu z účtu žalobce č. [bankovní účet] byla dne 18. 8. 2008 částka 2 975 Kč převedena na účet č. [bankovní účet], [variabilní symbol].

19. Fakturou [číslo] [právnická osoba] vyúčtovala žalované dodané zboží v ceně 3 396 Kč. Jako číslo účtu uvedla [bankovní účet]. Podle výpisu z účtu žalobce č. [bankovní účet] byla dne 18. 8. 2008 částka 3 396 Kč převedena na účet [právnická osoba] [příjmení] pod [variabilní symbol].

20. Fakturou [číslo] [právnická osoba] vyúčtovala žalované dodané zboží v ceně 6 118 Kč. Jako číslo účtu uvedla [bankovní účet]. Podle výpisu z účtu žalobce č. [bankovní účet] byla dne 30. 1. 2009 částka 6 118 Kč převedena na účet č. [bankovní účet], [variabilní symbol].

21. Výzvou ze dne 23. 1. 2009 [právnická osoba] vyzvala žalovanou k úhradě částky 6 545 Kč dle faktury [číslo]. Podle výpisu z účtu žalobce č. [bankovní účet] byla dne 30. 1. 2009 částka 6 545 Kč převedena na účet [právnická osoba] pod [variabilní symbol].

22. Fakturou [číslo] [právnická osoba] vyúčtovala žalované dodané zboží v ceně 6 229 Kč. Jako číslo účtu uvedla [bankovní účet]. Podle výpisu z účtu žalobce č. [bankovní účet] byla dne 30. 1. 2009 částka 6 229 Kč převedena na účet č. [bankovní účet], [variabilní symbol].

23. Fakturou [číslo] [právnická osoba] vyúčtovala žalované dodané zboží v ceně 9 022 Kč. Jako číslo účtu uvedla [bankovní účet]. Podle výpisu z účtu žalobce č. [bankovní účet] byla dne 30. 1. 2009 částka 9 022 Kč převedena na účet č. [bankovní účet], [variabilní symbol].

24. Fakturou [číslo] [právnická osoba] vyúčtovala žalované dodané zboží v ceně 17 361 Kč. Jako číslo účtu uvedla [bankovní účet]. Podle výpisu z účtu žalobce č. [bankovní účet] byla dne 30. 1. 2009 částka 17 361 Kč převedena na účet č. [bankovní účet], [variabilní symbol].

25. Fakturou [číslo] [právnická osoba] vyúčtovala žalované dodané zboží v ceně 5 114 Kč. Jako číslo účtu uvedla [bankovní účet]. Podle výpisu z účtu žalobce č. [bankovní účet] byla dne 6. 8. 2009 částka 5 114 Kč převedena na účet č. [bankovní účet], [variabilní symbol].

26. Fakturami [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [jméno] [příjmení] vyúčtoval žalované pronájem reklamních ploch za 5 měsíců v ceně celkem 2 260 Kč (5 x 452 Kč). Jako číslo účtu uvedl [číslo]. Podle výpisu z účtu žalobce č. [bankovní účet] byla dne 21. 1. 2010 částka 2 260 Kč převedena na účet [číslo] VS [variabilní symbol].

27. Fakturou [číslo] [právnická osoba] [anonymizováno] vyúčtovala žalované dodané zboží v ceně 33 234 Kč. Jako číslo účtu uvedla [bankovní účet]. Podle výpisu z účtu žalobce č. [bankovní účet] byla dne 1. 11. 2010 částka 33 234 Kč převedena na účet č. [bankovní účet], VS [variabilní symbol].

28. Podle výpisu z účtu žalobce č. [bankovní účet] byla na účet žalované č. [bankovní účet] dne 10. 11. 2005 převedena částka 1 871 Kč a 2 457 Kč, dne 15. 12. 2008 částka 7 000 Kč dne 11. 5. 2009 částka 22 000 Kč, dne 12. 8. 2009 částka 7 000 Kč, dne 23. 11. 2009 částka 5 000 Kč, dne 26. 11. 2009 částka 50 000 Kč, dne 12. 1. 2010 částka 7 000 Kč a dne 15. 2. 2010 částka 21 000 Kč.

29. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

30. Podle § 499 obch. zák. za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky lze sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele.

31. Na základě provedeného dokazování soud uzavřel, že účastníci byli od 27. 2. 1993 do 19. 6. 2019 manželé a jejich bezpodílové spoluvlastnictví manželů bylo zrušeno rozsudkem Okresního soudu v Semilech č. j. 1 C 667/95-7 ke dni 4. 10. 1995. Účastníci jako manželé tedy neměli společný majetek, což umožnilo, aby mezi sebou uzavřeli 30. 9. 2004 smlouvu o úvěru, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalované 400 000 Kč na její podnikatelskou činnost. Splatnost úvěru byla stanovena do 31. 12. 2010 a žalovaná se zavázala vrátit úvěr s úrokem 5 % ročně. Námitka žalované, že si není vědoma podpisu smlouvy, byla vyvrácena znaleckým posudkem [číslo] který stanovil s vysokou mírou pravděpodobnosti, že podpis žalované na této listině je pravý. Úvěrovou smlouvu shledal soud platně sjednanou, i když žalobce neměl poskytování úvěru jako předmět podnikání. Ust. § 499 obch. zák. sice hovoří o úplatě za sjednání úvěru, kterou mohou ve smlouvě sjednat pouze ti, jejichž předmětem podnikání je poskytování úvěru, úplata však není myšlena v podobě úroku, ale jedná se o náklady, jejímž účelem je kompenzovat věřiteli náklady vyplývající z povinnosti mít k dispozici prostředky určené pro dlužníkův úvěr. K tomu např. Obchodní zákoník, 13. vydání, 2010, s. 1152 - 1152: S. Plíva. Sjednání úvěrové smlouvy mezi osobami nepodnikajícími s dohodou o výši úroku bylo tedy možné, neboť úvěrová smlouva patřila mezi tzv. typové (absolutní) obchody, které se podle § 261 odst. 3 řídily obchodním zákoníkem bez ohledu na povahu účastníků.

32. Podle výše uvedené úvěrové smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalované finanční prostředky do výše 400 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit s dohodnutým úrokem 5 % ročně do 31. 12. 2010. Z předložených faktur a výpisu z účtu je patrné, že žalobce ze svého účtu zaplatil v době od 10. 2. 2005 do 1. 11. 2010 faktury, které žalované vystavili její dodavatelé, v celkové výši 154 202 Kč. Z toho žalobce v žalobě požadoval pouze 151 672 Kč (z částky 3 180 Kč dle bodu 12. odůvodnění je požadováno pouze 651 Kč a z částky 3 396 Kč dle bodu 20. odůvodnění je požadováno pouze 3 395 Kč). Pro posouzení věci není významné, že platby byly poskytnuty přímo dodavatelům a nikoliv žalované jako dlužnici. Ust. § 497 obch. zák. vyžaduje, aby finanční prostředky byly poskytnuty ve prospěch dlužníka, což v daném případě bylo nepochybně splněno, když žalobce za žalovanou uhradil faktury, které by musela sama zaplatit. Dále žalobce poskytl žalované převodem na její účet částku celkem 123 328 Kč. Dohromady tak žalobce poskytl žalované 275 000 Kč. Žalovaná neprokázala, že dluh alespoň z části uhradila, proto soud žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 275 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 7,75 % ročně od 1. 1. 2011, neboť žalovaná se zavázala dluh úvěr vrátit do 31. 12. 2010. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1 odst. 2 obch. zák., § 517 odst. 2 obč. zák. a § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Překážkou pro vydání rozhodnutí nebyl rozsudek č. j. 85 C 7/2017 – 131, neboť v něm bylo rozhodnuto o jiných platbách, než které jsou předmětem tohoto řízení.

33. Jestliže žalovaná uváděla, že o zrušení BSM nevěděla, pak toto tvrzení považuje soud za nevěrohodné, neboť o zrušení bylo rozhodnuto rozsudkem, který musel být žalované doručen. Za dostatečnou obranu nelze ani považovat tvrzení žalované, že veškeré její vydělané prostředky použila na chod domácnosti, tedy i ve prospěch manžela. K tomu nebyly navrženy a doloženy žádné důkazy a takové použití prostředků žalované nelze považovat za splátku úvěru, jestliže nebylo prokázáno, že se takto účastníci dohodli. Soud nedovodil ani žádné okolnosti, které by nárok žalobce učinily nemravným. Je zcela na vůli manželů, jak uspořádají svoje společná majetková práva a povinnosti. Jestliže se rozhodli pro oddělené majetkové uspořádání a po rozvodu manželství se manžel rozhodl požadovat zpět peníze, které poskytl žalované na financování jejího podnikání, pak je jeho nárok po právu a nelze ho považovat za nemravný.

34. Vznesenou námitku promlčení soud neshledal důvodnou. Protože závazek byl sjednán před účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), uplatní se podle § 3036 o. z. právní úprava obsažená v § 114 obč. zák. podle které jde-li o právo mezi zákonnými zástupci na jedné straně a nezletilými dětmi a jinými zastoupenými osobami na druhé straně, promlčení ani nepočíná ani neběží, nejde-li o úroky a opětující se plnění. To platí i o právech mezi manžely. Jelikož k rozvodu manželství došlo dne 19. 6. 2019, počala promlčecí doba běžet až tento den, přičemž tříletá promlčecí doba podle § 101 obč. zák. uplynula 19. 6. 2022. Jestliže žalobce podal žalobu 18. 6. 2022, pak k promlčení nedošlo. Dohodnutý úrok z poskytnutého úvěru žalobce nepožadoval.

35. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s ř. Žalovaný byl ve sporu úspěšný, žádné náklady však nepožadoval, pro mu nebyly přiznány.

36. O povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek soud rozhodl podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle kterého je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Protože žalobce byl od úhrady soudního poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, je žalovaná povinna soudu soudní poplatek 13 750 Kč zaplatit.

37. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena s ohledem na majetkové poměry žalované měsíční v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.