86 C 13/2022

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudcem Mgr. Michalem Polákem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 143 152 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně od 30. 9. 2021 do zaplacení z částky 100 000 Kč.

II. Žaloba se zamítá pro částku 43 152,04 Kč, pro úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně od 21. 9. 2021 do 29. 9. 2021 z částky 16 624 Kč, pro úrok ve výši 59,83 % ročně z částky 100 000 Kč od 21. 9. 2021 do 12. 10. 2021 ve výši 3 521,76 Kč a pro úrok ve výši 8,50 % ročně z částky 100 000 Kč od 13. 10. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 9. 2021 dosáhne částky 288 691 Kč.

III. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 17 182,70 Kč k rukám [titul] [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 11. 5. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení částky 143 152 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 15. 6. 2021 smlouvu [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr s úrokem 59,83 % ročně ve 42 měsíčních splátkách po 5 919 Kč počínaje červencem 2021. Žalovaný dohodnuté podmínky splácení neplnil, dostal se do prodlení s úhradou splátek a v důsledku toho vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu 998 Kč a na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlení ve výši 400 Kč. Současně došlo k zesplatnění celého úvěru k datu 19. 9. 2021, kdy jistina a úrok činily 114 844,55 Kč Ani po zesplatnění žalovaný nic neuhradil. Dále bylo sjednáno, že v případě nezaplacení jistiny ke dni zesplatnění má žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru. Tuto pokutu vyčíslila ke dni podání žaloby v částce 26 528,04 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil ani nepředložil žádné důkazy.

3. V řízení byly ke zjištění skutkového stavu provedeny následující důkazy.

4. Návrhem žalovaného ze dne 15. 6. 2021 a jeho akceptací ze strany žalobkyně je prokázáno uzavření smlouvy o úvěru [číslo]. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 100 000 Kč a žalovaný zavázal poskytnutý úvěr splácet ve 42 měsíčních splátkách po 5 919 Kč vždy k 14. dni v měsíci počínaje červencem 2021. Úroková sazba byla dohodnuta ve výši 59,83 % ročně. Celková částka k zaplacení činila 240 576 Kč a předpokládané RPSN bylo 79,29 %. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátky o délce 30 dnů byla v čl. 6 Smlouvy sjednána smluvní pokuta 499 Kč za každou splátku, splatná vždy k 10. dni po jejím vzniku. Po zesplatnění úvěru právo na smluvní pokutu nevzniká. Souhrn veškerých smluvních pokut činí max. 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Dále bylo v čl. 6 Smlouvy sjednáno právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením dlužníka. U každé splátky, se kterými se dlužník ocitne v prodlení o délce 15 dnů, činí výše nákladů 200 Kč a právo na zaplacení těchto nákladů vzniká u každé jednotlivé splátky vždy patnáctým dnem trvání prodlení s její úhradou. Splatnost nákladů byla sjednána vždy k 10. dni po jejich vzniku. Podle čl. 6 Smlouvy v případě prodlení dlužníka s úhradou splátky nebo její části o délce 65 dnů dojde k automatickému zesplatnění úvěru a jistina, úroky, smluvní pokuty a náhrada nákladů se stávají okamžitě splatnými, přičemž úroky dosud nezaplacené se stávají součástí„ nové“ jistiny, která je splatná v den zesplatnění. Podle čl. 6 Smlouvy jestliže nebude nová jistina uhrazena v den zesplatnění úvěru, vzniká dlužníkovi povinnost uhradit smluvní pokutu 0,1 % denně. Návrh žalobce je podepsán číselným kódem [číslo]. Dne 15. 6. 2021 žalovaný rovněž podepsal předsmluvní formulář se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru.

5. Podle výpisu z účtu žalobkyně byla na účet [bankovní účet] dne 15. 6. 2021 zaslána 1 Kč s variabilním symbolem [číslo], který představoval jedinečný kód k podpisu úvěrové smlouvy. Stejného dne přišla žalobkyni sms zpráva: Souhlasim [jméno] [příjmení] [číslo].

6. V listině nazvané Hodnocení klienta ze dne 15. 6. 2021 žalovaný uvedl své příjmy z důchodu 16 791 Kč a označil své měsíční výdaje 3 860 Kč na životní potřeby a 2 603 Kč na bydlení. Příjmy žalovaný doložil výpisy ze svého účtu [bankovní účet] za měsíc květen a červen 2021. Žalobkyně prověřila žalovaného v registru dlužníků s negativním výsledkem.

7. Výpisem z účtu žalobkyně je prokázáno, že dne 16. 6. 2021 byla na účet č. [bankovní účet], který žalovaný uvedl v návrhu na uzavření smlouvy, převedena částka 100 000 Kč. Podle přehledu splácení žalovaný na úvěr nic nezaplatil.

8. Výzvami ze dne 16. 8. 2021 a 14. 9. 2021 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužných splátek s upozorněním na možnost automatického zesplatnění v případě prodlení s úhradou delším než 65 dnů. Dopisem ze dne 19. 9. 2021 žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru v důsledku prodlení se splátkou delším než 65 dnů a vyzvala žalovaného k úhradě částky 116 624 Kč ve lhůtě 10 dnů od odeslání výzvy.

9. Dopisem žalobkyně ze dne 20. 4. 2022 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky s upozorněním na možnost podání soudní žaloby.

10. Z dalších provedených důkazů nebyly zjištěny skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

12. Soud na základě skutkových tvrzení obsažených žalobě uzavřel, že žalobkyně uzavřela dne 15. 6. 2021 s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kdy žalovanému byl na jeho účet zaslán jedinečný kód, kterým následně vyjádřil svou vůli smlouvu uzavřít. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Přestože je ujednání o výši smluvního úroku projevem volného ujednání smluvních stran a jeho maximální výše není zákonem upravena, není tato skutečnost překážkou pro posouzení, zda je ujednání o výši úroku v souladu s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 o. z., neboť neúměrné zatížení dlužníka ve prospěch věřitele nelze společensky a spravedlivě akceptovat. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, čj. 21 Cdo 1484/2004 je v rozporu s dobrými mravy zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Jak soud zjistil z Databáze časových řad [název] (viz Tabulka B1.2: Úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR – Domácnosti a NISD na spotřebu – fixace sazby 1 až 5 let) uveřejněné na webových stránkách ČNB, činil obvyklý úrok bankovních institucí v době sjednání půjčky 6,98 % p. a. Sjednaný úrok ve výši 59,83 % p. a. tento obvyklý úrok podstatně převyšuje. Byť byl úvěr poskytován nebankovním subjektem, u kterého bývá úroková sazba obecně vyšší s ohledem větší podnikatelské riziko s přihlédnutím k obvyklému okruhu dlužníků, nelze téměř devítinásobný úrok oproti obvyklému bankovnímu úroku považovat za přiměřený ani u nebankovního subjektu. Soud proto shledal, že úrok byl sjednán v rozporu s dobrými mravy a je neplatný podle § 580 odst. 1 o. z. K tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, dle kterého lze připustit, že u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Ujednání o takto vysokém úroku (hrubě odporujícímu dobrým mravům) je neplatné podle § 39 obč. zák.

13. Ujednání o úroku je nedílnou obligatorní součástí úvěrové smlouvy a bez takového ujednání by úvěrová smlouva nemohla vzniknout. Nová právní úprava v ust. § 1802 o. z. prakticky kopíruje ust. § 502 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, na základě kterého bylo např. v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2008, sp. zn. 29 Cdo 4498/2007, judikováno, že neplatnost ujednání o úrocích ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě (vzhledem k povaze takové smlouvy a k jejímu obsahu) neplatnost smlouvy o úvěru jako celku, neboť úprava obsažená v § 502 obch. zák. posiluje princip obsahové oddělitelnosti té části právního úkonu (smlouvy o úvěru), která se týká úroků, od dalších částí takové smlouvy (§ 41 obč. zák.). Uvedenou judikaturu však nelze v daném případě zcela použít s odkazem na § 576 o. z., který se od § 41 obč. zák. liší v tom, že za neplatnou lze považovat oddělitelnou část smlouvy pouze v případě, že by k právnímu jednání došlo bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Protože žalobkyně je podnikatelkou v oboru poskytování úvěrů a tuto činnost vykonává výhradně za účelem dosažení zisku, nelze v daném případě důvodně předpokládat, že by uzavřela úvěrovou smlouvu bez ujednání o úroku (což úvěrová smlouva ani neumožňuje) nebo s úrokem obvyklým, který poskytují banky. Soud je toho názoru, že za obvyklý bankovní úrok by žalobkyně úvěr neposkytla, protože na nepřiměřeně vysokém úroku je postaven její obchodní model, kdy klienti, kteří plní podmínky úvěru (tj. platí vysoký úrok), generují vysoký zisk, čímž vyvažují ztráty z nesplácených rizikových úvěrů. Obdobně např. rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. 72 C 411/2021-79 ze dne 2. 3. 2022 (přístupný na Aspi). Nelze proto předpokládat, že by k uzavření předmětné smlouvy došlo i bez neplatné části týkající se výše úroku, pokud by rozpoznaly strany neplatnost včas, resp. že by žalobkyně přistoupila na úrok přiměřený. V daném případě si žalobkyně musí být nemravně vysokého úroku vědoma (tedy byla způsobilá rozpoznat nemravnost úroku včas ještě před uzavřením smlouvy) s ohledem na svou podnikatelskou praxi, stávající judikaturu i na množství zamítavých rozsudků, které byly vydány v řízení, v nichž byla účastníkem. Přesto i nadále ve svých smlouvách nemravný úrok požaduje, letitou práci soudů ponechává bez povšimnutí a na úroku v nemravné výši dokonce trvá i v žalobě. Navíc si lze stěží reálně představit, že by dlužník žalobkyni při sjednávání smlouvy navrhl, že z důvodu nemravně vysokého úroku zaplatí pouze bankovní úrok a žalobkyně s tímto souhlasila. Jednak jde se o smlouvy adhezní, kde dlužník nemá žádnou možnost do výše úroků a poplatků zasáhnout a pokud by žalobkyni skutečně postačoval pouze obvyklý bankovní úrok, pak by to pod tíhou celé řady zamítavých rozsudků, kdy soudy shledaly její úrok v rozporu s dobrými mravy, již nepochybně promítla do svých smluv. Soud proto shledal smlouvu neplatnou jako celek a v takovém případě je nutno vztahy mezi účastníky vyřešit s odkazem na bezdůvodné obohacení. Nejedná se přitom o neplatnost smlouvy způsobenou nedostatečným posouzením úvěruschopnosti žalované, kdy je podle § 87 odst. 1 věta druhý zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

17. Protože žalobkyně na základě neplatně uzavřené úvěrové smlouvy poskytla žalovanému dne 16. 6. 2021 úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný nic neuhradil, je žalovaný povinen žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení vrátit 100 000 Kč. V této části soud žalobě vyhověl a ve zbytku ji zamítl včetně požadovaného úroku, smluvních pokut a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, neboť je-li smlouva neplatná jako celek, nevznikl žalobkyni nárok na úrok, sjednanou smluvní pokutu a plnění dle dalších ujednání.

18. Podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši od požadovaného dne 30. 9. 2022 do zaplacení z dlužné částky 100 000 Kč. Jelikož splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena a nebyla určena ani dohodou účastníků, pak je podle soudu dnem splatnosti bezdůvodného obohacení desátý den od vystavení výzvy dne 19. 9. 2021 pohledávky, neboť v tento okamžik již dluh z titulu bezdůvodného obohacení existoval a žalovaný byl povinen uhradit ho na základě výzvy věřitele podle § 1958 odst. 2 o. z. Nesprávné právní posouzení nemá na splatnost bezdůvodného obohacení vliv.

19. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2, § 142a odst. 1 a § 151 odst. 1, 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu 70 % a žalovaný byl úspěšná v rozsahu 30 %. Žalobkyně má tudíž právo na náhradu nákladů řízení ve výši rozdílu mezi úspěchem a neúspěchem, tj. v rozsahu 40 % Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek 7 158 Kč, mimosmluvní odměna advokáta za 4 úkony právní služby po 6 860 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, podání ze dne 6. 3. 2023, účast na jednání - § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ vyhl. č. 177/1996 Sb.) a 4 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Dále žalobkyni náleží podle § 13 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., vyhlášky č. 467/2022 Sb. a v souladu s předloženým technickým průkazem vozidla náhrada za cestovní výdaje ve výši 552 Kč za cestu osobním automobilem z [obec] do [obec] a zpět k jednání v celkové délce 76 km (spotřeba 5 l /100 km, cena za 1 l BA 95 oktanů 41,20 Kč, náhrada za použití automobilu 5,20 Kč/km), náhrada za čas strávený cestou do tohoto místa a zpět v rozsahu 4 započatých půlhodin po 100 Kč, tj. 400 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a náhrada 21 % DPH ve výši 6 214,30 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem 42 964,30 Kč. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni 40 % těchto nákladů ve výši 17 185,70 Kč k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

20. Lhůty ke splnění povinností byly stanoveny třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).