86 C 15/2020

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudcem Mgr. Michalem Polákem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 40 341 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 40 341 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 40 341 Kč od 23. 10. 2019 do zaplacení, smluvní pokuty 7 283,12 Kč a úroku ve výši 90,01 % ročně z částky 31 951,83 Kč od 23. 10. 2019 do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částku 121 932 Kč.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 28. 4. 2020 domáhala na žalovaném zaplacení částky 40 341 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty 7 283,12 Kč. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 18. 6. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr s efektivním úrokem 138,19 % ročně v 30 měsíčních splátkách po 3 387 Kč počínaje měsícem červenec 2018. Žalovaný dohodnuté podmínky splácení neplnil, dostal se do prodlení s úhradou splátek a v důsledku toho vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu 998 Kč a na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlení ve výši 600 Kč. Současně došlo k zesplatnění celého úvěru k datu 21. 10. 2019, kdy jistina a úrok činily 38 743,98 Kč. Po zesplatnění žalovaný nic neuhradil. Dále bylo sjednáno, že v případě nezaplacení jistiny ke dni zesplatnění má žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru. Tuto pokutu vyčíslila ke dni podání žaloby v částce 7 283,12 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil ani nepředložil žádné důkazy.

3. V řízení byly ke zjištění skutkového stavu provedeny následující důkazy.

4. Návrhem žalovaného ze dne 18. 6. 2018 a akceptací návrhu ze strany žalobkyně dne 19. 6. 2018 je prokázáno uzavření smlouvy o úvěru [číslo]. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 40 000 Kč a žalovaný ve smlouvě zavázal poskytnutý úvěr splácet v 30 měsíčních splátkách po 3 387 Kč vždy k 17. dni v měsíci. Úroková sazba byla dohodnuta v efektivní výši 138,19 % ročně. Celková částka k zaplacení činila 101 610 Kč a předpokládané RPSN bylo 138,19 %. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátky o délce 30 dnů byla v čl. 6 sjednána smluvní pokuta 499 Kč za každou splátku, splatná vždy k 10. dni po jejím vzniku. Po zesplatnění úvěru právo na smluvní pokutu nevzniká. Souhrn veškerých smluvních pokut činí max. 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Dále bylo v čl. 6 sjednáno právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením dlužníka. U každé splátky, se kterými se dlužník ocitne v prodlení o délce 15 dnů, činí výše nákladů 200 Kč a právo na zaplacení těchto nákladů vzniká u každé jednotlivé splátky vždy patnáctým dnem trvání prodlení s její úhradou. Splatnost nákladů byla sjednána vždy k 10. dni po jejich vzniku. Podle čl. 6 v případě prodlení dlužníka s úhradou splátky nebo její části o délce 65 dnů dojde k automatickému zesplatnění úvěru a jistina, úroky, smluvní pokuty a náhrada nákladů se stávají okamžitě splatnými, přičemž úroky dosud nezaplacené se stávají součástí„ nové“ jistiny, která je splatná v den zesplatnění. Podle čl. 6 smlouvy jestliže nebude nová jistina uhrazena v den zesplatnění úvěru, vzniká dlužníkovi povinnost uhradit smluvní pokutu 0,1 % denně. Dne 18. 6. 2018 žalovaný rovněž podepsal předsmluvní formulář se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru.

5. V listině nazvané Hodnocení klienta ze dne 18. 6. 2018 žalovaný uvedl své výdělkové poměry, zaměstnavatele a označil své měsíční výdaje. Konkrétně příjem ze zaměstnání 18 800 Kč. Manželku či partnerku neuvedl. K výdajům uvedl 3 děti v domácnosti, jejichž výdaje odhadl na částku 5 000 Kč, životní minimum žalovaného bylo uvedeno v částce 3 410 Kč. Mezi další závazky uvedl splátky Profi Credit Czech ve výši 2 499 Kč, výdaje na bydlení činily 1 600 Kč, přičemž bydlení uvedl vlastní. Po odečtení výdajů a rezervy 1 000 Kč činily volné zdroje 5 291 Kč. K prokázání svých příjmů žalovaný doložil pracovní smlouvu, výplatnice za měsíc květen a červen 2018 a výpis z účtu prokazující připsání mzdy na jeho účet. Dále byl připojen výpis z registru dlužníků Solus s negativním výsledkem.

6. Výpisem z účtu žalobkyně je prokázáno, že dne 18. 6. 2018 byla na účet žalovaného, který žalovaný uvedl v návrhu na uzavření smlouvy, převedena částka 40 000 Kč. Podle přehledu splácení žalovaný zaplatil pouze první splátku ve výši 4.992 Kč.

7. Podle listiny označené jako Karta klienta žalovaný uhradil 13 splátek, tu poslední dne 15. 8. 2019 Celkem na úvěr splatil částku 44 200 Kč.

8. Výzvami ze dne 17. 9. 2019 a 18. 10. 2019 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužných splátek s upozorněním na možnost automatického zesplatnění v případě prodlení s úhradou delším než 65 dnů. Dopisem ze dne 21. 10. 2019 žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru v důsledku prodlení se splátkou delším než 65 dnů a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě částky 40 341 Kč skládající se z jistiny 31 951,83 Kč, úroku 6 792,15 Kč, smluvní pokuty 998 Kč a náhrady nákladů 600 Kč.

9. Dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 8. 4. 2020 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky s upozorněním na možnost podání soudní žaloby. Odeslání výzvy je doloženo poštovním podacím archem.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Soud na základě provedeného dokazování uzavřel, že v řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi účastníky ve výši 40 000 Kč žalovanému. Tato částka také byla žalovanému zaslána na jím uvedený účet. Před uzavřením smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému předsmluvní informace podle § 95 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru. Současně učinila úkony pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a dostatečným způsobem ověřila příjmy žalovaného, neboť za zodpovědné posouzení úvěruschopnosti nelze považovat pouze zhodnocení údajů poskytnutých toliko dlužníkem, nýbrž je třeba je rovněž ověřit z podkladů předložených dlužníkem či získaných z veřejně dostupných zdrojů. Povinnost ověřit údaje uvedené dlužníkem se však nevztahuje pouze na příjmy, ale musí být relevantně ověřeny i uvedené výdaje. V daném případě žalovaný jako samoživitel označil péči o 3 děti, jejichž výdaje ocenil v částce 5 000 Kč měsíčně. Ačkoliv prokázání souhrnných výdajů na výživu dětí nelze jednoznačně prokázat, je nepochybné, že částka na výživu 3 dětí bude značně záviset na jejich věku a tomu odpovídajících potřebách. Ověření věku dětí dlužníka je na rozdíl od doložení jejich výdajů jednoduché např. doložením rodných listů a věková skladba dětí žalovaného mohla být dostatečným vodítkem pro posouzení, zda je uváděná částka 5 000 Kč měsíčně na jejich výživu dostatečná či nikoliv. Významnou položkou je i výdaj spojený s bydlením. Rovněž v tomto případě bylo jednoduše zjistitelné např. výpisem z katastru nemovitostí, zda má žalovaný skutečně zajištěno vlastní bydlení a jeho výdaje s tím spojené činí pouze 1 600 Kč na energie a podobné služby. Žalobkyně však ani přes výzvu soudu nepředložila důkazy o tom, že dostatečným způsobem ověřila výdaje žalovaného. Pouhé ověření příjmů dlužníka je pouze polovičním naplněním povinnosti řádného posouzení úvěruschopnosti a nelze tím bez pochybností dospět k závěru, že dlužník je schopen úvěr splácet. Žalobkyně tedy neověřením údajů o výdajích dlužníka nenaplnila svou povinnost řádného a odpovědného posouzení úvěruschopnosti žalovaného a v takovém případě je smlouva neplatná podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vrátit v přiměřené době jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 40 000 Kč. Jak vyplývá z historie úvěru, žalovaný ke dni podání žaloby zaplatit žalobkyni částku 44 200 Kč. Svou povinnost tedy splnil a soudu nezbylo, než žalobu zamítnout.

12. K otázce neplatnosti spotřebitelské úvěrové smlouvy soud pro úplnost uvádí, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Byť ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru hovoří o možnosti spotřebitele uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, což by zakládalo neplatnost relativní, je nutno přistoupit ke komunitárnímu výkladu daného ustanovení, které je v rozporu s unijním právem, konkrétně s články 8 a 23 směrnice 2008 /48/ o smlouvách o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18).

13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení úspěšný, a proto má právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož mu v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.