86 C 20/2022

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudcem Mgr. Michalem Polákem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 19 868 Kč s příslušenstvím rozsudkem pro zmeškání

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 13 180 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 24. 2. 2022 do zaplacení z částky 13 180 Kč.

II. Žaloba se zamítá pro částku 6 688,41 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 24. 2. 2022 do zaplacení z částky 3 891 Kč a pro úrok ve výši 64,62 % ročně z částky 13 933,86 Kč od 24. 2. 2022 do 19. 3. 2022 a ve výši 8,50 % ročně z částky 13 933,86 Kč od 20. 3. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 24. 2. 2022 dosáhne částky 47 232 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci náklady řízení ve výši 1 847,90 Kč k rukám [titul] [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 16. 8. 2022 domáhala na žalované zaplacení částky 19 868 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovanou uzavřela dne 18. 10. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalované dne 18. 10. 2021 poskytnut úvěr ve výši 14 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet úvěr s úrokem 64,62 % ročně v 48 měsíčních splátkách po 820 Kč splatných vždy k 19. dni v měsíci počínaje měsícem listopad 2021 Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, konkrétně emailovou komunikací. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla prověřena databáze SOLUS a NRKI a insolvenční rejstřík. Žalovaná dohodnuté podmínky splácení neplnila, uhradila pouze 820 Kč dne 29. 11. 2021 a dostala se do prodlení s úhradou splátek. V důsledku toho vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu 498 Kč a na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlení ve výši 400 Kč. Současně došlo k zesplatnění celého úvěru k datu 22. 2. 2022, kdy jistina a úrok činily 16 173,27 Kč Ani po zesplatnění žalovaná nic neuhradila. Dále bylo sjednáno, že v případě nezaplacení jistiny ke dni zesplatnění má žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru. Tuto pokutu vyčíslila ke dni podání žaloby v částce 2 797,41 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila ani nepředložila žádné důkazy. Protože se žalovaná k jednání dne 14. 2. 2023 bez omluvy nedostavila, ač byla řádně předvolána s upozorněním na možnost vydání rozsudku pro zmeškání a žalobkyně navrhla vydání takového rozsudku, rozhodl soud podle § 153b odst. 1 o. s. ř. rozsudkem pro zmeškání. V takovém případě se považují tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě soud rozhodne.

3. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

4. Soud na základě skutkových tvrzení obsažených žalobě uzavřel, že žalobkyně uzavřela dne 18. 10. 2021 s žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru [číslo] poskytla žalované úvěr ve výši 14 000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Přestože je ujednání o výši smluvního úroku projevem volného ujednání smluvních stran a jeho maximální výše není zákonem upravena, není tato skutečnost překážkou pro posouzení, zda je ujednání o výši úroku v souladu s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 o. z., neboť neúměrné zatížení dlužníka ve prospěch věřitele nelze společensky a spravedlivě akceptovat. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, čj. 21 Cdo 1484/2004 je v rozporu s dobrými mravy zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Jak soud zjistil z Databáze časových řad ARAD (viz Tabulka B1.2: Úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR – Domácnosti a NISD na spotřebu – fixace sazby 1 až 5 let) uveřejněné na webových stránkách ČNB, činil obvyklý úrok bankovních institucí v době sjednání půjčky 7,13 % p. a. Sjednaný úrok ve výši 64,62 % p. a. tento obvyklý úrok podstatně převyšuje. Byť byl úvěr poskytován nebankovním subjektem, u kterého bývá úroková sazba obecně vyšší s ohledem větší podnikatelské riziko s přihlédnutím k obvyklému okruhu dlužníků, nelze téměř devítinásobný úrok oproti obvyklému bankovnímu úroku považovat za přiměřený ani u nebankovního subjektu. Soud proto shledal, že úrok byl sjednán v rozporu s dobrými mravy a je neplatný podle § 580 odst. 1 o. z. K tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, dle kterého lze připustit, že u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Ujednání o takto vysokém úroku (hrubě odporujícímu dobrým mravům) je neplatné podle § 39 obč. zák.

5. Ujednání o úroku je nedílnou obligatorní součástí úvěrové smlouvy a bez takového ujednání by úvěrová smlouva nemohla vzniknout. Nová právní úprava v ust. § 1802 o. z. prakticky kopíruje ust. § 502 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, na základě kterého bylo např. v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2008, sp. zn. 29 Cdo 4498/2007, judikováno, že neplatnost ujednání o úrocích ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě (vzhledem k povaze takové smlouvy a k jejímu obsahu) neplatnost smlouvy o úvěru jako celku, neboť úprava obsažená v § 502 obch. zák. posiluje princip obsahové oddělitelnosti té části právního úkonu (smlouvy o úvěru), která se týká úroků, od dalších částí takové smlouvy (§ 41 obč. zák.). Uvedenou judikaturu však nelze v daném případě zcela použít s odkazem na § 576 o. z., který se od § 41 obč. zák. liší v tom, že za neplatnou lze považovat oddělitelnou část smlouvy pouze v případě, že by k právnímu jednání došlo bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Protože žalobkyně je podnikatelkou v oboru poskytování úvěrů a tuto činnost vykonává výhradně za účelem dosažení zisku, nelze v daném případě důvodně předpokládat, že by uzavřela úvěrovou smlouvu bez ujednání o úroku (což úvěrová smlouva ani neumožňuje) nebo s úrokem obvyklým, který poskytují banky. Soud je toho názoru, že za obvyklý bankovní úrok by žalobkyně úvěr neposkytla, protože na nepřiměřeně vysokém úroku je postaven její obchodní model, kdy klienti, kteří plní podmínky úvěru (tj. platí vysoký úrok), generují vysoký zisk, čímž vyvažují ztráty z nesplácených rizikových úvěrů. Obdobně např. rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. 72 C 411/2021-79 ze dne 2. 3. 2022 (přístupný na Aspi). Nelze proto předpokládat, že by k uzavření předmětné smlouvy došlo i bez neplatné části týkající se výše úroku, pokud by rozpoznaly strany neplatnost včas, resp. že by žalobkyně přistoupila na úrok přiměřený. V daném případě si žalobkyně musí být nemravně vysokého úroku vědoma (tedy byla způsobilá rozpoznat nemravnost úroku včas ještě před uzavřením smlouvy) s ohledem na svou podnikatelskou praxi, stávající judikaturu i na množství zamítavých rozsudků, které byly vydány v řízení, v nichž byla účastníkem. Přesto i nadále ve svých smlouvách nemravný úrok požaduje, letitou práci soudů ponechává bez povšimnutí a na úroku v nemravné výši dokonce trvá i v žalobě. Navíc si lze stěží reálně představit, že by dlužník žalobkyni při sjednávání smlouvy navrhl, že z důvodu nemravně vysokého úroku zaplatí pouze bankovní úrok a žalobkyně s tímto souhlasila. Jednak jde se o smlouvy adhezní, kde dlužník nemá žádnou možnost do výše úroků a poplatků zasáhnout a pokud by žalobkyni skutečně postačoval pouze obvyklý bankovní úrok, pak by to pod tíhou celé řady zamítavých rozsudků, kdy soudy shledaly její úrok v rozporu s dobrými mravy, již nepochybně promítla do svých smluv. Soud proto shledal smlouvu neplatnou jako celek a v takovém případě je nutno vztahy mezi účastníky vyřešit s odkazem na bezdůvodné obohacení. Nejedná se přitom o neplatnost smlouvy způsobenou nedostatečným posouzením úvěruschopnosti žalované, kdy je podle § 87 odst. 1 věta druhý zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

6. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

8. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

9. Protože žalobkyně na základě neplatně uzavřené úvěrové smlouvy poskytla žalované dne 18. 10. 2021 úvěr ve výši 14 000 Kč a žalovaná uhradila pouze 820 Kč, je žalovaná povinna žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení vrátit 13 180 Kč. V této části soud žalobě vyhověl a ve zbytku ji zamítl včetně požadovaného úroku, smluvních pokut a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, neboť je-li smlouva neplatná jako celek, nevznikl žalobkyni nárok na úrok, sjednanou smluvní pokutu a plnění dle dalších ujednání.

10. Podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši od požadovaného dne 24. 2. 2022 do zaplacení z dlužné částky 13 180 Kč. Jelikož splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena a nebyla určena ani dohodou účastníků, pak je podle soudu dnem splatnosti bezdůvodného obohacení den zesplatnění pohledávky, neboť v tento okamžik již dluh z titulu bezdůvodného obohacení existoval a žalovaná jej byla povinna uhradit na základě výzvy věřitele podle § 1958 odst. 2 o. z. Nesprávné právní posouzení nemá na splatnost bezdůvodného obohacení vliv.

11. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2, § 142a odst. 1 a § 151 odst. 1, 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu 66 % a žalovaná byla úspěšná v rozsahu 34 %. Žalobkyně má tudíž právo na náhradu nákladů řízení ve výši rozdílu mezi úspěchem a neúspěchem, tj. v rozsahu 32 % Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek 1 000 Kč, mimosmluvní odměna advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby - § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. a/, d/, § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.), 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.), mimosmluvní odměna advokáta za 1 úkon právní služby po 1 900 Kč (účast na jednání - § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. g/ vyhl. č. 177/1996 Sb.) a 1 paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Dále žalobkyni náleží podle § 13 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. cestovní výdaje 146 Kč za cestu [obec] do [obec] a zpět k jednání u zdejšího soudu. Protože žalobkyně ani přes výzvu soudu nedoložila velký technický průkaz k prokázání výše spotřeby a druhu paliva, přiznal ji soud pouze náklady v podobě jízdného vlakem ve výši 2 x 73 Kč (k tomu viz aplikace [webová adresa]). Náhrada za čas strávený cestou z [obec] do [obec] a zpět v rozsahu 4 započatých půlhodin po 100 Kč činí 400 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) Celkem náklady řízení činí 5 774,70 Kč včetně 21 % DPH ve výši 828,70 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Z toho je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 1 847,90 Kč (tj. 32 %) k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Odměnu za vyjádření ze dne 11. 1. 2023 soud žalobkyni nepřiznal, neboť bylo její povinností předložit důkazy k tvrzeným skutečnostem již spolu s žalobou. Doplnění důkazů na výzvu soudu proto nelze považovat za účelný úkon, který způsobila žalovaná svou procesní obranou.

12. Lhůty ke splnění povinností byly stanoveny třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).