86 C 25/2025

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudcem Mgr. Michalem Polákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 68 640 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje pro částku 48 377,27 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 23. 5. 2025 do zaplacení a pro úrok 78,08 % ročně z částky 48 327,61 Kč od 23. 5. 2025 do 15. 6. 2025 ve výši 2 406,24 Kč a pro úrok 12 % ročně z částky 48 327,61 Kč od 16. 6. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 5. 2025 dosáhne částky 196 934 Kč.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni 18 832 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 7. 6. 2025 do zaplacení z částky 18 832 Kč.

III. Žaloba se zamítá pro částku 1 431 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 23. 5. 2025 do 6. 6. 2025 z částky 20 263 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 7. 6. 2025 do zaplacení z částky 1 431 Kč.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 68 640 Kč s přísl. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 31. 5. 2024 smlouvu č. číslo, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr s úrokem 78,08 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 3 896 Kč. Žalovaný dohodnuté podmínky splácení neplnil, dostal se do prodlení s úhradou splátek a v důsledku toho vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu 998 Kč a na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 600 Kč. Současně došlo k zesplatnění celého úvěru k datu 21. 5. 2025, kdy jistina a úrok činily 57 705,62 Kč. Ani po zesplatnění žalovaný nic neuhradil. Dále bylo sjednáno, že v případě nezaplacení jistiny ke dni zesplatnění má žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru. Tuto pokutu vyčíslila ke dni podání žaloby v částce 7 906,27 Kč. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu částečně zpět a požadovala zaplacení částky 20 263 Kč, která je tvořena rozdílem mezi poskytnutou částkou 50 000 Kč a žalovaným zaplacenou částkou 31 168 Kč s připočtením poplatku za pojištění 1 431 Kč (3x 477 Kč) a úroku z prodlení od 23. 5. 2025 do zaplacení. Soud proto řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil výrokem I. podle § 96 o. s. ř.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil ani nepředložil žádné důkazy.

3. V řízení byly ke zjištění skutkového stavu provedeny následující důkazy.

4. Návrhem žalovaného ze dne 31. 5. 2024 a jeho akceptací ze strany žalobkyně je prokázáno uzavření smlouvy o úvěru č. číslo. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 50 000 Kč a žalovaný se jej zavázal splácet v 48 měsíčních splátkách po 3 896 Kč vždy k 17. dni v měsíci. Úroková sazba byla dohodnuta ve výši 78,08 % ročně. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátky o délce 30 dnů byla v čl. 6.1 Smlouvy sjednána smluvní pokuta 499 Kč za každou splátku, splatná vždy k 10. dni po jejím vzniku. Po zesplatnění úvěru právo na smluvní pokutu nevzniká. Souhrn veškerých smluvních pokut činí max. 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Dále bylo v čl. 6.2 Smlouvy sjednáno právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením dlužníka. U každé splátky, se kterými se dlužník ocitne v prodlení o délce 15 dnů, činí výše nákladů 200 Kč a právo na zaplacení těchto nákladů vzniká u každé jednotlivé splátky vždy patnáctým dnem trvání prodlení s její úhradou. Splatnost nákladů byla sjednána vždy k 10. dni po jejich vzniku. Podle čl. 6.3 Smlouvy v případě prodlení dlužníka s úhradou splátky nebo její části o délce 65 dnů dojde k automatickému zesplatnění úvěru a jistina, úroky, smluvní pokuty a náhrada nákladů se stávají okamžitě splatnými, přičemž úroky dosud nezaplacené se stávají součástí „nové“ jistiny, která je splatná v den zesplatnění. Podle čl. 6.5 Smlouvy jestliže nebude nová jistina uhrazena v den zesplatnění úvěru, vzniká dlužníkovi povinnost uhradit smluvní pokutu 0,1 % denně. Návrh žalobce je podepsán číselným kódem.

5. Podle výpisu z účtu žalobkyně byla na účet žalovaného č. č. účtu dne 31. 5. 2024 zaslána 1 Kč s variabilním symbolem var. symbol, který představoval jedinečný kód k podpisu úvěrové smlouvy. Stejného dne přišla žalobkyni sms zpráva: Souhlasim Jméno žalovaného, číslo.

6. V listině nazvané Hodnocení klienta ze dne 31. 5. 2024 žalovaný uvedl své příjmy 30 819 Kč a označil své měsíční výdaje 4 860 Kč na životní potřeby, 2 709 Kč jako stávající závazky a 5 200 Kč na bydlení. Příjmy žalovaný doložil výpisy ze svého účtu 1026717485/5500 za měsíc únor až květen 2024. Žalobkyně dále prověřila žalovaného v registru dlužníků s negativním výsledkem.

7. Přihláškou do pojištění ze dne 31. 5. 2024 žalovaný prohlásil svůj zájem o sjednání pojištění dle pojistné smlouvy č. číslo k úvěru č. číslo v požadovanému rozsahu. Podle Přílohy č. 1 k návrhu úvěrové smlouvy bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet úvěr č. číslo, která měla žalobkyně sjednáno s právnická osoba. Pojistné činilo 477 Kč měsíčně.

8. Výpisem z účtu žalobkyně je prokázáno, že dne 31. 5. 2024 byla na účet č. č. účtu, který žalovaný uvedl v návrhu na uzavření smlouvy, převedena částka 50 000 Kč. Podle přehledu splácení žalovaný na úvěr zaplatil celkem 31 168 Kč, kdy poslední úhrada proběhla 17. 2. 2025.

9. Výzvami ze dne 17. 4. 2025 a 19. 5. 2025 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužných splátek s upozorněním na možnost automatického zesplatnění v případě prodlení s úhradou delším než 65 dnů. Dopisem ze dne 21. 5. 2025 žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru v důsledku prodlení se splátkou delším než 65 dnů a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě částky 60 734 Kč. Podle poštovní doručenky byla výzva uložena k vyzvednutí 6. 6. 2024.

10. Dopisem žalobkyně ze dne 15. 9. 2025 byl žalovaný právním zástupcem žalobkyně vyzván k zaplacení dlužné částky s upozorněním na možnost podání soudní žaloby.

11. Z dalších provedených důkazů nebyly zjištěny skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

13. Soud na základě skutkových tvrzení obsažených žalobě uzavřel, že žalobkyně uzavřela dne 31. 5. 2024 s žalovaným smlouvu o úvěru č. číslo a poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kdy žalovanému byl na jeho účet zaslán jedinečný kód, kterým následně vyjádřil svou vůli smlouvu uzavřít. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Přestože je ujednání o výši smluvního úroku projevem volného ujednání smluvních stran a jeho maximální výše není zákonem upravena, není tato skutečnost překážkou pro posouzení, zda je ujednání o výši úroku v souladu s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 o. z., neboť neúměrné zatížení dlužníka ve prospěch věřitele nelze společensky a spravedlivě akceptovat. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, čj. 21 Cdo 1484/2004 je v rozporu s dobrými mravy zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Jak soud zjistil z Databáze časových řad ARAD (viz Sestava 1144 - "Korunové úvěry poskytnuté bankami domácnostem v ČR - nové obchody – fixace 1 až 5 let") uveřejněné na webových stránkách ČNB, činil obvyklý úrok bankovních institucí v době sjednání půjčky 8,86 % p. a. Sjednaný úrok ve výši 78,08 % p. a. tento obvyklý úrok podstatně převyšuje. Byť byl úvěr poskytován nebankovním subjektem, u kterého bývá úroková sazba obecně vyšší s ohledem větší podnikatelské riziko s přihlédnutím k obvyklému okruhu dlužníků, nelze téměř devítinásobný úrok oproti obvyklému bankovnímu úroku považovat za přiměřený ani u nebankovního subjektu. Soud proto shledal, že úrok byl sjednán v rozporu s dobrými mravy a je neplatný podle § 580 odst. 1 o. z. K tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, dle kterého lze připustit, že u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Ujednání o takto vysokém úroku (hrubě odporujícímu dobrým mravům) je neplatné podle § 39 obč. zák.

14. Ujednání o úroku je nedílnou obligatorní součástí úvěrové smlouvy a bez takového ujednání by úvěrová smlouva nemohla vzniknout. Nová právní úprava v ust. § 1802 o. z. prakticky kopíruje ust. § 502 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, na základě kterého bylo např. v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2008, sp. zn. 29 Cdo 4498/2007, judikováno, že neplatnost ujednání o úrocích ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě (vzhledem k povaze takové smlouvy a k jejímu obsahu) neplatnost smlouvy o úvěru jako celku, neboť úprava obsažená v § 502 obch. zák. posiluje princip obsahové oddělitelnosti té části právního úkonu (smlouvy o úvěru), která se týká úroků, od dalších částí takové smlouvy (§ 41 obč. zák.). Uvedenou judikaturu však nelze v daném případě zcela použít s odkazem na § 576 o. z., který se od § 41 obč. zák. liší v tom, že za neplatnou lze považovat oddělitelnou část smlouvy pouze v případě, že by k právnímu jednání došlo bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Protože žalobkyně je podnikatelkou v oboru poskytování úvěrů a tuto činnost vykonává výhradně za účelem dosažení zisku, nelze v daném případě důvodně předpokládat, že by uzavřela úvěrovou smlouvu bez ujednání o úroku (což úvěrová smlouva ani neumožňuje) nebo s úrokem obvyklým, který poskytují banky. Soud je toho názoru, že za obvyklý bankovní úrok by žalobkyně úvěr neposkytla, protože na nepřiměřeně vysokém úroku je postaven její obchodní model, kdy klienti, kteří plní podmínky úvěru (tj. platí vysoký úrok), generují vysoký zisk, čímž vyvažují ztráty z nesplácených rizikových úvěrů. Obdobně např. rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. 72 C 411/2021-79 ze dne 2. 3. 2022 (přístupný na Aspi). Nelze proto předpokládat, že by k uzavření předmětné smlouvy došlo i bez neplatné části týkající se výše úroku, pokud by rozpoznaly strany neplatnost včas, resp. že by žalobkyně přistoupila na úrok přiměřený. V daném případě si žalobkyně musí být nemravně vysokého úroku vědoma (tedy byla způsobilá rozpoznat nemravnost úroku včas ještě před uzavřením smlouvy) s ohledem na svou podnikatelskou praxi, stávající judikaturu i na množství zamítavých rozsudků, které byly vydány v řízení, v nichž byla účastníkem. Přesto i nadále ve svých smlouvách nemravný úrok požaduje, práci soudů ponechává bez povšimnutí a na úroku v nemravné výši dokonce trval před zpětvzetím i v žalobě. Navíc si lze stěží reálně představit, že by dlužník žalobkyni při sjednávání smlouvy navrhl, že z důvodu nemravně vysokého úroku zaplatí pouze bankovní úrok a žalobkyně s tímto souhlasila. Jednak jde se o smlouvy adhezní, kde dlužník nemá žádnou možnost do výše úroků a poplatků zasáhnout a pokud by žalobkyni skutečně postačoval pouze obvyklý bankovní úrok, pak by to pod tíhou celé řady zamítavých rozsudků, kdy soudy shledaly její úrok v rozporu s dobrými mravy, již nepochybně promítla do svých smluv. Soud proto shledal smlouvu neplatnou jako celek a v takovém případě je nutno vztahy mezi účastníky vyřešit s odkazem na bezdůvodné obohacení. Nejedná se přitom o neplatnost smlouvy způsobenou nedostatečným posouzením úvěruschopnosti žalované, kdy je podle § 87 odst. 1 věta druhý zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

18. Protože žalobkyně na základě neplatně uzavřené úvěrové smlouvy poskytla žalovanému dne 31. 5. 2024 úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný uhradil 31 168 Kč, je žalovaný povinen žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení vrátit 18 832 Kč. V této části soud žalobě vyhověl a ve zbytku ji zamítl včetně požadovaného úroku i splátek za sjednané pojistné.

19. Podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši od 7. 6. 2025 do zaplacení. Jelikož splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena a nebyla určena ani dohodou účastníků, pak je podle soudu dnem splatnosti bezdůvodného obohacení okamžik, kdy se žalovanému dostala do dispozice výzva ze dne 21. 5. 2025, ve které byl žalovaný vyzván k okamžité splatnosti celého dluhu, neboť v tento okamžik již dluh z titulu bezdůvodného obohacení existoval a žalovaný byl povinen uhradit ho na základě výzvy věřitele podle § 1958 odst. 2 o. z. Nesprávné právní posouzení nemá na splatnost bezdůvodného obohacení vliv.

20. Požadovaný poplatek za sjednané pojištění soud nepřiznal žalobkyni s odkazem na § 1727 o. z., podle kterého každá z několika smluv uzavřených při témže jednání nebo zahrnutých do téže listiny se posuzuje samostatně. Plyne-li z povahy několika smluv nebo z jejich účelu známého stranám při uzavření smlouvy, že jsou na sobě závislé, je vznik každé z nich podmínkou vzniku ostatních smluv. Zánik závazku z některé z nich bez uspokojení věřitele zrušuje ostatní závislé smlouvy, a to s obdobnými právními účinky. Pojistná smlouva byla jednoznačně uzavřena v souvislosti se smlouvou úvěrovou, neboť jejím předmětem bylo právě pojištění neschopnosti úvěr řádně splácet a měla zaniknout v okamžiku, kdy zanikne i úvěrová smlouva, ať již splacením, zesplatněním či jiným způsobem. Byly-li obě smlouvy na sobě závislé ve smyslu § 1727 o. z., dopadá neplatnost úvěrové smlouvy i na smlouvu pojistnou a žádná z nich nemohla vyvolat právní účinky. Žalobkyni proto z pojistné smlouvy nevznikl nárok na požadované splátky pojistného.

21. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2, § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1, 2 o. s. ř. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět nikoliv pro chování žalovaného, přičemž v části, ve které bylo řízeno zastaveno převyšuje částku, ve které bylo žalobě vyhověno. Převážný úspěch je proto na straně žalovaného, kterému však žádné náklady řízení nevznikly a soud žádnému z účastníků náklady řízení nepřiznal.

22. Lhůty ke splnění povinností byly stanoveny třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení u podepsaného soudu. Rozhodoval by o něm Krajský soud v Hradci Králové. Nebude-li uložená povinnost splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.