86 C 29/2020

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudcem Mgr Michalem Polákem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 944 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 944 Kč s úrokem z prodlení ve výši 100,23 Kč.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce [titul]. [jméno] [příjmení] náklady řízení ve výši 1.000 Kč. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky 944 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný za období od března 2019 do září 2019 dluží na televizních poplatcích celkem částku 944 Kč. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. rozhodl soud o žalobě rozsudkem bez jednání na základě předložených listinných důkazů žalobkyní. Soud z potvrzení [právnická osoba] [anonymizováno] ze dne [datum] zjistil, že žalovaný je od června 1993 přihlášen jako poplatník televizních poplatků pod spojovacím číslem SIPO [číslo] na adrese [obec a číslo]. Žalobkyně vyzvala několika upomínkami žalovaného k zaplacení dlužných televizních poplatků za shora uvedené období. Odeslání upomínek je prokázáno poštovní dodejkou. Uvedený skutkový stav soud posuzoval podle zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen„ zákon“). Žalovaný se stal poplatníkem televizního poplatku ve smyslu § 3 odst. 2 tohoto zákona. Podle § 6 zákona činí měsíční výše poplatku 135 Kč. Dle § 7 odst. 2 zákona je televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Žalovaný zůstal v řízení nečinný a neprokázal, že by svou zákonnou povinnost zaplatit televizní poplatky za shora uvedené období splnil. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 944 Kč (134 Kč za měsíc březen 2019 a 135 Kč za 6 měsíců od dubna do září 2019). Protože je žalovaný s úhradou svého dluhu v prodlení, náleží žalobkyni i zákonné úroky z prodlení ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých plateb poplatku až do podání žaloby (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Pouze stručně k námitce žalovaného, že má trvalé bydliště na úřední adrese [státní instituce] [obec] a zastupitelské úřady v ČR jsou osvobozeny od poplatku, soud uvádí, že tato námitka není důvodná, neboť podle § 4 odst. 1 zákona jsou od rozhlasového a televizního poplatku osvobozeny zastupitelské úřady České republiky v zahraničí a nikoliv v ČR. Především však sídlo obecního úřadu není zastupitelským úřadem podle ve smyslu mezinárodních smluv, kterými je ČR vázána a tvrzení žalovaného o bydlišti na obecním úřadě je navíc fakticky vyloučeno, neboť se jedná pouze o formální úřední adresu a nikoliv o skutečné bydliště. Žalovaný ani přes výzvu soudu neprokázal své tvrzení, že v rozhodné době nevlastnil televizní přijímač. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1, § 142a odst. 1 a § 151 odst. 1, 2 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto jí soud přiznal náhradu nákladů, které tvoří zaplacený soudní poplatek 1.000 Kč. Požadované náklady na odměnu advokáta soud žalobkyni nepřiznal. Na žalobkyni lze v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci, které jsou finančně i personálně zajištěny z veřejných prostředků. Jestliže je tudíž předmětem sporu běžná agenda neuhrazených koncesionářských poplatků spravovaná prostřednictvím zaměstnanců žalobkyně, pak není v zásadě žádný důvod, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášela na soukromý subjekt, jímž je advokát. Pokud tak přesto učiní, nelze uznat takto vzniklé náklady jako účelně vynaložené podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn.

I. ÚS 3344/12). Lhůta ke splnění povinnosti byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena třídenní.