86 C 33/2020

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudcem Mgr. Michalem Polákem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 8 329 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 329 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 22. 1. 2019 do zaplacení z částky 8 329 Kč a s úrokem ve výši 65,02 % ročně od 22. 1. 2019 do zaplacení z částky 7 282,60 Kč, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne 53 337 Kč.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 11. 8. 2020 domáhala na žalované zaplacení částky 8 329 Kč s příslušenstvím jakožto nedoplatek z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 22. 8. 2011.

2. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že žalovaná jako dlužník uzavřela s žalobkyní jako věřitelem dne 22. 8. 2011 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaná se jej zavázala splácet 48 měsíčními splátkami ve výši 926 Kč. V listině označené jako hodnocení klienta žalovaná uvedla svůj čistý měsíční příjem ve výši 4 882 Kč a ostatní příjmy ve výši 4 706 Kč. Své výdaje ocenila částkou 3 800 Kč, na úhradu půjček hradí 2 000 Kč a nájemní činí 2 500 Kč, celkem 8 300 Kč. Volné zdroje tak činí 1 288 Kč. Příjmy žalovaná doložila oznámením o přiznání dávky SSP a výměrem starobního důchodu. V průběhu splácení byl žalované poskytnut další revolvingový úvěr a celkem bylo žalované vyplaceno 23 112 Kč. Podle listiny označené jako Karta klienta žalovaná uhradila celkem 79 710 Kč.

3. Při uzavření úvěrové smlouvy podle § 497 obch. zák. byla žalobkyně jako věřitel povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalované jako spotřebitelky splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V daném případě je z přehledu příjmů a výdajů žalované zřejmé, že žalovaná doložila své příjmy a po odečtení nikterak nadhodnocených nutných výdajů zbývalo žalované v rezervě 1 288 Kč měsíčně. Za této situace bylo podle soudu nezodpovědné a neodpovídající odborné péči věřitele, pokud žalobkyně žalované poskytla úvěr se splátkou 926 Kč měsíčně. Je totiž zřejmé, že jakýkoliv nepředpokládaný výdaj nad rámec nutných výdajů, které jsou s běžným životem nerozlučně spojeny, musí vést k tomu, že žalovaná nebude schopna měsíční splátku zaplatit. Podle soudu tedy žalobkyně porušila své povinnosti podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Přestože do 24. 2. 2013 nebyla v uvedeném ustanovení explicitně vyjádřena neplatnost úvěrové smlouvy v případě, že věřitel úvěruschopnost dostatečně neposoudí, dovodil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, že i v režimu úpravy ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. účinné před novelou zákonem č. 43/2013 Sb. má nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy.

4. Soud tedy smlouvu [číslo] shledal absolutně neplatnou podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.) a věc posoudil podle § 451 o. z. jako bezdůvodné obohacení na straně žalované, které byl z neplatného právního titulu poskytnut úvěr v celkové výši 23 112 Kč. Podle § 457 o. z. byla žalovaná povinna vydat žalobkyni vše, co na základě neplatné smlouvy získala, tj. 23 112 Kč. Protože žalovaná uhradila částku 79 710 Kč, je zřejmé, že svou povinnost zcela splnila a soud žalobu zamítl.

5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení úspěšná, a proto má právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož jí v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.